Miloš Zeman

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se nám nepodařilo dohledat, že by skutečně veřejně onu formulaci směrem k Íránu řekl.

Podle webu iDnes.cz se Miloš Zeman při setkání s odpůrci amerického radaru v Brdech skutečně vyjádřil o možnosti preventivního úderu na Írán. Doslovně říká: " Zasáhnout leteckým úderem. Preventivní úder je levnější a efektivnější." Preventivní úder ovšem podmiňuje zjištěním o budování ramp schopných odpalovat jaderné rakety. Preventivní vojenský úder na Írán Miloš Zeman podpořil i nedávno na galavečery Dny pro Izrael v Hradci Králové 15. října 2012. Výrok ve kterém by M. Zeman po bombardování Íránu přímo volal se nám dohledat nepodařilo.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Pakt stability a růstu, dokument přijatý roku 1997, má zajistit dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny. Podle tohoto dokumentu mají země i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3 % HDP a vládního dluhu pod 60 % HDP (tato kritéria jsou také součástí tzv. maastrichtských kritérií). Sankcí je pak myšlena (str.114, ENG) kauce ve prospěch Evropské komise, a to až ve výši 0,5 % HDP. Pokud není nadměrný deficit do dvou let odstraněn, kauce nevratně propadá.

U Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury (tzn. porušení Paktu) v roce 2002 a hrozily také případné sankce. V listopadu 2003 však již bylo zřejmé, že doporučení, která vydala v této souvislosti Rada ministrů financí, nejsou brána v potaz a sankce tedy měly být na oba státy uvaleny. (.pdf, str. 59-60, ENG) Na nátlak francouzské a německé vlády ovšem došlo k “ odkladu uplatnění Paktu ”, v důsledku čehož se obě země sankcím vyhnuly. (.pdf, str. 59, ENG) Následná revize paktu pak proběhla v roce 2005.

Velmi podobné vyjádření jsme pro vás ověřovali v rámci předvolebního vysílání pořadu Hyde Park s Milošem Zemanem. V něm původně Zeman tvrdil, že společnost Lukoil vydala oficiální prohlášení o tom, že Lukoil jeho kampaň ani jeho osobu nefinancuje, což jsme hodnotili jako nepravdivé tvrzení. Pokud jde ale o vyjádření Lukoilu v MF Dnes 29.11. 2012, tak v něm Bulat Subajev, ředitel středoevropské a východoevropské divize společnosti, skutečně financování Zemana popírá. Konkrétně uvedl: “Nesponzorujeme žádné politické strany a nehrajeme žádné politické hry. (...) Jako firma jsme zcela apolitičtí.” Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Podle Článku 72 Ústavy ČR je k vyjádření nedůvěry potřeba nadpoloviční většina všech poslanců, tzn. minimálně 101 poslanců. V případě hlasování o nedůvěře tedy není ve výsledku rozdíl mezi tím, pokud se některý z poslanců zdrží hlasování, hlasuje proti, nebo není hlasování přítomen. Důležitý je pouze počet poslanců hlasujících pro vyjádření nedůvěry.

Na stránkách internetového politologického časopisu E-Polis se můžeme dočíst následující: “ Dne 22. června pověřil president Václav Havel předsedu ČSSD Miloše Zemana sestavením vlády.Zeman zahájil, po Havlově doporučení, jednání o koaliční vládě s KDU-ČSL a US. Součástí doposud nevídané nabídky byla 4 ministerská křesla pro US a 4 křesla spolu s postem předsedy vlády pro KDU-ČSL. Tato bezesporu velkorysá nabídka byla ovšem unionisty zamítnuta. Stejně skončil i návrh menšinové vlády ČSSD s KDU-ČSL. Unionisté jej opět odmítli. KDU-ČSL se následně prudce distancovala od možné menšinové vlády s ČSSD, jež by měla být tolerována komunisty. ”

Odmítavý postoj Jana Rumla a podrobnější pozadí vyjednávání nabízí také např. dokument ČT Vládneme nerušit (od cca. 8:40 do 9:40). Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Níže uvádíme citaci z rozhovoru s Karlem Schwarzenbergem, který byl publikován v Hospodářských novinách 14. dubna 2006:

“HN: Jste také podnikatel. Setkal jste se s korupcí osobně? Samozřejmě. O úplatek si mi snad ale přímo nikdo neřekl. I když možná, nepřímo, jednou...

HN: A co jste dělal?

Upřímně vám řeknu: v jednom případě jsem se tomu podvolil. Protože nebyla jiná možnost, jak něco rozumného prosadit.

HN: Co to bylo za případ?

Nechme to být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání. A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo... Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné svědomí. Jde o čas: když včas nedostanete dotyčné rozhodnutí, celá kalkulace je s odpuštěním v háji. A to dotyčný či dotyčná ví.”

Informaci, že šlo v tomto případě o navracení majetku Schwarzenbergů vydal např. v roce 2010 server Týden.cz.

Na výše uvedený dotaz Miloše Zemana ve čtvrteční debatě Karel Schwarzenberg konkrétně odpověděl: “ Ne, bylo to ve skutečnosti jisté vydírání. Ten dotyčný schoval šanon, a poněvadž všichni sousedi už čekali, poněvadž jsme tam museli vytyčit hranic, přístupovou cestu a jiný věci a já jsem nemohl nic podepsat, nikdo nemohl, tak všichni na to čekali. No a ten pán prostě říkal dokavaď mu neprodám taky pozemek, tak to nepodepíše. Tak aby se konečně věci pohnuly, jsem mu dotyčný pozemek prodal. To bylo vše.”

Ve svém oficiálním životopise uvádí Miloš Zeman, že v Prognostickém ústavu ČSAV začal pracovat až v lednu 1990, přičemž Václav Klaus se stal federálním ministrem financí v prosinci 1989.

K přítomnosti jména Miloše Zemana na seznamu StB jako nepřátelské osoby; dle vyhledávání v archivních pomůckách Archivu bezpečnostních složek byl status Miloše Zemana v rámci záznamů StB (tedy druh svazku) zprvu „Prověřovaná osoba“ (PO), následně svazek převeden na „Signální svazek“ (S).

„Svazek prověření signálu (neboli signální svazek) zavádí se na prověření signálních poznatků o protistátní činnosti osoby (projevování zájmu o skutečnosti představující státní tajemství, mimoslužební návštěvy zastupitelských úřadů kapitalistických států, podezřelý styk, nebo dopisování s osobami v kapitalistických státech a tak pod.), získaných agenturou, vyšetřováním, hlášením různých úřadů, občanů a podobně, za účelem potvrzení jejich pravdivosti.
Lhůta k prověření těchto signálů se stanoví na dobu 6 měsíců od zavedení svazku, kterou může ve zvláštních případech prodloužit náčelník součásti (u VKR náčelník operativního odboru) o dva až tři měsíce.Potvrdí-li se signál o protistátní činnosti, převádí se tento svazek na jiný druh operativního svazku.Neprověří-li se signál a nejeví-li se nutnost dalšího prověřování, svazek se ruší. Jestliže však materiály dle svého obsahu nelze zničit, je možno podle charakteru získaných poznatků o osobě, svazek prověření signálu převést na pozorovací nebo uložit do operativního archivu.“ (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Policie ČR)

Prověřovaná osoba je pak druh osobního svazku. Osobní svazky se dělí na prověřované osoby a nepřátelské osoby. Z logiky věci pak vyplývá, že prověřovaná osoba není totéž co osoba nepřátelská.

Pozn.: Záznam Miloše Zemana je dohledatelný zde, po zadání příjmení (Zeman), jména (Miloš) a data narození (28.09.1944) . Ve výsledném záznamu pak kliknout v kolonce „Kniha“ na „zobrazit“. V kolonce „Druh svazku“ jsou zkratky charakterizující statut zapsaného, vysvětlivky zde.

Přestože menšinové vlády jsou běžným jevem v západoevropských demokraciích, jak dokládá např. práce Strom, K. (1990): Minority government and majority rule. Cambridge: Cambridge University Press., nelze bezpečně potvrdit, ani vyvrátit také využívání tzv. opoziční smlouvy jako běžného politického nástroje při tvorbě vlád.

Opoziční smlouva, doslova Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená v roce 1998 mezi ČSSD a ODS, budí dodnes kontroverze především díky ustanovení, kterým se nejsilnější opoziční strana, tedy ODS, dobrovolně zavázala nevyvolat hlasování o vyslovení nedůvěry menšinové vládě ČSSD, čímž de facto rezignovala na činnost demokratické opozice, byť zároveň nebyla součástí vlády a vytvořila vlastní stínovou vládu. S ohledem na nedostatek veřejně dostupných dat v českém, nebo v anglickém jazyce proto nelze dohledat podobné smlouvy pro náležité srovnání.

E-polis.cz: “ Empirický výzkum provedený Stromem* na vzorku čítajícím 15 demokratických parlamentních systémů v poválečném období, přinesl následující výsledky: (1) Menšinové vlády jsou napříč všemi zkoumanými parlamentními systémy jevem naprosto běžným... *Strom se zabýval politickými systémy: Belgie, Kanady, Dánska, Finska, Francie, Islandu, Irska, Itálie, Izraele, Nizozemska, Norska, Portugalska, Španělska, Švédska, Velké Británie v období 1945 – 1987.”

Několik dalších příkladů menšinových vlád z přelomu tisíciletí:

○ Švédsko 1994: sociální demokraté (I. Carlsson)

○ Itálie 1996: tzv. Olivovník - středolevá koalice (Roman Prodi)

○ Irsko 1997: Fianna Fáil s pokrokovými demokraty podporovaná nezávislými poslanci

○ Švédsko 2002: sociální demokraté (G. Persson)

○ Španělsko 2004: sociální demokraté (Zapatero)

STRMISKA, Maxmilián. Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko-politických systémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 727 s. ISBN 8073670380.

Dle článku 64 Ústavy České republiky se prezident republiky může zúčastnit nejen zasedání vlády, ale i obou komor Parlamentu ČR, kde je mu uděleno slovo pokaždé, když o to požádá.