Oldřich Vlasák

Podľa Zmluvy o fungovaní Európskej Únie (.pdf) a jej dodatkových protokolov je naozaj definované sídlo EP v Štrasburgu s pravidelnými zasadaniami raz za mesiac:

Článok 341
,,Sídlo orgánov Únie sa určí po vzájomnej dohode vlád členských štátov."

Protokol (č. 6)
,,Európsky parlament má svoje sídlo v Štrasburgu, kde sa koná 12 mesačných plenárnych
zasadnutí, vrátane zasadnutia o rozpočte. Dodatočné plenárne zasadnutia sa konajú v Bruseli.
Výbory Európskeho parlamentu zasadajú v Bruseli. Generálny sekretariát Európskeho parlamentu
a jeho oddelenia zostávajú v Luxemburgu."

Podľa Európskych novín až 88% poslancov podporuje myšlienku jednotného sídla EP, vrátane slovenských reprezentantov. Tvrdia, že realizácia takého riešenia pravdepodobne stroskotá na neochote Francúzska:

Eduard Kukan (SDKU-DS) považuje za rozumné, aby mal Európsky parlament (EP) iba jedno sídlo. Táto myšlienka je však podľa neho nerealistická. “Je potrebné zmeniť dohody o fungovaní Európskej únie, a na to treba súhlas všetkých štátov. Taký súhlas nebude, pretože Francúzi s tým nikdy nebudú súhlasiť,” ozrejmil s tým, že pre Francúzov je Štrasburg symbol európskeho uzmierenia.

Rovnako Vladimír Maňka (Smer-SD) si myslí, že postačuje jedno sídlo EP. Presadiť to, označil za veľmi ťažké. “Európski poslanci na to tlačia, ale riešenie je v rukách hláv štátov. Musia sa na tom jednomyseľne zhodnúť všetci, aj francúzsky prezident, a to je možné jedine vtedy, ak dostane takú ponuku, aby sa mu to oplatilo,” uviedol.

Podobný názor má Jaroslav Paška (SNS), ktorý dlhodobo podporuje myšlienku jedného sídla. V ktorom meste by mal byť, necháva na rozhodnutí európskych lídrov. “Z hľadiska operatívnosti spolupráce medzi Európskou komisiou, Európskou radou a EP je Brusel výhodnejší, pretože tam sídli aj Rada aj Komisia. Ak by Francúzi trvali na tom, že chcú ponechať parlament v Štrasburgu, tak nemám problém akceptovať toto rozhodnutie,”

Podľa Hlavných správ prišiel s iniciatívou One Seat (Jedno Sídlo) český europoslanec Edvard Kožušník (ODS), ktorý rozposlal výzvu všetkým, vtedy ešte 27, štátom EU. ,,Zo 14 štátov, ktoré poskytli svoje stanovisko, deväť krajín podporuje želanie väčšiny poslancov rozhodovať o svojom sídle a programe a tri tento nápad odmietajú. Okrem Francúzska a Luxemburska je to aj Estónsko. Polovica členských krajín sa k iniciatíve Kožušníka vôbec nevyjadrila." Nenašli sme žiadne informácie o tom, že by sa proti zmene sídla stavalo Nemecko, napriek tomu označujeme výrok za pravdivý.

Na základě informací z Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2013 o umístění sídel evropských institucí (2012/2308(INI)) označujeme výrok jako pravdivý.

Česká verze usnesení (.pdf, str. 587) v poznámce pod čarou k bodu O. vysvětluje výpočet odhadu dodatečných ročních nákladů Evropského parlamentu díky jeho geograficky roztříštěné činnosti. Tyto celkové náklady se pohybují v rozmezí 156 až 204 milionů eur. Z nich odhad dodatečných nákladů štrasburského sídla tvoří skutečně Oldřichem Vlasákem uváděných 103 milionů eur.

Skupina Európskych konzervatívcov a reformistov (EKR) skutočne nominovala Malalu Yousafzai na Sacharovovu cenu 2013, výrok teda hodnotíme ako pravdivý.

Portál Európskeho parlamentu,16. september 2013:

"Malala Yousafzai - nominated jointly by 3 political groups:

• for the EPP group, by José Ignacio Salafranca (ES), Elmar Brok (AT), Michael Gahler (DE), Arnaud Danjean (FR), Joseph Daul (FR), Gay Mitchell (IE) and Mairead Mc Guinness (IE),
• for the S&D group, by Hannes Swoboda (DE) and Véronique de Keyser (BE),
• for the ALDE Group, by Guy Verhofstadt (BE), Sir Graham Watson (UK), and Annemie Neyts-Uyttebroeck (BE), and also by Jean Lambert (Greens, UK) and the ECR group. "

Na stránkách Oldřicha Vlasáka najdeme projev k zahájení výstavy III. odboj v Československu z roku 2006. Projev je k otevření výstavy v Hradci Králové, ale zmiňuje se v něm i skutečnost, že před Hradcem Králové byla výstava právě v Evropském parlamentu.

Na základě zprávy Eurostatu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle tiskové zprávy (.pdf) Eurostatu z března 2013 je Praha 8. nejbohatším regionem EU.

Johannes Hahn je evropským komisařem, který je zodpovědný za regionální politiku. Skutečně již reagoval na probíhající povodně v České republice i v okolních zemích.

Jeho vyjádření je dostupné jak na webu Evropské komise (v angličtině a němčině), tak i na stránkách Zastoupení EK v České republice. Celé vyjádření eurokomisaře Hahna zní:

„Katastrofální povodně, k nimž došlo v České republice, Německu a Rakousku, mnou velmi otřásly. Svou soustrast vyjadřuji všem postiženým, především rodinám a přátelům těch, kdo v posledních dnech přišli o život. Chtěl bych při této příležitosti ujistit všechny postižené občany i politické představitele, že evropská rodina členských států je vám k dispozici a připravena pomoci tam, kde to je nejvíce potřeba.Evropský fond solidarity zřízený po rozsáhlých povodních v roce 2002 je určen k tomu, aby pomohl postiženým členským státům a oblastem postavit se znovu na nohy a financovat náklady na mimořádná opatření i obnovu. Teď je však bezodkladným úkolem zajistit bezpečí občanů a poskytnout jim přístřeší.“

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme jako pravdivý na základě nařízení Rady o zřízení Fondu solidarity EU.

Toto nařízení (pdf eng) uvádí, že cílem Fondu není hradit veškeré náklady související s přírodními katastrofami, ale v zásadě omezuje úhradu nákladů na nepojistitelné škody. Čerpání z fondu je možné v případě rozsáhlejší přírodní katastrofy pokud celková přímá škoda způsobená danou pohromou přesáhne 3 miliardy eur (v cenách roku 2002) nebo 0,6 % HNP dané země.

Více informací o tomto fondu lze nalézt na stránkách Evropské komise.

Při hodnocení toho výroku vycházíme ze souhrnných informací o Fondu solidarity na webu Evropské komise, kde se v textu skutečně píše, že „fond byl využit při 52 katastrofách, k nim patřily záplavy, lesní požáry, zemětřesení, bouře i období katastrofálního sucha. Doposud fond podpořil 23 různých evropských zemí částkou přesahující 3.2 miliardy eur.“

Toto potvrzuje i přiložený seznam událostí (.doc, eng), kde například zjistíme, že fond byl využit již ve třech případech v České republice.

Vlasák popisuje čerpání České republiky z Fondu solidarity EU zcela přesně, jeho výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

Stránky Evropské komise nabízejí detailní přehled (.doc - eng) o tom, nakolik bylo v minulosti od doby vytvoření Fondu již ze strany členských zemí z něj čerpáno.

Přehlednou tabulku, která ukazuje čerpání České republiky z Fondu solidarity EU, najdete na tomto odkazu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě plného znění Nařízení (.pdf) o zřízení Fondu solidarity EU (nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002.

Zde se ve článku 4, odstavci prvním dočteme, že „dotčený členský stát může co nejdříve, nejpozději však do deseti týdnů od vzniku první škody způsobené katastrofou, podat Komisi žádost o pomoc z fondu (…)“.