Mirek Topolánek
Nez.

Mirek Topolánek

Pravda

V čl. 56 odst. 5 Ústavy České republiky je uvedeno, že kandidát na prezidenta může být navržen buď na základě petice podepsané nejméně 50 000 občany, nebo jej může navrhnout nejméně 20 poslanců nebo 10 senátorů. Ústava přitom považuje tyto tři způsoby, jimiž lze navrhnout kandidáta na prezidenta, za rovnocenné a nedělá mezi nimi rozdíly.

Pravda

Mirek Topolánek se narodil 15. května 1956 a je mu tím pádem 61 let. V politice se pohyboval od roku 1990 do dubna 2010, kdy opustil post předsedy Občanské demokratické strany. V celostátní politice se pak v různých funkcích pohyboval celkem 14 let. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Topolánka v roce 1990 zvolili zastupitelem za Ostravu-Porubu. Do celostátní politiky se ale dostal až jako senátor za ODS, kterým byl během let 1996–2004. Během tohoto období vykonával v letech 2002–2004 funkci místopředsedy Senátu. Roku 2006 se stal poslancem za ODS a jeho mandát trval až do roku 2009, kdy se jej sám vzdal. Po většinu tohoto období vykonával post předsedy vlády.

V letech 2000–2002 byl Topolánek stínovým ministrem (.pdf, str. 4) průmyslu a obchodu. V roce 2002 byl na kongresu ve Františkových lázních zvolen předsedou ODS, kde setrval až do dubna 2010, než rezignoval.

Neověřitelné

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť z veřejně dostupných zdrojů nejsou takové informace dohledatelné. Dodejme, že Topolánek v rozhovoru na otázku moderátora Jana Pokorného, zda může takové tvrzení nějak dokázat, uvedl:

" To nemůžu dokázat, klidně to ale můžu říct. "

Nepravda

Mirek Topolánek má pravdu v tom, že žadatelé o azyl by k nám byli relokováni, přestože zažádali o azyl v jiném členském státě EU. Není ale pravdou, že by žadatelé nebyli kontrolováni. Také zatím neexistuje legislativa o harmonizaci sociálních benefitů pro žadatele o azyl na evropské úrovni.

Návrh nařízení Dublin IV. zavádí povinnost pro první stát, ve kterém podal žadatel o mezinárodní ochranu svou žádost, zkontrolovat (čl. 3 odst. 3), zda žádost není nepřípustná z důvodu, že žadatel přichází z první země azylu nebo bezpečné třetí země. Dále musí posoudit, zda žadatel nepřichází z nebezpečné země nebo nepředstavuje bezpečnostní riziko. Pokud se naplní jedno z kritérií, posuzuje žádost daný členský stát sám (čl. 3 odst. 4). Pokud naopak ani jedno z kritérií naplněno není, zahájí se řízení o určení příslušného členského státu k projednání žádosti o mezinárodní ochranu, který je určen na základě několika hledisek (kapitola III.).

Dublin IV. zavádí dále automatický relokační mechanismus (kapitola VII.), který se zahájí v případě přetížení některého ze států, v takovém případě nebude daný stát příslušným k projednání žádosti. Přesto však musí provést kontrolu výše zmíněných kritérií (5. bod důvodové zprávy, část II.).

Česká republika by tak v případě zavedení automatického relokačního mechanismu byla státem, který by posuzoval žádost o mezinárodní ochranu, již předtím by však musel být žadatel zkontrolován mj. ohledně toho, zda představuje bezpečnostní riziko. Tuto kontrolu by však vykonával první stát, ve kterém podal žadatel žádost o mezinárodní ochranu, nikoliv Česká republika.

V návrhu nařízení se taky nabízí možnost pro členské státy neúčastnit se relokací, a to prostřednictvím tzv. „příspěvků solidarity“, za každého odmítnutého žadatele zaplatit členskému státu, který se pak musí vyrovnat s přetíženým systémem, 250 000 eur.

Na úrovni EU neexistuje legislativa harmonizace sociálních benefitů pro žadatele o azyl. Podle analýzy Evropského parlamentu (.pdf, eng, 3.1.3) mají žadatelé o azyl právo na sociální benefity, ale pouze podle pravidel a výše ve státě ve kterém se nacházejí. Mirek Topolánek nejspíše hovoří o Evropském pilíři sociálních práv (.pdf), přijatém v roce 2017, ten ovšem není závazný a žadatele o azyl jako takové nezmiňuje. Anglicky dostupný zde.

Pravda

Mirek Topolánek poskytl neformální rozhovor při focení časopisu LUI v březnu 2010.

Jakub Starý, šéfredaktor časopisu, se Topolánka ptal mimo jiné na jeho názor na homosexuály a adopce dětí homosexuálními páry (celé znění rozhovoru).

Výrok, který v roce 2010 vyvolal kontroverzi, zněl celý takto: „Gusta Slamečka (tehdejší ministr, pozn. Demagog.cz), když jde opravdu do tuhého, tak jako ministr, mám pocit, že uhne, jo. A to ten Fischer prostě je Žid, není to gay a ten uhne ještě dřív, jo. To znamená, to prostě nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem. To nesouvisí s tím, že je gay.

Od 19. března se k rozhovoru začala vyjadřovat další média, například Blesk, iDNES.cz, Lidovky.cz, ale i Česká televize. Tato média nicméně přebírala z rozhovoru jen vybrané pasáže, což vyvolalo vlnu nesouhlasu jak mezi Topolánkovými spolustraníky, tak i mezi jeho politickými soupeři. Topolánek byl vyzván k rezignaci, a to jak na funkci předsedy strany, tak i na pozici lídra stranické kandidátky pro parlamentní volby. Topolánek sice celou dobu trval na tom, že jeho slova byla vytržena z kontextu, ale i přes zastání ze strany šéfredaktora Jakuba Starého i dotčeného ministra Gustava Slamečky ve své funkci předsedy strany skončil.

Zejména z posledních dvou vět inkriminovaného výroku je přitom patrné, že Topolánek nedává homosexualitu do souvislosti s žádným charakterovým rysem.

Dále se Topolánek vyjadřoval například těmito slovy: „Nemám žádný problém. Jako, je pravda, že já jsem to nikdy neřešil, já jsem to nikdy neměl jako problém.“

Tak spolu žijou (Gustav Slamečka se svým přítelem, pozn. Demagog.cz), tak je to jejich právo, prostě tak proč ne.“

Ty po mně chceš to klišé. Jestliže já se snažím tady demonstrovat, aniž bych něco přehrával, jo, snažím demonstrovat, že já rozdíl nevnímám, a kdybys mně neřekl, tak já prostě to neřešením pro sebe. Takže já neumím dát specifické adjektivum pro gaye a specifická adjektiva pro negaye, já je neumím. Já nevím, co chceš slyšet.“

Negativně se vyjádřil pouze na téma adopcí dětí homosexuálními páry:

„J á té touze rozumím, vychovávat děti a tak dál. Někde, ti říkám, je tam někde blok, teď já si nepřipadám, že jsem netolerantní, je tam někde blok, kterej já zatím nepřekročím. (…) To je můj osobní problém.“

Zároveň dodal, že jeho přítelkyně (později manželka) Lucie je pro adopci homosexuálními páry. Sám šéfredaktor časopisu LUI Jakub Starý popřel, že by se Topolánek vyjadřoval netolerantně: „Pan Topolánek prokazoval k menšinám toleranci.“

Mirek Topolánek se vyslovil v konverzaci proti přijetí zákona o adopcí dětí homosexuálními páry, což je zcela legitimní postoj. Ze zbytku rozhovoru skutečně plynulo, že je vůči homosexuální menšině tolerantní.

Nepravda

Ve městech západní Evropy existují místa vyznačujícími se problémy jako vyšší mírou kriminality či chudoby, existence Topolánkem popsaných no-go zón aplikujících právo šaria však nemá oporu ve statistikách ani vyjádření představitelů bezpečnostních sborů.

Vyloučená lokalita (no-go zóna) je definována jako území, které není zvenku zcela volně přístupné, jelikož je ovládáno ozbrojenou skupinou lidí (paramilitantní organizací), a státem organizované ozbrojené složky mohou na takové území vstoupit pouze silově.

V souvislosti se západní Evropou se o no-go zónách hovoří v souvislostí s částmi měst ovládanými osobami muslimského vyznání, ve kterých kromě tuzemského práva platí také islámské právo šaria, které se ale od evropského pojetí práva odlišuje tím, že není bráno jako soubor obecně závazných pravidel, nýbrž jako návod k žití pro muslimy. Některé z výkladů šarii pak opravdu přiznávají větší práva muslimům oproti nemuslimům a mužům oproti ženám.

Existují však skutečně takto popsané no-go zóny? Podle dostupných informací nikoliv.

Americký zpravodajský kanál Fox News se za výrok obdobný výroku Mirka Topolánka o existenci no-go zón ve Francii a Spojeném království v roce 2015 po vlně kritiky od oficiálních představitelů evropských zemí musel omluvit, podobné výsledky pak přinesla i fact-checkingová organizace Fullfact, která ověřila několik výroků týkající se muslimů v rámci Spojeného království.

Jeden z nich se týkal i no-go zón, přičemž podle londýnské městské policie a ministerstva zahraničí Spojeného království neexistují na území Spojeného království místa, kde nevládne právo Spojeného království. Co se týče aplikace práva šaria, na území Spojeného království existují tribunály a rady aplikující právo šaria v náboženských otázkách, jejich rozhodnutí však nejsou bez potvrzení soudem právně závazná.

To však nevylučuje, že v západní Evropě existují místa, ve kterých se shlukuje chudší část obyvatel a která eviduje vyšší počet trestních deliktů. Francie již od roku 1996 eviduje 751 tzv. citlivých městských zón, které jsou pro francouzskou policii prioritní oblastí. Švédská policie pak podle zprávy z letošního června identifikuje 61 citlivých míst se zvýšenou kriminalitou. Podle vyjádření švédské vlády to však neznamená, že v nich neplatí švédské právo či že se do nich švédská policie bojí chodit.

Ve všech případech, které bývají uváděny (tj. Velká Británie, Francie nebo Švédsko), se diskutuje zejména o bezpečnostních otázkách. Není ovšem pravdou, že by v uváděných místech neplatilo právo daného státu a bylo nahrazováno právem šaría.

Mirek Topolánek

Máme 35 % exportu do Německa.
Deník, 20. listopadu 2017
Pravda

Německo je dlouhodobě hlavním obchodním partnerem České republiky. Podle posledních zveřejněných údajů Českým statistickým úřadem za tento rok dosahoval export do Německa 32,5 % (.xls).

Neověřitelné

Topolánek podobný výrok veřejně použil již před pěti lety, kdy se vyjadřoval ke kandidatuře Jana Fischera na prezidenta. V rozhovoru pro Mladou frontu DNES z 11. října 2012 uvedl:

Mohl dělat něco třeba s fotovoltaikou, kvůli níž nyní prudce stoupají ceny elektřiny. Tehdy proběhlo jednání, kde jsem byl já, Paroubek, Roman. Přinesli jsme Fischerovi čísla, oněch 200 miliard dodatečných nákladů. Bylo potřeba prosadit změnu zákona ve Sněmovně přes zájmy členů ODS a ČSSD. Slíbili jsme mu s Paroubkem, že mu pomůžeme. Neudělal nic.“

Jan Fischer se vůči nařčení z úst svého předchůdce na pozici premiéra bránil, a to tak, že uvedl:

Na zahořklá slova Mirka Topolánka nebudu reagovat. Je to zbytečné (...) V listopadu 2009 jsme navrhli jeho novelizaci a umožnili tak snížení výkupních cen elektřiny ze slunečních elektráren. Novela však byla přijata v Parlamentu se zpožděním, které bylo primárně zaviněno tím, že se některé politické strany odmítaly vládní předlohou zabývat (...) K zavedení ještě razantnějších opatření chyběla vůle ze strany poslanců a senátorů a vedení jejich stran. Tam je třeba hledat zdroj problému.

Faktem je, že státní dotace na podporu solární energie se podařilo snížit až předložením novely v listopadu 2009, tedy více než půl roku po sesazení vlády. Zákon byl ve sbírce vyhlášen až v květnu 2010. Již v předchozím ověření zaznělo, že podobnou zkušenost se zneužíváním dotací získalo před Českou republikou i Španělsko, Mirek Topolánek si však podle svých slov nepřipouštěl, že by mezery v zákoně mohli čeští investoři využít.

Problematické je dohledání míry zavinění. Vláda jako taková nedisponovala v Poslanecké sněmovně žádnými svými zákonodárci, šlo totiž o úřednickou vládu. Z jejího pohledu se tudíž musela spoléhat na to, že většina poslanců bude zákon protlačovat. Pokud se podíváme na projednávání zákona, tak ve Sněmovně trvala kompletní tři čtení necelých pět měsíců, což je na poměry českého legislativního procesu poměrně rychlé projednání. Vláda jako předkladatel návrhu ovšem disponuje možností, že navrhne přijetí návrhu zákona již v prvním čtení. To neučinila. Topolánek pro změnu mluví o pozměňovacích návrzích, které by v rámci tohoto způsobu projednávání nemohly být načteny.

Zpětně viděno je fakticky nemožné autoritativně přisoudit pochybení jedné či druhé straně. Šlo o velmi specifickou situaci v tom smylu, že neexistovala vláda s většinou v Poslanecké sněmovně, která by své návrhy mohla tlačit.

S ohledem k výše uvedenému jakož i k tomu, že zmíněná schůzka a její obsah je reprodukována pouze jedním (možným) aktérem, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Pravda

Pravomoci a povinnosti prezidenta republiky upravuje Ústava ČR v článcích 62 až 64.

V prvním případě se jedná o tzv. suspenzivní veto, tedy o pravomoc vrátit spolu s odůvodněním Parlamentem ČR schválený neústavní zákon zpět k projednání Poslanecké sněmovně. Jak je tato pravomoc aplikována v praxi, je upřesněno v Jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (paragraf 98 v článku Účast Senátu a prezidenta republiky v zákonodárném procesu). Musí tak učinit ve lhůtě 15 dnů počínající den po předložení zákona k podpisu. Toto veto nelze ale aplikovat na ústavní zákony, jedná se tedy skutečně jen o některé zákony. Přehlasovat veto může nadpoloviční většina všech (nikoliv jen přítomných) poslanců.

Ve druhém případě je třeba se spolehnout zcela na znění Ústavy, žádné další předpisy tuto pravomoc neupravují. Ústava sice přímo neříká, že prezident má pravomoc znát kroky ministrů, ale že „má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“. V rámci tolerance výkladu je ale možné chápat Topolánkovo vyjádření jako pravdivé.

Pravda

Proklamace, že byl Mirek Topolánek proti podpoře obnovitelných zdrojů, s tím, že to lze dohledat ve Sněmovně či Senátu, je pravdivá.

Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a jeho kontroverzní pozměňovací návrhy (.pdf, od str. 22) byl předmětem hlasování v prvním kvartálu roku 2005 a Mirek Topolánek se stal poslancem až o více než rok později a nemohl tudíž zasáhnout do tohoto konkrétního rozhodnutí. Během výkonu senátorské funkce však hlasoval proti návrhu zákona (.doc) o stanovení zvýhodněné výkupní ceny elektrické energie vyrobené pomocí obnovitelných zdrojů (více ve Zvláštní části návrhu, .doc, str. 4).

Další známky preference konvenční energie před obnovitelnými zdroji je patrná z Topolánkova projevu na konferenci Energy Efficiency Business Week z roku 2008, kde pronesl toto:

„Co se týká omezování produkce CO2, vychází ze zmíněné studie naprosto jednoznačné sdělení: je třeba vsadit na jadernou energii. Jaderná energie má nejen zdaleka největší potenciál, co se týká omezování emisí CO2, ale je zároveň cestou zdaleka nejlevnější, nejbezpečnější a nejjistější. Obnovitelné zdroje přinášejí naprosto neúměrný růst nákladů a navíc neznamenají stabilní dodávky energie. (...)Za druhé bychom měli v energetickém mixu podpořit rozvoj jaderné energetiky. V České republice by využití jen poloviny jejich potenciálu znamenalo splnit cíle snižování emisí, které na nás do roku 2030 klade Evropská unie. A to vše při snížení ceny elektřiny.“ Také ve volebním programu (.pdf) pro volby do Evropského parlamentu v roce 2009 (šlo o poslední celostátní volby, které Topolánek absolvoval v pozici předsedy ODS), je patrná preference jaderné energetiky před obnovitelnými zdroji.