Miroslav Kalousek
TOP 09

Miroslav Kalousek

Pravda
Částka, která má být investována na vědu a výzkum v roce 2020, je v porovnání s HDP (hrubým domácím produktem) nižší než v letech 2011–2013, tedy v době ekonomické krize, která trvala přibližně mezi lety 2009 a 2013.

Ekonomická krize (tzv. Velká recese), kterou ve svém výroku zmiňuje Miroslav Kalousek, probíhala v České republice přibližně mezi lety 2009 a 2013 (.xlsx). Z toho v letech 2011–2013 dávala vláda na vývoj, výzkum a inovace v porovnání s HDP vyšší částku, než má aktuální vláda pro rok 2020 v úmyslu.

Podle ministerstva financí má vláda v plánu dát ze státního rozpočtu v roce 2020 na vývoj, výzkum a inovace 37 mld. korun. To je zhruba o jednu mld. více než v roce 2019 (.pdf, str. 30). V letech 2011–2014 se dle Českého statistického úřadu jednalo o částky 25,8 mld., 26,2 mld. a 26,7 mld. Částka určená na vývoj, výzkum a inovace se každoročně zvyšuje (.pdf, str. 30). V porovnání s rostoucím HDP se však jedná o menší podíl než v letech 2011–2013.

Zdroj: ČSÚ, Ministerstvo financí

Zavádějící
Miroslav Kalousek hovoří o Konvergenčním programu z dubna 2019. Ten uvádí, že v roce 2030 začnou do důchodu odcházet silné ročníky a postupně významně narostou státní výdaje na důchody. Dokument ovšem nehovoří o tom, že by se situace měla stát neřešitelnou.

Miroslav Kalousek v rozhovoru bohužel blíže nespecifikuje, o jakém materiálu mluví. Předpokládáme, že jde o Konvergenční program (z dubna 2019) České republiky, který každoročně zpracovává Ministerstvo financí. Tento dokument má za úkol informovat Evropskou komisi o záměrech a cílech hospodářské politiky státu.

Kapitola č. 5 Udržitelnost veřejných financí (.pdf, str. 26–28) se mimo jiné zabývá také fiskálními dopady stárnutí populace. Podle populačních projekcí Eurostatu, ale i Českého statistického úřadu můžeme do roku 2060 očekávat pokles počtu osob v produktivním věku a zároveň zvyšování průměrné doby dožití. Zároveň by do roku 2030 měly být výdaje na důchody v poměru k HDP stabilní, pak se ale do důchodového věku dostanou silné ročníky ze 70. let 20. století. To povede k poměrně dramatickému narůstání výdajů až na 11,7 % HDP.

Zdroj: Konvergenční program ČR (.pdf, str. 27)

Velmi podobné informace podává i zpráva o stavu důchodového systému, kterou zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dokument obsahuje analýzu růstu výdajů na důchody v poměru k HDP a předpokládá prudký nárůst (.pdf, str. 72) těchto výdajů právě po roce 2030. O nutnosti důchodové reformy na základě této zprávy hovořila na začátku září 2019 ministryně financí Alena Schillerová v Interview ČT24.

Z výše zmíněných dat můžeme vyčíst, že zhruba za deset let začnou do důchodu odcházet silné ročníky a dramaticky porostou státní výdaje. Takový stav není dlouhodobě udržitelný, na což upozornila i Evropská komise v květnu 2018. Zmíněný dokument neobsahuje žádný konkrétní termín, po kterém by se situace měla stát neřešitelnou, jde tedy o interpretaci Miroslava Kalouska, založenou na zmíněných datech.

Výrok však hodnotíme jako zavádějící, jelikož ve zprávě zmiňovaný rok 2030 nelze interpretovat jako termín, po kterém by se důchodový systém dostal do neřešitelné situace, ale spíše jako termín, který je pro důchodový systém zlomový, kdy po tomto roce dojde k postupnému významnému navyšování výdajů na důchody. Nejhorší však má být situace až po dalších asi 30 letech, kolem roku 2060.

Pravda
Za vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD, ANO a KDU-ČSL) došlo k demontáži důchodové reformy vlády Petra Nečase, přičemž zvýšená DPH, která měla důchodovou reformu financovat, byla ponechána. Zatím nedošlo k vypracování nové reformy důchodového systému.

Miroslav Kalousek ve svém výroku odkazuje na pokus o reformu důchodového systému provedený za Nečasova kabinetu, přičemž tvrdí, že všechny kroky směřující k reformě byly až na zvýšenou sazbu DPH zrušeny ANO a ČSSD (nespecifikuje ovšem konkrétní vládu). Inkaso je pak podle něj navíc využito pro účely netýkající se důchodové reformy. Právě neschopnost či liknavost vlády v řešení důchodové reformy je důvodem jeho kritiky návrhu státního rozpočtu.

Historie důchodové reformy v ČR a ve světovém kontextu je zpracována v dokumentu Penzijní reformy vypracovaným Úřadem vlády, ze kterého budeme při ověřování výroku vycházet i my.

Za vlády premiéra Nečase se hovoří o dvou hlavních krocích směřující k reformě důchodového systému, je jím malá a velká důchodová reforma:

Reforma byla odůvodňována mimo jiné také argumentem, že stávající průběžně financovaný systém je neudržitelný, neboť počet důchodců strmě poroste a naopak počet lidí v produktivním věku bude ubývat. Tehdejší premiér Petr Nečas na mezinárodním fóru prohlásil, že bez (tzv. Velké) penzijní reformy by dnešní čtyřicátníci byli chudými důchodci‘.“ (.pdf, str. 101)

Tedy, že první pilíř – veřejné důchodové pojištění – je nedostatečný.

V rámci malé důchodové reformy (.pdf, str. 99–100) došlo především k navýšení věku vstupu do důchodu pro občany narozené v roce 1977, pro mladší ročníky věk nástupu do důchodu nebyl nijak zastropován a rovněž v rámci ní došlo k dočasné změně výpočtu důchodů zákonem č. 220/2011, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.

Velká důchodová reforma se snažila o aktivnější zapojení obyvatel na důchodovém systému prostřednictvím vytvoření takzvaného druhého pilíře důchodového systému, který počítal s vytvořením soukromých fondů dotovaných státem, do nichž si lidé dobrovolně mohli převést část důchodového spoření. Součástí je rovněž zpřísnění třetího pilíře penzijního připojištění. Druhý pilíř měl postupně nahradit první pilíř. Aby se nahradil výpadek příjmů prvního piliře, byly navýšeny sazby DPH, což mělo zajistit dostatek prostředků na vyplácení důchodů z veřejného důchodového systému (1. pilíře):

k 1. lednu 2012 vzrostla spodní sazba DPH z 10 % na 14 %, posléze od 1. ledna 2013 se tato sazba zvýšila o 1 p.b. na 15 % a současně se o 1 p.b. zvýšila na 21 % i základní sazba DPH“ (.pdf, 104–105).

Nečasova vláda rovněž prosadila dočasné zpomalení valorizace důchodů (str. 102).

Dle zmiňovaného dokumentu vypracovaného Úřadem vlády byly prvky důchodové reformy přijímány negativně jak laiky, tak odborníky, protože rozsah reformy byl nedostatečný a první pilíř počítal stále s velkým finančním deficitem, ač právě jemu měla reforma zabránit (.pdf, str. 100–101). Druhý pilíř pak byl neúspěšný, protože byl ze strany veřejnosti téměř ignorován (zapojilo se do něj pouze něco okolo 85 000 lidí). Uvádí se, že výhodný byl především pro lidi s vyšším a středním příjmem.

Nástup vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) složené z ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL znamenal zrušení těchto reforem. Nová vláda odstranila kritizovaný druhý pilíř, posílila pilíř třetí a slíbila vypracování nové reformy důchodového pojištění. V analýze penzijních reforem provedené úřadem vlády se uvádí:

První pozornost středo-levicové vlády se zaměřila na demontáž potenciálně destruktivního 2. penzijního pilíře (resp. jeho sloučení s dobrovolným 3. pilířem), které z důvodů dopadu tohoto pilíře na penzijní systém náleželo mezi stěžejní programové priority vlády (Programové prohlášení 2014: 36). Pilíř byl odstraněn dvěma zákony, č. 376/2015, Sb. o ukončení důchodového spoření a č. 377/2015, Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření. V polovině května 2015 je schválila vláda a po ní i Parlament na základě zrychleného legislativního procesu projednávání, aby mohly vstoupit v účinnost od 1. ledna 2016. (.pdf, str. 105).

Sobotkova vláda kromě zmíněného prosadila reformu valorizaci penzí (.pdf, str. 106). Navíc její kroky rušily i hlavní prvky tzv. „malé důchodové reformy“:

V rámci už zmíněné novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění schválené v polovině dubna 2017 vláda nastavila také nový věk odchodu do důchodu, který míří proti jedné ze stěžejních zásad tzv. Malé důchodové reformy“; dále se uvádí, že, „tímto rozhodnutím byl obnoven strop odchodu do penze, konkrétně na úrovni 65 let, s tím, že uvedený věk se bude moci každých pět let (poprvé v roce 2019) měnit na základě vyhodnocení zprávy o aktuálním demografickém vývoji populace.“ (.pdf, str. 106)

Zvýšené DPH pak skutečně bylo z větší části https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#p47">ponecháno. Vytvořena byla pouze 2. snížená sazba DPH ve výši 10 %. Tou se daní např. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#f6347884">hromadná doprava, kojenecká výživa či knihy.

Saldo důchodového pojištění se momentálně díky velice dobré ekonomické situaci nachází v mírném přebytku (i přes faktický růst výdajů). Dobrá ekonomická situace při zachování zvýšené sazby DPH (viz sazby daně) vládě v dnešní době umožňuje rozsáhlou sociální politiku (viz kritika státního rozpočtu 2019), na níž zřejmě naráží Kalousek ve svém výroku.

V současnosti reforma důchodového systému stále není vypracována, přičemž vláda se snaží najít přijatelný koncept i pro opozici. Na jejím návrhu pracuje například důchodová komise – Komise pro spravedlivé důchody. Ta například navrhuje po svém jednání 11. řijna 2019 (.pdf, str. 14–16) rozdělit první průběžný pilíř na solidární (pevná garantovaná částka od státu) a zásluhový (dle odvedení pojistného). Shoda však zatím nebyla dosažena. Možnost zvýšit datum odchodu do důchodu současná vláda odmítla, a to minimálně do roku 2024, kdy by mělo dojít k znovuvyhodnocení demografických trendů.

Pravda
Nejvyšší kontrolní úřad v posledních letech skutečně shledával státní rozpočet nevyrovnaným. Jednalo se především o nedostatečnost kapitálových výdajů, nároky z nespotřebovaných výdajů a v posledním roce i závislost státního rozpočtu především na přímých daních.

Výrok Miroslava Kalouska má přímou návaznost na aktuální debatu a rovněž hlasování o podobě státního rozpočtu (sněmovní tisk č. 605) na následující rok. Ten byl diskutován v Poslanecké sněmovně 23. října 2019 a s podporou rovných sto hlasů úspěšně prošel prvním čtením. Podpořili ho poslanci ANO, ČSSD a KSČM.

Problematickým v roce 2018 ve své zprávě NKÚ shledával snižování odolnosti státního rozpočtu proti budoucímu ekonomickému ochlazení. Zásadní nedostatky viděl jednak v příjmech státu, které jsou čím dál více závislé na přímých daních včetně sociálního pojištění, což může být v případě ochlazení ekonomiky rizikové. Podobně negativně hodnotí i růst mandatorních stálých výdajů. Ve svém stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu za rok 2018 (.pdf., str. 9-12.) „zdraví" rozpočtu NKÚ shrnul takto:

„V důsledku stále se zvyšujících mandatorních a kvazimandatorních výdajů a vlivem silné závislosti na plnění daňových příjmů, které reagují velmi citlivě na případné zpomalení ekonomického růstu, je státní rozpočet na případnou recesi připraven ještě hůře, než tomu bylo před deseti lety.“

Podobně se NKÚ vyjádřil (.pdf, str. 19) již ke státnímu závěrečnému účtu pro rok 2014. Můžeme tedy skutečně říci, že daná situace trvá již šest let.

„V roce 2014 tvořily mandatorní výdaje 60,4 % celkových příjmů a 56,5 % celkových výdajů SR. Spolu s quasi mandatorními výdaji čerpají tyto rostoucí výdaje převážnou část SR, čímž se snižuje prostor pro opatření vlády na stabilizaci a podporu ekonomiky."

Dalším rizikovým trendem, na který NKÚ již řadu let upozorňuje, činí ale i například nároky z nespotřebovaných výdajů.

Nároky z nespotřebovaných výdajů vznikají, když organizační složky státu nevyčerpají svůj rozpočet na daný rok a hypotetickou úsporu evidují právě jako nárok z nespotřebovaných výdajů. Tyto nároky nejsou finančně kryty, a pokud je chce daná organizační složka státu (OSS) uplatnit, musí na ně Ministerstvo financí (MF) zajistit prostředky. (...) Hlavní problém spojený s kumulací nároků z nespotřebovaných výdajů NKÚ spatřuje v riziku růstu státního dluhu a problémů spojených s likviditou státní pokladny.“ uvádí NKÚ v tiskové zprávě ke kontrolní akci č. 16/09.

NKÚ také dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné investiční plnění. V roce 2013 činily kapitálové výdaje státu 8,7 % (tj. 102,3 mil., .pdf, str. 21, tabulka č. 5). V roce 2014 představovaly dle NKÚ 9,2 % (.pdf, str. 21). Přestože v následujících letech zaznamenalo investiční plnění mírný nárůst, např. v roce 2017 opět klesly kapitálové výdaje až k hranici 6,4 % (.pdf str. 9), což – jak ostatně konstatuje ve svém stanovisku i NKÚ (.pdf, str. 18) – byly nižší hodnoty než v dobách ekonomické krize v roce 2009.

Z dlouhodobého hlediska NKÚ v zásadě neshledává státní rozpočet vyrovnaným, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Policie i státní zastupitelství jsou součástí moci výkonné, tedy spadají pod vládu a nejsou plně nezávislé.

Policie i státní zastupitelství jsou součástí moci výkonné. Policie je, jak je uvedeno v § 5 zákona o policii, odpovědná ze své funkce Ministerstvu vnitra: „(1) Policie je podřízena ministerstvu (2) Ministerstvo vytváří podmínky pro plnění úkolů policie (3) Policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi.

Pozice státního zastupitelství je poněkud složitější, nicméně platí, že již jazykovým a systematickým výkladem článků 80 a 81 Ústavy lze dojít k závěru, že státní zastupitelství spadá pod moc výkonnou. Současně platí, že Nejvyšší státní zástupce je jmenován vládou na návrh ministra spravedlnosti a může být vládou kdykoli z funkce odvolán. Je možné proto tvrdit, že i státní zastupitelství není plně nezávislé, tak jako například soudy.

Zavádějící
Dle programů jednotlivých vládních stran jsou příznivci přijetí eura v menšině, ovšem pro jsou kromě TOP 09 i KDU-ČSL, STAN a v dlouhodobější perspektivě (pod určitými podmínkami) i ČSSD a Piráti, což dohromady dává 60 hlasů.

Vyjádření "reálně uvažovat o přijetí eura" je poměrně vágní. Některé strany euro jasně podporují (TOP 09, KDU-ČSL a STAN), ovšem další strany v zásadě jsou pro přijetí, jen například nikoliv hned v příštím roce či po splnění určitých podmínek (Piráti a ČSSD).

Ve svých volebních programech se proti přijetí eura vymezuje vládní hnutí ANO, dokonce ponechání koruny uvádí jako důležitý aspekt pro udržení fiskální bezpečnosti. (Dodejme, že navzdory programu hnutí ANO je postoj samotného předsedy Andreje Babiše k tomuto tématu nejednoznačný, jak již bylo stran Demagog.cz v minulosti mapováno.) Stejně tak je proti Občanská demokratická strana, podle níž by se Česká republika měla sama rozhodnout, zda vůbec a kdy euro přijme. Pro ponechání koruny je také Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Komunistická strana Čech a Moravy sice oficiálně není proti euru, ale zdůrazňuje, že by rozhodnutí mělo být výsledkem referenda: „Přejít na euro při dnešním kursu koruny by se rovnalo jen dalšímu znehodnocení lidových úspor a zabetonování starobních důchodů i většiny platů na úrovni ponížené kolonie,“ vyjádřil se poměrně explicitně místopředseda ÚV KSČM Josef Skála.

Naopak podpory by se přijetí eura krom avizované TOP 09 dostalo i od KDU-ČSL (.pdf, str 4) a STAN: „Stanovíme podmínky, za kterých ČR vydá definitivní politické rozhodnutí o konkrétním termínu vstupu do ERM II a následně do eurozóny. Naše mezinárodní závazky nezpochybňujeme.“ (volební program, str. 39). Pokud tedy počítáme s hlasy těchto stran, jež jsou jednoznačně pro přijetí evropské měny, dostaneme se na číslo 23.

Česká pirátská strana tematizovala eventuální přijetí eura v rámci svého volebního programu poměrně obsáhle. Na obecné úrovni podporují vstup České republiky do eurozóny, nicméně ne v rámci současného volebního období. Ve stejném duchu se nese i názor ČSSD (.pdf, str. 28). Přijetí eura podporují s tím, že je potřeba nejprve dosáhnout situace, ve které bude toto opatření pro Českou republiku hospodářsky i sociálně výhodné.

Piráti mají 22 hlasů, ČSSD 15. Dohromady by tak pro přijetí eura (za určitých konkrétních podmínek) mohlo být až 60 poslanců.

Pro kontext hodnocení doplňme, že předseda Kalousek v rozhovoru mluví o současné politické situaci, kdy dle jeho názoru není možné reálně uvažovat o vstupu do eurozóny: „Kdybychom řekli na začátku příštího roku ano, chceme vstoupit do eura co nejdříve, tak bychom mohli vstoupit k 1. lednu 2022. Ale za současné politické situace a při současné míře populismu tu možnost nevidím. Strany, které jsou reálně ochotny uvažovat o přijetí eura, nedají v Poslanecké sněmovně dohromady ani třicet hlasů. Tak asi taková je situace.

Pravda
Kdyby Česká republika například 1. ledna 2019 vstoupila do ERM II, čímž by splnila poslední kritérium pro přijetí eura, musela by v něm strávit minimálně dva roky a euro by mohla přijmout k následujícímu 1. lednu, tedy v roce 2022.

Pro vstup do eurozóny musí členský stát Evropské unie splnit tzv. maastrichtská kritéria, zakotvená v článku 140 Smlouvy o fungování EU. Patří mezi ně kritérium cenové stability, kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí, kritérium stability kurzu měny a účasti v ERM II a kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. Tato kritéria se daří České republice dlouhodobě plnit, vyplývá to i z Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou vypracovaného Ministerstvem financí pro rok 2017 (.pdf).

Česká republika do eurozóny k prosinci 2018 nevstoupila jen kvůli nesplnění kritéria účasti v Evropském mechanismu směnných kurzů II (ERM II). V ERM II je pro přijetí eura třeba strávit 2 roky, jak uvádí čl. 140 odst. 1 SFEU: „Dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči euru.ČNB na svém webu uvádí: „Předpokládáme, že ČR stráví v ERM II pouze nezbytně nutnou dobu dvou let. Poté by s malým časovým zpožděním mělo následovat přijetí eura.

V případě, že by Česká republika hned 1. ledna 2019 vstoupila do ERM II, tak by v tomto režimu byla minimálně do začátku roku 2021. Mezitím by mohly probíhat konvergenční zprávy i schvalovací proces Evropským parlamentem, Radou a v euroskupině. Přijetí eura pak vždy probíhá k 1. lednu, v tomto případě se tedy dostáváme k datu 1. ledna 2022. Hotovostní i bezhotovostní platby eurem by byly zavedeny nárazově k jednomu datu, postupovalo by se dle metody přezdívané „velký třesk“, jež byla vládou přijata (.doc) v říjnu 2006 na základě materiálu Volba scénáře zavedení eura v České republice (.pdf).

Pravda
Občanská demokratická strana skrze Petra Nečase vyjadřovala nesouhlas s přijetím eura velmi explicitně.

Vládu Petra Nečase datujeme od 13. července 2010, kdy byli tehdejším prezidentem Václavem Klausem jmenováni jednotliví ministři, až do června 2013, kdy byla ukončena zásahem Ústavu pro odhalovaní organizovaného zločinu. Koalici tvořila Občanská demokratická strana s TOP 09 a Věcmi veřejnými, v opozici zůstala ČSSD a KSČM.

Premiér Nečas se nijak netajil svým postojem ke vstupu do eurozóny. Na summitu V4 v říjnu 2011 se nechal slyšet, že „česká vláda pod mým vedením nestanoví datum přijetí eura“. Žádná ze dvou zbývajících koaličních stran danou politiku nesdílela. Věci veřejné (.pdf, str. 40) ve svém volebním programu pro sněmovní volby 2010 uvádí: „Budeme požadovat stanovení odborně podloženého termínu a harmonogramu přijetí eura.“ I TOP 09 (.pdf, str. 8) ve svém programu vstup do eurozóny podporuje.

Postoj podobný svému dnešnímu (.pdf, str. 28) zaujímala tehdejší ČSSD (.pdf, str. 16), která ve svém programu z roku 2010 avizuje, že zemi na přijetí eura je potřeba připravit. Výsledkem bylo sociálnědemokratické stanovisko z roku 2010, jež vstup do eurozóny plánovalo nejdříve za pět let (tedy v roce 2015). Situace se však nezměnila ani v následujícím volebním období za premiéra Bohuslava Sobotky.

Koaliční smlouva (.pdf, str. 42) Nečasovy vlády stanovila poměr ministrů ODS, TOP 09 a VV v podobě 6:5:4. Ministři, jejichž strany přijetí eura ve své době podporovaly, tak drželi ve vládě většinu. V Poslanecké sněmovně však disponovala ODS spolu s opozicí vyšší než ústavní většinou a samotná koaliční smlouva taktéž nestanovuje (.pdf, str. 40) termín přijetí eura. Z toho lze dovozovat, že většina pro přijetí eura vskutku neexistovala.

Pravda
Pro společnou kandidátku do evropských voleb se vyslovilo vedení TOP 09 i Starostů a nezávislých. Společný projekt nakonec odmítli lidovci.

K možnosti kandidovat společně ve volbách do Evropského parlamentu se vyjádřilo vedení všech tří stran, které Kalousek ve svém výroku uvádí. Volby do EP se uskuteční v květnu 2019.

Celostátní výbor Starostů a nezávislých odhlasoval usnesení, v němž mimo jiné stojí: „Hnutí Starostové a nezávislí vyzývá dvě programově blízké strany, TOP 09 a KDU-ČSL, aby se spojily a vytvořili společnou kandidátku pro volby do Evropského parlamentu v roce 2019.

Na tuto výzvu zareagovala první místopředsedkyně TOP 09 Markéta Adamová, která na svém twitteru zveřejnila následující příspěvek:

Obdobně se opakovaně vyjádřil předseda TOP 09 Jiří Pospíšil. Například v listopadu letošního roku na toto téma prohlásil: Chci se opět pokusit vytvořit nějakou společnou platformu proevropských středopravých stran. Hnutí ANO ani ODS nejsou jasně proevropské. Proto je důležité, aby tu byla nějaká jiná pevná koalice. Vedení STAN vyzvalo KDU-ČSL a nás k jednáním o společné kandidátce. Spolupráce se Starosty byla vždy výborná, takže doufám, že to klapne. Udělám pro to maximum.

Možnost společné kandidátky uvedených tří stran nakonec odmítlo vedení KDU-ČSL. Předseda Bělobrádek to zdůvodnil takto: „Mezi námi a oběma zbývajícími stranami je ale silná dělicí linie na pozici liberální a konzervativní hodnoty. Uvedl také, že zástupci KDU-ČSL hlasují v Evropském parlamentu odlišně.

Závěrem dodejme, že zástupci TOP 09, STAN i KDU-ČSL jsou členy jedné frakce Evropského parlamentu – Evropské lidové strany.

Pravda
Lidovci odmítli společnou kandidátku s TOP 09 do voleb do PSP ČR 2017, jedním z důvodů byla přítomnost Miroslava Kalouska na kandidátce. Předseda Kalousek v listopadu 2016 v médiích uvedl, že pokud by byl jedinou překážkou k sjednocení stran, nebude kandidovat.

Jedná se o Kalouskův nápad sjednotit českou pravici před volbami do PSP ČR 2017. Jak uvádí Česká televize, tehdejší předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se k tomuto sjednocení vyjádřil negativně: „Podle Bělobrádka není dostatečný důvod k vytvoření bloku tří rozmanitých stran. Upozornil na to, že by to přineslo problémy programové, ale i personální. Připomněl, že Kalousek a někteří další lidé, kteří stáli u kořenů TOP 09, před jejím založením odešli z KDU-ČSL. Bělobrádek si proto dokáže jen těžko představit, že by nyní byli lidovci svolní k vytvoření společné kandidátky s Kalouskem.“

Co se týká případného odstoupení z kandidátky, server Aktuálně.cz cituje Miroslava Kalouska (4. listopadu 2016): „Pokud by skutečně jedinou překážkou toho projektu mělo být moje jméno, je řešení prosté. Samozřejmě bych nekandidoval. Protože pokud hovořím o bolestivých personálních a programových kompromisech, tak k tomu musím být připravený i já sám.

Ke spojení středových a pravicových stran před sněmovními volbami 2017 nakonec nedošlo.