Miloš Zeman

Miloš Zeman byl na zmíněnou společnost dotázán v souvislosti s přiklepnutím zakázky na dálnici D47 v roce 2002.

Firma Housing & Construction, známá spíše pod hebrejským názvem Shikun U'Binui, je skutečně přední izraelská developerská společnost, která se podle referencí na svém webu může chlubit řadou rezidenčních projektů, ale i stavbou trans-izraelské dálnice 6 (138 kilometrů) nebo soustavy Karmelských tunelů v okolí města Haifa (více než 6 kilometrů). Nejedná se však úplně o stovky kilometrů.

Navíc projdeme-li tyto reference (jak na území státu Izrael, tak i v globálním měřítku), tak zjistíme, že v roce 2002, kdy Zemanova vládazakázku z ruky zadala, neměla tato společnost reálně tyto zkušenosti. Právě proto je výrok hodnocen jako zavádějící, neboť Zeman spojuje společnost a její renomé s vlastností, která v době zadání zakázky nebyla ještě známa.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože podle aktuálně dostupných informací neovládá Taliban třetinu území země, jak Zeman uvádí, ale asi 10 %. Navíc nejsou dohledatelné predikce, které by uváděly, že by měl být schopen během roku až dvou kontrolovat celou zemi.

Ve svém projevu prezident Zeman na půdě OSN dne 21. září 2016 řekl o Talibanu toto:

"V této oblasti stojíme před třemi hlavními riziky. Jedním z nich je riziko, že zanedlouho vznikne nový islámský stát v Afghánistánu. Pokud v Afghánistánu dojde k omezení sil NATO, je vítězství Tálibánu navýsost pravděpodobné. Pokud se tak stane, dojde na krutost Tálibánu, která je prakticky totožná s krutostí Al-Káidy, Islámského státu, Boko Haram, Al-Nusry atd." Situace v Afghánistánu je taková, že v současné době (září 2016) se odhaduje, že Taliban přímo kontroluje asi 10% území a populace, přičemž o dalších 20% vede boje s centrální legitimní vládou. Jde o údaj z vyjádření vrchního velitele amerických sil v Afghánistánu, generála Johna Nicholsona.

Následující mapa think-tanku Institute for the Study of War pak znázorňuje mimo jiné kontrolovaná území Talibanem. Jde o data z 28. srpna 2016.

Otázka vítězství Talibanu v Afghánistánu je pořád nejasná. Situace je nepřehledná a zprávy si protiřečí. Některé tvrdí, že centrální afghánská vláda začíná ztrácet svoji pozici a vojenskou sílu. Jiné popisují situaci jako vojenský pat, kdy ani jedna ze stran nemá dostatek síly druhou zcela porazit. Během posledních měsíců se objevují náznaky, že možným řešením situace by bylo obnovení vzájemných jednání, jak dokazují zprávy o setkáních vládních a talibanských představitelů za účasti USA v Kataru.

Ideologie Talibanu vychází z chápání islámu podle sunnitské historické školy Deobandi. Tato škola islámu vznikla na konci 19. století v severní Indii. Tento směr islámu se následně rozšířil do Pákistanu a Afgánistánu. Ideologie ISIS/DAESH vychází z jiné větve sunnitského islámu tzv. wahhabismu, který pochází z oblasti arabského poloostrova. Ač se obě chápání řadí mezi ideologicky extrémně konzervativní a mají mnohé společného, nelze mezi ně klást rovnítko.

I když je pravdou, že prezident Zeman opravdu pronesl v OSN řeč, ve které naznačoval možnost vzniku Islámského státu v Afghánistánu, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Ideologie Talibanu i ISIS sice obě vyznávají extrémně konzervativní pojetí Islámu, tato pojetí však nejsou identická. Vyjádření prezidenta Zemana je tedy nepřesné, ale vzhledem k minimálním nuancím mezi oběma směry, jenž nedokážeme zcela objektivně porovnat, není toto součástí hodnocení.

Pro hodnocení výroku jako nepravdivého, tak vycházíme především z toho, že není pravdou, že by Taliban ovládal cca 30 % území Afghánistánu. Prognózy a odhady sice naznačují, že Taliban má v Afghánistánu silnou pozici, ale žádná netvrdí, že by v nejbližší době (jednoho či dvou let) dokázal porazit centrální vládu a ovládnout celý stát.

Prezident Miloš Zeman a jeho vláda sice přijali zákon o krajích z roku 2000, ale kraje jako vyšší územně samosprávné celky zakotvil již ústavní zákon o vytvoření vyšších územně samosprávných celků z roku 1997, historie krajské samosprávy je ještě o něco delší, výrok je tedy nepravdivý.

Miloš Zeman a jeho vláda, která vládla mezi lety 1998–2002, přijala zákon o krajích, který sice vzniklým krajům svěřil faktické pravomoci, ale samotné kraje již existovaly. Předcházel mu totiž zmíněný ústavní zákon, přijatý již v roce 1997 za druhé vlády Václava Klause, který byl předložen tehdejším ministrem vnitra Janem Rumlem a ministryní spravedlnosti Vlastou Parkanovou. Účinnosti nabyl dne 1. ledna 2000.

Půjdeme-li ještě dále do historie krajské samosprávy v Čechách a na Moravě, účinný je stále také zákon o územním členění státu z roku 1960, který zde již tehdy ustavil 8 krajů. Podle tohoto rozdělení je stále vykonávána zbytková státní správa či jsou rozděleny krajské soudy. S krajskou samosprávou počítá odpočátku i česká Ústava, vyhrazuje jí zřízení zastupitelstva, která můžou vydávat obecně závazné vyhlášky, mohou mít vlastní majetek a hospodařit s ním. Ústavní zákon Klausovy vlády ji upravil tak, že nadále se již nepočítalo se zřízením zemí.

Tvrzení, že by Zemanova vláda prosadila krajskou správu, tedy není pravdivé.

Komunisté se na vládě podílejí v osmi krajích, a to ve Středočeském, Ústeckém, Plzeňském, Jihočeském, Královehradeckém, Olomouckém, Zlínskéma Moravskoslezskémkraji.

Ve zbylých krajských radách (Pardubický, Liberecký, Vysočina, Karlovarský, Jihomoravský a Radě hl. města) politici KSČM zastoupení nejsou.

Jedním z prezidentových slibů bylo navštívit jednotlivé kraje, tento slib jsme již ověřili v květnu 2016. V té době Miloš Zeman navštívil všechny kraje nejméně dvakrát.

Pro dokončení třetího kola krajských návštěv mu tedy chybělo projet tyto kraje : Olomoucký, Jihočeský a Vysočinu. Nejdříve začal s návštěvou Olomouckého kraje. Na začátku června se vydal do kraje Jihočeského. Poté ke konci června zamířil na Vysočinu.

Těmito návštěvami dokončil své třetí kolo a čtvrté “kolečko” svých krajských cest začal v září 2016 v Pardubickém kraji. Jeho výrok je tedy pravdivý.

Je pravdou, že ve Švédském království funguje systém založený na existenci pouze jedné parlamentní komory, tzv. Riksdagu. K jeho ustavení jako jednotného nejvyššího rozhodovacího orgánu s 350 členy došlo de facto už v roce 1971, jak jeho historii dokumentují odkazované oficiální stránky švédského parlamentu, což je tedy skutečně více než 15 let. Sudý počet členů stanovený na 350 se však zanedlouho ukázal nevýhodným, jelikož vzhledem k rozdělení Riksdagu na dva názorové bloky socialistů a nesocialistů docházelo k vyrovnání sil a tedy k vyrovnanému hlasování (175/175) a k rozhodnutí tak docházelo losem. Od roku 1976 tak sestává ze 349 členů.

Jedna z komor švédského parlamentu tedy skutečně zanikla, ovšem s informací o doživotní rentě nastává potíž. V českém prostředí sice existují dohledatelné zmínky, ovšem nezdařilo se nalézt oporu tohoto tvrzení v primárních zdrojích.

UNHCR odhaduje, že tzv. ekonomičtí migranti tvoří zhruba 40 % příchozích migrantů do Evropy. Ekonomičtí migranti přitom míří do Evropy za lepšími životními a finančními podmínkami, čímž se liší od uprchlíků. Ti se museli vzdát domova kvůli válce a dalším závažným hrozbám a mají podle mezinárodní konvence o uprchlících nárok na azyl. Odhad UNHCR potvrzuje také hnutí Amnesty International, podle kterého má na mezinárodní ochranu nárok 50 - 60 % migrantů.

Vyšší počet uprchlíků než ekonomických migrantů lze vyčísti i ze statistik EU. Ilegální migranti pochází (.pdf, str. 21) zejména ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku. V roce 2015 tito imigranti tvořili více než polovinu všech ilegálních imigrantů mířících do Evropy. Syřané přitom měli v roce 2015 až 97% míru uznaných (.pdf, str. 4) žádostí o azyl. Vysokou pravděpodobnost uznání statusu uprchlíka mají i Iráčané (85 %) a Afghánci (67 %).

Jediná zpráva o tom, že ekonomických migrantů je většina, pochází od France Timmermanse, místopředsedy Evropské komise. Timmermans se odvolává na nepublikované statistiky agentury Frontex, podle kterých mají ekonomičtí migranti tvořit 60 %.

Vzhledem k tomu, že však veřejné dohledatelné relevantní statistiky vyvracejí tvrzení Miloše Zemana, výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Dle vyjádřeníministra Chovance byl pan prezident tím, který rovnal spor mezi oběma ministry. Prezident jim při jejich setkání na Hradě věnoval šachové hodiny, kterými chtěl zdůraznit vážnost nastalé situace. Babiš i Chovanec následně souhlasili se vznikem Finanční policie.

První volby do horní komory Parlamentu České republiky se konaly v roce 1996. Podle serveru volby.cz, který se zabývá volbami konanými na území České republiky, se v těchto volbách volební účastpohybovala kolem 35 % v prvním a 30 % v druhém kole senátních voleb. Pokud se podíváme zpětně na volební účast v senátních volbách konaných od roku 2008 do současnosti, zjistíme následující procentuální počty volebních účastí (první/druhé kolo):

Volby 2008: (39,52 % / 29,85 %)

Volby 2010: (44,59 % / 24,64 %)

Volby 2011: (23,32 % / 17,63 %)

Volby 2012: (34,90 % /18,60 %)

Volby 2014: (38,62 % / 16,69 %)

Jak můžeme vidět výše, tak ve všech vybraných případech došlo ke snížení volební účasti ve druhém kole senátních voleb. Pokud srovnáme první a poslední senátní volby, můžeme vidět relativně podobnou účast v prvním kole, ale významnýpropad volební účasti v kole druhém ve volbách 2014. Podle těchto údajů by byl prezidentův výrok pravdivý pouze v případě volebních účastí v druhých kolech senátních voleb a i zde bychom našli relativně velké odchylky (volby 2008). Nelze však opomenout ani první kola voleb. V tomto případě by vyhovovaly pouze volby 2011. U všech ostatních se procenta účasti v prvním kole pohybují výrazně nad 20 %. Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Pro srovnání, volební účast v případě voleb konaných do dolní komory Parlamentu v letech 2010 a 2013 se v obou případech pohybovala kolem 60 %.

Volba Jiřího Rusnoka guvernérem ČNB 25. května 2016 se (stejně jako předchozí volba dvou nových členů bankovní rady Vojtěcha Bendy a Tomáše Nidetzkého) nesetkala s podstatnější kritikou. Naopak odborníci na finanční trhy oceňují čitelnost jmenovaných a jejich odborné a profesionální zkušenosti. Ve veřejné diskuzi se objevila i otázka “nezávislosti” nově jmenovaných členů a předsedy ČNB.

Dle oslovených analytiků je možné “prozemanovské” směřování bankovní rady, kdy 3 ze 7 členů bylo jmenováno prezidentem Zemanem, spíše nepravděpodobné. Odborníci se domnívají, že nová rada bude jednat především v zájmu a kontinuity politiky ČNB, takže například nikdo z expertů nepředpokládá razantní změnu v otázce intervencí či (ne)přijetí eura. Na čem se odborníci shodnou, je fakt, že nová bankovní rada v čele s Rusnokem bude mnohem méně euroskeptická než rada předchozí s členy jmenovanými předchozím prezidentem Klausem.