Tomáš Petříček

Dne 13. listopadu byl na tiskové konferenci Ministerstva zdravotnictví představen Protiepidemický systém ČR (PES), který má nově řadit kraje do pěti úrovní, od nichž se má odvíjet následné zavádění opatření. Podle Ministerstva zdravotnictví se tak má zlepšit čitelnost a predikovatelnost epidemického vývoje.

Tomáš Petříček uvedl, že o protiepidemickém systému hovořil s bývalým ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou již v říjnu. Tuto informaci se nám na základě veřejně dostupných zdrojů nepodařilo potvrdit ani vyvrátit, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V souvislosti s požadavkem na zrušení superhrubé mzdy vláda ve svém programovém prohlášení z června 2018 slíbila (.pdf, str. 5), že navrhne „novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy“ a zachová stávající solidární zvýšení daně zavedením sazby 23 %. Také v listopadu roku 2019 v rozhovoru pro deník Právo (zveřejněný na serveru Novinky.cz) se premiér Andrej Babiš vyjádřil, že chce superhrubou mzdu zrušit a snížit reálné zdanění ze současných 20,1 % na 19 %.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám žádné vyjádření premiéra Babiše z února či března letošního roku na toto téma nepodařilo dohledat. V tomto období nicméně takový výrok pronesla ministryně financí Alena Schillerová, a to na konci února v rozhovoru pro Novinky.cz a na začátku března ve vyjádření pro Hospodářské noviny.

Dodejme, že na začátku srpna 2020 však už Andrej Babiš nehovořil o základní sazbě 19 %, ale o sazbě ve výši 15 %. Vicepremiér Jan Hamáček to nejdřív označil za nerealistické, ovšem 28. srpna 2020 již na společné tiskové konferenci Andrej Babiš uvedl, že se ANO a ČSSD dohodly na sazbě 15 %. Jan Hamáček nakonec 27. října tuto dohodu zrušil a předložil vlastní pozměňovací návrh (.docx) k tzv. daňovému balíčku, v němž navrhuje zdanění 19 a 23 % (docx, str. 3). Andrej Babiš také předložil vlastní návrh (.docx, str. 3), který ale počítal se sazbami 15 a 23 %.

Poslanci Babišův pozměňovací návrh schválili, stejně jako schválili novelu zákona, které byl pozměňovací návrh součástí. Veřejné zmínky Andreje Babiše z února či března o tom, že by sazba daně z příjmu měla být 19 % a 23 %, se nám nepodařilo dohledat, protože je však možné, že Andrej Babiš mluvil o sazbě 19 % např. na neveřejných jednáních vlády, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Národní plán obnovy (NPO) má být strategickým dokumentem (.pdf, str. 2), jehož vypracování je nezbytné pro možnost čerpání financí z Evropské unie, konkrétně z programu na podporu oživení a odolnosti. V současné době je k dispozici pouze dokument shrnující základní východiska plánu (.pdf, str. 1), který byl zpracován Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s vládou ČR a dalšími resorty a který byl zveřejněn v říjnu tohoto roku. 

Tento úvodní dokument shrnuje priority vlády ČR, a to včetně předběžně požadovaných finančních alokací. Finální verze dokumentu by měla být vypracována (.pdf, str. 3) do dubna roku 2021 po předchozích konzultacích s Evropskou komisí. ČR bude žádat o grant v přibližné hodnotě 172 mld. Kč (.pdf, str. 2). Celkově pak tento plán operuje s investicemi v hodnotě přes 225,6 mld. Kč (.pdf, str. 22).

Program na podporu oživení a odolnosti má dvojí cíl. Poskytnutí financí členským státům má v první řadě sloužit k pomoci zmírnění hospodářských a sociálních dopadů pandemie koronaviru, zároveň má ale pomoci jednotlivým státům lépe se připravit na výzvy týkající se zelené a digitální transformace. Na tuto podporu bude celkem uvolněno až 672,5 mld. eur. 

Státy mohou v rámci zmíněného programu zažádat o granty (.pdf), jejichž maximální možná výše je podmíněna velikostí populace, mírou nezaměstnanosti a HDP. Kromě toho je členským státům nabídnuta i možnost poskytnutí půjčky, jejíž maximální výše je stanovena na 4,7 % HNP.

Plánované reformy by pak měly být dokončeny do roku 2026. Výsledný plán by měl reflektovat nejen konkrétní doporučení danému státu, ale i celounijní priority. Minimálně 37 % financí by mělo směřovat k řešení klimatických problémů a 20 % pak k rozvoji digitalizace. Investice by obecně měly směřovat například do oblasti udržitelných zdrojů, energetické náročnosti budov, čistých technologií či digitalizace veřejné administrativy a služeb.

Dokument východisek (.pdf, str. 1, 22) Národního plánu obnovy uvádí 6 základních pilířů, včetně konkrétnějších investičních oblastí, přibližných výdajů a průměrného podílu zelených a digitálních iniciativ. Přehled pilířů, spolu s předběžnou výší požadovaných financí, shrnuje následující graf. Podrobnější popis jednotlivých investičních podoblastí je pak rozpracován v samostatném dokumentu (.pdf).

Nejobjemnějším pilířem, co se finančního obnosu týče, je fyzická infrastruktura a zelená tranzice, kde se předpokládají investice ve výši 118,1 mld. Kč (.pdf, str. 22). Dokument (.pdf, str. 29–30) uvádí, že je tento pilíř zaměřen na tři hlavní oblasti: zlepšení fyzické infrastruktury, dekarbonizaci ČR a na přípravu na negativní dopady změny klimatu. Mezi konkrétní investiční okruhy (.pdf, str. 32) patří například udržitelná a bezpečná doprava, podpora investic v průmyslu a podnikání, ochrana přírody, renovace budov a ochrana ovzduší nebo transformace průmyslu a přechod na čistší zdroje energie. 

V červenci roku 2020 bylo na tiskové konferenci oznámeno, že se přípravě plánu bude ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu věnovat Národní ekonomická rada vlády, jejíž činnost byla obnovena v dubnu tohoto roku v souvislosti s ekonomickými dopady pandemie. Na webových stránkách vlády nebyly zveřejněny žádné oficiální materiály z jednání této skupiny. Lze zde nalézt jen jeden pracovní dokument, který není závazný pro rozhodování vlády a má pouze doporučující charakter (.pdf, str. 2).

Vyjednávání o obsahu plánu probíhalo také v rámci Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. K dispozici jsou zápisy z jednání a usnesení k projednávaným bodům. Národní plán obnovy byl řešen na schůzi 4. září 2020. Ze zápisu (.docx, str. 4–6) vyplývá, že byl plán řešen zejména v souvislosti s podporou systému VaVaI (výzkumu, vývoje a inovací). Rada se zároveň usnesla (.docx, str. 6) na potřebě vytvoření pracovní skupiny pro medicínský výzkum a skupiny pro průmyslový aplikovaný výzkum, které se budou tématu Národního plánu obnovy věnovat.

Další jednání Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace proběhlo 25. září 2020, kdy se členové znovu věnovali již zmíněným bodům, proběhla diskuze nad prvními návrhy pro Národní plán obnovy a bylo schváleno složení pracovních skupin (.docx, str. 4). Zatím poslední jednání Rady vlády proběhlo 30. října 2020, kde byla prezentována probíhající příprava plánu, a to včetně průběhu vyjednávání s Evropskou komisí. Zápis z tohoto zasedání zatím nebyl zveřejněn.

Tvorba obsahu Národního plánu obnovy byla tedy doposud řešena zejména v rámci vládních jednání či jednání jejích poradních orgánů, která neprobíhají veřejně. K dispozici máme pouze některé zápisy odkazující na projednávané záležitosti, nikoliv však kompletní přepis jednání. Nelze tak potvrdit ani vyvrátit tvrzení ohledně opakovaných žádostí sociálních demokratů ke změnám priorit tohoto plánu. Bez bližší specifikace požadovaných změn sociálních demokratů nelze určit ani konkrétní shodu priorit s Evropskou unií. 

Dne 1. října 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika a 4. října 1949 byla uznána Československem. I po rozdělení Československa vláda České republiky udržuje s ČLR diplomatické styky a zastává také takzvanou politiku jedné Číny. Podle ní je Tchaj-wan součástí entity zvané Čína a „státy udržující diplomatické vztahy s ČLR nemohou mít vztahy s Tchaj-wanem, a naopak“. Tchaj-wan je vnímán jako pouhé „geografické označení“. I přesto pro nás je Tchaj-wan obchodním partnerem a významným investorem (.pdf, str. 15). Podle Asociace pro mezinárodní otázky (.pdf, str. 11) „objem tchajwanských investic stále převyšuje ty z pevninské Číny a daří se i spolupráci firem a akademických institucí. Velikostí a demokratickým zřízením je také Tchaj-wan pro ČR čitelnějším partnerem“.

Česká republika vznikla 1. ledna 1993 po rozdělení Československa, k tomuto dni ji uznala, mimo jiných, i Čínská lidová republika. Československo bylo jedním z 51 zakládajících států OSN a po rozdělení musely Česká i Slovenská republika znovu požádat o přijetí.

Podle článku 4 Charty OSN (.pdf, str. 7):

„1. Za členy Organizace spojených národů mohou být přijaty všechny ostatní mírumilovné státy, které přijmou závazky obsažené v této Chartě a podle úsudku Organizace jsou způsobilé a ochotné tyto závazky plnit.

2. Přijetí každého takového státu za člena Organizace spojených národů se děje rozhodnutím Valného shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.“

Rada bezpečnosti OSN má 15 členů, z nichž 5 je stálých. Kromě Číny jsou to ještě Francie, Ruská federace, Spojené státy americké a Velká Británie. Jak vyplývá z Charty OSN, Rada bezpečnosti pouze doporučuje přijetí nových členů. Na tomto doporučení se musí shodnout alespoň 9 členů Rady bezpečnosti a zároveň všech 5 stálých členů. Na základě jejího doporučení pak o členství hlasuje Valné shromáždění a pro nový členský stát musí hlasovat alespoň dvě třetiny.

Česká republika byla na základě jednomyslného doporučení Rady bezpečnosti z 8. ledna 1993 Valným shromážděním 19. ledna 1993 přijata (.pdf, str. 5) jako nový členský stát OSN. Čínská lidová republika jako stálý člen tedy na zasedání Rady bezpečnosti hlasovala pro přijetí České republiky bez připomínek. Rudolf Fürst k čínské pozici stran vzniku samostatné České republiky uvádí (.pdf, str. 138): „Rozpad ČSFR akceptovala Čína bez problémů, oba nástupnické státy ochotně uznala a přistupovala kooperativně k převedení smluvních ujednání na Českou a Slovenskou republiku.“

Směr české zahraniční politiky se pak lehce změnil kolem roku 1995, tedy v době, kdy již Česko bylo členem OSN. Kdy především prezident Havel začal prosazovat (str. 58) vstřícnější postoj k Tchaj-wanu, a to i na mezinárodní scéně. Tento přístup byl však odmítnut tehdejším ministrem zahraničí. Havlova činnost však již zjevně nemohla mít žádný vliv na přijetí do OSN, kterého jsme již byli členy.

Co se týče pozice Tchaj-wanu, v roce 1971 byli z orgánů OSN (.pdf, str. 2, 4) vyhoštěni jeho zástupci a právo zastupovat Čínu mají od té doby zástupci Čínské lidové republiky. I Evropská unie zastává tzv. politiku jedné Číny a „vzhledem k tomu, že diplomaticky uznaná ČLR v praxi nevykonává veřejnou moc nad územím Tchaj-wanu, musí státy EU hájit své obchodní a další zájmy, které se týkají Tchaj-wanu, uzavíráním dohod s jiným subjektem, než je ČLR. Udržování oddělených hospodářských vztahů s pevninskou Čínou a s Tchaj-wanem a udržování diplomatických vztahů jen s ČLR se jeví jako nejpragmatičtější řešení“.

Po určitém období pasivity ke konci 90. let se začala ČLR opět aktivněji vymezovat proti státům, které nezastávaly politiku jedné Číny a udržovaly diplomatické vztahy s Tchaj-wanem. A to při jednáních na půdě OSN. Zároveň také nebylo možné, aby měl nějaký stát plnohodnotné diplomatické vztahy s ČLR i s Tchaj-wanem. Nepodařilo se nám však dohledat žádné dostupné informace, které by potvrzovaly, že přijetí politiky jedné Číny nějakým způsobem urychlilo či usnadnilo naše přijetí do OSN či uznání ze strany ČLR.

Veřejné vyjádření prezidenta Zemana takto kritizující deficitní poměr obchodu s ČLR se nám bohužel nepodařilo dohledat, je samozřejmě možné, že se takto vyjádřil v soukromé konverzaci, neveřejně. Je ale pravda, že se prezident v minulosti k nepříznivému vývoji českého exportu do ČLR vyjadřoval. Během svých cest do Číny se opakovaně snažil o jeho zvýšení – například v roce 2018 se zúčastnil dovozního veletrhu China International Import Expo (CIIE), jehož cílem je podpořit dovoz zahraničních výrobků a služeb do Číny. Při své další návštěvě v roce 2019 se spolu s několika desítkami českých podnikatelů zúčastnil různých podnikatelských fór.

V květnu roku 2019 proběhla schůze prezidenta s nejvyššími ústavními činiteli, po které se všichni v následujícím prohlášení také shodli na potřebě snižování schodku vzájemné obchodní bilance a odstraňování překážek přístupu českého exportu na čínský trh.

Co se týče samotného poměru dovozu ku vývozu, údaj 1:10 uvádí i Zpráva o plnění Exportní strategie České republiky pro období 2012–2020 za rok 2019 (.pdf, str. 16), kterou sestavuje Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Dle dat databáze ČSÚ a MPO je vývoj poměru nominální hodnoty vývozu zboží z ČR do Číny ku dovozu z Číny znázorněn na grafu níže. Tento poměr se opravdu v posledních letech pohybuje kolem 1:10. Za rok 2018 byl 1:10,12 a za rok 2019 byl 1:11,45. Je však třeba zdůraznit, že jde pouze o ukazatel obchodní bilance zboží a nejsou do něj započteny služby, ke kterým se nám nepodařilo dohledat úplná data. 

Na grafu je vidět, že tento schodek byl ve druhé polovině první dekády mnohem větší. Za poslední tři roky opět roste z minima 1:8,46, kterého nabyl v roce 2017.

Socha generála Ivana Stěpanoviče Koněva byla z náměstí Interbrigády v Bubenči odstraněna 3. dubna. V plánu bylo sochu uložit do depozitáře a následně ji umístit do plánovaného Muzea paměti 20. století. Její odstranění bylo kritizováno KSČM i prezidentem Zemanem. Proti odstranění sochy se také ostře ohradilo ruské velvyslanectví, které postup městské části Praha 6 považuje za porušení česko-ruské smlouvy o přátelských vztazích z roku 1993.

Podle Ministerstva zahraničních věcí ČR však odstranění sochy není porušením žádné z česko-ruských smluv. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu i tak navrhl trestní stíhání lidí, kteří jsou za odstranění sochy zodpovědní, a Ruská federace následně trestní stíhání zahájila. Ministerstvo zahraničních věcí ČR uvedlo, že „striktně odmítá zásahy státních orgánů Ruské federace do vnitřních záležitostí České republiky. Pokud budou orgány Ruské federace pokračovat svými konfrontačními prohlášeními a úkony v tomto duchu, bude to signál, že ztratily zájem o rozvoj vzájemně výhodných vztahů mezi našimi zeměmi. (…) Místní samospráva v České republice je nedílnou součástí ústavního zřízení našeho státu. Stíhání jejich demokraticky zvolených představitelů cizím státem za plnění jejich mandátu je z pohledu ČR nepřípustné. Příslušná ruská legislativa – navíc uplatňována retroaktivně – nebude ve vztahu k ČR nijak vymahatelná“.

Sergej Šojgu dopisem požádal českého ministra obrany Lubomíra Metnara o vrácení sochy. Mluvčí Ministerstva obrany Jan Pejšek však uvedl, že socha Ministerstvu obrany ČR nepatří a není tedy možné, aby sochu vrátilo. Socha generála Koněva je ve vlastnictví městské části Praha 6.

Nepodařilo se nám dohledat další informace o tom, zda Tomáš Petříček jedná s Lubomírem Metnarem o vrácení sochy Ruské federaci, respektive o tom, že by se tím nadále mělo zabývat Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Ministerstvo zahraničních věcí projekt repatriačních letů, který pomohl Čechům s návratem ze zahraničí, uzavřelo 14. dubna. K tomuto datu se přihlásilo o repatriační let ještě 180 Čechů, kterým měla být zajištěna místa v repatriačních letech jiných států.

• Lety z Ghany organizovalo Nizozemí a Belgie.
• 19. dubna proběhl repatriační let z Cookových ostrovů v Tichomoří, který zajišťovalo Německo. Let přistál v Sydney s dalším spojením do Dauhá a Frankfurtu.
• Belgie organizovala lety z Alžíru a Peru.
• Lety z Peru organizovalo i Švýcarsko.

Aktuální počet žádostí o repatriaci na ambasádách ČR se nám nepodařilo dohledat, 15. dubna to bylo podle Českého rozhlasu 180 žádostí.

Výrok ministra Petříčka je součástí odpovědi na otázku, která směřuje k zajištění zahraničních pracovníků pro ČR. Patrně tak ministr zahraničí poukazuje na možnou leteckou přepravu ukrajinských pracovníků.

Ministři zahraničí Tomáš Petříček a Dmytro Kuleba byli dle dostupných zdrojů v poslední době v kontaktu několikrát. Můžeme uvést například telefonát z 27. března 2020, ve kterém se oba ministři dohodli na zachování práv občanů Ukrajiny nacházejících se na našem území nebo také na tom, že těmto občanům nebudou udělovány pokuty za prodlení termínu pobytu. Dle stejného zdroje rovněž domlouvali vytvoření speciální tranzitní trasy přes Slovensko. Dále pak můžeme uvést telefonický hovor některých unijních ministrů zahraničí s ukrajinským ministrem zahraničí před zasedáním Rady EU, kterého se podle všeho zúčastnil jak ministr Kuleba, tak Tomáš Petříček.

Nicméně z dostupných zdrojů se nám nepodařilo ověřit, zda se Tomáš Petříček a Dmytro Kuleba věnovali možnosti letecké přepravy. Oslovili jsme i ukrajinské velvyslanectví, dosud jsme ale neobdrželi odpověď.

Do Maďarska se momentálně přes hranice dostane pouze maďarský občan, diplomat a občan státu Evropského hospodářského prostoru s trvalým pobytem či bydlištěm v Maďarsku. Maďarskem je dovolen průjezd nákladní dopravě po vytyčených koridorech a cestujícím z humanitárních důvodů s povolením.

Podobně jako v Maďarsku i v Česku platí restriktivní opatření pro cizince. Podle usnesení vlády č. 203 platí od půlnoci 16. března 2020 zákaz vstupu pro všechny cizince s výjimkou cizinců pobývajících s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem na území České republiky. Tento zákaz byl následně opakovaně prodlužován.

Ministr Petříček v tomto rozhovoru mluví o návratu pracovní síly z Ukrajiny do České republiky. V případě ukrajinských občanů vracejících se do své vlasti skutečně funguje jistý pozemní koridor z Rakouska a Maďarska. Uvedl to pro ČRo velvyslanec Ukrajiny v Česku Jevhen Perebyjnis. Využití této možnosti však dle jeho slov v poslední době klesá. Na začátku druhé poloviny března bylo Ukrajincům cestujícím zpět do země povoleno překročit maďarsko-ukrajinskou hranici díky speciálním transitům, které ujednaly vlády obou stran.

Informace o ujednáních, která by umožnila pohyb občanů Ukrajiny opačným směrem do České republiky v souvislosti s poptávkou českých firem po pracovní síle, se nám nepodařilo dohledat.

Ministr Petříček zde hovoří o zákonu č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve kterém skutečně v § 69 odst. 1 psím. b) stojí, že je možným mimořádným opatřením v době epidemie „zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi“. Městský soud v Praze 23. dubna 2020 ale zrušil část vládních opatření, která v souvislosti s pandemií koronaviru omezila volný pohyb, maloobchod a služby, jelikož dle něj nebyly přijaty v souladu s krizovým zákonem č. 240/2000 Sb. Tato opatření zavádělo samo Ministerstvo zdravotnictví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví a nikoliv celá vláda podle krizového zákona. Pouze vláda totiž může vymezit, která práva a v jakém rozsahu se při vyhlášení nouzového stavu v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají (str. 27).

Městský soud sám v rozsudku uznává (.pdf, str. 26), že je možné do jisté míry omezit volný pohyb osob zákonem o ochraně veřejného zdraví. Domnívá se ale, že v takovém rozsahu, v jakém byl volný pohyb omezen, je toto pravomoc pouze vlády, nikoliv jednotlivých ministerstev. Zdůrazňuje také, že při nouzovém stavu má krizový zákon před obecnými zákony, jako je zákon o ochraně veřejného zdraví, přednost. A to zejména v případech, kdy dochází k takto masivním zásahům do základních práv a svobod občanů.

Na problematičnost přijatých opatření bez krizového zákona upozorňovalo například i Ministerstvo vnitra na svém twitterovém účtu. Na celkovou problematičnost opatření omezující volný pohyb osob poukazovali i někteří právníci a experti. Nepodařilo se nám ovšem dohledat, zda podobná varování přicházela i od právníků Ministerstva zdravotnictví.

Dlouhodobě upozorňujeme, že v době nouzového stavu se má postupovat podle krizového zákona.
Reakce @vnitro a @jhamacek na rozhodnutí Městského soudu v Praze: https://t.co/URBTQSkJd3

— Ministerstvo vnitra (@vnitro) April 23, 2020