Radek Rozvoral

Předně uveďme, že ověřujeme pouze faktické části výroku, nebudeme se tedy věnovat otázce zrušení Senátu ani názoru poslance Rozvorala.

Návrh na zmrazení platů vrcholných politiků se již tradičně objevil v předvolebním období na stolech poslanců, tentokrát jej předložila vláda. Poslanci jej už v prvním čtení jednomyslně přijali.

Začátkem října byl návrh (.pdf) novely zákona o platu představitelů státní moci předložen senátnímu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a věnoval se mu i Ústavně právní výbor Senátu. Oba výbory doporučovaly jeho zamítnutí. Horní komora Parlamentu projednávala tento návrh 27. října na své 17. schůzi a podle doporučení výborů jej zamítla (.pdf). Přítomných bylo 68 senátorů a 57 se vyslovilo pro zamítnutí návrhu novely zákona a pět proti. Mezi argumenty pro zamítnutí návrhu patřilo například jeho označení za populistické předvolební gesto. Senátoři také upozorňovali na riziko budoucího skokového nárůstu platů po roce 2026, novela měla totiž k tomuto datu ztratit účinnost (.pdf, str. 2).

Pro doplnění dodejme, že veto Senátu již nelze přehlasovat vzhledem ke skutečnosti, že Sněmovna se v předchozím složení už nebude scházet a veškeré neprojednané návrhy již nelze v novém volebním období projednat. Bývalým poslancům zanikl mandát 21. října, kdy uplynuly přesně čtyři roky od jejich zvolení do Sněmovny. V novém složení se Poslanecká sněmovna sešla poprvé až 8. listopadu na ustavující schůzi.

Mandát nově zvoleným poslancům vznikl už v den zvolení, tedy 9. října, a přestože ještě nesložili poslanecký slib, mohli již vkládat návrhy zákonů do sněmovního informačního systému. To nám na náš dotaz potvrdil tiskový odbor Poslanecké sněmovny, který zároveň poskytl informaci, že touto dobou už několik takových návrhů eviduje. Je však důležité zmínit, že nejde o oficiálně podané návrhy, protože návrhy zákonů se podle § 87 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podávají do rukou předsedy (předsedkyně) Sněmovny, který 3. listopadu ještě nebyl zvolen. Až momentem jeho zvolení se tedy návrhy stanou sněmovními tisky a jako takové mohou vstoupit do legislativního procesu. Tento postup stran návrhu SPD nám potvrdil také přímo poslanec Rozvoral.

Sněmovní tisky se na webu Poslanecké sněmovny začaly objevovat postupně poté, co byla předsedkyní Sněmovny zvolena Markéta Pekarová Adamová. Návrh (.pdf) skupiny poslanců SPD (str. 4–5) na zmrazení platů politiků do roku 2025 se objevil na sněmovním webu 15. listopadu a je datován k 3. listopadu 2021.

Poslanci SPD tedy skutečně 3. listopadu podali návrh na zmrazení platů politiků, obdobný tomu, který dříve zamítl Senát. Ačkoli mohou poslanci podávat návrhy již ode dne nabytí mandátu, sněmovními tisky, o kterých by Sněmovna mohla jednat, se takové návrhy mohou stát až poté, co se dostanou do rukou zvolenému předsedovi či předsedkyni. V mezidobí tak vzniká prostor pro podávání poslaneckých návrhů, jejichž existenci však nelze na webu Poslanecké sněmovny ověřit. Proto jsme i my počkali a až nyní můžeme potvrdit, že výrok Radka Rozvorala ze 3. listopadu je pravdivý.

Zásady dopravní obslužnosti Středočeského kraje jsou obsaženy v plánu dopravní obslužnosti (.pdf) kraje na období 2016–2020. Cílem tohoto plánu je vylepšit a sjednotit dopravní situaci Prahy a Středočeského kraje. Kraj přitom dle plánu (.pdf, str. 78) opravdu nemá na starost dopravní obslužnost veškerých obcí. Plán rozděluje dopravní obslužnost na základní, tu má v kompetenci kraj, a ostatní. V rámci ostatní dopravní obslužnosti sjednávají jednotlivé linky samy obce.

Co se týče obslužnosti vyjmenovaných obcí, Kamenici obsluhuje pět linek veřejné autobusové dopravy. Tři z nich (335, 337, 339) umožňují přímou dopravu do Prahy a zpět. Autobusové linky pak zajíždějí i do Nedrahovic a Dobšína, jejichž části se také jmenují Kamenice v Nedrahovicích a Dobšíně. Dopravně obsloužena však není Kamenice v Klučenicích.

Obcí Struhařov je pak hned několik. Tou první, v okrese Praha-východ, projíždí tři autobusové linky. Struhařov v okrese Benešov pak obsluhuje deset autobusových linek, přičemž čtyřmi (350920, 200020, 176101, 160570) je možné se dostat do Prahy. V případě Struhařova v Kamenici je autobusová zastávka vzdálená cca 500 metrů.

Co se týče posledních zmiňovaných Velkých Popovic, zde jsou pouze dvě linky, kdy jedna z nich (282461) umožňuje dopravu do výše zmíněných Kamenic a druhá (100363) představuje přímý spoj do Prahy.

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo k 31. prosinci 2019 na území Středočeského kraje celkem 1 144 obcí s celkovým počtem obyvatel 1 385 141. Z toho v obcích s počtem obyvatel do 2 000 žilo celkem 563 089 lidí, tedy 40,65 % všech obyvatel kraje. Údaj uváděný Radkem Rozvoralem se pohybuje v mezích námi tolerované míry nepřesnosti.

Srovnáme-li v uvedeném ohledu Středočeský kraj s ostatními kraji České republiky, pak je tento vysoký podíl lidí žijících v obcích do 2 000 obyvatel vyšší pouze v kraji Vysočina (44,16 %). V rámci České republiky má tak Středočeský kraj skutečně neobvykle vysoký podíl obyvatel žijících v menších obcích.

Z posledního sčítání lidu, domů a bytů (.pdf, str. 17) z roku 2011 vyplývá, že: „Největší rozdíl mezi počtem obyvatel trvale hlášených a obvykle bydlících je v Praze. (…) Praha je atraktivní z hlediska dostupnosti pracovních příležitostí, Středočeský kraj zase láká k bydlení. Praha a Středočeský kraj jsou propojeným celkem. Jistě je velká část lidí, která má trvalé bydliště doposud v Praze, ale bydlí ve skutečnosti v zázemí Prahy, a tudíž ve Středočeském kraji.“ To se za poslední roky jistě ještě znásobilo.

Financování krajů jako samosprávných celků v ČR je zajištěno pomocí tzv. sdílených daní. 

Zákon o rozpočtovém určení daní nabyl účinnosti 1. ledna 2001, tedy jen rok poté, co byly vytvořeny kraje jako vyšší územní samosprávné celky v současné podobě. V průběhu roku 2001 pak bylo na kraje převedeno vlastnictví silnic II. a III. třídy, o tom bylo rozhodnuto již v červenci 1999. Tedy ještě před tím, než byl zákon o rozpočtovém určení daní předložen v Poslanecké sněmovně. 

Příjmy krajů dle tohoto zákona jsou pak následující:

„§ 3 Daňové příjmy rozpočtů krajů

(1) Daňové příjmy rozpočtů jednotlivých krajů tvoří

a) daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušný kraj, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

b) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty,

c) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

d) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

e) podíl na 8,92 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o výnosy uvedené v písmenech c) a d),

f) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v písmenu a) a v § 4 odst. 1 písm. g).

(2) Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu daně podle odstavce 1 písm. b) až f) podílí procentem stanoveným v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(3) Součástí daňového příjmu podle odstavce 1 písm. a) není úhrada rozdílu mezi daní vyměřenou nebo dodatečně vyměřenou kraji správcem daně a daní krajem přiznanou nebo dodatečně přiznanou ani příslušenství daně.“

Do pokladny Středočeského kraje tedy plynou výnosy z DPH a daně z příjmu.

Rozdělení těchto prostředků mezi jednotlivé kraje je pak upraveno v příloze zákona. Dle ní má Středočeský kraj nárok na 13,8 % z celkového množství peněz určených pro kraje.

Příloha rozdělující daňové příjmy mezi kraje byla do zákona o rozpočtovém určení daní přidána až novelou z roku 2001, účinnou v roce 2002. V důvodové zprávě (.doc, str. 16, 17) k této novele se o rozdělení daní mezi jednotlivé kraje mimo jiné píše:

„(…) Základním ukazatelem nejsou počty obyvatel, jako je tomu u obcí, ale rozsah delegovaných výdajů na kraj. Každý kraj má delegovaný jiný rozsah výdajů a mezi kraji jsou velké rozdíly. Výlučný daňový příjem kraje je konstruován jako prvek motivace kraje k podpoře podnikání a spočívá v ponechání části výnosu daně z podnikání fyzických osob krajům podle místa bydliště podnikatele. Zde návrh vychází z toho, že podnikatelé se nestěhují mimo území kraje tak často jako mezi jednotlivými obcemi (stěhování za účelem spekulací s bydlišti podnikatelů bylo v minulosti častým jevem narušujícím zdravé financování obcí). Daňový příjem krajů se tedy skládá ze sdílených daňových příjmů a z motivačního prvku. Jelikož každý kraj má jiný objem delegovaných výdajů a prosté jednotné podíly na výnosech daní by způsobily to, že někde by zdroje přebývaly a jinde chyběly, jsou daňové výnosy nastaveny tak, aby kopírovaly objemy výdajů svěřených krajům v roce 2001. Tyto objemy výdajů jsou krajům pokryty výnosy sdílených daní a výnosem tzv. motivační daně (daň z podnikání fyzických osob).“

Z této důvodové zprávy tedy vyplývá, že základním kritériem pro rozdělení daňových výnosů mezi jednotlivé kraje je jejich podíl na celkových výdajích krajů v roce 2001, kdy pro kraje ještě nebyly daňové příjmy stanoveny.

Procentuální rozdělení sdílených daní mezi jednotlivé kraje pak bylo značně upraveno novelou z roku 2005. V důvodové zprávě (.pdf, str. 18–19) se pak předkladatelé opět přihlásili k myšlence rozdělení příjmů mezi kraje na základě jejich výdajů.

„U krajů bude pro zákonem stanovený podíl na celostátním výnosu sdílených daní i u nynějšího návrhu novely použit jako základní kritérium objem výdajů aktivit převedených do působnosti jednotlivých krajů. Objemy výdajů převedených jednotlivým krajům se výrazně liší, tudíž se výrazně liší i procentní podíly jednotlivých krajů na sdílených daních (viz příloha č. 11). Nelze akceptovat návrhy na rozdělení daňových výnosů dle počtu obyvatel jednotlivých krajů, neboť by došlo ke zcela neodůvodnitelným rozdílům (nárůst u hl. města Prahy, Moravskoslezského a Ústeckého kraje), naopak u jiných krajů by nebyly převedené činnosti finančně vůbec zabezpečeny."

Schváleno však nebylo původní (.pdf, str. 3) znění návrhu, které počítalo s podílem Středočeského kraje 11,6 %, nýbrž pozměňovací návrh (.pdf, str. 2) výboru pro vědu a vzdělání, který podíl tohoto kraje zvýšil na současných 13,8 %. Naopak podíl hlavního města Prahy se snížil ze 7,1 % na 3,1 %. V zápise z jednání výboru bohužel není tento pozměňovací návrh nijak zdůvodněn (.pdf, str. 9).

Nicméně dle kritiků je (.pdf, str. 3–4) toto financování vzhledem k povinnostem krajů nedostatečné a kraje musí žádat vládu či některá ministerstva o dodatečné finance.

Můžeme tedy uzavřít: při stanovení rozdělení výnosů ze sdílených daní neměl počet obyvatel žádný vliv. Hlavním kritériem byly faktické výdaje krajů v souvislosti s přenesenými či převedenými pravomocemi a povinnostmi. Tento přístup pak změnil přijatý pozměňovací návrh, který mimo jiné navýšil podíl na sdílených daních Středočeskému kraji a významně snížil tento podíl v případě hlavního města Prahy. Obecně dále platí, že daňové příjmy krajů jsou přímo závislé na celostátních daňových výnosech a jsou stanoveny zákonem. Počet nahlášených a nenahlášených obyvatel kraje na ně nemá vliv. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.