Pavel Poc

V dlouhodobém politickém programu ČSSD (.pdf, str. 5) je uvedeno, že je potřeba osvojit si přístup, v jehož středu bude příroda sama, ne člověk. Program však zároveň deklaruje solidaritu čili sounáležitost s těmi skupinami, jež jsou tak či onak sociálně hendikepovány svými životními podmínkami a jsou proto ohroženy sociálním poklesem, chudobou, případně i sociálním vyloučením. Proto se ČSSD zavazuje (pdf. str. 6) vytvářet důstojné podmínky pro různé skupiny obyvatelstva, včetně nezaměstnaných.

Sociálně demokratická frakce se ve svém programu zavazuje bojovat proti všem nejistým formám zaměstnání. Konkrétně podporují pracovníky v průmyslu, kteří se stali oběťmi uzavírání závodů a podnikají kroky v reindustrializaci a zajištění ochrany pracovníků před zneužíváním.

Tohoto problému si je vědoma i Evropská komise. V roce 2016 místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič uvedl, že zaměstnanci mohou přijít o práci, protože Evropa přechází na zelenou ekonomiku. Podle něj je potřeba starat se o lidi, kteří jsou ztrátou zaměstnání ohroženi. Ztráta zaměstnání může podle portálu Euractiv vést u propuštěných pracovníků k extremismu.  Podle Šefčoviče v současné době pracuje v průmyslových odvětvích, které usiluje o udržitelnost a environmentální odpovědnost, přibližně 9 milionů Evropanů, přičemž do roku 2030 očekává až 18 milionů pracovníků.

V listopadu 2018 Evropská komise přijala strategickou vizi klimaticky neutrální Evropy do roku 2050, jejíž součástí jsou investice do nových technologií, rozvoj průmyslové politiky a výzkumu a zároveň sociální spravedlnost pro spravedlivý přechod k lepšímu způsobu hospodaření. Maroš Šefčovič k tomu dodal, že žádný evropský region nezůstane kvůli změně hospodářství bez pomoci.

Dalším dokumentem, kde se Komise tématu dotýká, je Směřování k udržitelné Evropě. Pojednává o jednotlivých aspektech a budoucích výzvách pro udržitelnost (zajištění udržitelné spotřeby a výroby, budování odolné infrastruktury, podpora hospodářského růstu a zaměstnanosti), přičemž je zde brán ohled nejen na ekonomickou, ale i sociání stránku.

Evropská komise obě témata – enviromentální i sociální – reflektuje i ve svých Deseti prioritách na období 2015–2019. Jedna z nich se týká pracovních míst, hospodářského růstu a investic. Cílem této priority je „navýšit v celé Evropě investice a posílit tak hospodářství a tvorbu pracovních míst. V rámci plánu proto budou odstraňovány překážky pro investice, poskytováno poradenství ohledně potenciálních projektů a dány k dispozici finanční prostředky“. Druhá priorita se týká Energetické unie a opatření v oblasti změny klimatu a v ní vidí Komise opatření vedoucí k ochraně klimatu spíše jako příležitost: „rozumnější spotřeba energie a boj proti změně klimatu umožní vznik nových pracovních míst a hospodářský růst a přinesou investice do budoucnosti Evropy“.

V Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením. Má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) má na starosti agendu týkající se politiky v oblasti životního prostředí a opatření pro ochranu životního prostředí (například změny klimatu, znečištění ovzduší, nakládání s odpadem a jeho recyklace aj.). Dále obstarává agendu v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin (například označování potravin, hygienické kontroly potravin a systémů jejich výroby aj.).

Europoslanec Pavel Poc v debatě reaguje na výrok Marcela Kolaji, který uvedl, že českými europoslanci, kteří mají zastoupení ve výboru ENVI, jsou pouze Pavel Poc a Kateřina Konečná. Mezi české členy výboru ENVI skutečně patří Pavel Poc, který zastával funkci místopředsedy tohoto výboru až do začátku roku 2017, i Kateřina Konečná. Stálým náhradníkem ve výboru je český europoslanec Stanislav Polčák, kterého Pavel Poc doplnil v reakci na výrok Marcela Kolaji. Ve výboru také působí Jiří Maštálka, kterého nezmínil ani jeden z těchto účastníků debaty. Maštálka je členem tohoto výboru od roku 2018.

Ve čtvrtém bodu svého programu pro volby do Evropského parlamentu ODS uvádí: „EU nemusí směřovat ve všem k jednomu společnému cíli, ale měla by fungovat flexibilně. Budeme posilovat možnosti členských států uzavírat praktická partnerství a volit si takovou hloubku integrace, která jim nejlépe vyhovuje. Oblastí, na jejímž rozvoji je žádoucí, aby se podílely všechny členské státy rovným dílem, je společný trh.“ Koncepce „vícerychlostní“ Evropy však není jedinou navrhovanou reformou, mezi další návrhy patří snaha o redukci byrokracie nebo větší flexibilita národních vlád při rozhodování o využití peněz z EU.

O flexibilní integraci mluvil v Českém rozhlase v březnu tohoto roku také předseda ODS Petr Fiala. „Představujeme si Evropu, která bude dobře fungovat, která toho bude dělat méně, ale bude to dělat efektivněji, a která opustí ideu, a to je velmi podstatné, že všichni musí dosahovat stejného stupně integrace. Naopak mluvíme o flexibilní integraci, aby všichni nemuseli přijímat všechno a ve stejném čase." (čas 2:23)

K otázce evropské integrace se krátce po vzniku smlouvy o užší spolupráci mezi Německem a Francií vyjádřil v lednových Událostech komentářích i lídr kandidátky ODS Jan Zahradil. Na otázku, zda by měla Česká republika následovat Německo a Francii na cestě k hlubší integraci, odpověděl: „Každá z těchto zemí má svoje ambice. A já znovu říkám, my jim v tom určitě nechceme a ani nemůžeme bránit. Otázkou pro Českou republiku je, jestli je v něčem takovém bude chtít následovat. Já tady za sebe a za svoji politickou stranu říkám, že pokud by tady vznikalo tvrdé jádro, my jsme proti tomu, aby do něj Česká republika vstupovala, protože suverenitu v oblasti daňové, bezpečnostní, ale i fiskální, třeba i v oblasti azylové politiky, si prostě chceme uchovat a myslíme si, že by to měly být ústavní orgány České republiky, které o těchto věcech budou rozhodovat.“ (čas 3:30)

Společná zemědělská politika je jednotnou evropskou legislativou, která se zabývá podporou a rozvojem zemědělství. Aktuálně platí reforma Společné zemědělské politiky pro roky 2014–2020, přičemž Evropská unie připravuje SZP platnou po roce 2020.

SZP v minulosti sloužila především k organizaci a financování zemědělství, postupně ale pomocí reforem cílí také na kvalitu potravin a ochranu životního prostředí.

Mezi významná opatření, přijatá aktuální reformou SZP (2014–2020), patří tzv. zastropování přímých plateb (dotací) pro velké zemědělce. Také se snaží o tzv. greening (ozelenění) plateb poskytovaných podnikům, a sice zavedením zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí, jako je diverzifikace plodin či určení minimální plochy trvalých travních porostů.

Evropská komise představila dne 1. června 2018 legislativní návrhy týkající se budoucnosti Společné zemědělské politiky spadající do víceletého finančního rámce 2021–2027.

Komise navrhuje postupné snižování přímých plateb přesahujících 60 000 EUR a povinné stanovení stropu (maximální částka 100 000 EUR na příjemce). Podle Evropské komise má zastropování vést k vyváženějšímu přidělování podpory a mělo by být prospěšné zejména středním a menším zemědělským podnikům (.pdf, str. 2).

Komise také předpokládá pokračující podporu ochrany životního prostředí. Na přímé platby se bude vztahovat posílená podmíněnost opatření, která jsou prospěšná pro klima a životní prostředí (.pdf, str. 2). Mezi požadavky by mělo patřit zachování půd bohatých na uhlík (ochrana mokřadů a rašelinišť), zajištění kvality vody a také střídání plodin místo diverzifikace. Zemědělci také budou mít možnost přispět k ochraně krajiny nad rámec minimálních podmínek a získají tak dodatečnou podporu.

Europoslanec Pavel Poc byl do Evropského parlamentu zvolen v letech 2009 a 2014. Působil jako místopředseda Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, kde se zabýval mimo jiné i zemědělskou politikou a ochranou krajiny.

Pavel Poc je spoluautorem návrhu usnesení o návrhu prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky glyfosát a mění příloha prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011. Návrh žádá o přezkum posouzení rizik glyfosátu. Součástí návrhu je mimo jiné také výzva Komisi a členským státům, „aby především neschválily žádné použití glyfosátu v zemědělství po 15. prosinci 2017 zejména v případech, kdy k nezbytnému hubení plevele postačují systémy integrované ochrany rostlin“. Toto usnesení, které dále vyzývá k úplnému zákazu glyfosátů do 15. prosince 2022, bylo přijato 355 hlasy. Pavel Poc k tématu uvedl následující: „Rád bych, aby se Evropská komise zabývala škodlivými účinky této sloučeniny, které dosud nebyly posouzeny.“

Tisková zpráva parlamentu Evropské unie uvádí o herbicidu následující: „K zákazu glyfosátů, ochraně zdraví a životního prostředí, vznikla Evropská občanská iniciativa. ‚Glyfosát má ničivé dopady na životní prostředí. Je vyvinut proto, aby plošně ničil rostliny. Je to i podle jeho vlastních producentů spolehlivý zabiják,' vysvětlila zástupkyně občanské iniciativy Franziska Achterberg poslancům během slyšení.“

Mezinárodní agentura OSN pro výzkum rakoviny (IARC) pak vydala v březnu 2015 stanovisko, že glyfosát pravděpodobně způsobuje u lidí rakovinu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin ani Evropská agentura pro chemické látky s tím však nesouhlasí.

Výskyt zhoubných nádorů v populaci opravdu roste, jak vyplývá z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Dokazuje to i následující graf:

Zdroj: ÚZIS ČR (.pdf, str. 7. Graf I).

Důvodem nárůstu je též zvyšující se věk populace, protože ve vyšším věku roste též riziko onemocnění. Zároveň je pravda, že narůstá výskyt rakoviny u dospívajících (ve věku 15–19 let), ročně dochází k nárůstu výskytů o 1–2 % (podle konkrétního typu nádoru).

Výskytů cukrovky je též v meziročních srovnáních více, jak opět ukazují data ÚZIS a následující graf.

Zdroj: ÚZIS ČR (.pdf, str. 10)

Diabetická asociace ČR uvádí, že v dětském věku je každoročně diagnostikována cukrovka zhruba 200 lidem. Pravděpodobnost výskytu onemocnění se opět zvyšuje ve vyšším věku. Nepodařilo se nám však dohledat konkrétní informace o tom, že by se onemocnění cukrovkou zvyšovalo u lidí v nižších věkových kategoriích.

Nyní se zaměřme na spojení mezi těmito onemocněními a chemikáliemi v prostředí.

Přímém vliv pesticidů a jiných chemických látek používaných v zemědělství na onemocnění typu rakoviny je obtížně posouditelný. Na základě informací (.pdf, str. 2) australské organizace „Cancer Council Australia“ je několik důvodů pro nedostatek důkazů v této oblasti. V první řadě neproběhlo velké množství studií a většina uskutečněných výzkumů byla založena na malém vzorku osob. Dále je nutné vzít v potaz možné vedlejší karcinogenní vlivy působící na obyvatelstvo a rozsáhlé množství chemikálií používaných k výrobě pesticidů (pozn. v druhé polovině 20. století se objem světové výroby chemických látek zvýšil více než padesátkrát a každý den se po celém světě registruje mnoho nových látek). Na základě těchto skutečností považuje Cancer Council Australia ustanovení přímé spojitosti mezi používáním pesticidů a vzniku onemocnění rakovinou za neopodstatněné.

Na druhou stranu je pravda, že některé instituce uznávají souvislost mezi zněčištěným prostředím a výskytem rakoviny: u nás je to například Česká onkologická společnost, která píše, že „dalšími možnými vlivy na rostoucí absolutní incidenci jsou vyšší výskyt fyzikálních a chemických karcinogenů, který je způsobený mimo jiné znečištěním životního prostředí“. Uvádí, že zvýšený kontakt (např. u zemědělců) s agrochemikáliemi „byl spojen se zvýšeným rizikem vzniku maligních lymfomů a leukemií, ale i myeloidních maligních chorob či myelodysplastického syndromu i mnohočetného myelomu“.

Opravdu též existují studie, které naznačují spojení mezi použitím pesticidů a výskytem cukrovky. V roce 2018 byly zveřejněny výsledky dokládající vliv pesticidů na vývoj cukrovky u thajských farmářů, které je podle závěru autorů této studie v souladu s předchozími výsledky testů provedených na zvířatech. Tyto údaje jsou v souladu s dalšími studiemi provedených v minulých letech. Projekt vedený Dr. Ioanna Tzoulaki z londýnské Imperial College dokazuje, že kontakt s pesticidy zvyšuje riziko cukrovky o 61 %.

V Evropské unii je použití chemických látek a pesticidů upřesněno nařízením č. 1907/2006 (REACH) z roku 2006. Cílem nařízení REACH je zajistit lepší ochranu osob a životního prostředí před možnými riziky, jež chemické látky představují, a podporovat udržitelný rozvoj. Evropská agentura pro životní prostředí podotýká, že problém s pesticidy vychází z faktu, že v mnoha případech trvá dlouhou dobu, než je možné spolehlivě určit rizika spojená s danou látkou. Tento problém je dále prohlouben skutečností, že účinek mnohých látek se může projevit až za delší dobu.