Demagog.cz

Petr Stuchlík
Petr Stuchlík
Nikdo nemůže v České republice vydělávat na lidech v nouzi, protože by to odporovalo licenci ČNB. Ten, komu banka nebo nebankovní subjekt poskytne úvěr, musí splňovat nějaká pravidla.
Předvolební debata České televize, 28. září 2018

Tento výrok byl ověřen jako nepravda

Odůvodnění

Česká národní banka je od 1. června 2018 ze zákona všeobecným dozorem pro většinu typů úvěrů, uděluje rovněž licence. Je ovšem nepravdou tvrdit, že obchod s lidskou nouzí díky ČNB nefunguje, když praxe je prokazatelně jiná.

Hlavním zákonem, který reguluje oblast úvěrů, je zákon o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb. V tomto zákoně je vymezena i role ČNB jako všeobecného dozoru skrze poskytování licencí, jež umožňují poskytování úvěru věřiteli. Po dobu přechodného období vykonávala dozor částečně i ČOI dle předchozího zákona o spotřebitelském úvěru a podala České národní bance žádost o udělení oprávnění k činnosti podle nové právní úpravy. Kontrole nepodléhají přesně vymezené případy v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

Jednou z kontrolovaných povinností subjektu poskytující spotřebitelský úvěr je posouzení úvěruschopnosti věřitele. ČNB tuto povinnost popisuje takto:

Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je na základě posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel za tímto účelem poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

Tvrdit ovšem, že vydělávat v České republice na lidech v nouzi je nemožné, je iluzorní. Řadu problémů potvrzuje i pravidelná analýza Člověka v tísni. Ta aktuální z července 2018 například uvádí: „Zákon o spotřebitelských úvěrech sice omezil sankce, které si mohou věřitelé v takové situaci účtovat, lidé však většinou musí stále platit původní smluvní úrok. Ten dluh zvýší – zejména u menších nebankovních společností – o další desítky tisíc. Některé společnosti dokonce účtují klientům v případě prodlení zvýšený úrok či dodatečné poplatky, což považujeme za obcházení zákona.“ Ze systematičtějších způsobů obcházení zákona pak můžeme zmínit „podnikatelské úvěry“, kdy půjčující subjekty přesvědčí zájemce o půjčku, aby si účelově zřídil živnostenské oprávnění, čímž ztrácí ochranu spotřebitele. K naplnění podmínek také „žadatelům“ pomáhají tak, že nabízí vyřízení potvrzení o příjmech. ČvT dále hovoří o primárním započítání plateb na úroky místo na jistinu, preferenci exekucí před dohodou o srážkách ze mzdy a dalších pochybných obcházeních zákona. Řadu dalších pochybných praktik ve fázi exekuce (většinou v šedé zóně zákona) řeší např. web Exekutor má smůlu.

Závěrem je také nutné podotknout, že firma Fair Credit, ve které měl Petr Stuchlík vlastnický podíl, minimálně do prosince 2016, kdy vstoupila v platnost novela zákona o spotřebitelském úvěru, nespadala pod dozor ČNB. Z portfolia firem Fair Credit (Fair Credit International, Fair Credit Czech, Fair Credit Holding a Fair Credit Inkasní) získala licenci ČNB jen firma Fair Credit International (1. prosince 2016). Česká pobočka firmy pak potřebnou licenci získala až akvizicí firmy M – Profin 16. ledna 2018 a spadá tedy až od této doby pod kontrolu ČNB.