Tomio Okamura

Seznam volebních účtů stran a hnutí, které tento rok kandidují v rámci parlamentních voleb, zveřejňuje Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí.

Na transparentním účtu strany Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury se sice občas pohybují milionové částky, jedná se však o převod prostředků SPD z krajů a jiných jeho účtů na volební účet. Jinou nejvyšší částkou je 51 000 Kč ze 17. července. Ani na některém z ostatních transparentních účtů SPD se částka kolem milionu korun neobjevuje.

Podobné převody prostředků na volební účet se objevují také u dvou zmíněných stran. Nejvyšší částka na transparentním volebním účtu Občanské strany demokratické je 5 000 Kč z 1. září. Politické hnutí ANO zatím přijalo sice větší dary v desetitisících či stotisících, ale nejvyšší z nich (ze dne 31. května) činí 300 000 Kč.

Co se týče ostatních transparentních účtů těchto stran, situace je trochu jiná. Na provozním účtu ANO se objevuje částka 26 712 500 Kč z 2. června, u které je uvedeno pouze číslo protiúčtu a poznámka „MF“. Nejspíše se jedná o státní příspěvek. Drhou nejvyšší sumou je 650 000 Kč z 15. srpna; na ostatních účtech strany milionové částky nejsou.

Podobně na tom je i ODS. Na zvláštním účtu pro příspěvky ze státního rozpočtu, příjmy z darů a jiných bezúplatných plnění má několik milionových částek, u kterých není uveden protiúčet, pouze poznámka „MF“. Jedná se opět o státní příspěvek. Jde o tři platby ve výši 13 375 000 Kč z 22. září, 9. června a 18. května. Další částky jsou 3 000 000 Kč od Iva Valenty a 1 000 000 Kč z 21. července. Na ostatních transparentních účtech už se žádné podobné částky neobjevují.

Je tedy zjevné, že i milionové dary procházejí u stran přes transparentní účet a nejde tedy o dary „zákulisních kmotrů“. Pokud bychom přistoupili na možnost, že takové dary některé strany dostávají, tak tyto platby nelze veřejně nijak dohledat a těmito informacemi by tedy neměl disponovat ani Tomio Okamura.

Jedním z hlavních bodů programu hnutí Svoboda a přímá demokracie, jehož předsedou je Tomio Okramura, je „Konec diktátu EU“. Hnutí SPD je tak pro referendum a následné vystoupení z Evropské unie, Miloš Zeman pak tvrdí, že by byl pro referendum o vystoupení z EU, avšak sám by podpořil setrvání v evropském společenství. V tomto bodě je tak programový přesah jen částečný.

Dalším programovým přesahem má být dle Tomia Okamury stanovisko proti islámu. V programu SPD je cílem zakázat islámské náboženství jako takové. Ač Miloš Zeman v roce 2011 označil islám za nepřítele, tak podle prohlášení jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka nikdy nebyl pro jeho zákaz na území České republiky.

Co se týče problematiky tzv. nelegálních imigrantů, tak hnutí Tomia Okamury hlásá ve svém programu „nulovou toleranci nezákonné migraci“. Miloš Zeman pak uvedl, že nelegální migrace je největší zkouškou pro EU a byl by pro uzavření vnějších hranic EU. Problém s ekonomickými migranty by pak prezident Zeman řešil jejich přemístěním na neobydlené řecké ostrovy nebo do prázdných míst v severní Africe.

SPD v tomto ovšem není osamoceno. O hlasy voličů se ucházejí strany, které akcentují striktní odmítání migrantů. Z menších stran jsou pro zamezení příchodu uprchlíků z „islámských zemí“BPI (stejně tak chtějí zákaz islámu), podobné kroky akcentují i např. Rozumní. Pokud diktátem Bruselu Okamura míní kvóty na uprchlíky, tak ty odmítají všechny politické strany včetně stran vládních (koneckonců česká vláda proti nim hlasovala). Diktát Bruselu lze chápat v praktickém ohledu také jako snahu o vystoupení z EU, což kromě Okamurovy strany podporují např. Svobodní (str. 7), hnutí Referendum o Evropské unii a další menší subjekty.

Názory jednotlivých stran na postavení České republiky v Evropské unii lze porovnat také na webu České televize.

Ač hnutí SPD ve svém programu nemá vyloženě bod, který by byl proti přijetí eura, Tomio Okamura deklaroval, že odmítají přechod k evropské měně. Miloš Zeman prohlásil, že přijetí eura by neuškodilo české suverenitě a že by se pouze změnil způsob, jakým se popisují ekonomické jevy. Zeman také opakovaně vyjádřil názor, že Česká republika by mohla společnou evropskou měnu přijmout, pokud by eurozónu opustilo Řecko.

Dalším bodem hnutí SPD v jejich programu pro nadcházející volby je „osmitýdenní základní výcvik pro mladé na obranu naší země“. Z dalších vyjádření vyplývá, že výcvik by měl být povinný. Miloš Zeman pak považuje povinný vojenský výcvik za vyhozené peníze. Prezident Zeman by byl spíše pro formu dobrovolnické domobrany s tříměsíčním výcvikem, která by nebyla součástí profesionální armády.

Pokud začneme údajnou proislámskou orientací strany, v usnesení z roku 2015 se k tomuto tématu dočteme: „KDU-ČSL rozlišuje mezi islámem jako náboženstvím a politickým islámem jako ideologií, která nese prvky neslučitelné s demokracií a lidskými právy. Evropská nemuslimská většina musí vést s muslimskou menšinou neustálý dialog, vycházející ze zdůraznění evropských hodnot. V tomto dialogu musíme důsledně rozlišovat mezi islámem jako náboženstvím a politickým islámem jako státní ideologií.“ Zároveň strana odmítá toleranci politického islámu a vyzývá k trvání na evropských hodnotách.

Vrátíme-li se k výroku, že KDU-ČSL je stranou proimigrační, tak pohledem do jejich volebního programu (.pdf) můžeme toto tvrzení vyvrátit. Na straně 11 je řešena problematika uprchlíků a migrační vlny. Doslova se zde uvádí:

„Jednu z priorit české evropské a zahraniční politiky spatřujeme v regulaci migračních toků a eliminaci ilegální migrace.“ „Podporujeme užší spolupráci členských států EU při ochraně vnějších hranic a zajištění vnitřní bezpečnosti EU.“ „Podpoříme reformu společné azylové politiky s cílem stabilizovat země v evropském sousedství a efektivní návratovou politiku.“ Usnesení předsednictva KDU-ČSL ze začátku loňského roku taktéž potvrzuje, že lidovci považují migrační a uprchlickou krizi za problém. Odmítali rovněž kvóty přerozdělující uprchlíky mezi zeměmi EU.

Další část výroku se týká otevřené podpory kancléřky Angely Merkel. KDU-ČSL a kancléřčina CDU-CSU k sobě mají logiky blízko už svým ideovým zaměřením. Jsou také společně v jedné frakci Evropského parlamentu, klubu Evropské lidové strany. V minulosti (rok 2009) napsala Angela Merkel list tehdejšímu předsedovi KDU-ČSL Cyrilu Svobodovi, v němž mu vyjádřila svou podporu.

Dle slov Ivana Gabala (poslanec, nestraník zvolený a opět kandidující za KDU-ČSL), publikovaných v článku týdeníku Respekt (a na webu lidovců) 2. října 2017, citujeme:„... zásluhou Pavla Bělobrádka nebo europoslance Pavla Svobody se nám podařilo velmi sblížit s CDU Angely Merkel. Pozoruju v tomto směru cestu od katolické uzavřenosti ke křesťanské otevřenosti.“

Člen české vlády byl poprvé na sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutche Landsmannschaft Bundesverband) v roce 2016. Jednalo se tehdy o ministra kultury Daniela Hermanna. V letošním roce se sjezdu kromě Daniela Hermanna zúčastnil také vicepremiér Pavel Bělobrádek, nikoli ovšem jako reprezentant vlády, ale pouze lidovecké strany. Zmínění politici se na sjezd ovšem nejezdí radit, jedou na společenské setkání sudetských Němců a Čechů za účelem upevnění vzájemných vztahů a překonání křivd z minulosti (týkajících se vyhnání těchto Němců z území Československa po druhé světové válce). Tyto návštěvy tak mají čistě symbolický význam vzájemného smíření.

Nejvyšší kontrolní úřad v rámci jím prováděných kontrol zjistil nesrovnalosti ve vedení účetnictví a porušování pravidel při zadávání veřejných zakázek, ke kterým alespoň částečně došlo i za doby vládnutí současné vlády. Lze tak hovořit o plýtvání peněžními prostředky, k rozkrádání však nedošlo.

Nejvyšší kontrolní úřad je jednou z ústavních institucí, jeho úkolem je kontrola hospodaření státních orgánů se státním majetkem. Mezi kontrolované orgány patří mj. i ministerstva, přičemž médii za poslední rok proběhlo několik zpráv o chybách v účetnictví jednotlivých ministerstev.

Nesrovnalosti v účetnictví však neznamenají, že se na ministerstvech rozkrádá majetek. Znamená to pouze, že ministerstva porušila určité předpisy týkající se účetnictví, na což odkazují i konkrétní kontrolní zprávy NKÚ, ku příkladu u ministerstva financí jde o hned o několik porušení (.pdf, str. 15, 19, 20, 21, 23).

NKÚ se kromě účetnictví zabýval v předloňském a loňském roce náklady na nákup (.pdf, str. 2) kancelářských potřeb, školení, úklidu a oprav motorových vozidel u ministerstev obrany, práce a sociálních věcí a zemědělství. V tomto případě zjistil četná porušení předpisů o zadávání veřejných zakázek (.pdf, část III., str. 4–11). Kontrolováno bylo období 2013–2014, vzhledem k nástupu současné vlády se jí nákupy z roku 2013 netýkají.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se posléze v tiskové zprávě (.pdf) ohradilo, že ceny za zakázky byly vyjednány předchozím vedením resortu a již v roce 2016, kdy úřad kontrolu provedl, se náklady za služby na ministerstvu výrazně snížily (.zip, druhá část). Zakázky ani vyjádření ostatních ministerstev se nám nalézt nepodařilo.

Závěry NKÚ tak podávají důkaz o „mrhání“ peněžními prostředky, ke kterým částečně docházelo i za úřadování současné vlády, termín rozkrádání však není na místě. Kontroloři NKÚ mají jako členové státního orgánu povinnost oznámit orgánům činným v trestním řízení okolnosti nasvědčují spáchání trestného činu a orgány činné v trestním řízení mají povinnost stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví. Vzhledem k tomu, že za tato porušení nebyl trestně stíhán jediný člen ministerstva, nelze hovořit o rozkrádání.

HDP na osobu v roce 2016 (měřeno v eurech) v ČR skutečně přeskočilo Řecko a přiblížilo se i Portugalsku. Jinak ale stále zaostává (bereme-li v úvahu země EU15 - tedy země, které jsou označovány jako západní).

V ČR bylo v roce 2014 vydáno na starobní důchody 9 % HDP. V Řecku to bylo 17,1 % HDP, v Portugalsku 15,6 % HDP. To ale nutně neznamená, že by se čeští důchodci měli hůř. Podle náhradového poměru se Česká republika nijak zásadně neliší od ostatních zemí. Pokud tedy vezmeme v úvahu země, jejichž HDP na hlavu se blíží českému (v absolutních číslech), v Řecku dostane důchodce 43 000 Kč, v ČR 10 700 Kč a v Portugalsku 9 600 Kč. Článek je z dubna roku 2016.

ČSÚ informoval v prosinci 2016 o stavu českých průměrných mezd ve srovnání s evropskými mzdami. „Roční mzdy v Česku byly v roce 2014 na úrovni 37 % průměru Evropské unie. Zaujímali jsme tak 19. pozici v žebříčku unijních zemí,“ uvádí předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová. V ČR jsou mzdy nižší, než je unijní průměr, postupně však dochází ke sbližování. Od roku 2008 v Česku vzrostly hodinové mzdové náklady o 17 %, zatímco v sousedním Německu jen o 8 %. V Portugalsku se pak propadly o 12 %. V celé EU se mzdové náklady reálně zvýšily pouze o 3 %. Kupní síla průměrné mzdy byla v roce 2014 v ČR na 59 % unijního průměru. Hrubý domácí produkt v paritě kupní síly přitom představoval v daném roce 86 % průměru EU, což dává prostor pro růst mezd.

V roce 2016 z České republiky odešlo do zahraničí 288,7 mld. Kč na dividendách. To je oproti roku 2015 nárůst o 62,5 mld. Kč. I v předchozích letech se výplata dividend pohybovala v podobných sumách, zatím ale nikdy nepřekročila částku 600 mld. korun. Celkem odliv dividend do zahraničí v roce 2016 představoval 8,4 % HDP.

Okamurou zmíněných 600 miliard korun však koresponduje s výší českých státních dluhopisů, které jsou drženy zahraničními investory. Tam se jedná o 602 mld.Kč. To je nicméně úplně jiný případ, protože pokud si zahraniční investor pořídí český státní dluhopis, peníze do ČR naopak přicházejí.

Zdravotnictví je skutečně financováno převážně prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění, které jsou dle zákona o veřejném zdravotním pojištění povinni platit všichni občané ČR.

Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, v čl. 31 uvádí: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon."

Dle materiálu Evropský spotřebitelský index zdravotní péče (EHCI) za rok 2016 je zdravotní péče v ČR 4. nejdostupnější z 35 evropských zemí (.pdf, str. 26–27). Dostupnější zdravotní péče dle výsledků indexu existuje pouze v Belgii, Makedonii a Švýcarsku. Dostupnost zdravotní péče se měří na základě šesti indikátorů: dostupnost praktického lékaře v den potřeby, přímý přístup ke specialistům, velké elektivní operace do 90 dnů, léčba rakoviny do 21 dnů, CT sken do 7 dnů a čekací doba na pohotovostních příjmech. Dostupnost zdravotní péče je jedním ze šesti „subdisciplín“, jejichž součet dává dohromady výsledný index jednotlivých evropských zemí.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož zdravotní péče v ČR je garantovaná zákonem pro všechny občany. Zdravotní péče v ČR navíc patří dle výsledků EHCI za rok 2016 mezi nejdostupnější v Evropě.

Každý obyvatel členské země Evropské unie má možnost studia na libovolné škole či univerzitě jiné členské země za stejných podmínek, jako mají domácí studenti. Stejné podmínky znamenají například stejné nároky při přijímacím řízení, stejnou výši školného, pokud je nějaké vyžadováno, nebo stejné studijní nároky.

V případě, že vysoká škola nemá stanovené poplatky spojené se studiem, je podle Listiny základních práv a svobod vysokoškolské vzdělání v českém jazyce bezplatné i pro cizince. Každá vysoká škola si však může stanovit své podmínky, kterými může být například jazykový test. Některé školy nabízejí cizincům jednoroční jazykové kurzy, které je na studium připraví.

V případě studijních programů v cizím jazyce si vysoká škola stanovuje poplatek za studium v bakalářském, magisterském nebo doktorském programu. Může také stanovit poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením. Zahraniční studenti si tedy v tomto případě studium platí sami, popřípadě můžou požádat o jedno ze stipendií nabízených ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Výjimka platí v případě slovenských studentů, a to díky dohodě mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky z roku 2001. Tyto dva státy odsouhlasily vzájemné uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydaných na svých územích bez nutnosti jejich úředního ověření. V tomto případě mohou slovenští studenti díky blízkosti jazyků absolvovat bezplatné české studijní programy.

Výrok označujeme za nepravdivý, protože tato situace reálně nastává většinou pouze u slovenských studentů.

V roce 2015 země Evropské unie (kromě ČR, Slovenska, Maďarska a Rumunska) rozhodly o přerozdělení 160 tisíc žadatelů o azyl z Řecka a Itálie. Pro Českou republiku se mělo jednat o počet cca 2600 migrantů. Ještě před hlasováním o uprchlických kvótách na půdě Evropské unie se vláda premiéra Sobotky rozhodla, že přijme dohromady 1500 migrantů, které si sama vybere.

Česká republika do dnešního dne přijala 12 uprchlíků a dle ministra vnitra Milana Chovance jich už více nepřijme. Evropská komise zahájila s Českou republikou, Maďarskem a Polskem vytýkací řízení kvůli nerespektování rozhodnutí EU. Tím, že ČR nepřijala ani část z daného počtu uprchlíků, porušila dle Evropské komise unijní legislativu a dojde tak k řízení, které by mělo vést k jeho nápravě.

K sankcím může dojít ve chvíli, kdyby celý spor došel až k Evropskému soudnímu dvoru a ten potvrdil, že se Česká republika zachovala v nesouladu s evropským právem, které se zavázala dodržovat. Metoda „hrozba sankcí“je až krajním mechanismem, k němuž nemusí dojít, pokud se podaří spor vyřešit jiným způsobem.

Maltské předsednictvo podalo návrh na finanční ohodnocení v případě přijímání migrantů nad rámec stanovených kvót. V takovém případě se v maltském návrhu uvažuje o finanční odměně až kolem 1,5 mil. korun. V případě nenaplnění kvóty by daný členský stát musel stejnou sumu poslat do pokladnice Evropské unie.

Tomio Okamura zřejmě mluví o systému, který byl v lednu tohoto roku zaveden v Německu. Tamní vláda vyplatí každému migrantovi nad 12 let, jehož žádost o azyl byla zamítnuta, 800 eur, když dobrovolně opustí Německo. Tato možnost se však vztahuje jen na příchozí z vybraných států a na migranty bez finančních prostředků.

Návrh, že by se mohly dávky pro migranty po celé Evropě sjednotit, přinesl německý ministr vnitra Thomas de Maiziere v rozhovoru pro Rheinische post. Podle něj jsou příspěvky v Německu „poměrně vysoké“, ale odmítá jejich snížení. Jednalo by se o příspěvky, které se vztahují na aktuální žadatele o azyl. Jejich výše jsou pro jednotlivé azylanty 135 eur, v případě manželského páru se jedná o 129 eur pro každého z nich.

Evropská komise ovšem žádný takový návrh nepřipravuje, a tedy nám jej ani nepodsouvá, jak Okamura uvádí. Ve skutečnosti neexistuje právní rámec, podle kterého by šlo uvedenou harmonizaci realizovat. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Celkový počet cizinců žijících na území ČR čítá podle Českého statistické úřadu (.pdf) přes 495 tisíc lidí. Číslo je součtem všech možností, jak v ČR může cizinec přebývat. 271 tisíc cizinců žije v České republice díky povolení k trvalému pobytu, obyvatel EU s povolením k přechodnému pobytu pak okolo 130 tisíc. Třetí nejpočetnější skupinou jsou cizinci, kteří dlouhodobě pobývají na území ČR, těch je téměř 80 tisíc. První z dvou posledních skupin jsou cizinci s dlouhodobým vízem, těch je přes 13 tisíc. Celou skupinu cizinců uzavírají žadatelé o azyl, jichž bylo v minulém roce 2 972. Tomio Okamura tak podcenil celkový počet cizinců, kteří se pohybují na území České republiky.

Co se týče národnostního složení cizinců (.pdf) žijících v České republice, tak největší počet jich pochází z Ukrajiny a to celých 110 tisíc. Druzí jsou Slováci s počtem 107 tisíc, třetí místo pak obsadili Vietnamci, kterých v České republice pobývá okolo 58 tisíc. Občanů ze zemí Evropské unie pak v ČR žije přes 200 tisíc. Za zmínku ještě stojí čtvrté místo, které okupují občané původem z Ruska s počtem 35 tisíc.