Petr Fiala

Petr Fiala hovoří o poměru mezinárodních a domácích vlivů, které se podílí na zvyšování inflace. Žádné studie, které by přesně určovaly, jak se jednotlivé složky na růstu inflace podílí, podle všeho provedeny nebyly (video, 9:02).

K mezinárodním vlivům na zdražování řadí ekonomové jako Jan Švejnar (video, 0:46) a Štěpán Jurajda (video, 8:57) například zpřetrhání dovozních řetězců, tedy zpoždění či nedostatek některých surovin. Zdražit mohou také některé vstupní suroviny, mezi ty hlavní v poslední době patřily energie, křemík, čipy nebo stavební materiály, jako je dřevo (video, 3:08). Rostly pak také náklady na lodní i pozemní dopravu. Proto se tento způsob inflace nazývá inflací nabídkovou (video, 3:08), která je způsobena zvýšením cen vstupů do výroby.

Co se týče domácích vlivů, které se na této vlně rostoucí inflace podílí, můžeme zmínit například slova šéfky Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové: „Souvislost mezi inflací a dědictvím předchozí fiskální politiky je zřejmá, ostatně jsme na tento fakt opakovaně upozorňovali. Určitě nelze problém inflace smést ze stolu s tím, že jde o čistě globální dovezenou inflaci.“

O vlivu vlády na zdražování mluví například ekonomka Helena Horská. Ta uvádí, že při znovuotevření ekonomiky většina restauratérů, hoteliérů a obecně poskytovatelů služeb své ceny zvýší, aby vyrovnali ztráty z období lockdownu a dostáli zvýšené odložené poptávce. Dodává také: „Tuhle poptávku ještě nafukují další faktory. Konkrétně zrušení superhrubé mzdy, zvyšování důchodů nad rámec valorizace, zrušení daně z nabytí nemovitostí a další kroky, které rozvolnily rozpočtovou kázeň natolik, že i po odeznění pandemie má ve státní kase chybět v době ekonomického boomu téměř 400 miliard korun.“ Vládní politiku nicméně Helena Horská nevidí jako hlavní příčinu inflace.

Výlučně vládních vlivů se pak týká krátká citace Petra Kříže v deníku E15, který mezi příčiny řadí vysoké schodky státního rozpočtu nebo růst důchodů. Podobná vyjádření jsou však výjimkami. Dle zbytku článku a ostatních zde citovaných ekonomů však vládní politika není hlavním viníkem současné inflace. 

ČNB pak příčinu momentální vysoké inflace spatřuje jinde, než ve „špatném hospodaření státu“. Jednou z hlavních příčin je podle ní „vzedmutí spotřebitelské poptávky po odbourání protiepidemických opatření“, které vede k prudkému zdražování v sektoru služeb, přičemž se zároveň zrychlil i růst cen zboží, jak uvádí také Helena Horská. K tomuto efektu však dle ČNB dochází i v ostatních státech. Za další výraznou příčinu inflace ČNB označila „vysoký růst cen průmyslových výrobců ve světě daný výpadky v dodavatelských řetězcích, k němuž se přidává výrazné zdražování mnoha surovin a materiálů“. V závěru svého komentáře ČNB píše o „nečekaně silných a plošných inflačních tlacích z domácí i zahraniční ekonomiky“. Na to, že rozpočtová politika vlády alespoň zčásti způsobuje dnešní výši inflace, již dříve upozornil guvernér ČNB Rusnok. Naopak radní ČNB Aleš Michl uvedl, že za inflaci vláda „fakt nemůže“.

Petr Fiala ve svém výroku zdůrazňuje, že ekonomové i ČNB přisuzují mezinárodním faktorům i hospodaření předešlé vlády stejnou zásluhu na stoupající inflaci. Vyjádření některých ekonomů mohou být s premiérovým výrokem v souladu, byť jde zjevně o menšinový postoj. Publikované postoje představitelů České národní banky jsou však s premiérovým tvrzením zcela v nesouladu – ČNB přisuzuje hlavní odpovědnost za růst inflace mezinárodním vlivům. Fialův výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že v listopadu (.pdf) 2021 byla výše inflace v České republice pod průměrem Evropské unie, a to na hodnotě 4,8 procenta. Na závěr také uveďme, že výroky Petra Fialy o inflaci jsme ověřovali již v minulosti.

Podle Petra Fialy je deficitní hospodaření státu hlavní příčinou vysoké inflace. Demagog.cz již dříve označil jako nepravdivé obdobné Fialovo tvrzení, ve kterém se opíral o názory ekonomů. V tomto výroku se ovšem opírá i o vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a České národní banky (ČNB).

NKÚ popsal příčiny inflace na konkrétním případě ve Stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2018 (.pdf). Během tohoto roku se podle NKÚ na inflaci podílel zejména „dynamický růst jednotkových nákladů na práci“ (str. 6) a  „dynamický růst cen výdajů spojených s bydlením a cen energetických komodit“ (str. 7). Druhý z těchto faktorů se na celkové inflaci v roce 2018 podle NKÚ podílel téměř z 50 %. O vlivu „špatného hospodaření státu“ na inflaci se NKÚ v této zprávě nezmiňuje. I inflace v roce 2020 pak byla dle NKÚ způsobena především růstem (.pdf, str. 14) spotřebitelských cen potravin, alkoholu či tabáku. Např. i ve své výroční zprávě (.pdf, str. 36) za rok 2020 pak sice NKÚ kritizuje rozpočtovou politiku vlády, nespojuje ji však s růstem inflace. Vyjádření NKÚ či jeho zástupců k aktuální výši inflace se nám pak dohledat nepodařilo.

Příčiny momentální vysoké míry inflace ČNB rovněž spatřuje jinde, než ve „špatném hospodaření státu“. Jednou z hlavních příčin je podle ČNB „vzedmutí spotřebitelské poptávky po odbourání protiepidemických opatření“, které vede k prudkému zdražování v sektoru služeb, přičemž se zároveň zrychlil i růst cen zboží. K tomuto efektu však dle ČNB dochází i v ostatních státech. Za další výraznou příčinu inflace ČNB označila “vysoký růst cen průmyslových výrobců ve světě daný výpadky v dodavatelských řetězcích, k němuž se přidává výrazné zdražování mnoha surovin a materiálů."

Na to, že rozpočtová politika vlády alespoň z části způsobuje dnešní výši inflace však upozornil guvernér ČNB Rusnok na tiskové konferenci po rozhodnutí bankovní Rady o zvyšování úrokových sazeb.

Výrok nicméně hodnotíme jako nepravdivý, neboť jsme nedohledali žádné vyjádření NKÚ či jeho zástupců, kteří by dávali do spojitosti současnou výši inflace s předchozí rozpočtovou politikou vlády. Na závěr dodejme, že s dotazem o doložení zdrojů jsme se obrátili i přímo na Petra Fialu. V odpovědi nám byly dodány odkazy na výše zmíněné zprávy NKÚ, které kritizují rozpočtovou politiku vlády a vysoké zadlužování. Protože však ani tyto zprávy nespojují tuto politiku s rostoucí inflací, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Politika vlády je jedním z faktorů, které inflaci ovlivňují, ku příkladu ekonom Štěpán Jurajda vliv vlády na růst inflace připustil, ale větší dopad na zdražování přisoudil (video, čas: 8:57) celosvětovým vlivům. Ekonom Jan Švejnar mluví (video, čas: 0:46) o zpřetrhání dovozních řetězců či nedostatku některých vstupů jakožto hlavním důvodu vysoké inflace. Globálně zdražují například stavební materiály nebo energie. O vlivu vlády na zdražování mluví například ekonomka Helena Horská, i ta však nepokládá politiku vlády za hlavní příčinu. Výlučně vládních vlivů se pak týká krátká citace Petra Kříže v deníku E15, který mezi příčiny řadí vysoké schodky státního rozpočtu nebo růst důchodů. Dle zbytku článku a ostatních zde citovaných ekonomů však vládní politika není hlavním viníkem současné inflace. 

Je také nutné říci, že dle poslední zprávy Eurostatu je v České republice nižší inflace, než kolik je průměr Evropské unie. Člen bankovní rady ČNB Aleš Michl pak označil tvrzení, že za inflaci může vláda, za nesmysl.

Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Přestože ekonomové o vlivu vlády na ztrátu kupní síly české koruny mluví, nehovoří o ní jako o hlavním vlivu.

Nejprve uveďme, že Petr Fiala zde reaguje na působení Andreje Babiše v politice. Ten zastává funkci premiéra od prosince roku 2017. Od ledna roku 2014 byl také ministrem financí, což byla jeho první veřejná funkce. Podíváme-li se na data Českého statistického úřadu, poslední údaje o ceně mléka v České republice se vztahují k srpnu letošního roku. Podle nich činí průměrná cena mléka 18,73 Kč. V prosinci 2017 pak cena mléka byla 20,32 Kč a v lednu 2014 odpovídala 19,86 Kč. Podle dat ČSÚ tak v uvedeném období cena mléka nestoupla, jak tvrdí Petr Fiala, ale naopak mírně klesla.

Doplňme, že výrok Petra Fialy si lze vyložit i jako snahu ukázat dopad inflace na ceny běžných produktů, a cena mléka tak může být pouhou ilustrací obecného navýšení spotřebitelských cen. V takovém případě by však Fiala růst cen výrazně nadhodnocoval. Celková míra inflace mezi lety 2014 a 2021 činila pouze 16,2 %. Navýšení z 12 na 20 korun, o kterém hovoří Fiala, by však představovalo dokonce 67 %. Dodejme, že pro rok 2021 pracujeme s predikcí Ministerstva financí.

Fialův výrok tedy neodpovídá ani obecnému růstu cen, ani růstu cen mléka, a je tak nepravdivý.

Dle letošní studie (.pdf) společnosti Deloitte vyjde Čecha nový byt na 12,2 průměrných ročních platů. Průměrná měsíční mzda pak činí cca 38 000 Kč. Hůře jsou na tom ze srovnání 22 evropských zemí pouze Srbové, kteří na nový byt musí ušetřit o tři průměrné roční platy více (.pdf, str. 26). Jedná se však o celé roční průměrné platy – pokud by tedy jedinec vůbec za nic neutrácel, našetří z průměrné mzdy na nový byt za 12,2 let.

Petr Fiala však uvádí, za jak dlouho má na nový byt našetřit průměrná česká rodina – v tomto případě tedy musíme počítat s tím, že v průměrné rodině jsou pracující osoby dvě. Zároveň je však třeba vzít v úvahu náklady na život rodiny. Podle člena představenstva Modré pyramidy Vladimíra Pojera našetří Čech z průměrného platu na vlastní bydlení za 56 let. Protože příjem rodiny činí typicky platy dva, můžeme očekávat, že i doba, za kterou našetří na byt, bude menší – jistě se však nedostane na cca pětinu této hodnoty. I podle dalších průzkumů uspoří průměrný Čech z jednoho platu řádově tisíce korun, resp. 10 % svého příjmu.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť průměrná cena bytu v Česku je 12,2 ročních platů, průměrná česká rodina však na tuto částku bude šetřit podstatně déle.

Nabídka elektromobilů je poměrně široká a řada z nich se nachází pod hranicí jednoho milionu korun. Společnost E.ON zveřejnila seznam elektromobilů, z nichž některé v základní výbavě stojí méně než jeden milion korun. Jmenovitě například Volkswagen e-Up! za 605 000 Kč, Volkswagen id.3 za 888 900 Kč, Kia Soul EV za 850 000 Kč nebo Nissan Leaf za 779 900 Kč. Na oficiálních stránkách výrobců pak můžeme najít podobné částky, např. Volkswagen e-Up! za 610 000 Kč, model id.3 stejné značky za 916 900 Kč nebo Nissan Leaf za cenu od 779 000 Kč.

V letech 2016–2020, tedy v posledních pěti letech, bylo v Polsku zprovozněno dohromady cca 159,3 km dálnic (viz graf níže). V roce 2016 bylo přitom zprovozněno 81 kilometrů z uvedené délky. Konkrétně se jednalo o 40kilometrový úsek dálnice A1 a 41kilometrový úsek dálnice A4. V roce 2017 a 2018 nebyly zprovozněny žádné nové dálniční úseky. Změna nastala v roce 2019, kdy byly do provozu uvedeny 4 úseky dálnice A1 v celkové délce téměř 60 kilometrů. V posledním roce srovnání, tedy v roce 2020, bylo zprovozněno 18,3 kilometrů dálnic. Jednalo se úseky dálnic A6 a A2. 

Zdroj dat grafu: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020

Pokud bychom sečetli délku nově zprovozněných dálnic a silnic pro motorová vozidla, vyšlo by skutečně číslo odpovídající zhruba 1 200 kilometrům. V období 2016–2020 bylo totiž zprovozněno 1 287,6 kilometrů nových dálnic a silnic pro motorová vozidla. Tento vývoj od roku 2016 do roku 2020 je zachycen v grafu níže.

Zde je však nutné zdůraznit, že Petr Fiala ve výroku výslovně zmiňuje pouze dálnice, nikoli i silnice pro motorová vozidla. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý. Uveďme také, že Petr Fiala navíc ve svém předchozím výroku hovoří (video, čas 31:36) o délce nově zprovozněných českých dálnic a uváděné číslo následně porovnává se součtem nových polských dálnic a silnic pro motorová vozidla.

Zdroje dat grafu: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020

Dodejme, že byť jsou si v mnoha případech polské dálnice a silnice pro motorová vozidla podobné (obdobně jako dálnice a silnice pro motorová vozidla v České republice), polské zákony je jasně odlišují. Jejich definice se vyskytuje například v zákoně (.pdf, str. 5) o veřejných silnicích a v zákoně (.pdf, str. 7) o silničním provozu.

Mezi největší rozdíly patří rychlost a počet jízdních pruhů (.pdf, str. 5). Dálnice se skládá minimálně ze 2 jízdních pruhů v každém směru a maximální povolená rychlost je 140 km/h. Oproti tomu silnice pro motorová vozidla se skládá z jednoho či dvou jízdních pruhů v každém směru. V případě jednoho jízdního pruhu v každém směru je maximální povolená rychlost 100 km/h, v případě dvou jízdních pruhů v každém směru je maximální povolená rychlost 120 km/h.

Dalším rozdílem je omezení motorových vozidel, která tyto silnice mohou využívat. Na silnici pro motorová vozidla mohou všechna motorová vozidla. Oproti tomu na dálnici je povolen vjezd pouze těm motorovým vozidlům, která dosáhnou minimální rychlosti 40 km/h (.pdf, str. 7).

Z kontextu výroku vyplývá, že předseda Fiala (ODS) se vyjadřuje k volebním obdobím, ve kterých ODS působila na straně opozice. Přesnější časové vymezení od Fialy v rozhovoru nezazní, proto musíme v analýze zohlednit všechny vlády, kdy ODS byla v opozici (video, čas 11:57–12:36). Jedná se tedy o následující vlády:

• úřednická vláda Josefa Tošovského (2. 1. 1998 – 17. 7. 1998)
• vláda Miloše Zemana (22. 7. 1998 – 12. 7. 2002)
• vláda Vladimíra Špidly (15. 7. 2002 – 4. 8. 2004)
• vláda Stanislava Grosse (4. 8. 2004 – 25. 4. 2005)
• vláda Jiřího Paroubka (25. 4. 2005 – 4. 9. 2006)
• úřednická vláda Jana Fischera (8. 5. 2009 – 13. 7. 2010)
• úřednická vláda Jiřího Rusnoka (10. 7. 2013 – 29. 1. 2014)
• vláda Bohuslava Sobotky (29. 1. 2014 – 13. 12. 2017)
• I. vláda Andreje Babiše (13. 12. 2017 – 27. 6. 2018)
• II. vláda Andreje Babiše (27. 6. 2018 – ?)

Pro období úřednické vlády Josefa Tošovského byl státní rozpočet schválen ještě v předešlém volebním období 12. prosince 1997, kdy ODS nebyla v opozici.

Předložení pozměňovacího návrhu poslanci ODS ve 2. čtení platí pro období vlády Miloše Zemana, tedy roky 1999 (.pdf, str. 10), 2000 (rozpočet na rok 2000; .pdf, str. 30), 2000 (rozpočet na rok 2001) a 2001.

V případě vlády Vladimíra Špidly předložila ODS pozměňovací návrhy ve 2. čtení v letech 2002 (.pdf, str. 66) a 2003 (.pdf, str. 4).

Za vlády Stanislava Grosse předložila ODS pozměňovací návrh ve 2. čtení v roce 2004 (.xls, buňka 560).

Ani vláda Jiřího Paroubka nebyla v tomto ohledu výjimkou, když ODS předložila pozměňovací návrh ve 2. čtení v roce 2005 (.xls, buňka 199).

V případě úřednické vlády Jana Fischera předložil poslanec ODS pozměňovací návrh ve 2. čtení v roce 2009 (.xls, buňka 97).

Za úřednické vlády Jiřího Rusnoka pak ODS předložila pozměňovací návrh ve 2. čtení v roce 2013 (.pdf, str. 15).

Fiala byl předsedou ODS zvolen 18. ledna 2014. Pod jeho vedením tak byla ODS prozatím vždy v opozici. Poslanci ODS předložili za Fialova předsednictví ve 2. čtení pozměňovací návrhy k zákonu o státním rozpočtu vždy, tedy během vlád Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky v letech 2017 (.docx), 2016 (.pdf), 2015 (.pdf) a 2014 (.pdf).

Ohledně „ukázání vládě, jak vést vyrovnaný rozpočet“ uvádíme srovnání plánovaného deficitu původních vládních návrhů a pozměňovacích návrhů ODS za poslední čtyři roky:

• Návrh pro rok 2015: vládní návrh – deficit 100 000 000 000,- korun (.pdf, str. 5); pozměňovací návrh Zbyňka Stanjury za ODS – zvýšení výdajů o 355 000 000,- korun pro kapitolu Ministerstva dopravy výdajů pro vědu, výzkum a inovace. Zároveň navrhl snížení o stejnou částku pro kapitolu Všeobecní pokladní správy ve dvou variantách, buď se sníží výdaje pro ukazatel Podpory exportu, majetkové újmy, státní záruky a investiční pobídky nebo pro ukazatel Odvodů do rozpočtu EU (.pdf). Další pozměňovací návrhy ODS rovněž přesouvaly peníze mezi kapitolami (.pdf). K vytvoření vyrovnaného rozpočtu tak návrhy ODS v roce 2015 nevedly.
• Návrh pro rok 2016: vládní návrh – deficit 70 000 000 000,- korun (.pdf, str. 5); pozměňovací návrhy ODS vedly k přesunu financí mezi jednotlivými kapitolami a také k přesunu prostředků z jednotlivých kapitol ve prospěch Vládní rozpočtové rezervy, ale nevedly ke snížení deficitu nebo vyrovnanému rozpočtu (.pdf, str. 11–24). Pro přehlednost doplňme, že ODS navrhla zvýšení Vládní rozpočtové rezervy o 24,385 mld. korun (.pdf).
• Návrh pro rok 2017: vládní návrh – deficit 60 000 000 000,- korun (.pdf, str. 6); pozměňovací návrhy ODS neměnily hodnotu deficitu, protože pouze přesouvaly finance mezi jednotlivými kapitolami (.pdf). Vladislav Vilímec ve svém pozměňovacím návrhu uvedl hned dvě varianty přesunu prostředků mezi kapitolami státního rozpočtu. Ve prospěch kapitoly Výdaje pokladní správy (Výdaje vedené v Isprofin) by vyčlenil 200 000 000,- korun navíc, které by rovnoměrně odebral z kapitoly Všeobecní pokladní správy u ukazatele Podpory exportu a kapitoly Státní dluh. Ve druhé variantě by celou částku odebral jenom z kapitoly Státní dluh (.pdf). Pozměňovací návrh Zbyňka Stanjury a Petra Fialy zase navrhoval přesun prostředků z několika kapitol státního rozpočtu ve prospěch kapitoly Státní dluh (.xlsx). Jednalo se o návrh snížení státního dluhu o 30 mld. korun.
• Návrh pro rok 2018: vládní návrh – deficit 50 000 000 000,- korun (.pdf, str. 6;) pozměňovací návrhy ODS vedly opět jen k přesunu financí mezi jednotlivými kapitolami, ale ne ke snížení rozpočtového deficitu (.pdf). Pozměňovací návrh, který předložili Zbyněk Stanjura, Petr Fiala a další, rovněž jako v roce 2017 obsahoval přesun financí z několika kapitol státního rozpočtu ve prospěch kapitoly Státní dluh (.xlsx). Jednalo se o návrh snížení státního dluhu o 28,2 mld. korun.

Je tedy pravda, že pokud je ODS v opozici, vždy předkládá k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu pozměňovací návrhy. Není ovšem pravda, že by uvedené pozměňovací návrhy vedly k vyrovnanému státnímu rozpočtu, jak dokládá seznam návrhů ODS za poslední čtyři státní rozpočty. ODS sice předložila v posledních letech pozměňovací návrhy snižující státní dluh, což by se dalo určitým způsobem považovat za korigování schodku rozpočtu, návrhy však nedosahují na vyrovnání deficitu, pouze jej zmírňují, nejvíce o polovinu.

První čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2019 proběhlo na 20. schůzi Poslanecké sněmovny dne 24. října 2018.

K danému bodu se při rozpravě k předmětnému návrhu vyjádřilo několik poslanců napříč všemi poslaneckými kluby, jejich konkrétní výčet a přepis jejich vyjádření je dostupný na stránkách Poslanecké sněmovny.

Stenografický zápis ze schůze potvrzuje, že ministryně financí Alena Schillerová návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019 uvedla:

„Vážené dámy, vážení pánové, státní rozpočet je nazýván zákonem roku a já jsem přesvědčena, že předkládaný materiál tomuto přívlastku v plném rozsahu dostojí. Při respektování závazných parametrů fiskálního pravidla s výsledky řadícími Českou republiku mezi evropskou špičku rekordně zvyšujeme životní úroveň seniorů, rekordně investujeme, zvyšujeme výdaje na sport, na vědu a výzkum, aktivně řídíme platovou politiku státu, valorizujeme samosprávám příspěvek na výkon státní správy a v neposlední řadě posilujeme obranyschopnost a bezpečnost naší země.

Dovolte mi, dámy a pánové, abych vám poděkovala za pozornost a požádala tímto Poslaneckou sněmovnu o podporu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2019. Děkuji vám.“

Jak jsme již dříve ověřili v jednom z našich hodnocení z června 2018, Komunistická strana Čech a Moravy není přímým členem vládní koalice a žádný její člen není členem nové vlády. Přestože má na vládu jistý vliv, nelze ji správně označovat jako za stranu z „vládních řad“.

Ze stran, které působí ve vládě (ANO a ČSSD) se dále k návrhu státního rozpočtu vyjádřila i poslankyně za ČSSD Kateřina Valachová, a to konkrétně ke kapitole Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V rámci rozpravy vyslovila některé výtky či požadavky, avšak i přesto poděkovala ministryni financí za strukturu rozpočtu pro školy a také ocenila následující:

„Oceňuji také, že už podruhé za sebou rostou v rozpočtu současně platy učitelů a učitelek a také mzdy nepedagogických pracovníků. Je to velmi důležité, protože do té doby, než se začne přistupovat k rozpočtu tímto způsobem, byli ředitelé a ředitelky škol nuceni při samozřejmě zajištění co nejlepších mezd a platů pro učitele i neučitele v rámci jedné školy – protože škola není jen tak nějaký barák, je to mechanismus a organismus, který musí fungovat jako celek – no tak museli sahat zkrátka do kapes těch či oněch. A je velmi důležité, abychom zajistili jako poslanci a poslankyně, pokud rostou mzdy a platy, tak aby rostly jak učitelům, tak neučitelům, a umožnili tak ředitelům škol a ředitelkám škol zdravé financování a plánování financování nikoli pouze na jeden rok, ale i přes další roky.“

Slova díků týkající se struktury rozpočtu zazněla také od poslance za ČSSD Romana Onderky:

„Já jsem velice vděčný paní ministryni, že struktura rozpočtu je taková, jaká je. Jsem s ní velmi spokojen. Dále jsem vděčný za to, že dokázala řešit problémy, které se vyskytly již při tom prvním čtení, tzn. v tom projednávání rozpočtu mezi Ministerstvem financí a jednotlivými resorty, a došlo k navýšení některých položek. Mám na mysli zachování matrik, Ministerstvo vnitra, mám na mysli navýšení financí do vodního, lesního hospodářství, Ministerstvo zemědělství, mám na mysli náležitosti týkající se Ministerstva kultury. Bezesporu i rozpočet je kompromisem mezi vládními stranami. (...) Já si myslím, že tak jak byl sestaven rozpočet, je to dobrý základ pro to, aby byl projednán ve výborech, je to dobrý základ pro to, abychom řešili pozměňovací návrhy a Poslanecká sněmovna ho schválila, protože je to rozpočet, který jasně se dívá nejen do budoucnosti, ale také do minulosti: splácíme dluhy těch, kteří ve vládě byli před námi, kteří seděli v těchto poslaneckých lavicích před námi. Proto bych chtěl paní ministryni poděkovat. Děkuji.“

Ani v jeho vyjádření nechyběly jisté výtky či návrhy ke zlepšení. Vyjádřil však přesvědčení, že o těchto nedostatcích se bude jednat v dalších čteních a v rámci projednávání návrhu v jednotlivých výborech.

Sněmovna bude v listopadu 2018 projednávat vládní návrh novely zákona o platech ústavních činitelů, který má podle svého zdůvodnění (.pdf, str. 2) zbrzdit zvyšující se rozdíl mezi platy představitelů státní moci a ostatních lidí placených z veřejných rozpočtů.

Zákon o platu politiků upravuje plat poslanců, senátorů, členů vlády, prezidenta republiky, soudců, ústavních soudců, poslanců Evropského parlamentu a dalších státních institucí. Dle tohoto zákona se řídí nejen samotná výplata, ale i náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné. Vláda navrhuje (.pdf, str. 1) změnit nárůst platové základny z 2,75 násobku na 2,5 násobek. Plánovaná změna by tak mohla ovlivnit plat několika stovek lidí, změna se však „týká výhradně představitelů státní moci a nikoliv představitelů moci soudní, kteří i v oblasti odměňování požívají zvýšené ochrany své nezávislosti“ (.pdf, str. 3).

Konkrétně se úprava platů podle navrhované novely a § 1 zákona o platech ústavních činitelů bude týkat poslanců (200), senátorů (81), ale i členů vlády (15), prezidenta republiky či představitelů Nejvyššího kontrolního úřadu (17), Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (12), Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (6), Národní rozpočtové rady (3), Rady Českého telekomunikačního úřadu (5) i soudců Ústavního soudu (15). Celkem tedy změna může zasáhnout plat 355 představitelů státní moci.

Pokud se podíváme na návrhy ODS směrem ke snížení byrokratizace nebo daňové zátěže, je pravdou, že je v tomto směru aktivní. Z oblasti daní se jedná například o návrh zákona, který plánoval zrušit (.pdf, str. 4) současnou 4 % daň z nabytí nemovitostí. Setkal se však s nesouhlasným stanoviskem vlády (zde se jednalo o první vládu Andreje Babiše). Vláda Andreje Babiše (a to jak první, tak i druhá) se staví stejným způsobem i k jiným návrhům ODS, které chtějí snižovat byrokratizaci. Příkladem může být novela školského zákona, novela stavebního zákona nebo zákon, kterým se ruší obsolentní („vyhaslé“) zákony z roku 1919.

Část výroku o neochotě vlády „debatovat“ o tématech lze vykládat dvěma způsoby: doslovně a přeneseně. Vezměme nejprve doslovný výklad. Například při projednávání návrhu novely zákona rušící daň z nabytí nemovitostí v prvním čtení vystoupili na plénu předkládající poslanci jedenáctkrát a čtyřikrát na ně reagovali poslanci vládních stran. Při projednávání návrhu (.pdf) novely školského zákona vystoupili v prvním a druhém čtení na plénu pětadvacetkrát předkládající poslanci z ODS a STAN, přičemž na ně v rozpravě reagovalo 29 vládních poslanců.

„Debatovat“ lze chápat i ve smyslu zabývat se těmito tématy a předkládat návrhy s cílem snížit ekonomickou zátěž či odstranit byrokracii, jak o nich mluví Petr Fiala. Příkladem je návrh novely zákona o investičních pobídkách, který vláda předložila 8. října Poslanecké sněmovně. Tento vládní návrh by měl „zlepšit podnikatelské a investiční prostředí v České republice (...) a zlepšit dostupnost investičních pobídek pro malé a střední podniky“ (.pdf, str. 30, 31). Dodejme, že přísliby snížení byrokracie v nejrůznějším oblastech najdeme též v programovém prohlášení vlády.

Zůstává faktem, že poslanci ODS jsou nesrovnatelně aktivnější, co se týče předkládání návrhů zákonů zaměřených na snížení byrokratické či ekonomické zátěže nebo snížení daní.