Miroslav Kalousek

Kalousek se nechal před volbami do PSP ČR 2017 (3. listopadu 2016) slyšet, že chce sjednotit českou pravici. Podle Aktuálně.cz jeho výzva „nepatřila jen lidovcům či občanským demokratům, adresoval ji obecně pravicovým a středovým politickým uskupením“.

„Chceme-li opravdu porazit Babišovo hnutí ve volbách, musíme se spojit. Tento krok by si vyžádal bolestivé kompromisy programové i personální,“ uvedl Miroslav Kalousek.

Hlavním důvodem sjednocení měla být silná opozice proti hnutí ANO. Společná kandidátka stran by podle Kalouska zabránila roztříštění hlasů mezi TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Lidovci spolupráci odmítli, ODS slovy předsedy Petra Fialy uvedla, že je ochotná o nápadu jednat.

Co se týká rozdílnosti volebních programů do sněmovních voleb 2017, Kalousek má pravdu, že v některých oblastech byly mezi stranami velké rozdíly. Například TOP 09 a KDU-ČSL podporovaly přijetí eura. Lidovci (.pdf, str. 4) chtěli „připravit přijetí eura“, TOP 09 (.pdf, str. 16) byla dokonce pro co nejrychlejší vstup do eurozóny. Naproti tomu ODS chtěla zrušit povinnost euro přijmout. Strany se také neshodly na řešení azylové a migrační politiky EU; KDU-ČSL chtěla podpořit (.pdf, str. 11) reformu společné azylové politiky, ODS naopak plánovala pro ČR výjimku z azylové a migrační politiky EU. TOP 09 dle svého programu zamýšlela (.pdf, str. 18) podpořit členské státy EU, které samy nebudou migraci zvládat.

Výrok se týká zakázky na odstranění starých ekologických zátěží, která byla vyhlášena v roce 2008. Kalousek se jako ministr financí k tomuto tendru opakovaně vyjadřoval (např. zde, zde, zde, zde) a veřejně skutečně nabídku žádné konkrétní firmy neprosazoval.

Po široké kritice se nakonec vláda rozhodla tendr zrušit (usnesení č. 956, .pdf), a to poté, co ministr Kalousek vládě navrhl vítěznou nabídku společnosti Marius Pedersen Engineering odmítnout. Svůj postoj zdůvodnil takto: „Cenová výše, byť i té nejlevnější nabídky, není podle mého názoru natolik přesvědčivá, abych mohl vládě doporučit tuto nabídku přijmout.“

Pro úplnost dodejme, že stanovisko ministra financí Kalouska doporučující neschválení daného tendru jsme ve veřejných záznamech nenalezli, nicméně pro neschválení smlouvy se vyslovilo dle záznamu předmětné vládní schůze všech 15 přítomných členů vlády včetně ministra financí (.doc, bod 9, usnesení č. 956).

Ministerstvo financí uvádí na svém webu tabulku závazků, které poskytl stát k odstranění starých ekologických škod.

Z tabulky vyplývá, že stát poskytl garance v celkové výši 175,7 mld. Po odečtení garancí firmám, s nimiž byly již závazky státu uzavřeny (34,4 mld), a také garancí, které ještě nebyly uzavřeny, ale jsou již smluvně ošetřeny (43,6 mld), zbývají nevyřešené garance v hodnotě 97,7 mld korun. Tuto částku potvrdil v loňském roce mluvčí Ministerstva financí, když zveřejnil, že zbývá vyřešit garance státu v hodnotě 101 mld korun.

Kalousek ve svém výroku tvrdí, že stát „kašle“ na odstranění starých ekologických škod. Z tabulek srovnávajících zbývající garance na konci let 2015, 2016, 2017 a v polovině roku 2018 plyne, že například od počátku roku 2016 do poloviny roku 2018 (tj. za dva a půl roku) se podařilo odstranit garance v hodnotě 4,5 mld korun. Dodejme, že Kalouskovo zdůvodnění „kašlání“ státu nedostatkem finančních prostředků neověřujeme, jelikož se jedná o subjektivní hodnocení problému.

Dále Kalousek mluví o 22 miliardách korun. Jedná se o 22 mld korun (příjmy z privatizace, z dividend) z Privatizačního fondu, které poslanci rozhodli převést do státního rozpočtu. Výnosy z tohoto fondu byly určeny především na odstraňování ekologických škod. Zatímco dříve bylo využití těchto peněz vázáno (například na sanaci ekologických škod), po této změně může vláda tyto peníze použít jakkoli podle svého uvážení.

Zakázka na odstranění starých ekologických zátěží, o které mluví ve svém výroku Kalousek, byla vyhlášena v roce 2008. Než se dostaneme k samotnému hodnocení pravdivosti, stručně shrňme, o co v této zakázce šlo.

Během privatizace v 90. letech získali soukromí vlastníci majetek, který byl zatížen starými ekologickými škodami. Aby privatizace proběhla rychle, stát se zavázal tyto staré ekologické škody odstranit na své náklady. Celková cena (.pdf, str. 1) těchto garancí činila 169,5 miliard korun.

V roce 2008 přišlo Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem s plánem na vypsání jedné velké veřejné soutěže. V ní měla být vybrána firma, která všechny zbývající staré ekologické škody odstraní. V té době činila (.pdf, str. 1) garance dosud neodstraněných škod 114,5 miliard korun. Smyslem této zakázky bylo jednak samotné odstranění ekologických zátěží, urychlení celého procesu, který se táhl od 90. let, investice a rozvoj v sanovaných oblastech i vyhnutí se možností arbitráží za státem neplněné závazky (.pdf, str. 2, 3).

Zakázka od počátku čelila silné kritice. Samo Ministerstvo financí totiž přiznalo, že „s ohledem na charakter starých ekologických zátěží není znám jejich skutečný rozsah, a tedy skutečnou výši nákladů, které bude k jejich odstranění potřeba vynaložit.“ Bylo tak otázkou, jaká cena zakázky je vlastně přiměřená. Proti tendru se tak postavili například protikorupční organizace Transparency international, Ministerstvo životního prostředí, Hospodářská komora, Nejvyšší kontrolní úřad nebo zástupci opozičních stran (např. ČSSD, KDU-ČSL).

Soutěž vyhrála společnost Marius Pedersen Engineering s nejlevnější nabídkou necelých 57 miliard korun. Vláda se však nakonec po široké kritice na návrh Miroslava Kalouska rozhodla celý tendr v roce 2011 zrušit.

Nyní k samotnému hodnocení. Částku necelých 115 miliard korun na odstranění starých ekologických škod zveřejnilo samo Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem (.pdf, Stručná charakteristika projektu, str. 1). Toto číslo vycházelo z rozsahu státem poskytnutých záruk, tedy účetních garancí. Sám Kalousek byl dotazován, kolik by měla výsledná zakázka tedy stát. Opakovaně však odmítl jakoukoli cenu veřejně sdělit s tím, že cenu musí určit soutěž (např. zde, zde). Náměstek ministra financí Ivan Fuksa upřesnil způsob platby, který „není o tom, že ta firma dostane od státu několik desítek miliard a bude odstraňovat, ona to bude odstraňovat na své náklady a v horizontu třiceti let, možných třiceti let bude postupně dostávat od státu výplatu za to odstraňování“.

Postoj a přístup Miroslava Kalouska k hazardu zmapoval (.pdf, str. 57–72) Nadační fond proti korupci. Je pravda, že Ministerstvo financí, v jehož čele Miroslav Kalousek stál, povolovalo umístění herních automatů i na místech, na kterých dle zákona být nesměly, např. v okolí škol či nemocnic (str. 71 analýzy Nadačního fondu proti korupci). Provozovatelům herních automatů také ministerstvo neodebíralo povolení k provozu herních automatů, přestože ty byly umístěny na zákonem zakázaných místech. Na tuto praxi upozornil v bodě 43 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. září 2011 i Ústavní soud (nález dostupný v databázi Nalus).

Po rozhodnutí Ústavního soudu v roce 2012 však začalo Ministerstvo financí v čele s Miroslavem Kalouskem k hernám automatům přistupovat tvrději a s větší účinností.

Jakékoliv zdroje, které by potvrzovaly či naopak vyvracely tvrzení, že Miroslav Kalousek v roce 2008 herny v ulicích obhajoval, se nám bohužel dohledat nepodařilo. Stejně tak nabyla nalezena žádná Kalouskova vyjádření, ve kterých by tvrdil, že je příznivcem úplného zákazu heren.

Velký střet kvůli zdanění hazardu zažil Kalousek v říjnu 2015, ovšem šlo pouze o formální stránku „předbíhání“ v projednávání návrhů ve Sněmovně, nikoli střet v rovině materiální. V této souvislosti se však na plénu Sněmovny vyjádřil tak, že proti zvýšení zdanění hazardu nebojuje: „Jakkoliv nám některé účelové argumenty přisuzují opak, tak my tady opravdu nebojujeme proti zvýšení zdanění hazardu. Nám ten obsah nevadí. Alespoň nám nevadí tolik, abychom kvůli němu blokovali schůzi Sněmovny.“

Vzhledem k absenci jasných potvrzujících či vyvracejících stanovisek hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Miroslav Kalousek kritizoval Andreje Babiše a upozorňoval na možnost využívání státní moci ve prospěch jeho zájmů již před volbami v roce 2013, například v rozhovoru pro Právo (dostupné na Novinky.cz) uvedl: „Ani to tak dlouho netrvalo, abychom zjistili, proč Babišovo ANO kandiduje a o co mu skutečně jde. Cílem je propojení státní moci s velkými podniky a vytvoření politicko-podnikatelského mocenského komplexu.“ V lednu 2014 pak dle Lidovek.cz prohlásil, že spíše než z Evropské unie má strach z „oligarchizace ruského typu“. Explicitně k Babišovi však toto tvrzení nevztáhl. Můžeme tedy říci, že Miroslav Kalousek byl skutečně jeden z prvních, který na „nebezpečí pohlcení státu holdingem“ upozorňoval.

Další z kritiků Andreje Babiše Jan Farský vyhlásil po volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2013 bojkot výrobků firem, které Andrej Babiš vlastnil. Po několika dnech však se slovy „napsal jsem to neobratně a šlo o nedorozumění“ svou výzvu odvolal. Koalici s hnutí ANO pak Farský odmítal, žádnou přímou kritiku či upozornění na „pohlcování státu holdingem“ se nám nepodařilo dohledat.

Podobně jako Miroslav Kalousek byla vůči Andreji Babišovi kritická i Miroslava Němcová, v rozhovoru pro Deník 26. října 2013 uvedla: „Nejvíce mě děsí postup nesystémových stran, jako je ANO či Úsvit – to považuji za naprostou ránu do vazu demokratickému parlamentnímu systému v ČR.“ Miroslav Kalousek však s kritikou Andreje Babiše započal již před volbami do Poslanecké sněmovny a můžeme tedy opravdu říci, že byl jedním z prvních jeho kritiků.

Hlasitost kritiky nehodnotíme, je ale pravda, že Miroslav Kalousek je v ní skutečně dosti výrazný. Mimo jiné na svém twitteru 27. listopadu 2018 k tomuto tématu napsal: „Přebírání státu holdingem probíhá nerušeně dál. O to větší důvod to nevzdat, než dojde k nevratným změnám ve správě a k etablování ‚kontrolované opozice'. Pak už by to nebyla demokracie, ale loutkové divadlo.“ 13. října 2018 tam publikoval: „(...) Díky jim (kandidátům demokratické opozice, pozn. Demagog.cz) se nepodaří @AndrejBabis měnit ústavní zákony směrem k dalšímu vyprazdňování demokracie.“