Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz sledující plnění slibů druhé vlády Andreje Babiše

Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Demagog.cz přichází s rozsáhlou analýzou o plnění slibů menšinového kabinetu hnutí ANO a ČSSD. Vybrali jsme padesátku slibů napříč tématy, které budeme kontrolovat po celé volební období. Kompletní metodiku naleznete zde. Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

Je možné, že na některé sliby budete sami nahlížet například jako na nerealizované, zatímco dle naší metodiky znamenají realizované snahy průběžné plnění. Kategorie jsou pouze výchozím bodem pro orientaci v analýze. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu, hlavním přínosem jsou tedy data a informace obsažené v odůvodnění.

Analýzu jsme aktualizovali k 31. srpnu 2020 a v pravidelných intervalech ji budeme souhrnně aktualizovat dále. V mezidobí však může docházet ke změnám, které nemusí být obratem do textu zapracovány. Berte tento limit, prosím, na vědomí.

Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Pište nám na info@demagog.cz.

50 sledovaných slibů

8 splněných
16 %
23 průběžně plněných
46 %
4 porušené
8 %
15 nerealizovaných
30 %
Oblast Hodnocení
Nábor vojáků Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme pokračovat v rekrutační politice minulých let, kdy se zvyšuje počet vojáků z povolání z 21 tisíc na 24 tisíc. Cílem je dosáhnout nejpozději do roku 2025 minimálně 30 tisíc vojáků z povolání, doplnění a dozbrojení dvou stávajících brigád a návazně budování dalších jednotek.“

Programové prohlášení vlády, str. 19

Všechny dostupné strategické materiály a vyjádření vrcholných představitelů počítají s navyšováním počtu vojáků z povolání. Počet 24 tisíc vojáků z povolání již AČR naplnila. Novými vozidly, zbraněmi, ale i výstrojí jsou pak vybavovány 4. i 7. brigáda.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle údajů Ministerstva obrany (MO) počet vojáků z povolání (.xls) začal růst po roce 2014, kdy jich Armáda České republiky (AČR) měla 20 864. Tento růst pokračuje dodnes – k 1. lednu 2020 počet vojáků z povolání činil 25 899. Tyto počty, tedy přes 24 tisíc vojáků z povolání, reflektuje MO i ve svém rozpočtu na rok 2018 (.pdf, str. 23). V rozpočtu na rok 2019 MO udává počet nad rámec Vládního prohlášení v počtu 25 603 vojáků z povolání (.pdf, str. 23–24).

O cíli navýšit počet vojáků z povolání do roku 2026 na 30 tisíc informoval jak ministr obrany Lubomír Metnar, tak i Generální štáb AČR slovy prvního zástupce náčelníka generálního štábu Jiřího Balouna.

Pokud jde o vyzbrojování a budování nových jednotek, hovoří o nich obecně hlavní strategické materiály AČR, které schvaluje vláda, tedy především dosud platná Koncepce výstavby Armády České republiky (KVAČR) do roku 2025. Ta ve svých prioritních cílech zmiňuje jak doplnění tabulkových počtů současných jednotek, tak výměnu a doplnění techniky (.pdf, str. 19–20). Na ni přímo navázala (.pdf, str. 5) KVAČR do roku 2030 schválená vládou 30. 10. 2019 (.pdf, str. 2). Mezi podmínky pro plnění koncepcí stanovených cílů patří 27 245 vojáků (.pdf, str. 37) z povolání v roce 2025, tedy nikoliv slibovaných 30 tisíc. Jedná se však jen o minimální požadavek a není tím vyloučen růst počtu vojáků z povolání na 30 tisíc. Podobně i vedení AČR počítá s podporou vlády se svým posledním plánem modernizace a rozvoje AČR do roku 2027 dle KVAČR.

Během prosince 2018 ministr obrany Lubomír Metnar na jednání vlády představil plán nákupu části vojenského materiálu – radiolokátorů MADR (.doc), nových bojových vozidel pěchoty (.doc), vozidel TITUS a nákup malých ručních palných zbraní. Pokračující práce na tomto plánu opětovně potvrdil 13. června 2019 ve svém projevu na Žofínském fóru. Nákup nové výzbroje by pak neměla výrazně ohrozit ani koronavirová krize. Tyto nákupy mají mimo jiné za cíl přezbrojit 7. mechanizovanou brigádu tak, aby odpovídala představám NATO o moderní těžké brigádě. Nová výzbroj, výstroj, ale i vojáci pak míří i k 4. brigádě rychlého nasazení.

Navýšíme rozpočet na obranu Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout podílu 1,4 % na HDP do konce volebního období, tedy do roku 2021.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Jak schválené rozpočty, tak jejich návrhy potvrzují zvyšování podílu financí na obranu z rozpočtu ČR. V roce 2019 ve výši 1,2 % HDP, v roce 2020 ve výši 1,26 %. Návrhy počítají s rozpočtem obrany kolem 1,4 % HDP v roce 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V září 2018 vláda oznámila první návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019. V tomto návrhu mělo Ministerstvo obrany (MO) plánované výdaje pro rok 2019 ve výši 66,7 miliardy korun (.pdf, str. 6). V přidruženém dokumentu Střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na léta 2020 a 2021 pak vláda uvádí, že výdaje Ministerstva obrany plánuje „ve výši 76,3 mld. Kč v roce 2020 (podíl na HDP 1,3 %) a ve výši 85,3 mld. Kč v roce 2021 (podíl na HDP 1,4 %)“ (.pdf, str. 40).

Uvedený rozpočet byl nakonec schválen a armáda tak v roce 2019 disponuje sumou 66,7 mld. Kč, což činí 1,2 % HDP. Pro srovnání, Ministerstvo obrany (.pdf, str. 3–4) pro rok 2018 hospodařilo s rozpočtem ve výši 58,9 mld. Kč (cca 1,1 % HDP).

V říjnu 2019 představilo Ministerstvo financí první návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020. Výdaje kapitoly Ministerstva obrany jsou zde navrženy ve výši 75,5 mld. Kč (.zip, soubor D01, str. 27). Tento návrh byl následně schválen. Státní rozpočet na rok 2020 však nepočítal s vypuknutím pandemie COVID-19, na kterou vláda reagovala novelizací rozpočtu pro tento rok. Novelou zákona, předloženou 23. března 2020 a přijatou 26. března 2020, byl rozpočet MO zkrácen (.pdf, str. 16) o 2,9 mld. Kč na 72,6 mld. Kč. V důvodové části novely se k rozpočtu MO uvádí, že „úspora vznikne především odložením některých nákupů vojenské techniky, které vzhledem k současné situaci nejsou naprosto zásadní pro obranyschopnost České republiky (str. 8).”

HDP České republiky v roce 2019 dosáhlo (.xlxs) 5,7 bilionu korun, v současné době tedy dosahuje rozpočet Ministerstva obrany 1,26 % HDP. Toto číslo se však ke konci roku pravděpodobně navýší, neboť dle predikcí kvůli koronavirové krizi HDP Česka v roce 2020 poklesne.

Změny rozpočtu již byly reflektovány v aplikaci Monitor Státní pokladny, kde lze přehledně vidět současné i minulé výše příjmů a výdajů rozpočtu MO. Podle Koncepce výstavby AČR 2030 (.pdf, str. 38) se se splněním závazku NATO, tedy aby výdaje na obranu dosahovaly alespoň 2 % HDP, počítá optimálně s rokem 2024, pokud však dojde ke snížení HDP státu, je možné, že procentuální poměr k HDP bude vyšší než plánovaný.

Posílení zastoupení v EU Bezpečnost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů a občanů v institucích a orgánech Evropské unie.“

Programové prohlášení vlády, str. 25

Změnit systém zastoupení v orgánech EU, který často vyplývá už ze zakládajících smluv, je velice složité, zejména u poradních orgánů to však není nemožné. Zatím však k žádné změně nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V dubnu 2018 první vláda Andreje Babiše schválila Koncepci pro období 2018–2020, podle níž plánovala „nominovat nové experty na volná místa v institucích EU a soustředit se na obsazení vysokých postů v Evropské komisi“. Tento dokument navazuje na Strategii podpory Čechů v institucích EU z roku 2015. V červnu 2019 pak současná vláda schválila (.pdf) „zajištění financování aktivit vyplývajících ze Strategie podpory Čechů v institucích Evropské unie v letech 2020–2022“. Nynější vláda také pokračuje ve školeníchpřednáškách, které českým uchazečům mají pomoci zvládnout výběrové řízení a získat místo v institucích a orgánech EU. 

V rámci zmiňované snahy o „obsazení vysokých postů v Evropské komisi“ se na podzim 2019 podařilo člence hnutí ANO Věře Jourové stát se jedním z osmi místopředsedů Evropské komise. Již podruhé se také stala eurokomisařkou, v Komisi zvolené 27. listopadu 2019 má nyní na starosti „hodnoty a transparentnost“.

Nejsnadnější cestou ke splnění slibu je pravděpodobně navýšení počtu českých úředníků v Evropské unii (přehled institucí, orgánů a agentur EU lze nalézt například zde). V dubnu 2018, tedy ještě před nástupem druhé vlády Andreje Babiše, totiž například podle bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti Aleše Chmelaře měla Česká republika nedostatečné zastoupení na úřednických pozicích v orgánech EU. Dle jeho slov zde chyběly stovky českých úředníků. Podle vyjádření velvyslance a vedoucího Stálého zastoupení České republiky při EU Jakuba Dürra z května 2019 pak v poslední době přibývali čeští úředníci především na nižších pozicích; tito však vzhledem k jejich menšímu vlivu problém s nedostatkem Čechů v Bruselu příliš neřeší. Podobně se také vyjadřovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

K datu 14. srpna 2020 je již k dispozici většina výročních zpráv orgánů a institucí EU za rok 2019, z nichž některé obsahují také data o národnostním složení svých zaměstnanců. Tyto informace lze pak porovnat s předchozími lety, tedy před a po nástupu druhé vlády Andreje Babiše. Například pro Evropskou komisi k 1. lednu 2018 pracovalo (.pdf, str. 2) 505 Čechů, kteří tvořili 1,6 % zaměstnanců. K 1. lednu 2020 se pak ale toto číslo výrazně nezměnilo (.pdf, str. 2), počet českých pracovníků se sice mírně navýšil na 527, toto číslo ale stále odpovídá přibližně 1,6 % vzhledem k nárůstu celkového počtu zaměstnanců Komise. Tyto údaje se nicméně týkají běžných zaměstnanců, nikoliv například samotných eurokomisařů.

Co se týče významných postů v evropských agenturách, můžeme zmínit např. Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury.

Dále je nutné uvést, že jakákoliv systémová změna zastoupení jednotlivých států v orgánech a institucích EU musí být často jednomyslně schválena ostatními členskými státy a souvisí s ní tedy řada diplomatických vyjednávání, tento slib je tedy během na dlouhou trať. Další možností, jak posílit české zastoupení, je samozřejmě posilování politického vlivu.

Výčet základních orgánů Evropské unie obsahuje čl. 13 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 10, dále jen „SEU“). Poměr zastoupení členských států v těchto orgánech je pak často dán přímo tzv. zakládajícími smlouvami (Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU) a změnit ho tak prakticky není možné (změna by si vyžádala složitý proces změny mezinárodní smlouvy ve všech členských státech, u nás by například muselo změnu schválit 120 poslanců a 3/5 z přítomných senátorů).

Přímo ve smlouvách je upraveno složení Evropské rady (čl. 15 SEU), kterou tvoří nejvyšší představitelé členských států a předseda, Rady (čl. 16 SEU), kterou tvoří příslušní ministři členských států, Komise (.pdf, str. 1), která je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu, a Účetního dvora (čl. 285 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU,“ (.pdf, str. 123)), který je tvořen opět jedním zástupcem z každého státu.

Evropský parlament má pak podle čl. 14 SEU maximálně 751 členů, přičemž státy zde jsou zastoupeny na základě tzv. degresivní proporcionality, tedy systému, ve kterém větší státy mají méně zástupců, než na kolik by měly nárok při spravedlivém rozdělení vycházejícím z počtu obyvatel, menší státy mají zástupců naopak více. Například Česká republika má 21 europoslanců na 10,5 milionu obyvatel, tedy cca 0,5 milionu obyvatel na jednoho europoslance, v Německu však mají 96 europoslanců na 82 milionů obyvatel, přičemž kdyby se uplatnil stejný poměr jako v případě České republiky, tedy 0,5 milionu obyvatel na jednoho europoslance, mělo by Německo 164 zástupců v Evropském parlamentu.

Kvůli brexitu bylo na konci června 2018 (tedy v době jmenování druhé Babišovy vlády) přijato rozhodnutí o změně rozdělení křesel mezi jednotlivými státy. I po vystoupení Spojeného království na konci ledna 2020 se však pro Českou republiku situace nijak nezměnila a zůstalo jí stávajících 21 křesel.

Posílit by mohla vláda české zastoupení v hlavním rozhodovacím orgánu Evropské centrální banky (ECB), a to mimo jiné i vstupem do eurozóny. Hlavní rozhodovací orgán, Rada guvernérů, je totiž tvořena guvernéry národních bank států eurozóny. Dále by mohl být český zástupce prosazen do Výkonné rady ECB, koncem roku 2020 totiž končí funkční období členu této rady Yvesi Merschovi. Důležité je zde však zmínit, že za dobu druhé vlády Andreje Babiše skončil mandát čtyřem z šesti členů Výkonné rady ECB, ani jedno z těchto míst nicméně nezískal zástupce České republiky.

Další orgán zmíněný v zakládajících smlouvách je Soudní dvůr Evropské unie. Ten je tvořen tzv. Soudním dvorem a Tribunálem. Soudní dvůr tvoří dle čl. 19 SEU 1 soudce za každý členský stát, ke změně tohoto počtu by tedy opět byla třeba novelizace Smlouvy o EU. Dále je Soudní dvůr tvořen generálními advokáty, těch je celkově 11, přičemž šest náleží velkým členským státům (mezi nimi bylo i Spojené království) a pět zbývajících „rotuje“ mezi zbylými státy. S brexitem, a tím spojeným uvolněním místa britského generálního advokáta, se otevřela otázka, jak s tímto místem naložit, či zda počet generálních advokátů nezměnit. Vláda Andreje Babiše měla teoreticky šanci získat České republice místo stálého generálního advokáta Soudního dvora EU. Představitelé členských států se však dohodli, že z místa britského generálního advokáta se stane místo „rotující“, kterých bude nově šest. Novým generálním advokátem by se pak měl stát kandidát Řecka.

Tribunál (.pdf, čl. 48, str. 13) pak prošel rozšířením nedávno, kdy z původních 28 soudců byl jejich počet postupně zvýšen na 56, dva soudci za každý stát (po brexitu tedy 54 soudců). Není tedy pravděpodobné, že by se do roku 2021 jejich počet dále měnil, možné to však je, a to dle čl. 281 SFEU řádným legislativním procesem, změnou statutu Soudního dvora EU. Dne 27. září 2019 došlo k navýšení soudců o 14, z toho i Česko má už dva zástupce: Petru Škvařilovou-Pelzl a Jana Passera, který funkci zastává již od roku 2016.

Zastoupení v poradních institucích, Hospodářském a sociálním výboruVýboru regionů, je momentálně založené na počtu obyvatel členských států, opět se však uplatňuje degresivní proporcionalita, a to v silnější míře než u Evropského parlamentu, např. Malta má zástupců 5, Česko 12 a Německo 24. Andrej Babiš by však mohl prosadit, aby se jednomyslným rozhodnutím Rady (čl. 301 a 305 SFEU) pozměnil způsob zastoupení.

Seznam Čechů na významných pozicích v orgánech a institucích EU je pak k dispozici na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Účast na vojenských misích Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V souladu se schváleným mandátem budeme pokračovat v účasti na mírových a výcvikových misích v Afghánistánu (Resolute Support), Iráku a Mali. Budeme přispívat do Předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Programové prohlášení vlády, str. 20

V současnosti je vláda vázána mandátem zahraničních misí, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou 1. června 2018. Podle něj by většina misí měla trvat do konce roku 2020. V současnosti vláda navrhuje prodloužení daných misí do roku 2022.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle čl. 43 Ústavy ČR je schvalování použití Armády České republiky (AČR) rozdělené mezi Parlament a vládu. Současné působení AČR v zahraničních misích do roku 2020 schválila Poslanecká sněmovna a předchozí vláda Andreje Babiše v demisi dne 1. června 2018. Senát potvrdil předkládané mise již 17. května 2018.

Většina schválených zahraničních misí Armády České republiky byla prodloužena do prosince 2020, a to včetně všech zmíněných misí – v Afghánistánu, Iráku, Mali a Pobaltí, včetně ochrany tamního vzdušného prostoru (Air Policing). Aktuální seznam misí AČR lze najít zde. Česká republika také přispívá k vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NRF) a jednotek Sil velmi rychlé reakce (VJTF). V období 2019 až 2021 je do těchto sil zařazen 71. mechanizovaný prapor „Sibiřský“ z Hranic.

V květnu 2020 vláda schválila návrh zahraničních misí českých vojáků pro další dva roky s výhledem na rok 2023. Vojáci tak budou pokračovat v misích v Afghánistánu, v Mali, v Iráku i v Pobaltí. Dojde ale ke snížení počtu vojáků na těchto misích - v současnosti na těchto misích působí až 1 096 vojáků, v roce 2021 to bude až 851 vojáků, v roce 2022 946 vojáků. K největšímu snižování počtu vojáků bude docházet v Afghánistánu (z 390 vojáků na 205), kde ale v únoru 2020 došlo k uzavření mírových dohod Spojených států s hnutím Tálibán. V reakci na ně budou v oblasti snižovat počty vojáků i Spojené státy a další státy NATO. Ministr obrany již v roce 2019 avizoval, že v případě stahování amerických vojáků bude Česká republika Spojené státy v adekvátní míře následovat. Do Pobaltí by pak v rámci zmíněné ochrany vzdušného prostoru měly být vyslány české letouny Gripen na šestiměsíční misi v roce 2022. V srpnu 2020 schválil Senát na návrh vlády vyslání až šesti desítek vojáků do Mali, Nigeru a Čadu. Návrh protiteroristické mise ještě musí schválit Sněmovna.

Návrh (.pdf) vlády již projednal a schválil Senát, v Poslanecké sněmovně zprávu již doporučil ke schválení (.pdf) Výbor pro obranu a nyní se čeká na vyslovení souhlasu poslanci. Návrh usnesení počítá i s pokračováním zapojení České republiky do sil NRF v počtu až 1 400 osob na rok 2021 a až 400 osob na rok 2022.

Podle návrhu (.pdf, str. 2) usnesení vláda žádá o vyčlenění finančních prostředků na zahraniční mise ve výši 1,73 mld. korun v roce 2021 a 1,8 mld. korun v roce 2022. V tomto ohledu se jedná o snížení vynakládané částky oproti rokům 2019 a 2020, kdy na zahraniční mise bylo použito 2,4 miliardy, respektive 2,34 miliardy korun.

Otázka projektu, který se týká robustních následných sil (Follow-On Forces) v rámci iniciativy NATO pod názvem Framework Nations Concept (FNC), byla již dříve deklaratorně slíbena předchozími vládami v letech 2014–2016. V současnosti se ke spolupráci v rámci FNC vláda zavazuje schválenou Koncepcí výstavby Armády České republiky 2030 (.pdf, str. 7), ve které slibuje, že „v rámci výstavby a rozvoje sil bude dále rozvíjena spolupráce zejména v rámci iniciativy Framework Nations Concept (FNC) se zeměmi Visegrádské skupiny, SRN a USA.“

Zákon o Vojenském zpravodajství Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o Vojenském zpravodajství.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Vláda v létě 2018 zahájila legislativní proces s cílem novelizovat zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství. Tato novela byla schválena v obou komorách parlamentu a následně podepsána prezidentem. Vešla v účinnost v září 2019. Ve Sněmovně je od března 2020 další novela.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dne 12. srpna 2019 byla novela zákona o Vojenském zpravodajství podepsána prezidentem a vešla v účinnost ke dni 6. září 2019.

Na základě informací obsažených v důvodové zprávě (.pdf, str. 7–8) je cílem novely rozšíření pravomocí Vojenského zpravodajství především v oblasti kybernetického prostoru. Prioritou je včasné zjištění bezpečnostních hrozeb a jejich případné odvrácení. Legislativní proces v Parlamentu byl zahájen 13. července 2018, pouhých několik desítek hodin od momentu, kdy vláda získala důvěru poslanců. K procesu přípravy návrhu tak došlo ještě za předchozí vlády. První čtení návrhu zákona proběhlo 25. ledna 2019, kdy byl tento návrh přikázán k projednání výborům.

Ústavně právní výbor následně svým usnesením z března 2019 doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně návrh schválit, doporučil také přijmout určité změny tohoto návrhu. Schválit návrh, a to včetně změn navržených Ústavně právním výborem, pak dne 5. dubna 2019 doporučil (.pdf) i Bezpečnostní výbor. V souladu s doporučením prošel návrh zákona druhým čtením dne 17. dubna 2019 a byl opět zařazen na agendu schůze Bezpečnostního výboru. Zákon byl ve třetím čtení schválen Sněmovnou a následně byl přijat i v Senátu. Po podpisu prezidenta vešel zákon v účinnost pod číslem 205/2019 Sb.

V březnu roku 2020 vláda Poslanecké sněmovně předložila další novelu zákona o Vojenském zpravodajství. Ve Sněmovně zatím pouze Organizační výbor doporučil projednání a určil zpravodajem poslance Josefa Bělicu.

Tato novela (.pdf, str. 1) má zavést do zákona o Vojenském zpravodajství část, kterou návrh zákona nazývá „Činnosti vojenského zpravodajství při zajišťování obrany České republiky“. Důvodová zpráva komentuje (str. 33) účel této části takto:

Částí čtvrtou jsou nově upravovány povinnosti Vojenského zpravodajství, jimiž se podílí na zajišťování obrany v kybernetickém prostoru; vzhledem k specifické povaze tohoto prostoru i aktivitám, které v něm probíhají, včetně nemožnosti určit jeho hranice a předpokládané možné lokalizaci zdrojů jednotlivých kybernetických útoků a hrozeb také mimo území České republiky, je Vojenskému zpravodajství přiznána možnost využívat výsledků analýzy jeho vlastní zpravodajské činnosti nikoliv pouze pro určení hrozby, ale také k přímému výkonu jejího odvrácení nebo omezení jejích účinků tam, kde by jinak byly příslušné ozbrojené síly České republiky.“

Ministerstvo obrany uvádí, že novela „výrazně napomůže omezit či zcela zabránit útokům na počítačové systémy nejen kritické infrastruktury“. Jako jeden z aktuálních příkladů kybernetické hrozby uvádí březnový útok na Fakultní nemocnici Brno. Tato novela (.pdf) již oproti novele z roku 2016, která se setkala se značným odporem, neobsahuje plošné, neadresné monitorování českých sítí, ale mluví o tzv. detekci. Co je myšlenou detekcí uvádí § 16a odst. 2 zmíněné novely: 

„Detekce je Vojenským zpravodajstvím prováděna na základě jím stanovených ukazatelů kybernetických útoků a hrozeb umožňujících odhalit v kybernetickém prostoru definované jevy, které v daném čase byly vyhodnoceny jako skutečnosti ohrožující důležité zájmy státu v kybernetickém prostoru.“ 

Další ustanovení části čtvrté specifikují pojem detekce. § 16c vymezuje nástroje detekce a podmínky jejich používání, tedy co v praxi nástroje detekce znamenají a k čemu a jak je může používat Vojenské zpravodajství. Například to, že nástroje detekce mohou zaznamenávat metadata o provozu veřejných komunikačních sítí pouze v rozsahu souvisejícím s kybernetickým útokem nebo že Vojenské zpravodajství je nesmí využívat pro záznam odposlechů.

Skeptický komentář ke zmíněné novele pak podává článek na serveru Lupa.cz, který ji komentuje jako další pokus Vojenského zpravodajství o možnost sledování provozu na českých sítích a popisuje například abstraktnost pojmu detekce.

Jedna novela zákona o Vojenském zpravodajství byla vyhlášena již pod číslem 205/2019 Sb. a druhá v březnu tohoto roku doputovala do Poslanecké sněmovny. Vláda Andreje Babiše tedy nepochybně splnila svůj slib, že prosadí novelu zákona o Vojenském zpravodajství.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.