Předně uveďme výrok do kontextu. Radka Maxová ve svém vyjádření pokračuje slovy: „I když argumenty tady jsou, že máme dostatečný právní řád (...) Takže něco nám tady chybí v České republice, a ta ratifikace Istanbulské úmluvy by to měla zajistit". Z tohoto je jasné, že Radka Maxová podporuje ratifikaci této úmluvy. Pokud pak kvituje změnu názoru premiéra, je to zjevně změna z negativního postoje k úmluvě na pozitivní.
Smlouvu podepsal 2. května 2016 JUDr. Emil Ruffer, velvyslanec ČR při Radě Evropy. Dalším logickým krokem má být ratifikace. Úmluva je mezinárodní smlouvou, která upravuje práva a povinnosti osob. K její ratifikaci je tak třeba souhlasu obou komor Parlamentu podle čl. 49 Ústavy ČR.
Smlouvu poté dle čl. 63 Ústavy ČR ratifikuje prezident. Okamžikem vyhlášení Istanbulské úmluvy se právní normy v ní obsažené stávají součástí českého právního řádu a podle čl. 10 Ústavy ČR by tyto právní normy měly přednost před českými zákony.
Premiér Andrej Babiš v březnu 2018 na svém facebookovém profilu uvedl, že Česká republika smlouvu ratifikuje.
V prosinci 2018 ale premiér o Istanbulské úmluvě v deníku Právo mluvil jako o úmluvě, která není potřebná:
„O tom ještě povedeme debatu, mám ale za to, že naše zákony dostatečně chrání ženy proti násilí. Proto i v tomto případě jsem přesvědčen, že nepotřebujeme další novou úmluvu, navíc zase nezávaznou.“
„Rozumím tomu, že účastnit se konference v Istanbulu, Marrákeši nebo v New Yorku je příjemné, když jsou ale všechny ty pakty a úmluvy nezávazné, tak proč se o nich vlastně bavíme? Je to jen ztráta času.“
Podle článku Deníku N ze září 2019 je premiér stále vůči úmluvě skeptický. Dal ale zmocněnkyni pro lidská práva a poslankyni Heleně Válkové volnou ruku v jejím plánu objíždět města s novým překladem Istanbulské úmluvy. Názor tedy premiér úplně nezměnil, ale otevřela se cesta k ratifikaci.
Cílem Istanbulské úmluvy (.pdf, str. 3) je chránit ženy proti všem formám násilí, přispět k odstranění diskriminace žen a prosazovat rovnost mezi ženami a muži. Dále podporuje mezinárodní spolupráci zaměřenou na odstranění násilí na ženách a domácího násilí a poskytuje podporu a pomoc organizacím a orgánům, které se zabývají odstraněním domácího násilí.
Smlouva nebyla dodnes v České republice ratifikována. V současnosti smlouvu ratifikovalo 34 zemí.
Výrok hodnotíme jako zavádějící. Premiér sice názor změnil, ale to už v průběhu roku 2018, kdy přešel od březnového souhlasného stanoviska k prosincovému skeptickému. Z kontextu rozhovoru však vyplývá, že europoslankyně Maxová mluví o novém souhlasném stanovisku. To ale premiér nikde veřejně neuvedl. Stanovisko premiéra, kdy dává poslankyni Válkové volnou ruku, je jediným jeho vyjádřením k úmluvě v poslední době. Otevřel tak možnou cestu k ratifikaci, podle Deníku N ale zůstává nadále skeptický a poslankyně Válková bude muset přesvědčit i premiéra.