Miroslav Kalousek

Podle Ministerstva financí (.pdf, str. 16 a str. 23) v roce 2018 mandatorní a kvazimandatorní výdaje dosáhly částky 1 069,1 mld. Kč (769,5 miliard bylo vydáno na výdaje mandatorní, 299,6 miliard na kvazimandatorní). Celkové výdaje státního rozpočtu přitom činily 1 401 miliardy korun.
 Příjmy v tom samém roce dosáhly částky 1 403,9 mld. Kč a vznikl tedy přebytek 2,9 mld. Kč.

V roce 2019 je na mandatorní a kvazimandatorní výdaje vyhrazeno celkem 1 148,1 mld. Kč (z toho 825 miliard na výdaje mandatorní a 323,1 miliard na výdaje kvazimandatorní). Rozpočet je přitom sestaven jako deficitní, kde příjmy dosahují částky 1 465,4 miliard korun a výdaje 1 505,4 miliard korun.



Mezi těmito dvěma roky tedy vzrostly příjmy o 4,4 %. Mandatorní výdaje přitom narostly o 7,2 % a výdaje kvazimandatorní o 7,8 % (dohromady tedy o 7,4 %).

Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2020 (.pdf) by pak mandatorní výdaje měly stoupnout o 7 % na 883,1 miliard korun. Výdaje kvazimandatorní pak mají dle plánů narůst až o 9,7 %, na celkových 354,6 miliard. Dohromady činí tento nárůst 7,8 %.

Příjmy pak mají vzrůst na 1 578,1 miliard, tedy o 7,7 % oproti roku 2019. Schodek rozpočtu zůstává stejně jako v roce 2019 na 40 miliardách, výdaje tak dosáhnou částky 1 618,1 miliard korun. Se schodkem 40 mld. Kč se počítá i na rok 2021 a 2022.

Graf znázorňuje podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na příjmech a konkrétně od roku 2016 (s výkyvem v roce 2018) nárůst podílu mandatorních a kvazimandatorních výdajů, respektive jejich rychlejší růst oproti příjmům státního rozpočtu. Mezi lety 2018 a 2019 došlo k nárůstu podílu o 2,84 procentního bodu a v roce 2020 by dle rozpočtu mělo dojít k dalšímu nárůstu o 0,08 procentního bodu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož za doby Babišovy 2. vlády, stejně jako v rozpočtu na rok 2020, je rychlejší růst mandatorních a kvazimandatorních výdajů než růst příjmů státního rozpočtu.

Miroslav Kalousek byl ministrem financí ve druhé vládě Mirka Topolánka (1/2007 – 5/2009) a posléze ve vládě Petra Nečase (7/2010 – 7/2013). Alena Schillerová byla pak ministryní financí v první vládě Andreje Babiše (12/2017 – 7/2018), která nezískala důvěru, a je současnou ministryní vlády Andreje Babiše (6/2018 – dodnes).

Ministr Kalousek ve svém vyjádření navazuje na komentáře ministryně Schillerové o platech ve školství. Ministryně Schillerová ve svém předchozím vyjádření totiž mluví o vládním závazku do roku 2021 navýšit platy učitelů na 150 % oproti stavu v roce 2017.

Vývoj platů ve školství mapuje Statistická ročenka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (Kapitola A, list A4.1.2.). Podle ní činil v roce 2018 průměrný plat pedagogů v regionálním školství 34 943 Kč, což odpovídá necelým 110 % průměrné mzdy za rok 2018. Z níže vložené tabulky je zřejmé, že na konci roku 2018 poměr učitelského platu a průměrné mzdy převyšoval téměř všechny hodnoty z let, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí, s výjimkou roku 2007. Data za první pololetí 2019 pak potvrzují rostoucí trend a krom roku 2007 opět překonávají všechny roky ministra Kalouska.

Na základě těchto čísel hodnotíme výrok jako nepravdivý. Ve vztahu k průměrné mzdě jsou dnes platy učitelů lepší, než jaké byly ve většině let za ministra Kalouska. Navíc je potřeba uvést, že rozpočet na rok 2007 se schvaloval již v roce 2006 a na jeho podobu, ze které vychází i výše platů pedagogů, neměl Miroslav Kalousek velký vliv.

Výrok Miroslava Kalouska má přímou návaznost na aktuální debatu a rovněž hlasování o podobě státního rozpočtu (sněmovní tisk č. 605) na následující rok. Ten byl diskutován v Poslanecké sněmovně 23. října 2019 a s podporou rovných sto hlasů úspěšně prošel prvním čtením. Podpořili ho poslanci ANO, ČSSD a KSČM.

Problematickým v roce 2018 ve své zprávě NKÚ shledával snižování odolnosti státního rozpočtu proti budoucímu ekonomickému ochlazení. Zásadní nedostatky viděl jednak v příjmech státu, které jsou čím dál více závislé na přímých daních včetně sociálního pojištění, což může být v případě ochlazení ekonomiky rizikové. Podobně negativně hodnotí i růst mandatorních stálých výdajů. Ve svém stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu za rok 2018 (.pdf., str. 9-12.) „zdraví" rozpočtu NKÚ shrnul takto:

„V důsledku stále se zvyšujících mandatorních a kvazimandatorních výdajů a vlivem silné závislosti na plnění daňových příjmů, které reagují velmi citlivě na případné zpomalení ekonomického růstu, je státní rozpočet na případnou recesi připraven ještě hůře, než tomu bylo před deseti lety.“

Podobně se NKÚ vyjádřil (.pdf, str. 19) již ke státnímu závěrečnému účtu pro rok 2014. Můžeme tedy skutečně říci, že daná situace trvá již šest let.

„V roce 2014 tvořily mandatorní výdaje 60,4 % celkových příjmů a 56,5 % celkových výdajů SR. Spolu s quasi mandatorními výdaji čerpají tyto rostoucí výdaje převážnou část SR, čímž se snižuje prostor pro opatření vlády na stabilizaci a podporu ekonomiky."

Dalším rizikovým trendem, na který NKÚ již řadu let upozorňuje, činí ale i například nároky z nespotřebovaných výdajů.

„Nároky z nespotřebovaných výdajů vznikají, když organizační složky státu nevyčerpají svůj rozpočet na daný rok a hypotetickou úsporu evidují právě jako nárok z nespotřebovaných výdajů. Tyto nároky nejsou finančně kryty, a pokud je chce daná organizační složka státu (OSS) uplatnit, musí na ně Ministerstvo financí (MF) zajistit prostředky. (...) Hlavní problém spojený s kumulací nároků z nespotřebovaných výdajů NKÚ spatřuje v riziku růstu státního dluhu a problémů spojených s likviditou státní pokladny.“ uvádí NKÚ v tiskové zprávě ke kontrolní akci č. 16/09.

NKÚ také dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné investiční plnění. V roce 2013 činily kapitálové výdaje státu 8,7 % (tj. 102,3 mil., .pdf, str. 21, tabulka č. 5). V roce 2014 představovaly dle NKÚ 9,2 % (.pdf, str. 21). Přestože v následujících letech zaznamenalo investiční plnění mírný nárůst, např. v roce 2017 opět klesly kapitálové výdaje až k hranici 6,4 % (.pdf str. 9), což – jak ostatně konstatuje ve svém stanovisku i NKÚ (.pdf, str. 18) – byly nižší hodnoty než v dobách ekonomické krize v roce 2009.

Z dlouhodobého hlediska NKÚ v zásadě neshledává státní rozpočet vyrovnaným, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Miroslav Kalousek ve svém výroku odkazuje na pokus o reformu důchodového systému provedený za Nečasova kabinetu, přičemž tvrdí, že všechny kroky směřující k reformě byly až na zvýšenou sazbu DPH zrušeny ANO a ČSSD (nespecifikuje ovšem konkrétní vládu). Inkaso je pak podle něj navíc využito pro účely netýkající se důchodové reformy. Právě neschopnost či liknavost vlády v řešení důchodové reformy je důvodem jeho kritiky návrhu státního rozpočtu.

Historie důchodové reformy v ČR a ve světovém kontextu je zpracována v dokumentu Penzijní reformy vypracovaným Úřadem vlády, ze kterého budeme při ověřování výroku vycházet i my.

Za vlády premiéra Nečase se hovoří o dvou hlavních krocích směřující k reformě důchodového systému, je jím malá a velká důchodová reforma:

„Reforma byla odůvodňována mimo jiné také argumentem, že stávající průběžně financovaný systém je neudržitelný, neboť počet důchodců strmě poroste a naopak počet lidí v produktivním věku bude ubývat. Tehdejší premiér Petr Nečas na mezinárodním fóru prohlásil, že bez (tzv. Velké) penzijní reformy by ‚dnešní čtyřicátníci byli chudými důchodci‘.“ (.pdf, str. 101)

Tedy, že první pilíř – veřejné důchodové pojištění – je nedostatečný.

V rámci malé důchodové reformy (.pdf, str. 99–100) došlo především k navýšení věku vstupu do důchodu pro občany narozené v roce 1977, pro mladší ročníky věk nástupu do důchodu nebyl nijak zastropován a rovněž v rámci ní došlo k dočasné změně výpočtu důchodů zákonem č. 220/2011, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.

Velká důchodová reforma se snažila o aktivnější zapojení obyvatel na důchodovém systému prostřednictvím vytvoření takzvaného druhého pilíře důchodového systému, který počítal s vytvořením soukromých fondů dotovaných státem, do nichž si lidé dobrovolně mohli převést část důchodového spoření. Součástí je rovněž zpřísnění třetího pilíře penzijního připojištění. Druhý pilíř měl postupně nahradit první pilíř. Aby se nahradil výpadek příjmů prvního piliře, byly navýšeny sazby DPH, což mělo zajistit dostatek prostředků na vyplácení důchodů z veřejného důchodového systému (1. pilíře):

„k 1. lednu 2012 vzrostla spodní sazba DPH z 10 % na 14 %, posléze od 1. ledna 2013 se tato sazba zvýšila o 1 p.b. na 15 % a současně se o 1 p.b. zvýšila na 21 % i základní sazba DPH“ (.pdf, 104–105).

Nečasova vláda rovněž prosadila dočasné zpomalení valorizace důchodů (str. 102).

Dle zmiňovaného dokumentu vypracovaného Úřadem vlády byly prvky důchodové reformy přijímány negativně jak laiky, tak odborníky, protože rozsah reformy byl nedostatečný a první pilíř počítal stále s velkým finančním deficitem, ač právě jemu měla reforma zabránit (.pdf, str. 100–101). Druhý pilíř pak byl neúspěšný, protože byl ze strany veřejnosti téměř ignorován (zapojilo se do něj pouze něco okolo 85 000 lidí). Uvádí se, že výhodný byl především pro lidi s vyšším a středním příjmem.

Nástup vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) složené z ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL znamenal zrušení těchto reforem. Nová vláda odstranila kritizovaný druhý pilíř, posílila pilíř třetí a slíbila vypracování nové reformy důchodového pojištění. V analýze penzijních reforem provedené úřadem vlády se uvádí:

„První pozornost středo-levicové vlády se zaměřila na demontáž potenciálně destruktivního 2. penzijního pilíře (resp. jeho sloučení s dobrovolným 3. pilířem), které z důvodů dopadu tohoto pilíře na penzijní systém náleželo mezi stěžejní programové priority vlády (Programové prohlášení 2014: 36). Pilíř byl odstraněn dvěma zákony, č. 376/2015, Sb. o ukončení důchodového spoření a č. 377/2015, Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření. V polovině května 2015 je schválila vláda a po ní i Parlament na základě zrychleného legislativního procesu projednávání, aby mohly vstoupit v účinnost od 1. ledna 2016.“ (.pdf, str. 105).

Sobotkova vláda kromě zmíněného prosadila reformu valorizaci penzí (.pdf, str. 106). Navíc její kroky rušily i hlavní prvky tzv. „malé důchodové reformy“:

„V rámci už zmíněné novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění schválené v polovině dubna 2017 vláda nastavila také nový věk odchodu do důchodu, který míří proti jedné ze stěžejních zásad tzv. Malé důchodové reformy“; dále se uvádí, že, „tímto rozhodnutím byl obnoven strop odchodu do penze, konkrétně na úrovni 65 let, s tím, že uvedený věk se bude moci každých pět let (poprvé v roce 2019) měnit na základě vyhodnocení zprávy o aktuálním demografickém vývoji populace.“ (.pdf, str. 106)

Zvýšené DPH pak skutečně bylo z větší části https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#p47">ponecháno. Vytvořena byla pouze 2. snížená sazba DPH ve výši 10 %. Tou se daní např. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#f6347884">hromadná doprava, kojenecká výživa či knihy.

Saldo důchodového pojištění se momentálně díky velice dobré ekonomické situaci nachází v mírném přebytku (i přes faktický růst výdajů). Dobrá ekonomická situace při zachování zvýšené sazby DPH (viz sazby daně) vládě v dnešní době umožňuje rozsáhlou sociální politiku (viz kritika státního rozpočtu 2019), na níž zřejmě naráží Kalousek ve svém výroku.

V současnosti reforma důchodového systému stále není vypracována, přičemž vláda se snaží najít přijatelný koncept i pro opozici. Na jejím návrhu pracuje například důchodová komise – Komise pro spravedlivé důchody. Ta například navrhuje po svém jednání 11. řijna 2019 (.pdf, str. 14–16) rozdělit první průběžný pilíř na solidární (pevná garantovaná částka od státu) a zásluhový (dle odvedení pojistného). Shoda však zatím nebyla dosažena. Možnost zvýšit datum odchodu do důchodu současná vláda odmítla, a to minimálně do roku 2024, kdy by mělo dojít k znovuvyhodnocení demografických trendů.

Miroslav Kalousek v rozhovoru bohužel blíže nespecifikuje, o jakém materiálu mluví. Předpokládáme, že jde o Konvergenční program (z dubna 2019) České republiky, který každoročně zpracovává Ministerstvo financí. Tento dokument má za úkol informovat Evropskou komisi o záměrech a cílech hospodářské politiky státu.

Kapitola č. 5 Udržitelnost veřejných financí (.pdf, str. 26–28) se mimo jiné zabývá také fiskálními dopady stárnutí populace. Podle populačních projekcí Eurostatu, ale i Českého statistického úřadu můžeme do roku 2060 očekávat pokles počtu osob v produktivním věku a zároveň zvyšování průměrné doby dožití. Zároveň by do roku 2030 měly být výdaje na důchody v poměru k HDP stabilní, pak se ale do důchodového věku dostanou silné ročníky ze 70. let 20. století. To povede k poměrně dramatickému narůstání výdajů až na 11,7 % HDP.

Zdroj: Konvergenční program ČR (.pdf, str. 27)

Velmi podobné informace podává i zpráva o stavu důchodového systému, kterou zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dokument obsahuje analýzu růstu výdajů na důchody v poměru k HDP a předpokládá prudký nárůst (.pdf, str. 72) těchto výdajů právě po roce 2030. O nutnosti důchodové reformy na základě této zprávy hovořila na začátku září 2019 ministryně financí Alena Schillerová v Interview ČT24.

Z výše zmíněných dat můžeme vyčíst, že zhruba za deset let začnou do důchodu odcházet silné ročníky a dramaticky porostou státní výdaje. Takový stav není dlouhodobě udržitelný, na což upozornila i Evropská komise v květnu 2018. Zmíněný dokument neobsahuje žádný konkrétní termín, po kterém by se situace měla stát neřešitelnou, jde tedy o interpretaci Miroslava Kalouska, založenou na zmíněných datech.

Výrok však hodnotíme jako zavádějící, jelikož ve zprávě zmiňovaný rok 2030 nelze interpretovat jako termín, po kterém by se důchodový systém dostal do neřešitelné situace, ale spíše jako termín, který je pro důchodový systém zlomový, kdy po tomto roce dojde k postupnému významnému navyšování výdajů na důchody. Nejhorší však má být situace až po dalších asi 30 letech, kolem roku 2060.

Ekonomická krize (tzv. Velká recese), kterou ve svém výroku zmiňuje Miroslav Kalousek, probíhala v České republice přibližně mezi lety 2009 a 2013 (.xlsx). Z toho v letech 2011–2013 dávala vláda na vývoj, výzkum a inovace v porovnání s HDP vyšší částku, než má aktuální vláda pro rok 2020 v úmyslu.

Podle ministerstva financí má vláda v plánu dát ze státního rozpočtu v roce 2020 na vývoj, výzkum a inovace 37 mld. korun. To je zhruba o jednu mld. více než v roce 2019 (.pdf, str. 30). V letech 2011–2014 se dle Českého statistického úřadu jednalo o částky 25,8 mld., 26,2 mld. a 26,7 mld. Částka určená na vývoj, výzkum a inovace se každoročně zvyšuje (.pdf, str. 30). V porovnání s rostoucím HDP se však jedná o menší podíl než v letech 2011–2013.

Zdroj: ČSÚ, Ministerstvo financí

Miroslav Kalousek byl osmým a desátým ministrem financí ČR. Konkrétně od ledna 2007 do května 2009 v prvním období a poté od července 2010 do července 2013.

Státní investice jsou také označované jako kapitálové výdaje státní pokladny. Mezi lety 2007 a 2013 byl průměrný podíl investic 10,3 procenta. Při pohledu na informace o investicích z let 2007, 2008, 2009 a 2010–2013 při porovnání s dnešními čísly zjistíme, že absolutní hodnoty investic jsou pro rok 2019 (.pdf, str. 24) a pro příští rok 2020 až na výjimky vyšší. Výjimkou jsou roky 2009 a 2010, kdy byla konečná výše investic vyšší než v roce 2019.

Zdroje k tabulce: 2007, 2008, 2009, 2010–2013

Když se podíváme na letošní rok a rok příští, tak zjistíme, že v roce 2019 (.pdf, str. 24) připadá na kapitálové výdaje 8,1 % z výdajů rozpočtu (122,3 miliardy Kč). Na rok 2020 připadá na kapitálové výdaje 8,4 %, přičemž se počítá s celkovými výdaji (včetně peněz z evropských fondů) ve výši 1 598,1 miliard Kč. Z toho se na investice plánuje uvolnit 135 miliard.

Když se podíváme na růst HDP (.xlsx), tak v období působení Miroslava Kalouska na Ministerstvu financí v rozmezí let 2007–2013 byly hodnoty růstu celkem ve třech letech ze sedmi záporné, přičemž největší propad se udál v roce 2009. Naproti tomu v posledních letech zaznamenáváme období hospodářského růstu. Minulý rok růst činil růst 3 % hrubého domácího produktu, letos se počítá se dvěma a půl procenty.

Podíl investic na HDP mezi lety 2007 a 2013 (.xlsx) je znázorněn v následujícím grafu:

Zdroje k tabulce: 2007, 2008, 2009, 2010–2013

Z grafu je vidět, že největší podíl investic na HDP byl v roce 2009, kdy dosáhl hodnoty 3,4 procenta. Průměrná hodnota v celém sledovaném období činí 2,9 procenta.

Poslanec Kalousek mluví o letech 2019 a 2020. Když se podíváme na poslední makroekonomické predikce (.pdf, str. 27) Ministerstva financí z července 2019 na roky 2019 a 2020 a poté předpokládaný hrubý domácí produkt, který (po započítání inflace mezi lety 2011 a 2018) má ve zmíněných letech dosahovat částek 5 505 mld. a 5 633 mld., porovnáme s investicemi (122,3 mld. pro rok 2019 a 135 mld. pro rok 2020), zjistíme, že v roce 2019 činí investice 2,2 % HDP, příští rok pak 2,4 % HDP.

V obou případech je tedy míra investic vyjádřená v procentech HDP menší než v letech, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Dle § 1 odst. 1 zákona č. 457/2016 Sb. o státním rozpočtu České republiky se příjmy státního rozpočtu na rok 2017 stanovily na 1 249,3 mld. korun, na rok 2018 dle § 1 odst. 1 zákona č. 474/2017 Sb. na 1 314,5 mld. korun a na rok 2019 dle § 1 odst. 1 zákona č. 336/2018 Sb. na 1 465,4 mld. korun. Státní rozpočet na rok 2020 zatím není schválen a v současné době prošel v Poslanecké sněmovně prvním čtením. Návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020 počítá s příjmy ve výši 1 578,1 mld. korun.

Z uvedeného vyplývá, že v roce 2018 byly příjmy státního rozpočtu o 65,2 mld. Kč vyšší než v roce 2017. V roce 2019 rozdíl oproti předchozímu roku činil 150,9 mld. Kč. Pokud se schválí nynější návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020, vláda bude mít o 112,7 mld. Kč více než letos.

Dle Ministerstva financí skutečný celkový příjem za rok 2017 činil 1 273,6 mld. korun a za rok 2018 1 403,9 mld. korun. K 30. září 2019 celkové příjmy státního rozpočtu čítaly 1 103,3 mld. korun. V roce 2018 tedy stát ve skutečnosti hospodařil oproti roku předchozímu s 130,3 mld. Kč navíc. Schválený návrh státního závěrečného účtu za rok 2019 musí vláda předložit Poslanecké sněmovně nejpozději do konce dubna následujícího roku.

Strana TOP 09 byla ve vládě za dobu své existence pouze jednou, a to ve vládě Petra Nečase, která trvala od 13. července 2010 do 10. července 2013. Není tedy pochyb o tom, že když poslanec Kalousek mluví o odcházení z vlády, myslí tím rok 2013.

V té době pracovalo ve státní sféře 413 595 pracovníků (.pdf, str. 52 Makroekonomického rámce).

Poslanec Kalousek dále uvedl, že na příští rok je naplánováno zajištění 474 tisíc míst ve státní sféře. Toto číslo skutečně koresponduje s údaji (474 785) v návrhu státního rozpočtu na rok 2020, který zveřejnilo Ministerstvo financí.

Zdroj: ČT24

Předně uveďme, že jakožto průměrné náklady na jednoho zaměstnance budeme počítat pouze náklady platové. Miroslav Kalousek v rozhovoru totiž dále uvádí "To jsou obrovské náklady, které se ale nedají snížit ze dne na den, protože je třeba počítat s odstupným." Ve svém výroku tedy dává do přímé souvislosti snížení výdajů státního rozpočtu s úbytkem počtu zaměstnanců. Za takové náklady se pak dají považovat pouze náklady platové.

Tzv. quasi mandatorní výdaje (tj. náklady na údržbu budov, ve kterých zaměstnanci pracují, jejich vytápění, platby za energie atp.) totiž s počtem zaměstnanců souvisí jen nepřímo. Pokud např. dojde ke snížení počtu zaměstnanců pracujících ve stejné budově o 2, dojde ke snížení výdajů státního rozpočtu určených na platy těchto zaměstnanců. Quasi mandatorní výdaje však zůstanou prakticky stejné, neboť stát musí o budovu pečovat stále. Ke snížení quasi mandatorních výdajů tedy může v souvislosti s úbytkem zaměstnanců dojít pouze nepřímo, a to tak, že bude propuštěno tolik zaměstnanců, že stát celou budovu prodá (popř. využije k jinému účelu).

Dle návrhu státního závěrečného účtu 2018 (.pdf) bylo ke konci roku 2018 evidováno 440 046 státních zaměstnanců (str. 135), tj. zaměstnanců pobírajících plat dle Zákoníku práce. Průměrný plat poté činil 33 806 Kč (str. 136). Celkové měsíční náklady na průměrného zaměstnance tedy po přičtení nákladů zaměstnavatele (tj. odvodů sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatelem v celkové výši 34 %, více níže) činí 45 300 Kč (tzv. superhrubá mzda dle § 6 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb.), roční náklad na jednoho zaměstnance je tedy 543 600 Kč.

Schválený rozpočet (.pdf) na rok 2019 počítá s průměrnou mzdou 35 853 Kč (str. 41), měsíční platové náklady zaměstnavatele 48 044 Kč. Náklady na jednoho zaměstnance tedy vycházejí na 576 528 Kč za rok (vč. odvodů sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatelem v celkové výši 33,8 %, více níže).

Poznámka:

Sazba výše pojistného na všeobecném zdravotním pojištění je stanovena na 13,5 % (§ 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb.) s tím, že jednu třetinu pojistného hradil zaměstnanec (tj. 4,5 %) a dvě třetiny zaměstnavatel (tj. 9,0 %) dle §9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb.

Sazba výše pojistného u sociálního zabezpečení hrazená zaměstnavatelem je ve výši 24,8 % dle § 7 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. Tento zákon byl nedávno novelizován, kdy do 30. června 2019 byla sazba pojistného ve výši 25 %.