Petr Stuchlík

Počátek schvalovacího procesu současné podoby návrhu Pražského okruhu v úsecích 518 a 519 (Ruzyně – Suchdol – Březiněves) je patrný od začátku zahájení stavebního řízení (DÚR – dokumentace k územnímu rozhodnutí) v roce 2005 a jeho schválení v roce 2008. O té doby lze také vysledovat odpor občanské veřejnosti, městských částí a obcí. V roce 2008 to byly MČ Suchdol, MČ Dolní Chabry, občanská sdružení a samotní občané. A je nutno přiznat, že odvolávání úspěšně vedlo ke zpoždění a až k faktickému zastavení stavby 518. Stejný průběh mělo i řízení úseku 519 (www.okruhprahy.cz, úseky 518 a 519).

Vzhledem ke vzniku strany TOP 09 v roce 2009 (.txt, bod 4.1.1) je trochu problematické vztahovat její činnost s odporem veřejnosti, který lze vysledovat již do období 2005–2008. Můžeme se podívat na dvě nejaktivnější městské části, MČ Suchdol a Dolní Chabry, kde je situace také komplikovanější. V Suchdole od roku 2010 je ve vedení radnice strana Sdružení občanů Suchdola, která vyhrála i v roce 2014.

V Dolních Chabrech je situace poněkud složitější. V roce 2010 vyhrálo volby sdružení Volba pro Chabry a spolu se Sdružením Naše Chabry vedlo koalici. V roce 2014 sdružení vyhrálo suverénně volby a s 9 členy z 15členného zastupitelstva vede tamější radnici.

Tedy ani o jednom sdružení se nedá mluvit jako o „vašich starostech“ v kontextu TOP 09.

​Městský okruh, tedy vnitřní okruh města, má v kompetenci hlavní město Praha. Od roku 2014 je primátorkou města Adriana Krnáčová z hnutí ANO. Poslední otevřenou částí okruhu je od roku 2015 tunelový komplex Blanka. K úplnému dostavění okruhu nyní zbývá 10,2 km. V listopadu 2017 schválilo Zastupitelstvo hl. m Prahy zakázku na projekt dostavby, který počítá s takzvanou variantou Vlasta. V květnu Rada města toto rozhodnutí podpořila, když odmítla návrh Trojkoalice (SZ, KDU-ČSL, STAN) na alternativní trasu okruhu, tzv. duál. Trasa MO tak povede z Pelc-Tyrolky v trase nynější Povltavské ulice, dále Čuprovou, Spojovací a zcela novým úsekem kolem malešického nádraží až k Jižní spojce.

Zatím posledním krokem bylo schválení výběru projektantů Radou hlavního města Prahy v srpnu 2018. Jejich úkolem bude vyhotovit dokumentaci k územnímu Rozhodnutí (DÚR) včetně zajištění inženýrské činnosti k získání územního rozhodnutí pro dokončení Městského okruhu (MO).​ ​

Pražský okruh je součástí dálniční sítě, a jako takový jej má v kompetenci stát, tedy Ředitelství silnic a dálnic, potažmo Ministerstvo dopravy. Poslední úseky na Pražském okruhu byly uvedeny do provozu v roce 2010. Zbývající 4 úseky jsou v přípravě, ale zatím není jasné, kdy se začne stavět. Zatím nejblíže začátku výstavby je úsek 511 mezi Běchovicemi a D1. ​Ministr Ťok v září 2018 uvedl, že tento úsek by mohl získat stavební povolení za rok až rok a půl. Poté by stavba podle Ťoka mohla začít za několik dnů či týdnů. V září 2018 dále zažádalo ŘSD na radnici Prahy 22 o územní rozhodnutí pro část Pražského okruhu. Kdy úřad rozhodnutí vydá, není jasné. Podle posledních odhadů by mohl být Pražský okruh dokončen nejdříve v roce 2029.

Zákaz spolupráce s KSČM a SPD má TOP 09 dle Jiřího Pospíšila v rámci oficiálního usnesení. Ani spolupráce s ANO se sice v Praze nejeví jako reálná možnost, není však zakázána. Tyto informace sdělil kandidát na pražského primátora Jiří Pospíšil v rozhovoru zde. Pospíšil uvádí: „Nejbližšími partnery jsou pro nás demokratické strany, kde cítím možný programový průnik. Jsou to Piráti z liberálního spektra, pravicová ODS a pravděpodobně i Praha sobě Jana Čižinského. Uvidíme ale, jak dopadne.“

Nelze tvrdit, že by situace kolem staveb tunelového komplexu Blanka a Pražského okruhu, přesněji jeho severní části (úsek 518 a 519), byly v roce 2002 na stejné úrovni. Již jen třeba proto, že komplex Blanka byl ještě řešen podle starého zákonu č. 244/1992 Sb. České národní rady o posuzování vlivů na životní prostředí a nepodléhal povinnosti provádět analýzu EIA ohledně dopadu stavby na životní prostředí.

Oproti tomu Pražský okruh, či jeho nedokončená část, se sestává z několika úseků – samostatných staveb, které navíc už musely být hodnoceny podle přísnějších novel z let 2002 a 2004. Obě stavby měly i jiné termíny představení a schválení stavební dokumentace, zatímco Blanka měla dokumentaci (.pdf, str. 7) k územnímu rozhodnutí (DUR) schválenou již v roce 2002, oba úseky severní části Pražského okruhu – 518 a 519 (www.okruhprahy.cz, na mapě je potřeba zvolit hledaný úsek) – ji měly až mezi lety 2005–2008.

Je pravdou, že se obě stavby potýkají s odporem veřejnosti. U Blanky byla většina odporu soudně zamítnuta. V úsecích 518 a 519 naopak odpor občanské veřejnosti i některých městských částí a obcí vedl k tomu, že se celý proces zastavil a v podstatě se začíná od začátku. Nejaktivněji vystupovaly MČ Suchdol pod vedením Sdružení občanů Suchdola a MČ Dolní Chabry pod vedením sdružení Volba pro Chabry. Ani jedno sdružení není v oficiálním spojení se stranou TOP 09.

Je také nesmyslné svalovat vinu jen na stranu odpůrců předložených plánů výstavby, protože jak ukázalo rozhodnutí soudů, v celém schvalovacím procesu se vyskytovaly chyby, například když Nejvyšší správní soud v květnu 2010 vyškrtl celou severní část okruhu z plánů územního rozvoje (ZÚR) hlavního města Prahy, protože nezohlednily a neposoudily vliv koncepce na vládou ČR v listopadu 2009 vyhlášenou evropsky významnou lokalitu „Kaňon Vltavy u Sedlce" vč. prioritního typu stanoviště zařazenou do soustavy Natura 2000 a její potenciální narušení (www.okruhprahy.cz, úsek 519).

Stavba 511 Běchovice – dálnice D1 je jedním z klíčových tahů silničního okruhu kolem Prahy v jeho východním segmentu. Začíná v křižovatce s plánovanou dostavbou Štěrboholské radiály (silnicí I/12), následně navazuje na již realizovaný úsek Pražského okruhu a končí před křižovatkou s dálnicí D1 (mezi obcemi Nupaky a Kuří).

Již v listopadu 2017 získala stavba závazné stanovisko posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) a tehdejší plány k započetí výstavby směřovaly k roku 2020. Ministr dopravy Daniel Ťok (ANO) se v souvislosti s plánovaným započetím stavby 19. září letošního roku vyjádřil, že plánovaný dvanáctikilometrový úsek by mohl získat stavební povolení zhruba za rok. Nejprve je ovšem třeba stran Ředitelství silnic a dálnic vykoupit příslušné pozemky. Ani v mapě související s výstavbami dálniční sítě na našem území k roku 2018 tento projekt není veden jako jeden z těch, jež by měly být realizovány v letošním roce. To potvrzuje i Informační leták týkající se této stavby.

Započaté stavební práce, jež zmiňuje Petr Stuchlík, tak spíše souvisí s opravou silnice Českobrodská v Běchovicích. Provoz v ní byl od března letošního roku až do září omezen.

Dotaz ohledně toho, odkud strážníci dojíždí do zaměstnání, jsme odeslali mluvčí Městské policie Praha Ireně Seifertové.

Městskou policii v Praze řídí Libor Hadrava (ANO), který má na starost oblast bezpečnosti a prevence kriminality. Policii tedy neřídí primátorka Adriana Krnáčová, jak by bylo dle Stuchlíkových slov „tradiční“.

Pokud se podíváme zpět na bývalé primátory Prahy, opravdu bývalo tradicí, že primátor města řídil zároveň i městskou policii. Bylo to tak u bývalého primátora Tomáše Hudečka (obd. 2013–2014), stejně tak u Bohuslava Svobody (2010–2013) nebo Pavla Béma (2002–2010). Výjimkou bylo však také krátké období, kdy v roce 2002 rezignoval tehdejší pražský primátor Jan Kasl (1998–2002). Jeho pravomoci byly tedy rozděleny pěti radním, řízením policie byl v té době pověřen tehdejší radní pro bezpečnost Rudolf Blažek.

I přesto, že řízení policie spadá pod kompetence primátora, neznamená to, že musí tuto úlohu vždy zastávat, jelikož:

„Obecní policii řídí starosta, pokud obecní zastupitelstvo nepověří řízením obecní policie jiného člena zastupitelstva. Na návrh zmíněných osob zastupitelstvo obce může pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka, který splňuje podmínky stanovené zákonem o obecní policii.“

Obdobný projekt zvažovali například v texaském San Antoniu. Zde město uvažovalo o prodeji menšího pozemku developerovi s 75% slevou, což by developerovi umožnilo vystavět bytový projekt. Po dokončení by pak developer prodal tento pozemek zpět městu bez zisku.

Informace, které by svědčily o tom, že je podobný postup praktikován na mnoha místech ve světě, se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Petr Stuchlík založil společnost Fincentrum a.s. v roce 2000 a ke dni ověřování stále figuroval na webu společnosti jako součást vedení, přestože z obchodního rejstříku již byl vymazán. V roce 2003 pak tato společnost přišla s tzv. Hypoindexem. Zda se Stuchlík přímo účastnil jeho vývoje, se nám zjistit nepodařilo.

Fincentrum Hypoindex je skutečně jedním z hlavních ukazatelů cen hypoték, které se v Česku používají. O jeho vývoji pravidelně informují i média (například iDNES.cz či aktualne.cz). Není to však ukazatel jediný, podobnou statistiku zveřejňuje i Česká národní banka. Nutno říci, že je statistika ČNBcitována méně než Fincentrum Hypoindex.

Hlavním zákonem, který reguluje oblast úvěrů, je zákon o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb. V tomto zákoně je vymezena i role ČNB jako všeobecného dozoru skrze poskytování licencí, jež umožňují poskytování úvěru věřiteli. Po dobu přechodného období vykonávala dozor částečně i ČOI dle předchozího zákona o spotřebitelském úvěru a podala České národní bance žádost o udělení oprávnění k činnosti podle nové právní úpravy. Kontrole nepodléhají přesně vymezené případy v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

Jednou z kontrolovaných povinností subjektu poskytující spotřebitelský úvěr je posouzení úvěruschopnosti věřitele. ČNB tuto povinnost popisuje takto:

„Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je na základě posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel za tímto účelem poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.“

Tvrdit ovšem, že vydělávat v České republice na lidech v nouzi je nemožné, je iluzorní. Řadu problémů potvrzuje i pravidelná analýza Člověka v tísni. Ta aktuální z července 2018 například uvádí: „Zákon o spotřebitelských úvěrech sice omezil sankce, které si mohou věřitelé v takové situaci účtovat, lidé však většinou musí stále platit původní smluvní úrok. Ten dluh zvýší – zejména u menších nebankovních společností – o další desítky tisíc. Některé společnosti dokonce účtují klientům v případě prodlení zvýšený úrok či dodatečné poplatky, což považujeme za obcházení zákona.“ Ze systematičtějších způsobů obcházení zákona pak můžeme zmínit „podnikatelské úvěry“, kdy půjčující subjekty přesvědčí zájemce o půjčku, aby si účelově zřídil živnostenské oprávnění, čímž ztrácí ochranu spotřebitele. K naplnění podmínek také „žadatelům“ pomáhají tak, že nabízí vyřízení potvrzení o příjmech. ČvT dále hovoří o primárním započítání plateb na úroky místo na jistinu, preferenci exekucí před dohodou o srážkách ze mzdy a dalších pochybných obcházeních zákona. Řadu dalších pochybných praktik ve fázi exekuce (většinou v šedé zóně zákona) řeší např. web Exekutor má smůlu.

Závěrem je také nutné podotknout, že firma Fair Credit, ve které měl Petr Stuchlík vlastnický podíl, minimálně do prosince 2016, kdy vstoupila v platnost novela zákona o spotřebitelském úvěru, nespadala pod dozor ČNB. Z portfolia firem Fair Credit (Fair Credit International, Fair Credit Czech, Fair Credit Holding a Fair Credit Inkasní) získala licenci ČNB jen firma Fair Credit International (1. prosince 2016). Česká pobočka firmy pak potřebnou licenci získala až akvizicí firmy M – Profin 16. ledna 2018 a spadá tedy až od této doby pod kontrolu ČNB.