Tomáš Garrigue Masaryk říkal, a vzpomeňme na ten citát, že chce, abychom byli středoevropské Švýcarsko. A on nemyslel tím středoevropským Švýcarskem prosperitu, ta tady relativně byla. On myslel právě ty prvky přímé demokracie. A Tomáš Garrigue Masaryk už se je snažil za první republiky zavádět.
Tomio Okamura se takto vyjádřil (23:50) v pořadu Hydepark 4. 11. 2013.
Z důvodu nedostatku veřejných elektronických zdrojů a rozsahu tohoto tématu, jež se hodí spíše pro historickou práci, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Státoprávní uspořádání skutečně mělo nést jisté prvky švýcarského modelu, avšak rozsáhlá samospráva a kantonální členění nakonec aplikováno nebylo.
Co se týče přímé demokracie, tak v díle Světová revoluce se o ní Masaryk vyjadřuje (.doc, str. 20) jako o ideálu, v praxi se však dle něj pro celostátní úroveň hodí spíše demokracie nepřímá.
Z hlediska ekonomické vyspělosti dle historiků Z. Kárníka a E. Kubů Československo nepatřilo mezi nejrozvinutější ekonomiky na světě. V jistých odvětvích však dle knihy Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami dosahovalo poměrně solidních výsledků.
O Masarykově podílu na zavádění konkrétních prvků přímé demokracie za první republiky se nám nepodařilo dohledat informace.
Na výroky Tomia Okamury o Masarykovi a přímé demokracii se objevily jak souhlasné, tak nesouhlasné reakce.
Zaprvé ten zákon o restitucích, nikdo jsme neviděli ani v parlamentu a já jsem teda, když se o něm hlasovalo, ještě nebyl v Senátu, takže já jsem to nemohl ovlivnit, ale když jsem se po tom pídil, tak nikdo neviděl seznam z ministerstva kultury, kde by bylo přesně zdokladováno, co se vlastně má vracet a proč.
Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byl předložen do Sněmovny v lednu 2012, v Senátu byl pak projednán 15. srpna 2012 (byl zamítnut). V té době ještě Tomio Okamura nebyl senátorem, byl zvolen až v říjnu 2012.
Zákon skutečně neobsahuje žádný výčet majetku, který má být vydán. Naopak oprávněná osoba (církve) musí požádat o vydání majetku a má také povinnost dokázat, že na navrácení majetku má nárok.u
Na webu Ministerstva kultury, v jehož gesci vyjednávání o zákoně probíhalo, jsou sice k dispozici doklady o církevním majetku, soupisy pozemků a další dokumenty, nemůžeme ovšem určit, zda byly v období, kdy se po nich senátor Okamura pídil, a kdy byly projednávány restituce ve Sněmovně, k dispozici. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Bohumil KLEPETKO: Když mluvíme o té demokracii a přímé demokracii, proč máte nebo chcete mít své jméno přímo v názvu hnutí? To u demokratických stran a hnutí nebývá úplně obvyklé. Tomio OKAMURA: Děkuju, děkuju za tu otázku. Já jsem to nechtěl, ale byl to návrh naší výkonné rady
Nepodařilo se nám najít online dostupné záznamy o tomto rozhodnutí. Je třeba ovšem dodat, že podle stanov (pdf. str.4-7) nic jako "výkonnou radu" mezi svými orgány toto politického hnutí nemá.
Mezi orgány politického hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury patří:
Třeba, právě třeba ekonom Pavel Kohout, který byl i ve správní radě Transparency International, protikorupční organizace, tak veřejně říká, a já jsem to sám na vlastní uši slyšel i veřejně na veřejném plénu, že Vít Bárta prý byl jediným ministrem, který realizoval protikorupční program na ministerstvu dopravy.
Pavel Kohout se skutečně vyjádřil v pozitivním slova smyslu k působeni Víta Bárty na Ministerstvu dopravy, nicméně se nám nepodařilo dohledat přesné vyjádřeni, na které se Okamura odkazuje.
Pavel Kohout skutečně na webových stránkách novaustava.cz píše: „Fakt číslo dvě. Během svého krátkého působení na ministerstvu dopravy, Vít Bárta vyměnil šéfa Ředitelství silnic a dálnic. Během působení Reného Poruby se věci začaly měnit k lepšímu. Začala se zkoumat kvalita staveb. Byla například provedena expertíza mostů za pomoci německých technických expertů, kteří neměli důvod být zaujatí. Začalo se pracovat na nové řídící struktuře, aby byly odstraněny možné konflikty zájmů. A co se dělo pak? „Od té doby, co odešli Bártovi lidé, se věci vracejí do původního stavu,“ konstatoval nejmenovaný zdroj z ŘSD."
Pavel Kohout byl dle výročních zpráv Transparency International v letech 2007- 2010 členem dozorčí, nikoliv správní rady, jak tvrdí Tomio Okamura.
Mnohá média nás přímo sabotovali, například Mladá fronta DNES, televize Nova, kteří nás vyřazovali z reportáží, abysme tam vůbec nebyli (...) Tak kdysi třeba v Mladé frontě DNES před volbami bylo třeba 8 stránek o 8 politických subjektech, kteří mají vyšší preference šanci se dostat do sněmovny a mezi nimi chyběl týden před volbami Úsvit, stejně tak tam byla nějaká desetistrana asi 10 dní před volbami nebo kdy, opět mezi těmi 8 stranami chyběl Úsvit.
Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný, protože je reálně nemožné zcela postihnout všechny části výroku Tomia Okamury, zejména pak část, která se věnuje zpravodajství TV Nova.
Co se týká Mladé fronty DNES, Okamura hovoří o 2 aspektech a to těch, že mělo být jeho hnutí opakovaně opomíjeno mezi subjekty, o nichž deník informoval ve smyslu jeho velké šance na vstup do sněmovny.
Konkrétně v článku z 22. října 2013 s názvem " Návod, jak si letos vybrat " je hodnoceno osm politických stran, mezi nimiž Úsvit přímé demokracie není - hodnoceni byli - ODS, TOP 09, ČSSD, ANO, KDU-ČSL, SZ, SPOZ, KSČM.
Další článek, který vydala Mladá fronta a v němž nebylo hnutí Úsvit obsaženo, byl vydán 17. září, popisují jej Parlamentní listy.
V případě televize Nova pak Okamura mluví o tom, že je jeho hnutí opomíjeno v reportážích. Nejsme schopni postihnout kompletní předvolební zpravodajství TV Nova, tedy korektně popsat, nakolik se hnutí Úsvit ne/dostávalo do zpravodajství této televize.
Nova ovšem pořádala také předvolební debaty. Úsvit přímé demokracie nebyl do těchto diskuzí zařazen. Dvakrát se debat účastnily strany ANO, ČSSD, ODS a TOP09. KSČM a SPOZ byly pozvány pouze jednou a ostatní strany vůbec.
Já jsem je (obce v senátním obvodě Okamury - pozn. Demagog.cz) za ty dva roky skutečně objel všechny, včetně opakovaných besed, a když se mi podařilo všem vysvětlit principy přímé demokracie, tak jsem vyhrál i nad hejtmanem ČSSD 70:30.
Seznam (výčet) všech předvolebních "výjezdů do obcí" kandidáta do Senátu a hejtmana zlínského kraje za ČSSD Stanislava Mišáka se nám nepodařilo dohledat.
Tomio Okamura uvádí seznam "veřejných vystoupení" na své webové stránce. Zde můžeme zjistit, že ve zmíněném dvouletém období před senátními volbami (cca 20.10.- 2010 - 20.10.2012) vystoupil celkem na 86 místech po celé ČR. Z tohoto počtu však náleží do diskutovaného senátního obvodu č. 80 - Zlín cca 12 obcí. To zdali je však tento výčet výjezdů na Okamurově webu vyčerpávající - s ohledem na absenci dat - říci nelze.
Výrok na základě výše uvedených skutečností označujeme jako neověřitelný.
Ale ten, kdo za podhodnocenou cenu, mnohonásobně podhodnocenou cenu prodal OKD panu Bakalovi, byl právě ministr financí Bohuslav Sobotka se Stanislavem Grossem.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť existují protichůdné názory na cenu, za kterou byl privatizován podíl v OKD.
Pokud jde o údajné podhodnocení ceny OKD, agentura Ernst & Young vytvořila posudek, podle kterého měl státní podíl na společnosti v r. 2005 hodnotu až 24 miliard korun (ČT).
Prodej byl nicméně prověřován, a to dokonce několikrát, Evropskou komisí pro podezření ze státní podpory kupujícímu. Komise však nenašla, což potvrdil také její závěr v roce 2011 (iHNed.cz), pochybení související s cenou prodeje. Cena měla být "spravedlivá".
Nejvíce jsme měli lékařů a právníků za posledních 20 let mezi poslanci.
Jak dokládá grafika serveru aktuálně.cz, Poslaneckou sněmovnu v posledních dvaceti letech obsazují nejčastěji inženýři, následováni poslanci s magisterským titulem,právníky a lékaři. Nedokážeme ovšem přesně určit, jaký počet profesí odpovídá počtu poslanců s daným titulem, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
obdobíIng.Mgr.JUDr.MUDr. 1992-1996751125181996-1998812219131998-2002872116112002-20061052523122006-201096311592010-72421722 Celkem 51615211585
Hodnota výroku byla změněna na základě podnětu z Facebookového profilu Demagoog.CZ. Děkujeme za vaši zpětnou vazbu, která nám pomáhá zlepšovat naši práci.
To jsem vám říkal, že ty modely, které jsou v zahraničí, jsou, že ta odvolatelnost musí být vždy větším počtem hlasů, než byl zvolen a třeba nejčastěji jednou za rok
Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný. Států, ve kterých funguje princip odvolatelnosti, je více a v každém z nich existuje specifická varianta. Je to tedy spíše téma na analýzu v rámci komparativní politologie.
Odvolatelnost (.pdf) volených zástupců skutečně existuje např. v kanadské provincii Britská Kolumbie, Spojených státech, ve Švýcarsku na Filipínách, ve Venezuele a několika dalších.
Například ve Švýcarsku je možnost odvolání zavedena v šesti z dvaceti šesti kantonů a na federální úrovni tato možnost chybí. V každém kantonu pak jsou podmínky odvolání nastaveny jinak. Počet podpisů (.pdf; s. 5) na petici pro odstarování odvolávací procedury se pak v každém kantonu různí. V kantonu Schaffhauses činí hranice např. 1000 podpisů, kdežto v Ticinu 15000 tisíc podpisů.
V USA existuje možnost odvolatelnosti v devatenácti státech a podmínky opět variují. Například v r. 2003 došlo v Kalifornii k aplikaci této procedury, v případě pozice guvernéra. Žadatelé museli na petici za „odvolací volby" shromáždit počet podpisů ve výši minimálně 12% z volební účasti v minulých volbách. Po dosažení této hranice pak byly vypsány nové volby, kterých se mohlo účastnit více kandidátů. Kritéria odvolatelnosti tedy v tomto případě nebyla stanovena tak, že by muselo být dosaženo většího počtu hlasů, než kolika dosáhl v minulých volbách odvolaný guvernér.
O tom, zda je omezena možnost odvolat voleného zástupce jednou za rok se nám bohužel nepodařilo dohledat informace.
Ten návod je prosím vás úplně jednoduchý, můžeme se podívat i do zahraničí, můj návrh je, aby soudci pravidelně například jednou za 5 let veřejně obhajovali mandát.
Chápání výroku senátora Okamury se může různit. Pokud "mandátem" myslel soudcovský mandát obecně, toto nemůžeme potvrdit, protože se nám nepodařilo najít zemi, kde by soudci byli jmenováni jen na dobu určitou a poté museli znovu obhajovat že jsou pro soudcovskou funkci způsobilí.
Pokud je však mandátem myšleno přidělení k určitému soudu, pak toto funguje například u Nejvyššího soudu státu Wisconsin, USA, kde se soudci ucházejí o desetiletý mandát v obecných volbách.
Na dobu určitou jsou také jmenování soudci specializovaných soudů, například Evropského soudu pro lidská práva (9 let), některých specializovaných amerických soudů nebo třeba českého Ústavního soudu.
V některých zemích navíc existuje institut tzv. laických soudců, kteří jsou jmenováni na dobu určitou. Tento institut najdeme například v Německu.
