Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz k plnění slibů vlády Andreje Babiše

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Z něj jsme vybrali padesátku slibů napříč tématy a ty jsme po celé volební období průběžně sledovali.

Nyní si tak můžete přečíst, jak si druhá Babišova vláda vedla v plnění slibů v oblasti hospodářství, životního prostředí, sociálního státu, vzdělanosti, právního státu a bezpečnosti. U každého slibu jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit. Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi kategoriemi hodnocení — jde o sliby splněné, částečně splněné nebo porušené (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná, úspěšná, nebo neúspěšná. To si rozhodne každý volič 8. a 9. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulzivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese (nejen) předvolební kampaň.

Z výsledků analýzy vyplývá, že z celkových 50 slibů vláda splnila 22 slibů, 13 splnila částečně a zbývajících 15 slibů porušila.

Druhá polovina funkčního období vlády byla charakterizována probíhající pandemií covidu-19. S ní spojené výzvy se pochopitelně podepsaly i na plnění programového prohlášení. Na naši metodiku hodnocení jednotlivých slibů to vliv nemělo, při čtení naší analýzy ale dopad pandemie na práci vlády mějte na paměti.

Analýzu jsme zpracovali k 17. září 2021, s ohledem na případné legislativní posuny u některých slibů ji budeme do sněmovních voleb aktualizovat.

Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

50 sledovaných slibů

22 splněných
44 %
13 částečně splněných
26 %
15 porušených
30 %
Oblast Hodnocení
Analýza IT dopadů Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Každý nový návrh jakékoliv právní normy určené k projednání vládou ČR bude muset obsahovat kromě již existujících analýz dopadů i tzv. ITIA (information technology impact analysis).“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Tzv. ITIA není v závazných požadavcích vlády na návrhy právních předpisů obsažena. I v praxi pak není k řadě zákonů ITIA vypracovávána.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Legislativní pravidla vlády (LPV) mají za cíl sjednocení postupu ústředních orgánů státní správy při přípravě právních předpisů, a to mj. stanovením jejich formy a obsahu. Podle čl. 2 odst. 1 aktuálních LPV patří mezi tyto požadavky i předem vypracovaná analýza právního a skutkového stavu. Analýza by měla u každého navrhovaného právního předpisu obsahovat „zhodnocení dopadů předpokládané změny právního stavu nebo dopadů právní regulace, která má být rozšířena na právní vztahy dosud právem neupravené“. Seznam dopadů a postup pro jejich hodnocení upravují Obecné zásady pro hodnocení dopadů právní regulace (RIA).

Aktuální obecné zásady RIA (.pdf) obsahují v příloze č. 1 přehled dopadů (.pdf, str. 29–31) návrhu právního předpisu, zde však analýza dopadů do IT sféry obsažena není. Tento požadavek nenajdeme ani v žádném ze závazných dokumentů upravujících legislativní postupy. K institucionálnímu zakotvení této podmínky se však vláda ani nezavázala.

Za vlády Bohuslava Sobotky došlo k vypracování Akčního plánu pro společnost 4.0, který počítal (.pdf, str. 13) s vypracováním Zásad (.pdf) pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Dle sdělení Odboru koordinace hospodářských politik EU jsou tyto Zásady překládány pro účely zahraniční spolupráce jako Information Technology Impact Analysis neboli tzv. ITIA.

Obecně nejsou tyto zásady závazné, avšak pro rok 2020 přijala vláda usnesení (.pdf), kterým nařizovala všem vedoucím ústředních správních orgánů, včetně členů vlády, aby byl u předkládané legislativy posouzen také její soulad se zmíněnými zásadami. Pro rok 2021 však již vláda podobné usnesení nepřijala.

Důležitější je, že ani v praxi není v návrzích právních předpisů tzv. ITIA vždy obsažena. Příkladem může být návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním (.pdf), který byl vládou projednávaný 25. března 2019. V návrhu není ITIA ani v důvodové zprávě (.docx), ani ve zprávě RIA (.docx). Zhodnocení IT dopadů chybí i ve vládním návrhu zákona o lobbování (.pdf), chybí i ve zprávě RIA (.pdf) k tomuto zákonu. Nenajdeme ji ani u návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb (.pdf).

Uveďme, že vláda nepožadovala ani analýzu RIA u návrhu zákona o změně některých zákonů v souvislosti s využíváním digitálních nástrojů a fungováním veřejných rejstříků (.docx), a to na základě výjimky stanovené v Plánu legislativních prací vlády na rok 2020 (.pdf, str. 23, 24). Analýzu IT dopadů pak nenajdeme ani v důvodové zprávě (.docx).

Vzhledem k tomu, že jsou stále přijímány zákony, které neobsahují zhodnocení dopadů na IT infrastrukturu, hodnotíme slib jako porušený.

Celostátní referendum Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v Ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

V Poslanecké sněmovně jsou v tuto chvíli 3 různé návrhy zákona o celostátním referendu. Současná vláda však žádný z nich nepředložila ani nepodpořila.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že debaty o zákoně o celostátním referendu se na české politické scéně vedou už řadu let. Jeho možné zavedení se opírá především o čl. 2 odst. 2 Ústavy, který stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Dle plánu legislativních prací vlády pro rok 2018 měl být návrh zákona předložen Ministerstvem spravedlnosti již v dubnu 2018 (tedy za první vlády Andreje Babiše). K tomu však nakonec nedošlo. Návrh na zavedení celostátního referenda předložili pouze poslanci SPD, ČSSDKSČM, nikoli vláda.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že všechny tři uvedené návrhy byly podány v období první vlády Andreje Babiše. Jako první návrh předložila skupina poslanců SPD již na konci roku 2017, v únoru 2018 svůj návrh podala ČSSD, v březnu 2018 poté i poslanci KSČM. Stanoviska vlády k příslušným návrhům vydala také minulá vláda (zde, zdezde). Současná vláda, jejíž slib hodnotíme, s žádným vlastním návrhem nepřišla.

Uveďme, že minulá vláda vydala souhlasné stanovisko (.pdf, str. 1) pouze k návrhu ČSSD. Doporučila však v jeho případě ze zákona vyjmout možnost rozhodovat o otázkách ratifikace nebo výpovědi mezinárodních smluv (.pdf, bod 1). Všechny tři zmíněné návrhy následně Sněmovna projednávala v rámci prvního čtení na své 16. schůzi v červnu 2018. V březnu 2019 poté garanční Ústavně právní výbor doporučil (.pdf) ke schválení Sněmovně jen návrh poslanců ČSSD a projednávání návrhů SPD (.pdf) a KSČM (.pdf) přerušil do doby, než dojde k jeho projednání Parlamentem.

Návrh poslanců ČSSD prošel v listopadu 2019 druhým čtením v Poslanecké sněmovně. Třetí čtení se konalo 6. května 2020, kdy poslanci odhlasovali navrácení návrhu zpět do druhého čtení. Zde můžeme také poznamenat, že vzhledem k preventivním důvodům ve spojitosti s covidem-19 byla ve Sněmovně přítomna necelá polovina poslanců. Proto by ani návrh zákona nemohl být přijat, neboť pro přijetí ústavního zákona je nutný souhlas 3/5 všech poslanců.

Dle serveru Seznam Zprávy poslanecké kluby ANO, ČSSD a Pirátů sepsaly formou pozměňovacího návrhu sjednocující verzi všech tří výše zmíněných návrhů zákona o referendu (.docx). Pro zahájení referenda by se tak muselo vyslovit nejméně 450 tisíc občanů (.docx, str. 8) a referendum by bylo předem posuzováno Ústavním soudem (.docx, str. 9). Tento pozměňovací návrh byl předložen 28. února 2019 poslancem Pirátů Vojtěchem Pikalem.

Pozměňovací návrhy podali také například Tomio Okamura (SPD), Stanislav Grospič (KSČM) či Helena Válková (ANO). Upřesněme, že její pozměňovací návrh (.docx) zahrnuje kvůli možným interpretačním nejasnostem rozšíření vyloučených předmětů referenda o rozhodování o postavení, činnosti a působnosti České národní banky.

V září 2020 poté Piráti spolu s poslanci ANO, ČSSD a KSČM předložili další ucelený pozměňovací návrh (.pdf), jehož účelem bylo do návrhu na vydání ústavního zákona o obecném referendu začlenit „změny, které vycházejí z politického konsensu mezi stranami ČSSD, ANO2011, KSČM a Českou pirátskou stranou“ (.pdf, str. 5). Doplňme, že návrh počítá s tím, že by v celostátním referendu nebylo možné „schvalovat, měnit nebo rušit právní předpisy“ či hlasovat o věcech, „které by byly v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodního práva“ (.pdf, str. 2).

K 31. srpnu 2021 projednávání tohoto komplexního pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně neproběhlo. Návrhem zákona o celostátním referendu se poslanci měli zabývat na 104. schůzi, která však skončila 18. června 2021. K projednání návrhu na ní nedošlo. Další projednávání bylo následně zařazeno na pořad 111. schůze, která je přerušena do 14. září 2021. Ke konci srpna tedy tento poslanecký návrh nebyl ve Sněmovně projednán.

Dodejme, že servery Seznam Zprávy nebo E15.cz již v minulosti uvedly, že návrh zákona patří do skupiny tzv. poslaneckých nedodělků, jejichž prosazení již do voleb pravděpodobně není možné stihnout.

Slib vlády Andreje Babiše hodnotíme jako porušený, a to vzhledem k tomu, že vláda k 31. srpnu 2021 nejen nepředložila vlastní návrh ústavního zákona o referendu, ale ani žádným způsobem vláda ani žádný z ministrů nepodpořili (při projednávání zde, zde, zde, zde či zde) zmíněný komplexní pozměňovací návrh skupiny poslanců ani ostatní návrhy zákonů o referendu.

Daně nadnárodních korporací Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme rozšíření oznamovací povinnosti nadnárodních korporací i na osvobozené příjmy, zejména v podobě dividend, které jsou z České republiky vyváděny do zahraničí.“

Programové prohlášení vlády, str. 7

Parlament již v roce 2018 schválil vládní návrh daňového balíčku, který obsahuje rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti i na osvobozené příjmy plynoucí do zahraničí.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda již 13. června 2018 (tedy ještě před jmenováním ministrů současné vlády) schválila návrh zákona z dílny Ministerstva financí, tzv. daňový balíček, kterým se mění některé zákony v oblasti daní.

Cílem navrhované (.pdf, str. 113) právní úpravy zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, obsažené v daňovém balíčku, je mimo jiné rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti. Ta se nově vztahuje i na osvobozené příjmy právnických osob (a příjmy, jež podle mezinárodní smlouvy nepodléhají zdanění v České republice), které daňovým nerezidentům vyplývají ze zdrojů na území České republiky. Podle ministryně financí Aleny Schillerové jsou „navrhovaná opatření součástí našeho akčního plánu proti agresivnímu daňovému plánování zejména ze strany nadnárodních skupin.

Cílem oznamovací povinnosti je dle Ministerstva financí získání a následné využití relevantních dat pro povinnou automatickou výměnu informací. Důvodem pro její zavedení je pak poměrně vysoký odliv důchodů z přímých zahraničních investic, který je v mezinárodním srovnání ojedinělý. S tím souvisí potřeba exaktněji zmapovat toky zisku plynoucí mimo ČR za účelem lepšího boje proti daňovým únikům.

Součástí daňového balíčku je i transpozice tzv. ATAD směrnice. Ta stanovuje (.pdf, str. 107) opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem právnických osob. Směrnice obsahuje pravidlo pro omezení odpočítatelnosti úroků, zdanění při odchodu, obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu či pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti. Balíček zároveň upravuje hybridní nesoulady (důsledky rozdílných právních kvalifikací).

Nově se tedy do zákona o daních z příjmů přidal §38da (.pdf, str. 7): Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí, které určuje povinnost ohlásit správci daně i v těchto případech: „(1) Plátce daně, který je plátcem příjmu plynoucího ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a to i v případě, že je tento příjem od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice, je povinen tuto skutečnost oznámit správci daně.“

Vládní návrh daňového balíčku Poslanecká sněmovna schválila (.pdf) 21. prosince 2018 ve znění některých pozměňovacích návrhů, které se však netýkaly oznamovací povinnosti nadnárodních korporací. Pro návrh hlasovali poslanci všech poslaneckých klubů, pouze Piráti se zdrželi. Schválený návrh zákona byl postoupen Senátu, který jej projednal na schůzi 30. ledna 2019. Senát vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se však také netýkaly oznamovací povinnosti nadnárodních korporací. Poslanecká sněmovna setrvala (.pdf) na původním znění návrhu zákona, a tak byl 12. března 2019 zákon schválen, následně podepsán prezidentem republiky a 27. března 2019 byl ve sbírce zákonů vyhlášen jako zákon č. 80/2019 Sb.

Ustanovení § 38da pak bylo novelizováno zákonem č. 609/2020 Sb. Nově (.pdf, str. 96) tedy např. stačí podávat zmiňované oznámení jen jednou ročně, navýšen byl také limit, do kterého nemusí být oznámení podáváno, a to ze 100 000 na 300 000 korun.

Elektronický dálniční kupon Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Místo dálničních známek zavedeme elektronický dálniční kupon, který bude možné koupit prostřednictvím mobilní aplikace či internetu.“

Programové prohlášení vlády, str. 17

Vládní novela, která umožňuje zavedení elektronických dálničních kuponů, byla přijata v roce 2019. Od prosince 2020 si řidiči mohou kupovat elektronické dálniční známky s platností na rok 2021. Papírové známky se již nevyužívají.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda v únoru 2019 předložila Poslanecké sněmovně novelu (.pdf) zákona o pozemních komunikacích, jež umožnila zavedení elektronických dálničních kuponů. Ve třetím čtení, které proběhlo 12. července 2019, byl návrh zákona schválen. Senát návrh následně projednal a schválil ve znění postoupeném Sněmovnou dne 14. srpna 2019. Zákon byl poté 5. září 2019 vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 98 pod číslem 227/2019 Sb.

V listopadu 2019 vyhlásil Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) soutěž na dodavatele elektronických dálničních známek na obchodních místech. V lednu 2020 poté SFDI uzavřel smlouvu s dodavatelem systému elektronických dálničních známek. Hodnota této zakázky byla 480 milionů Kč vč. DPH. Ročně pak mají elektronické dálniční známky uspořit až 120 milionů Kč. I přesto vyvolala nejen cena, ale i jiné části zakázky značnou diskuzi. Ta vedla až k výměně na postu ministra dopravy. Vladimír Kremlík (za ANO) byl odvolán a ve funkci jej v lednu 2020 nahradil Karel Havlíček (za ANO).

Ihned po nástupu Karla Havlíčka do čela ministerstva byla původní zakázka zrušena. „Začíná nové kolo, nová zakázka bude lépe strukturovaná, jednodušší, poučili jsme se,“ řekl Havlíček. Ve stejnou chvíli se také ozval podnikatel v IT Tomáš Vondráček s návrhem vytvoření systému zdarma. Koncem ledna 2020 tak začal tzv. hackathon, kterého se zúčastnilo šest desítek dobrovolníků za účelem vytvoření systému pro elektronické dálniční známky. V rámci projektu pak vznikl návrh systému na prodej elektronických dálničních známek. Úsilí programátorů však nebylo využito a Ministerstvo dopravy v březnu 2020 oznámilo uzavření smlouvy se státním podnikem CENDIS za 128 milionů Kč. Podnik nicméně oznámil, že využil jisté myšlenky vzniklé právě z hackathonu.

Zavedení elektronických kuponů je platné od ledna roku 2021, kdy zákon nabyl účinnosti. Podle nového zákona se již nepočítá s vydáváním papírových dálničních kuponů a s jejich vylepováním na čelní sklo vozidla. Elektronickou dálniční známku lze v současné době zakoupit přes e-shop, v síti obchodních míst (Česká pošta a EuroOil) nebo v samoobslužném kiosku. Tyto kiosky jsou umístěny (.pdf) zejména v příhraničních oblastech před vjezdy na zpoplatněný úsek. Mobilní aplikace, v níž by motoristé mohli elektronickou dálniční známku zakoupit, však k dispozici není.

Ceny ani jednotlivé druhy dálničních známek se nemění. Řidiči si stále mohou zakoupit roční, třicetidenní nebo desetidenní známku. Nově má roční známka klouzavou platnost, a platí tedy 365 dní od vybraného data.

Spuštění prodeje v prosinci 2020 provázely problémy. Web edalnice.cz, na němž se elektronické dálniční známky prodávají, několik hodin nefungoval z důvodu přetížení systému. Později během dne byl přístup k webu obnoven. I přes potíže bylo dle Ministerstva dopravy hned první den prodáno celkem 2861 elektronických dálničních známek.

Další problémy se objevily později. Systém totiž nevracel peníze, pokud lidé špatně vyplnili registrační značku. To se však změnilo v dubnu 2021, kdy Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) připravil způsob, jak si řidiči, kteří při nákupu dálniční známky omylem zadali neexistující SPZ, mohou zažádat o vrácení úhrady. „Nárok (na vrácení úhrady, pozn. Demagog.cz) lze uplatnit na elektronické dálniční známky prodané kdykoliv v minulosti, které obsahují prokazatelně neexistující SPZ, zakoupené jak v e-shopu, tak na fyzickém obchodním místě. Pokud si však řidič zakoupil dálniční známku na SPZ vozidla, které existuje, ale patří někomu jinému, v takovém případě peníze vrátit nelze. Chráníme se tak před zneužitím systému,uvedla Lucie Bartáková, ředitelka sekce pro správu finančních zdrojů SFDI.

Poplatky motoristé hradí v hotovosti v síti obchodních míst nebo elektronicky platební kartou či bezhotovostním převodem na určený účet. Elektronický kupon je vázán na poznávací značku auta a podle ní je také prováděna kontrola. Koncem února 2021 Ministerstvo dopravy v tiskové zprávě informovalo, že za první měsíc kontrol Policie ČR odhalila téměř dva tisíce řidičů bez platné dálniční známky. „Kontrola je prováděna přímo na zpoplatněném úseku dálnice prostřednictvím hlídkových vozidel vybavených kamerovým systémem pro rozpoznávání SPZ nebo za pomoci vzdáleného připojení ke kontrolním branám nebo kontrolou na odpočívkách a parkovištích,uvádí web edalnice.cz.

Elektronické dálniční kupony lze koupit skrze webové rozhraní uzpůsobené pro mobilní telefony, nikoli však prostřednictvím mobilní aplikace. Jelikož jde o jednu z možností uvedených ve vládním prohlášení a vláda skutečně zavedla elektronické známky, hodnotíme slib jako splněný.

Elektronický recept Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Upravíme legislativu tak, aby bylo možné využívat elektronický recept v plném rozsahu, včetně kontroly lékových interakcí a celkové preskripce pacienta.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Novela zákona, která umožňuje přístup k lékovému záznamu ze strany lékařů, farmaceutů i pacientů samotných, nabyla účinnosti od 1. prosince 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Druhá vláda Andreje Babiše předložila Poslanecké sněmovně 10. října 2018 návrh (.pdf) novely zákona o léčivech. Návrh novely zákona (.pdf, str. 9) přidává do zákona o léčivech § 81d o lékovém záznamu, který „umožňuje pacientovi, lékaři, farmaceutovi a klinickému farmaceutovi nahlížení na údaje o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi, které jsou obsažené v centrálním úložišti elektronických receptů, včetně jejich dalšího zpracování“. To by mělo vést k omezení nežádoucích interakcí léčivých přípravků, jejich duplicitnímu používání (.pdf, str. 3) a dále také k zajištění vyšší míry bezpečí pacienta (.pdf, str. 7).

Díky přístupu k lékovému záznamu budou mít lékaři, lékárníci a kliničtí farmaceuti možnost kontrolovat lékovou interakci a celkovou preskripci pacienta. Nebudou tak odkázáni pouze na slovní vyjádření pacienta, které může být nepřesné. Do svého lékového záznamu bude mít rovněž přístup pacient.

Senát tuto novelu vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které ztěžovaly přístup k údajům o předepsaných lécích ze strany farmaceutů. Senát chtěl zavést tzv. opt-in systém, kdy by pacient musel nejprve vyslovit souhlas s přístupem k údajům (návrh, změny pro § 81e, odst. 7 a dále). Sněmovna však setrvala na původním znění návrhu a novelu schválila v září 2019 (.pdf). Novela zákona o léčivech byla 18. října 2019 vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem 262/2019 Sb. a účinnosti nabyla 1. prosince 2019.

Přijetím novely zákona došlo k legislativnímu uvedení výše zmíněných bodů programu elektronické preskripce do praktického užívání. Stav schopností systému, naposledy aktualizovaný k srpnu 2020, je k nahlédnutí zde (pdf.). Dodejme, že k 17. září 2021 bylo tento rok předepsáno přibližně 53,3 milionu eReceptů.

Menší veřejné zakázky Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Dále zjednodušíme proces zadávání veřejných zakázek malého rozsahu příkladně zvýšením zákonných limitů tak, aby zadavatelé v území mohli zahrnout i další kritéria pro hodnocení nabídek vedle kritéria ceny.“

Programové prohlášení vlády, str. 34

Limity pro zadávání tzv. veřejných zakázek malého rozsahu navýšeny nebyly a ani nedošlo k jinému zjednodušení procesu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V souvislosti s transpozicí tří směrnic EU byl v roce 2016 přijat nový zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Podle tohoto zákona se určí režim veřejné zakázky podle její předpokládané hodnoty s výjimkou zakázek zadávaných ve zjednodušeném režimu (§ 129 zákona). Zákon tak rozlišuje tři režimy veřejných zakázek, konkrétně nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

Podle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu „veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

  • na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč, nebo
  • na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

Toto ustanovení přitom nedoznalo od účinnosti zákona žádných změn. V případě zakázek malého rozsahu přitom zadavatel nemusí postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Musí se řídit pouze jeho zásadami, jako je přiměřenost, transparentnost a zákaz diskriminace. V případě, že cena veřejné zakázky přesáhne 500 tisíc Kč, má však zadavatel povinnost smlouvu uveřejnit na profilu zadavatele. Tato povinnost však platí beze změny již od účinnosti zákona.

Zákon byl několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 174/2021 Sb., změny však měly především technický ráz, popřípadě se netýkaly veřejných zakázek malého rozsahu. Jedinou výjimku tvoří právě novela z roku 2021, která umožnila ve výběrových řízeních na dodávky potravin upřednostnit regionální, bio či certifikované potraviny. Protože se však zakázky malého rozsahu mohou zadávat i mimo výběrová řízení, nemá to na splnění slibu žádný vliv.

Podle plánu legislativních prací na rok 2019 měl být předložen návrh nařízení vlády, který by změnil nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh byl skutečně předložen Ministerstvem pro místní rozvoj, posléze byl schválen a nabyl tak účinnosti 1. ledna 2020. Tento návrh nicméně snižuje finanční limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky, dotýká se rovněž podlimitních veřejných zakázek. Nařízení však nijak neupravuje hodnoty veřejných zakázek malého rozsahu.

Dále dle výhledu legislativních prací na rok 2020 mělo Ministerstvo pro místní rozvoj v červnu předložit návrh novely zákona č. 134/2016 Sb. První návrh novely vznikl začátkem roku 2020, Poslanecké sněmovně byl pak návrh předložen až v listopadu 2020 a zatím neprošel ani prvním čtením. Podle důvodové zprávy (.docx, str. 35) reaguje návrh zejména na stanoviska Evropské komise, která se týkají nedostatečné transpozice některých pravidel stanovených v zadávacích směrnicích. Zároveň má novela odstranit některé administrativní požadavky, nejedná se však o zásadní změny.

Druhý návrh, jenž byl vložen do informačního systému eKLEP v květnu 2020, pak reagoval na aktuální potřeby v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, krizovými opatřeními vlády a mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví s ohledem na pandemii koronaviru. Novela byla předložena Poslanecké sněmovně hned v květnu 2020, následně však byla vzata zpět a dále se tedy neprojednává.

Ani poslanecké návrhy, které se stále nacházejí v legislativním procesu, se vládního slibu nijak významně nedotýkají. První (.pdf, str. 4) z návrhů zavádí do zákona povinnost vést stavební deník v elektronické formě. Druhý (.pdf, str. 3) návrh ruší povinnost uzavřít smlouvu mezi centrálním zadavatelem a přidruženými zadavateli. Třetí (.pdf, str. 2) z poslaneckých návrhů, který mířil především na možnost doplnění hmotných rezerv a měl časově omezenou účinnost, nebyl Parlamentem přijat. Čtvrtý (.pdf, str. 10) návrh novelizuje zákon v souvislosti s navrhovaným zřízením nového Úřadu pro dozor nad zadáváním veřejných zakázek a poslední (.pdf, str. 11) souvisí s novou úpravou integračního sociálního podniku. Ani jeden z nich se tak zjednodušení zakázek malého rozsahu netýká.

Slib tedy hodnotíme jako porušený, neboť úprava zakázek malého rozsahu nebyla nijak zjednodušena. Již v době přijetí zákona o zadávání veřejných zakázek se zadávání zakázek malého rozsahu řídilo pouze obecnými principy transparentnosti apod. Úprava samotného zákona na ně nedopadala. Jednou z mála možností jak splnit tento slib tedy bylo navýšení limitů pro zakázky malého rozsahu, k tomu však nedošlo.

Nábor vojáků Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme pokračovat v rekrutační politice minulých let, kdy se zvyšuje počet vojáků z povolání z 21 tisíc na 24 tisíc. Cílem je dosáhnout nejpozději do roku 2025 minimálně 30 tisíc vojáků z povolání, doplnění a dozbrojení dvou stávajících brigád a návazně budování dalších jednotek.“

Programové prohlášení vlády, str. 19

Všechny dostupné strategické materiály a vyjádření vrcholných představitelů počítají s navyšováním počtu vojáků z povolání. Počet 24 tisíc vojáků z povolání již Armáda ČR naplnila. Novou výzbrojí jsou pak vybavovány 4. i 7. brigáda. V říjnu 2020 vznikl také 43. výsadkový pluk.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle údajů Ministerstva obrany (MO) počet vojáků z povolání (.xls) začal růst po roce 2014, kdy jich Armáda České republiky (AČR) měla 20 864. Tento růst pokračuje dodnes – podle posledních dostupných dat z 20. ledna 2021 činil počet vojáků z povolání 26 621. Tyto počty, tedy přes 24 tisíc vojáků z povolání, reflektovalo MO i ve svých rozpočtech na rok 2018 (.pdf, str. 23) a 2019 (.pdf, str. 23–24). V rozpočtu na rok 2020 Ministerstvo obrany udávalo číslo nad rámec vládního prohlášení, a to tehdy schválený počet 26 599 vojáků z povolání (.pdf, str. 19–20).

O cíli navýšit počet vojáků z povolání do roku 2026 na 30 tisíc informoval v létě 2018 jak ministr obrany Lubomír Metnar, tak i Generální štáb AČR slovy tehdejšího prvního zástupce náčelníka generálního štábu Jiřího Balouna.

Pokud jde o vyzbrojování a budování nových jednotek, hovoří o nich obecně hlavní strategické materiály AČR, které schvaluje vláda, tedy především dosud platná Koncepce výstavby Armády České republiky (KVAČR) do roku 2025. Ta ve svých prioritních cílech zmiňuje jak doplnění tabulkových počtů současných jednotek, tak výměnu a doplnění techniky (.pdf, str. 19–20). Na ni přímo navázala (.pdf, str. 5) KVAČR do roku 2030 schválená (.pdf) vládou 30. října 2019.

Doplňme, že mezi podmínky pro plnění cílů, které tato koncepce stanovuje, patří doplnění počtu vojáků z povolání v roce 2025 na celkem 27 245 (.pdf, str. 37), tedy nikoliv slibovaných 30 tisíc. Jedná se však jen o minimální požadavek a není tím vyloučen růst počtu vojáků z povolání na 30 tisíc.

Během prosince 2018 ministr obrany Lubomír Metnar na jednání vlády představil plán nákupu části vojenského materiálu – radiolokátorů MADR (.doc), nových bojových vozidel pěchoty (.doc), vozidel TITUS a ručních palných zbraní. V červnu 2020 poté premiér Andrej Babiš uvedl, že nákup nové techniky a výzbroje by neměla výrazně ohrozit ani koronavirová krize.

Uveďme, že smlouvu o pořízení osmi 3D mobilních radiolokátorů MADR uzavřelo Ministerstvo obrany s Izraelem v prosinci 2019. První kusy této techniky by do České republiky měly dorazit v průběhu roku 2021. V červnu 2019 poté MO podepsalo také smlouvu na dodávku 62 vozidel TITUS za více než 6 miliard Kč, které by armáda měla dostat v letech 2022 a 2023. Podle náčelníka Generálního štábu AČR Aleše Opaty by tato vozidla měla směřovat ke 4. brigádnímu úkolovému uskupení, jehož jádro tvoří 4. brigáda rychlého nasazení.

Smlouvu na dodávky nových ručních palných zbraní, především útočných pušek BREN (.pdf, str. 2–5), od České zbrojovky v celkové hodnotě 2 853 mil. Kč, uzavřela Armáda ČR v dubnu 2020. Prvními útvary, které pušky měly dostat, byly zmíněná 4. brigáda rychlého nasazení v Žatci a 7. mechanizovaná brigáda v Hranicích.

Dále můžeme zmínit například pořízení 16 kompletů protiletadlového raketového systému RBS-70NG (nové generace). Smlouvu na jejich nákup Ministerstvo obrany uzavřelo se švédskou společností Saab Dynamics AB na konci roku 2018. První kusy této protiletadlové techniky čeští vojáci převzali v říjnu 2020. Na konci roku 2019 také například ministr obrany Lubomír Metnar podepsal smlouvu na dodání dvanácti nových vrtulníků z USA za více než 14,5 miliardy Kč, které by v roce 2023 měly nahradit starší ruské bitevní vrtulníky Mi-24/35.

K plánovanému pořízení bojových vozidel pěchoty, které by měly putovat k 7. mechanizované brigádě, nicméně stále nedošlo. V červnu 2021 Ministerstvo obrany prodloužilo termín, do kterého mohou firmy podávat své nabídky na dodání 210 vozů v hodnotě 52 miliard korun, a to do 1. září. Nákup nových pásových bojových vozidel pěchoty byl přitom součástí plánu na přezbrojení 7. mechanizované brigády tak, aby odpovídala představám NATO o moderní těžké brigádě.

Ve spojitosti s budováním nových jednotek pak můžeme zmínit vznik 43. výsadkového pluku v Chrudimi dne 1. října 2020. Náčelník Generálního štábu AČR Aleš Opata k tomu tehdy uvedl: „Dnešním dnem získává velitel pozemních sil další manévrovou jednotku do své organizační struktury a Armáda České republiky bude mít lehké jednotky v podobě 43. výsadkového pluku, jednotku středního typu, tedy 4. brigádu rychlého nasazení, a jednotku těžkého typu v podobě 7. mechanizované brigády.” Upřesněme, že před vznikem tohoto pluku v Armádě ČR existoval pouze 43. výsadkový prapor podřízený 4. brigádě rychlého nasazení. Cíl, který stanovil, že „výsadkové vojsko bude tvořeno výsadkovým plukem“, obsahuje (.pdf, str. 17) výše zmiňovaná Koncepce výstavby AČR do roku 2030.

Doplňme také, že vládní koalice snížila (na žádost KSČM) rozpočet Ministerstva obrany pro rok 2021 o 10 miliard korun z plánovaných 85,4 mld. Kč (.pdf, str. 14) na 75,4 mld. Kč. To by podle ministra obrany Metnara i sněmovního Výboru pro obranu znamenalo (.pdf) zásadní ohrožení modernizace Armády ČR. Vláda však postupně chybějících 10 miliard Ministerstvu obrany vrátila z rozpočtové rezervy (.pdf, .pdf).

Navýšíme rozpočet na obranu Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout podílu 1,4 % na HDP do konce volebního období, tedy do roku 2021.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Výše rozpočtu Ministerstva obrany skutečně od roku 2018 roste, a to jak v případě absolutních hodnot, tak v případě podílu na HDP. Pro rok 2021 odpovídá rozpočet resortu obrany 85,4 mld. Kč, dle předběžných odhadů tedy zhruba 1,4 % HDP.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

září 2018 vláda oznámila první návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019. V tomto návrhu mělo Ministerstvo obrany (MO) plánované výdaje pro rok 2019 ve výši 66,7 miliardy korun (.pdf, str. 6). V přidruženém dokumentu Střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na léta 2020 a 2021 pak vláda uvedla, že výdaje Ministerstva obrany plánuje „ve výši 76,3 mld. Kč v roce 2020 (podíl na HDP 1,3 %) a ve výši 85,3 mld. Kč v roce 2021 (podíl na HDP 1,4 %)“ (.pdf, str. 40).

Uvedený rozpočet byl nakonec schválen a armáda tak v roce 2019 disponovala sumou 66,7 mld. Kč, což činí cca 1,2 % HDP. Pro srovnání Ministerstvo obrany (.pdf, str. 3–4) pro rok 2018 hospodařilo s rozpočtem ve výši 58,9 mld. Kč (cca 1,1 % HDP).

V říjnu 2019 představilo Ministerstvo financí první návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020. Výdaje kapitoly Ministerstva obrany jsou zde navrženy ve výši 75,5 mld. Kč (.zip, soubor D01.pdf, str. 27). Tento návrh byl následně schválen. Státní rozpočet na rok 2020 však nepočítal s vypuknutím pandemie covidu-19. Vláda tak v reakci na ni 23. března 2020 předložila návrh novelizace rozpočtu, který Sněmovna přijala následující den. Prostřednictvím této novely s účinností od 26. března 2020 byl rozpočet MO zkrácen o 2,9 mld. Kč na 72,6 mld. Kč. V důvodové zprávě k návrhu novely vláda k rozpočtu MO uvedla (.pdf, str. 7), že „úspora vznikne především odložením některých nákupů vojenské techniky, které vzhledem k současné situaci nejsou naprosto zásadní pro obranyschopnost České republiky“.

V září 2020 poté vláda předložila návrh rozpočtu pro rok 2021, v jehož rámci se původně počítalo s tím, že rozpočet na obranu bude navýšen o 10 mld. Kč oproti roku minulému, tedy na 85,4 mld. Kč. Miloslava Vostrá (KSČM), předsedkyně sněmovního rozpočtového výboru, nicméně v říjnu 2020 uvedla, že komunisté návrh podpoří, jen pokud se výdaje na obranu sníží o 10 mld. Kč. Ty dle KSČM měly být ponechány jako rezerva pro boj s pandemií.

Ministr obrany Lubomír Metnar v reakci na návrh komunistů řekl, že pokud budou v rozpočtu na obranu tak velké škrty, odstoupí. I přes jeho výhrady však premiér Andrej Babiš na podmínku KSČM přistoupil, aby rozpočet v Poslanecké sněmovně získal dostatečnou podporu. Zároveň však premiér Babiš slíbil, že začátkem roku 2021 bude do rozpočtu zmíněných 10 mld. Kč vráceno. V prosinci byl tedy schválen rozpočet na rok 2021, podle něhož mělo Ministerstvo obrany hospodařit s 75,4 mld. Kč.

Prvních 5 mld. Kč bylo do rozpočtu Ministerstva obrany vráceno z rozpočtové rezervy koncem ledna 2021. Druhá polovina byla pak navrácena až po výzvě sněmovního výboru pro obranu, a to koncem března 2021. Ministerstvo obrany tedy po navrácení 10 mld. Kč disponuje v roce 2021 85,4 mld. Kč.

V následující tabulce jsou pro přehlednost uvedeny zmíněné proměnné. 

Uveďme, že pro rok 2021 pak musíme pracovat pouze s predikcemi (v tabulce jsme použili odhad Ministerstva financí ze srpna 2021). Přesto je však vysoce pravděpodobné, že na konci roku 2021 rozpočet na obranu přesáhne podíl 1,4 % na HDP. Proto hodnotíme slib jako splněný.

Na závěr zmiňme, že změny rozpočtu již byly reflektovány v aplikaci Monitor Státní pokladny, kde lze přehledně vidět současné i minulé výše příjmů a výdajů rozpočtu MO. Doplňme také, že podle Koncepce výstavby AČR 2030 (.pdf, str. 38) z října 2019 vláda se splněním závazku vůči NATO (tedy závazku vydávat na obranu alespoň 2 % HDP) počítala v roce 2024. Ministryně financí Alena Schillerová v červnu 2021 uvedla, že splnění závazku vůči NATO do roku 2024 považuje za nereálné.

Nebudeme zvyšovat daňovou zátěž Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Nebudeme zvyšovat daňovou zátěž.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

V roce 2020 ke zvýšení daňové zátěže nedošlo nebo došlo ke zvýšení pouze nepatrnému. Naopak v roce 2021 došlo k výraznému snížení.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předestřeme, že otázka daní byla předmětem sporu mezi vládními stranami už od vzniku koalice. ČSSD chtěla zavést řadu opatření včetně sektorové daně pro banky, na nichž však nebyla shoda uvnitř koalice. Pro účely hodnocení tohoto slibu pak bereme v potaz pouze realizované kroky. Zároveň dodejme, že daňový balíček pro rok 2019 schvalovala ještě první vláda Andreje Babiše, tudíž jí zavedené změny nelze přikládat vládě stávající. Sledujeme tedy roky 2020 a 2021.

V roce 2020 došlo ke zvýšení sazeb spotřební daně z tabákových výrobků, lihu a hazardu. Naopak ke snížení daně došlo u vybraného zboží a služeb. Do druhé snížené sazby 10 % se zařadila oblast stravování, některé řemeslné a odborné služby nebo vodné a stočné. V neposlední řadě také došlo ke zrušení daně z nabytí nemovitých věcí.

V roce 2021 bylo nejvýraznější daňovou změnou zrušení takzvané superhrubé mzdy, tedy metody, kdy se daň z příjmu vypočítávala ze základu daně tvořeného hrubou mzdou navýšenou o odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem. Nově bylo zavedeno zdanění o sazbách 15 a 23 % a byla zvýšena základní sleva na poplatníka o 3 tisíce korun na 27 840 Kč. Novinkou pro rok 2021 je také tzv. paušální daň pro živnostníky s ročním příjmem do 1 milionu korun.

Pro určení daňové zátěže však nepracujeme s jednotlivými sazbami daně, nýbrž s obecnými ukazateli. To, že vláda zvýší některé sazby daní, totiž nemusí nutně znamenat zvýšení celkového daňového zatížení. Navíc na různé skupiny daňových subjektů dopadá tato zátěž nerovnoměrně. Celkovou úroveň daňové zátěže v zemi nejlépe vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální a zdravotní zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mimo jiné OECD.

Složená daňová kvóta je nejpoužívanějším ukazatelem, její zvýšení či snížení však nemusí vždy implikovat zvýšení či snížení daňového zatížení. Hodnota kvóty může být ovlivněna také efektivitou výběru daní. Pokud se zlepšuje výběr daní, zvyšuje se hodnota čitatele (vybraných daní), zatímco jmenovatel (HDP) zůstává stejný. Složená daňová kvóta tak stoupne. Naopak pokud množství vybraných daní klesá, snižuje se i složená daňová kvóta.

Na grafu vidíme data o složené daňové kvótě publikované v lednovém Fiskálním výhledu ČR (.pdf, str. 17) a březnové příručce Státní rozpočet 2021 v kostce (.pdf, str. 17). Při výpočtu kvóty v těchto případech použilo Ministerstvo financí odlišné metodiky, trend se však shoduje.

Dle námi získaného vyjádření Ministerstva financí je daňová kvóta ve Fiskálním výhledu ČR počítána jako poměr aktuálních daňových příjmů včetně příspěvků na sociální zabezpečení (sociální, důchodové a úrazové pojistné) a hrubého domácího produktu v metodice ESA 2010.

Daňová kvóta pro Rozpočet v kostce se vypočítává jako poměr daňových příjmů na hotovostním základě (včetně příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení, příspěvků na státní politiku zaměstnanosti a příjmů z povinného zdravotního pojištění) a hrubého domácího produktu. Tento výpočet je založen na položkách rozpočtové skladby státního rozpočtu.

Podle odhadu v lednovém výhledu se daňová kvóta z roku 2019 na rok 2020 zvýšila o desetinu procentního bodu, zatímco výpočet kvóty v březnové příručce navýšení nesleduje. V roce 2020 ale mohou být data zkreslena vlivy vyplývajícími z koronavirové pandemie. Hrubý domácí produkt, který je jmenovatelem výpočtu kvóty, poklesl podle Českého statistického úřadu v roce 2020 o 5,6 %. Příjmy státu z daní a odvodů na sociálním a zdravotním pojištění, jež tvoří ve výpočtu stranu čitatele, podle údajů z březnové příručky nominálně klesly (.pdf, str. 16) oproti roku 2019 o 2 %, ačkoli od roku 2012 tyto příjmy v běžných cenách narůstaly. Pokles zaznamenaly i běžné daňové příjmy.

V predikcích pro rok 2021 na grafu vidíme výrazné snížení hodnoty složené daňové kvóty, které je zřejmě zapříčiněné především změnami výpočtu a sazby daně z příjmů fyzických osob. Dopady této změny na příjmovou stranu rozpočtu odhaduje (.pdf, str. 5) Národní rozpočtová rada jen v roce 2021 na téměř 90 miliard korun. Tato změna má tedy přímý a výrazný vliv na čitatel složené daňové kvóty, a tedy hodnotu kvóty jako takové.

Jak jsme již předestřeli v úvodu, druhá vláda Andreje Babiše, jež nastoupila v červnu 2018, ovlivňovala daňovou zátěž pouze pro roky 2020 a 2021. V roce 2020 ke zvýšení daňové zátěže nedošlo nebo došlo ke zvýšení pouze nepatrnému. Naopak v roce 2021 došlo k výraznému snížení. Proto slib hodnotíme jako splněný.

Odpolitizování státní správy Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Tato vláda nebude do státní správy dosazovat politické nominanty, naopak státní správu otevře a odpolitizuje.“

Programové prohlášení vlády, str. 4

Vláda státní správu neodpolitizovala. Naopak prosadila novelu služebního zákona, která podle kritiků i Evropské komise může vést k větší politizaci státní správy.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Při ověřování, zda skutečně došlo k otevření a odpolitizování státní správy, se nejprve zaměříme na vládou prosazené legislativní změny a následně na obsazování významných postů ve státní správě.

Legislativní změny

Obecné podmínky výběru zaměstnanců státní správy upravuje zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, tzv. služební zákon. Ten v § 24 a násl. například stanoví, že na uvolněné místo se koná výběrové řízení a že výběrová komise má 3 členy. Za úřady, kterých se tento postup týká, se pak považují dle § 3 služebního zákona mimo jiné úřady zřízené zákonem, které zároveň zákon označuje jako správní. Zaměstnanci ve státní službě tedy budou zejména pracovníci ministerstev a jiných státních úřadů. Služební zákon pak může dopadat i na státní příspěvkové organizace, pokud tak zákon výslovně stanoví.

V průběhu let 2018 a 2019 pak byla projednávána a schválena novela tohoto zákona, která byla poté vyhlášena jako zákon č. 35/2019 Sb. Tato novela v čl. I bodech 54 a 55 zavádí možnost vlády odvolat státní tajemníky, např. pokud poruší služební kázeň nebo naruší důstojnost své funkce. Státní tajemníci mají přitom pravomoc dále odvolávat podřízené vedoucí zaměstnance. Tento krok byl opozicíodbory či iniciativou Rekonstrukce státu kritizován s tím, že popírá odpolitizování státní správy, což měl být účel služebního zákona. Z tohoto důvodu také novelu odmítl schválit Senát, ten však byl následně přehlasován Poslaneckou sněmovnou. Novelu kritizovala i Evropská komise: „Novela budí určité obavy, pokud jde o stabilitu a nezávislost státní služby, neboť nabízí větší flexibilitu při propouštění a náboru úředníků a zavádí možnost služebních hodnocení ad hoc.“

Dodejme, že vláda projevila snahu odpolitizovat podniky se státní účastí: V prosinci 2019 by přijat nominační zákon týkající se společností, v nichž má stát majetkovou účast, státních podniků, národního podniku Budějovický Budvar a Správy železnic. Podle zákona by měli uchazeči o funkce v řídicích orgánech těchto společností až na výjimky procházet ministerským výběrovým řízením. Všichni budou také hodnoceni vládním výborem, jehož postavení je ovšem pouze poradní. Znamená to, že nominační proces do těchto pozic je nyní sjednocený a zahrnuje výběrové řízení. Ministr však ve výsledku může rozhodnout odlišně od stanoviska výboru, pokud svůj postoj zdůvodní. To bylo i předmětem kritiky zákona.

Změny ve vrcholných postech státní správy

V červnu 2019 došlo k odvolání generálního ředitele Českých drah Miroslava Kupce. V září poté dozorčí rada ČD na toto místo zvolila dosavadního politického náměstka Ministerstva pro místní rozvoj Václava Nebeského. Je však důležité podotknout, že generálního ředitele Českých drah odvolává i vybírá dozorčí rada ČD, nikoliv vláda či ministr. Volbu kritizovala opozice, která poukázala na spojení Nebeského manželky Olgy s dotační kauzou Agrofertu, jelikož právě ona měla na starost odpověď České republiky na návrh auditní zprávy Evropské komise k údajnému střetu zájmů premiéra. V listopadu 2020 byl Nebeský odvolán a 3. prosince 2020 nahrazen šéfem ČD Cargo Ivanem Bednárikem. Ministr Havlíček odvolání odůvodnil tím, že Nebeský není krizový manažer. Dle neoficiálních verzí za Nebeského odchodem ale může stát také spor s Ministerstvem dopravy ohledně přidělování státních zakázek.

Kontroverzní je také odvolání ředitele Národní galerie v Praze (NGP) Jiřího Fajta. Tento krok byl kritizován domácízahraniční odbornou veřejností. Pověřen vedením NGP byl někdejší ředitel pekáren Penam a bývalý ekonomický náměstek Národní knihovny Ivan Morávek. V květnu 2019 Antonín Staněk oznámil rezignaci na funkci ministra kultury. Jeho nástupce Lubomír Zaorálek zrušil Staňkem vypsané výběrové řízení a vedením NGP pověřil Anne-Marii Nedomu. V dubnu 2020 následně vypsal výběrové řízení nové, na základě kterého byla jmenována Alicja Knastová.

Bez výběrového řízení byl pak jmenován i nový ředitel Ředitelství silnic a dálnic Pavol Kováčik. Ani v jednom z těchto dvou případů se pozice ředitele neřídí služebním zákonem, výběrové řízení tak nebylo dle zákona nutné. Premiér Babiš se k tomu vyjádřil (video, čas 52:50) takto: „Nemáme čas na transparentní výběrové řízení.“ V červenci 2019 byl ředitel Kováčik uvolněn z funkce ze zdravotních důvodů. Vedením byl dočasně pověřen Radek Mátl, který byl následně jmenován ředitelem 1. října 2019.

V budoucnu by pak měl být vybrán a jmenován nový vedoucí Úřadu vlády, v jehož čele od června 2018 stojí dočasně Tünde Bartha. Ani po více než dvou letech se však vláda ke jmenování nového vedoucího Úřadu vlády nechystá, vedením úřadu, jak se uvádí na stránkách vlády, je stále „pověřena“ Tünde Bartha.

Na přelomu roků 2019–2020 došlo k odvolání tehdejšího ředitele Národního ústavu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušana Navrátila. Vláda své rozhodnutí dle stejného zdroje zdůvodnila nízkými manažerskými a komunikačními schopnostmi. Navrátil na svoji obranu poukazuje na respekt, který si úřad pod jeho vedením vysloužil v zahraničí. Jeho odvolání pak bývá spojováno s poukazováním NÚKIBu na bezpečnostní rizika týkající se státních zakázek pro čínské firmy Huawei a ZTE. Vzhledem ke snaze české zahraniční politiky orientovat se na čínský trh mohla být tato kritika považována za nepohodlnou. Na místo odvolaného Navrátila pak na počátku roku 2020 nastoupil Karel Řehka.

Jako o politicky nominovaném se v řadách opozice mluvilo o Romanu Prymulovi, který se poté, co v květnu 2020 odešel z pozice náměstka ministra zdravotnictví, stal zmocněncem na Úřadu vlády. Funkce vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví totiž vznikla v krátké době po ohlášení odchodu Romana Prymuly z Ministerstva zdravotnictví. Post zmocněnce vznikl konkrétně 25. května 2020 (.pdf, str. 1).

Závěrečné hodnocení

Pokud jde o státní správu, k deklarovanému otevření a odpolitizování nedošlo. Vláda podnikla kroky, které mohou zlepšit proces nominací do podniků se státní účastí, nicméně řadu proběhlých nominací do pozic ve státní správě a státem řízených organizací lze označit jako politické. Novela služebního zákona pak i dle nezávislé kritiky otevírá statní správu další politizaci.

Ochrana dlužníků Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zavedeme chráněné účty nebo jiné účinné řešení zajišťující, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Vláda podpořila novelu občanského soudního řádu, který zavádí chráněné účty, kde dlužníci mohou mít nezabavitelné finanční prostředky.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Velkou novelu exekucí, resp. vykonávacího řízení, předložila vláda 9. července 2019, avšak s absencí (.pdf) zavedení chráněných účtů. Původně přitom návrh úpravu chráněných účtů obsahoval; poté co byl odmítnut Legislativní radou vlády a přepracován, úprava chráněných účtů vypadla.

Chráněné účty však obsahuje návrh (.pdf, str. 5) předložený poslanci Patrikem Nacherem (ANO) a Kateřinou Valachovou (ČSSD) 28. srpna 2020. Vláda k poslaneckému návrhu vyjádřila souhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). Pro návrh pak vládní poslanci hlasovali, a to jak ve třetím čtení, tak po vrácení návrhu Senátem.

Navrhovaný chráněný účet by měl zabránit neoprávněné exekuci finanční částky, která slouží k „uspokojování životních potřeb“ dlužníka a jeho rodiny (.pdf, str. 10). Novela zákona prošla legislativním procesem a 3. února 2021 byla vyhlášena ve Sbírce zákonů s původní účinností od 1. dubna 2021. Ta byla poté odložena o tři měsíce na 1. července 2021, aby se banky dostatečně připravily na zavedení tohoto speciálního bankovního účtu, jak uvádí důvodová zpráva návrhu odkladu (.pdf, str. 5).

Slib hodnotíme jako splněný, neboť vláda podpořila poslanecký návrh novely občanského soudního řádu, který obsahuje zavedení chráněného účtu, na kterém dlužník bude mít nezabavitelnou část platu či jiného příjmu.

Privatizace Hospodářství Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí.“

Programové prohlášení vlády, str. 3

V únoru 2020 vláda schválila Strategii vlastnické politiky státu, ve které určila k privatizaci několik podniků, v nichž měl stát významný vlastnický podíl. Mezi nimi byly i společnosti s obratem či majetkem nezanedbatelného rozsahu, např. KORADO či VIPAP VIDEM Krško.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V prvním roce druhé vlády Andreje Babiše tehdejší ministr dopravy Dan Ťok podle Lidových novin zvažoval privatizaci nákladního železničního dopravce ČD Cargo. Ťok byl přesvědčený, že ČD Cargo nutně potřebuje silného investora, přestože v posledních letech odvádělo stovky milionů zisku do rozpočtu Českých drah, které jsou mateřskou společností ČD Cargo. Proti tomuto záměru se postavil koaliční partner ČSSD, dále KSČM, která umožnila vznik vlády, i premiér Babiš (video, 56:30). Nakonec bývalý ministr dopravy Ťok od svého záměru ustoupil se slovy: „Prodej ať už menšinového nebo většinového podílu v ČD Cargo nebudu nikomu navrhovat.

V dubnu 2019 vláda souhlasila (.pdf) s prodejem regionální železnice Čejč – Uhřice u Kyjova. Na této dráze však podle jízdních řádů nejezdily žádné vlaky, proto tento odkup nepovažujeme za problematický pro hodnocení vládního slibu, že nebude docházet k privatizaci státních podniků a veřejných služeb.

Na konci roku 2019 se však problematiky privatizace veřejných služeb a podniků se státní účastí dotkla Strategie vlastnické politiky státu představená ministryní financí Schillerovou. Tento dokument byl následně schválen (.pdf) vládou v únoru 2020 a státní podniky dělí do několika skupin podle toho, zda jsou strategické, nezbytné pro činnost jednotlivých rezortů či určené k privatizaci (.docx, str. 32–40). Strategie uvádí celkem 10 podniků, které určuje k privatizaci:

Podle Strategie také stát opakovaně nabízí k prodeji své (drobné) podíly ve společnostech LINETA Severočeská dřevařská společnost a.s., a Slovácké vodárny a kanalizace, a.s. (str. 34)

Ministerstvo financí později také zpracovalo a 10. května 2021 vládě předložilo Zprávu o plnění opatření vyplývajících ze Strategie vlastnické politiky státu k 31. prosinci 2020 (.pdf). Zpráva přináší nové informace o průběhu plnění jednotlivých opatření, například že některé předpokládané termíny privatizace byly posunuty na rok 2022. Dále že byl podnik ČSAD ÚAN PRAHA FLORENC, s.p. určen k likvidaci (.pdf, str. 30). Přibyl také další podnik určený k privatizaci, a to ČSAD Hradec Králové, s.p. (.pdf, str. 30), kde je stát 100% držitelem.

Dodejme, že například akciová společnost KORADO měla v roce 2020 obrat přesahující 1,6 miliardy Kč (.pdf, str. 54) a papírny VIPAP VIDEM Krško d.d. měla v roce 2018 majetek ve hodnotě téměř 100 milionů € (.pdf, str. 7). Nejedná se tedy pouze o majetkové podíly zanedbatelné hodnoty.

Ministerstvo financí v tiskové zprávě uvedlo, že „veškeré strategické a významné společnosti a podniky zůstanou i nadále a v souladu s programovým prohlášením vlády v rukou státu“. V programovém prohlášení se však vláda zavázala udržet si podíly v podnicích obecně, nikoli pouze v těch strategických. Jelikož dochází i k privatizaci podniků s nezanedbatelným obratem a majetkem, hodnotíme slib jako porušený.

Rekodifikace stavebního práva Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme rekodifikaci veřejného stavebního práva a zjednodušíme a zkrátíme přípravy staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Nový stavební zákon byl schválen a začne platit od poloviny roku 2023.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Lhůta k vyřízení stavebního povolení je v ČR dlouhodobě terčem kritiky, jelikož se na povolení čeká až roky. Dle databáze Světové banky trvá v České republice vyřízení stavebního povolení průměrně 246 dní a umisťuje se tak v žebříčku na 157. místě. Naopak v ostatních státech Evropy stačí k vyřízení povolení průměrně 170 dní.

Jak uvádí předkládací zpráva k věcnému záměru stavebního zákona (.docx, str. 1–2), mezi nejvýznamnější problémy stávající úpravy stavebního práva patří rozdrobená soustava stavebních úřadů (obecné, speciální a jiné stavební úřady), velké množství povolovacích procesů, na něž se mohou vázat až desítky závazných stanovisek, která opatřuje stavebník, či nedostatečná digitalizace. Stručné shrnutí a základní principy rekodifikace stavebního práva pak prezentuje (.pdf) Hospodářská komora ČR.

Dne 25. listopadu 2019 bylo v aplikaci eKLEP zveřejněno navrhované paragrafové znění (.docx) nového stavebního zákona. Tento návrh byl pozměněn 27. července 2020 novou verzí paragrafového znění (.docx).

Zveřejněný návrh paragrafového znění nového stavebního zákona má přinést zásadní změny v oblasti povolování staveb i územního plánování. Cílem návrhu je zejména usnadnit a zrychlit povolovací řízení. Zrychlení se snaží dosáhnout zavedením jednotného řízení o povolení stavby, které má zjednodušit dnes užívané územní a stavební řízení, a zavedením jednotně řízeného systému státních stavebních úřadů. Podstatnou součástí je také digitalizace procesu, jednotné kolaudační řízení či přísnější pravidla pro dodatečné schválení černých staveb.

Další změny se týkají územně plánovací dokumentace (nově bude vydávána formou právního předpisu), zavedení dvou typů plánovacích smluv, sjednocení kolaudací, zavedení přísnějších podmínek pro získání dodatečného povolení u černých staveb a v neposlední řadě digitalizace sloužící ke zjednodušení komunikace s úřady.

Dne 6. a 7. srpna 2020 se konala schůze Legislativní rady vlády, která projednala upravené znění návrhu stavebního zákona a upravené znění návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Vláda následně návrh zákona schválila 24. srpna 2020.

Návrh stavebního zákona vláda Poslanecké sněmovně předložila 10. září 2020. Sněmovna návrh ve třetím čtení schválila (.pdf). Pro zákon hlasovalo hnutí ANO, SPD a tři poslanci z vládní ČSSD. Sněmovnou schválený návrh zákona (.docx) např. zavádí jednotnou soustavu stavebních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem (.docx, str. 8). 

Návrh zákona byl postoupen Senátu 4. června 2021. Dne 23. června 2021 přijal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu usnesení, které senátorům doporučilo zamítnutí návrhu nového stavebního zákona. Zamítavé usnesení přijal ve stejný den i Ústavně-právní výbor Senátu. 1. července 2021 Senát jednomyslně zamítl návrh stavebního zákona.

13. července 2021 však Senát přehlasovala Poslanecká sněmovna, která návrh nového stavebního zákona schválila. Na rozdíl od prvního hlasování o tomto zákonu, které proběhlo na půdě dolní komory, se pro přijetí stavebního zákona vyslovila i část členů KSČM. Tyto hlasy byly pro uzákonění tohoto legislativního aktu rozhodující.

Prezident Miloš Zeman stavební zákon podepsal 15. července 2021. Zákon bude účinný od 1. července 2023, některé změny ovšem začnou platit již od začátku roku 2022.

Dodejme, že nesouhlasný názor k novému stavebnímu zákona zaujala například Rada asociace krajů. Dlouhodobě se kriticky k novému stavebnímu zákona staví i Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků nebo Asociace ekologických organizací Zelený kruh. Naopak pozitivní postoj ke schválenému návrhu stavebního zákona zaujala Asociace developerů či Hospodářská komora.

Tvorba zákonů Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Pro zákony, jejichž příprava a implementace přesahuje funkční období jedné vlády, zavedeme zvláštní způsob expertní přípravy s podporou Legislativní rady vlády s přesným harmonogramem projednávání, schvalování a zavádění do praxe. Příkladem mohou být změny Ústavy, změny v kompetencích ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, změny důchodového zabezpečení a zjednodušení dávkových systémů, změny v soudnictví a státním zastupitelství nebo příprava nových soudních procesních předpisů.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Slibovanou změnu vláda nezavedla a k srpnu 2021 neučinila žádné kroky k realizaci slibu. Informace o tom, zda se plánuje, se nám dohledat nepodařilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Slibovanou změnu vláda patrně neměla v úmyslu prosazovat prostřednictvím zákonné úpravy. Záměr zavedení expertní přípravy totiž nebyl zmíněn v plánu legislativních prací vlády na rok 2018, 2019, 2020 ani v nejnovějším plánu na rok 2021 (.pdf).

Zvláštní způsob expertní přípravy by teoreticky mohl být zaveden pomocí úpravy Legislativních pravidel vlády (LPV) (.pdf). Ta jsou měněna prostřednictvím usnesení vlády, které upravuje postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednávání připravovaných právních předpisů a jejich obsah a formu. Toto usnesení bylo schváleno vládou dne 19. března 1998, v průběhu let došlo k jeho úpravám dalšími vládními usneseními (.pdf, str. 1).

LPV naposledy změnila první vláda Andreje Babiše usnesením ze dne 17. ledna 2018 č. 47 (.pdf), ze kterého nicméně nevyplývá žádná změna ohledně uvedení přesného harmonogramu projednávání, schvalování a zavádění zákonů, které přesahují funkční období jedné vlády. Zároveň v současné době nejsou známy žádné informace o přípravě takových změn LPV.

Účast na vojenských misích Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V souladu se schváleným mandátem budeme pokračovat v účasti na mírových a výcvikových misích v Afghánistánu (Resolute Support), Iráku a Mali. Budeme přispívat do Předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Programové prohlášení vlády, str. 20

Vláda rozhodla o prodloužení trvání vojenských misí minimálně do roku 2022, schválila také další účast České republiky na vytváření společných sil NATO.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle čl. 43 Ústavy ČR je schvalování použití Armády České republiky (AČR) rozdělené mezi Parlament a vládu. Působení AČR v zahraničních misích do roku 2020 schválila předchozí vláda Andreje Babiše v demisi dne 11. dubna 2018 (.pdf). Senát následně potvrdil předkládané mise 17. května 2018, Poslanecká sněmovna poté 1. června 2018.

Většina schválených zahraničních misí Armády České republiky byla prodloužena do prosince 2020 (.pdf, str. 2–3), a to včetně zmíněných misí v Afghánistánu, Iráku a Mali a tzv. Posílené předsunuté přítomnosti v Pobaltí. V případě ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) pobaltských zemí se poté jednalo o prodloužení do konce roku 2019 (str. 2). Aktuální seznam misí AČR lze najít zde. Česká republika také přispívá (.pdf, str. 2, 20) k vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NRF), jejichž součástí je i Response Force Pool, tedy zmiňované následné síly. Česko se také podílí na vytváření Sil velmi rychlé reakce (VJTF). V období 2019 až 2021 je do těchto sil zařazen 71. mechanizovaný prapor „Sibiřský“ z Hranic.

V květnu 2020 vláda schválila návrh zahraničních misí českých vojáků pro roky 2021 až 2022 s výhledem na rok 2023. Vojáci tak mají pokračovat v misích v Mali, v Iráku a v Pobaltí. Vláda také počítala s prodloužením mise v Afghánistánu. Uveďme, že dle schváleného návrhu mělo také dojít ke snížení počtu vojáků na těchto misích – v roce 2020 na ně mohla AČR vyslat až 1 096 vojáků, v roce 2021 to má být až 851 vojáků a v roce 2022 946 vojáků. 

K největšímu snižování počtu vojáků v letech 2021 a 2022 mělo podle plánu vlády docházet v Afghánistánu (pokles z 390 vojáků na 205). Uveďme však, že v únoru 2020 došlo k uzavření mírové dohody mezi Spojenými státy a hnutím Tálibán. Ve spojitosti s touto dohodou měly počty svých vojáků v Afghánistánu snižovat nejen USA, ale i další státy NATO. Český ministr obrany Lubomír Metnar již v roce 2019 avizoval, že v případě stahování amerických vojáků bude Česká republika Spojené státy v adekvátní míře následovat. Toto stahování mělo původně proběhnout do 1. května 2021, v únoru NATO nicméně odložilo konečné rozhodnutí, zejména protože hnutí Tálibán neuzavřelo s afghánskou vládou příměří. K zahájení odchodu jednotek USA a NATO následně došlo až na přelomu dubna a května 2021. Česká armáda toto stahování dokončila již na konci června 2021.

Doplňme, že v květnu 2021 zahájilo islamistické hnutí Tálibán ofenzívu, během níž do poloviny srpna dobylo většinu afghánského území. Rychlý postup Tálibánu, při kterém se jednotky afghánské armády často vzdávaly bez boje, byl urychlen právě stahováním vojsk NATO z Afghánistánu. 15. srpna 2021 Tálibové ovládli i hlavní město Kábul. České úřady následně z bezpečnostních důvodů vypravily z afghánské metropole celkem tři evakuační lety. Poslední zahraniční vojáci měli Afghánistán dle plánu opustit v polovině září, americký prezident Joe Biden nicméně uvedl, že v Kábulu ponechá vojáky tak dlouho, dokud ze země nebudou evakuováni všichni američtí občané.

Co se týče ostatních misí, v únoru 2021 generální tajemník NATO Jens Stoltenberg oznámil posílení výcvikové mise v Iráku. Z původních pětiset by se měl počet vojáků navýšit až na 4 tisíce. Z České republiky zde může působit dle stávajícího mandátu až 80 vojáků. 

Do Pobaltí by pak měly být v rámci zmíněné mise Air Policing v roce 2022 vyslány české letouny Gripen. V srpnu 2020 schválil Senát na návrh vlády vyslání (.pdf, str. 2) až šesti desítek vojáků do Mali, Nigeru a Čadu. Návrh této protiteroristické mise 27. října 2020 schválila také Poslanecká sněmovna. V případě mise EU v Mali bylo 12. ledna 2021 ukončeno české velení, aktuálně zde působí 120 vojáků, přičemž s tímto počtem se dle návrhu počítá také v následujících letech.

Ve spojitosti s vysláním českých vojáků do Mali, Nigeru a Čadu také můžeme zmínit, že 19. března 2021 vystoupil tehdejší ministr zahraničí Tomáš Petříček na konferenci Koalice pro Sahel. Zde uvedl, že stabilizace a rozvoj Sahelu, tedy pásma zahrnujícího území uvedených afrických států, „zůstává jednou ze zahraničněpolitických priorit České republiky a bude součástí programu našeho předsednictví v Evropské Unii v roce 2022“. Cílem této konference bylo přijetí plánu, dle kterého má být realizována pomoc státům Sahelu při vypořádávání se s džihádistickými a kriminálními ozbrojenými skupinami. 

Výše zmíněný návrh (.pdf) vlády o zahraničních misích českých vojáků v letech 2021 a 2022 již projednaly a schválily obě komory Parlamentu. Usnesení (.pdf) počítá i s pokračováním zapojení České republiky do Sil rychlé reakce (NRF) v počtu až 1  400 osob na rok 2021 a až 400 osob na rok 2022. Dodejme, že Ministerstvo obrany České republiky plánuje pořízení šestnácti vozidel Tatra pro přepravu protiletadlových zbraní, které budou využity v rámci NFR v letech 2024 až 2026. Dokončení smlouvy o nákupu tater se očekává do prosince 2022.

Podle vládního usnesení (.pdf, str. 2) má také dojít k vyčlenění finančních prostředků na zahraniční mise ve výši 1,73 mld. korun v roce 2021 a 1,8 mld. korun v roce 2022. V tomto ohledu se jedná o snížení vynakládané částky oproti rokům 2019 a 2020, kdy bylo na zahraniční mise použito 2,4 miliardy, respektive 2,34 miliardy korun.

Vzhledem k tomu, že po dobu celého svého mandátu jednala vláda v souladu se slibem, schválila účast českých vojáků na zahraničních misích a podílela se na vytváření společných sil NATO, hodnotíme slib jako splněný.

Vlaková doprava Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Státem garantovaná veřejná železniční přeprava pro cestující bude nadále zajištěna v rozsahu minimálně 7,4 mld. Kč ročně, což představuje téměř 37 milionů vlakových kilometrů ročně na 28 linkách dálkové dopravy.“

Programové prohlášení vlády, str. 17

Součástí oněch 7,4 miliard korun je podle mluvčí Ministerstva dopravy i příspěvek na krajskou železniční dopravu. Spolu s dálkovou železniční dopravou, kterou obstarává stát, bylo v letech 2018 až 2021 vynaložené v každém roce více než 7,4 mld. Kč.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že data o výdajích státu na železniční dopravu nejsou dohledatelná v ucelené podobě, a částka 7,4 mld. je tedy součtem několika různých výdajů. Obrátili jsme se tak na mluvčí Ministerstva dopravy (MD), abychom zjistili, z čeho se uvedená částka 7,4 mld. Kč skládá. Mluvčí Lenka Rezková sdělila následující: „V případě dálkové dopravy objednávané státem, v roce 2018 byla na: · linku R14 Pardubice – Liberec poskytnuta kompenzace cca 131 mil. Kč · na linku R13 Brno – Břeclav – Olomouc kompenzace cca 104 mil. Kč · na linku R25 Plzeň – Most kompenzace cca 35 mil. Kč · na ‚velkou‘ smlouvu pokrývající zbylé výkony v dálkové dopravě kompenzace cca 4 524 mil. Kč. Dále pak byly státem v souladu s usnesením vlády ČR ze dne 31. srpna 2009 č. 1132 poskytovány krajům účelové dotace ke krytí nákladů na úhradu prokazatelné ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě ve výši cca 2 814 mil. Kč. Souhrnně tedy byl překročen rozsah 7,4 mld. Kč ročně.“

Ministerstvo dopravy tedy do částky zahrnuje jak státem hrazenou kompenzaci dopravcům za provoz ztrátových linek, tak i dotace pro kraje na provoz železniční dopravy. Znění slibu je tak mírně zavádějící, jelikož uvedených 7,4 mld. Kč se nevztahuje pouze na 28 linek dálkové dopravy. Slib jsme přesto ověřovali v takto nastavených mezích.

Nejprve jsme se věnovali kompenzacím dle smluv státu s dopravci a dotacím pro kraje za poslední ukončené období, tedy období jízdního řádu 2019/2020.

Situace na dálkových spojích je složitá: stát tyto spoje (28 linek, z nichž 22 stát přidělil Českým drahám) periodicky objednává v rámci zajišťování tzv. veřejné služby a linky jsou přidělovány na různá období. Např. mezinárodní spojení z Prahy do Berlína, Vídně a Budapešti či český úsek trasy Vídeň – Varšava budou České dráhy (ČD) provozovat po dobu 10 let. V současnosti operují na dálkových linkách objednávaných MD čtyři společnosti – ČD, RegioJet, Arriva a GW Train Regio.

Na základě smluv na vlaky dálkové dopravy zveřejněných na webu MD a vyhledaných přes portál Hlídač státu jsme sestavili tabulku kompenzací a objednaných vlakokilometrů (vlkm) podle jednotlivých dálkových linek na období jízdního řádu (JŘ) 2019/2020, tedy období od prosince 2019 do prosince 2020:

Celkem tedy stát prostřednictvím MD nasmlouval na zmíněný rok přepravní výkon o výši 38 950 516 vlkm za 4 810 575 664 Kč na 28 dálkových linkách (.pdf). V roce 2020 došlo podle závěrečného účtu rozpočtu k uhrazení 4 835 882 000 Kč (.zip, Pruvodni_zpráva.docx, str. 57).

Na dotace krajům a obcím, tedy na úhradu ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě, uhradilo MD podle závěrečného účtu rozpočtu pro rok 2020 (.zip, Pruvodni_zpráva.docx,, str. 63) částku 3 110 760 000 Kč. Částka určená krajům a obcím oproti roku 2019 narostla o více než 242 mil. Kč. Stát tedy drážní dopravu podpořil v období JŘ 19/20 (dálkové linky) a období 2020 (kraje a obce) částkou 7 946 642 000 Kč.

Od prosince 2020 došlo ke změně dopravce na lince R14, kdy České dráhy vystřídala Arriva, která získala sedmiletou smlouvu. Celková hodnota nové vysoutěžené smlouvy (.pdf, str. 36) je 176 858 931,0 Kč na 1 788 360,2 vlkm ročně.

V tabulce níže můžeme vidět celkové vynaložené částky na úhradu ztrát veřejné dopravy v závazku veřejné služby v letech vlády Andreje Babiše. Hodnoty vychází ze závěrečných účtů rozpočtů Ministerstva dopravy v letech 2018 (.zip, Pruvodni_zprava.docx, str. 15–16), 2019 (.zip, Pruvodni_zprava.docx, str. 16) a 2020 (.zip, Pruvodni_zpráva.docx,, str. 17).

V textové části návrhu rozpočtu Ministerstva dopravy na rok 2021 (.zip) pak nalezneme také plánované výdaje v kapitole 501 – Drážní a kombinovaná doprava. Zpráva pak uvádí (01-Zprava_SR-2021.docx, str. 8): „Finanční prostředky jsou v roce 2021 rozpočtovány na dva okruhy: Úhrada ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě (8 497 235 tis. Kč) a Ostatní výdaje spojené s drážní dopravou (1 601 018 tis. Kč).“ Pro rok 2021 tedy předpokládáme úhradu přibližně 8,5 mld. Kč.

Jelikož dle závěrečných účtů jednotlivých rozpočtů a rozpočtu na rok 2021 Ministerstvo dopravy v každém roce vynaložilo částku vyšší než 7,4 mld. Kč, hodnotíme tento slib jako splněný.

Whistleblowing, lobbing Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V této souvislosti předložíme zejména účinné právní nástroje k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing) a zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o ochraně oznamovatelů korupce i návrh zákona o lobbování. Dosud však ani jeden z návrhů Sněmovnou nebyl schválen.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o ochraně oznamovatelů korupce

Nejprve se zaměříme na zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Vláda Andreje Babiše na návrhu tohoto zákona pracovala například již na podzim roku 2018 či na začátku roku 2019. Další z návrhů představilo Ministerstvo spravedlnosti v červnu 2020. Dne 29. července 2020 bylo ukončeno jeho připomínkové řízení, v němž byly podány tři desítky zásadních připomínek – a to například od Ministerstva vnitra, BIS či od Ministerstva obrany, v jehož čele stojí nestraník za ANO Lubomír Metnar. Tento návrh byl nakonec schválen na schůzi (.pdf) vlády 1. února 2021.

Vládní návrh zákona byl pak předložen Poslanecké sněmovně 9. února 2021. První čtení proběhlo 12. května 2021, kdy byl také přikázán (.pdf) k projednávání ve výborech. Ústavně právní výbor však návrh neprojednal a Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj nejprve v červnu 2021 projednávání návrhu přerušil (.pdf) a až v červenci jej poslancům doporučil (.pdf) schválit. Od 15. července, kdy Výbor pro veřejnou správu své usnesení zveřejnil, se návrh zákona neprojednával.

Dle důvodové zprávy (.pdf, str. 18) bylo jedním z důvodů pro vypracování návrhu zákona o ochraně oznamovatelů také schválení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Podle této směrnice (čl. 26 odst. 1) totiž musí členské státy EU uvést „v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 17. prosince 2021“.

Zákon o lobbování

Vládní návrh zákona o lobbování, který podle důvodové zprávy (.pdf, str. 13) bere v úvahu i některá mezinárodní doporučení adresovaná ČR, byl po projednání vládou předložen Poslanecké sněmovně 21. srpna 2019. Ačkoliv ale bylo projednání návrhu zařazeno na program 35. schůze Poslanecké sněmovny, která se konala od 15. října do 8. listopadu 2019, k projednání tohoto návrhu zákona zde nedošlo. Návrh měl být projednáván již na nejméně čtyřech schůzích – kromě uvedené schůze v roce 2019 také na začátku roku 2020 a dále i v dubnu a na začátku července. Skutečně projednán byl však až na 75. schůzi 10. prosince 2020 a v prvním čtení přikázán (.pdf) výborům.

Ústavně právní výbor pak 25. května 2021 zaslal poslancům doporučení (.pdf), aby návrh schválili společně s připojenými změnami a doplňky. Ve druhém čtení byl zákon projednán na 111. schůzi Poslanecké sněmovny v červenci. Třetí čtení pak započalo na 115. schůzi 30. července 2021, ale bylo přerušeno a od té doby se o návrhu zákona o lobbování nejednalo.

Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla dříve pozdržena jednak kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a jednak kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální banky (ECB) tehdejším ministrem spravedlnosti Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v dubnu 2019 vyvráceny (.pdf, str. 3). Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB (...)“. Stanovisko ECB umožnilo posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení tohoto návrhu vládou.

Lobbování je v návrhu zákona (.pdf) definováno jako soustavná činnost s cílem ovlivnit přípravu či schvalování právního předpisu nebo dokumentu koncepce rozvoje (str. 1). Lobbista pak může být pouze bezúhonná osoba, která se registruje ve speciálním registru (str. 3). V tomto registru pak mají být registrováni i ti, na které může lobbování cílit – např. členové Parlamentu či vlády, prezident republiky nebo náměstci na ministerstvech, ale i členové rady ČNB (str. 3). Lobbisté pak mají mít povinnost čtvrtletně vyhotovovat zprávy o svém lobbování (str. 6).

Závěrem shrňme, že vláda Andreje Babiše skutečně předložila oba návrhy zákonů poslancům k projednání. Nedokázala ale dosud zajistit jejich schválení, což nicméně nebylo předmětem slibu obsaženém v programovém prohlášení. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Zákon o Vojenském zpravodajství Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o Vojenském zpravodajství.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Vláda úspěšně prosadila dvě novely zákona o Vojenském zpravodajství. První novela nabyla účinnosti v září 2019. Druhá novela byla vyhlášena ve sbírce zákonů v březnu 2021 s účinností od 1. července 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

První zmíněnou novelu, kterou došlo kromě jiného také ke změně zákona o Vojenském zpravodajství, začala připravovat již první vláda Andreje Babiše v průběhu roku 2018. Vládní návrh této novely předložil Poslanecké sněmovně premiér Babiš 13. července 2018, tedy den poté, co současná vláda získala důvěru poslanců.

Na základě informací obsažených v důvodové zprávě (.pdf, str. 7–8) je cílem novely rozšíření pravomocí Vojenského zpravodajství především v oblasti kybernetického prostoru. Novela tajným službám umožňuje například lépe zabezpečit skryté identity zpravodajců (.pdf, str. 18). Změnou bylo také prodloužení maximální doby platnosti povolení k používání zpravodajské techniky (str. 17).

Návrh této novely schválila Poslanecká sněmovna v červnu 2019, na konci července poté i Senát. Po následném podpisu prezidentem vešla novela v účinnost 6. září 2019 jako zákon 205/2019 Sb.

Další návrh novely zákona o Vojenském zpravodajství předložila vláda Poslanecké sněmovně v březnu roku 2020. Zde poslanci návrh schválili (.pdf) 12. února 2021, v březnu 2021 byla novelizace vyhlášena ve Sbírce zákonů, a to s účinností od 1. července 2021.

Uvedená novela (.pdf, str. 1–8) zavádí do zákona o Vojenském zpravodajství část věnovanou kybernetické bezpečnosti, kterou návrh zákona nazývá „Činnosti vojenského zpravodajství při zajišťování obrany České republiky“. Důvodová zpráva komentuje (str. 33) účel této části takto:

Částí čtvrtou jsou nově upravovány povinnosti Vojenského zpravodajství, jimiž se podílí na zajišťování obrany v kybernetickém prostoru; vzhledem k specifické povaze tohoto prostoru i aktivitám, které v něm probíhají, včetně nemožnosti určit jeho hranice a předpokládané možné lokalizaci zdrojů jednotlivých kybernetických útoků a hrozeb také mimo území České republiky, je Vojenskému zpravodajství přiznána možnost využívat výsledků analýzy jeho vlastní zpravodajské činnosti nikoliv pouze pro určení hrozby, ale také k přímému výkonu jejího odvrácení nebo omezení jejích účinků tam, kde by jinak byly příslušné ozbrojené síly České republiky.“

Ministerstvo obrany uvedlo, že novela „výrazně napomůže omezit či zcela zabránit útokům na počítačové systémy nejen kritické infrastruktury“. Jako jeden z příkladů kybernetické hrozby ministerstvo zmínilo útok na Fakultní nemocnici Brno z března 2020.

Uveďme, že větší pravomoce Vojenského zpravodajství v oblasti kybernetické bezpečnosti chtěl do zákona zakotvit dřívější návrh z roku 2016. Setkal se však se značným odporem, především kvůli plošnému, neadresnému monitorování českých sítí. Oproti tomuto staršímu neúspěšnému návrhu mluví návrh novely (.pdf, str. 1, 34) z března 2020 o tzv. detekci. Co je myšleno detekcí, uvádí § 16a odst. 2 zmíněné novely: 

„Detekce je Vojenským zpravodajstvím prováděna na základě jím stanovených ukazatelů kybernetických útoků a hrozeb umožňujících odhalit v kybernetickém prostoru definované jevy, které v daném čase byly vyhodnoceny jako skutečnosti ohrožující důležité zájmy státu v kybernetickém prostoru.“ 

Další ustanovení části čtvrté specifikují pojem detekce. § 16d vymezuje nástroje detekce a podmínky jejich používání, tedy co v praxi nástroje detekce zaznamenávají a k čemu a jak je může používat Vojenské zpravodajství. Novela zákona tak například uvádí, že nástroje detekce mohou zaznamenávat metadata o provozu veřejných komunikačních sítí pouze v rozsahu souvisejícím s detekovaným kybernetickým útokem nebo hrozbou. Vojenské zpravodajství také nesmí nástroje detekce využívat pro záznam odposlechů.

Doplňme, že například server Lupa.cz tuto novelu okomentoval jako další pokus Vojenského zpravodajství o možnost sledování provozu na českých sítích a popisuje abstraktnost pojmu detekce.

Na závěr tedy shrňme, že vláda Andreje Babiše celkem prosadila dvě novely zákona o Vojenském zpravodajství. Obě novely jsou vyhlášeny ve sbírce zákonů, první s účinností od 6. září 2019 a druhá od 1. července 2021, a vládní slib proto hodnotíme jako splněný.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů