Miroslava Němcová

Výrok hodnotíme jako pravdivý, ačkoliv skutečnosti nejsou popisovány zcela přesně. Výběr neprošel schvalováním vlády (nicméně nejde zde o obcházení) a zmiňovaným jedním člověkem, který byl původně vybrán za projektového manažera, je ve skutečnosti společnost.

Miroslava Němcová hovoří o výběru společnosti (projektového manažera), která by pomohla s přípravou tendru na provozovatele mýtného systému. Tím se stala v roce 2015 bez výběrového řízení společnost Deloitte Advisory a její cena měla být maximálně 52 milionů korun. Tuto zakázku pak zrušil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Ze zprávy České televize je však zřejmé, že pro stejný úkol měla být v původním tendru vybrána společnost Arthur D. Little s cenou zakázky 23 milionů korun. Tuto soutěž však nový ministr dopravy Dan Ťok zrušil.

Co se týče obcházení vlády, ta ani nyní nezasahovala do výběrového řízení ministerstva dopravy, stejně jako to neudělala v předchozí soutěži. ÚOHS ve zprávě o rozhodnutí pouze vytkl, že zadavatel uzavřel smlouvu, aniž by uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení, ačkoliv podle zákona měl povinnost jej uveřejnit.

Nutno dodat, že v srpnu letošního roku se na základě výběrového řízení stala projektovým manažer znovu společnost Deloitte Advisory.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Dienstbier v legislativním procesu prosadil technickou novelu zákona o NKÚ a před finálním hlasováním po vrácení ze Senátu je i novela zákona o střetu zájmů. Nehodnotíme, zda jde o významné počiny, není však pravdou, že by Dienstbier neprosadil vůbec nic.

Jiří Dienstbier do Poslanecké sněmovny předložil v tomto volebním období celkem 11 návrhů zákonů (či jejich novel). Z nich prozatím celým legislativním procesem prošla novela zákona o NKÚ. Šlo spíše o technickou novelu (str. 6), což popisuje samotný návrh. Kromě toho má nejblíže ke schválení novela zákona o střetu zájmu.

Tento vládní návrh chce zavést, aby politikové přiznávali svůj majetek při vstupu do politiky a následně při jejím opuštění. Během projednávání sněmovna k tomuto návrhu prostřednictvím pozměňovacích návrhů přidala kroky, které jsou obecně nazývány jako lex Babiš. Návrh již sněmovna jednou schválila a lze tedy oprávněně předpokládat, že v určité podobě opětovně projde. Zda se tak stane ještě do konce měsíce, kdy Dienstbier bude ministrem, je otázkou. Listopadová schůze sněmovny byla ukončena a prosincová stále není naplánována.

Mezi vládou schválené patří mimo jiné změna zásad financování neziskových organizací, úprava rozsahu kontrolní působnosti NKÚ, novela zákona o registrovaném partnerství, změna zákona o sdružování v politických stranách a hnutích, zákon o veřejném ochránci práv či vládní návrh o celostátním referendu.

Ministrem Dienstbierem navržené zákony však dosud neprošly Parlamentem ČR a nebyly tedy schváleny. Vládní návrh o celostátním referendu je v prvním čtení, zákon o veřejném ochránci práv je po druhém čtení, novela zákona o NKÚ byla předložena 31. 10. a zatím nebyla projednána a novela zákona o registrovaném partnerství je zatím také neprojednána.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť premiér Nečas sice navrhl odvolat předsedu Věcí veřejných (nebyl jím Bárta ale John), to však vyvolalo v koalici velkou roztržku, která byla zažehnána až dohodou mezi všemi subjekty. Tedy i v tomto případě muselo dojít k domluvě mezi koaličními partnery, aby tato změna nevyvolala např. pád vlády. Výrok je pronesen v tom kontextu, že by Sobotka mohl odvolat ministry z jiných koaličních stran, aniž by to směřovalo k rozpadu koalice.

Předně uveďme, že koaliční smlouva (str. 42, bod 4) Nečasova kabinetu obsahovala stejně jako u současné sestavy bod, kdy odvolání člena vlády je třeba probrat s příslušným předsedou koaliční strany.

Vít Bárta byl ministrem dopravy ve vládě Petra Nečase od 13. 7. 2010 do 21.4. 2011. Následně byl nahrazen do konce června 2011 Radkem Šmerdou (post ministra dopravy v Nečasově vládě následně vykonávali další dva muži: Pavel Dobeš a Zbyněk Stanjura).

Vít Bárta rezignoval na ministerský post v dubnu 2011 z vlastního rozhodnutí, nejednalo se tudíž o iniciativu premiéra Nečase, ačkoliv na toho pod pohrůžkou vyvolání hlasování důvěře vládě vyvíjela nátlak ve věci odvolání Bárty opozice (ta ovšem v tomto období vyvolávala taková hlasování opakovaně - celkem 5krát).

Poté, co premiér Nečas Bártovu rezignaci přijal a předal ji prezidentu Klausovi, oznámil, že chystá ve vládě další personální změny, k nimž následně došlo.

Jiná byla situace v případě ministra vnitra a předsedy koaliční strany Věci veřejné (VV) Radka Johna. Premiér Nečas trval na odchodu Johna z ministerské funkce (bez předchozí dohody s VV) vzhledem ke kauze údajného napojení VV na bezpečnostní agenturu ABL a pochybností v případě uplácení uvnitř strany. Věci veřejné považovaly požadavek na odvolání Johna za nepřijatelný, premiér Nečas však prezidentu Klausovi návrh na odvolání Johna doručil.

Prezident Klaus odmítl odvolání Johna (a přijetí rezignace Bárty) s tím že tak učiní, až bude mít vláda jasný plán, jak dále fungovat. Věci veřejné totiž podmiňovaly odchod svých ministrů rezignací ministrů Vondry a Fuksy z ODS, tudíž následovala koaliční vyjednávání. Vládní koalice se na svém jednání 18. dubna 2011 dohodla, že bude pokračovat ve stávajícím formátu a dále došlo ke shodě na jménu nového ministra vnitra, kterým se měl stát nestraník Jan Kubice. Tedy Nečasův návrh neznamenal pád vlády, ovšem k jejímu udržení byla i tak potřebná domluva mezi jednotlivými partnery ve vládní koalici.

S Kubicem jako svým nástupcem souhlasil i John. Prezident následně Johna odvolal. V květnu 2011 John rezignoval také na funkci vicepremiéra vlády pro boj s korupci, neboť údajně necítil od premiéra podporu v boji proti korupci.

Samotné odvolání Radka Johna ke konci vládní koalice nevedlo, nicméně přispělo k problematickému vztahu koaličních partnerů. Koaliční neshody vedly k tomu, že od jara 2012 fungovala vládní koalice, která úspěšně absolvovala hlasování o vyslovení nedůvěry, nově ovšem v pozměněné podobě: VV odešly do opozice, a vládu podporovaly lidé kolem Karolíny Peake (zvolena za VV), kteří vytvořili novou platformu (LIDEM), došlo tedy k rozštěpení strany Věci veřejné.

Důvodů pro ukončení spolupráce mezi ODS, TOP 09 a VV lze jmenovat více: jednalo se o nespokojenost VV s personální politikou premiéra, tato strana totiž neměla ve vládě čtyři ministry ze své strany tak, jak to slibovala koaliční smlouva. Dalším důvodem byla zveřejněná nahrávka Kristýny Kočí (VV), z níž podle VV vyplývalo, že se koaliční partneři podíleli na chystaném puči ve straně.

Rudy Giuliani hovořil o projektu raketového deštníku z pozice neformálního poradce v prezidentské kampani Donalda Trumpa. Zároveň se skutečně spekuluje, že by Giuliani mohl získat některou exekutivní funkci v Trumpově administrativě.

O zavedení jaderného štítu v České republice (a také v dalších státech) mluvil Giuliani například v rozhovoru pro The Washington Post 8. září letošního roku a také přímo pro Českou televizi (v čase 35:20), kde řekl: „Znovu zavedeme jaderný štít pro Polsko i Českou republiku“.

Ministr Ťok skutečně prodloužil smlouvu na provozování mýtného systému bez výběrového řízení s firmou Kapsch, která si za své služby přijde na 5,27 miliard korun.

Tento krok ministr odůvodnil potřebou připravit otevřenou a technologicky neutrální soutěž na další správu mýtného systému. Kapsch má mýto vybírat maximálně další tři roky. Návrh na prodloužení kontraktu (předložený Ťokem) schválila (.pdf) 11. července 2016 vláda.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože roce 2009 byl podíl výdajů ministerstva obrany na HDP 1,43 %. Od té doby tento podíl klesal a nejníže sestoupil v roce 2014, kdy se rovnal 0,91 %.