Miloš Zeman
SPO

Miloš Zeman

Exprezident České republiky

Miloš Zeman

Já mohu říci pouze to, že jsem se podle požadavku našeho protokolu dostavil na letiště na minutu přesně, jak jsem měl, takže mohu s čistým svědomím říci, že chyba nebyla na naší straně.
Partie, 23. října 2016
Nepravda

Celé kauze se podrobně věnuje pořad 168 hodin z 23.října Ten sleduje cestu prezidentského speciálu z Prahy do Bratislavy a zabývá se všemi argumenty, které v minulém týdnu prezidentská kancelář předložila.

Slovenská kancelář prezidenta republiky doporučovala (čas 9:25) české straně dosednout na letiště v Bratislavě nejpozději v 11:15, letadlo však přistálo v 11:30.

Zahraniční delegace měly být dle slovenského mluvčího prezidenta (čas 10:20) na pohřbu přítomny v 11:30. Mluvčí českého prezidenta však tvrdí, že dle domluvy se slovenskou stranou byl „příjezd na Bratislavský hrad (naplánován) v 11:35“. Dle záznamu televize TA3 však prezident Zeman dorazil v 11:44.

Mluvčí řízení letového provozu Richard Klíma řekl pro Radiožurnál (čas 11:00) 17. 10. 2016, že: „Prezidentský speciál měl podaný letový plán na osm hodin třicet minut. Nicméně o povolení pojíždění požádal v čase osm hodin třicet pět minut. Takže to pětiminutové, první zpoždění si způsobil sám.“ (hovoří o tzv. mezinárodním času, kde 8:30 odpovídá 10:30 českého času)

Ve čtvrtek 13. 10. uvedl Jiří Ovčáček pro Lidovky.cz, že plánovaný a skutečný čas odletu je někdy kolem 10:35. Pokud tedy na celou cestu z letiště v Praze s přistáním v Bratislavě a jízdou do Bratislavského hradu bylo vyčleněno pouze 60 minut, nedá se tvrdit, že chyba nevznikla na straně prezidentské kanceláře. Server Lidovky.cz pak informoval o datech letu prezidenta do Bratislavy, která vypracoval Odbor civilního letectví. Dále pak také referovaly Lidovky o různých indiciích, které Hrad podával za důvody zdržení, a které se jako nosné neukázaly.

Jinými slovy, ačkoliv prezident dle požadavku protokolu své kanceláře dorazil na letiště přesně, nebyl čas vyčleněný na cestu správně naplánován. Neztotožňoval se totiž s plánem slovenské kanceláře prezidenta republiky. Chyba tedy byla na straně české hradní kanceláře.

Miloš Zeman

Tak já jsem se reorganizací policie zabýval jenom z toho hlediska, aby kvůli ní nedošlo k rozpadu vlády, protože to bych rok před parlamentními volbami považoval za nešťastné. Jsem rád, že jsem dostal k jednacímu stolu oba protagonisty tohoto sporu, tedy pana ministra Babiše a pana ministra Chovance.
Partie, 23. října 2016
Pravda

Prezident Zeman byl skutečně tím, kdo urovnával spory mezi ministry Babišem a Chovancem, když se přeli o reorganizaci policie. Zeman chtěl, aby ANO neodcházelo z vlády a aby nedošlo k jeho rozpadu. O urovnání tohoto sporu mluvil Miloš Zeman již v předvolební debatě v České televizi, Demagog.cz tak již tento fakt dříve ověřil.

Dle vyjádření ministra Chovance byl Miloš Zeman tím, kdo rovnal spor mezi oběma ministry. Prezident jim při jejich setkání na Hradě věnoval šachové hodiny, kterými chtěl zdůraznit vážnost nastalé situace.

Ministři Chovanec a Babiš se s prezidentem setkali 22. června 2016. Na schůzce se zabývali reorganizací Policie ČR, kterou ministr Chovanec podepsal 15. června a o které se ministr Babiš dříve vyjádřil, že s ní nesouhlasí. Prezident Zeman oba ministry vyzval ke zklidnění situace.

Miloš Zeman

Tak byl jsem informován, že v současné době ten objem čínských investic dosáhl zhruba 50 miliard korun.
Partie, 23. října 2016
Nepravda

Zjistit celkový objem uskutečněných čínských investic není úplně možné. Pokud ale budeme vycházet z dostupných dat, investice čínské strany se ani zdaleka neblíží částce zmíněné Zemanem.

Přehled čínských investic (uskutečněných i plánovaných) jsme zpracovávali v květnu tohoto roku. Zeman před pár dny slíbil ministru financí, že mu seznam čínských investic v objemu 50 mld. Kč. dodá, Andrej Babiš totiž na schůzce význam investic zpochybnil.

CzechInvest, který pomáhá zprostředkovávat zahraniční obchod vyčíslil jím zprostředkované čínské investice za rok 2015 na 1,15 mld. Kč. Mluvčí CzechInvestu před pár dny Rozhlasu řekla: „Objem letošních čínských investic se blíží bezmála dvěma miliardám korun, nyní se navíc jedná s více než deseti možnými investory o potenciálních investicích v hodnotě kolem 20 miliard korun." Agentura ČTK v březnu informovala, že čínská společnost CEFC za 10 měsíců působení na českém trhu investovala částku 20 mld. Kč. Ovšem CEFC si spíše skupovala podíly v různých podnicích a společnostech, nakupovala investice nebo podíl ve fotbalové Slavii. Nejde tedy přímo o investice, kdy by na základě takových akvizic vznikala nová pracovní místa. Otázce se také věnujeme v prvním odkazu tohoto odůvodnění.

Analytická společnost Bisnode uvedla, že navzdory oznámení dalších čínských akvizic v Česku klesl letos objem čínského kapitálu v základním jmění českých firem o 616 milionů Kč na 5,21 miliardy korun.

Miloš Zeman

Víte, syrský problém je bohužel složitý v tom, že na jedné straně je Bašár Asad jako prezident. A na druhé straně je opozice, která je ovšem radikálně islamistická, například an-Núsra a další podobné organizace. Nu, takže v podstatě se rozhodujete v té syrské občanské válce mezi dvěma řešeními, z nichž každé je považováno za negativní.
Partie, 23. října 2016
Nepravda

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť prezident Zeman zplošťuje syrský problém na 2 strany sporu, i když zde působí řada dalších aktérů. Obecně také popisuje syrskou opozici jako radikálně islamistickou po vzoru an-Núsrá, což neodpovídá realitě. Skupiny, které bojují proti prezidentu Asadovi, jsou výrazně rozmanitější.

Syrský problém je velmi složitý. Jedním z hlavních faktorů je, že se do něj zapojuje velká řádka aktérů a nejde o 2 strany sporu, jak uvádí Zeman. Jako příklad komplikovanosti situace v Sýrii uvádíme grafiku CNN (zdroj grafiky zde), která popisuje základní aktéry a vztahy mezi nimi.

V případě opozice pak nelze tvrdit, že existuje jednotná fronta, která by navíc byla jen radikálně islamistická. V Sýrii v současnosti bojuje proti Asadově vládě několik hlavních uskupení povstalců.

Kromě přímo bojujících stran existuje také politické křídlo opozice Národní koalice syrské revoluce a opozičních sil, které působí v zahraničí a je hlavním partnerem při pokusech o nalezení mírového řešení, jak jsme již dokazovali v roce 2015 zde.

Mezi hlavní opoziční uskupení patří Army of Conquest (Jaish al-Fatah, JaF), jež zahrnuje radikální islamistické skupiny bojující proti Asadovu režimu a Hizballáhu. Sem patří například Jabhat Fateh al-Sham, tedy prezidentem zmiňovaná bývalá an-Núsra.

Další významnou skupinou jsou Syrian Democratic Forces (SDF). Jedná se o uskupení povstaleckých antijihadistických skupin syrských Kurdů, Turkmenů, Arabů a dalších menšin na severu Sýrie. Toto uskupení je v současnosti vůči Asadovu režimu většinou neutrální.

Poslední významnou skupinou je Free Syrian Army (FSA), která je původně uskupením neislámských sil bojujících proti Asadovu režimu. V současnosti je FSA v úpadku, ale jednotlivé části i nadále působí v rámci jiných skupin. Nálepka FSA je aktuálně také používána pro Tureckem podporované jednotky na severu Sýrie.

Komplikovanost současné opozice ukazuje i příklad jednotek, které se účastnily letošního pokusu o osvobození Allepa v srpnu–září 2016. Hlavní síly zde sice byly islamistické, ale podporované byly i jednotkami patřícími k tzv. umírněné opozici.

Složitý vztah k islamistické opozici a její rozmanitost ukazuje přehledně také akademická studie „Syrian oposition guide“ (. pdf) nebo toto shrnutí i méně významných opozičních skupin.

Nabízí se také otázka, zda je možné hovořit o jednotné straně Asada, když ji tvoří tolik nesourodých částí od pravidelné syrské armády a místních milicí přes libanonský Hizballáh až k iráckým a íránským šiítským jednotkám.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý především proto, že v Sýrii neexistuje jen radikálně islamistická opozice vůči Asadovi. Situace je na obou stranách konfliktu mnohem složitější, než jak ji prezident vykresluje.

Miloš Zeman

...zhruba 3 miliony migrantů, kteří jsou v Turecku.
Partie, 23. října 2016
Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý, ovšem upozorňujeme, že Zeman zaměňuje migranty za uprchlíky. Jejich počty v Turecku však odpovídají jeho tvrzení.

UHNCR definuje rozdíl takto: "Migranti se na cestu vydali dobrovolně s cílem nalézt lepší obživu pro sebe i své rodiny. Uprchlíci naproti tomu odejít museli, aby tak ochránili svůj život či svobodu." Tyto dva pojmy jsou ale často vzájemně nahrazovány a Miloš Zeman v kontextu debaty mluvil o uprchlících, nikoli o migrantech.

Zpráva o provádění společného akčního plánu EU a Turecka uvádí, že Turecko k 10. 2. 2016 hostilo 2 582 600 syrských uprchlíků. Těmto uprchlíkům Turecko přiznává dočasné ochrany.

Výzkumná zpráva Amnesty International vydaná v červnu 2016 potvrzuje, že na území Turecka se pohybuje kolem 2,75 milionu syrských uprchlíků a 400 000 žadatelů o azyl a uprchlíků z jiných zemích (například Afghánistánu, Iráku a Íránu).

Miloš Zeman

Moje vláda prosadila krajskou samosprávu.
Debata ČT ke krajským volbám, 14. září 2016
Nepravda

Prezident Miloš Zeman a jeho vláda sice přijali zákon o krajích z roku 2000, ale kraje jako vyšší územně samosprávné celky zakotvil již ústavní zákon o vytvoření vyšších územně samosprávných celků z roku 1997, historie krajské samosprávy je ještě o něco delší, výrok je tedy nepravdivý.

Miloš Zeman a jeho vláda, která vládla mezi lety 1998–2002, přijala zákon o krajích, který sice vzniklým krajům svěřil faktické pravomoci, ale samotné kraje již existovaly. Předcházel mu totiž zmíněný ústavní zákon, přijatý již v roce 1997 za druhé vlády Václava Klause, který byl předložen tehdejším ministrem vnitra Janem Rumlem a ministryní spravedlnosti Vlastou Parkanovou. Účinnosti nabyl dne 1. ledna 2000.

Půjdeme-li ještě dále do historie krajské samosprávy v Čechách a na Moravě, účinný je stále také zákon o územním členění státu z roku 1960, který zde již tehdy ustavil 8 krajů. Podle tohoto rozdělení je stále vykonávána zbytková státní správa či jsou rozděleny krajské soudy. S krajskou samosprávou počítá odpočátku i česká Ústava, vyhrazuje jí zřízení zastupitelstva, která můžou vydávat obecně závazné vyhlášky, mohou mít vlastní majetek a hospodařit s ním. Ústavní zákon Klausovy vlády ji upravil tak, že nadále se již nepočítalo se zřízením zemí.

Tvrzení, že by Zemanova vláda prosadila krajskou správu, tedy není pravdivé.

Miloš Zeman

Ve většině krajů jsou komunisté ve vládní koalici.
Debata ČT ke krajským volbám, 14. září 2016
Pravda

Komunisté se na vládě podílejí v osmi krajích, a to ve Středočeském, Ústeckém, Plzeňském, Jihočeském, Královehradeckém, Olomouckém, Zlínskéma Moravskoslezskémkraji.

Ve zbylých krajských radách (Pardubický, Liberecký, Vysočina, Karlovarský, Jihomoravský a Radě hl. města) politici KSČM zastoupení nejsou.

Miloš Zeman

Za ty tři roky jsem projel všechny kraje třikrát, teď začínám čtvrté kolečko.
Debata ČT ke krajským volbám, 14. září 2016
Pravda

Jedním z prezidentových slibů bylo navštívit jednotlivé kraje, tento slib jsme již ověřili v květnu 2016. V té době Miloš Zeman navštívil všechny kraje nejméně dvakrát.

Pro dokončení třetího kola krajských návštěv mu tedy chybělo projet tyto kraje : Olomoucký, Jihočeský a Vysočinu. Nejdříve začal s návštěvou Olomouckého kraje. Na začátku června se vydal do kraje Jihočeského. Poté ke konci června zamířil na Vysočinu.

Těmito návštěvami dokončil své třetí kolo a čtvrté “kolečko” svých krajských cest začal v září 2016 v Pardubickém kraji. Jeho výrok je tedy pravdivý.

Miloš Zeman

Dálnice a silnice 1. třídy má na starosti stát.
Debata ČT ke krajským volbám, 14. září 2016
Pravda

Informace o vlastnictví dálnic a silnic 1. třídy lze dohledat v zákoně o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. Podle § 9 odst. 1 je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Dále podle odst. 3 je „vlastník dálnice, (tedy v tomto případě stát) silnice nebo místní komunikace povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy (…)“ Pro tuto činnost je však Ministerstvem dopravy ČR zřízena státní příspěvková organizace Ředitelství silnic a dálnic, jehož činností je výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože přestože ŘSD má na starosti správu a údržbu dálnic a silnic I. tříd, je jeho zřizovatelem stát a je tedy zodpovědný za chod ŘSD a jeho práci.

Miloš Zeman

Povinná volební účast byla za Masarykovy první republiky, dnes je např. v Belgii, Lucembursku, Austrálii a jiných zemích. Mimochodem komunisté ji nikdy nezavedli, i když si ji fakticky vynucovali.
Debata ČT ke krajským volbám, 14. září 2016
Pravda

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5, 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

  • byly starší než 70 let, nebo
  • se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
  • byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
  • byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5-10 eur (.pdf, str. 53 (čl. 210), v Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10), v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262 (čl. 245), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Komunistický režim volební povinnost vyžadoval volebním zákonem č. 75/1948 Sb., který v otázce povinnosti voličů volit, kopíroval volební zákon třetí republiky z roku 1946. Zároveň byla úprava volební povinnosti prakticky totožná s volebním zákonem z první republiky, lišily se pouze v možnosti voliče vhodit tzv. bílý lístek (nezvolit žádnou ze stran) a ve výši pokuty, jejíž horní hranice se zvýšila na 10 000 Kčs. Tento zákon byl zrušen zákonem č. 27/1954 Sb., který volební povinnost vypustil. Od poloviny roku 1954 tedy volební povinnost formálně neexistovala, přesto dle údajů Českého statistického úřadu volební účast nespadla až do voleb v roce 1990 pod hranici 99%.

Komunisté sice povinnou volební účast v pravém slova smyslu nezavedli, neboť pouze převzali již dříve účinný zákon, který nakonec také zrušili. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.