Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz k plnění slibů vlády Andreje Babiše

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Z něj jsme vybrali padesátku slibů napříč tématy a ty jsme po celé volební období průběžně sledovali.

Nyní si tak můžete přečíst, jak si druhá Babišova vláda vedla v plnění slibů v oblasti hospodářství, životního prostředí, sociálního státu, vzdělanosti, právního státu a bezpečnosti. U každého slibu jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit. Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi kategoriemi hodnocení — jde o sliby splněné, částečně splněné nebo porušené (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná, úspěšná, nebo neúspěšná. To si rozhodne každý volič 8. a 9. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulzivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese (nejen) předvolební kampaň.

Z výsledků analýzy vyplývá, že z celkových 50 slibů vláda splnila 22 slibů, 13 splnila částečně a zbývajících 15 slibů porušila.

Druhá polovina funkčního období vlády byla charakterizována probíhající pandemií covidu-19. S ní spojené výzvy se pochopitelně podepsaly i na plnění programového prohlášení. Na naši metodiku hodnocení jednotlivých slibů to vliv nemělo, při čtení naší analýzy ale dopad pandemie na práci vlády mějte na paměti.

Analýzu jsme zpracovali k 17. září 2021, s ohledem na případné legislativní posuny u některých slibů ji budeme do sněmovních voleb aktualizovat.

Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

50 sledovaných slibů

22 splněných
44 %
13 částečně splněných
26 %
15 porušených
30 %
Oblast Hodnocení
Digitální Česko Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě.“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Na začátku roku 2020 došlo, v duchu koncepce Digitální Česko, ke schválení dvou významných zákonů, které vytvářejí legislativní základ pro jednotnou digitální identitu. Jako zastřešení digitální identity může být chápán Portál občana, který postupně rozšiřuje své dostupné služby.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Plnění tohoto slibu započalo 3. října 2018, kdy vláda přijala usnesením č. 629 tři strategické materiály, které dohromady tvoří koncepci Digitální Česko – Česko v digitální Evropě (v gesci Úřadu vlády, .pdf), Informační koncepce České republiky (v gesci Ministerstva vnitra, .pdf) a Digitální ekonomika a společnost (v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, .pdf).

„Na nejvyšší (první) úrovni se koncepce programu Digitální Česko skládá ze 3 pilířů (dílčích koncepcí). Na druhé úrovni každý pilíř obsahuje několik ‚hlavních cílů‘. Na třetí se pak každý hlavní cíl rozpadá na několik ‚dílčích cílů‘,“ popisuje (.pdf, str. 4) tuto koncepci blíže dokument Metodika řízení programu Digitální Česko.

„Centrálním, koordinačním a řídícím orgánem programu Digitální Česko a těchto tří celků bude Rada vlády pro informační společnost (dále jen ‚RVIS‘), v čele s vládním zmocněncem pro IT a digitalizaci, ve spolupráci s ministerstvy, v souladu s jejich gescí, dle Kompetenčního zákona,“ píše se v úvodním programu Digitální Česko (.pdf, str. 8).

Cíl jednotné elektronické identity je rozvíjen především v rámci Informační koncepce ČR v gesci zejména Ministerstva vnitra (.pdf, str. 20, 25). Vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci se stal Vladimír Dzurilla. Činností Rady vlády pro informační společnost (RVIS) je rozvoj veřejné správy a eGovernmentu, především v oblastech vyplývajících ze strategických dokumentů Evropské komise a vlády České republiky.

Usnesení č. 629 ukládá mimo jiné ministru vnitra a dalším členům vlády naplňování cílů, které jsou stanoveny v přijatých dokumentech. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů pro 2019 (.pdf) vláda stanovila konkrétní záměry, které chtěla naplnit pro rok 2019. Digitální identitu tento dokument obsahuje v rámci konkrétních priorit Informační koncepce. Jde o následující oblasti: „Uživatelsky přívětivé a efektivní ‚on-line‘ služby pro občany a firmy“, „Digitálně přívětivá legislativa“, „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“, „Zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě“ a „Efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy“. (.pdf, str. 4–7)

Od konce června 2019 se nám podařilo dohledat změny především v oblastech „Digitálně přívětivá legislativa“ a „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“:

  • Vláda podpořila novelu bankovního zákona umožňující využití BankID pro přihlášení do služby eGovernment a návrh tohoto zákona byl následně schválen. Od návrhu zákona si předkladatelé slibovali výrazné zjednodušení fungování eGovernmentu pro občany, protože zmizí například nutnost užívání datové schránky i samotné zřízení elektronické identity. V únoru 2020 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů. Dodejme však, že aby banky mohly službu elektronické identifikace za účelem čerpání jiných než bankovních služeb poskytovat, musí jejich technická řešení projít akreditačním procesem u Ministerstva vnitra ČR. Aktuální seznam akreditovaných poskytovatelů je dostupný na stránkách ministerstva.

Navrhovaná právní úprava vytváří podmínky pro vznik tzv. bankovní identity. Bankovní identita představuje jednoduchou a bezplatnou formu přístupu ke službám e-Governmentu i on-line službám soukromého sektoru pro přibližně 5 milionů občanů, kteří používají internetové bankovnictví.“ (.pdf, str. 8)

Shrnutí implementačních plánů 2020 pak k BankID uvádí:

„Projekt BankID umožní do jednoho roku přístup ke službám státu prostřednictvím stejných přihlašovacích údajů, které využíváme do svého internetového bankovnictví. Jednoduchá dostupnost pro 5,5 milionu lidí.“ (.pdf, str. 2)

  • V březnu 2019 do Sněmovny zamířil poslanecký návrh zákona o právu na digitální službu. Ten získal podporu napříč všemi poslaneckými kluby a podepsalo se pod něj celkem 137 poslanců. Vláda k návrhu vydala souhlasné stanovisko (.pdf), nicméně vytýká mu např. příliš optimisticky nastavené termíny pro jeho realizaci či absenci důkladné analýzy dopadů a doporučuje ho během projednávání upravit. Podle důvodové zprávy má zákon posílit práva občanů a firem na to, aby jim státní správa poskytovala své služby elektronicky (.pdf, str. 14). Zákon byl vyhlášen v lednu 2020 ve Sbírce zákonů. Tento zákon pak má být legislativním základem jednotné digitální identity.

Základním nosnou myšlenkou návrhu zákona je vložit do rukou každého uživatel služby právo na digitální službu, a tedy na využití skutečně elektronické veřejné správy. Základním cílem, a zároveň i důvodem předložení návrhu zákona, je stanovit obecné právo pro fyzické a právnické osoby týkající se poskytování digitálních služeb jako rovnocenných forem jinak nedigitální (avšak objektivně digitalizovatelné) služby a zároveň ustanovení odpovídají povinnosti orgánů veřejné moci takové digitální služby za podmínek stanovených návrhem zákona poskytnout.“ (.pdf, str. 16, gramatické chyby původní)

Schválené zákony jednak vytvářejí prostředí pro přístup k eGovermentu a zároveň garantují nárok občanů na eGovernment jako rovnocenný k službám nedigitálním.

Jako zastřešení digitálních služeb pak lze chápat Ministerstvem vnitra budovaný Portál občana. Ministerstvo vnitra o portálu uvádí:

„Portál občana je personalizovaným místem pro poskytování služeb občanovi. Jde o poskytování přímé, tedy přímo z prostředí portálu, nebo přenesené, tedy odkázáním občana na portály dalších úřadů bez nutnosti opětovného přihlašování a ověřování identity. Aby občan mohl začít využívat služby na Portálu občana, musí nejdříve v přihlášení prokázat svou totožnost.“

V současnosti existuje celkem 8 možností přihlášení se do systému, například:

Rozvoj Portálu občana není ani zdaleka u konce. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů spadá Portál občana pod Ministerstvo vnitra. Rozvoj projektu pokračuje i nadále, pro roky 2021 a 2022 jsou předpokládány investice ve výši 3,8 mld. Kč a pro další období další investice ve výši 1,5 mld. Kč (.pdf, str. 13). Seznam (.pdf) služeb, které portál ovládá, se neustále rozšiřuje, v současné době skýtá již přes 230 úkonů. Pro mnoho z nich je však nutné zřízení datové schránky. V některých případech, jak je ze seznamu patrné, figuruje Portál občana jako prostředník; tj. skrze něj se dostaneme na příslušné portály, které danou funkci vykonávají. Mezi dostupné služby patří například: 

  • Výpis bodového hodnocení řidiče
  • Podání daňového přiznání
  • Výpis z Rejstříku trestů
  • Výpis z živnostenského rejstříku
  • Vyřízení živnostenského oprávnění
  • Požádání o potvrzení bezdlužnosti
  • Informace z katastru nemovitostí
  • Přístup k eReceptu
  • Informace o pracovní neschopnosti
  • Přehled o důchodovém pojištění
  • Notifikace platnosti dokladů
  • Portály obcí a měst

Nicméně stále platí, že k mnoha službám se občan dostane pouze zprostředkovaně. Nutnost zřízení datové schránky platí u mnoha úkonů. Jak uvádí web Lupa.cz, „ovšem pokud nemáte svou vlastní datovou schránku (fyzické osoby), jsou pro vás ony výpisy z rejstříků veřejné správy i nadále (elektronicky, přes portál) nedostupné". Zmiňme však, že nejběžnější služby, jako například výpis z bodového hodnocení řidiče nebo výpis z Rejstříku trestů, mohou proběhnout i bez datové schránky. Zda je daná služba dostupná bez datové schránky, můžeme najít v aktualizovaném seznamu (.pdf). Uveďme, že pro právnické osoby je datová schránka povinná a momentálně se spekuluje nad tím, že od roku 2023 bude povinná i pro podnikající fyzické osoby (OSVČ). Jako jiný příklad zprostředkovaných služeb můžeme uvést případy, kdy Portál občana funguje jen jako křižovatka, která uživatele odkáže na příslušné servery (.pdf, od str. 3) jako Českou správu sociálního zabezpečení, Daňový portál Finanční správy ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí/Úřad práce, Celní správu a službu eRecept.

Investiční plán země Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme strategický investiční plán země – zajistíme inventuru připravovaných investic a syntézu analytických materiálů jednotlivých ministerstev tak, aby byl plán pro zásadní investice závazný včetně zajištění zdrojů a jejich udržitelnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Detailní znění Národního investičního plánu bylo zveřejněno v prosinci 2019. Dokument se nicméně podobá spíše seznamu možných investic než závaznému investičnímu plánu. Jedním z podstatných problémů je absence podrobnějšího plánu zajištění financí.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Premiér Andrej Babiš představil 26. listopadu 2018 po několikerém odkladu Národní investiční plán ČR na období let 2019–2030. Plán podle Andreje Babiše obsahoval více než 17 tisíc projektů za 3,45 bilionu Kč, přičemž 1,23 bilionu mělo být vyčleněno na investice do roku 2022. V rámci příprav dle vyjádření premiéra Babiše proběhl rozsáhlý sběr dat provedený Ministerstvem pro místní rozvoj, při němž měly být osloveny nejen všechny resorty, ale i obce, města a kraje. Za tímto účelem Andrej Babiš vyjížděl na jaře roku 2018 spolu se svou první vládou do regionů, kde obcím a krajům sliboval investice ve výši přesahující 100 miliard Kč. Výsledkem sběru dat mělo být dle Babiše „vytvoření mapy investičních preferencí, která bude nyní konfrontována s kapitálovými možnostmi České republiky“. Detailní znění Národního investičního plánu však dlouhou dobu nebylo dostupné. Po většinu roku 2019 vláda interní materiál odmítala zveřejnit.

V Poslanecké sněmovně se v březnu 2019 premiér k tématu například vyjádřil takto: „Můj nápad – Národní investiční plán. Tady je. Už ho mám asi dva měsíce. Ale není připraven.“ (video, 1:05:59) Na dotaz (video, 1:11:50) Víta Rakušana v rámci poslaneckých interpelací, který se týkal termínu představení Národního investičního plánu poslancům, Babiš reagoval: „My to připravujeme. Řešíme rozpočet 2020. Ano. A není kam spěchat.“ (video, 1:12:45)

Podobně se premiér Babiš vyjadřoval i v dubnu 2019. V květnu poté uvedl (video, 25:51), že Národní investiční plán bude zveřejněn nejpozději do konce roku 2019. Zpřístupnění se mimo jiné domáhali také Piráti. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek dokonce kvůli tomu v srpnu 2019 podal na premiéra žalobu. Ta však nebyla úspěšná, jelikož soud dokument označil za politický materiál.

V září 2019 oznámili premiér Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček podepsání memoranda o spolupráci vlády a čtyř největších komerčních bank – ČSOB, Komerční banky, České spořitelny a UniCredit Bank. Dohodli se na vzniku Národního rozvojového fondu, který by měl zajistit částečné financování investičních projektů obsažených v Národním investičním plánu. Na začátek byla fondu přislíbena investice 7 miliard korun.

Ke zveřejnění (.pdf) Národního investičního plánu následně došlo až v prosinci 2019. Prezentován byl pod názvem Země budoucnosti pro 11 milionů lidí. Plán je určen pro období let 2020–2050. Počítá (.pdf, str. 7) se zhruba 20 000 investičními projekty v celkové výši kolem 8 bilionů korun. Největší prioritou mají být investiční akce v dopravě, na které je vyčleněno 77 % z celkové částky. Co se týče samotné podoby dokumentu, už první strany uvádí (.pdf, str. 8): „Smyslem Národního investičního plánu rozhodně není diktovat konkrétní investice (…). Jde o živý dokument. Předpokládá, že v průběhu času dojde k jeho postupnému upravování a zpřesňování. Projekty budou muset projít prioritizací, evaluací.“ Na povahu materiálu upozorňuje ve své reakci také veřejnost. Největší problémy představuje absence časového harmonogramu, zajištění financování či nesprávné odhady ekonomických nákladů.

Zajištění zdrojů, které slib vlády výslovně předpokládá, lépe řečeno jejich absenci, kritizovali mimo jiné poslanec Vojtěch Munzar (ODS), Miroslav Kalousek (TOP 09), Pirátská strana nebo ekonom Michal Skořepa. Tento nedostatek v prosinci 2019 připustil i vicepremiér Jan Hamáček: „Teď začíná ta zajímavější část, kdy musíme vést diskusi o tom, jaké jsou priority, časový horizont a kde na to investoři vezmou peníze. Ale to je fáze dvě a tři. Fází jedna bylo plán sestavit.Stejně tak učinil i sám Andrej Babiš: „Stěžejní je to, aby se projekty připravovaly. Ne že se bude čekat, až bude vyřešené celé financování, ministr musí vědět, co má popohnat a začít chystat, i když ještě nemá peníze.“

Správnost a přesnost finančních odhadů pak zpochybňovali například poslanci Petr Beitl (ODS), Petr Fiala (ODS) a Jakub Michálek (Piráti) či Jan Pavel z Národní rozpočtové rady.

Zveřejněný Národní investiční plán byl bez pochyb významným krokem ke splnění slibu, vzhledem k jeho podobě a podstatným nedostatkům jej však nelze považovat za konečnou a úplnou realizaci předvolebního závazku vlády. Za definitivní jej, jak naznačují jednotlivé výroky, nepovažovali sami tvůrci dokumentu, opozice, vláda ani odborníci. Chybějící časový a finanční harmonogram pak vylučují i slibovanou závaznost. Chybí také přehled či potenciál zajištění zdrojů, což je jeden z aspektů vládního slibu. Dokument se totiž podobá spíše seznamu možných investic než závaznému investičnímu plánu. Nicméně vláda skutečně určitý Národní investiční plán připravila, a slib tak hodnotíme jako částečně splněný.

Pro úplnost doplňme, že z Národního investičního plánu částečně vychází také tzv. Národní plán obnovy (.pdf, str. 7), který má mimo jiné pomoci „vyvést českou ekonomiku z krize vyvolané pandemií“ covidu-19 (.pdf, str. 10). Jedná se o plán reforem a investic umožňující České republice čerpat finanční prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost v rámci unijního plánu obnovy Next Generation EU. Národní plán obnovy, který vláda schválila 17. května 2021, počítá s investicemi ve výši téměř 200 miliard Kč (.pdf). Z toho cca 172 miliard má pocházet z grantů EU, 28 miliard pak z národních zdrojů. Musíme nicméně zdůraznit, že se tento materiál vztahuje pouze k období let 2021–2023. Ačkoli bude možné prostředky z fondů EU čerpat až do roku 2026 (.pdf, str. 4), nejedná se o dokument, který by byl dlouhodobým strategickým investičním plánem České republiky.

Nové dálnice Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do roku 2021 zprovozníme 210 kilometrů dálnic, z toho 110 kilometrů dálnic nových a 100 kilometrů modernizované D1. Do roku 2021 rozestavíme dalších 180 km dálnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 16

Do konce roku 2021 má být dle dat Ředitelství silnic a dálnic zprovozněno již 202,1 km dálnic, z toho 97,4 km modernizované D1 a 104,7 km dálnic nových. Rozestavěno však bylo pouze 141,7 km dálnic.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Podle dat dostupných na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) bylo od nástupu současné vlády, tedy od června 2018, do září 2021 zprovozněno celkem 126,7 km dálnic (včetně modernizace D1). Výstavba všech těchto dálnic, kromě D46 (.pdf, str. 4) a D6 (.pdf, str. 4), byla zahájena již před rokem 2018. Ve výstavbě, s plánovaným zprovozněním ještě v roce 2021, je dále podle ŘSD 75,4 km dálnic (včetně modernizace D1). To znamená, že koncem roku 2021 by mělo být zprovozněno celkem 202,1 km dálnic (včetně modernizace D1).

Samotná délka modernizované D1 činí ve sledovaném období 97,4 km (z toho 63,6 km hotových a 33,8 má být dokončeno do konce roku 2021). Nově postavených dálnic je pak 104,7 km (z toho 63,1 km hotových a 41,6 km má být dokončeno do konce roku 2021).

Co se týká zahájení výstavby nových dálnic, bez modernizace dálnice D1, byla v roce 2018 (od června) zahájena výstavba 33 km, v roce 2019 pak 40,2 km, v roce 2020 14,6 km a v roce 2021 53,9 km. Celkově za období vlády Andreje Babiše došlo k zahájení výstavby 141,7 km nových dálnic.

V této věci (výstavby dálnic) se na resort Ministerstva dopravy snesla vlna kritiky. Bývalý ministr dopravy Dan Ťok, člen vlády Bohuslava Sobotky a později prvnídruhé vlády Andreje Babiše, byl často kritizován opozicí, a dokonce i Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Výhrady k rychlosti přípravy staveb ze strany opozice i odborníků pak na resort dopravy směřovaly i za působení Ťokova nástupce Vladimíra Kremlíka i současného ministra Karla Havlíčka.

Zmiňme, že za problematický byl například považován úsek dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem na Vysočině, který byl nakonec modernizován více firmami. Opravy tohoto úseku dálnice přitom začaly již v březnu 2018. Stavba ale nabrala zpoždění a stát nakonec stavebním firmám Geosan Group, Toto Costruzioni Generali a SP Sine Midas Stroy vypověděl smlouvu. Oprava tak nanovo započala v květnu 2019 již pod taktovkou firmy Skanska. Rekonstrukcí další části tohoto dálničního úseku byla nakonec v lednu 2020 pověřena opět Skanska, která stavbu dokončila až v dubnu 2021 (.pdf).

Pomalost plánování a výstavby nových dopravních staveb si dle vyjádření uvědomuje i samotné Ministerstvo dopravy. Navrhlo tedy novelu zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, a stavebního zákona č. 183/2006 Sb., která by umožňovala povolit dopravní stavbu v jednom jediném řízení. „A to na základě méně podrobné dokumentace“, přičemž je s řízením „spojen také pouze jediný přezkum“. Tento tzv. liniový zákon, který předkládalo Ministerstvo dopravy společně s Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem obchodu a průmyslu, úspěšně prošel legislativním procesem během roku 2020 a 13. října 2020 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Celkově tedy slib hodnotíme jako částečně splněný, neboť jak v případě dokončených nových dálnic, tak u modernizace D1 se skutečné číslo neliší od slíbeného o více než 10 %. Pouze u zahájených nových staveb je tato odchylka podstatně vyšší, a to 27 %.

Nový zákon o odpadech Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do konce roku 2018 předložíme nový zákon o odpadech směřující k zásadnímu snížení objemu odpadů končících na skládkách.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Nový zákon o odpadech, jehož cílem je zvýšit míru třídění a využití odpadů, vláda nepředložila do konce roku 2018, jak původně plánovala. Předložen však byl v prosinci 2019. Účinnosti poté nabyl 1. ledna 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Komplexní novela zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech v roce 2018 vládou předložena nebyla. Řešily se pouze drobné úpravy znění tohoto zákona v souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady týkajícím  se rtuti. Uvedený návrh na konci roku 2018 schválila Sněmovna a následně i Senát, jako zákon č. 45/2019 Sb. poté vešel v účinnost v březnu 2019.

Podle plánu legislativních prací vlády pro rok 2019 měl být vládní návrh zákona o odpadech předložen v červnu 2019. Uveďme, že tento termín byl v rozporu se zněním vládního slibu. Ministerstvo životního prostředí nicméně nakonec návrh zákona o odpadech předložilo k meziresortním připomínkám na začátku dubna 2019 a vláda jej poté schválila v prosinci téhož roku.

Ve Sněmovně byl následně tento vládní návrh (.pdf) předložen 18. prosince 2019, tedy skoro rok po vládou slíbeném termínu. Jako zákon č. 541/2020 Sb. pak vyšel ve Sbírce zákonů na konci roku 2020 a účinnosti nabyl 1. ledna 2021. Upřesněme, že zákon byl přijat na základě právních předpisů (.pdf, str. 146) Evropské unie z tzv. balíčku k oběhovému hospodářství, jehož hlavním cílem je předcházení vzniku odpadů a zvýšení jejich recyklace.

Nový zákon o odpadech má tedy zvýšit míru třídění a využití odpadů. Do roku 2025 musí Česká republika například nově recyklovat komunální odpad nejméně z 55 % a o 10 let později až z 65 %. Kromě toho zákon navyšuje poplatek za využitelný odpad ukládaný na skládku, a to postupně z 800 korun za tunu v roce 2021 na 1 850 korun v letech 2029 a dále. Mírné navýšení se týká i poplatku např. za zbytkový (směsný) odpad.

Dalším z cílů zákona bylo také omezení samotného vzniku odpadu, například díky umožnění zavedení systému PAYT (.pdf, str. 227, 228) – z angl. pay as you throw, česky zaplať, kolik vyhodíš. Pomocí tohoto systému pak občané platí za směsný odpad v závislosti na tom, kolik jej vyprodukují. Obce tedy mají nově na výběr, zda budou nadále využívat dosavadní systém poplatků za odpad, v němž každý obyvatel platí pevnou částku, nebo přejdou na systém PAYT

Na závěr uveďme, že vláda nedodržela svůj závazek předložit návrh zákona o odpadech do konce roku 2018, a kvůli nesplnění tohoto termínu jsme slib původně hodnotili jako porušený. Protože však k předložení návrhu zákona, který „směřuje ke snížení objemu odpadů končících na skládkách“, později skutečně došlo, hodnotíme vládní slib jako částečně splněný.

Ochrana veřejnoprávních médií Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost.“

Programové prohlášení vlády, str. 28

Legislativní postavení veřejnoprávních médií nebylo změněno. Připravovaná změna zákona o DPH, nevalorizování televizních a rozhlasových poplatků či podpora kandidátů spojených s politickými subjekty při volbách do mediálních rad, vyvolává pochyby o „důslednosti“ vládní podpory.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Pod pojem veřejnoprávní média neboli média veřejné služby lze zařadit Českou televizi (ČT), Český rozhlas (ČRo) a také, s jistými odlišnostmi od prvních dvou, Českou tiskovou kancelář (ČTK). V rámci našeho hodnocení se nejdříve zaměříme na to, zda byly provedeny či navrženy změny legislativy v této oblasti, dále na změny v dozorčích radách a následně na stav projednávání výročních zpráv České televize.

Změny právní úpravy

Současná vláda během svého působení nevypracovala ani nepředložila žádný návrh novely zákona o ČTK, ani zákona o České televizi. Vládní návrh, který se týkal mimo jiné změny zákona o Českém rozhlase, byl předložen v listopadu 2020, vztahoval se nicméně především k využívání rádiových kmitočtů (.pdf, str. 210).

Připomeňme, že návrh novely zákona o ČT v říjnu 2020 předložil Sněmovně poslanec KSČM Zdeněk Ondráček. Vláda však k tomuto návrhu, který chtěl „umožnit Radě České televize rozhodovat o stížnostech směřujících na jiné zaměstnance České televize než jen na jejího generálního ředitele“ (.pdf, str. 2), vydala nesouhlasné stanovisko a zmíněnou změnu označila za nesystémovou (.pdf, str. 3).

Uveďme, že návrh Zdeňka Ondráčka se týkal také změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Jedním z jeho cílů bylo umožnit (.pdf, str. 1–2) domácnostem vyvázat se z povinnosti tyto poplatky platit, pokud „rozhlasové nebo televizní vysílání nesledují“. Vláda ve zmíněném stanovisku nesouhlasila ani s touto změnou a uvedla (.pdf, str. 1), že by přijetím novely „došlo k nezanedbatelnému snížení objemu finančních prostředků určených na plnění úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání“.

Podle vlády je nutné jakékoli změny systému výběru těchto poplatků pečlivě posuzovat s ohledem na to, jaký dopad budou mít na plnění veřejné služby. „Jen tak bude možno se vyvarovat zásadním, negativním a nevratným dopadům na činnost Českého rozhlasu a České televize, které by mohly znamenat bezprostřední ohrožení plnění úkolů, které mají zajišťovat podle zákona,“ uvádí dále vládní stanovisko z listopadu 2020 (.pdf, str. 1). Podobné vyjádření pak obsahuje (.pdf, str. 1) také stanovisko vlády k dřívějšímu návrhu SPD, který chtěl od koncesionářských poplatků osvobodit některé skupiny osob s nízkými příjmy (.pdf, str. 2). Upřesněme, že návrh SPD ani návrh Zdeňka Ondráčka Sněmovna zatím neprojednala.

Ve spojitosti se snížením objemu finančních prostředků pro média veřejné služby je dobré zmínit, že na začátku června 2021 Poslanecká sněmovna neschválila prodloužení výjimky z DPH pro ČT a Český rozhlas. Ty tak měly přijít o možnost uplatňovat nárok na odpočet DPH, a ročně tak dohromady měly přijít o zhruba 420 milionů Kč. Návrh prodloužit současnou výjimku podal v rámci pozměňovacího návrhu k projednávané novele zákona o dani z přidané hodnoty poslanec Zbyněk Stanjura (ODS). Při hlasování o jeho návrhu (.pdf) se však kromě poslanců SPD zdržela velká většina poslanců hnutí ANO, a návrh tak byl zamítnut. Zmiňme, že poslanci dalších stran včetně vládní ČSSD hlasovali pro prodloužení výjimky. Vládní poslanci ale při tomto hlasování jako celek zachování stávající výjimky nepodpořili.

V červenci 2021 však Senát vrátil novelu zákona o DPH Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy a Sněmovna následně na pozměňovací návrh Senátu přistoupila přes neutrální stanovisko ministryně Schillerové k tomuto bodu. Díky tomu mohou veřejnoprávní média využívat širší nároky na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) až do konce roku 2024.

Dozorčí rady

Dále zmiňme, že možným faktorem vlivu vlády v oblasti veřejnoprávních médií je volba členů jejich dozorčích rad. Ti jsou voleni Poslaneckou sněmovnou. Tato volba je nicméně obvykle tajná.

Změny nastaly například v tzv. velké vysílací radě, tedy Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která má ze zákona třináct členů volených na 6 let. Od nástupu současné vlády zde došlo k výměně jedenácti členů. Zmínit můžeme například zvolení Ladislava Jakla v dubnu 2019. Tento bývalý spolupracovník Václava Klause dříve kandidoval také za hnutí SPD, které jej rovněž do rady navrhlo. Jakl přitom veřejně uváděl, že by se měla veřejnoprávní média zrušit. V březnu 2019 byl do RRTV zvolen také Vadim Petrov za hnutí ANO, který dlouhodobě kritizuje například Českou televizi, jež podle něj „není nestranná“ a „dělá vlastní politiku“. Rozruch způsobil radní Českého rozhlasu Josef Nerušil, který oznámil svoji kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim 2021. Josef Nerušil, který bude na kandidátce SPD, přitom Radu opustit neplánuje

Radě ČT, která má podle zákona 15 členů volených na 6 let, proběhlo od nástupu současné vlády celkem šest změn. V březnu 2020 byli do této rady zvoleni bývalý šéf televizního zpravodajství Roman Bradáč, ekonom Pavel Kysilka a bývalý poslanec za ČSSD Jiří Šlégr. V květnu 2020 se poté novými radními stali ekonomka Hana Lipovská, moderátor Lubomír Veselý a novinář Pavel Matocha. Opoziční poslanci květnovou volbu nových členů poměrně silně kritizovali a hovořili o ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize.

Dne 11. listopadu 2020 byla Radou ČT odvolána dozorčí komise na návrh radní Hany Lipovské. Následně 18. listopadu 2020 oznámili rezignaci na svou funkci předseda Rady ČT René Kühn a tehdejší místopředseda Jaroslav Dědič. Při hlasování o odvolání dozorčí komise se Kühn hlasování zdržel a Dědič se schůze neúčastnil. Uveďme, že Senát Parlamentu ČR dalšího dne přijal usnesení, dle kterého odvolání dozorčí komise nebylo v souladu se zákonem.

Právní posudek zpracovaný pro Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky například označil (.pdf, str. 4) jednání Rady ČT za netransparentní a proti smyslu základních ustanovení zákona o České televizi. Volební výbor následně doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně zabývat se neprodleně situací v Radě ČT. Doplňme, že volba nových členů dozorčí komise proběhla 25. listopadu 2020.

Mediální pozornost přitáhla také žádost Rady ČT o zpracování posudku, zda je ředitel České televize Petr Dvořák ve střetu zájmů. Posudek by měl vyhodnotit, zda Dvořák svým spoluvlastnictvím společnosti Gopas porušuje zákon o České televizi. Radní Hana Lipovská, která Dvořáka vyzvala, aby možný střet zájmů vysvětlil, dorazila do budovy televize za doprovodu dvou neuniformovaných policistů. Dvořák počínání Lipovské označil za manipulativní a upozornil na to, že kdyby byl na jednání Rady ČT přítomen, k celé záležitosti by se mohl vyjádřit rovnou.

Poslanec za KDU-ČSL Jan Bartošek v květnu 2021 navrhl, aby Sněmovna jednala o odvolání Hany Lipovské z Rady ČT. Poslanecká sněmovna ale rozhodla, že tento bod projednávat nebude. Kontroverzním krokem radní Lipovské bylo také oznámení její kandidatury za Volný blok ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim 2021. V Radě ČT přitom chtěla zůstat.

Dne 7. září 2021 však sněmovní volební výbor doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně odvolání Hany Lipovské z Rady České televize z důvodu politické angažovanosti a ztráty nezávislosti a Lipovská tak byla nakonec 17. září odvolána. Pro její odvolání z Rady ČT hlasovali i přítomní poslanci ANO a ČSSD.

Dodejme, že vyostřenou debatu způsobila také projednávaná volba čtyř neobsazených míst v Radě ČT, kterou Poslanecká sněmovna doposud neprovedla. Předmětem sporů jsou jména některých kandidátů. Mezi nimi je například advokát Michael Mann, který čelí kárné žalobě advokátní komory za kontroverzní výroky v souvislosti s kauzou nenávistných komentářů pod fotografií teplických prvňáčků. Podle kritiků někteří kandidáti do Rady ČT představují ohrožení nezávislosti České televize. Pirátský poslanec Tomáš Martínek například ve Sněmovně uvedl, že „z vyjádření vybraných kandidátů (…) lze očekávat, že posílí hlasovací většinu v Radě ČT, která usiluje o odvolání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka a o likvidaci kritických pořadů Otázky Václava Moravce, Reportéři ČT, 168 hodin a dalších“.

Výroční zprávy ČT

Za ohrožení České televize se také často považuje možnost, že by nebyly schváleny dvě po sobě jdoucí výroční zprávy a zprávy o hospodaření. Ty schvaluje Poslanecká sněmovna. Podle zákona o České televizi může být v případě neschválení dvou po sobě následujících výročních zpráv odvolána kompletně celá Rada ČT a navolena znovu. Ta by pak potenciálně mohla zvolit nového ředitele ČT. O této alternativě dlouhodobě a veřejně mluví prezident Miloš Zeman.

V Poslanecké sněmovně čekaly výroční zprávy o činnosti a hospodaření za roky 2016 a 2017 na schválení až do 24. října 2019, kdy poslanci všechny tyto zprávy (zprávu o činnosti za roky 20162017 i zprávu o hospodaření za rok 20162017) schválili. Tomu předcházela dlouhá debata (video, čas 0:28–1:38), odložení projednávání výročních zpráv i hrozba vyvolání mimořádné schůze v případě jejich neschválení.

Projednávání výročních zpráv České televize za rok 2018 bylo ve stejný den přerušeno a Sněmovna je musí ještě v budoucnu schválit. Zatím je projednával pouze sněmovní volební výbor, který je doporučil ke schválení. Volební výbor projednal a doporučil ke schválení také výroční zprávu o hospodaření České televize v roce 2019, obdobná výroční zpráva za rok 2020 čeká na své projednání ve výboru.

Souhrnně tak lze říct, že vláda dodržela svůj slib zachování stávající úpravy postavení veřejnoprávních médií. Legislativní zakotvení těchto médií se nezměnilo. Nicméně vláda se svým slibem zavázala také „důsledně podporovat“ nezávislost veřejnoprávních médií. Postoj vlády a jejích poslanců lze však z hlediska této důslednosti považovat v některých případech za problematický.

Jako příklad můžeme uvést připravovanou změnu zákona o dani z přidané hodnoty, která měla připravit ČT a ČRo o část financí. Tato úprava, stejně jako skutečnost, že se výše televizních poplatků přes postupující inflaci nezměnila od roku 2008 (rozhlasových ještě déle), vyvolává pochyby o zachování finanční nezávislosti veřejnoprávních médií. Problematická je v tomto ohledu také podpora některých kandidátů do mediálních rad, kteří jsou spojeni s některými politickými subjekty do té míry, že lze legitimně pochybovat o jejich nezávislosti. Obdobně opakované a dlouhodobé odkládání schválení výročních zpráv o hospodaření ČT lze legitimně vnímat jako jistou formu nátlaku na toto médium.

Vzhledem k charakteru slibu, kdy se vláda zavázala „důsledně podporovat“ nezávislost veřejnoprávních médií, tak daný výrok hodnotíme jako pouze částečně splněný. 

Ochrana zemědělské půdy Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme opatření proti dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy, včetně podpory přednostní výstavby na brownfieldech nebo povinnosti náhradních rekultivací.“

Programové prohlášení vlády, str. 37

Vládou nebyly podniknuty žádné legislativní kroky zabraňující dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy. Je však pravdou, že ministerstva vytvořila podpůrný program pro vybrané obce, které mají zájem o revitalizaci brownfieldů, tj. například nevyužívaných průmyslových areálů apod.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně začněme dané hodnocení tím, zda došlo k zavedení přímých opatření proti záboru zemědělské půdy. V současné době upravuje problematiku záboru zemědělské půdy zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Tato legislativa v § 4 říká, že „pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu“. Pokud je odnětí zemědělské půdy nutné, potom je přednostně zabrána zemědělská půda méně kvalitní, přičemž kritériem kvality půdy jsou třídy ochrany. V takovém případě je pak na základě § 9 zákona nutný souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Doplňme, že tento paragraf dále upravuje výjimky, kdy je zábor půdy možný bez vydání souhlasu patřičných orgánů.

Při žádosti o vyjmutí pozemku z půdního fondu je také nutné zaplatit související odvody. Určení výše odvodu dále upřesňují vyhláška k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) č. 441/2013 Sb. a vyhláška o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků č. 298/2014 Sb. Obě vyhlášky byly v současném volebním období několikrát novelizovány, změny se nicméně netýkají záboru kvalitní zemědělské půdy.

19. června 2019 předložila skupina poslanců KSČM Poslanecké sněmovně novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, jejímž cílem je dle důvodové zprávy (.pdf, str. 4) zpřísnit ochranu tohoto fondu maximálním omezením možnosti z něj půdu odejmout. Podle návrhu novely by například k odnětí zemědělské půdy mohlo dojít jen v nezbytném případě a pouze ve veřejném zájmu, který převyšuje veřejný zájem ochrany zemědělského půdního fondu. Vláda k návrhu vydala (.pdf, str. 2) neutrální stanovisko. Novela zákona byla 8. srpna 2019 přikázána k projednání v Zemědělském výboru, k jejímu projednání v Poslanecké sněmovně však k 17. září 2021 nedošlo.

Mezi další návrhy, které se ochrany půdy dotýkají, patří i návrh (.pdf, str. 1, 4) KDU-ČSL o zvýšené ochraně půdy I. a II. kategorie. Vláda k němu v srpnu 2020 vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). Také v tomto případě měl návrh projednat Zemědělský výbor a k 17. září 2021 poslanci návrh neprojednali.

Uveďme, že na konci roku 2019 vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely zákona o urychlení staveb dopravní infrastruktury, jenž ochranu půdy uvedených dvou kategorií do určité míry snižuje. A to tím, že v případě staveb dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, které splní dané podmínky, nebude (.pdf, str. 8) třeba posuzovat, zda veřejný zájem na postavení těchto staveb výrazně převažuje nad veřejným zájmem na uchování půdy. Návrh novely prošel legislativním procesem a byl vyhlášen jako zákon č. 403/2020 Sb.

Přímá opatření proti záboru zemědělské půdy tedy vláda nepřipravila, resp. nepředložila.

Výstavba na brownfieldech

Stát také podporuje výstavbu na brownfieldech, tedy na plochách a v areálech, které dříve sloužily například pro průmyslové či zemědělské účely a jež nelze bez předchozí revitalizace vhodně využívat. V roce 2021 tak mohly vybrané obce ze strukturálně postižených krajů (nebo samotné kraje – Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský) požádat o dotaci na regeneraci zanedbaných areálů a na jejich přeměnu na průmyslové a podnikatelské plochy. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s agenturou CzechInvest na tuto výzvu alokovalo 210 milionů korun.

Jednalo se už o pátou z výzev vyhlášených v rámci programu Regenerace a podnikatelské využití brownfieldů, který v roce 2016 (.pdf) schválila vláda Bohuslava Sobotky. K vypsání první výzvy došlo ještě za jejího působení v roce 2017, druhou již vyhlašovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu za první vlády Andreje Babišekvětnu 2018. Zbývající výzvy byly vyhlášeny již za současného vládního kabinetu. Doplňme, že podle dostupných informací získalo více než 20 měst a obcí (.xlsx) v rámci prvních čtyř výzev dotace v celkové hodnotě přes 383 milionů korun.

Pro roky 20192020 zveřejnilo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) také výzvy, jejichž prostřednictvím mohly obce a kraje celé České republiky požádat o dotace na regeneraci brownfieldů pro nepodnikatelské využití. V listopadu 2020 MMR uvedlo, že v těchto letech podpořilo projekty částkou přesahující jednu miliardu korun.

Brownfieldů se týká i program Státního fondu podpory investic, který od roku 2021 poskytuje územním samosprávným celkům dotace či úvěry na revitalizaci těchto tzv. území se starou stavební zátěží pro jiné než hospodářské využití. Doplňme, že podmínky použití této podpory poskytované Státním fondem podpory investic upravuje nařízení vlády č. 496/2020 Sb. účinné od 1. ledna 2021.

Uveďme, že tyto výzvy a programy jsou v souladu s Národní strategií regenerace brownfieldů 2019–2024 (.pdf), kterou vypracovala ministerstva ve spolupráci s agenturou CzechInvest a jíž se vláda zabývala v červenci 2019. Tato strategie měla za cíl nastavení vize (.pdf, str. 1) pro zmíněné pětileté období a dala si za úkol zlepšení ve čtyřech zásadních bodech – organizace; finanční podpora; územní opatření; vzdělání, výzkum a osvěta (str. 14–24). Tato iniciativa společně s výše zmíněnými výzvami znamená jistou míru snahy současné vlády o zlepšení situace brownfieldů.

Náhradní rekultivace

Tzv. náhradní rekultivace, tedy povinnost při záborech zemědělské půdy naopak jiné pozemky rekultivovat k zemědělským účelům, zavedena nebyla. Mimo jiné se o zavedení náhradních rekultivací pokoušel dříve zmíněný poslanecký návrh (.pdf, str. 5) KSČM z června 2019. Vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko, konkrétně zavedení náhradních rekultivací však kritizovala (.pdf, str. 2) jako problematické opatření, které se v minulosti neosvědčilo.

Závěrem tedy uveďme, že z opatření uvedených ve vládním slibu vláda podnikla podstatné kroky pouze v podpoře výstavby na brownfieldech. Došlo tak k částečnému splnění slibu.

Online platby u státních institucí Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Samozřejmostí bude on-line platba u všech státních institucí České republiky.“

Programové prohlášení vlády, str. 13

Plošné zavedení on-line plateb je součástí záměru „Platební brána“ implementačního plánu Informační koncepce ČR. V roce 2019, kdy měl být realizován, byl dokončen jen asi z 50 %. Od března 2021 se mohou do projektu přihlašovat orgány veřejné moci i poskytovatelé platebních bran.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Usnesením vlády č. 629 (.pdf) byl dne 3. října 2018 přijat úvodní dokument programu Digitální Česko. Součástí tohoto programu je kromě strategických materiálů Česko v digitální Evropě (.pdf) a Digitální ekonomika a společnost (.pdf) i Informační koncepce České republiky (IKČR) (.pdf). Právě poslední zmíněný materiál nás bude zajímat. „IKČR navazuje na strategický cíl SC3: Dobudování eGovernmentu, aktuálně platného strategického materiálu veřejné správy Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (SRR VS) a dále jej rozpracovává tak, aby se mohl uplatnit při dlouhodobém řízení rozvoje IS jednotlivých OVS (orgánů veřejné správy, pozn. Demagog.cz),“ uvádí dokument (.pdf, str. 1).

Naplnění cíle Informační koncepce ČR má být řízeno ve struktuře pěti (str. 2) hlavních cílů:

  1. uživatelsky přívětivé a efektivní on-line služby pro občany a firmy,
  2. digitálně přívětivá legislativa,
  3. rozvoj prostředí podporujícího digitální technologie v oblasti eGovernmentu,
  4. zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě,
  5. efektivní a centrálně koordinované ICT (informační a komunikační technologie) veřejné správy.

Zavedení on-line plateb je blíže specifikováno v implementačním plánu (.pdf), který byl schválen na jednání vlády dne 15. dubna 2019. Vládní slib je v dokumentu nazván jako záměr „Platební brána“ a je součástí dílčího cíle IKČR 1.03. Tento záměr je pak popsán (.pdf, str. 24) jako „centrální platební brána, umožňující platbu za poplatky, pokuty, služby státní správy a samosprávy v jednotném rozhraní, pomocí platební karty, převodu z účtu a dalšími způsoby“. Realizace záměru měla probíhat od 1. září 2018 do 1. září 2019; jako gesční úřad je v materiálu uvedeno Ministerstvo vnitra ČR. Plánované externí náklady realizace byly vyčísleny v rozmezí od 3 do 6 mil. Kč (.pdf, str. 9).

Podle poslední aktualizace dokumentu (.pdf) Informační koncepce z května 2020 je záměr „Platební brána“ řazen do kategorie „A“ (.pdf, str. 34–35), která označuje projekty „v běhu“, tedy připravené a schválené se zajištěným financováním (str. 4). Dále v dokumentu nacházíme, že byly platební brány v roce 2019 hotovy z 50 %, přičemž v roce 2021 si budou žádat investici 2,5 milionu Kč (str. 8). Zároveň ale pro rok 2022 prostředky přidělené nejsou. Z těchto údajů pak můžeme dovozovat, že jako rok ukončení je plánován rok 2021. 

Projekt Platební brány pro veřejnou správu spustilo Ministerstvo vnitra na začátku března 2021. V této souvislosti ministerstvo připravilo tzv. dynamický nákupní systém (DNS), tedy elektronický systém veřejných zakázek, přes který v tomto případě mohou „orgány veřejné moci ve zjednodušeném režimu podat veřejnou zakázku na platební bránu“. Orgány veřejné moci si v rámci veřejné zakázky mohou zvolit například i platební metodu, kterou si přejí používat (platbu kartou, převodem, SMS platbou atd.). Poskytovatelé služeb platebních bran se tak do soutěže v rámci DNS mohou přihlašovat právě od března 2021.

Ministerstvo vnitra uvádí, že projekt Platebních bran pro veřejnou správu je v současnosti plánován na čtyři roky. Vytvořen byl také nový web zaměřený pouze na platební brány. Popisuje mimo jiné pravidla, kterými je třeba se řídit při zřizování platební brány ze strany státních orgánů, a podává přehled o jednotlivých způsobech platby.

Vidíme tedy, že sice nedošlo k úplné realizaci záměru „Platební brány“ v září 2019, jak předpokládal implementační plán z března 2019 (.pdf, str. 9), ale ke konci srpna 2021 již určité kroky ke splnění vládního slibu byly vykonány. Uveďme však, že skutečná, plná realizace je pravděpodobně velmi vzdálená, neboť neznáme datum ukončení jednotlivých výběrových řízení.

Otevřená data ministerstva zdravotnictví Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Začneme otevřeně zveřejňovat data o hospodaření rezortu a jím přímo řízených nemocnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

V roce 2018 byl spuštěn web faktury.mzcr.cz, na němž následně Ministerstvo zdravotnictví začalo zveřejňovat seznamy svých faktur i faktur některých jím přímo řízených organizací. Data většiny nemocnic spadajících pod Ministerstvo zdravotnictví zde však stále nejsou k dispozici.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo zdravotnictví v době současné vlády Andreje Babiše začalo nejdříve zveřejňovat informace o fakturách prostřednictvím internetového Katalogu otevřených dat MZČR. Stejná data lze pak také nalézt v tzv. Národním katalogu otevřených dat, k jehož spuštění došlo ještě za vlády Bohuslava Sobotky v roce 2015 (.pdf, str. 10). 

Upřesněme, že přímo faktur, tedy údajů týkajících se hospodaření MZČR a organizací v jeho přímé působnosti, se týká 25 datových sad, které obsahují pouze informace za rok 2018 a neúplná data za rok 2019. Samotné ministerstvo zde přestalo zveřejňovat faktury v červnu 2019. Některé krajské hygienické stanice, které jako jedny z mála začaly faktury zveřejňovat v roce 2018, s touto praxí přestaly hned v lednu 2019. Informace o fakturách nemocnic spadajících pod Ministerstvo zdravotnictví zde pak zcela chybí.

Kromě Katalogu otevřených dat MZČR nicméně resort zdravotnictví provozuje také web Faktury MZČR (faktury.mzcr.cz), který byl dle informací ministerstva spuštěn již v roce 2018 (.pdf, str. 31). Kdy přesně zde začaly být seznamy faktur dostupné k nahlédnutí, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Jak však napovídají záznamy internetového archivu Wayback Machine, došlo k tomu pravděpodobně až ve druhé polovině roku 2020.

Podstatné nicméně je, že Ministerstvo zdravotnictví na webu Faktury MZČR skutečně zveřejňuje přehledy faktur, které se v některých případech týkají také let 2020 a 2021. Jedná se tedy o aktuálnější data, než která poskytuje Katalog otevřených dat MZČR. K 31. srpnu web Faktury MZČR obsahuje data vztahující se k Ministerstvu zdravotnictví, 11 z celkových 14 krajských hygienických stanic, k 5psychiatrickým nemocnicím a dalším 10 organizacím v působnosti ministerstva. Informace o fakturách pro zbývajících 41 organizací v gesci MZČR, včetně více než dvacítky nemocnic, zde však stále k dispozici nejsou. 

Uveďme také, že ani na tomto webu nejsou data u všech organizací úplná. Zatímco například Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo přehled faktur za roky 2018, 2019, 2020 a částečně také za letošní rok, v případě některých krajských hygienických stanic zde chybí přehledy i za celé poslední dva roky.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo zdravotnictví sice začalo zveřejňovat data o hospodaření na webu Katalog otevřených dat MZČR a následně na webu Faktury MZČR, ale tato data se nevztahují ke všem organizacím v jeho působnosti. Chybí také data pro většinu jím řízených nemocnic. Z těchto důvodů proto vládní slib hodnotíme pouze jako částečně splněný.

Peníze do školství Vzdělanost Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše pro rok 2017.“

Programové prohlášení vlády, str. 14

V roce 2020 průměrný plat učitelů i nepedagogických zaměstnanců v regionálním školství dosáhl 140 % hodnoty z roku 2017. Pro rok 2021 vláda schválila další navýšení, podle predikcí by v roce 2021 měl plat učitelů dosáhnout 153 % oproti roku 2017, u nepedagogů ovšem jen 146 %.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že vláda tento slib prezentuje jako závazek navýšení platů v regionálním školství. Tedy v mateřských a na základních, středních a vyšších odborných školách, v tomto případě zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), kraji a obcemi. V rámci ověření se proto nezaměřujeme na vývoj platů na vysokých školách.

Uveďme také, že Andrej Babiš či Alena Schillerová dlouhodobě hovoří o tom, že navýšení platu učitelů na 150 % oproti roku 2017 znamená nárůst na 45 tisíc Kč v roce 2021. Podle dat MŠMT (.xlsx, list A4.1.2) nicméně průměrný plat učitelů v regionálním školství v roce 2017 činil 31 578 Kč. Růst na 150 % by proto měl odpovídat 47 367 Kč. 

Vládní představitelé tak zde pravděpodobně zaměňují pojem učitel s širším pojmem pedagogický pracovník, kam kromě učitelů spadají například také asistenti pedagoga či školní psychologové atd. V roce 2017 (.xlsx, list T2.3.E) byl totiž jejich průměrný plat 30 259 Kč. 150 % této částky by poté činilo 45 389 Kč, což více odpovídá číslům, která ve spojitosti s námi ověřovaným slibem používá premiér Babiš.

Dále uveďme, že nepedagogičtí zaměstnanci, mezi něž patří (.pdf, str. 55–56) například školníci, kuchaři, uklízeči, hospodáři, správci IT atd., v roce 2017 pobírali plat v průměrné výši 17 611 Kč (.xlsx, list T2.3.E). Nárůst na 150 % by tudíž měl odpovídat částce 26 417 Kč.

Nyní se ale zaměřme na skutečný vývoj platů zaměstnanců regionálního školství. Graf níže zobrazuje růst průměrných platů učitelů, pedagogických a nepedagogických pracovníků dle posledních dostupných dat MŠMT, tedy dat za roky 2017, 2018, 20192020 (vše .xlsx, T2.3.E). Pro porovnání také ukazujeme vývoj průměrné mzdy v ČR. Lze tedy vidět, že platy uvedených skupin za doby působení současné vlády rostly, a to rychleji než průměrná mzda. Do roku 2020 nicméně vládou slibovanou výši 150 % nepřekročily. Průměrný plat učitelů v roce 2020 dosáhl 44 224 Kč, což odpovídá 140 % jejich platu v roce 2017. V případě pedagogických pracovníků se jedná o 138 %, u nepedagogických zaměstnanců o nárůst na 141 %.

Ministerstvo školství dosud nezveřejnilo data za první dvě čtvrtletí roku 2021, v rámci ověření vládního slibu tak vycházíme ze schváleného rozpočtu. Při vyjednávání o státním rozpočtu pro rok 2021 se vláda nejprve dohodla na nárůstu o 9 % u platů učitelů a 7 % u nepedagogických pracovníků. Nakonec však v prosinci 2020 schválila pouze 4% nárůst platů nepedagogických zaměstnanců a 4% nárůst tarifní složky platu učitelů. Ministr školství Robert Plaga však tehdy také uvedl, že další peníze dostanou učitelé v odměnách a příplatcích, a celkový objem prostředků na jejich platy by tak podle něj měl skutečně narůst o 9 %. 

Tomu poté odpovídají i data Ministerstva školství, podle kterých je v jeho rozpočtu pro rok 2021 (.docx, str. 1) vyčleněno více než 121 miliard Kč na mzdy/platy všech zaměstnanců regionálního školství, tedy přibližně o 10 % více prostředků, než tomu bylo v roce 2020 (.doc, str. 1). Při tvorbě rozpočtu (.docx, str. 3) pak ministerstvo zohlednilo právě „zvýšení prostředků na platy pedagogických pracovníků o 9 % (…), z toho zvýšení platových tarifů o 4 %“ a „zvýšení prostředků na platy nepedagogických zaměstnanců o 4 %“.

Pokud tedy budeme vycházet z rozpočtu Ministerstva školství, platy pedagogických pracovníků, včetně učitelů, v roce 2021 skutečně narostly o 9 %., Průměrný plat učitele by letos dosáhl 48 204 Kč. To odpovídá 152,7 % jejich platu z roku 2017. Průměrný plat všech pedagogických pracovníků by poté odpovídal 45 521 Kč, tedy 150,4 % hodnoty z roku 2017. Tuto část svého slibu tedy vláda splnila.

V případě nepedagogických pracovníků ovšem MŠMT počítá pouze s nárůstem o 4 %, průměrný plat těchto zaměstnanců by tedy v roce 2021 měl činit 25 737 Kč, což odpovídá 146,1 % jejich platu z roku 2017. Vláda tedy svůj slib, že u nepedagogických pracovníků dojde v roce 2021 k nárůstu platu „minimálně na 150 %“, zcela nesplnila, ačkoli se k této hodnotě platy přibližují. Vládní slib z tohoto důvodu hodnotíme jen jako částečně splněný.

Podpora zemědělců Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Snížíme administrativní zátěž pro všechny zemědělce a potravináře.“

Programové prohlášení vlády, str. 36

Vláda prosadila některé dílčí změny, které snižují administrativní zátěž zemědělců, například v oblasti dřevařství či při zpracování masa. Plošně však ke snížení administrativní zátěže u zemědělců a potravinářů nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo v březnu 2019 plán, jak zjednodušit byrokratický proces v různých resortech. Tento plán (.docx) obsahuje přehled opatření, která by měla dopomoci ke snížení administrativní zátěže podnikatelů až do roku 2022. Plán byl schválen v červenci 2019. Jedním z bodů je třeba novela zákona o obchodních korporacích (.docx, str. 9), která byla schválena v lednu 2020. Novela umožňuje splácet peněžité vklady i jinak než vkladem na bankovní účet a zjednodušuje rozhodování mimo valné hromady.

Dalších plánovaných změn mělo být dle výše uvedeného plánu dosaženo novelou zákona o silniční dopravě č. 111/1994 (.pdf, str. 8). Novela měla odstranit povinnost příjemce uchovat při dopravě nebezpečných věcí doklady po dobu 2 let (str. 8). Ke zrušení této povinnosti došlo novelou č. 115/2020 Sb. s účinností od 1. července 2020.

Ministerstvo zemědělství předložilo v listopadu 2018 novelu (.pdf) zákona o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh. Ta má zamezit dvojitým kontrolám (.pdf, str. 17) firem hospodařících v tomto odvětví. Toto opatření je v souladu s harmonogramem plánu (.docx, str. 10). Novela zákona byla vyhlášena v srpnu 2019 a je účinná od 1. října 2019.

Plán na zjednodušení byrokracie poté například hovoří i o změně vinařského zákona (.doc, str. 43), která by měla přispět k elektronizaci formulářů spojených s registrací v této podnikatelské oblasti a která byla naplánována na rok 2020. V roce 2019 proběhla analýza zákona. Novela však zatím představena nebyla.

V účinnosti je od 1. září 2019 také vyhláška o způsobu provádění klasifikace jatečně upravených těl jatečných zvířat a podmínkách vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k této činnosti. Vyhláška upravuje způsob klasifikace zvířat a označení jatečně upravených těl a zjednodušuje administrativu pro vydání osvědčení o odborné způsobilosti, tj. žadatel nemusí na rozdíl od předchozí úpravy přikládat potvrzení o zdravotní způsobilosti.

Bývalá ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková pak v únoru 2019 představila podnikatelské desatero, které by mělo dopomoci ke snížení administrativní zátěže. Jedná se však zatím pouze o prohlášení, na jehož plnění se dle Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) postupně pracuje. Jedním z bodů je například digitalizace formulářů. V této souvislosti je důležité zmínit zákon o právu na digitální službu, který zavádí rovnocennost papírových a digitálních formulářů a také právo na elektronickou komunikaci se státem. Ten byl schválen Parlamentem ČR na konci roku 2019. Doplňme také, že mezi předkladateli zákona byli i poslanci vládního hnutí ANO a ČSSD. 

Dalším bodem podnikatelského desatera MPO je i vytvoření tzv. kontrolního webu, tedy Jednotného portálu evidence kontrol (.pdf, str. 2). Jeho cílem je sdílení informací o kontrolní činnosti a snížení počtu kontrol zejména u malých podnikatelů na max. jednu kontrolu ročně. Tu provede Česká obchodní inspekce nebo Živnostenský úřad. Uveďme, že podle původního plánu ministerstva měl být tento kontrolní web v provozu od 1. července 2021. Část prostředků na jeho realizaci však stát použil na vývoj „digitálních řešení pro zvládání pandemie“ covidu-19 (.pdf, str. 7), a nyní tak MPO počítá se spuštěním portálu do konce roku 2022 (.pdf, str. 2).

V dlouhodobém měřítku se celková byrokratická zátěž podnikatelů postupně snižuje. V roce 2018 byl Index byrokracie, tedy ukazatel toho, kolik hodin ročně stráví průměrná malá firma papírováním, 233 hodin za rok. V roce 2020 to bylo o deset hodin méně. 

Zdůrazněme, že Index byrokracie popisuje průměrnou firmu, není tedy zaměřen na administrativu zemědělců a potravinářů. Právě představitelé zemědělských a potravinářských svazů upozorňují na to, že v posledních letech ve svých odvětvích nezaznamenali žádné snížení byrokracie. Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek uvedl, že současná vláda „žádnou byrokracii, přes pár drobností, celkově nesnížila, ale naopak se situace významně zhoršila“.

Vláda nicméně určité dílčí kroky, které snižují administrativní zátěž zemědělců, například v oblasti dřevařství či při zpracování masa, udělala. To, že by se plošně snížila administrativní zátěž všech zemědělců, však z vyjádření představitelů zemědělských svazů ani z Indexu byrokracie nevyplývá. Slib proto hodnotíme jako částečně splněný.

Posílení zastoupení v EU Bezpečnost Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů a občanů v institucích a orgánech Evropské unie.“

Programové prohlášení vlády, str. 25

Změnit systém zastoupení v orgánech EU, který často vyplývá už ze zakládajících smluv, je velice složité. Česko získalo post místopředsedkyně Evropské komise a ředitele Evropské obranné agentury, počet řadových zaměstnanců Komise ale vzrostl jen nepatrně.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V dubnu 2018 první vláda Andreje Babiše schválila Koncepci pro období 2018–2020, podle níž plánovala „nominovat nové experty na volná místa v institucích EU a soustředit se na obsazení vysokých postů v Evropské komisi“. Tento dokument navazuje na Strategii podpory Čechů v institucích EU z roku 2015. V červnu 2019 pak současná vláda schválila (.pdf) „zajištění financování aktivit vyplývajících ze Strategie podpory Čechů v institucích Evropské unie v letech 2020–2022“. Nynější vláda také pokračuje ve školeníchpřednáškách, které mají českým uchazečům pomoci zvládnout výběrové řízení a získat místo v institucích a orgánech EU.

V následujících odstavcích se budeme věnovat stavu a vývoji českého zastoupení v orgánech a institucích Evropské unie. Zaměříme se na ta místa, jejichž obsazení nominanty daných členských států nevyplývá přímo ze zakládajících smluv, ale může být ovlivněno bez změny smluv. Nebudeme se tedy zabývat orgány, kde má například každý členský stát jednoho zástupce, nebo je stanoven přesný počet zástupců daného členského státu.

Výčet základních orgánů Evropské unie obsahuje čl. 13 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 10, dále jen „SEU“). Poměr zastoupení členských států v těchto orgánech je pak často dán přímo tzv. zakládajícími smlouvami (Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU) a změnit ho tak prakticky není možné (změna by si vyžádala složitý proces změny mezinárodní smlouvy ve všech členských státech, u nás by například muselo změnu schválit 120 poslanců a 3/5 přítomných senátorů).

Přímo ve smlouvách je upraveno složení Evropské rady (čl. 15 SEU), kterou tvoří nejvyšší představitelé členských států a předseda, Rady (čl. 16 SEU), kterou tvoří příslušní ministři členských států, Komise (.pdf, str. 1), která je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu, a Účetního dvora (čl. 285 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU“, (.pdf, str. 169)), který je tvořen opět jedním zástupcem z každého státu. Další orgán zmíněný v zakládajících smlouvách je Soudní dvůr Evropské unie. Ten je tvořen tzv. Soudním dvorem a Tribunálem. Soudní dvůr tvoří dle čl. 19 SEU jeden soudce za každý členský stát. Tribunál (.pdf, čl. 48, str. 13) má od roku 2009 dva soudce za každý stát. Po této změně tedy Tribunál tvořilo 56 soudců, po Brexitu se pak jejich počet snížil na 54.

Evropský parlament má podle čl. 14 SEU maximálně 751 členů, přičemž jsou státy zastoupeny na základě tzv. degresivní proporcionality, tedy systému, ve kterém mají větší státy méně zástupců, než na kolik by měly nárok při spravedlivém rozdělení vycházejícím z počtu obyvatel, menší státy mají zástupců naopak více. Česká republika má 21 europoslanců.

Těmito orgány se tedy zabývat nebudeme a podíváme se na zastoupení českých „úředníků“, na úvod ale uděláme výjimku u Evropské komise. Její místopředsedkyní se totiž na podzim 2019 stala členka hnutí ANO Věra Jourová. Již podruhé se také stala eurokomisařkou, v Komisi zvolené 27. listopadu 2019 má nyní na starost „hodnoty a transparentnost“.

Nejsnadnější cestou ke splnění slibu mohlo pravděpodobně být navýšení počtu českých úředníků v Evropské unii (přehled institucí, orgánů a agentur EU lze nalézt například zde). V dubnu 2018, tedy ještě před nástupem druhé vlády Andreje Babiše, měla totiž Česká republika například podle bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti Aleše Chmelaře nedostatečné zastoupení na úřednických pozicích v orgánech EU. Dle jeho slov zde chyběly stovky českých úředníků. Podle vyjádření bývalého vedoucího Stálého zastoupení České republiky při EU Jakuba Dürra z května 2019 pak v poslední době přibývali čeští úředníci především na nižších pozicích.

V září 2021 je již k dispozici většina výročních zpráv orgánů a institucí EU za rok 2020 a 2021, z nichž některé obsahují také data o národnostním složení zaměstnanců. Tyto informace lze pak porovnat s předchozími lety, tedy před nástupem druhé vlády Andreje Babiše a po něm. Například pro Evropskou komisi k 1. lednu 2018 pracovalo (.pdf, str. 2) 505 Čechů, kteří tvořili 1,6 % zaměstnanců. K 1. lednu 2020 se toto číslo výrazně nezměnilo (.pdf, str. 2). Počet českých pracovníků se sice mírně navýšil na 527, toto číslo ale stále odpovídá přibližně 1,6 % vzhledem k nárůstu celkového počtu zaměstnanců Komise. K lednu 2021 bylo (.pdf, str. 2) českých pracovníků 533, respektive 1,7 %. Tyto údaje se nicméně týkají běžných zaměstnanců.

Co se týče významných postů v evropských agenturách, můžeme zmínit např. Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury. Od roku 2021 je Češka Zuzana Malůšková vedoucí oddělení pro právní aspekty půjčky NextGenerationEU Generálního ředitelství pro rozpočet. Seznam Čechů na významných pozicích v orgánech a institucích EU je pak k dispozici na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Pro kontext zmiňme, že Českou republiku čeká od 1. července 2022 předsednictví v Radě EU. Bude to teprve podruhé v historii, kdy se Česká republika ujme vedení, poprvé tomu tak bylo v roce 2009. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) přitom provedla analýzu, podle které se čeští ministři účastní zasedání Rady EU nejméně ze zemí, které se připravují na předsednictví. Pokud se za členský stát nedostaví ministr, zastupuje ho náměstek či velvyslanec při unii, z analýzy pak vyplývá, že čeští ministři a ministryně chyběli za sledovaný rok na 57 z celkem 97 zasedání Rady EU. Dodejme, že do analýzy nebylo zahrnuto jednání Evropské rady, neboť se jedná o jiný orgán než Rada EU. Analýza docházky českých ministrů tedy nezahrnuje premiéra Babiše, který se schůzek Evropské rady účastní pravidelně.

Slib vlády hodnotíme jako částečně splněný, neboť za dobu vlády Andreje Babiše došlo k obsazení některých významných pozic v unijních institucích Čechy. Jmenujme například Věru Jourovou, která se stala místopředsedkyní Evropské komise, nebo Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury. Pouze nepatrně se navýšil počet českých zaměstnanců Evropské komise.

Superhrubá mzda Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zrušíme „superhrubou“ mzdu u daně z příjmů fyzických osob a navrhneme novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. Stávající solidární zvýšení daně zachováme zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

Tzv. superhrubá mzda je zrušena od roku 2021. Daňová sazba však zůstala 15%, nebyla tedy zvýšena na 19 %. Vysoké příjmy jsou zdaněny 23 %.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Úvodem připomínáme, že superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítají odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí v létě 2007.

Původně mzdy a platy zaměstnanců podléhaly 15procentní dani z příjmu, která byla počítána právě z navýšeného základu. Efektivní příjmové zdanění tedy činilo, jak uvádí daňoví poradci nebo finanční weby, po odečtení slevy na poplatníka přibližně 20,1 % z hrubé mzdy. Pro příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy měsíčně (resp. 48násobek ročně) se uplatňovala také tzv. solidární přirážka. Takto vysoké příjmy byly tedy kromě standardních 15 % navíc zdaněny 7% přirážkou.

V červenci 2020 v rozhovoru pro Českou televizi Andrej Babiš uvedl, že se vláda shodla na zrušení superhrubé mzdy. 28. srpna 2020 pak vláda oznámila svůj plán a v návaznosti na to Andrej Babiš předložil ve Sněmovně 26. října 2020 pozměňovací návrh (.pdf) vládního návrhu zákona upravující daňový systém. Dne 22. prosince 2020 poté Parlament schválil senátní podobu vládního daňového balíčku, která mimo jiné přinesla zrušení superhrubé mzdy. Účinnosti nabyl zákon 1. ledna 2021.

Od roku 2021 je tedy superhrubá mzda zrušena. Ponechána však byla 15% sazba daně z příjmů. Namísto solidární přirážky již dnes zákon hovoří přímo o dani 23 %, která se uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně. Daňový balíček přináší dle Ministerstva financí snížení zdanění pro cca 4,3 milionu zaměstnanců. Ti díky tomu od ledna 2021 odvedou na dani z příjmů přibližně o čtvrtinu méně. „Jedná se o revoluční snížení daní a lidem zůstanou v peněženkách tisíce korun měsíčně navíc. Jsem přesvědčena, že právě v krizi je k tomu správná doba. Že lidé peníze dají do spotřeby, nebo je investují, a přispějí tak k rychlejšímu zotavení naší ekonomiky,“ uvedla k tomuto kroku ministryně financí Alena Schillerová.

Při zrušení superhrubé mzdy se tak vláda podstatně odchýlila od programového prohlášení, když nedošlo ke zvýšení sazby daně na 19 % a tedy k vyrovnání rozpočtových dopadů tohoto opatření. Do srpna 2021 tak došlo ke snížení příjmů veřejných rozpočtů o přibližně 40 mld. korun, přičemž roční dopad má být dle studie Národní rozpočtové rady více než dvojnásobný. Daňový balíček pak kritizovala i vládní ČSSD, která poukazovala na to, že stát přijde o významnou část peněz z daní. „No ale když není kde brát a ten stát je slabý a nemá žádné peníze, no, tak asi moc pomáhat nemůže,prohlásil Jan Hamáček pro Českou televizi.

Nejvýznamnější změnu daňového balíčku představuje zrušení superhrubé mzdy, ale balíček se nezabývá jen tímto. Zaměstnavatelům od ledna 2021 poskytuje také daňově zvýhodněný tzv. stravenkový paušál, tedy příspěvek na stravování a alternativu ke stravenkám. Rovněž proběhlo navýšení slevy na poplatníka. Výše slevy je pro rok 2021 stanovena na 27 840 Kč a v roce 2022 na 30 840 Kč.

Došlo tedy ke zrušení tzv. superhrubé mzdy a solidární přirážka byla nahrazena sazbou daně ve výši 23 %. Nedošlo však k zavedení 19% sazby z hrubé mzdy, a slib proto hodnotíme jako částečně splněný.

Výběr soudců Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme kariérní řád soudců a zákonem stanovené podmínky výběru soudců jako záruky udržení profesní motivace a protikorupční opatření.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Kariérní řád soudců prosazen nebyl. Nicméně 1. ledna 2022 nabyde účinnosti vládou navrhnutá novela zákona o soudech a soudcích, která zavádí jednotná pravidla pro výběr soudců a soudních funkcionářů.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo spravedlnosti naplánovalo na červen 2019 předložit návrhy na změnu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. U soudců i státních zástupců by se tak zavedla pravidelná hodnocení, od kterých by se mohlo odvíjet i případné povýšení. Jak uvedl tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek v rozhovoru pro Českou justici: „V zásadě by soudci prováděli pravidelné hodnocení soudců, od něj by se pak odvíjely další věci, jako třeba splnění podmínek pro postup na vyšší instanci, nebo případně i nějaký finanční postih. Protože všichni soudci mají stejný plat, ale určitě všichni nesoudí stejně kvalitně.

O konkrétní podobě novely již Ministerstvo spravedlnosti uspořádalo odbornou debatu. Zástupci krajských soudů, Nejvyššího soudu, Soudcovské unie ČR, Nejvyššího státního zastupitelství a Kanceláře veřejného ochránce práv, včetně tehdejšího ministra Jana Kněžínka, jednali o právní úpravě pro výběr soudců a soudních funkcionářů či o dopadu zavedení kariérního řádu.

Koncem července 2019 poslalo Ministerstvo spravedlnosti, již vedené Marií Benešovou, na vládu návrh novely zákona o soudech a soudcích. V tomto návrhu měli zůstat zachováni laičtí přísedící, i když pouze u některých soudních procesů. Měli být přítomni u soudů týkajících se některých těžkých zločinů a pracovněprávních sporů. V původním návrhu bývalého ministra spravedlnosti Kněžínka neměli být zachováni vůbec.

8. října 2019 vláda schválila navrženou novelu zákona, která byla následně předložena Poslanecké sněmovně k projednání jako tisk č. 630.

V novele se mění (.doc, str. 9–14) pojem justiční čekatel a je nahrazen pojmem justiční kandidát. S tím souvisejí změny v odborné justiční zkoušce i samotné definice justičního kandidáta. Přípravná služba justičního čekatele se mění na odbornou přípravu justičního kandidáta. Mimo jiné se mění jejich délka. V případě přípravné služby (.doc, str. 9) se jednalo o 36 měsíců, odborná příprava nyní trvá 1 rok (.doc, str. 15). Byly přidány paragrafy 105a–105e (.doc, str. 7–8), které přesněji vymezují jmenování soudce do funkce předsedy a místopředsedy soudu, jeho výběrové řízení a možnost jeho znovujmenování do funkce předsedy. Dále se zde mění odborné zkoušky soudců, výběrové řízení na funkci soudce a výběr soudců na funkci předsedů soudů.

Při schvalování návrhu pak došlo k řadě úprav. Senát např. zmírnil úpravu § 117 odst. 2 písm. b) (.pdf, str. 1), kdy vyjmul podmínku získání docentského nebo profesorského titulu na české vysoké škole pro kandidáty, u nichž nebude vyžadována odborná příprava justičního kandidáta (tzv. boční vstup do justice). Funkce laických přísedících bude nakonec zachována u pracovněprávních a většiny trestních sporů. Konečný text novely zákona o soudech a soudcích podepsal prezident republiky 1. června 2021 a zákon bude v této podobě platit od 1. ledna 2022 (.pdf, str. 16).

Bývalá prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová ve vyjádření pro Advokátní deník uvedla, že „navrhovaná úprava (je) z našeho pohledu dobrým kompromisem a základem, na kterém je možno při dobré vůli všech zúčastněných stran vybudovat funkční systém výběru soudců“. Vyzdvihuje například, že se každý advokát po 5 letech samostatné činnosti může přihlásit do výběrového řízení na funkci soudce, což považuje za „velký průlom z hlediska prostupnosti právnických profesí“.

Schválená novela zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jejímž navrhovatelem byla vláda, tedy obsahuje jednotná pravidla pro výběr soudců a soudních funkcionářů. Nicméně ale neobsahuje právní úpravu kariérního postupu soudců na základě pravidelných hodnocení, jak bylo původně zamýšleno bývalým ministrem spravedlnosti Janem Kněžínkem. Jelikož nebyla splněna část slibu týkající se kariérního řádu soudců, hodnotíme tento vládní slib jako částečně splněný.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.