Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz sledující plnění slibů druhé vlády Andreje Babiše

Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Demagog.cz přichází s rozsáhlou analýzou o plnění slibů menšinového kabinetu hnutí ANO a ČSSD. Vybrali jsme padesátku slibů napříč tématy, které budeme kontrolovat po celé volební období. Kompletní metodiku naleznete zde. Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

Je možné, že na některé sliby budete sami nahlížet například jako na nerealizované, zatímco dle naší metodiky znamenají realizované snahy průběžné plnění. Kategorie jsou pouze výchozím bodem pro orientaci v analýze. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu, hlavním přínosem jsou tedy data a informace obsažené v odůvodnění.

Analýzu jsme aktualizovali k 4. listopadu 2019, v pravidelných intervalech ji budeme souhrnně aktualizovat dále. V mezidobí však může docházet ke změnám, které nemusí být obratem do textu zapracovány. Berte tento limit, prosím, na vědomí.

Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Pište nám na info@demagog.cz.

50 sledovaných slibů

6 splněných
12 %
23 průběžně plněných
46 %
3 porušené
6 %
18 nerealizovaných
36 %
Oblast Hodnocení
Ochrana turistů Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Za prioritu považujeme stanovení zákonných pravidel pro bezpečný pohyb a pobyt návštěvníků na horách v letním i zimním období, jejichž součástí bude také jasná definice postavení Horské služby ČR jakožto další složky IZS včetně odborného vzdělávání pro její pracovníky.“

Programové prohlášení vlády, str. 35

Současný status Horské služby ČR se nadále řídí dohodou a pravidly z let 2004, kdy vznikla obecná prospěšná společnost Horská služba ČR. Role Horské služby v IZS se řídí platným zákonem 239/2000 Sb. jako ostatní složky IZS.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Status Horské služby v ČR (HS ČR) se od 90. let vyvíjel takto:

„Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vznikl jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky. Občanské sdružení bylo financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

V průběhu roku 2004 došlo k dohodě jednotlivých ministerstev, pro které HS vykonávala činnost, že nadále bude HS zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj jako podpora cestovního ruchu.

Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o.p.s., která od 1. 1. 2005 přebírá odpovědnost za činnost Horské služby v České republice. Dále s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je občanské sdružení považováno za spolek, který je zapsán ve spolkovém rejstříku jako Horská služba České republiky, z.s.“

V současné době tedy ohledně fungování Horské služby v ČR existují dvě organizace, které ji zastřešují – původní občanský spolek Horská služba České republiky, z.s. a obecně prospěšná společnost Horská služba ČR, o.p.s., založená na základě vládního rozhodnutí Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.

V rámci zákona o Integrovaném záchranném systému není role HS ČR specificky definována, ale je upravena v rámci položky ostatní složky IZS v § 4 odst. 2 zákona 239/2000 Sb. jako ostatní záchranné sbory.

HS ČR nemá svoji samostatnou definici v rámci svého zákona. Její základní zákonné vymezení je ale legislativně vymezeno v rámci zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu číslo 159/1999 Sb., a to v jeho druhé části.

Poplatky za těžbu Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

V červnu 2019 byla vládou předložena novela horního zákona, na základě které stát může snadněji zvyšovat těžební poplatky a nebude již poskytovat další moratoria na stabilizaci těžebních poplatků. Podíl obcí postižených těžbou na těžebních poplatcích však tato novela nemění.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

30. července 2019 vláda ustanovila Uhelnou komisi. Jejím cílem je poskytnout vládě České republiky objektivní výstupy s ohledem na budoucí využití hnědého uhlí v České republice. Činnost Uhelné komise spočívá ve zhodnocení budoucích potřeb hnědého uhlí a v analýze možností budoucího odklonu od využití uhlí ve spalovacích zdrojích. Komise se tedy nezabývá těžebními poplatky.

Předkladatelem novely horního zákona (č. 44/1988 Sb.) je Český báňský úřad. Novela horního zákona byla vypracovaná ještě za první vlády Andreje Babiše. 17. června 2019 byl návrh novely horního zákona schválen již druhou vládou Andreje Babiše. Návrh pak byl 25. června 2019 předložen Poslanecké sněmovně a následně byl zařazen na pořad 35. schůze, která probíhá od 15. října 2019.

„Vláda rozhodla o tom, že nebude poskytovat další moratoria. Na konci roku 2021 bude ukončeno moratorium pro těžaře, které bylo nastaveno v roce 2017 a to garantovalo, že se nebudou zvedat poplatky. Bez pětiletých moratorií se budou moci zvedat poplatky za těžbu,“ vysvětlil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Vláda tak podnikla praktické kroky vedoucí ke změně těžebních poplatků.

Podle vládou schváleného znění novely horního zákona (.doc, str. 17, § 33k) se ruší pravidlo, které říká, že výše sazeb úhrad může být zvyšována na základě vývoje tržních cen, a to ve lhůtách nejméně pěti let. Novela pak do zákona přidává odstavec ve znění: „Referenční cenu (...) určí Ministerstvo průmyslu a obchodu pro dané úhradové období do 31. května tohoto úhradového období; přitom vychází z tržních cen vypočtených váženým průměrem z cen za minulé úhradové období zjištěných na základě údajů z báňsko-technické evidence. V případě nerostu, který nebyl těžen v minulém úhradovém období na území České republiky, určí Ministerstvo průmyslu a obchodu referenční cenu na základě cen daného nerostu na světových trzích.“ Na základě informací Ministerstva průmyslu a obchodu bude docházet ke zvyšování poplatků z nedobytých nerostů. Stát také bude moci pružně reagovat na vývoj tržních cen nerostů.

V důvodové zprávě vládního návrhu (.doc, str. 11) novely horního zákona je pak pětiletému moratoriu na zvyšování sazeb úhrady z vydobytých nerostů vytýkána jeho nefunkčnost v praxi. Dále je zde uvedeno, že zachování tohoto moratoria neumožňuje státu v případě příznivého vývoje cen pružně zvyšovat sazby úhrady. V dokumentu (.doc, str. 7, § 33n), který se zabývá navrhovanými změnami a doplněním horního zákona, je uvedeno rozpočtové určení úhrady – tedy jak velká část úhrady doputuje do rozpočtu obcí a jak velká část do rozpočtu státu (viz tabulka). Výše úhrad zůstávají stejné jako v současném znění horního zákona (§ 33n). Na základě tohoto návrhu se však pouze zvýší flexibilita určení výše vybíraných těžebních poplatků, nikoliv ale podíl postižených regionů na těchto poplatcích.

Vláda Bohuslava Sobotky schválila v roce 2016 společně s tehdejším zvýšením daně z nerostů moratorium, ve kterém se zavazuje po dobu pěti let neměnit výši úhrad z těžby nerostů. Podle Deníku Referendum tak těžaři do roku 2021 nebudou muset platit více peněz za dobytí uhlí, vápence či lithia. Deníku Referendum to potvrdil také mluvčí rezortu Milan Řepka, podle kterého „zůstane současná výše poplatků z těžby platná až do roku 2021 (...) Do návrhu jsme přidali přechodné ustanovení v souladu s doporučením Legislativní rady vlády. V současnosti nemáme za úkol zvyšovat sazby za těžbu nerostů ani od roku 2022“.

Podle současné podoby horního zákona je poplatníkem úhrady z dobývacího prostoru držitel dobývacího prostoru. Sazba úhrady z dobývacího prostoru činí 300 Kč/hektar nebo 1000 Kč/hektar, jestliže je v dobývacím prostoru povolena hornická činnost spočívající v přípravě, otvírce a dobývání výhradního ložiska. Úhrada vydobytého prostoru odpovídá nejvýše 10 % tržní ceny za jednotku množství nerostu. Podle dokumentu (.pdf, str. 6) z dubna 2015 o výši poplatků za dobývání nerostů je sazba úhrady např. za hlubinně dobývané uhlí jen 0,5 % a za uhlí dobývané povrchově 1,5 % z tržní ceny za jednotku množství nerostu. V tomto smyslu jsme si vědomi toho, že se jedná o zvýšení poplatků, nikoli o podíl z poplatků.

Zdroj: zakonyprolidi.cz

Tento slib tedy hodnotíme jako prozatím nerealizovaný, protože ačkoliv dochází k novelizaci způsobu či procesu určení výše těžebních poplatků, nijak se nemění podíl, který připadne obcím, které jsou těžbou zasaženy.

Regulátor obchodu s vodou Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Vláda zatím nepodnikla žádné konkrétní kroky pro zavedení nezávislého regulačního úřadu pro vodu, ale o existenci tohoto orgánu vznikl spor mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Ministr Brabec by do konce roku chtěl rozhodnout o osudu úřadu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o vodovodech a kanalizacích nebyl za dobu vlády Andreje Babiše nijak změněn, navrhované úpravy se pak týkají zejména boje proti suchu a udržení vody v krajině. Ani v zákoně č. 2/1969 Sb. nebylo v § 2, který vyjmenovává „další ústřední orgány státní správy“, nic změněno. V průběhu září 2019 byl sněmovnou schválen návrh skupiny poslanců, který má novelizovat stavební zákon a zákon o vodách. Cílem plánovaných změn by mělo být posílení výskytu vody v krajině. Všechny zákony je možné sledovat také na webu Poslanecké sněmovny (zákon o vodovodech a kanalizacích, vodní zákonkompetenční zákon).

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) přišel na konci srpna 2018 s tím, že by chtěl zřídit nový mezioborový regulační úřad. Přesněji uvedl: „Byl bych rád, kdyby část kompetencí všech resortů v oblasti vody přebral v budoucnu Vodní úřad. Máme vzor v Izraeli, kde mají vodní úřad nadán vysokou kompetencí a odpovědností.“ Do nového Vodního úřadu by přešli úředníci zabývající se vodní agendou na ostatních ministerstvech. „V tomto mám podporu i premiéra. Když úředníky sesadíte k sobě, začnou spolu i lépe komunikovat a může jich být i méně,“ prohlásil v rozhovoru pro Novinky Richard Brabec. Pro Český rozhlas Sever 27. srpna 2019 uvedl, že za stávající situace regulace funguje lépe, když je rozdělena mezi vícero úřadů, nicméně ideu jednoho úřadu stále považuje za dobrou a do konce roku by rád měl tuto otázku vyřešenou.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) uvedl v rozhovoru pro Právo, že na ceny vody a další záležitosti, které se jí týkají, dohlíží odbor dozoru a regulace vodárenství a že mu stávající situace přijde dostatečná. V září 2019 ministr Toman oznámil svou vizi ústavního zákona na ochranu vody, který mj. hovoří o zájmech spotřebitelů. Nový ústavní zákon by podle něj „mohl zakotvit například právo jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb“. Nicméně obsah zákona a jeho potenciální dopad jsou předmětem další diskuze.

Pozice obou ministerstev pak shrnuje v Duelu Deníku mluvčí Ministerstva zemědělství (MZe) Vojtěch Bílý a Dominika Pospíšilová, která zastává na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) pozici vrchního ministerského rady. Vojtěch Bílý zmiňuje, že vláda „na základě nezávislé studie rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a zároveň o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření nového regulačního úřadu, ale to pak označila v podstatě za velmi rizikové a nákladné i proto, že pod MZe spadá převážná část činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací“. Oproti tomu Dominika Pospíšilová z MŽP obhajuje názor, že stávající kontrola ze strany státu je nedostatečná. „V minulosti se kvůli rozdělování politické moci kompetence k vodě roztříštila mezi pět ministerstev. Při privatizaci došlo k neuvěřitelnému roztříštění vlastnické struktury oboru vodovodů a kanalizací.“ V kombinaci se snahou snížit vysokou cenu vody tak vidí jako ideální řešení všech problémů vznik centrálního regulačního úřadu.

Zdroje elektřiny Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Výroba elektrické energie bude zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách.“

Programové prohlášení vlády, str. 32

V současné době se jedná o finančním modelu stavby nového jaderného bloku. Probíhá také interní diskuze o podobě Národního klimaticko-energetického plánu. Podíl obnovitelných zdrojů a jaderných elektráren na výrobě elektřiny však zatím nijak nevzrostl.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda měla podle bývalé ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové původně již do konce roku 2018 rozhodnout o finančním modelu stavby nového tuzemského jaderného bloku, v lednu 2019 však bývalá ministryně mluvila o tom, že o modelu bude jasno v dubnu 2019.

Na začátku července tohoto roku vláda schválila investorský model stavby nového jaderného bloku. V první fázi má jít o výstavbu bloku u jaderné elektrárny Dukovany. Jeden takový blok pak podle Jaroslava Míly, státního zmocněnce pro jadernou energetiku, má stát 125 až 145 miliard korun, a Dukovany jsou odhadovány, že budou dokončeny v roce 2040. Stavba bude placena skupinou ČEZ, a to jak vlastními, tak vnějšími financemi. Výstavba jak Temelínské, tak Dukovanské části bude pod taktovkou dceřiných firem ČEZu; EDU II pro Dukovany a ETE II pro Temelín.

Plán dostavby jaderných bloků v českých jaderných elektrárnách je v souladu se Státní energetickou koncepcí (.pdf, str. 46) a Národním akčním plánem rozvoje jaderné energetiky v ČR (.pdf, str. 46, 48), které schválila vláda Bohuslava Sobotky v květnu (.pdf) a červnu 2015.

V posledních letech dochází k nárůstu podílu energie z jaderných zdrojů v energetickém mixu ČR. V roce 2018 české jaderné elektrárny vyprodukovaly téměř 37 % celkové elektrické energie a dostaly se tak na úroveň roků 2013 a 2014.

Zdroj: OTE

Podíl výroby elektrické energie z hnědého uhlí v posledních několika letech mírně stoupal, a to na úkor uhlí černého a zemního plynu. Nárůst vykazují i absolutní čísla ve výroční zprávě (.pdf, str. 9) Energetického regulačního úřadu o provozu elektrizační soustavy za rok 2018.

Co se týče vládou slibovaného poklesu výroby z uhlí, jediným dosavadním vývojem v této oblasti je zveřejněný záměr Ministerstva průmyslu a obchodu na zvýšení poplatků za dobývání uhlí v Česku. Memorandum uzavřené v roce 2017, které zajišťovalo nezvyšování ceny za těžbu uhlí, bude končit v roce 2021 a vláda rozhodla, že nevydá další, aby mohla snáze měnit poplatky za těžbu.

V březnu 2019 uvedl (video, 6:38) ministr životního prostředí Richard Brabec, že by rád založil nebo přispěl k založení takzvané uhelné komise po německém vzoru. Tato komise byla následně skutečně ustanovena a při prvním zasedání uhelné komise padlo, že by se mohlo skončit se spalováním a těžbou uhlí v roce 2040, ale celá komise se na konkrétním roce zatím neshodla. Tento rok pro konec „doby uhelné" pak zmínil i ministr Brabec (video, 17:33).

Následně uvedl i generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, že ČEZ bude od poloviny roku 2020 postupně ukončovat výrobu elektrické energie v některých hnědouhelných elektrárnách. Důvodem je podle Beneše ekonomická nevýhodnost další rekonstrukce a ekologizace na nové zpřísněné limity (stanovené státní energetickou koncepcí) u některých bloků.

Složka energie z obnovitelných zdrojů v energetickém mixu ČR však v posledních letech nerostla, spíše naopak. V roce 2015 tvořily obnovitelné zdroje 11,77 % celkové produkce elektrické energie v ČR, v roce 2018 to bylo pouze 6,17 %. I přes několik let trvající pokles podílu obnovitelných zdrojů energie však ministr životního prostředí Richard Brabec v dubnu 2019 v souvislosti s obnovitelnými zdroji uvedl, že „je ale nesporné, že se energetický mix mění a měnit se bude. Konec doby uhelné nastává.

Co se týče státního příspěvku na energii z podporovaných zdrojů, ten je pro rok 2020 mírně navýšen. Dle nařízení vlády jsou prostředky vyhrazené na podporované zdroje energie pro rok 2020 ve výši 27 miliard korun. V roce 2019 přitom příspěvek činil 26,2 miliardy korun.

Dále by se dle návrhu Ministerstva obchodu a průmyslu mělo změnit také znění (.doc, str. 40 a násl.) zákona č. 165/2012 Sb. a především se zde objevuje systém takzvaných aukcí. Stát by měl vždy na tři roky dopředu stanovit zejména poptávané množství a původ soutěženého výkonu a výrobci energie z obnovitelných zdrojů by soutěžili, kdo dokáže dodat energii s nejnižší podporou. Tento systém by měl podle bývalé ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové vést ke snížení ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů. Návrh zákona momentálně čeká na projednání vládou.

Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce se také bude navyšovat dotační podpora malým fotovoltaickým elektrárnám na střechách domů v rámci programu Nová zelená úsporám. Nicméně ministryně financí Alena Schillerová navrhla snížení objemu peněz na program Nová zelená úsporám o 40 %.

Ministr Brabec se však nechal slyšet, že za Novou zelenou úsporám bude bojovat „jako eskymácký pes“ (audio, 17:34), v roce 2019 (.pdf, část E, str. 180) byl rozpočet NZÚ 2 773 milionů korun a v návrhu na rok 2020 (.zip D10.pdf str. 175) jde o částku 2 142 milionů. Nedošlo tedy ke snížení o 40 %, ale o zhruba 23 %. Kromě toho se o 1,5 miliardy korun zvýšila podpora kotlíkových dotací.

Do konce roku 2018 měla Česká republika (respektive MPO) povinnost předložit Evropské komisi Národní klimaticko-energetický plán obsahující závazky ČR k enviromentálním cílům EU. MPO sice zahájilo vnější připomínkové řízení, ale do konce roku 2018 plán Evropské komisi nepředložilo. K tomu došlo až na konci ledna 2019.

Vláda na svém zasedání 28. ledna 2019 vzala na vědomí návrh (.doc) Národního klimaticko-energetického plánu a uložila teď již bývalé ministryni průmyslu a obchodu jej předat Evropské komisi. Členové vlády dostali za úkol nadále spolupracovat při finalizaci návrhu. Podle Richarda Brabce plán „rozhodně ještě dozná nějakých změn a vláda ho ve finální podobě bude schvalovat pravděpodobně až někdy v polovině roku. Bývalá ministryně Nováková v březnu 2019 k procesu přijímání Národního klimaticko-energetického plánu uvedla: „Tento plán byl poslán do Evropské komise, ale zároveň není ještě ani uzavřena naše interní národní diskuse nad tím plánem. Diskutujeme jednotlivé položky se všemi zainteresovanými subjekty, kterých se jednotlivé oblasti dotýkají.

Podle Evropské komise je návrh českého klimaticko-energetického plánu málo ambiciózní co se týče podílu obnovitelných zdrojů energie. Česká republika tak musí plán přepracovat a navrhnout náročnější cíl. Původní plán by se podle kritiky měl zvýšit o 2,2 procentních bodů na 23% podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie. Podle slov Karla Havlíčka, ministra průmyslu, se po dlouhých diskuzích dospělo k číslu 22 %.

Zestátňování vodohospodářského majetku Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Podpoříme v rámci existujícího právního rámce možnost získání vodohospodářského majetku zpět do rukou obcí, krajů a státu.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Andrej Babiš navrhl řešení pomocí státních půjček pro obce, které by tak mohly odkoupit podíly v soukromých vodárenských společnostech. Slib se v dané chvíli diskutuje v rámci MZ a MŽP, žádné kroky s hmotnými výsledky ale zatím nebyly podniknuty.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Premiér Andrej Babiš (toho času v demisi) se již v květnu 2018 nechal slyšet, že vláda řeší možnost půjček pro obce, aby mohly odkoupit zpět podíly v privatizovaných vodárenských společnostech. Babišův návrh podpořili poslanci z většiny sněmovních stran.

K žádnému dalšímu posunu ve věci získání vodohospodářského majetku však nedošlo. O potřebě ochrany vody ze strany státu se však diskutovalo i na vládní úrovni.

V červnu tohoto roku přišli s návrhem na ústavní ochranu vody komunisté. Novela KSČM predikovala zestátnění přírodních zdrojů. Česká republika by tak byla oprávněna spravovat a chránit nerostné bohatství dle vlastního rozhodnutí. V návrhu (.pdf) komunistů se píše doslova toto (str. 2):

Voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství je ve vlastnictví České republiky. Česká republika chrání a zvelebuje toto bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby i ostatních přírodních zdrojů a přírodního bohatství ve prospěch svých občanů a následujících generací.“

17. června 2019 byl návrh (.pdf) zaslán vládě k vyjádření stanoviska. Přestože se vláda 10. července k novele vyjádřila nesouhlasně, komunistický návrh se na plénu Poslanecké sněmovny projednávat bude. Jednalo se o jednu z podmínek, které KSČM vyžadovala pro pokračování podpory vládního kabinetu ANO a ČSSD. Projednávání tisku je zařazeno na program 35. schůze, počínaje 15. říjnem 2019.

Návrh týkající se stejné problematiky vodohospodářství předložili 21. června 2019 kromě komunistů i členové KDU-ČSL. K jejich návrhu také vydala vláda nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Ministerstva zemědělství a životního prostředí daný vládní slib v posledních měsících diskutují. Namísto změny Ústavy se však debatuje o vytvoření samostatného ústavního zákona. Toto stanovisko ministerstva zaujala na základě doporučení expertů z Právnické fakulty UK, jejichž podrobnou analýzu o dalších krocích měla obdržet v polovině října. Na začátku listopadu 2019 by pak měla jednání pokračovat.

Ministr životního prostředí Brabec na tiskové konferenci 5. září 2019 k tomuto tématu uvedl (video, čas 5:30): „My nechceme dát jenom jakousi deklaraci, abychom si udělali čárku, že jsme vyhověli společenské poptávce po větší ochraně vody a změnili Ústavu. My chceme, abychom skutečně vodu reálně více chránili.“

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.