Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz k plnění slibů vlády Andreje Babiše

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Z něj jsme vybrali padesátku slibů napříč tématy a ty jsme po celé volební období průběžně sledovali.

Nyní si tak můžete přečíst, jak si druhá Babišova vláda vedla v plnění slibů v oblasti hospodářství, životního prostředí, sociálního státu, vzdělanosti, právního státu a bezpečnosti. U každého slibu jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit. Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi kategoriemi hodnocení — jde o sliby splněné, částečně splněné nebo porušené (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná, úspěšná, nebo neúspěšná. To si rozhodne každý volič 8. a 9. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulzivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese (nejen) předvolební kampaň.

Z výsledků analýzy vyplývá, že z celkových 50 slibů vláda splnila 22 slibů, 13 splnila částečně a zbývajících 15 slibů porušila.

Druhá polovina funkčního období vlády byla charakterizována probíhající pandemií covidu-19. S ní spojené výzvy se pochopitelně podepsaly i na plnění programového prohlášení. Na naši metodiku hodnocení jednotlivých slibů to vliv nemělo, při čtení naší analýzy ale dopad pandemie na práci vlády mějte na paměti.

Analýzu jsme zpracovali k 17. září 2021, s ohledem na případné legislativní posuny u některých slibů ji budeme do sněmovních voleb aktualizovat.

Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

50 sledovaných slibů

22 splněných
44 %
13 částečně splněných
26 %
15 porušených
30 %
Oblast Hodnocení
Bytová výstavba Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme prosazovat zvýšení objemu finančních prostředků pro bytovou výstavbu v ČR s akcentem na podporu dostupného nájemního bydlení určeného pro seniory, mladé lidi, zdravotně postižené, matky samoživitelky a občany s nižšími příjmy. “

Programové prohlášení vlády, str. 35

Vláda podporovala výstavbu nájemních bytů pro výše uvedené skupiny v rámci programů Státního fondu rozvoje bydlení. Rozpočet na ně byl pro rok 2019 navýšen, a to i díky nově spuštěnému programu Výstavba. Kromě něj funguje i program určený pro mladé.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) spustilo od poloviny května 2019 v rámci Státního fondu pro rozvoj bydlení (SFRB) dotačně-úvěrový program Výstavba. Projekt měl za cíl pomoci obcím s problematickou situací dostupnosti bydlení a částečně nahradit původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. V rámci rozpočtu na něj měla být vydána do konce roku 2019 jedna miliarda Kč. Konkrétně bylo 650 milionů Kč určeno pro sociální byty a 350 milionů Kč na zvýhodněné úvěry. Pro rok 2021 byla alokovaná částka pro program Výstavba stanovena (aktualizovaná výzva.pdf, str. 1) na 430 milionů korun.

Do programu se během léta 2019 přihlásily první obce. Jejich počet byl však až překvapivě nízký. Důvodem byly především přísné podmínky získání dotací nebo úvěru. souvislosti s nedostatečným využíváním programu proběhla jeho novelizace. Nové znění nařízení mělo obcím zajistit větší pružnost. MMR uvádí, že „úpravou podmínek se také významně rozšířila cílová skupina možných příjemců o jedno a dvoučlenné sociálně slabé domácnosti, typicky seniory a matky samoživitelky“. I přes to bylo v roce 2020 využito pouze necelých 100 miliónů korun na výstavbu 70 bytů.

Program Výstavba je na základě později novelizovaného nařízení vlády z 15. dubna 2019 (.docx) určen pro obce na pořízení sociálního domu, smíšeného domu se sociálními nebo dostupnými byty, sociálního bytu, dostupného domu nebo dostupného bytu. Obce k jejich zajištění mohou využít dotace anebo zvýhodněného úvěru. Tento vládní program dlouhodobě naráží na kritiku. Skepse je i na straně opozice. Spolu s odbory a neziskovými organizacemi se domnívají, že zákonná úprava řešící otázku sociálního bydlení je nezbytná. Podle kritiků program Výstavba celkovou situaci nezlepší, protože jsou takové prostředky řešením asi jen pro tisíc bytů.

I z jejich tvrzení je patrné, že tento program zcela nenahradil původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. Od tvorby tohoto zákona vláda nakonec ustoupila. Namísto toho byl ČSSD předložen návrh zákona (.pdf) o veřejně prospěšných společnostech bytových. K tomuto návrhu podal následně poslanec Birke společně s ministryní pro místní rozvoj Dostálovou a dalšími poslanci v březnu 2021 komplexní pozměňovací návrh (.pdf). Po jeho kritice byl v červnu 2021 podán druhý komplexní pozměňovací návrh (.pdf).

Tématice slibu se věnuje také Koncepce sociálního bydlení, o jejímž plnění jednala vláda (.pdf, str. 2) v červenci 2019. Dle Zprávy o plnění koncepce za rok 2018 (.pdf, str. 52–58) byly schvalovány především finanční části plánu, nikoli však systémové. Podle téže Zprávy za rok 2020 (.pdf, str. 3), vydané v červnu 2021 (.pdf, str. 1), bylo z původně deklarovaných 22 cílů plně splněno devět, šest cílů bylo splněno částečně a sedm splněno nebylo. Původní Koncepce sociálního bydlení byla v roce 2021 nahrazena novou Koncepcí 2021+ (.pdf), která se zaměřuje především na cíle, které v původní koncepci nebyly splněny.

Pro dotační a úvěrové programy v roce 2019 bylo v dubnu téhož roku Poslaneckou sněmovnou schváleno zvýšení (.pdf, str. 4) rozpočtu SFRB až na 3,482 miliardy korun. Oproti předchozím schváleným rozpočtům jde o značné navýšení. V roce 2018 (.pdf, str. 3) disponoval SFRB rozpočtem ve výši 2,168 miliardy Kč a v roce 2017 (.pdf, str. 32) to bylo 2,143 miliardy Kč. Pro rok 2020 poslanci odhlasovali rozpočet SFRB ve výši 3,02 mld. Kč. V březnu 2020 pak došlo k navýšení o další 1,1 miliardy (šlo o peníze, které ve fondu zůstaly z předchozího roku). Pro úplnost uveďme, že 1. června 2020 došlo ke změně názvu fondu na Státní fond podpory investic (SFPI). Pro rok 2021 (.pdf, str. 3) je pro SFPI alokováno 3,435 mld. Kč.

Ministerstvo pro místní rozvoj vedle SFPI podporovalo rozvoj bydlení i národními dotacemi. Konkrétně v roce 2019 bylo možné žádat o dotace například v rámci programu Podpora bydlení v oblastech se strategickou průmyslovou zónou. Nejvýznamnějším regionem v tomto smyslu jsou Solnice-Kvasiny. Pro rok 2020 vyčlenilo MMR na tyto programy 666 milionů Kč. Na rok 2021 bylo pro programy Podpory bydlení celkem alokováno 500 milionů Kč, z toho pro podprogram Bytové domy bez bariér 200 milionů korun (.pdf, str. 3), pro Podporované byty 250 milionů Kč (.pdf, str. 4), a pro výzvu Technická infrastruktura 50 milionů Kč (.pdf, str. 2).

Dodejme, že již první vláda Andreje Babiše schválila program, který nabízel možnost zvýhodněného úvěru na pořízení či rekonstrukci bydlení pro mladé lidi do 36 let, kteří pečují o dítě do 15 let. Tento projekt byl v lednu 2021 nahrazen programem Vlastní bydlení, který maximální věk pro poskytnutí zvýšil z 36 na 40 let a navýšil také maximální částky poskytnutých úvěrů. Na jaře 2021 zájem o tento program vzrostl.

Dalším úvěrovým programem je program Nájemní byty, který se nově řídí nařízením vlády z roku 2021. Žadatel o úvěr může být obec či jiná právnická či fyzická osoba. Nájemní smlouvy na byty postavené z úvěru pak lze uzavřít pouze se seniory, mladými lidmi, lidmi handikepovanými či sociálně slabými.

Kotlíkové dotace Životní prostředí Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Urychlíme projekt Kotlíkových dotací s cílem vyměnit až 100 tisíc nejstarších domácích kotlů na pevná paliva nejpozději do konce roku 2019.“

Programové prohlášení vlády, str. 39

Díky dřívějšímu spuštění 3. vlny kotlíkových dotací a následnému navýšení jejích prostředků na 4,6 mld. Kč bylo do konce roku 2019 namísto původně plánovaných 55 tisíc vyměněno (příp. byla poskytnuta dotace na výměnu) nejméně 85 tisíc kotlů, což byl původní celkový cíl programu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dotační program tzv. kotlíkových dotací pod správou Ministerstva životního prostředí (MŽP) byl spuštěn v rámci Operačního programu životního prostředí 2014–2020. Program měl celkově proběhnout ve třech etapách a měl být financován částkou 9 miliard korun z prostředků fondů EU. Dle původního plánu měly být jednotlivé výzvy pro kraje vyhlašovány vždy po dvou letech, kraje poté jako administrátoři dotací měly vyhlásit dotační výzvy přímo pro občany. MŽP nicméně již na začátku roku 2016 uvedlo, že v případě zájmu žadatelů „prostředky na další nové kotle uvolní dřív“ než po zmíněných dvou letech.

První etapa dotací pro kraje byla zahájena 15. července 2015. Druhá etapa poté 30. srpna 2017. Ke spuštění třetí vlny kotlíkových dotací však nakonec došlo již 10. ledna 2019 a alokováno na ni bylo 3,125 mld. korun. Došlo tak tedy k posunutí termínu třetí vlny a urychlení celého dotačního programu. Samotné kraje měly dotace pro občany spustit nejpozději do konce října 2019, některé kraje však výzvy vyhlásily již na začátku dubna 2019.

Co se týče úspěšnosti programu, oficiální data Ministerstva životního prostředí (.docx) z roku 2017 uvádí, že v první etapě byla schválena dotace na výměnu kotle u 29 217 žádostí. Doplňme, že cílem bylo vyměnit do roku 2018 nejméně 20 tisíc nevyhovujících kotlů. Ve druhé etapě předpokládal ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO 2011) rozsah dotací až pro 35 tisíc výměn kotlů do konce roku 2019, což bylo v souladu s oficiálním předpokladem MŽP odvozeným z výše alokace pro druhou etapu (.pdf).

Od 15. října 2018 zároveň došlo k rozšíření možností druhé vlny kotlíkových dotací jejich propojením s aktualizovaným dotačním programem Nová zelená úsporám (NZÚ). Ve druhé vlně programu kotlíkových dotací nebylo možné získat dotaci na samostatnou výměnu za nový kotel na tuhá paliva. Propojením s programem NZÚ nově vznikla možnost získat dotaci až 80 000 Kč na výměnu kamen na tuhá paliva za novější na stejné bázi, která jsou však ekologičtější a výkonnější, a to bez nutnosti dalšího zateplení domu. Zároveň bylo nově umožněno kombinovat (.pdf, str. 2) programy dotací NZÚ a kotlíkových dotací. Pokud žadatel provedl výměnu kotle v rámci kotlíkových dotací a zároveň provedl zateplení či instalaci solárního zdroje napájení, získal bonusovou dotaci 20 000 Kč, respektive 10 000 Kč na nákup kotle.

V listopadu 2018 ministr Brabec předestřel některé zvažované podmínky třetí vlny kotlíkových dotací. Například pro sociálně slabé občany v Moravskoslezském kraji se uvažovalo o zavedení speciálních bezúročných půjček, které by jim umožnily splatit zbývající část ceny kotle, kterou nepokryla dotace. Zároveň Brabec uvedl, že se třetí vlna nejspíše nebude vztahovat vůbec na kotle na tuhá paliva (uhlí), což poté opět zopakoval v rozhovoru pro iDNES.cz dne 7. ledna 2019: ,,A ve třetí (etapě kotlíkových dotací, pozn. Demagog.cz), kterou spouštíme letos, jsme se pod tlakem Evropské unie, která jasně řekla, že si přeje podpořit už pouze čisté zdroje, rozhodli pro dotace jen na kotle na biomasu, plynový kondenzační kotel a tepelná čerpadla. Jsem přesvědčen, že toto rozhodnutí bylo správné.“

Konečné podmínky třetí etapy kotlíkových dotací nakonec z programu opravdu vylučují další nové kotle na tuhá paliva. Dotaci je ve třetí etapě možné získat na:

  • „tepelné čerpadlo – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 120 000 Kč“;
  • „kotel na biomasu (samočinná dodávka paliva) – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 120 000 Kč“;
  • „kotel na biomasu (ruční dodávka paliva) – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 100 000 Kč“;
  • „plynový kondenzační kotel – až 75 % způsobilých výdajů, nejvýše 95 000 Kč“.

Zároveň je opět možné získat bonus ve výši 20 tisíc korun při kombinaci s programem Nová zelená úsporám. Dále je nabízen bonus 7 500 korun pro žadatele z prioritních oblastí.

Výše alokace 3,125 mld. korun předpokládá ve třetí vlně provedení kolem 30 tisíc výměn. K jejich realizaci musí dojít nejpozději do konce roku 2023.

Již krátce po spuštění třetí vlny dorazilo více než 40 tisíc žádostí o kotlíkové dotace. MŽP tak uvolnilo z programu Nová zelená úsporám dalších 1,5 mld. Kč. Celková alokace třetí vlny se tak vyšplhala na 4,625 mld. Kč. Vyměněno by mělo být až dalších 15 tisíc kotlů. „Aktuálně není vyčerpáno pouze v Praze a v Kraji Vysočina, druhé kolo se chystá ještě Královéhradeckém kraji,“ uvedl ministr Brabec v listopadu 2019. Zatímco v Kraji Vysočina tak měli lidé možnost podat žádost o dotace až do 13. listopadu 2020, v Praze měli žadatelé tuto možnost do konce října 2020. V Královéhradeckém kraji pak z důvodu navýšení třetí výzvy noví zájemci žádali od září 2020.

3. vlna probíhá i v roce 2021 a není dokončena k datu, kdy hodnotíme slib. Přestože dochází k výměně tisíců kotlů, nedokážeme přímo hodnotit, ke kolika výměnám už došlo a které jsou teprve předfinancovány, jelikož pravidla pro proplacení dotací se v jednotlivých krajích liší. Zatímco většina krajů dotace proplácí zpětně, Ústecký kraj například výměnu zaplatí přímo dodavateli kotle.

Doplňme, že na začátku roku 2021 přidalo MŽP na výměnu starých topenišť dalších 600 milionů korun. Dodatečné finance mohli čerpat ti, kteří si již o dotaci zažádali, ale prostředky na ně nezbyly. V rámci dosud vyhlášených výzev by mělo být dle ministra Brabce nakonec vyměněno 105 tisíc kotlů. V dalších letech hodlá stát ve vyměňování neekologických kotlů pokračovat. Podle odhadů v Česku nesplňuje emisní normy stále ještě zhruba 360 tisíc kotlů. V programovém období 2021–2027 MŽP usiluje až o 14 miliard z různých evropských fondů na výměnu dalších 150 tisíc kotlů.

Vzhledem k tomu, že v 1. a 2. vlně bylo ke konci roku 2019 podpořeno přes 55 tisíc výměn a ve 3. vlně bylo díky urychlení projektu do konce roku vyhověno okolo 30 tisícům žádostí, byl splněn celkový cíl programu, tedy vyměnit nejméně 85 tisíc kotlů. Celkově tak hodnotíme slib jako splněný, neboť díky krokům vlády se skutečně podařilo urychlit projekt kotlíkových dotací, takže ke konci roku 2019 bylo na místo původně plánovaných 55 tisíc vyměněno (příp. byla poskytnuta dotace na výměnu) o polovinu více kotlů – cca 85 tisíc.

Nábor vojáků Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme pokračovat v rekrutační politice minulých let, kdy se zvyšuje počet vojáků z povolání z 21 tisíc na 24 tisíc. Cílem je dosáhnout nejpozději do roku 2025 minimálně 30 tisíc vojáků z povolání, doplnění a dozbrojení dvou stávajících brigád a návazně budování dalších jednotek.“

Programové prohlášení vlády, str. 19

Všechny dostupné strategické materiály a vyjádření vrcholných představitelů počítají s navyšováním počtu vojáků z povolání. Počet 24 tisíc vojáků z povolání již Armáda ČR naplnila. Novou výzbrojí jsou pak vybavovány 4. i 7. brigáda. V říjnu 2020 vznikl také 43. výsadkový pluk.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle údajů Ministerstva obrany (MO) počet vojáků z povolání (.xls) začal růst po roce 2014, kdy jich Armáda České republiky (AČR) měla 20 864. Tento růst pokračuje dodnes – podle posledních dostupných dat z 20. ledna 2021 činil počet vojáků z povolání 26 621. Tyto počty, tedy přes 24 tisíc vojáků z povolání, reflektovalo MO i ve svých rozpočtech na rok 2018 (.pdf, str. 23) a 2019 (.pdf, str. 23–24). V rozpočtu na rok 2020 Ministerstvo obrany udávalo číslo nad rámec vládního prohlášení, a to tehdy schválený počet 26 599 vojáků z povolání (.pdf, str. 19–20).

O cíli navýšit počet vojáků z povolání do roku 2026 na 30 tisíc informoval v létě 2018 jak ministr obrany Lubomír Metnar, tak i Generální štáb AČR slovy tehdejšího prvního zástupce náčelníka generálního štábu Jiřího Balouna.

Pokud jde o vyzbrojování a budování nových jednotek, hovoří o nich obecně hlavní strategické materiály AČR, které schvaluje vláda, tedy především dosud platná Koncepce výstavby Armády České republiky (KVAČR) do roku 2025. Ta ve svých prioritních cílech zmiňuje jak doplnění tabulkových počtů současných jednotek, tak výměnu a doplnění techniky (.pdf, str. 19–20). Na ni přímo navázala (.pdf, str. 5) KVAČR do roku 2030 schválená (.pdf) vládou 30. října 2019.

Doplňme, že mezi podmínky pro plnění cílů, které tato koncepce stanovuje, patří doplnění počtu vojáků z povolání v roce 2025 na celkem 27 245 (.pdf, str. 37), tedy nikoliv slibovaných 30 tisíc. Jedná se však jen o minimální požadavek a není tím vyloučen růst počtu vojáků z povolání na 30 tisíc.

Během prosince 2018 ministr obrany Lubomír Metnar na jednání vlády představil plán nákupu části vojenského materiálu – radiolokátorů MADR (.doc), nových bojových vozidel pěchoty (.doc), vozidel TITUS a ručních palných zbraní. V červnu 2020 poté premiér Andrej Babiš uvedl, že nákup nové techniky a výzbroje by neměla výrazně ohrozit ani koronavirová krize.

Uveďme, že smlouvu o pořízení osmi 3D mobilních radiolokátorů MADR uzavřelo Ministerstvo obrany s Izraelem v prosinci 2019. První kusy této techniky by do České republiky měly dorazit v průběhu roku 2021. V červnu 2019 poté MO podepsalo také smlouvu na dodávku 62 vozidel TITUS za více než 6 miliard Kč, které by armáda měla dostat v letech 2022 a 2023. Podle náčelníka Generálního štábu AČR Aleše Opaty by tato vozidla měla směřovat ke 4. brigádnímu úkolovému uskupení, jehož jádro tvoří 4. brigáda rychlého nasazení.

Smlouvu na dodávky nových ručních palných zbraní, především útočných pušek BREN (.pdf, str. 2–5), od České zbrojovky v celkové hodnotě 2 853 mil. Kč, uzavřela Armáda ČR v dubnu 2020. Prvními útvary, které pušky měly dostat, byly zmíněná 4. brigáda rychlého nasazení v Žatci a 7. mechanizovaná brigáda v Hranicích.

Dále můžeme zmínit například pořízení 16 kompletů protiletadlového raketového systému RBS-70NG (nové generace). Smlouvu na jejich nákup Ministerstvo obrany uzavřelo se švédskou společností Saab Dynamics AB na konci roku 2018. První kusy této protiletadlové techniky čeští vojáci převzali v říjnu 2020. Na konci roku 2019 také například ministr obrany Lubomír Metnar podepsal smlouvu na dodání dvanácti nových vrtulníků z USA za více než 14,5 miliardy Kč, které by v roce 2023 měly nahradit starší ruské bitevní vrtulníky Mi-24/35.

K plánovanému pořízení bojových vozidel pěchoty, které by měly putovat k 7. mechanizované brigádě, nicméně stále nedošlo. V červnu 2021 Ministerstvo obrany prodloužilo termín, do kterého mohou firmy podávat své nabídky na dodání 210 vozů v hodnotě 52 miliard korun, a to do 1. září. Nákup nových pásových bojových vozidel pěchoty byl přitom součástí plánu na přezbrojení 7. mechanizované brigády tak, aby odpovídala představám NATO o moderní těžké brigádě.

Ve spojitosti s budováním nových jednotek pak můžeme zmínit vznik 43. výsadkového pluku v Chrudimi dne 1. října 2020. Náčelník Generálního štábu AČR Aleš Opata k tomu tehdy uvedl: „Dnešním dnem získává velitel pozemních sil další manévrovou jednotku do své organizační struktury a Armáda České republiky bude mít lehké jednotky v podobě 43. výsadkového pluku, jednotku středního typu, tedy 4. brigádu rychlého nasazení, a jednotku těžkého typu v podobě 7. mechanizované brigády.” Upřesněme, že před vznikem tohoto pluku v Armádě ČR existoval pouze 43. výsadkový prapor podřízený 4. brigádě rychlého nasazení. Cíl, který stanovil, že „výsadkové vojsko bude tvořeno výsadkovým plukem“, obsahuje (.pdf, str. 17) výše zmiňovaná Koncepce výstavby AČR do roku 2030.

Doplňme také, že vládní koalice snížila (na žádost KSČM) rozpočet Ministerstva obrany pro rok 2021 o 10 miliard korun z plánovaných 85,4 mld. Kč (.pdf, str. 14) na 75,4 mld. Kč. To by podle ministra obrany Metnara i sněmovního Výboru pro obranu znamenalo (.pdf) zásadní ohrožení modernizace Armády ČR. Vláda však postupně chybějících 10 miliard Ministerstvu obrany vrátila z rozpočtové rezervy (.pdf, .pdf).

Navýšíme rozpočet na obranu Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout podílu 1,4 % na HDP do konce volebního období, tedy do roku 2021.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Výše rozpočtu Ministerstva obrany skutečně od roku 2018 roste, a to jak v případě absolutních hodnot, tak v případě podílu na HDP. Pro rok 2021 odpovídá rozpočet resortu obrany 85,4 mld. Kč, dle předběžných odhadů tedy zhruba 1,4 % HDP.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

září 2018 vláda oznámila první návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019. V tomto návrhu mělo Ministerstvo obrany (MO) plánované výdaje pro rok 2019 ve výši 66,7 miliardy korun (.pdf, str. 6). V přidruženém dokumentu Střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na léta 2020 a 2021 pak vláda uvedla, že výdaje Ministerstva obrany plánuje „ve výši 76,3 mld. Kč v roce 2020 (podíl na HDP 1,3 %) a ve výši 85,3 mld. Kč v roce 2021 (podíl na HDP 1,4 %)“ (.pdf, str. 40).

Uvedený rozpočet byl nakonec schválen a armáda tak v roce 2019 disponovala sumou 66,7 mld. Kč, což činí cca 1,2 % HDP. Pro srovnání Ministerstvo obrany (.pdf, str. 3–4) pro rok 2018 hospodařilo s rozpočtem ve výši 58,9 mld. Kč (cca 1,1 % HDP).

V říjnu 2019 představilo Ministerstvo financí první návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020. Výdaje kapitoly Ministerstva obrany jsou zde navrženy ve výši 75,5 mld. Kč (.zip, soubor D01.pdf, str. 27). Tento návrh byl následně schválen. Státní rozpočet na rok 2020 však nepočítal s vypuknutím pandemie covidu-19. Vláda tak v reakci na ni 23. března 2020 předložila návrh novelizace rozpočtu, který Sněmovna přijala následující den. Prostřednictvím této novely s účinností od 26. března 2020 byl rozpočet MO zkrácen o 2,9 mld. Kč na 72,6 mld. Kč. V důvodové zprávě k návrhu novely vláda k rozpočtu MO uvedla (.pdf, str. 7), že „úspora vznikne především odložením některých nákupů vojenské techniky, které vzhledem k současné situaci nejsou naprosto zásadní pro obranyschopnost České republiky“.

V září 2020 poté vláda předložila návrh rozpočtu pro rok 2021, v jehož rámci se původně počítalo s tím, že rozpočet na obranu bude navýšen o 10 mld. Kč oproti roku minulému, tedy na 85,4 mld. Kč. Miloslava Vostrá (KSČM), předsedkyně sněmovního rozpočtového výboru, nicméně v říjnu 2020 uvedla, že komunisté návrh podpoří, jen pokud se výdaje na obranu sníží o 10 mld. Kč. Ty dle KSČM měly být ponechány jako rezerva pro boj s pandemií.

Ministr obrany Lubomír Metnar v reakci na návrh komunistů řekl, že pokud budou v rozpočtu na obranu tak velké škrty, odstoupí. I přes jeho výhrady však premiér Andrej Babiš na podmínku KSČM přistoupil, aby rozpočet v Poslanecké sněmovně získal dostatečnou podporu. Zároveň však premiér Babiš slíbil, že začátkem roku 2021 bude do rozpočtu zmíněných 10 mld. Kč vráceno. V prosinci byl tedy schválen rozpočet na rok 2021, podle něhož mělo Ministerstvo obrany hospodařit s 75,4 mld. Kč.

Prvních 5 mld. Kč bylo do rozpočtu Ministerstva obrany vráceno z rozpočtové rezervy koncem ledna 2021. Druhá polovina byla pak navrácena až po výzvě sněmovního výboru pro obranu, a to koncem března 2021. Ministerstvo obrany tedy po navrácení 10 mld. Kč disponuje v roce 2021 85,4 mld. Kč.

V následující tabulce jsou pro přehlednost uvedeny zmíněné proměnné. 

Uveďme, že pro rok 2021 pak musíme pracovat pouze s predikcemi (v tabulce jsme použili odhad Ministerstva financí ze srpna 2021). Přesto je však vysoce pravděpodobné, že na konci roku 2021 rozpočet na obranu přesáhne podíl 1,4 % na HDP. Proto hodnotíme slib jako splněný.

Na závěr zmiňme, že změny rozpočtu již byly reflektovány v aplikaci Monitor Státní pokladny, kde lze přehledně vidět současné i minulé výše příjmů a výdajů rozpočtu MO. Doplňme také, že podle Koncepce výstavby AČR 2030 (.pdf, str. 38) z října 2019 vláda se splněním závazku vůči NATO (tedy závazku vydávat na obranu alespoň 2 % HDP) počítala v roce 2024. Ministryně financí Alena Schillerová v červnu 2021 uvedla, že splnění závazku vůči NATO do roku 2024 považuje za nereálné.

Ochrana turistů Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Za prioritu považujeme stanovení zákonných pravidel pro bezpečný pohyb a pobyt návštěvníků na horách v letním i zimním období, jejichž součástí bude také jasná definice postavení Horské služby ČR jakožto další složky IZS včetně odborného vzdělávání pro její pracovníky.“

Programové prohlášení vlády, str. 35

Současný status horské služby se nadále řídí dohodou a pravidly z roku 2004, kdy vznikla obecně prospěšná společnost Horská služba ČR. Postavení horské služby v integrovaném záchranném systému se nijak nezměnilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Status Horské služby ČR (HS ČR) se od 90. let vyvíjel takto:

Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vznikl jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky. Občanské sdružení bylo financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

V průběhu roku 2004 došlo k dohodě jednotlivých ministerstev, pro které HS vykonávala činnost, že nadále bude HS zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj jako podpora cestovního ruchu.

Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o. p. s., která od 1. 1. 2005 přebírá odpovědnost za činnost Horské služby v České republice. Dále s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je občanské sdružení považováno za spolek, který je zapsán ve spolkovém rejstříku jako Horská služba České republiky, z. s.

V současnosti tedy HS ČR zastřešují dvě organizace – původní občanský spolek Horská služba České republiky, z. s., a obecně prospěšná společnost Horská služba ČR, o. p. s., založená na základě vládního rozhodnutí Ministerstvem pro místní rozvoj.

V rámci zákona o integrovaném záchranném systému (IZS) není role HS ČR specificky definována, je však upravena v položce „ostatní složky“ IZS v § 4 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb. jako ostatní záchranné sbory. Toto postavení měla již před nástupem vlády Andreje Babiše. Vláda do konce svého funkčního období neučinila žádný krok k integraci HS ČR do IZS. Ostatně ještě na konci roku 2020 ředitel Horské služby René Mašín mluvil o plánu na tuto změnu zákona v horizontu roku 2025.

HS ČR v rámci svého zákona nemá samostatnou definici. Její základní zákonné vymezení je ale legislativně vymezeno jen v zákonu o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu č. 159/1999 Sb., a to v jeho druhé části.

Podpoříme prevenci a zdravý životní styl Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Podpoříme prevenci a zdravý životní styl a také systémy odměňování těch občanů, kteří pečují o své zdraví.“

Programové prohlášení vlády, str. 30

Kromě přípravy koncepčních dokumentů v oblasti prevence a zdravého životního stylu vláda neudělala výraznější praktické kroky k podpoře občanů, kteří pečují o své zdraví.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V odůvodnění slibu vlády se postupně zaměříme na dva aspekty podpory prevence a zdravého životního stylu: záměry vlády v koncepčních dokumentech a praktická opatření podporující prevenci a zdravý životní styl.

Záměry v koncepčních dokumentech

V březnu 2018 (tedy v období první vlády Andreje Babiše) Ministerstvo zdravotnictví obnovilo práce na programu Zdraví 2020, který si klade za cíl podporu zdraví a prevence nemocí. Národní strategie Zdraví 2020 byla schválena již 8. ledna 2014 tehdejší vládou Jiřího Rusnoka. Ministerstvo zdravotnictví pod vedením Adama Vojtěcha v roce 2018 na svém webu uvedlo, že programu Zdraví 2020 byla dříve věnována spíše okrajová pozornost a omezené prostředky. Tento přístup proto chtělo změnit.

V listopadu 2018 se Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem školství zaměřilo v rámci Národní strategie Zdraví 2020 na podporu zdravého životního stylu žáků. V dubnu 2019 pak spustil Státní zdravotní ústav projekt (.pdf) na podporu zdraví osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. Záměrem je „vytvořit chybějící infrastrukturu pro dlouhodobé řešení snižování nerovností ve zdraví v ČR a zvyšovat zdravotní gramotnost u populací ohrožených chudobou a sociálním vyloučením“. Příprava projektu začala již v roce 2018 a potrvá do roku 2022.

Na program Zdraví 2020 pak navazuje Strategický rámec rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030 (nazývaný též jako Strategický rámec Zdraví 2030), který Ministerstvo zdravotnictví představilo v květnu 2019. Tento dokument (.pdf), jenž má za cíl zajistit rozvoj a udržitelnost systému veřejného zdravotnictví v ČR v příštích letech, vláda nakonec schválila v listopadu 2019.

Podle původního usnesení (.pdf) měl ministr zdravotnictví předložit návrh implementačních plánů této strategie do 30. června 2020. Kvůli pandemii covidu-19 nicméně vláda v červenci 2020 rozhodla (.pdf), že tuto lhůtu prodlouží až do 30. října 2020. Na stránkách Ministerstva zdravotnictví se však už v srpnu 2020 objevil dokument (.docx) s názvem Implementační plán č. 1.1: Reforma primární péče. Ten chce „nezájem populace laické veřejnosti o preventivní prohlídky“ vyřešit prostřednictvím „dostatečné PR kampaně podporující zájem občanů o vlastní zdraví“ (str. 30).

Mezi tři základní strategické cíle rámce Zdraví 2030 (.pdf, str. 3–4) patří i zlepšení zdravotního stavu populace. Toho má být dosaženo za pomoci zvýšení prevence (má dojít ke zvýšení podílu obyvatel využívajících pravidelné preventivní kontroly u lékaře) (.pdf, str. 24) a zvyšování úrovně zdravotní gramotnosti pacientů (.pdf, str. 24). Specifickým cílem je také zvýšit kompetence veřejnosti v takových oblastech, jako je správná výživa, stravovací návyky či pohybová aktivita (.pdf, str. 45) nebo pak v oblasti prevence vzniku a šíření infekčních chorob.

Dne 2. listopadu 2020 byl pak Strategický rámec Zdraví 2030 aktualizován. „Nová verze reaguje na pandemii covid-19 a přehodnocuje strategický směr českého zdravotnictví do roku 2030. Zohledňuje především předpokládané zdravotní a ekonomické dopady,“ vysvětluje na svém webu Ministerstvo zdravotnictví. Z uvedených důvodů proto došlo k mírným úpravám strategických cílů „především s ohledem na ochranu obyvatelstva“ (.pdf, str. 7).

Na konci června 2021 vláda také zveřejnila tiskovou zprávu o vzniku Národního plánu boje proti rakovině do roku 2030. Vybudován má být např. Český onkologický institut, který by se měl kromě léčby věnovat i prevenci. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch tehdy uvedl, že by v lednu 2022 mělo dojít ke spuštění dalšího z národních screeningových programů, v tomto případě programu zaměřujícího se na odhalení karcinomu plic.

V době druhé vlády Andreje Babiše tedy došlo k vypracování Strategického rámce 2030 a Národního plánu boje proti rakovině do roku 2030. Jedná se nicméně jen o strategické koncepční dokumenty – na to, jaké reálné kroky vláda v oblasti podpory prevence a zdravého životního stylu udělala, se zaměříme v další části odůvodnění.

Praktická opatření podporující prevenci a zdravý životní styl

Za jeden z výraznějších kroků vlády v oblasti prevence lze považovat spuštění Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP), který vznikl pod záštitou Ministerstva zdravotnictví. Za hlavní cíl si klade „poskytnout široké veřejnosti místo, kde nalezne důvěryhodné a garantované informace z různých oblastí českého zdravotnictví“. Ministerstvo si od portálu slibuje „zlepšení zdravotní gramotnosti obyvatel ČR“. Důležité je také zmínit, že stránky NZIP nabízejí i sekci Prevence a zdravý životní styl.

Ministerstvo zdravotnictví také každoročně poskytuje dotace v rámci Národního programu zdraví. S tím nicméně nepřišla vláda Andreje Babiše, ale již vláda Petra Pitharta v roce 1991. Přehled přidělených dotací, které získaly projekty zabývající se podporou zdraví, lze nalézt na stránkách Ministerstva zdravotnictví. Například v roce 2019 byly dotace schváleny pro projekty (.xlsx) Pohyb a výživa v prevenci obezity, Hravě o prevenci či Propagace včasných vyšetření a zdravého životního stylu jako prevence typicky mužských nádorových onemocnění. Rozpočet tohoto programu nebyl ani nijak navýšen. V letech 20162017 rozdělil program vždy cca 10,5 mil. Kč. V roce 2020 to bylo 10 milionů a v roce 2021 pouze 9,7 mil. Kč.

S prevencí souvisí i proplácení antigenního testování na onemocnění covid-19, které vláda poprvé spustila 16. prosince 2020. Přestože mělo bezplatné antigenní testování původně skončit k 1. září, vláda nakonec od plánu ustoupila a bezplatné antigenní testování potrvá i během září 2021.

V polovině července 2021 došlo za podpory státu ke spuštění soutěže, v níž mohli lidé očkovaní proti covidu-19 v očkovacích centrech bez registrace vyhrát mobilní telefony nebo značkové tenisky. Tato soutěž nicméně skončila k 31. červenci. Vláda také 30. července 2021 schválila návrh premiéra Babiše, aby státní zaměstnanci, kteří se nechali nebo nechají očkovat proti covidu-19, získali nárok na dva dny placeného volna navíc. Tuto možnost však nemohou využít všichni občané České republiky. Nicméně proplácení testů na covid-19 ani pobídky k očkování zjevně nebyly záměrem vlády při formulaci programového prohlášení v roce 2018.

Co se týče části slibu o „odměňování občanů, kteří pečují o své zdraví“, nepodařilo se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, že by za tímto účelem vláda podnikla konkrétní kroky. Zmínky o tomto tématu lze najít například již v roce 2014, úvahy o uzákonění odměn pro občany, kteří chodí na preventivní prohlídky, se objevily také v červenci 2019. Zvýhodnění těchto pacientů zvažoval i samotný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který v září 2019 uvedl: „Měla by to být přímo možnost daná ze zákona, například ve smyslu bonifikace na odvodu na pojistném. Vím, že v některých státech určitá bonifikace existuje. Jsou nastavené pojistné plány, kdy – pokud člověk dodržuje nějaké podmínky – má nižší pojistné.“ 

Podle serveru iROZHLAS chtělo tehdy Ministerstvo zdravotnictví tuto slevu na pojistném „zanést do věcného záměru zákona o zdravotních pojišťovnách“. Již dříve, v červnu 2019, přitom toto ministerstvo předložilo návrh novely zákona o VZP a o zaměstnaneckých pojišťovnách, který však zmiňované snížení pojistného neobsahoval. Na portálu ODok se nám pak nepodařilo najít žádný veřejně přístupný vládní dokument, který by zmínku o takovém zvýhodnění zahrnoval. Neobjevuje se ani ve výše popisovaném Strategickém rámci Zdraví 2030.

Doplňme, že Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), která je zřizována státem, poskytuje dlouhodobě výhody a příspěvky klientům, kteří aktivně dbají o své zdraví. Jedná se např. o příspěvky na pohybové aktivity, očkování, vyšetření kožních znamének či na léčebně-ozdravné pobyty pro děti, ale také o příspěvky na odvykání kouření nebo na pomůcky pro trénink paměti pro dospělé či příspěvky pro dárce krve. V roce 2021 tak klienti VZP budou moci z preventivních programů čerpat přibližně 710 milionů Kč, tedy o téměř 9 % více než v roce 2020. Podle náměstka ředitele VZP Ivana Duškova jsou jednotlivé programy právě „odrazem strategického rámce rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030“, tj. výše uváděného rámce Zdraví 2030. Nicméně podpora prevence ze strany VZP není ničím novým, s čím by VZP přišla díky krokům vlády.

Kromě koncepčních dokumentů v oblasti prevence a zdravého životního stylu tedy vláda Andreje Babiše příliš nových praktických opatření nepřinesla. Pokračovala v dlouhodobém dotačním programu Národní program zdraví a podpořila testování a očkování v souvislosti s pandemií covidu-19, s čímž ale ve svém programovém prohlášení zjevně vláda nepočítala. Vláda nezavedla dříve diskutovaný systém slev na pojistném, který by byl dostupný pro všechny pojištěnce. Jediným výraznějším krokem bylo zavedení Národního zdravotnického informačního portálu. Vzhledem k této bilanci tak hodnotíme slib vlády jako porušený.

Poplatky za těžbu Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

V červnu 2019 vláda předložila novelu horního zákona, při jejím projednávání ve Sněmovně však vládní poslanci nepodpořili pozměňovací návrhy na změnu rozdělování těžebních poplatků mezi stát a obce. Podíl, který z poplatků získávají regiony, přijatá vládní novela nezvýšila.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Rozdělení výnosů z tzv. těžebních poplatků mezi stát a obce upravuje zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, tedy tzv. horní zákon. Návrh novely tohoto zákona předložila Poslanecké sněmovně současná vláda v červnu 2019. K jejímu konečnému schválení v Parlamentu došlo v únoru 2021, v březnu pak byla vyhlášena jako zákon č. 88/2021 Sb.

Vládní návrh novely se týkal například změny (.pdf, str. 17, § 33k odst. 3) části horního zákona o tzv. moratoriu na zvyšování úhrad z vydobytých nerostů, tedy zmiňovaných těžebních poplatků (.pdf, str. 18). Podle tohoto pravidla mohla vláda zvyšovat poplatky, které těžařské společnosti každý rok platí státu za vytěžené suroviny, pouze jednou za pět let. Toto moratorium vláda navrhla zrušit (.pdf, str. 17), k čemuž přijetím novely také došlo. Dle důvodové zprávy (.pdf, str. 18) k návrhu novely tak nyní stát bude moci pružněji reagovat na vývoj tržních cen nerostných surovin a těžební poplatky zvyšovat častěji.

Doplňme však, že výše sazeb úhrady z vydobytých nerostů dle horního zákona nesmí překročit částku, která odpovídá 10 % tzv. referenční ceny těžených surovin. Referenční cena je přitom stanovena jako vážený průměr tržních cen daného nerostu za předcházející rok. Uveďme, že tento pojem do horního zákona zavedla zmiňovaná novela, a to místo dříve používaného, dle vlády nejasného pojmu cena tržní (.pdf, str. 17). Ke změně 10% hranice nicméně novelizací nedošlo (.pdf, str. 17).

Rozpočtové určení úhrady – tedy jak velká část úhrady doputuje do rozpočtu obcí a jak velká část do rozpočtu státu – novela zákona nezměnila (.pdf, str. 18–19). Rozdělení úhrad dle § 33n horního zákona (viz tabulka) tak zůstává i po schválení novely stejné. Na základě tohoto návrhu se pouze zvýšila flexibilita určení výše vybíraných těžebních poplatků, nikoliv podíl, který z těchto poplatků získávají postižené regiony, jak je uvedeno ve slibu.

Změnu rozdělování výnosů z těžebních poplatků mezi stát a regiony se při projednávání uvedené novely v Poslanecké sněmovně snažily zavést některé pozměňovací návrhy. Jednalo se například o celkem sedm návrhů tehdejšího poslance TOP 09 Dominika Feriho (.pdf, str. 2–8), které v několika variantách navrhovaly vyčlenit podíl z těžebních poplatků samostatně také pro kraje či pro Státní fond životního prostředí. Ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů však poslanci neschválili (hlasování č. 50 až 57). Vláda jako navrhovatel novely ve všech sedmi případech vyjádřila nesouhlasné stanovisko.

Stejně tomu bylo i v případě pozměňovacího návrhu (.pdf, str. 9) Heleny Langšádlové (TOP 09) či Mikuláše Ferjenčíka (Piráti) (.pdf, str. 11). Upřesněme, že návrh Pirátů zamýšlel sjednotit rozdělení výnosů z těžebních poplatků, které by tak z 50 % připadly státu, 25 % by získávaly kraje a 25 % obce. Pozměňovací návrh Heleny Langšádlové chtěl poté například u úhrad z hnědého uhlí dobývaného povrchovým způsobem současný podíl, který připadá státu ve výši 67 %, rozdělit mezi stát (30 %) a kraje (37 %). 

Svůj pozměňovací návrh, který byl v podstatě totožný s návrhem Heleny Langšádlové, předložil také Senát (.pdf, str. 4), když Poslanecké sněmovně celou novelu vrátil k dalšímu projednání. Sněmovna však i tento návrh zamítla. Při hlasování jej nepodpořil žádný z poslanců vládního hnutí ANO, v případě ČSSD byl pro přijetí pouze poslanec Ondřej Veselý.

Ačkoliv tedy došlo k novelizaci způsobu či procesu určení výše těžebních poplatků, nijak se nezměnil podíl, který připadne regionům, jež jsou těžbou zasaženy. Vzhledem ke skutečnosti, že vláda nepodpořila ani jeden z pozměňovacích návrhů, kterým by došlo ke zvýšení podílu těžebních poplatků pro obce či kraje, hodnotíme slib jako porušený.

První tři dny nemocenské Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Od 1. 7. 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům.“

Programové prohlášení vlády, str. 10

Původní návrh poslanců ČSSD z února 2018 na zrušení třídenní karenční doby byl již s podporou vlády přijat v lednu 2019, a to s účinností od prvního července 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Tzv. třídenní karenční doba byla zavedena vládou Mirka Topolánka. Kvůli ní nebyla zaměstnancům v prvních třech dnech pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy.

Skupina poslanců ČSSD (Jan Hamáček, Jan Birke, Kateřina Valachová, Petr Dolínek) navrhla novelu (.pdf, str. 9) zákoníku práce (a dalších zákonů), která ruší karenční dobu, již v únoru 2018. Tento bod programového prohlášení vlády byl podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové jedním ze zásadních motivů, proč jsme (ČSSD, pozn. Demagog.cz) vstoupili do vlády.

Zrušení karenční doby se následně stalo součástí programového prohlášení vlády a při projednávání jej podpořila ministryně práce a sociálních věcí Maláčová. Prosazovat jej začali také poslanci hnutí ANO.

Proplácení prvních 3 dnů nemocenské spustíme od 1.července 2019, tedy v původním termínu! Dnes jsem se s premiérem Babišem domluvila, že příslušná novela půjde příští týden do dalšího čtení a poslanci ANO budou hlasovat v souladu s programovým prohlášením vlády.

— Jana Maláčová (@JMalacova) 24. září 2018

Návrh novely zákoníku práce prošel v Poslanecké sněmovně druhým a třetím čtením již s vládní podporou a 31. října 2018 byl ve znění pozměňovacích návrhů schválen. Pro návrh poslanců ČSSD hlasovali kromě vládních stran také poslanci KSČM, Pirátů a někteří poslanci KDU-ČSL.

Senát se novelou zákoníku práce zabýval na schůzi 20. prosince 2018, přičemž návrh zamítl většinou 37 hlasů z přítomných 62 senátorů. Následně se novelou zabývala Poslanecká sněmovna na schůzi 22. ledna 2019, kde byla tato novela přijata většinou 129 hlasů v původním znění schváleném v říjnu 2018. Prezident zákon podepsal 30. ledna a účinnosti (.pdf, str. 8) nabyla novela 1. července 2019 v souladu s programovým prohlášením vlády.

Zrušení karenční doby by mělo podle odhadů Hospodářské komory představovat pro zaměstnavatele dodatečné náklady až ve výši pěti miliard korun ročně, což se pro první rok po zrušení karenční doby potvrdilo. Proto byla součástí návrhu zákona i změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnavatelům se tak snížily (.pdf, str. 26) odvody na nemocenském pojištění o 0,2 procentního bodu na 2,1 %. Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 11) mělo být efektem snížení pojistného, dle výpočtů České správy sociálního zabezpečení, snížení příjmů státního rozpočtu (respektive snížení nákladů zaměstnavatelů spojených se zrušením karenční doby) o necelých 2,6 mld. Kč.

Regulátor obchodu s vodou Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Vláda zatím nepodnikla žádné konkrétní kroky pro zavedení nezávislého regulačního úřadu pro oblast vodního hospodářství. O existenci tohoto orgánu vznikl spor mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Dosud nedošlo k rozhodnutí o osudu úřadu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Během vlády Andreje Babiše došlo k několika úpravám zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Žádná z nich se však netýkala centrálního regulátora v oblasti vody, hájícího zájmy spotřebitelů. To pak platí také pro úpravy zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, tedy tzv. vodního zákona.

Můžeme však zmínit, že na konci roku 2020 byla schválena novela zákona o vodách, která se vztahovala především k řešení problému (.pdf, str. 27) sucha a nedostatku vody na území České republiky. Nově například stanovila orgány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody a jejich hierarchii (.pdf, str. 32–33). Nejedná se však o zavedení centrálního nezávislého regulátora ve smyslu slibu. Již na podzim 2019 pak došlo ke schválení novely stavebního a vodního zákona. Ta se nicméně opět týká především problému sucha a věnuje se zadržování vody v krajině a pravidlům pro výstavbu vodních děl (.pdf, str. 5).

Ani v tzv. kompetenčním zákoně č. 2/1969 Sb. nedošlo v § 2, který vyjmenovává „další ústřední orgány státní správy“, ke změně, jež by zavedla centrálního a nezávislého regulátora v oblasti vody.

O záměru vytvořit „superúřad“, který by měl dohlížet například na fungování trhu s energiemi, na telekomunikační firmy a vedle jiného také na správné nastavení cen ve vodárenství, uvažovala již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2016. Tuto myšlenku v té době podpořil i někdejší ministr financí Andrej Babiš či ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Na konci srpna 2018 poté Richard Brabec (ANO) přišel s plánem na zřízení nového mezioborového regulačního úřadu jen pro oblast vody. Přesněji uvedl: „Byl bych rád, kdyby část kompetencí všech resortů v oblasti vody přebral v budoucnu vodní úřad. Máme vzor v Izraeli, kde mají vodní úřad nadán vysokou kompetencí a odpovědností.“ Do nového vodního úřadu by přešli úředníci zabývající se vodní agendou na ostatních ministerstvech. „V tomto mám podporu i premiéra. Když úředníky sesadíte k sobě, začnou spolu i lépe komunikovat a může jich být i méně,“ prohlásil v rozhovoru pro Novinky.cz Richard Brabec. Dle ČRo chtěl mít do konce roku 2019 tuto otázku vyřešenou (audio, čas 0:18), podle dostupných informací ovšem v tomto směru nedošlo k žádnému dalšímu vývoji.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) v roce 2018 uvedl v rozhovoru pro Právo, že na ceny vody a další záležitosti, které se jí týkají, dohlíží odbor dozoru a regulace vodárenství a že mu stávající situace přijde dostatečná. V září 2019 poté ministr Toman oznámil svou vizi ústavního zákona na ochranu vody, který mj. hovoří o zájmech spotřebitelů. Nový ústavní zákon by podle něj „mohl zakotvit například právo jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb“. Nicméně obsah zákona a jeho potenciální dopad jsou předmětem další diskuze.

Podle dostupných zdrojů Miroslav Toman se svým ústavním zákonem o ochraně vody nijak nepokročil. 16. září 2020 nicméně návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů (.pdf) předložila skupina poslanců ČSSD, KSČM, ANO s SPD. Vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko (.pdf) s tím, že si je vědoma důležitosti ochrany vodních zdrojů, ale má pochybnosti, že je nutné přijmout kvůli tomuto problému zákon, který má „nejvyšší právní sílu, tedy ústavní zákon“. Návrh tohoto ústavního zákona prozatím projednáván nebyl.

Pozice obou ministerstev pak shrnují v Duelu Deníku Vojtěch Bílý, mluvčí Ministerstva zemědělství (MZe), a Dominika Pospíšilová, která zastává na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) pozici vrchního ministerského rady. Vojtěch Bílý zmiňuje, že vláda „na základě nezávislé studie rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a zároveň o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření nového regulačního úřadu, ale to pak označila v podstatě za velmi rizikové a nákladné i proto, že pod MZe spadá převážná část činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací“.

Oproti tomu Dominika Pospíšilová z MŽP obhajuje názor, že stávající kontrola ze strany státu je nedostatečná. „V minulosti se kvůli rozdělování politické moci kompetence k vodě roztříštila mezi pět ministerstev. Při privatizaci došlo k neuvěřitelnému roztříštění vlastnické struktury oboru vodovodů a kanalizací.“ V kombinaci se snahou snížit vysokou cenu vody tak vidí jako řešení těchto problémů vznik centrálního regulačního úřadu.

Doplňme, že nový regulační úřad by měl dohlížet vedle jiného také na vznik ceny vody. V současnosti je cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství Ministerstvo financí (.pdf, str. 3). Zmiňme proto, že v polovině července 2021 ministerstvo zveřejnilo nový výměr o regulaci cen v oboru vodovodů a kanalizací pro období 2022–2026 (.pdf), kterým má od roku 2022 dojít k zavedení tzv. vyrovnání. To znamená, že pokud společnost na vodném a stočném vybere od odběratelů více peněz, než podle pravidel státní regulace měla, „bude tyto prostředky v následujících letech vracet spotřebitelům formou nižší ceny“. Podle Ministerstva financí tak má dojít ke zlevnění předraženého vodného.

K vytvoření centrálního nezávislého regulátora v oblasti vody nicméně stále nedošlo, a vládní slib proto hodnotíme jako porušený.

Sociální dávky Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„...dále dávkám pomoci v hmotné nouzi, zejména doplatku na bydlení, a dávkám určeným dlouhodobě nezaměstnaným osobám. Podmínkou přiznání takové dávky bude povinnost aktivně hledat zaměstnání, případně se účastnit veřejně prospěšných prací na úrovni měst a obcí.“

Programové prohlášení vlády, str. 9

Vláda neprosadila žádný návrh, který by podmínil vyplácení dávek pomoci v hmotné nouzi pracovní aktivitou.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Novely zákona o pomoci v hmotné nouzi

Pomoc v hmotné nouzi se doposud skládá ze tří složek: doplatku na bydlení, příspěvku na živobytí a mimořádné okamžité pomoci.

Podle plánu legislativních prací vlády (.pdf, str. 15) mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí předložit novelu zákona o dávkách v hmotné nouzi v dubnu 2019. Dle harmonogramu obsaženého na stejné straně měl zákon nabýt účinnosti již začátkem roku 2020. Tato novela by se měla přímo zabývat doplatky na bydlení a dávkami a podmiňovat je pracovní aktivitou příjemce (str. 17): „Zefektivnění poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi tak, aby byla poskytována dávková pomoc potřebným a aby byl prohlouben princip, že výhodnější je být aktivní a pracovat než požívat dávky pomoci v hmotné nouzi zejména dlouhodobě, úprava dávkové pomoci směřující k dostupnosti bydlení.Taková novela zákona o dávkách v hmotné nouzi však předložena nebyla.

V prosinci 2019 přijala vláda neutrální stanovisko (.pdf) k návrhu novely z dílny SPD, která má za cíl (.pdf, str. 5) „zvýšení adresnosti vyplácení příslušných dávek, snížení objemu státem vyplácených prostředků na dávky pomoci v hmotné nouzi a snížení počtu příjemců těchto dávek“. Dle tohoto návrhu by se za tzv. společně posuzované osoby nepovažovali všichni, včetně dětí, kteří nemají práci, ani si ji aktivně nehledají. To by mělo podle SPD vést ke snížení existenčního či životního minima posuzované osoby a následně i ke snížení poskytovaných dávek, které se odvíjí právě od výše existenčního či životního minima. Vláda však ve svém stanovisku upozorňuje (.pdf, str. 3) na to, že by návrh ve znění, v jakém byl předložen, měl opačný efekt. K 31. srpnu 2021 návrh čeká na třetí čtení v PS.

MPSV a změna dávek v oblasti bydlení

V červnu 2019 některá média (Hospodářské noviny, A2larm) upozornila na to, že ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila revizi právě v systému dávek na bydlení. Na původní návrh (.zip, 3_IIIa.doc) zákona o přídavku na bydlení upozornila také Platforma pro sociální bydlení, která sdružuje odborníky a neziskové organizace v oblasti sociálního bydlení. Ta v otevřeném dopise (.pdf) požadovala stažení návrhu z projednávání zejména kvůli úplnému zastavení výplaty sociálních dávek obyvatelům ubytoven, kteří by se tak mohli ocitnout bez bydlení. Po kritice veřejnosti ministerstvo upravený návrh 19. prosince 2019 předložilo. Novela počítala s tím, že budou lidé od roku 2021 dostávat jen jednu dávku – přídavek na bydlení namísto současného příspěvku a doplatku. Zpřísnění podmínek výplaty dávky pak dokládá mimo jiné již předkládací zpráva (.doc, str. 1): 

„Úlohou státu je přitom nabízet aktivním občanům takové nástroje podpory a pomoci, které jim umožní zlepšit svou sociální situaci, pokud o to sami usilují. Zároveň platí, že nebude-li žadatel/příjemce dávky v řešení své situace aktivní (snaha uplatnit se na trhu práce a spolupráce s Úřadem práce ČR, případně sociálním odborem obce), nebo nebude-li dodržovat vymezená pravidla (např. řádná docházka dětí do školy, udržování bytu ve funkčním standardu bydlení), nebude mít nárok na podporu státu.“

Konkrétně má jít o nutnost pracovat, vykonávat veřejně prospěšné práce či zaměstnání hledat. Dosavadních 20 hodin práce měsíčně má být nahrazeno (.docx, str. 46) 25 hodinami. Návrh zákona o přídavku na bydlení prošel připomínkovým řízením na přelomu let 2019 a 2020, zatím však nebyl projednán vládou.

Návrh novely zákona o zaměstnanosti

K okrajové úpravě postavení osob dlouhodobě nezaměstnaných má dojít novelou zákona o zaměstnanosti. MPSV navrhuje nově až devítiměsíční výpadek dávek při vyškrtnutí z evidence na úřadu práce. Má se tak eliminovat nespolupráce a pasivita těch, kterým doposud hrozil výpadek v délce půl roku. Původní návrh počítal s účinností od července 2020 (.docx, str. 6). V současnosti však návrh stále čeká na projednání vládou.

Protože tedy vláda nepřijala novelu, která by výplatu dávek pomoci v hmotné nouzi podmínila pracovní aktivitou, hodnotíme slib jako porušený.

Strategie nakládání s vodou Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme vytvoření národní strategie nakládání s vodou a vodními zdroji, včetně zadržování vody v krajině a ochraně před povodněmi.“

Programové prohlášení vlády, str. 37

Vláda podnikla některé konkrétní kroky pro zlepšení hospodaření s vodou. Od února 2021 začala platit novela vodního zákona. Různé projekty pro zlepšení hospodaření s vodou rovněž vytvářejí jednotlivá ministerstva. Nebyla ovšem prosazena žádná jednotná národní strategie.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Od 1. února 2021 je účinná novela vodního zákona. Vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely (.pdf) 26. července 2019. Legislativní proces byl ukončen 23. prosince 2020, kdy byla prezidentem podepsaná novela vyhlášena ve Sbírce zákonů jako zákon č. 544/2020 Sb. Novela má za cíl zlepšení situace s dlouhodobým nedostatkem vody. V § 87a nově definuje pojem sucha a v § 87b až § 87d pojednává o koncepci plánů na zvládnutí nedostatečného množství vody v krajině. Ustanovuje také orgány, které se mají této problematice věnovat (např. obecní úřady, komise pro sucho nebo Ministerstva zemědělství a životního prostředí).

Podle Národního programu reforem na rok 2021 (.pdf), který vláda schválila v květnu 2021, vláda pokračuje „v plnění vládou přijaté Koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR" (.pdf, str. 57). Tuto Koncepci schválila (.pdf, str. 1) již vláda Bohuslava Sobotky v červenci 2017. V programu se také například píše, že „jsou realizována opatření v rámci programů Podpora retence vody v krajině – rybníky a vodní nádrže, Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích“ (str. 57).

Ministerstvo zemědělství mělo v úmyslu zavést ústavní ochranu vody. Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) to bylo zapotřebí, protože: „Zdroje pitné vody jsou natolik cenné, že je musíme chránit mnohem více než v minulosti. Chceme to zakotvit do Ústavy České republiky. Právě proto jsme se už před časem spojili s odborníky z Univerzity Karlovy, abychom měli k dispozici podrobný právní posudek, ze kterého pak budeme vycházet při správném nastavení zásad pro ochranu vody.“ 

Právní analýza k této ústavní ochraně byla dokončena v září 2019. Ministerstvo se s experty shodlo, že nejlepším postupem bude vytvoření samostatného ústavního zákona. O podobě zákona probíhala od přelomu let 2019 a 2020 jednání u kulatých stolů s odborníky na ochranu životního prostředí, zástupci ministerstev a právními experty. Ti připravili základní kostru zákona.

O problémech sucha a nedostatku vody se pak následně jednalo i na mimořádné 51. schůzi Poslanecké sněmovny, která se uskutečnila 18. června 2020. Na schůzi, kterou vyvolali opoziční poslanci, byla projednávána jak novela vodního zákona, tak návrh ústavní ochrany vody. Diskuzi o nové ústavní normě Sněmovna ale odložila na září, kdy ministr Toman slíbil předložit vládní návrh daného zákona.

Návrh (.pdf) na ústavní ochranu vody nakonec nepředložilo Ministerstvo zemědělství, ale poslanci za vládní strany ANO a ČSSD s poslanci z KSČM a SPD, přičemž tento poslanecký návrh vychází i z návrhu připravovaného na Ministerstvu zemědělství. Návrh ústavního zákona obsahuje devět článků, ve kterých je ukotvena například povinnost každého zdržet se ohrožování vodních zdrojů škodlivými zásahy do životního prostředí, nebo právo každého mít v místě svého bydliště přístup k pitné vodě pro zajištění základních potřeb (.pdf, str. 1). Vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko (.pdf), ve kterém vyjádřila pochybnosti, zda je k dosažení ochrany vody zapotřebí přijmout právní předpis s nejvyšší právní silou, tedy ústavní zákon. Návrh tohoto ústavního zákona byl předložen Sněmovně 16. září 2020, následně byl určen k projednání v rámci Ústavně právního výboru. Výbor ani poslanci na plénu Sněmovny se nicméně dosud (k 31. srpnu 2021) návrhem nezabývali.

Ministerstvo životního prostředí rovněž podniklo některé konkrétní kroky pro lepší hospodaření s vodou a zadržování vody v krajině. V únoru 2020 například v rámci Programu péče o krajinu, který se soustředí na adaptaci na změnu klimatu a sucho, zdvojnásobilo finanční prostředky na 80 milionů korun. Dále opět pokračovalo ve svém programu Dešťovka, skrze který se snaží zmírnit dopady sucha, a pomohlo obcím a městům lépe se adaptovat na změny klimatu. Ministerstvo životního prostředí dále vyhradilo 60 milionů korun i na zadržení vody v krajině pomocí výsadby stromů či tvorby tůní a mokřadů. Již v roce 2018 svolal ministr životního prostředí Brabec skupinu „odborníků, vizionářů, vědců a vedoucích státních i nestátních institucí“ nazvanou Národní koalice pro boj se suchem (.pdf, str. 1), která se věnuje novým způsobům využívání dešťové vody či udržování vody v krajině.

Konkrétní kroky v oblasti účinného hospodaření s vodou podniklo i Ministerstvo zemědělství, které navýšilo svůj rozpočet na rok 2021 o 3 miliardy korun za účelem obnovy rybníků či propojování vodárenských soustav. Ministerstvo zemědělství v roce 2020 rovněž rozšířilo seznam území, která jsou chráněná za účelem akumulace povrchových vod, o 21 lokalit.

11. ledna 2021 vláda schválila „Státní politiku životního prostředí 2030 s výhledem do 2050“ (.pdf), kterou zpracovalo Ministerstvo životního prostředí. Jedním z deseti témat tohoto dokumentu je právě i nakládání s vodou (str. 25). Tato strategie si klade za cíl například zlepšení kvality povrchových i podzemních vod, či zefektivnění využívání vody, přičemž zároveň předkládá konkrétní opatření, která mají vést k dosažení stanovených cílů. Nicméně slíbená strategie či koncepce, která by se dopodrobna zabývala nakládáním s vodou, však dosud přijata nebyla.

Vláda tedy podnikla v oblasti nakládání s vodou a vodními zdroji některé konkrétní kroky. Zejména navrhla již schválenou novelu vodního zákona, která má za cíl zlepšení situace s dlouhodobým nedostatkem vody. Rovněž i v rámci jednotlivých ministerstev jsou vytvářeny projekty, které mají pomoci udržet vodu v krajině a zefektivnit nakládání s ní. Naopak nedošlo k uzákonění ústavní ochrany vody. Obdobně nebyla vytvořena ani slíbená národní strategie, která je hlavním bodem tohoto slibu. Proto hodnotíme slib jako porušený.

Účast na vojenských misích Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V souladu se schváleným mandátem budeme pokračovat v účasti na mírových a výcvikových misích v Afghánistánu (Resolute Support), Iráku a Mali. Budeme přispívat do Předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Programové prohlášení vlády, str. 20

Vláda rozhodla o prodloužení trvání vojenských misí minimálně do roku 2022, schválila také další účast České republiky na vytváření společných sil NATO.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle čl. 43 Ústavy ČR je schvalování použití Armády České republiky (AČR) rozdělené mezi Parlament a vládu. Působení AČR v zahraničních misích do roku 2020 schválila předchozí vláda Andreje Babiše v demisi dne 11. dubna 2018 (.pdf). Senát následně potvrdil předkládané mise 17. května 2018, Poslanecká sněmovna poté 1. června 2018.

Většina schválených zahraničních misí Armády České republiky byla prodloužena do prosince 2020 (.pdf, str. 2–3), a to včetně zmíněných misí v Afghánistánu, Iráku a Mali a tzv. Posílené předsunuté přítomnosti v Pobaltí. V případě ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) pobaltských zemí se poté jednalo o prodloužení do konce roku 2019 (str. 2). Aktuální seznam misí AČR lze najít zde. Česká republika také přispívá (.pdf, str. 2, 20) k vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NRF), jejichž součástí je i Response Force Pool, tedy zmiňované následné síly. Česko se také podílí na vytváření Sil velmi rychlé reakce (VJTF). V období 2019 až 2021 je do těchto sil zařazen 71. mechanizovaný prapor „Sibiřský“ z Hranic.

V květnu 2020 vláda schválila návrh zahraničních misí českých vojáků pro roky 2021 až 2022 s výhledem na rok 2023. Vojáci tak mají pokračovat v misích v Mali, v Iráku a v Pobaltí. Vláda také počítala s prodloužením mise v Afghánistánu. Uveďme, že dle schváleného návrhu mělo také dojít ke snížení počtu vojáků na těchto misích – v roce 2020 na ně mohla AČR vyslat až 1 096 vojáků, v roce 2021 to má být až 851 vojáků a v roce 2022 946 vojáků. 

K největšímu snižování počtu vojáků v letech 2021 a 2022 mělo podle plánu vlády docházet v Afghánistánu (pokles z 390 vojáků na 205). Uveďme však, že v únoru 2020 došlo k uzavření mírové dohody mezi Spojenými státy a hnutím Tálibán. Ve spojitosti s touto dohodou měly počty svých vojáků v Afghánistánu snižovat nejen USA, ale i další státy NATO. Český ministr obrany Lubomír Metnar již v roce 2019 avizoval, že v případě stahování amerických vojáků bude Česká republika Spojené státy v adekvátní míře následovat. Toto stahování mělo původně proběhnout do 1. května 2021, v únoru NATO nicméně odložilo konečné rozhodnutí, zejména protože hnutí Tálibán neuzavřelo s afghánskou vládou příměří. K zahájení odchodu jednotek USA a NATO následně došlo až na přelomu dubna a května 2021. Česká armáda toto stahování dokončila již na konci června 2021.

Doplňme, že v květnu 2021 zahájilo islamistické hnutí Tálibán ofenzívu, během níž do poloviny srpna dobylo většinu afghánského území. Rychlý postup Tálibánu, při kterém se jednotky afghánské armády často vzdávaly bez boje, byl urychlen právě stahováním vojsk NATO z Afghánistánu. 15. srpna 2021 Tálibové ovládli i hlavní město Kábul. České úřady následně z bezpečnostních důvodů vypravily z afghánské metropole celkem tři evakuační lety. Poslední zahraniční vojáci měli Afghánistán dle plánu opustit v polovině září, americký prezident Joe Biden nicméně uvedl, že v Kábulu ponechá vojáky tak dlouho, dokud ze země nebudou evakuováni všichni američtí občané.

Co se týče ostatních misí, v únoru 2021 generální tajemník NATO Jens Stoltenberg oznámil posílení výcvikové mise v Iráku. Z původních pětiset by se měl počet vojáků navýšit až na 4 tisíce. Z České republiky zde může působit dle stávajícího mandátu až 80 vojáků. 

Do Pobaltí by pak měly být v rámci zmíněné mise Air Policing v roce 2022 vyslány české letouny Gripen. V srpnu 2020 schválil Senát na návrh vlády vyslání (.pdf, str. 2) až šesti desítek vojáků do Mali, Nigeru a Čadu. Návrh této protiteroristické mise 27. října 2020 schválila také Poslanecká sněmovna. V případě mise EU v Mali bylo 12. ledna 2021 ukončeno české velení, aktuálně zde působí 120 vojáků, přičemž s tímto počtem se dle návrhu počítá také v následujících letech.

Ve spojitosti s vysláním českých vojáků do Mali, Nigeru a Čadu také můžeme zmínit, že 19. března 2021 vystoupil tehdejší ministr zahraničí Tomáš Petříček na konferenci Koalice pro Sahel. Zde uvedl, že stabilizace a rozvoj Sahelu, tedy pásma zahrnujícího území uvedených afrických států, „zůstává jednou ze zahraničněpolitických priorit České republiky a bude součástí programu našeho předsednictví v Evropské Unii v roce 2022“. Cílem této konference bylo přijetí plánu, dle kterého má být realizována pomoc státům Sahelu při vypořádávání se s džihádistickými a kriminálními ozbrojenými skupinami. 

Výše zmíněný návrh (.pdf) vlády o zahraničních misích českých vojáků v letech 2021 a 2022 již projednaly a schválily obě komory Parlamentu. Usnesení (.pdf) počítá i s pokračováním zapojení České republiky do Sil rychlé reakce (NRF) v počtu až 1  400 osob na rok 2021 a až 400 osob na rok 2022. Dodejme, že Ministerstvo obrany České republiky plánuje pořízení šestnácti vozidel Tatra pro přepravu protiletadlových zbraní, které budou využity v rámci NFR v letech 2024 až 2026. Dokončení smlouvy o nákupu tater se očekává do prosince 2022.

Podle vládního usnesení (.pdf, str. 2) má také dojít k vyčlenění finančních prostředků na zahraniční mise ve výši 1,73 mld. korun v roce 2021 a 1,8 mld. korun v roce 2022. V tomto ohledu se jedná o snížení vynakládané částky oproti rokům 2019 a 2020, kdy bylo na zahraniční mise použito 2,4 miliardy, respektive 2,34 miliardy korun.

Vzhledem k tomu, že po dobu celého svého mandátu jednala vláda v souladu se slibem, schválila účast českých vojáků na zahraničních misích a podílela se na vytváření společných sil NATO, hodnotíme slib jako splněný.

Zákon o sociálním bydlení Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Vláda připraví zákon o sociálním bydlení k řešení potřeb občanů v bytové nouzi a na okraji společnosti. Zákon vytvoří potřebné podmínky pro obce, spojí poskytnutí sociálního bytu se soustavnou sociální a výchovnou prací. Uvedený zákon by měl obsahovat také oprávnění pro obce požadovat po investorovi v rámci výstavby nových bytů určitý podíl tzv. levných bytů.“

Programové prohlášení vlády, str. 35

Vláda upustila od záměru připravit zákon o sociálním bydlení. Namísto toho ministryně Klára Dostálová předložila komplexní pozměňovací návrh představující zákon o dostupném bydlení. Ten však neobsahuje podmínění nájmu soustavnou sociální a výchovnou prací ani podíl levných bytů.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová byla v minulosti pro zavedení zákona o sociálním bydlení, později ale změnila názor. Dle jejích slov ji k tomu přiměla argumentace starostů. „My jsme se přiklonili na stranu obcí a říkáme, že není nutno dávat zákonně obcím povinnosti,“ řekla ministryně pro ČT v říjnu 2018. Zákon o sociálním bydlení, po kterém volají již léta odborníci a některé obce a který stojí v Programovém prohlášení vlády, nevznikl.

Odmítavý postoj vlády k zákonu o sociálním bydlení vyplynul také z vyjádření premiéra Andreje Babiše po jednání s ministry a zástupci starostů o řešení situace lidí v ghettech, které proběhlo ještě v září 2018. Tehdy uvedl: „My si myslíme, že potřebujeme stavět byty. A ten program Výstavba, který připravila paní ministryně Dostálová, to řeší. V minulém období jsme se na tom nedomluvili (na zákoně), toto je nový návrh, který ani nevyžaduje zákon. Nutit obce a dávat jim povinnost, aby stavěly, by určitě neprošlo.“

Ministryně Dostálová na začátku roku 2019 uvedla, že nezamýšlí připravit zákon o sociálním bydlení, tak jak je to uvedeno v programovém prohlášení vlády, nýbrž pouze zákon o dostupném bydlení.

Klára Dostálová plánovala předložit vládě návrh zákona o dostupném bydlení v prosinci 2020, v důsledku koronavirové krize však ministryně po opětovném prodloužení předložila návrh (.pdf) v březnu 2021. Avšak namísto standardního návrhu, který by jako každý jiný návrh prošel mezirezortním připomínkovým řízením a jednáním vlády, předložila ministryně Dostálová spolu s dalšími poslanci ČSSD komplexní pozměňovací návrh k zákonu o veřejně prospěšných společnostech bytových a výstavbě dostupného bydlení, který leží ve Sněmovně. Pakliže by Sněmovna s komplexním pozměňovacím návrhem ve druhém čtení souhlasila, je tento návrh brán jako základní text pro další projednávání. Návrh mění název zákona na zákon o dostupnosti bydlení (.pdf, str. 2). Dodejme, že Klára Dostálová spolu se skupinou poslanců předložila rozšířený komplexní pozměňovací návrh (.pdf) ještě v červnu 2021 a dosud nebyl projednán Sněmovnou.

Základní myšlenkou návrhu je možnost vytvoření veřejně prospěšné právnické osoby v oblasti bydlení. „Obec, která má k dispozici vlastní pozemek, založí veřejně prospěšnou společnost pro bydlení. Následně vystaví byty, které budou obyvatelé postupně splácet svým nájmem. Pak stavební projekt spadá do vlastnictví obce,“ přiblížila svůj návrh Dostálová. Návrh ale neobsahuje prvky obsažené ve slibu vlády. Chybí například obecné navázání nájmu sociálního bytu na „soustavnou sociální a výchovnou“ práci. Návrh počítá s možností podmínění (.pdf, str. 5–6) nájmu osvědčením vydaným na základě sociálního šetření nájemce, ale jen u bytů pronajímaných výše uvedenou veřejně prospěšnou společností. Návrh pak nepočítá ani s požadavkem určitého podílu tzv. levných bytů.

V dubnu 2021 vláda schválila strategický dokument Koncepce bydlení České republiky 2021+ (.docx), jehož základní vizí je „dostupné, stabilní a udržitelné bydlení". Koncepce se ovšem o přípravě zákona nikterak nezmiňuje. Uvádí jen podpůrné programy a strategie věnované sociálnímu bydlení a začleňování (.docx, str. 52).

Problematiku chudoby, včetně bydlení, chtěla řešit také ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). K tomu bylo vytvořeno patnáct nových opatření (.pdf), která měla vláda postupně prosazovat ve spolupráci se samosprávnými celky. Od třetiny bodů se následně upustilo. Drtivá většina všech opatření se ve výsledku nerealizovala.

I přes přípravu zákona o dostupném bydlení nebo vytyčení 15 opatření proti chudobě hodnotíme slib jako porušený, neboť vláda zákon o sociálním bydlení nepřipravila a zákon o dostupném bydlení nenaplňuje znaky vládou slíbeného zákona o sociálním bydlení.

Zákon o Vojenském zpravodajství Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o Vojenském zpravodajství.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Vláda úspěšně prosadila dvě novely zákona o Vojenském zpravodajství. První novela nabyla účinnosti v září 2019. Druhá novela byla vyhlášena ve sbírce zákonů v březnu 2021 s účinností od 1. července 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

První zmíněnou novelu, kterou došlo kromě jiného také ke změně zákona o Vojenském zpravodajství, začala připravovat již první vláda Andreje Babiše v průběhu roku 2018. Vládní návrh této novely předložil Poslanecké sněmovně premiér Babiš 13. července 2018, tedy den poté, co současná vláda získala důvěru poslanců.

Na základě informací obsažených v důvodové zprávě (.pdf, str. 7–8) je cílem novely rozšíření pravomocí Vojenského zpravodajství především v oblasti kybernetického prostoru. Novela tajným službám umožňuje například lépe zabezpečit skryté identity zpravodajců (.pdf, str. 18). Změnou bylo také prodloužení maximální doby platnosti povolení k používání zpravodajské techniky (str. 17).

Návrh této novely schválila Poslanecká sněmovna v červnu 2019, na konci července poté i Senát. Po následném podpisu prezidentem vešla novela v účinnost 6. září 2019 jako zákon 205/2019 Sb.

Další návrh novely zákona o Vojenském zpravodajství předložila vláda Poslanecké sněmovně v březnu roku 2020. Zde poslanci návrh schválili (.pdf) 12. února 2021, v březnu 2021 byla novelizace vyhlášena ve Sbírce zákonů, a to s účinností od 1. července 2021.

Uvedená novela (.pdf, str. 1–8) zavádí do zákona o Vojenském zpravodajství část věnovanou kybernetické bezpečnosti, kterou návrh zákona nazývá „Činnosti vojenského zpravodajství při zajišťování obrany České republiky“. Důvodová zpráva komentuje (str. 33) účel této části takto:

Částí čtvrtou jsou nově upravovány povinnosti Vojenského zpravodajství, jimiž se podílí na zajišťování obrany v kybernetickém prostoru; vzhledem k specifické povaze tohoto prostoru i aktivitám, které v něm probíhají, včetně nemožnosti určit jeho hranice a předpokládané možné lokalizaci zdrojů jednotlivých kybernetických útoků a hrozeb také mimo území České republiky, je Vojenskému zpravodajství přiznána možnost využívat výsledků analýzy jeho vlastní zpravodajské činnosti nikoliv pouze pro určení hrozby, ale také k přímému výkonu jejího odvrácení nebo omezení jejích účinků tam, kde by jinak byly příslušné ozbrojené síly České republiky.“

Ministerstvo obrany uvedlo, že novela „výrazně napomůže omezit či zcela zabránit útokům na počítačové systémy nejen kritické infrastruktury“. Jako jeden z příkladů kybernetické hrozby ministerstvo zmínilo útok na Fakultní nemocnici Brno z března 2020.

Uveďme, že větší pravomoce Vojenského zpravodajství v oblasti kybernetické bezpečnosti chtěl do zákona zakotvit dřívější návrh z roku 2016. Setkal se však se značným odporem, především kvůli plošnému, neadresnému monitorování českých sítí. Oproti tomuto staršímu neúspěšnému návrhu mluví návrh novely (.pdf, str. 1, 34) z března 2020 o tzv. detekci. Co je myšleno detekcí, uvádí § 16a odst. 2 zmíněné novely: 

„Detekce je Vojenským zpravodajstvím prováděna na základě jím stanovených ukazatelů kybernetických útoků a hrozeb umožňujících odhalit v kybernetickém prostoru definované jevy, které v daném čase byly vyhodnoceny jako skutečnosti ohrožující důležité zájmy státu v kybernetickém prostoru.“ 

Další ustanovení části čtvrté specifikují pojem detekce. § 16d vymezuje nástroje detekce a podmínky jejich používání, tedy co v praxi nástroje detekce zaznamenávají a k čemu a jak je může používat Vojenské zpravodajství. Novela zákona tak například uvádí, že nástroje detekce mohou zaznamenávat metadata o provozu veřejných komunikačních sítí pouze v rozsahu souvisejícím s detekovaným kybernetickým útokem nebo hrozbou. Vojenské zpravodajství také nesmí nástroje detekce využívat pro záznam odposlechů.

Doplňme, že například server Lupa.cz tuto novelu okomentoval jako další pokus Vojenského zpravodajství o možnost sledování provozu na českých sítích a popisuje abstraktnost pojmu detekce.

Na závěr tedy shrňme, že vláda Andreje Babiše celkem prosadila dvě novely zákona o Vojenském zpravodajství. Obě novely jsou vyhlášeny ve sbírce zákonů, první s účinností od 6. září 2019 a druhá od 1. července 2021, a vládní slib proto hodnotíme jako splněný.

Zdroje elektřiny Životní prostředí Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Výroba elektrické energie bude zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách.“

Programové prohlášení vlády, str. 32

Byl schválen model financování stavby nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Podíl jaderných elektráren na výrobě elektřiny mírně vzrostl a zastavil se propad podílu obnovitelných zdrojů. Podíl uhlí naopak klesl cca o 5 procentních bodů.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Jaderná energetika

Vláda měla podle bývalé ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové původně již do konce roku 2018 rozhodnout o finančním modelu stavby nového tuzemského jaderného bloku. V lednu 2019 však bývalá ministryně mluvila o tom, že o modelu bude jasno v dubnu 2019. Vláda nakonec model financování, podle kterého měly výstavbu bloku v Dukovanech financovat ze 70 % stát a ze 30 % společnost ČEZ, schválila až 20. července 2020. Uveďme však, že dle informací z března 2021 by měl nový jaderný blok plně financovat stát.

V první fázi má jít o výstavbu bloku u jaderné elektrárny Dukovany, v další pak u jaderné elektrárny v Temelíně. Jeden takový blok pak podle Jaroslava Míla, někdejšího státního zmocněnce pro jadernou energetiku, má stát 125 až 145 miliard korun. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš ovšem uvedl, že očekávaná cena stavby by měla být přibližně 6 miliard eur, tedy 162 miliard korun. Dokončení je v případě Dukovan odhadováno na rok 2040.

Výstavba temelínské i dukovanské části bude pod taktovkou dceřiných firem ČEZ – EDU II pro Dukovany a ETE II pro Temelín. Ve smlouvě je vytyčeno několik milníků (.pdf, str. 6–7), posledním z nich je kolaudace jaderného zařízení. Čas dosažení těchto milníků však ve smlouvě uveden není. Stejně tak harmonogram (.pdf, str. 64) pouze zmiňuje, že EDU II připraví smlouvu s dodavatelem nejpozději do 30. června 2024.

Plán dostavby jaderných bloků v českých jaderných elektrárnách je v souladu se Státní energetickou koncepcí (.pdf, str. 46) a Národním akčním plánem rozvoje jaderné energetiky v ČR (.pdf, str. 46, 48), které schválila vláda Bohuslava Sobotky v květnu (.pdf) a červnu 2015.

V posledních letech dochází k nárůstu podílu energie z jaderných zdrojů v energetickém mixu ČR. V roce 2020 české jaderné elektrárny vyprodukovaly téměř 41 % celkové elektrické energie.

Elektřina z uhlí

Podíl výroby elektrické energie z hnědého uhlí v posledních několika letech stoupal, a to na úkor černého uhlí a zemního plynu. Nárůst vykazují i absolutní čísla ve výroční zprávě (.pdf, str. 9) Energetického regulačního úřadu o provozu elektrizační soustavy za rok 2018.

Co se týče vládou slibovaného poklesu výroby elektrické energie z uhlí, v tabulce výše můžeme vidět, že podíl uhlí na výrobě elektřiny skutečně klesá. Ministerstvo průmyslu a obchodu navíc zveřejnilo záměr na zvýšení poplatků za dobývání uhlí v Česku. Moratorium nastavené v roce 2017, které zajišťovalo nezvyšování ceny za těžbu uhlí, bude končit na konci roku 2021 a vláda rozhodla, že nevydá další, aby mohla snáze měnit poplatky za těžbu.

V březnu 2019 ministr životního prostředí Richard Brabec uvedl (video, 6:38), že by rád založil (nebo přispěl k založení) takzvané Uhelné komise po německém vzoru. Tato komise byla následně skutečně ustanovena a při jejím prvním zasedání padlo, že by se mohlo skončit se spalováním a těžbou uhlí v roce 2040. Následně však byla přijata kompromisní varianta, podle které by se mělo uhlí přestat masivně spalovat v roce 2038. Tyto závěry pak vláda vzala na vědomí.

Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš již v březnu 2019 uvedl, že ČEZ bude od poloviny roku 2020 postupně ukončovat výrobu elektrické energie v některých hnědouhelných elektrárnách. Důvodem je podle Beneše ekonomická nevýhodnost další rekonstrukce a ekologizace dle nových zpřísněných limitů (stanovených státní energetickou koncepcí) u některých bloků.

Obnovitelné zdroje energie

Složka energie z obnovitelných zdrojů v energetickém mixu ČR pak v posledních letech nerostla, spíše naopak. V roce 2015 tvořily obnovitelné zdroje 11,77 % celkové produkce elektrické energie v ČR, v roce 2019 to bylo pouze 3,90 %. Až v roce 2020 začal podíl obnovitelných zdrojů opět růst, obnovitelné zdroje tvořily 6,75 % celkové produkce. I přes několik let trvající pokles podílu obnovitelných zdrojů energie však ministr životního prostředí Richard Brabec v dubnu 2019 v souvislosti s obnovitelnými zdroji uvedl: „Je ale nesporné, že se energetický mix mění a měnit se bude. Konec doby uhelné nastává.“ Za první (.pdf) a druhé čtvrtletí 2021 (.pdf) je pak podíl obnovitelných zdrojů přibližně stejný jako za první (.pdf) a druhé čtvrtletí 2020 (.pdf). Můžeme tedy říci, že po nástupu druhé vlády Andreje Babiše se podařilo zastavit propad podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie a navíc tento podíl lehce navýšit.

Pro úplnost doplňme, že v roce 2020 byl zaznamenán pokles celkové spotřeby elektrické energie, konkrétně o 3,3 %. Největší změna se odehrála ve druhém kvartálu roku 2020, kdy pokles činil 10,7 %. Tato skutečnost souvisí s koronavirovou krizí.

Současná vláda Andreje Babiše také mírně navýšila státní příspěvek na energii z podporovaných zdrojů, tedy obnovitelných zdrojů energie, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla. Zatímco v letech 2018 i 2019 odpovídala výše tohoto příspěvku cca 26,2 miliardy korun, pro rok 2020 byly vyhrazeny prostředky ve výši 27 miliard korun. Stejná částka poté zůstala i pro rok 2021 (.docx, str. 4). 

Ministr životního prostředí Richard Brabec v lednu 2019 také uvedl, že se bude navyšovat dotační podpora malým fotovoltaickým elektrárnám na střechách domů v rámci programu Nová zelená úsporám (NZÚ). V roce 2019 (.pdf, část E, str. 180) byl rozpočet NZÚ 2 773 milionů korun, na rok 2020 (.zip, dokument D10.pdf, str. 175) byl schválen rozpočet, ve kterém dostal program NZÚ 2 142 milionů. Nedošlo tedy ke snížení o 40 %, ale o zhruba 23 %. Kromě toho se o 1,5 miliardy korun zvýšila podpora kotlíkových dotací, žádosti o ně jsou v rámci programu Nová zelená úsporám přijímány od 18. listopadu 2019. Pro rok 2021 má poté tento program rozpočet (.pdf, str. 169, 176) 1,3 mld. Kč.

Do konce roku 2018 měla Česká republika (respektive MPO) povinnost předložit Evropské komisi Národní klimaticko-energetický plán obsahující závazky ČR k environmentálním cílům EU do roku 2030. K tomu došlo až na konci ledna 2019. Podle Evropské komise byl návrh českého klimaticko-energetického plánu málo ambiciózní, co se týče podílu obnovitelných zdrojů energie. Česká republika tak musela plán přepracovat a navrhnout náročnější cíl. Podle kritiky se měl podíl obnovitelných zdrojů energie (na hrubé konečné spotřebě energie) zvýšit z původně plánovaných 20,8 % o 2,2 procentního bodu na 23 %. Nakonec došlo ke zvýšení o 1,2 p. b. na 22 % (.docx, str. 28).

Dále můžeme zmínit, že Ministerstvo životního prostředí představilo na jaře 2021 plán na výstavbu fotovoltaických parků, které budou financovány skrze tzv. Modernizační fond, který čerpá prostředky z prodeje emisních povolenek v EU. Dle informací z května 2021 Ministerstvo životního prostředí na výstavbu nových fotovoltaických elektráren v rámci zmíněného fondu vyčlenilo přibližně 4,5 miliardy Kč.

Celkově tedy slib hodnotíme jako splněný. Od nástupu vlády Andreje Babiše podíl uhlí na výrobě elektrické energie skutečně klesl, naopak podíl jaderných zdrojů se zvýšil. U obnovitelných zdrojů se podařilo zastavit postupný propad jejich podílu a navýšit jej nad úroveň roku 2018. Národní klimaticko-energetický plán navíc počítá s dalším nárůstem podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie.

Zestátňování vodohospodářského majetku Životní prostředí Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Podpoříme v rámci existujícího právního rámce možnost získání vodohospodářského majetku zpět do rukou obcí, krajů a státu.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Od února 2021 mohou města a obce požádat skrze Ministerstvo zemědělství o dotaci na nákup vlastnických práv k vodohospodářské infrastruktuře.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že vlastnictví někdejších státních vodohospodářských společností v roce 1993 převedl stát do rukou měst a obcí (.pdf, str. 5), nikoliv například samotných krajů. Většina vodohospodářské infrastruktury v České republice se tak nyní nachází, jak uvádí server iDNES, právě ve vlastnictví měst a obcí. Zhruba tři čtvrtiny z nich ale tuto infrastrukturu dlouhodobě pronajímají provozním společnostem, které na distribuci vody vydělávají nemalé částky. Právě skutečnost, že velká část těchto zisků následně putuje k zahraničním vlastníkům zmiňovaných provozních společností, je předmětem kritiky.

V červnu a červenci 2019 byly Poslanecké sněmovně předloženy celkem tři návrhy, jejichž cílem bylo upravit stávající právní rámec, co se týče ústavní ochrany vody. Předkladateli těchto návrhů byly postupně KSČM, KDU-ČSLSTAN. Každý návrh navrhoval změnu nebo doplnění ústavního pořádku. V případě KSČM (.pdf, str. 1) a KDU-ČSL (.pdf, str. 1) se jednalo o úpravu Ústavy, hnutí STAN (.pdf, str. 1) pak plánovalo pozměnit Listinu základních práv a svobod.

Ke všem návrhům nicméně vláda vydala nesouhlasná stanoviska (zde, zde zde, vše .pdf). První čtení těchto tří návrhů bylo v Poslanecké sněmovně zahájeno 18. června 2020. Ve stejný den však bylo projednávání přerušeno a odročeno (.docx) do 15. září 2020, jelikož poslanci chtěli vyčkat na vládní návrh ústavního zákona, který v té době slíbil předložit ministr zemědělství Miroslav Toman. Uveďme, že od června 2020 již další projednávání zmíněných návrhů, kromě krátké diskuze v listopadu 2020, na plénu Poslanecké sněmovny neproběhlo.

Dne 16. září 2020 předložili svůj vlastní návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů poslanci ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Vláda k němu však zaujala neutrální stanovisko (.pdf). Ústavní zákon by v případě přijetí mimo jiné zakotvil zákaz zcizení (tedy zákaz převedení na jiného vlastníka) strategické vodohospodářské infrastruktury ve vlastnictví státu nebo samospráv (.pdf, str. 2).

Tento návrh nedoputoval ani do prvního čtení. Ani jeho schválení by však nedalo státu a samosprávám konkrétní nástroje k odkupu jimi nevlastněného vodohospodářského majetku.

Již v květnu 2018 se nicméně premiér Andrej Babiš (toho času v demisi) nechal slyšet, že vláda řeší možnost půjček pro obce, aby mohly odkoupit zpět podíly v privatizovaných vodárenských společnostech. Tuto myšlenku tehdy podpořili poslanci z většiny sněmovních stran.

Na podzim 2019 při projednávání státního rozpočtu na rok 2020 předložil poslanec Pavel Kováčik (KSČM) pozměňovací návrh (.pdf, str. 2), na základě kterého bylo v rozpočtu Ministerstva zemědělství vyčleněno 300 milionů Kč „na nákup vlastnických práv ke kanalizacím a vodovodům“. Ministerstvo financí k tomuto návrhu (.pdf, str. 10) zaujalo souhlasné stanovisko, uvedená změna tak byla přijata především díky hlasům hnutí ANO, ČSSD a KSČM.

Na přelomu roku 2020 a 2021 následně Ministerstvo zemědělství vytvořilo samostatný program „Podpora odkupu a scelování infrastruktury vodovodů a kanalizací“. Právě jeho prostřednictvím (.pdf, str. 1) mohou obce a vodohospodářské společnosti, v nichž mají města a obce více než 90% podíl, čerpat finanční podporu na odkup vlastnických práv k vodohospodářské infrastruktuře.

První výzvu v rámci tohoto programu vyhlásilo Ministerstvo zemědělství 5. ledna 2021 s termínem podávání žádostí od 15. února 2021 do 30. září 2022 nebo do vyčerpání vyčleněných prostředků ve výši zmiňovaných 300 milionů Kč. 

Na závěr tedy shrňme, že vláda podpořila návrh Pavla Kováčika (KSČM), k jehož schválení došlo zejména díky hlasům vládních poslanců. Implementací tohoto návrhu ze strany vlády poté v rámci existujícího právního rámce skutečně vznikla možnost se státní podporou získat vodohospodářský majetek zpět do rukou územních samospráv, konkrétně obcí a jejich společností. Jelikož právě v majetku obecních samospráv se vodohospodářské soustavy dříve nacházely, považujeme slib za splněný nehledě na zmínku o krajích a státu v textu vládního prohlášení.

Zvýšení důchodu Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 8

Novela zákona o důchodovém pojištění, která zvýšila výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy, již prošla legislativním procesem a příslušná ustanovení jsou od 1. ledna 2019 účinná.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Důchodová novela byla připravena Ministerstvem práce a sociálních věcí již za bývalé ministryně Jaroslavy Němcové (ANO) a předchozí vláda ji Sněmovně předložila 9. března 2018.

Dle novely zákona o důchodovém pojištění se pevná část důchodů od 1. ledna 2019 zvýšila o jeden procentní bod na 10 % průměrné mzdy.

Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala a během třetího čtení, které proběhlo 29. června 2018, tedy dva dny po schválení programového prohlášení vlády, byl návrh poslanci schválen (.pdf). Pro návrh hlasovali poslanci všech klubů, tedy i vládní poslanci.

Zákonem se dále zabýval Senát, který ho vrátil Sněmovně s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna o návrhu zákona vráceném Senátem hlasovala 22. srpna 2018, kdy setrvala (.pdf) na původním návrhu. Návrh, který byl dále podepsán prezidentem republiky, pak vešel v platnost 31. srpna 2018 a v účinnost hned den následující. Některá ustanovení, včetně zvýšení základní výměry důchodů na 10 %, jsou však účinná až od 1. ledna 2019.

Zvýšení rodičovského příspěvku Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zvýšíme rodičovský příspěvek na 300 000 Kč.“

Programové prohlášení vlády, str. 10

Od 1. ledna 2020 činí výše rodičovského příspěvku 300 000 Kč, pro vícerčata pak 450 000 Kč.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) navrhla v září 2018 zvýšit rodičovský příspěvek na dítě do čtyř let věku. Růst rodičovského příspěvku byl obsažen v návrhu novely zákona o státní sociální podpoře, jenž prošel na podzim roku 2018 meziresortním připomínkovým řízením a 23. května 2019 byl předložen Poslanecké sněmovně.

Návrh zákona byl přijat 17. prosince 2019, o dva dny později ho podepsal prezident republiky a 31. prosince byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. V účinnost vešel 1. ledna 2020. Nárok na rodičovský příspěvek pak definuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Z předchozích 220 000 Kč se rodičovský příspěvek zvýšil na 300 000 Kč při péči o jedno nejmladší dítě v rodině, které nedosáhlo 4 let věku. V případě vícerčat došlo k nárůstu na 450 000 Kč, tedy 1,5násobek částky 300 000 Kč. Tím vláda splnila slib o navýšení rodičovského příspěvku.

V důvodové zprávě k návrhu tohoto zákona je odhadován nárůst výdajů státního rozpočtu v rámci systému státní sociální podpory na cca 8,6 mld. Kč ročně (.pdf, str. 5).

Dodejme, že Senát návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ale ta setrvala na původním znění. Někteří senátoři považují tento návrh za nespravedlivý a podle serveru iRozhlas uvádějí, že „na příspěvek kvůli přechodnému ustanovení nedosáhne zhruba 70 tisíc rodin, které ho (příspěvek, pozn. Demagog.cz) vyčerpaly před čtvrtými narozeninami dětí“. Proto se skupina senátorů obrátila na Ústavní soud, který se návrhem bude ještě zabývat.

Rovněž návrh (.pdf) poslanců Bauera a Stanjury předpokládá přiznání nároku na zvýšení příspěvku také pro rodiče, kteří pečují o dítě do čtyř let, ale původní výši příspěvku již vyčerpali. Jeho projednání je na pořadu 111. schůze Poslanecké sněmovny, která je přerušena do 14. září 2021. Uveďme, že vláda k návrhu vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 3).

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů