Tomio Okamura

E-shop (www.spd-shop.cz), o kterém se píše, je provozován podnikatelem Lubomírem Volným, poslancem za SPD a předsedou regionálního klubu SPD Moravskoslezského kraje. Podle vyjádření Lubomíra Volného je tento e-shop provozován na základě zdarma udělené licence a provozuje ho on sám jako podnikatel – fyzická osoba.

Obsah jednotlivých stránek tohoto e-shopu svým zpracováním vykazuje znaky určitého provázání, kupříkladu používáním slov „OFICIÁLNÍ ESHOP HNUTÍ“ nebo stránkou věnovanou informacím o hnutí SPD. I Tomio Okamura na svém Facebooku a na webu SPD zveřejnil příspěvek, který na e-shop odkazoval a ve kterém stálo: „Nový e-shop SPD…“Tento příspěvek byl však stažen a není již dostupný.

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí ve své tiskové zprávě uvedl, že podnikající fyzická osoba poskytovala bezúplatné plnění ve prospěch strany, když agitovala a provozovala e-shop s propagačními předměty strany. Hnutí SPD se tím, že toto neuvedla ve zprávě o financování kampaně, dopustila přestupku.

V souvislosti s tímto e-shopem také někteří členové SPD do úředního záznamu o podání vysvětlení na policii vypověděli, že byli nuceni si skrze tento e-shop kupovat reklamní předměty na hnutí SPD a tyto předměty pak dále rozprodat a peníze odevzdat Lubomírovi Volnému.

Lze tedy říci, že hnutí SPD sice e-shop samo neprovozuje, ale také že tento e-shop je propagován hnutím a je možné se na něj prokliknout z facebookových stránek hnutí i ze stránek Tomia Okamury.

Nelze popírat, že zde existuje jistá spojitost mezi e-shopem a hnutím nebo osobou Tomia Okamury. Tato spojitost je ostatně i jedním z důvodů, proč byla hnutí udělena pokuta.

Pokud se podíváme na jednotlivá hlasování, sociální demokraté nejčastěji hlasují (kromě lidovců) s hnutím ANO a komunisty. Tedy se stranami, které v současnosti jednají o vytvoření kabinetu, resp. o důvěře vládě. Z dat nevyplývá, že by ČSSD tvořila nějakou integrální součást Okamurou uvedeného bloku.

Projekt Kohovolit.eu vytvořil analýzu dosavadních hlasování schůzí Sněmovny. Z analýzy lze odvodit, jaké poslanecké kluby volí jednotně a jak si jsou jednotlivé strany v hlasování blízké. Sociální demokraté od začátku volebního období do poloviny dubna nejčastěji hlasovali spolu s KDU-ČSL, ANO a KSČM (v tomto pořadí).

Naopak nejméně často hlasují sociální demokraté s poslanci ODS, TOP 09 a STAN. S poslanci zvolenými za hnutí SPD pak hlasují průměrně často.

V tomto volebním období proběhly v Poslanecké sněmovně tři mimořádné schůze. V případě schválení programu schůze, která se měla zabývat odvoláním Tomia Okamury z pozice místopředsedy Sněmovny, hlasovala velká část ČSSD skutečně pro schválení – společně s Demokratickým blokem.

Podobně tomu tak bylo při mimořádné schůzi Sněmovny, kdy se poslanci měli zabývat personálními výměnami, které prováděla vláda bez důvěry v demisi. Půlka poslanců sociální demokracie hlasovala s Demokratickým blokem a Piráty pro schválení programu.

Naopak při mimořádném jednání, na kterém se měl projednávat tlak vlády na odvolání šéfa GIBS Murína, poslanec Faltýnek (ANO) navrhl, aby jednání bylo kvůli citlivosti informací neveřejné. V následném hlasování byl tento návrh přijat hlasy ANO, KSČM, SPD a ČSSD.

V rámci praktické politiky pak poslanci ČSSD hlasují pro různé návrhy, jak vládní, tak i poslanecké. Podpořili v tomto období i návrhy, které nevycházejí od klubů, o nichž Okamura mluví. Když se např. hlasovalo o novele trestního zákoníku, kterou předložilo hnutí SPD, pro zamítnutí tohoto návrhu byli jen dva sociální demokraté; čtyři se vyjádřili tak, že má být zákon dál projednáván. Jde pouze o ilustrativní příklad a v rámci probíhajícího volebního období jich lze předložit celou řadu, což je však nad rámec tohoto odůvodnění.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože nelze tvrdit, že ČSSD nikdy nic ze svých slibů nesplnila. Dokládají to splněné body z programového prohlášení vlády Bohuslava Sobotky, které měla ve svém programu i ČSSD před volbami v roce 2013.

Obecně platí, že politické strany nesplní během funkčního období všechny své předvolební sliby. Může za to několik faktorů: strany nemají potřebnou sílu, jsou v opozici (což jejich schopnost prosazovat své představy snižuje), v rámci koaličního vládnutí vytváří programové kompromisy nebo sliby prostě poruší.

Sobotkova vláda splnila zhruba polovinu z jejího programového prohlášení, jak jsme zjistili při speciální analýze plnění slibů. Vláda plnila i body, které měla ČSSD vytyčeny ve svém volebním programu (.pdf) před volbami v roce 2013.

Podle volebního programu ČSSD vláda splnila například zvýšení minimální mzdy na 12 tisíc Kč, dobudování čističek odpadních vod v obcích nad 2 000 obyvatel (.pdf, str. 9), zavedení posledního roku předškolního vzdělání jako povinného (.pdf, str. 10) , nezavedla školné na vysokých školách (.pdf, str. 11), pokračovala v tzv. kotlíkových dotacích (.pdf, str. 9), zasadila se o neplacení poplatků ve zdravotnictví (.pdf, str. 8) a také zvýšila minimální mzdu (.pdf, str. 14).

Na druhou stranu ČSSD také nesplnila všechny body z volebního programu, které slíbila. Jako příklady můžeme uvést kariérní řád pro učitele (.pdf, str. 10), podmínky pro trenéry a bývalé sportovce (.pdf, str. 10) nebo snížení finančních prostředků církvím v rámci restitucí (.pdf, str. 30).

Není pravdou, že by všechny strany s výjimkou SPD, ANO a KSČM řekly, že chtějí být v opozici. Stejně tak není pravdou, že by ostatní strany nespolupracovaly na programových otázkách a pro své návrhy nehledaly podporu. Například návrh zákona na úpravu EET předložilo pět stran včetně Okamurovy SPD.

Mluví-li Okamura o tom, že kromě ANO, SPD a KSČM ostatní strany řekly, že chtějí být v opozici, není to pravda. Zejména ČSSD aktuálně vyjednává s hnutím ANO o vstupu do možné koaliční vlády. V únoru se také veřejně vyjádřilo hnutí STAN, že by bylo ochotno jednat o podmínkách podpory pro vládu hnutí ANO. Předseda SPD sice korektně uvádí, že další strany nechtějí jednat s ním, to ovšem neznamená, že nejednají o vládě nebo o svých návrzích zákonů.

Před volbami zveřejnila ODS svou Vyšehradskou deklaraci, což byl seznam podmínek pro vstup do budoucí vlády. Stejně tak Piráti zveřejnili před volbami svou povolební strategii, která jim spolupráci s SPD nebo přímou účast ve vládě ANO zapovídala. Obě strany se tak drží svých předvolebních slibů. Nejde o vyčerpávající výčet stran, ale o nastínění motivace dalších subjektů.

Okamura se rovněž mýlí v tom, když uvádí, že další strany nespolupracují a nehledají podporu pro své návrhy zákonů. Dokladem toho jsou zákony, které strany mimo vznikající koalici předložily do Poslanecké sněmovny, a které jim již prošly do druhého čtení.

Za všechny jmenujme návrh hnutí STAN, aby kancléř prezidenta musel mít prověrku na stupeň „přísně tajné“, dále návrh napříč spektrem na výjimky ze systému EET. Druhý zmíněný návrh předložili poslanci STAN, ODS, Pirátů, TOP 09 a hnutí SPD – to vyvrací Okamurův výrok, že by na programových věcech s ním (vyjma ANO a KSČM) nikdo nespolupracoval. Dodejme, že jde pouze o příklady předložených zákonů, reálně je jich více.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť vláda od svého nástupu v prosinci 2017 již dodala do Poslanecké sněmovny 26 návrhů zákonů, které normálně postupují legislativním procesem.

Andrej Babiš byl předsedou vlády jmenován 6. prosince, zbytek současné vlády, která mezitím nezískala důvěru a vládne tedy v demisi, jmenoval prezident Zeman 13. prosince. Od tohoto okamžiku Babišův kabinet poslal (záložka návrhy zákonů/typ navrhovatele - vláda) do Poslanecké sněmovny celkem 26 návrhů zákonů.

Řada z nich vládě prochází legislativním procesem, a to i hlasy poslanců SPD. Z veřejně nejvíce diskutovaných návrhů jde třeba o novelu insolvenčního zákona, kterou předkládá ministr Pelikán. Ta má vytvořit možnost oddlužení u osob splácejících své dluhy po dobu sedmi let.

Vláda již do připomínkového řízení poslala také svou daňovou reformu, která sestává ze změn sazeb u jednotlivých daní nebo zrušení superhrubé mzdy.

Vzhledem k tomu, že Okamura opakovaně zpochybnil existenci koncentračního tábora v Letech (v minulosti hned dvakrát), nelze tvrdit, že by mu vadila pouze částka, za kterou bude vepřín v Letech odkoupen. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Tomio Okamura se poprvé kvůli táboru v Letech dostal do problémů už v roce 2014, kdy tvrdil:

„Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli. (...) Oběti v táboře rozhodně nebyly oběti jakéhokoli holokaustu.“

Po těchto výrocích na něj bylo podáno trestní oznámení. Policie vyhodnotila, že se nejednalo o spáchání trestného činu, a vyšetřování tím skončilo. Předseda SPD se k romskému etniku v té době vyjadřoval opakovaně. V roce 2013 označil údajný nárůst počtu Romů jako bezpečnosti riziko a ve stejném roce Romům doporučil, aby si založili vlastní stát.

Ke kauze tábora Lety u Písku se Okamura vrátil na konci minulého roku, kdy spolu s předsedou KSČM Filipem zpochybnil nákup vepřína za 450 miliónů a následné vystavění památníků.

„Připomeňme vykoupení vepřína v Letech u Písku za více než půl miliardy korun, které má na svědomí vláda hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL, přičemž plány mají stát další stamiliony. A na co? To netuším, protože za více než 21 milionů korun v místě sběrného a pracovního tábora už památník stojí.“

Později, při příležitosti zvolení prezidenta Miloše Zemana, uvedl Okamura v rozhovoru pro DVTV (video, cca 5:00):

„Podíval jsem na knihu AV Tábor Lety: Fakta a mýty, kde je například napsáno, že ten tábor nebyl oplocen, že tam v podstatě měli volný pohyb ty lidi...“

V dalších dnech Okamura svůj výrok omlouval svojí horečkou, kterou v den voleb měl, a svoje tvrzení upřesnil:

„Omlouvám se za moje nepřesné vyjádření k oplocení tábora v Letech u Písku –podle historiků oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, v plotě byly sice díry, ale pravda, byl tam, i když ho po většinu historie nikdo nehlídal.“

Okamura není ani jediným členem hnutí SPD, který má problém s vykoupením vepřína v Letech za částku 450 miliónů korun. Kriticky se k tomu vyjádřil i poslanec Rozner, který, jak zjistil pořad 168 hodin (video, cca 5:30) České televize, na prosincovém sjezdu SPD uvedl, že by „nikdy nevyhodil z okna půl miliardy za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku“.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť neexistuje žádný veřejný záznam, který by dokládal Okamurův výrok. Ten evidentně čerpá z „reportáže“ Parlamentních listů, kdy redaktor popisuje, že k podobné formulaci mělo dojít v rámci blíže neurčitých debat mezi studenty. Tuhle větu nedokládá záznamem, nejde podle daného textu ani o citaci a neuvádí, že by měla padnout na mikrofon.

Dne 15. března se v některých městech České republiky uskutečnila výstražná studentská stávka #vyjdiven. Jedna z těchto akcí se uskutečnila i v Plzni. Okamura zmiňuje, že vystupující na mikrofon vyzýval k tomu, že poslanci SPD mají odstoupit a nahradit je mají poslanci ODS a TOP 09. Předně uveďme, že je to z pohledu zákona zcela nesmyslná konstrukce. Pokud by poslanci SPD odstoupili, na jejich místa se dostanou náhradníci z kandidátky SPD.

Ve facebookové události k dané akci lze dohledat dva záznamy, ani v jednom z nich nepadne žádná podobná výzva, jak o ní Okamura mluví. Stejně tak ani organizátoři akce, které jsme oslovili, nemají povědomost o tom, že v by v rámci jimi organizované části akce takové vyjádření padlo.

Zdrojem, ze kterého Okamura evidentně čerpal, je již zmiňovaná „reportáž“ serveru Parlamentní listy. V ní autor píše:

„Poslouchajíc tyto debaty se těch pár naslouchajících lidí muselo stát schizofrenními, protože padala slova o dvojitých a trojitých agentech a neutuchající vůli Demokratického bloku, opozice, kterému z Hradu není umožněno vládnout a vypořádat se s agenty Kremlu, StB a KGB. Vysoce se oceňovali ‚hrdinní Slováci‘, kteří poslechli svého milovaného prezidenta a odstranili neoblíbeného sociálního demokrata Fica. Také SPD byla na tapetě, a jejich nedávno zvolení poslanci by podle názoru omladiny měli minimálně okamžitě složit mandáty ve prospěch ODS a TOP 09.“

V rámci tohoto textu se nikde neuvádí, že by někdo z vystupujících řekl na mikrofon takovou věc. Redaktor také nijak nedokládá, že se to skutečně stalo – v reportáži není citována žádná věta, není zde žádný záznam, doklad nebo rozhovor. Je tedy otázkou, nakolik vůbec popisuje reálně průběh této akce. V každém případě reportáž nedokládá Okamurovo tvrzení.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť média nezřídka informovala o situaci, kdy bylo na Okamuru podáno trestní oznámení, které bylo následně odloženo. Stejně tak při podání trestního oznámení v roce 2018 média připomínala ve svých textech, že v roce 2014 již bylo podobné trestní oznámení na Okamuru odloženo.

V roce 2014 podal trestní oznámení na Okamuru Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu, a to za slova Okamury o táboru v Letech. Trestní oznámení bylo policií odloženo. O tomto odložení informovala řada médií (nejde o vyčerpávající výčet). Jako příklad uveďme:

• Česká televize: „Okamura se prý neprovinil svými výroky o táboru v Letech“
• iDNES.cz: „Policie nebude stíhat Okamuru za výroky o koncentračním táboře v Letech“
• Blesk: „Policie odložila trestní oznámení na Okamuru kvůli Letům“

V únoru 2018 pak bylo na Okamuru podáno trestní oznámení za podobný čin. Média, která o této věci informovala, ve svých textech rovněž explicitně připomínala, že v roce 2014 bylo trestní stíhání na Okamuru odloženo. Za všechna média, která tento fakt připomínala ve svých textech, jmenujme Českou televizi, Český rozhlas nebo server iDNES.cz (opět nejde o vyčerpávající výčet).

Tomio Okamura neříká pravdu, když tvrdí, že pro vznik státu Izrael hlasovala také Velká Británie. Část výroku o území, kde začaly židovské dějiny a odkud Židé skutečně pochází, pravdivá je; výrok je ale přesto hodnocen jako nepravdivý, a to z důvodu nepravdivosti první části.

Na úvod tedy začneme částí výroku zabývající se územím, z něhož židovský národ pochází.

K tomuto účelu nám dobře poslouží kniha Paula Johnsona Dějiny židovského národa. Budeme-li struční a podíváme-li se hned do první kapitoly (str. 6), zjistíme, že dějiny Židů skutečně začínají ve městě Hebron ležícím v Judském pohoří přibližně 32 km jižně od Jeruzaléma. V tomto místě začala historie židovského národa a zároveň se jedná o místo nejstarší komunity Židů na světě (Johnson, 2007).

Přikládáme také mapu území:

Zdroj: Mapy Google

Druhá – primární část výroku se váže k hlasování o vzniku státu Izrael.

V roce 1917 byla vydána takzvaná Belfourova deklarace, která znamenala souhlas tehdejší britské vlády se vznikem židovského území v Palestině; tuto deklaraci podpořily také Spojené státy.

Na konci druhé světové války ovšem tehdejší americký prezident F. D. Roosevelt ubezpečil Araby žijící na území Palestiny, že Spojené státy nebudou nikterak intervenovat ve prospěch vytvoření židovského státu.

Velká Británie (tehdy ještě vůči Palestině koloniální velmoc – do května 1948) byla proti vytvoření státu Izrael, neboť si chtěla udržet dobré ekonomické i politické vztahy s Araby.

V roce 1947 ovšem Britové předali mandát OSN, která později ustanovila Zvláštní výbor pro Palestinu (UNSCOP), ve kterém bylo zastoupeno 11 států, včetně Československa. Z důvodů neutrality výboru v něm chyběly velmoci. Tento výbor navrhl dvě řešení, z nichž jedno doporučovalo vznik federativního státu a druhé vznik dvou samostatných států. Druhé řešení bylo přijato 29. listopadu 1947 Valným shromážděním OSN jako rezoluce 181.

O rezoluci hlasovalo celkem 56 států:

33 států hlasovalo PRO přijetí rezoluce (mezi těmito státy bylo i Československo);

13 států hlasovalo PROTI rezoluci (především muslimské země, ale také Kuba nebo Řecko);

10 států se zdrželo hlasování – jedním z nich byla právě i Velká Británie.

Podle znění ústavního pořádku jsou si všichni lidé v právech rovni. Co se týče povinností, ty lze ukládat pouze na základě zákona, z čehož plyne požadavek chování ke všem adresátům stejně. Ostatní politické strany nemají v programech cíl tento předpoklad měnit, výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Z preambule Ústavy vyplývá, že všichni občané České republiky si jsou ve svých právech rovni. To samé plyne i z Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku a která obsahuje seznam základních práv a svobod.

Listina v článku 1 stanovuje, že všichni lidé si jsou ve svých právech rovni. V článku 4 pak zmiňuje, že případná omezení základních práv a svobod musí platit pro všechny případy splňující dané podmínky stejně. Žádné povinnosti Listina výslovně neukládá, v případě jejich uložení však vyžaduje schválení zákona, jehož základní charakteristikou je obecnost, tzn. platí pro všechny adresáty stejně.

Jediná nerovnost v právech, kterou Listina připouští, se týká politických a některých sociálních práv. Právo na správu věcí veřejných, volební právo, právo na hmotné zabezpečení ve stáří nebo právo na veřejné pojištění přiznává Listina pouze občanům České republiky, nikoliv všem, jako je tomu u zbylých základních práv a svobod.

Program SPD obsahuje pouze proklamaci o podpoře rovnováhy občanských práv, svobod a povinností. Dále se však o povinnostech plynoucích z Ústavy nezmiňuje. Zároveň ani v programu žádné české politické strany nefiguruje požadavek na nerovnoměrné rozdělení ústavně zaručených práv nebo povinností.