Vít Bárta

Bártovu verzi soud přijal, ovšem ne "plně". Netvrdí, že Kočí jednala podvodně (dle § 209 trestního zákoníku).

Jak zmiňujeme v hodnocení jiných Bártových výroků, soud přijal Bártovu "verzi o půjčkách", která (odůvodnění, .pdf, str. 22) " nebyla žádným přesvědčivým způsobem vyvrácena či aspoň zásadně zpochybněna [...] skutková verze obhajoby byla mimo jakoukoli důvodnou pochybnost prokázána ".

Pokud jde o úmysl Kočí a Škárky obrátit půjčky v úplatek, s tím soud jednoznačně souhlasí a označuje za skutečnost, že " si o peníze řekli právě s úmyslem obžalovaného zdiskreditovat " (str. 26 odůvodnění).

Bárta ovšem zmiňuje, že Kočí a Škárka půjčky měli vylákat "podvodně", což v případě Kočí soud připouští (na str. 23 odůvodnění zmiňuje, že by u Kočí mělo být posouzeno podezření ze spáchání podvodu dle § 209 tr. zákoníku).

Soud tedy částečně podporuje Bártovo tvrzení zmínkou o podezření Kočí, ale nevyjadřuje se kategoricky o jejím chování jako podvodném, a výrok Víta Bárty tedy hodnotíme jako zavádějící.

Vít Bárta rezignoval na funkci ministra dopravy 8. dubna 2011. 6. dubna předal poslanec strany Věci veřejné Jaroslav Škárka policii údajné důkazy o podplácení své osoby Vítem Bártou. 7. dubna Kristýna Kočí rovněž podala trestní oznámení na Víta Bártu ohledně podplácení za loajalitu a dle informací Českého rozhlasu jej ve stejný den také vyzvala k rezignaci na všechny funkce. Výrok Víta Bárty je tedy nepravdivý.

6. dubna na brífinku ČSSD ke krizi ve straně Věci Veřejné apeloval předseda Bohuslav Sobotka na premiéra Petra Nečase, aby odvolal Víta Bártu z funkce ministra dopravy.

Premiér Petr Nečas v období mezi šestým a osmým dubnem podle dostupných informací v médiích Víta Bártu k rezignaci na post ministra dopravy oficiálně nevyzval. 6. dubna vyjádřil postoj, že strana Věci veřejné musí svým koaličním partnerům okolnosti kauzy uplácení vysvětlit. Ani 7. dubna, po zveřejnění informací v Mladé frontě Dnes o údajné koncepci Víta Bárty, která měla popisovat způsob dosažení ekonomické moci v politice (další info také zde), nevyzvali koaliční partneři Víta Bártu k rezignaci. Až po samotném odstoupení Víta Bárty se premiér Petr Nečas na tiskové konferenci vyjádřil v tom smyslu, že jeho rezignaci přijal a ani jiné řešení nepřipouštěl.

Rozsudek nic takového nepotvrzuje.

Obvodní soud na Praze 5 v odůvodnění rozsudku (.pdf) cituje nahrávky, na kterých Kristýna Kočí zmiňuje svou spolupráci s představiteli koaličních stran (na str. 13-15), stejně jako "částku, poslanou Kalouskem". Soud konstatuje, že tyto výroky lze stěží výkládat jinak, než jako " informování o svých plánech na rozštěpení Věcí veřejných za spolupráce představitelů dalších koaličních stran ".

Soud však nepotvrzuje, že na těchto nahrávkách poslankyně Kočí hovoří pravdu. Naopak důvěryhodnost její výpovědi, stejně jako jejích prohlášení mimo soudní řízení, zpochybňuje. Kočí sama tvrdí, že si na nahrávkách vymýšlela, neboť věděla, že je nahrávána. To sice soud považuje za zcela nevěrohodné, na druhou stranu se soudu zdá pravděpodobné, že na nahrávkách " přeháněla či zveličovala svou úlohu a takříkajíc se předváděla " (str. 14 rozsudku).

Odůvodění rozsudku tedy sice nevylučuje, ale rozhodně nepotvrzuje to, že koaliční partneři VV usilovali o rozštěpení strany skrze rebelující poslance natož pak, že šlo o Bártou zmiňovanou "dražbu poslanců". Výrok poslance Bárty je tedy nepravdivý.