Stanislav Polčák
STAN

Stanislav Polčák

Bez tématu60 výroků
Zrušit filtry

Stanislav Polčák

My jsme mohli mít, myslím, že i lepší zákon o střetu zájmů, ale podívejte se jenom, jak dlouhodobě to hnutí ANO blokovalo.
Interview ČT24, 6. června 2019
Nepravda
Novela zákona o střetu zájmů, která se dotýkala i premiéra Andreje Babiše (lex Babiš), nebyla projednávána neobvykle dlouhou dobu, a nedá se tedy hovořit o dlouhodobém blokování.

Poslanec Polčák hovoří o blokování zákona o střetu zájmů v souvislosti s údajným střetem zájmů premiéra Andreje Babiše.

Poslanci za hnutí TOP 09 v minulém volebním období předložili návrh zákona na změnu zákona o střetu zájmů dne 19. června 2015. Vláda však k tomuto návrhu podala negativní stanovisko s odůvodněním, že podobnou problematikou se zabývá i připravovaný vládní návrh zákona, a návrh tak nebyl projednán. Tento návrh byl pak Sněmovně předložen na konci července 2015. První čtení zákona proběhlo 16. prosince 2015, následně byl návrh přikázán výborům, které tisk projednávali cca tři měsíce. V červnu 2016 pak zákon prošel i druhým čtením a s pozměňovacími návrhy byl znovu přikázán výborům. Při třetím čtením konaném dne 14. září 2016 pak Poslanecká sněmovna návrh schválila.

Projednání v Poslanecké sněmovně tedy trvalo cca 1 rok, což vzhledem ke kontroverznosti návrhu (jedná se o tzv. lex Babiš) není nijak excesivní, když některé zákony jsou projednávány i násobně déle, a např. v období 2002–2006 trval (.pdf, str. 21) celý legislativní proces (tedy včetně projednání v Senátu a podpisu prezidentem republiky) v průměru osm měsíců.

Následující měsíc byl tisk projednávám v Senátu, který 19. října vrátil zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ani zde tedy nemůžeme mluvit o blokování. Vyhlášení ve sbírce zákonů se dále zpozdilo i kvůli vetu prezidenta republiky, které bylo Sněmovnou přehlasováno, prezidentské veto však nelze dávat za vinu hnutí ANO.

V tomto volebním období zamítnuté návrhy novel zákona o střetu zájmů se pak týkají pouze dílčích změn zákona o střetu zájmů, tedy odstranění povinnosti starostů, místostarostů apod. podávat oznámení o majetku, popřípadě omezení platů veřejných funkcionářů z druhých a dalších funkcí. Tyto změny se však netýkají střetu zájmů premiéra Andreje Babiše.

Stanislav Polčák

Já myslím, že v každém volebním období to probíhá několikrát (hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, pozn. Demagog.cz).
Interview ČT24, 6. června 2019
Nepravda
V 1., 2., ani 3. volebním období Poslanecké sněmovny neproběhlo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Ve 4. volebním období však toto hlasování proběhlo dvakrát, v 5. a 6. volebním období dokonce pětkrát. V 7. a 8. volebním období se pak o nedůvěře hlasovalo jen jednou.

V prvním volebním období během vlády Václava Klause (1992–1996) neproběhlo žádné hlasování o nedůvěře vlády.

V druhém volebním období (1996–1998) se taktéž neuskutečnilo hlasování o nedůvěře, a to ani v období vlády Václava Klause, ani Josefa Tošovského.

Ani ve třetím volebním období (1998–2002) za vlády Miloše Zemana se neuskutečnilo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.

Ve čtvrtém volebním období (2002–2006) bylo pak o nedůvěře vládě hlasováno dvakrát. Poprvé k tomu došlo v období vlády Vladimíra Špidly (2002–2004) v září 2003, a to v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž opozice nesouhlasila. Návrh byl zamítnut. Podruhé bylo o nedůvěře hlasováno během vlády Stanislava Grosse (2004–2005) v dubnu 2005 v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse. Návrh byl však také zamítnut.

V pátém volebním období (2006–2010) bylo o nedůvěře vládě hlasováno celkem pětkrát, všechny pokusy proběhly během vlády Mirka Topolánka (2007–2009), poprvé v červnu 2007 v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Návrh byla zamítnut. Druhý pokus o vyslovení nedůvěry v prosinci 2007 se uskutečnil např. kvůli kritice reformy veřejných financí, návrh byl však také zamítnut. Korupční aféra Jiřího Čunka byla důvodem i třetího návrhu na vyslovení nedůvěry v dubnu 2008. Návrh opět nebyl přijat. Čtvrtý pokus pak proběhl v říjnu 2008, po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS (první se vzdal poslaneckého mandátu, druhý se začal stavět proti ODS) a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou. Návrh však opět nebyl přijat. Popáté zkusili opoziční poslanci vyslovit vládě nedůvěru v březnu 2009, v hlasování, které iniciovala ČSSD po lednových personálních změnách. Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru, a ta byla nucena podat demisi.

V šestém volebním období za vlády Petra Nečase (2010–2013) bylo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě zahájeno opět pětkrát. Poprvé v prosinci 2010, kdy návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a Státního fondu životního prostředí České republiky.  Návrh však nebyl úspěšný. Druhé hlasování o vyslovení nedůvěry se uskutečnilo v dubnu 2011. Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizí. Návrh nebyl přijat. Potřetí bylo vyslovení nedůvěry naplánováno v březnu 2012 v souvislosti s reformami vlády a úspornými opatřeními. Návrh opět nebyl přijat. Počtvrté byla nedůvěra vládě v červenci 2012 kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letadel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády. Návrh nebyl opět úspěšný. Popáté bylo hlasování o nedůvěře vyvoláno v lednu 2013 v souvislosti s kontroverzní amnestií Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas. Návrh nebyl přijat.

V sedmém volebním období (2013–2017) se opozice snažila svrhnout vládu pouze jednou, a to v květnu 2015 kvůli zachování daňové podpory biopaliv spojované s podnikáním ministra financí Andreje Babiše. Návrh nebyl úspěšný.

V osmém, současném, volebním období (od roku 2017) bylo o nedůvěře hlasováno prozatím jednou, a to v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi kolem cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Návrh však ani tentokrát neuspěl.

Stanislav Polčák

Dvojciferný výsledek nám žádný ten průzkum vlastně nepředpovídal (před eurovolbami, pozn. Demagog.cz).
Interview ČT24, 6. června 2019
Nepravda
Předvolební průzkumy agentury CVVM koalici STAN, TOP 09, Zelených a dalších menších uskupení sice výsledek přesahující 10 % nepředpovídaly, ale kupříkladu agentury STEM/MARK nebo MEDIAN uveřejnily šetření, podle kterých měl být výsledek koalice dvojciferný.

Podle únorového (.pdf, str. 3) a dubnového (str. 3) průzkumu voličských preferencí agentury CVVM měla koalice získat přibližně 7,5 %, respektive 5 %. Výsledkem měření jsou v tomto případě údaje o voličských preferencích, tedy rozložení podpory mezi lidmi, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám, ale nemusí mít jasno v tom, koho budou volit. Zahrnuti jsou tedy i voliči, kteří neví, koho budou volit (v únorovém průzkumu bylo takových voličů cca 15 %, v dubnu již jen 10 %). Každý z průzkumů měl navíc trochu jinou metodologii a při únorovém šetření byl vznik koalice ohlášen až v závěru průběhu šetření, takže respondenti nemohli této skutečnosti přizpůsobit svou volbu.

Pokud se podíváme na průzkumy jiných agentur, přes dvojcifernou hranici se v nich výsledek STAN a TOP 09 dostal. V květnovém šetření STEM/MARKu uvedlo koalici jako svou první volbu 12 % respondentů (jako případnou druhou pak dalších 8 %). Výsledky agentury STEM/MARK ukazují volební potenciál – výzkumníci se v tomto případě ptali jen těch respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách a mají již jasnou preferenci pro určitou stranu.

Agentura MEDIAN pak ve stejném měsíci uveřejnila šetření (str. 9), které zohledňuje různou volební účast. Při předpokládané patnácti nebo dvacetiprocentí účasti by podle tohoto průzkumu koalice dostala 11,3, respektive 10,5 % (při vyšší účasti by se přes desetiprocentní hranici výsledek nedostal). Výsledkem MEDIANU je volební model, který počítá s aktuální preferencí již rozhodnutých voličů. Metodika toho průzkumu byla komplikovanější vzhledem ke snaze simulovat voličské preference v závislosti na volební účasti.

Každé z šetření využilo jinou metodologii, a proto je srovnávání jednotlivých výsledků problematické. Samotné výstupy také ukazují odlišné údaje z podstaty toho, co se snažily zjistit, nikoliv pouze kvůli metodologii (která je svému cíli přizpůsobena). Nedá se však říci, že by žádný z průzkumů neukazoval dvojciferný výsledek.

Stanislav Polčák

(...) že jsem dostal snad osmý nebo devátý počet celostátní (preferenčních hlasů v eurovolbách, pozn. Demagog.cz) ze všech kandidátů, takže pro mě to je rozhodně posun. Já jsem v minulých volbách získal 15 tisíc hlasů a teď jsem získal myslím 28 tisíc.
Interview ČT24, 6. června 2019
Nepravda
Mezi zvolenými europoslanci ve volbách do Evropského parlamentu 2019 se Stanislav Polčák umístil až na 11. místě podle preferenčních hlasů. Těch získal jen 25 352. V předchozích volbách, v roce 2014, získal jen 11 997 preferenčních hlasů, a umístil se tak na 12. místě.

Stanislav Polčák kandidoval v evropských volbách jako druhý na kandidátce TOP 09+STAN. Jako nově zvolený europoslanec získal u voleb 25 352 preferenčních hlasů. To ho řadí na celkově 11. místo v pořadí mezi nově zvolenými českými europoslanci. Nejvíce preferenčních hlasů získal Luděk Niedermayer, třetí v pořadí na kandidátce TOP09+STAN, poté Dita Charanzová, lídryně kandidátky ANO, a třetí se umístil Jan Zahradil, lídr kandidátky ODS.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval Stanislav Polčák jako třetí kandidát za Koalici TOP 09+STAN. Ve volbách získal 11 997 preferenčních hlasů, umístil se tak mezi všemi 21 zvolenými českými europoslanci na 11. místě.
Ve volbách v roce 2019 Stanislav Polčák tedy získal o 13 355 hlasů více, posunul se ale jen o jednu příčku v pořadí podle množství preferenčních hlasů.


Stanislav Polčák

(...) je tam prostě ta rada protektorů, která je prostě z rodiny, je tam jeho manželka, jsou tam jeho dvorní právníci, s kterými prostě podniká třicet let.
Interview ČT24, 6. června 2019
Nepravda
Členem rady protektorů je skutečně manželka Andreje Babiše. S dalšími členy se pak Andrej Babiš sice zná již dlouhou dobu, není však pravda, že by spolu třicet let podnikali.

Je pravdou, že jedním z členů rad protektorů svěřenských fondů Andreje Babiše AB private thrust I a AB private thrust II je jeho manželka, Monika Babišová.

Dále byl do těchto rad, které dohlíží na činnost svěřenského správce jednotlivých svěřenských fondů, přidán právník Václav Knotek, kterému je teprve 42 let, a logicky tedy nemůže s Andrejem Babišem podnikat již 30 let. Dále je to, v případě rady protektorů pro svěřenský fond AV private thrust II, i Zbyněk Průša, v jeho případě se pak o společném podnikání dá uvažovat až od roku 1999, kdy se stal předsedou představenstva společnosti DEZA, a. s. Člen rady protektorů fondu AB private thrust I je pak Alexej Bílek, který se s Andrejem Babišem přátelí již 25 let, z dostupných zdrojů se nám však nepodařilo zjistit, zda s Andrejem Babišem podnikal, ještě než se stali přáteli.

Je tedy nepravdou, že členy rad protektorů jsou osoby, se kterými Andrej Babiš podniká již třicet let. Tuto podmínku nesplňuje ani Václav Knotek, ani Zbyněk Průša.

Stanislav Polčák

Předseda Evropského soudního dvora oznámil, že o této žalobě (slovenské žalobě na kvóty - pozn. Demagog.cz) bude rozhodnuto na konci letošního roku.
Otázky Václava Moravce, 22. ledna 2017
Nepravda

Předseda Soudního dvora Evropské unieKoen Lenaerts začátkem února 2016 na Slovensku uvedl, že rozhodnutí ve věci žaloby Slovenska na přerozdělování uprchlíků dle povinných kvót bude rozhodnuto v řádu měsíců. Uvedl horizont konce roku 2016 či nejpozději začátek roku 2017.

Na začátku prosince 2016 pak Lenaerts sdělil, že místo běžných 12 až 14 měsíců bude rozhodování sporu trvat o půl roku déle, rozhodnutí tedy lze očekávat v létě roku 2017.

Stanislav Polčák

Souhlasím s tím, že legálně drženými zbraněmi se v ČR nepáchá násilná trestná činnost, to jsou opravdu jednotky případů.
Otázky Václava Moravce, 22. ledna 2017
Nepravda

Při analýze vycházíme ze statistiky (.pdf) poskytnuté ministerstvem vnitra v roce 2015, která monitoruje období let 2012 až 2014.

Na upozornění čtenářů doplňme, že zbraně z kategorie D podléhají zákonné regulaci (pořídit si je smí jen svéprávné plnoleté osoby, jde např. o vzduchovky, airsoftové zbraně či plynové pistole), ačkoli je není třeba registrovat. Ministr Chovanec i europoslanec Polčák hovořili o množině legálních zbraní, kam se tyto zbraně bezpochyby řadí. Z naší strany by bylo zcela zavádějící a proti metodice, abychom je z jakéhokoli důvodu ze statistik vyňali, nebylo-li to vyjádřeno samotnými diskutujícími. Zdůrazňujeme, že řeč je o obecné kriminalitě páchané se zbraní, není rozhodující, nakolik běžně zbraň způsobuje smrt.

Z čísel jasně vyplývá, že se trestná činnost legálně drženými zbraněmi nepohybuje v řádu jednotek případů a není tedy „téměř nulitní“, ale směřuje dokonce až ke dvěma stovkám případů ročně. V posledních letech dokonce převyšovala trestnou činnost páchanou nelegálně drženými zbraněmi, a to několikanásobně. Zdůrazněme, že statistiky monitorují pouze objasněné případy, celkově bude trestné činnosti s využitím zbraně samozřejmě více. Kromě toho pracují také s kolonkou „neurčená střelná zbraň“.

O čísla za roky 2015 a 2016 jsme požádali ministerstvo vnitra a Policii ČR, do dne zveřejnění ovšem nepřišla odpověď. K dispozici jsme přímo od europoslance Polčáka získali informaci o počtu objasněných trestných činů spáchaných s legálně drženou zbraní (poslední řádek tabulky v přiloženém snímku). Ani zde však nejde o jednotky a srovnání s trestnými činy spáchanými nelegálními zbraněmi pak zcela chybí.

Na základě dostupných dat tedy nelze souhlasit s europoslancem Polčákem, neboť legálně drženými zbraněmi se v Česku trestná činnost v posledních letech páchala, a to nikoli v jednotkách případů.

Stanislav Polčák

Je to zásadní odpovědnost ministra spravedlnosti, který je jediný možný, který může předložit takovýto návrh zákona (návrh zákona o státním zastupitelství, pozn.). My nemáme tu kompetenci, že bychom jim mohli tuto novelu předložit sami, je to věc Legislativní rady vlády.
Otázky Václava Moravce, 26. února 2012
Nepravda

Výrok poslance Polčáka byl s ohledem na platnou legislativu označen za nepravdivý. Pokud mluvíme o možnostech zákonodárné iniciativy, tak ministr spravedlnosti není jediný, kdo může zákon předložit. Poslanec mohl svým výrokem mínit fakt, že předložení takové právní úpravy vyžaduje vysokou odbornost (nutnost přiložení důvodové zprávy atd.), kterou může v tomto případě nejlépe poskytnout pouze ministerstvo spravedlnosti, a tak použil slova "jediný možný". To ale není z jeho výroku explicitně jasné.

Druhá část výroku je také nepravdivá, neboť Legislativní rada vlády zákonodárnou iniciativu nemá.

Žádná výjimka pro návrh zákona o státním zastupitelství není dohledatelná.

V článku 41 Ústavy ČR se jasně píše, kdo má právo zákonodárné iniciativy. "Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku." Obecně tedy může předložit zákon nejen ministr spravedlnosti. Legislativní pravidla vlády (pdf.) jsou o něco konkrétnější. V třetím článku je uvedeno, že "věcný záměr zákona vypracovávají ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy a předkládají jej k projednání vládě před vypracováním návrhu zákona, a to v případě, že věcný záměr je obsažen v plánu legislativních prací vlády." V článku devět se taktéž uvádí, že součástí návrhu zákona musí být tzv. důvodová zpráva, která musí obsahovat celou řadu odborných náležitostí, jako je zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy nebo zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy EU.

Pokud část výroku poslance Polčáka o Legislativní radě vlády chápeme tak, že tento orgán může předložit novelu zákona, tak neříká poslanec pravdu. Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, kdo má zákonodárnou iniciativu. Navíc ze Statutu Legislativní rady vlády (pdf.) jasně vyplývá, že se jedná o "poradní orgán vlády pro legislativní činnost vlády". Její kompetence, v nichž se o možnosti předkládání návrhů nepíše, jsou zde popsány takto:

"a) zaujímá stanoviska pro vládu k legislativním návrhům,
b) zaujímá stanoviska k závěrům pracovních komisí Legislativní rady nebo odboru kompatibility Úřadu vlády k návrhům vyhlášek, pokud zpracovatel návrhu vyhlášky vyjádří nesouhlas s těmito závěry,
c) zaujímá stanoviska v dalších případech, rozhodne-li tak vláda nebo předseda Legislativní rady,
d) vyjadřuje se k návrhu Legislativních pravidel vlády a k návrhům jejich změn,
e) na návrh předsedy Legislativní rady jmenuje a odvolává členy pracovních komisí Legislativní rady a z jejich řad jmenuje předsedy a místopředsedy pracovních komisí Legislativní rady a odvolává je."