Miloš Zeman

Porada nejvyšších ústavních činitelů, na které byly probírány vztahy Jaroslava Kubery s Tchaj-wanem, se odehrála 10. října 2019. Tato část jednání byla vyústěním Kuberovy návštěvy tchaj-wanských oslav a jeho vůle ostrov navštívit. Na této schůzce byli přítomni všichni nejvyšší ústavní činitelé, tedy prezident Zeman, premiér Babiš a předseda Poslanecké sněmovny Vondráček. Dále byli přítomni šéf diplomacie Petříček, ministr vnitra Hamáček a ministr obrany Metnar. Dle vyjádření Kubery jej všichni přítomní odrazovali od blízkých vztahů s Tchaj-wanem. Českému rozhlasu sdělil, že nesouhlasili ani s cestou na ostrov. Ostatní ústavní činitelé odmítli jednání komentovat.

Prezidentu Zemanovi tedy dáváme za pravdu, ačkoliv se jeho tvrzení opírá pouze o svědectví Jaroslava Kubery z jednání, které probíhalo neveřejně. Dle Deníku N potvrdil Kuberův výklad také nespecifikovaný „dobře informovaný zdroj z Hradu“.

Škoda Auto zaznamenala v roce 2018 opět rekordní prodej vozů. Po celém světě bylo prodáno 1 253 700 automobilů. Největším odbytištěm byla západní Evropa, kam putovalo bezmála půl milionu vozů. Podle celosvětového srovnání se však nejvíce aut kupovalo v Čínské lidové republice. Oproti roku 2017 zde narostl prodej o 4,9 % a prodalo se 341 tisíc vozů.

Škoda Auto provozuje v Číně celkem pět továren, a to ve městech An-tching, I-Čeng, Nan-ťing, Čchang-ša a Ning-po. Pro čínský trh je také uzpůsobena produkce typů automobilů. Například nové SUV Škoda Kamiq ve verzi GT se prodává pouze v Číně.

Zdroj obrázku: skoda-storyboard.com

Co se týče dalších zemí, druhé místo na žebříčku prodaných vozů za rok 2018 zaujímá Německo se 177 tisíci vozy, na třetím místě je Česko s 94 tisíci vozy.

Největší meziroční nárůst prodeje se udál v Rusku, kde stoupl o 30,7 %. Druhý nejvyšší nárůst prodeje zaznamenala východní Evropa bez Ruska, a to 11,5 %.

V první polovině roku 2019 se ve srovnání s prvním pololetím roku 2018 propadly celosvětové prodeje o 4,9 %. Důvodem byly komplikace na trhu v Číně. Prodeje v Číně se propadly o 23,9 %. Oproti tomu si Škoda Auto polepšila v Rusku (9,6 %), východní Evropě (8,3 %) a západní Evropě (3,2 %). I přesto je stále čínský trh ten největší, co se týče vozů prodaných v jedné zemi (konkrétně jde o 125 900 vozů za pololetí). Z těchto důvodů hodnotíme výrok prezidenta Zemana jako pravdivý.

Vojtech Mihálik byl slovenský básník a politik. V letech 1954–1959 byl tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů, jeho předsedou byl v letech 1965–1967. Dále působil jako šéfredaktor vydavatelství Slovenský spisovateľ. Od roku 1969 působil rovněž v politických a státních funkcích, byl předsedou Sněmovny národů ve Federálním shromáždění ČSSR a také poradcem vlády. V letech 1966–1981 byl členem ÚV KSS (Komunistická strana Slovenska).

Jednou z obětí okupace vojsk Varšavské smlouvy byla slovenská studentka Dana Košanová. Dne 21. srpna 1968 v odpoledních hodinách byla zasažena palbou sovětských vojáků na schodech Univerzity Komenského v Bratislavě. S těžkým zraněním v bederní oblasti byla dopravena na II. chirurgické oddělení Fakultní nemocnice v Partyzánské ulici v Bratislavě, kde přes poskytnutou péči téhož dne zemřela. Jméno Dany Košanové je uvedeno na pamětní desce u vchodu do Právnické fakulty Univerzity Komenského.

Vojtech Mihálik sugestivně reagoval na vstup sovětských vojsk a na tragickou smrt studentky Dany Košanové ve své básni Rekviem, zveřejněné (str. 163) dne 5. září 1968 v mimořádném vydání týdeníku Nové slovo. S pomocí pracovníků z knihovny Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se nám podařilo získat originální znění básně, z níž prezident Zeman správně odcitoval část, která se věnuje vraždě Dany Košanové.

Prezident hovoří o reakci předsedy KSČM Vojtěcha Filipa na výrok jeho spolustraníka Stanislava Grospiče. Ten řekl 24. října v ranním vysílání Českého rozhlasu Plus (audio, čas 0:31) následující: „Základní premisa z našeho pohledu souvisí s tím, že se nejednalo o okupaci. Byl to tragický moment, nebyl správný, to jsme řekli několikrát, ale nebyla nijak odzbrojena československá armáda nebo likvidována státní moc, jak tomu bylo v případě okupace nacistickým Německem. Čili jedná se o vstup zahraničních vojsk, který nebyl šťastný, největší problém s tím měla samotná Komunistická strana. Vedení tehdejší KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem danou situaci nezvládlo. A oběti? To byly vesměs oběti dopravních nehod. Není správné na takové události zapomínat, ale myslíme si, že není třeba z toho činit významný státní den.“

České televizi (čas 0:35) řekl Filip následovné: ,,Z pohledu mezinárodního práva to byla invaze, násilný vstup, nikoliv okupace, protože došlo ke smlouvě mezi vedením Československé republiky a vojsky Varšavské smlouvy." Stejně se pak také Filip vyjádřil v Otázkách Václava Moravce (čas 46:00) v neděli 27. října, kde svá slova potvrdil a poukázal na to, že KSČM zaujímá stanovisko z roku 1998, podle kterého šlo o násilný vstup, který poškodil komunistické hnutí.

Parlament na Slovensku tvoří Národní rada Slovenské republiky. Národní rada je jednokomorovým parlamentem (.pdf, str. 2) a má 150 poslanců volených na čtyři roky. Podobně jako v případě Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu ČR, Národní rada vytváří výbory, které mají legislativní a kontrolní funkci.

Národní rada je jediným ústavodárným a zákonodárným orgánem Slovenské republiky. Dále působí v oblasti kontroly a národní i zahraniční politiky.

V oblasti kontroly se zaměřuje především na kontrolu slovenské vlády a jejích členů. Konkrétně pak kontroluje státní rozpočet, vyslovuje souhlas s vládním programem a kontroluje jeho dodržování, v neposlední řadě také hlasuje o důvěře nebo nedůvěře vládě.

V oblasti národní a mezinárodní politiky pak do její působnosti spadá například vyhlašování války nebo schvalování mezinárodních smluv před jejich podpisem. Národní rada také vyslovuje souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území Slovenské republiky a dále například uděluje souhlas s přítomností zahraničních ozbrojených sil na území Slovenska.

Výrokem je odkazováno na majetkoprávní spory z let 1999 až 2003 mezi generálním ředitelem TV Nova Vladimírem Železným (respektive společností CET 21, držitelem vysílací licence) a americkými investory (společností CME). Společnost CME byla dle svého tvrzení poškozena na svých investicích do TV Nova pokusem Vladimíra Železného o odříznutí zahraničních investorů.

Generální ředitel Železný byl ve svém pokusu o odštěpení TV Nova od CME podpořen v roce 1999 Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, na kterou je ve výroku nejasně odkazováno. Tyto okolnosti vyústily v arbitrážní řízení (neboli rozhodčí řízení), jež skončilo v neprospěch České republiky, která měla povinnost (.pdf) chránit americké zahraniční investice. Vítězná společnost CME v arbitrážním sporu získala přes 10 miliard korun od státu.

Abú Bakr Bagdádí zemřel při americkém zásahu, který proběhl 26. října 2019. Jeho smrt potvrdil americký prezident Donald Trump v tiskovém prohlášení 27. října. Podle tohoto prohlášení se vůdce teroristické organizace Islámský stát zabil odpálením výbušné vesty poté, co se před americkým komandem schoval do podzemí. Jeho identitu potvrdily testy, které byly provedeny na ostatcích.

Zprávy o smrti Bagdádího se v médiích objevily již před oficiálním vyjádřením Donalda Trumpa s odkazy na irácké a íránské bezpečnostní zdroje (např. zpráva z ČTK na serveru iRozhlas a zpráva z CNN, kterou článek zmiňuje). Již v těchto zprávách se zmiňuje odpálení sebevražedné vesty s odvoláním na nejmenovaného představitele amerického ministerstva obrany.

Později smrt svého vůdce potvrdil v audio nahrávce i Islámský stát, přičemž se zmínil také o úmrtí mluvčího Abú Hasana Muhádžira (agenturní zpráva v českých médiích např. zde). Ve stejné nahrávce informoval o zvolení nového vůdce, kterým je Abú Ibráhím Hášimí Kurajší.

27. října, tedy v den, kdy americký prezident Donald Trump oficiálně oznámil smrt vůdce ISIS v tiskovém prohlášení, se zároveň objevily zprávy (např. zpráva ČTK na serveru iRozhlas) o smrti Abú Hasana Muhádžira, mluvčího tzv. Islámského státu, kterou oznámily syrské kurdské milice. Na Twitteru o tom informoval Mazloum Abdi, velitel arabsko-kurdské koalice SDF, jejíž dominantní ozbrojenou složkou jsou syrské kurdské milice YPG.

29. října Trump na Twitteru napsal, že americké jednotky zabily dalšího významného muže tzv. Islámského státu, který byl „první náhrada za Bagdádího“.

Oficiální americký zdroj poté potvrdil, že Trump měl na mysli smrt mluvčího Abú Hasana Muhádžira. Smrt Muhádžira posléze potvrdila i samotná teroristická organizace na stejné nahrávce, na níž potvrdila smrt vůdce Bagdádího (agenturní zpráva v českých médiích např. zde). Organizace zde také informovala o zvolení nového vůdce, kterým je Abú Ibráhím Hášimí Kurajší.

Pro připomenutí: Usáma bin Ládin byl zakladatelem džihádistické teroristické organizace al-Káida, která mimo jiné stála za útoky 11. září 2001 ve Spojených státech amerických. Bin Ládin byl jakožto čelní představitel al-Káidy jedním z hlavních cílů především amerických tajných služeb. Ty ho dopadly až 10 let po událostech 11. září, a to 2. května 2011 v pákistánském městě Abbottábád, kde ho přímo na místě zásahu zabilo americké vojenské komando.

Na mezinárodněprávní dimenzi zásahu poukazuje článek deníku The New York Times. Uvádí, že zásah byl proveden na území suverénního státu bez předchozí konzultace a oficiálního povolení ze strany Pákistánu, čímž Američané obešli obvyklý postup. Dle zmíněného textu právní zástupci USA své rozhodnutí zdůvodňovali nutností utajení celé operace a nedůvěryhodností pákistánských zpravodajských služeb, které by mohly chystanou operaci ohrozit. Dle interpretace Nejvyššího soudu USA odvolávající se na společné ustanovení článku 3 Ženevské úmluvy, jenž se týká vnitrostátních ozbrojených konfliktů, jsou Spojené státy ve válečném konfliktu s organizací al-Káida, přičemž tento konflikt není územně vymezen, a tím není mezinárodní (neodehrává se mezi dvěma státy). Dle výkladu judikatury Nejvyššího soudu USA k porušení mezinárodního práva tudíž nedochází (.pdf, str. 779).

Reakce Pákistánu byla rozporuplná. Například v době těsně po provedeném útoku pákistánské ministerstvo zahraničí i tamní premiér ve svých oficiálních vyjádřeních uznali právo USA na likvidaci bin Ládina kdekoliv na světě a zásah přijali pozitivně. Ta stejná vláda se ovšem později, po kritice ze strany USA ohledně její neschopnosti bin Ládina dopadnout, proti zásahu ohradila. Z jejího pohledu šlo o nepovolenou jednostrannou akci. Zdá se však, že žádné reálné či právní kroky ze strany Pákistánu nenásledovaly.

Pákistán rovněž vzhledem k okolnostem útoku vytvořil tzv. Abbottábádskou komisi, která měla za úkol prošetřit okolnosti dopadení bin Ládina. Dle NY Times závěry komise poukazují na neschopnost pákistánských policejních a ozbrojených sil bin Ládina odhalit a dopadnout. Dle zmiňovaného článku se zároveň nevylučuje možnost spolupráce bin Ládina s některými vysokými představiteli pákistánského státu.

Název al-Káida bývá překládán jako „základna“ a původně šlo o bojovníky proti sovětské invazi do Afghánistánu. Od roku 1998 tato organizace deklarovala právo na ozbrojené útoky proti občanům USA. Útoky 11. září, které stály život 2 977 osob, vyústily v politickou reakci vrcholných představitelů Spojených států, která je známa jako válka proti terorismu. V rámci této politické a strategické doktríny došlo například k invazi do Afghánistánu, který al-Káidě poskytoval zázemí.

Poslanecká sněmovna schválila usnesení (.pdf, str. 1), kde odsoudila mimo jiné i genocidu Arménů na osmanském území za 1. světové války, 25. dubna 2017 na 56. schůzi Poslanecké sněmovny.

„Poslanecká sněmovna odsuzuje zločiny proti lidskosti prováděné nacisty v letech druhé světové války na židovském, romském a slovanském obyvatelstvu na ovládnutých územích, genocidu Arménů a dalších národnostních a náboženských menšin na území Osmanské říše v období první světové války, jakož i další genocidní násilí kdekoliv na Zemi, a vyzývá mezinárodní společenství k účinné prevenci porušování lidských a občanských práv ve světě a k řešení sporů mírovými prostředky.“

Bývalý arménský ministr zahraničí Edvard Nalbandjan postoj České republiky uvítal. Arménskou genocidu akceptuje v současné době přes 20 států světa, jako například Německo, Francie, Rusko, Slovensko nebo Nizozemsko. Letos v říjnu přijala rezoluci také Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických.

Ve svém prohlášení členové Sněmovny reprezentantů neodsuzují na rozdíl od české Sněmovny genocidu obecně, ale pouze genocidu proti křesťanům (nejen proti Arménům, ale také proti Asyřanům, Maronitům, Aramejcům a dalším). Také uvádějí několik příkladů z americké historie, kdy se Spojené státy již proti genocidě Arménů vyslovily. Vyzývají k šíření povědomí o arménské genocidě a také, stejně jako v českém prohlášení, abychom v budoucnu podobným zločinům proti lidskosti předcházeli. Rezoluci přijaly všechny státy USA kromě Mississippi.

Mluvčí tureckého prezidenta Ibrahim Kalin označil schválení americké rezoluce za „zneužití historie jako politického nástroje“. Turecko totiž čelí kritice ze strany Donalda Trumpa z důvodu tureckého vpádu do severní Sýrie.

Důvodem genocidy Arménů byla prohra Turků s Rusy v lednu 1915, vláda Mladých Turků následně obvinila Armény ze zrady. Nejprve byli zavražděni arménští vojáci a začalo se hromadně zabíjet v arménských vesnicích. V dubnu 1915 pak bylo zatčeno a následně zavražděno asi 250 arménských intelektuálů a politiků. Masakry trvaly až do roku 1923 a osmanskými Turky bylo zabito až 1,5 mil. Arménů. Turecko uznává, že při vojenských operacích zahynulo z důvodu vzniklého chaosu přes půl milionu Arménů, ale termín „genocida“ odmítá.