Pardon, jenom jedna věta, ten nápad na romský stát je romský nápad. Řekl ho samozvaný romský král Matyáš Květek a byl sám za Benitem Mussolinim už před 100 lety a s požadavkem, zdali by jim na romský stát nedal část území Habeše, bývalá Etiopie.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož Okamurova historická poznámka se dá ověřit v knize Donalda Kendricka "The A to Z of the Gypsies".
Kendrick přímo popisuje Květkovu dynastii (Kwiek Dynasty), která na začátku 20. století emigrovala z Rumunska do Polska. Založili královskou dynastii, která ale nebyla nikdy uznána dlouho dobu usazenými polskými Romy. Král Michal II., zvolený roku 1930, byl pozván na Bukurešťskou konferenci (1934) a rok později oslovil Londýnské shromáždění a předložil návrh Romského státu v Africe. Janusz Kwiek, korunovaný roku 1937, požádal přímo Benita Mussoliniho o přidělení území Romům v zemi dnes nazývané Etiopie. Janusz Kwiek zmizel během nacistické okupace v Polsku roku.
Vzpomeňte v loňském roce na kauzu nespravedlivě odsouzeného mladíka na Znojemsku v kauze přepadené pošťačky. Přesto, že soudce neměl pádné důkazy, odsoudil nevinného mladíka na 5 let do vězení, ten si těch 5 let odseděl a až po 5 letech policisté dopadli na základě testů DNA a přiznání skutečného pachatele. Soudce se vůbec tomu mladíkovi nejen, že neomluvil, měsíce se tahají, pokračují další tahanice, ten mladík se nemůže zbavit toho nespravedlivého rozsudku.
Senátor Okamura hovoří o případu série přepadení poštovních doručovatelek, které policie na Znojemsku vyšetřovala v letech 2003 a 2004.
Policie zadržela a soud následně shledal vinnými dvojici mladíku, Tomáše Čepuru a Jaroslava Schindlera. Otázka pádnosti důkazů není součástí hodnocení, neboť není možné dohledat konkrétní spis, který by potvrzoval nebo vyvracel tuto věc.
Tomáš Čepura byl odsouzen za více trestných činů k odnětí svobody v délce šesti let. Soud mu posléze udělený trest o rok zkrátil.
Jaroslav Schindler strávil půl roku ve vazbě a od soudu odešel s tříletou podmínkou.
V únoru roku 2010 podal Jaroslav Schindler žádost o obnovení procesu. Tato jeho žádost byla ovšem zamítnuta.
Senátor Okamura ve svém vyjádření situaci mírně zjednodušuje. I přes to však hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.
Pro mě byl výsledek voleb do Senátu velkým zklamáním v tom, že si lidé navolili Senát opět tak, že většinu má strana dosavadního establishmentu, jejíž členové byli například Stanislav Gross a další, a tím pádem, když má většinu jedna strana v Senátu (..)
Považujeme-li za strany dosavadního (myšleno od vzniku samostatné České republiky v roce 1993) establishmentu ty, které v posledních 20 letech získaly premiérský post (ČSSD a ODS), nebo i v širším smyslu všechny parlamentní strany s účastí na vládě, pak je Okamurův výrok bezpochyby pravdivý.
I pouze v případě ČSSD, jako strany dosavadního establishmentu, hovoří výsledky senátních voleb z podzimu 2012 jasně. Soutěžilo se o třetinu (27) senátních křesel, z nichž ČSSD získala celkem 13. To znamená, že posílila svůj senátní klub na 45 členů (včetně 5 bez politické příslušnosti) z celkových 81 senátorů a má tak nyní většinu v horní komoře.
Stanislav Gross byl skutečně členem ČSSD a krátce dokonce premiérem.
Mají (KDU-ČSL) v našem senátorském (KDU-ČSL) klubu pouze tři senátory, šest je nestraníků. Jiřího Čunka, pana Juránka a pana Šilara.
Senátorský klub Klub pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí má v tuto chvíli 9 senátorů. Členy KDU-ČSL jsou však pouze Jiří Čunek, Stanislav Juránek a předseda klubu Petr Šilar.
Já jsem normalizační komunismus nehájil. Řekl jsem, že myšlenka, na kterou se komunisté odkazují, to znamená myšlenka komun, kterou v 19. Století prosazovali ve Francii komunardi - mimochodem v komunách žili i naši slovanští předkové, šlo o takzvané občiny – byla zneužita gaunery a kariéristy a to byl potom ten problém. (výrok se točí kolem blogu Tomia Okamury, který byl zveřejněn na webu idnes)
Na svém blogu Tomio vážně odkazuje na myšlenku francouzských komun, které dle jeho slov: “ ...budovali takzvaní komunardi v revoluční Paříži v 19.století”. Dále zde píše, že: “Komunismus v jejich pojetí spočíval ve svobodném federálním sdružení obecních komun, společenství svobodných a rovnoprávných lidí, kde už tehdy měli hlasovací právo všichni. Komun, v nichž žijí dodnes američtí indiáni, kde společně hospodaří a dělí se skutečně podle potřeb. A to pěkných pár tisíc let bez ohledu na Marxe. ”
Například odvolatelnost politiků funguje ve Švýcarsku. (Okamura dále zmiňuje také Lichtenštejnsko - pozn. Demagog.cz)
Ve Švýcarsku, byť omezeně, existuje možnost zahájit pomocí petice voličů proces odvolání politika. Nikoli na celostátní úrovni, nýbrž v šesti z celkem 26 švýcarských kantonů. Proces popisuje např. krátký briefing pro britskou dolní sněmovnu (zde, .pdf, angl., str. 5). Web (něm.) lichtenštejnského parlamentu uvádí, že v zemi funguje dosud nevyužitá zákonná možnost referenda o rozpuštění parlamentu. U obou zemí tedy Okamura pravdivě hovoří o odvolatelnosti volených politiků.
Co se týče hmotné a trestní odpovědnosti, je to běžné u vedení jakékoli firmy.
Zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob.
Paragraf 7 tohoto zákona taxativně vymezuje možné trestné činy, jejichž skutková podstata je dále definována v trestním zákoníku.
Paragraf 8, odst. 1 poté specifikuje, co se rozumí trestným činem spáchaným právnickou osobou. Jde o čin, který spáchá mimo jiné “a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a)” čili vedení firmy. Za trestný čin mohou být uloženy specifické tresty, definované v paragrafu 15 zákona (zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku).
Šedesát procent lidí hlavně vůbec nešlo k volbám (ke krajským -pozn. Demagog.cz)
Podle serveru volby.cz byla celková volební účast do zastupitelstev krajů 36,89 %. K volbám tedy nepřišlo zaokrouhleně 63 % oprávněných voličů. Tento údaj zhruba odpovídá Okamurově vyjádření, hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.
To je přesně ten ústavní problém, který napadají odborníci i ústavní právníci, že na kandidátech se žádala odpovědnost za platnost údajů na petičních arších, přestože zákon neumožňuje, abychom ty údaje při sběru podpisů kontrolovali.
Senátor Okamura odkazuje k tomu, že kandidáti nemají přístup do základních registrů obyvatel, ve kterých by mohli zkontrolovat údaje poskytnuté občany. Mezi subjekty s přístupem do této evidence, které vyjmenovává např. web Ministerstva vnitra (MV), kandidáti a jejich kampaně nepatří (jde o úřady, občany samotné, nebo zvláštním předpisem oprávněné subjekty). O tom, že nemožnost údaje předem zkontrolovat může umožnit neregistrovaným kandidátům napadnout rozhodnutí MV, napsali např. Marek Antoš pro Respekt, nebo Pavel Uhl pro blog Jiné právo.
Czech pointy jsou na každé vesničce - jsou i na každým nejmenším úřadě.
Ze seznamů oficiálních stránek projektu Czech POINTU vyplývá, že počet těchto poboček se dostal na číslo 6925. Převyšuje tedy počet obcí, který je podle oficiálních informací Českého statistického úřadu 6 250 (tuto informaci nalezneme v odkazované publikaci na straně 136).
