Vít Bárta

Nemáme k dispozici soudní dokumentaci, která by to dokazovala.

Bárta dodává, že součástí soudního spisu je odkládací dokument policie, který podle Bárty zmiňuje, že "jakékoli tyto věci" byly policejně odloženy. Tento dokument je neveřejný a nemůžeme tak podle něj výrok posoudit. Z dostupné dokumentace, zejména z protokolu o hl. líčení z 5.března a z 9.března, nelze určit, zda byl "vstup ABL do politických her" u soudu vyloučen.

Kromě obžalovaných se k věci vyjadřuje svědek Pavel Pertlíček, podle kterého (9. března, str. 42) " Sledování samozřejmě na Praze 1 probíhalo." Pertlíček ale netvrdí, že šlo o sledování politků. Svědek Tomáš Jánský, který o spolupráci s ABL hovořit nechtěl (za což byl soudem pokutován), řekl u soudu Škárkovi: " Psal jste nějaký článek do Pražanu a sbírali jsme na to materiály. Byli jsme tam u nějakého domu a pak jsme byli u starosty. " (str. 34).

V protokolu z 5.března čteme (str. 63), že podle Škárky soudní dokumentace obsahuje korespondenci a zápisy z porad, týkající se nátlaku na zastupitele Prahy 1 Jiřího Vladyku. Předseda soudního senátu na to odpověděl, že spisy procházel a takovýchto materiálů si nepovšiml.

Není tedy k dispozici dokument, který by hovořil o absenci důkazního materiálu o sledování politků na Praze 1 ze strany ABL, ale ani o existenci takových důkazů. Nemůžeme tedy výrok ověřit.

Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů (.doc), hovoří následovně: dle § 20 ods. 1 "Kandidátní listiny pro volby do zastupitelstev krajů mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, 11) jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice;[...]."

O občanských sdruženích tento zákon nehovoří.

Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických straných a v politických hnutích (.pdf), který definuje politické strany a politická hnutí, se podle §1 ods. 3 písm. a) tento zákon nevztahuje na sdružování občanů " v občanských sdruženích."

Občanské sdružení nemůže podat kandidátní listinu do voleb do krajských zastupitelstev, jelikož má jiný právní status než politické hnutí, proto je výrok Víta Bárty hodnocen jako zavádějící.

Rozsudek "dražbu poslanců" nepotvrzuje a věnuje se této verzi událostí jen okrajově.

Opakujeme část hodnocení jiného Bártova výroku o tom, že rozsudek ukazuje na "dražbu poslanců":

Obvodní soud na Praze 5 v odůvodnění rozsudku (.pdf) cituje nahrávky, na kterých Kristýna Kočí zmiňuje svou spolupráci s představiteli koaličních stran (na str. 13-15), stejně jako "částku, poslanou Kalouskem". Soud konstatuje, že tyto výroky lze stěží výkládat jinak, než jako " informování o svých plánech na rozštěpení Věcí veřejných za spolupráce představitelů dalších koaličních stran ".

Soud však nepotvrzuje, že na těchto nahrávkách poslankyně Kočí hovoří pravdu. Naopak důvěryhodnost její výpovědi, stejně jako jejích prohlášení mimo soudní řízení, zpochybňuje. Kočí sama tvrdí, že si na nahrávkách vymýšlela, neboť věděla, že je nahrávána. To sice soud považuje za zcela nevěrohodné, na druhou stranu se soudu zdá pravděpodobné, že na nahrávkách " přeháněla či zveličovala svou úlohu a takříkajíc se předváděla " (str. 14 rozsudku).

Pokud jde o to, jaká část rozsudku se těmto spekulacím věnuje, jde o část tří stran (13-15) z celkových 28 stran rozsudku. Možný mocenský puč v řadách VV je pak zmiňován na str. 12, 17-18 a 22. Rozsudek se ve většině svého obsahu "dražbě poslanců" nevěnuje a tento Bártův výrok je tedy zcela nepravdivý.