Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz k plnění slibů vlády Andreje Babiše

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Z něj jsme vybrali padesátku slibů napříč tématy a ty jsme po celé volební období průběžně sledovali.

Nyní si tak můžete přečíst, jak si druhá Babišova vláda vedla v plnění slibů v oblasti hospodářství, životního prostředí, sociálního státu, vzdělanosti, právního státu a bezpečnosti. U každého slibu jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit. Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi kategoriemi hodnocení — jde o sliby splněné, částečně splněné nebo porušené (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná, úspěšná, nebo neúspěšná. To si rozhodne každý volič 8. a 9. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulzivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese (nejen) předvolební kampaň.

Z výsledků analýzy vyplývá, že z celkových 50 slibů vláda splnila 22 slibů, 13 splnila částečně a zbývajících 15 slibů porušila.

Druhá polovina funkčního období vlády byla charakterizována probíhající pandemií covidu-19. S ní spojené výzvy se pochopitelně podepsaly i na plnění programového prohlášení. Na naši metodiku hodnocení jednotlivých slibů to vliv nemělo, při čtení naší analýzy ale dopad pandemie na práci vlády mějte na paměti.

Analýzu jsme zpracovali k 17. září 2021, s ohledem na případné legislativní posuny u některých slibů ji budeme do sněmovních voleb aktualizovat.

Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

50 sledovaných slibů

22 splněných
44 %
13 částečně splněných
26 %
15 porušených
30 %
Oblast Hodnocení
Analýza IT dopadů Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Každý nový návrh jakékoliv právní normy určené k projednání vládou ČR bude muset obsahovat kromě již existujících analýz dopadů i tzv. ITIA (information technology impact analysis).“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Tzv. ITIA není v závazných požadavcích vlády na návrhy právních předpisů obsažena. I v praxi pak není k řadě zákonů ITIA vypracovávána.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Legislativní pravidla vlády (LPV) mají za cíl sjednocení postupu ústředních orgánů státní správy při přípravě právních předpisů, a to mj. stanovením jejich formy a obsahu. Podle čl. 2 odst. 1 aktuálních LPV patří mezi tyto požadavky i předem vypracovaná analýza právního a skutkového stavu. Analýza by měla u každého navrhovaného právního předpisu obsahovat „zhodnocení dopadů předpokládané změny právního stavu nebo dopadů právní regulace, která má být rozšířena na právní vztahy dosud právem neupravené“. Seznam dopadů a postup pro jejich hodnocení upravují Obecné zásady pro hodnocení dopadů právní regulace (RIA).

Aktuální obecné zásady RIA (.pdf) obsahují v příloze č. 1 přehled dopadů (.pdf, str. 29–31) návrhu právního předpisu, zde však analýza dopadů do IT sféry obsažena není. Tento požadavek nenajdeme ani v žádném ze závazných dokumentů upravujících legislativní postupy. K institucionálnímu zakotvení této podmínky se však vláda ani nezavázala.

Za vlády Bohuslava Sobotky došlo k vypracování Akčního plánu pro společnost 4.0, který počítal (.pdf, str. 13) s vypracováním Zásad (.pdf) pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Dle sdělení Odboru koordinace hospodářských politik EU jsou tyto Zásady překládány pro účely zahraniční spolupráce jako Information Technology Impact Analysis neboli tzv. ITIA.

Obecně nejsou tyto zásady závazné, avšak pro rok 2020 přijala vláda usnesení (.pdf), kterým nařizovala všem vedoucím ústředních správních orgánů, včetně členů vlády, aby byl u předkládané legislativy posouzen také její soulad se zmíněnými zásadami. Pro rok 2021 však již vláda podobné usnesení nepřijala.

Důležitější je, že ani v praxi není v návrzích právních předpisů tzv. ITIA vždy obsažena. Příkladem může být návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním (.pdf), který byl vládou projednávaný 25. března 2019. V návrhu není ITIA ani v důvodové zprávě (.docx), ani ve zprávě RIA (.docx). Zhodnocení IT dopadů chybí i ve vládním návrhu zákona o lobbování (.pdf), chybí i ve zprávě RIA (.pdf) k tomuto zákonu. Nenajdeme ji ani u návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb (.pdf).

Uveďme, že vláda nepožadovala ani analýzu RIA u návrhu zákona o změně některých zákonů v souvislosti s využíváním digitálních nástrojů a fungováním veřejných rejstříků (.docx), a to na základě výjimky stanovené v Plánu legislativních prací vlády na rok 2020 (.pdf, str. 23, 24). Analýzu IT dopadů pak nenajdeme ani v důvodové zprávě (.docx).

Vzhledem k tomu, že jsou stále přijímány zákony, které neobsahují zhodnocení dopadů na IT infrastrukturu, hodnotíme slib jako porušený.

Celostátní referendum Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v Ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

V Poslanecké sněmovně jsou v tuto chvíli 3 různé návrhy zákona o celostátním referendu. Současná vláda však žádný z nich nepředložila ani nepodpořila.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že debaty o zákoně o celostátním referendu se na české politické scéně vedou už řadu let. Jeho možné zavedení se opírá především o čl. 2 odst. 2 Ústavy, který stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Dle plánu legislativních prací vlády pro rok 2018 měl být návrh zákona předložen Ministerstvem spravedlnosti již v dubnu 2018 (tedy za první vlády Andreje Babiše). K tomu však nakonec nedošlo. Návrh na zavedení celostátního referenda předložili pouze poslanci SPD, ČSSDKSČM, nikoli vláda.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že všechny tři uvedené návrhy byly podány v období první vlády Andreje Babiše. Jako první návrh předložila skupina poslanců SPD již na konci roku 2017, v únoru 2018 svůj návrh podala ČSSD, v březnu 2018 poté i poslanci KSČM. Stanoviska vlády k příslušným návrhům vydala také minulá vláda (zde, zdezde). Současná vláda, jejíž slib hodnotíme, s žádným vlastním návrhem nepřišla.

Uveďme, že minulá vláda vydala souhlasné stanovisko (.pdf, str. 1) pouze k návrhu ČSSD. Doporučila však v jeho případě ze zákona vyjmout možnost rozhodovat o otázkách ratifikace nebo výpovědi mezinárodních smluv (.pdf, bod 1). Všechny tři zmíněné návrhy následně Sněmovna projednávala v rámci prvního čtení na své 16. schůzi v červnu 2018. V březnu 2019 poté garanční Ústavně právní výbor doporučil (.pdf) ke schválení Sněmovně jen návrh poslanců ČSSD a projednávání návrhů SPD (.pdf) a KSČM (.pdf) přerušil do doby, než dojde k jeho projednání Parlamentem.

Návrh poslanců ČSSD prošel v listopadu 2019 druhým čtením v Poslanecké sněmovně. Třetí čtení se konalo 6. května 2020, kdy poslanci odhlasovali navrácení návrhu zpět do druhého čtení. Zde můžeme také poznamenat, že vzhledem k preventivním důvodům ve spojitosti s covidem-19 byla ve Sněmovně přítomna necelá polovina poslanců. Proto by ani návrh zákona nemohl být přijat, neboť pro přijetí ústavního zákona je nutný souhlas 3/5 všech poslanců.

Dle serveru Seznam Zprávy poslanecké kluby ANO, ČSSD a Pirátů sepsaly formou pozměňovacího návrhu sjednocující verzi všech tří výše zmíněných návrhů zákona o referendu (.docx). Pro zahájení referenda by se tak muselo vyslovit nejméně 450 tisíc občanů (.docx, str. 8) a referendum by bylo předem posuzováno Ústavním soudem (.docx, str. 9). Tento pozměňovací návrh byl předložen 28. února 2019 poslancem Pirátů Vojtěchem Pikalem.

Pozměňovací návrhy podali také například Tomio Okamura (SPD), Stanislav Grospič (KSČM) či Helena Válková (ANO). Upřesněme, že její pozměňovací návrh (.docx) zahrnuje kvůli možným interpretačním nejasnostem rozšíření vyloučených předmětů referenda o rozhodování o postavení, činnosti a působnosti České národní banky.

V září 2020 poté Piráti spolu s poslanci ANO, ČSSD a KSČM předložili další ucelený pozměňovací návrh (.pdf), jehož účelem bylo do návrhu na vydání ústavního zákona o obecném referendu začlenit „změny, které vycházejí z politického konsensu mezi stranami ČSSD, ANO2011, KSČM a Českou pirátskou stranou“ (.pdf, str. 5). Doplňme, že návrh počítá s tím, že by v celostátním referendu nebylo možné „schvalovat, měnit nebo rušit právní předpisy“ či hlasovat o věcech, „které by byly v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodního práva“ (.pdf, str. 2).

K 31. srpnu 2021 projednávání tohoto komplexního pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně neproběhlo. Návrhem zákona o celostátním referendu se poslanci měli zabývat na 104. schůzi, která však skončila 18. června 2021. K projednání návrhu na ní nedošlo. Další projednávání bylo následně zařazeno na pořad 111. schůze, která je přerušena do 14. září 2021. Ke konci srpna tedy tento poslanecký návrh nebyl ve Sněmovně projednán.

Dodejme, že servery Seznam Zprávy nebo E15.cz již v minulosti uvedly, že návrh zákona patří do skupiny tzv. poslaneckých nedodělků, jejichž prosazení již do voleb pravděpodobně není možné stihnout.

Slib vlády Andreje Babiše hodnotíme jako porušený, a to vzhledem k tomu, že vláda k 31. srpnu 2021 nejen nepředložila vlastní návrh ústavního zákona o referendu, ale ani žádným způsobem vláda ani žádný z ministrů nepodpořili (při projednávání zde, zde, zde, zde či zde) zmíněný komplexní pozměňovací návrh skupiny poslanců ani ostatní návrhy zákonů o referendu.

Digitální Česko Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě.“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Na začátku roku 2020 došlo, v duchu koncepce Digitální Česko, ke schválení dvou významných zákonů, které vytvářejí legislativní základ pro jednotnou digitální identitu. Jako zastřešení digitální identity může být chápán Portál občana, který postupně rozšiřuje své dostupné služby.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Plnění tohoto slibu započalo 3. října 2018, kdy vláda přijala usnesením č. 629 tři strategické materiály, které dohromady tvoří koncepci Digitální Česko – Česko v digitální Evropě (v gesci Úřadu vlády, .pdf), Informační koncepce České republiky (v gesci Ministerstva vnitra, .pdf) a Digitální ekonomika a společnost (v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, .pdf).

„Na nejvyšší (první) úrovni se koncepce programu Digitální Česko skládá ze 3 pilířů (dílčích koncepcí). Na druhé úrovni každý pilíř obsahuje několik ‚hlavních cílů‘. Na třetí se pak každý hlavní cíl rozpadá na několik ‚dílčích cílů‘,“ popisuje (.pdf, str. 4) tuto koncepci blíže dokument Metodika řízení programu Digitální Česko.

„Centrálním, koordinačním a řídícím orgánem programu Digitální Česko a těchto tří celků bude Rada vlády pro informační společnost (dále jen ‚RVIS‘), v čele s vládním zmocněncem pro IT a digitalizaci, ve spolupráci s ministerstvy, v souladu s jejich gescí, dle Kompetenčního zákona,“ píše se v úvodním programu Digitální Česko (.pdf, str. 8).

Cíl jednotné elektronické identity je rozvíjen především v rámci Informační koncepce ČR v gesci zejména Ministerstva vnitra (.pdf, str. 20, 25). Vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci se stal Vladimír Dzurilla. Činností Rady vlády pro informační společnost (RVIS) je rozvoj veřejné správy a eGovernmentu, především v oblastech vyplývajících ze strategických dokumentů Evropské komise a vlády České republiky.

Usnesení č. 629 ukládá mimo jiné ministru vnitra a dalším členům vlády naplňování cílů, které jsou stanoveny v přijatých dokumentech. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů pro 2019 (.pdf) vláda stanovila konkrétní záměry, které chtěla naplnit pro rok 2019. Digitální identitu tento dokument obsahuje v rámci konkrétních priorit Informační koncepce. Jde o následující oblasti: „Uživatelsky přívětivé a efektivní ‚on-line‘ služby pro občany a firmy“, „Digitálně přívětivá legislativa“, „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“, „Zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě“ a „Efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy“. (.pdf, str. 4–7)

Od konce června 2019 se nám podařilo dohledat změny především v oblastech „Digitálně přívětivá legislativa“ a „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“:

  • Vláda podpořila novelu bankovního zákona umožňující využití BankID pro přihlášení do služby eGovernment a návrh tohoto zákona byl následně schválen. Od návrhu zákona si předkladatelé slibovali výrazné zjednodušení fungování eGovernmentu pro občany, protože zmizí například nutnost užívání datové schránky i samotné zřízení elektronické identity. V únoru 2020 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů. Dodejme však, že aby banky mohly službu elektronické identifikace za účelem čerpání jiných než bankovních služeb poskytovat, musí jejich technická řešení projít akreditačním procesem u Ministerstva vnitra ČR. Aktuální seznam akreditovaných poskytovatelů je dostupný na stránkách ministerstva.

Navrhovaná právní úprava vytváří podmínky pro vznik tzv. bankovní identity. Bankovní identita představuje jednoduchou a bezplatnou formu přístupu ke službám e-Governmentu i on-line službám soukromého sektoru pro přibližně 5 milionů občanů, kteří používají internetové bankovnictví.“ (.pdf, str. 8)

Shrnutí implementačních plánů 2020 pak k BankID uvádí:

„Projekt BankID umožní do jednoho roku přístup ke službám státu prostřednictvím stejných přihlašovacích údajů, které využíváme do svého internetového bankovnictví. Jednoduchá dostupnost pro 5,5 milionu lidí.“ (.pdf, str. 2)

  • V březnu 2019 do Sněmovny zamířil poslanecký návrh zákona o právu na digitální službu. Ten získal podporu napříč všemi poslaneckými kluby a podepsalo se pod něj celkem 137 poslanců. Vláda k návrhu vydala souhlasné stanovisko (.pdf), nicméně vytýká mu např. příliš optimisticky nastavené termíny pro jeho realizaci či absenci důkladné analýzy dopadů a doporučuje ho během projednávání upravit. Podle důvodové zprávy má zákon posílit práva občanů a firem na to, aby jim státní správa poskytovala své služby elektronicky (.pdf, str. 14). Zákon byl vyhlášen v lednu 2020 ve Sbírce zákonů. Tento zákon pak má být legislativním základem jednotné digitální identity.

Základním nosnou myšlenkou návrhu zákona je vložit do rukou každého uživatel služby právo na digitální službu, a tedy na využití skutečně elektronické veřejné správy. Základním cílem, a zároveň i důvodem předložení návrhu zákona, je stanovit obecné právo pro fyzické a právnické osoby týkající se poskytování digitálních služeb jako rovnocenných forem jinak nedigitální (avšak objektivně digitalizovatelné) služby a zároveň ustanovení odpovídají povinnosti orgánů veřejné moci takové digitální služby za podmínek stanovených návrhem zákona poskytnout.“ (.pdf, str. 16, gramatické chyby původní)

Schválené zákony jednak vytvářejí prostředí pro přístup k eGovermentu a zároveň garantují nárok občanů na eGovernment jako rovnocenný k službám nedigitálním.

Jako zastřešení digitálních služeb pak lze chápat Ministerstvem vnitra budovaný Portál občana. Ministerstvo vnitra o portálu uvádí:

„Portál občana je personalizovaným místem pro poskytování služeb občanovi. Jde o poskytování přímé, tedy přímo z prostředí portálu, nebo přenesené, tedy odkázáním občana na portály dalších úřadů bez nutnosti opětovného přihlašování a ověřování identity. Aby občan mohl začít využívat služby na Portálu občana, musí nejdříve v přihlášení prokázat svou totožnost.“

V současnosti existuje celkem 8 možností přihlášení se do systému, například:

Rozvoj Portálu občana není ani zdaleka u konce. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů spadá Portál občana pod Ministerstvo vnitra. Rozvoj projektu pokračuje i nadále, pro roky 2021 a 2022 jsou předpokládány investice ve výši 3,8 mld. Kč a pro další období další investice ve výši 1,5 mld. Kč (.pdf, str. 13). Seznam (.pdf) služeb, které portál ovládá, se neustále rozšiřuje, v současné době skýtá již přes 230 úkonů. Pro mnoho z nich je však nutné zřízení datové schránky. V některých případech, jak je ze seznamu patrné, figuruje Portál občana jako prostředník; tj. skrze něj se dostaneme na příslušné portály, které danou funkci vykonávají. Mezi dostupné služby patří například: 

  • Výpis bodového hodnocení řidiče
  • Podání daňového přiznání
  • Výpis z Rejstříku trestů
  • Výpis z živnostenského rejstříku
  • Vyřízení živnostenského oprávnění
  • Požádání o potvrzení bezdlužnosti
  • Informace z katastru nemovitostí
  • Přístup k eReceptu
  • Informace o pracovní neschopnosti
  • Přehled o důchodovém pojištění
  • Notifikace platnosti dokladů
  • Portály obcí a měst

Nicméně stále platí, že k mnoha službám se občan dostane pouze zprostředkovaně. Nutnost zřízení datové schránky platí u mnoha úkonů. Jak uvádí web Lupa.cz, „ovšem pokud nemáte svou vlastní datovou schránku (fyzické osoby), jsou pro vás ony výpisy z rejstříků veřejné správy i nadále (elektronicky, přes portál) nedostupné". Zmiňme však, že nejběžnější služby, jako například výpis z bodového hodnocení řidiče nebo výpis z Rejstříku trestů, mohou proběhnout i bez datové schránky. Zda je daná služba dostupná bez datové schránky, můžeme najít v aktualizovaném seznamu (.pdf). Uveďme, že pro právnické osoby je datová schránka povinná a momentálně se spekuluje nad tím, že od roku 2023 bude povinná i pro podnikající fyzické osoby (OSVČ). Jako jiný příklad zprostředkovaných služeb můžeme uvést případy, kdy Portál občana funguje jen jako křižovatka, která uživatele odkáže na příslušné servery (.pdf, od str. 3) jako Českou správu sociálního zabezpečení, Daňový portál Finanční správy ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí/Úřad práce, Celní správu a službu eRecept.

Elektronický recept Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Upravíme legislativu tak, aby bylo možné využívat elektronický recept v plném rozsahu, včetně kontroly lékových interakcí a celkové preskripce pacienta.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Novela zákona, která umožňuje přístup k lékovému záznamu ze strany lékařů, farmaceutů i pacientů samotných, nabyla účinnosti od 1. prosince 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Druhá vláda Andreje Babiše předložila Poslanecké sněmovně 10. října 2018 návrh (.pdf) novely zákona o léčivech. Návrh novely zákona (.pdf, str. 9) přidává do zákona o léčivech § 81d o lékovém záznamu, který „umožňuje pacientovi, lékaři, farmaceutovi a klinickému farmaceutovi nahlížení na údaje o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi, které jsou obsažené v centrálním úložišti elektronických receptů, včetně jejich dalšího zpracování“. To by mělo vést k omezení nežádoucích interakcí léčivých přípravků, jejich duplicitnímu používání (.pdf, str. 3) a dále také k zajištění vyšší míry bezpečí pacienta (.pdf, str. 7).

Díky přístupu k lékovému záznamu budou mít lékaři, lékárníci a kliničtí farmaceuti možnost kontrolovat lékovou interakci a celkovou preskripci pacienta. Nebudou tak odkázáni pouze na slovní vyjádření pacienta, které může být nepřesné. Do svého lékového záznamu bude mít rovněž přístup pacient.

Senát tuto novelu vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které ztěžovaly přístup k údajům o předepsaných lécích ze strany farmaceutů. Senát chtěl zavést tzv. opt-in systém, kdy by pacient musel nejprve vyslovit souhlas s přístupem k údajům (návrh, změny pro § 81e, odst. 7 a dále). Sněmovna však setrvala na původním znění návrhu a novelu schválila v září 2019 (.pdf). Novela zákona o léčivech byla 18. října 2019 vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem 262/2019 Sb. a účinnosti nabyla 1. prosince 2019.

Přijetím novely zákona došlo k legislativnímu uvedení výše zmíněných bodů programu elektronické preskripce do praktického užívání. Stav schopností systému, naposledy aktualizovaný k srpnu 2020, je k nahlédnutí zde (pdf.). Dodejme, že k 17. září 2021 bylo tento rok předepsáno přibližně 53,3 milionu eReceptů.

Menší veřejné zakázky Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Dále zjednodušíme proces zadávání veřejných zakázek malého rozsahu příkladně zvýšením zákonných limitů tak, aby zadavatelé v území mohli zahrnout i další kritéria pro hodnocení nabídek vedle kritéria ceny.“

Programové prohlášení vlády, str. 34

Limity pro zadávání tzv. veřejných zakázek malého rozsahu navýšeny nebyly a ani nedošlo k jinému zjednodušení procesu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V souvislosti s transpozicí tří směrnic EU byl v roce 2016 přijat nový zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Podle tohoto zákona se určí režim veřejné zakázky podle její předpokládané hodnoty s výjimkou zakázek zadávaných ve zjednodušeném režimu (§ 129 zákona). Zákon tak rozlišuje tři režimy veřejných zakázek, konkrétně nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

Podle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu „veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

  • na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč, nebo
  • na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

Toto ustanovení přitom nedoznalo od účinnosti zákona žádných změn. V případě zakázek malého rozsahu přitom zadavatel nemusí postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Musí se řídit pouze jeho zásadami, jako je přiměřenost, transparentnost a zákaz diskriminace. V případě, že cena veřejné zakázky přesáhne 500 tisíc Kč, má však zadavatel povinnost smlouvu uveřejnit na profilu zadavatele. Tato povinnost však platí beze změny již od účinnosti zákona.

Zákon byl několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 174/2021 Sb., změny však měly především technický ráz, popřípadě se netýkaly veřejných zakázek malého rozsahu. Jedinou výjimku tvoří právě novela z roku 2021, která umožnila ve výběrových řízeních na dodávky potravin upřednostnit regionální, bio či certifikované potraviny. Protože se však zakázky malého rozsahu mohou zadávat i mimo výběrová řízení, nemá to na splnění slibu žádný vliv.

Podle plánu legislativních prací na rok 2019 měl být předložen návrh nařízení vlády, který by změnil nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh byl skutečně předložen Ministerstvem pro místní rozvoj, posléze byl schválen a nabyl tak účinnosti 1. ledna 2020. Tento návrh nicméně snižuje finanční limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky, dotýká se rovněž podlimitních veřejných zakázek. Nařízení však nijak neupravuje hodnoty veřejných zakázek malého rozsahu.

Dále dle výhledu legislativních prací na rok 2020 mělo Ministerstvo pro místní rozvoj v červnu předložit návrh novely zákona č. 134/2016 Sb. První návrh novely vznikl začátkem roku 2020, Poslanecké sněmovně byl pak návrh předložen až v listopadu 2020 a zatím neprošel ani prvním čtením. Podle důvodové zprávy (.docx, str. 35) reaguje návrh zejména na stanoviska Evropské komise, která se týkají nedostatečné transpozice některých pravidel stanovených v zadávacích směrnicích. Zároveň má novela odstranit některé administrativní požadavky, nejedná se však o zásadní změny.

Druhý návrh, jenž byl vložen do informačního systému eKLEP v květnu 2020, pak reagoval na aktuální potřeby v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, krizovými opatřeními vlády a mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví s ohledem na pandemii koronaviru. Novela byla předložena Poslanecké sněmovně hned v květnu 2020, následně však byla vzata zpět a dále se tedy neprojednává.

Ani poslanecké návrhy, které se stále nacházejí v legislativním procesu, se vládního slibu nijak významně nedotýkají. První (.pdf, str. 4) z návrhů zavádí do zákona povinnost vést stavební deník v elektronické formě. Druhý (.pdf, str. 3) návrh ruší povinnost uzavřít smlouvu mezi centrálním zadavatelem a přidruženými zadavateli. Třetí (.pdf, str. 2) z poslaneckých návrhů, který mířil především na možnost doplnění hmotných rezerv a měl časově omezenou účinnost, nebyl Parlamentem přijat. Čtvrtý (.pdf, str. 10) návrh novelizuje zákon v souvislosti s navrhovaným zřízením nového Úřadu pro dozor nad zadáváním veřejných zakázek a poslední (.pdf, str. 11) souvisí s novou úpravou integračního sociálního podniku. Ani jeden z nich se tak zjednodušení zakázek malého rozsahu netýká.

Slib tedy hodnotíme jako porušený, neboť úprava zakázek malého rozsahu nebyla nijak zjednodušena. Již v době přijetí zákona o zadávání veřejných zakázek se zadávání zakázek malého rozsahu řídilo pouze obecnými principy transparentnosti apod. Úprava samotného zákona na ně nedopadala. Jednou z mála možností jak splnit tento slib tedy bylo navýšení limitů pro zakázky malého rozsahu, k tomu však nedošlo.

Odpolitizování státní správy Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Tato vláda nebude do státní správy dosazovat politické nominanty, naopak státní správu otevře a odpolitizuje.“

Programové prohlášení vlády, str. 4

Vláda státní správu neodpolitizovala. Naopak prosadila novelu služebního zákona, která podle kritiků i Evropské komise může vést k větší politizaci státní správy.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Při ověřování, zda skutečně došlo k otevření a odpolitizování státní správy, se nejprve zaměříme na vládou prosazené legislativní změny a následně na obsazování významných postů ve státní správě.

Legislativní změny

Obecné podmínky výběru zaměstnanců státní správy upravuje zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, tzv. služební zákon. Ten v § 24 a násl. například stanoví, že na uvolněné místo se koná výběrové řízení a že výběrová komise má 3 členy. Za úřady, kterých se tento postup týká, se pak považují dle § 3 služebního zákona mimo jiné úřady zřízené zákonem, které zároveň zákon označuje jako správní. Zaměstnanci ve státní službě tedy budou zejména pracovníci ministerstev a jiných státních úřadů. Služební zákon pak může dopadat i na státní příspěvkové organizace, pokud tak zákon výslovně stanoví.

V průběhu let 2018 a 2019 pak byla projednávána a schválena novela tohoto zákona, která byla poté vyhlášena jako zákon č. 35/2019 Sb. Tato novela v čl. I bodech 54 a 55 zavádí možnost vlády odvolat státní tajemníky, např. pokud poruší služební kázeň nebo naruší důstojnost své funkce. Státní tajemníci mají přitom pravomoc dále odvolávat podřízené vedoucí zaměstnance. Tento krok byl opozicíodbory či iniciativou Rekonstrukce státu kritizován s tím, že popírá odpolitizování státní správy, což měl být účel služebního zákona. Z tohoto důvodu také novelu odmítl schválit Senát, ten však byl následně přehlasován Poslaneckou sněmovnou. Novelu kritizovala i Evropská komise: „Novela budí určité obavy, pokud jde o stabilitu a nezávislost státní služby, neboť nabízí větší flexibilitu při propouštění a náboru úředníků a zavádí možnost služebních hodnocení ad hoc.“

Dodejme, že vláda projevila snahu odpolitizovat podniky se státní účastí: V prosinci 2019 by přijat nominační zákon týkající se společností, v nichž má stát majetkovou účast, státních podniků, národního podniku Budějovický Budvar a Správy železnic. Podle zákona by měli uchazeči o funkce v řídicích orgánech těchto společností až na výjimky procházet ministerským výběrovým řízením. Všichni budou také hodnoceni vládním výborem, jehož postavení je ovšem pouze poradní. Znamená to, že nominační proces do těchto pozic je nyní sjednocený a zahrnuje výběrové řízení. Ministr však ve výsledku může rozhodnout odlišně od stanoviska výboru, pokud svůj postoj zdůvodní. To bylo i předmětem kritiky zákona.

Změny ve vrcholných postech státní správy

V červnu 2019 došlo k odvolání generálního ředitele Českých drah Miroslava Kupce. V září poté dozorčí rada ČD na toto místo zvolila dosavadního politického náměstka Ministerstva pro místní rozvoj Václava Nebeského. Je však důležité podotknout, že generálního ředitele Českých drah odvolává i vybírá dozorčí rada ČD, nikoliv vláda či ministr. Volbu kritizovala opozice, která poukázala na spojení Nebeského manželky Olgy s dotační kauzou Agrofertu, jelikož právě ona měla na starost odpověď České republiky na návrh auditní zprávy Evropské komise k údajnému střetu zájmů premiéra. V listopadu 2020 byl Nebeský odvolán a 3. prosince 2020 nahrazen šéfem ČD Cargo Ivanem Bednárikem. Ministr Havlíček odvolání odůvodnil tím, že Nebeský není krizový manažer. Dle neoficiálních verzí za Nebeského odchodem ale může stát také spor s Ministerstvem dopravy ohledně přidělování státních zakázek.

Kontroverzní je také odvolání ředitele Národní galerie v Praze (NGP) Jiřího Fajta. Tento krok byl kritizován domácízahraniční odbornou veřejností. Pověřen vedením NGP byl někdejší ředitel pekáren Penam a bývalý ekonomický náměstek Národní knihovny Ivan Morávek. V květnu 2019 Antonín Staněk oznámil rezignaci na funkci ministra kultury. Jeho nástupce Lubomír Zaorálek zrušil Staňkem vypsané výběrové řízení a vedením NGP pověřil Anne-Marii Nedomu. V dubnu 2020 následně vypsal výběrové řízení nové, na základě kterého byla jmenována Alicja Knastová.

Bez výběrového řízení byl pak jmenován i nový ředitel Ředitelství silnic a dálnic Pavol Kováčik. Ani v jednom z těchto dvou případů se pozice ředitele neřídí služebním zákonem, výběrové řízení tak nebylo dle zákona nutné. Premiér Babiš se k tomu vyjádřil (video, čas 52:50) takto: „Nemáme čas na transparentní výběrové řízení.“ V červenci 2019 byl ředitel Kováčik uvolněn z funkce ze zdravotních důvodů. Vedením byl dočasně pověřen Radek Mátl, který byl následně jmenován ředitelem 1. října 2019.

V budoucnu by pak měl být vybrán a jmenován nový vedoucí Úřadu vlády, v jehož čele od června 2018 stojí dočasně Tünde Bartha. Ani po více než dvou letech se však vláda ke jmenování nového vedoucího Úřadu vlády nechystá, vedením úřadu, jak se uvádí na stránkách vlády, je stále „pověřena“ Tünde Bartha.

Na přelomu roků 2019–2020 došlo k odvolání tehdejšího ředitele Národního ústavu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušana Navrátila. Vláda své rozhodnutí dle stejného zdroje zdůvodnila nízkými manažerskými a komunikačními schopnostmi. Navrátil na svoji obranu poukazuje na respekt, který si úřad pod jeho vedením vysloužil v zahraničí. Jeho odvolání pak bývá spojováno s poukazováním NÚKIBu na bezpečnostní rizika týkající se státních zakázek pro čínské firmy Huawei a ZTE. Vzhledem ke snaze české zahraniční politiky orientovat se na čínský trh mohla být tato kritika považována za nepohodlnou. Na místo odvolaného Navrátila pak na počátku roku 2020 nastoupil Karel Řehka.

Jako o politicky nominovaném se v řadách opozice mluvilo o Romanu Prymulovi, který se poté, co v květnu 2020 odešel z pozice náměstka ministra zdravotnictví, stal zmocněncem na Úřadu vlády. Funkce vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví totiž vznikla v krátké době po ohlášení odchodu Romana Prymuly z Ministerstva zdravotnictví. Post zmocněnce vznikl konkrétně 25. května 2020 (.pdf, str. 1).

Závěrečné hodnocení

Pokud jde o státní správu, k deklarovanému otevření a odpolitizování nedošlo. Vláda podnikla kroky, které mohou zlepšit proces nominací do podniků se státní účastí, nicméně řadu proběhlých nominací do pozic ve státní správě a státem řízených organizací lze označit jako politické. Novela služebního zákona pak i dle nezávislé kritiky otevírá statní správu další politizaci.

Ochrana dlužníků Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zavedeme chráněné účty nebo jiné účinné řešení zajišťující, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Vláda podpořila novelu občanského soudního řádu, který zavádí chráněné účty, kde dlužníci mohou mít nezabavitelné finanční prostředky.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Velkou novelu exekucí, resp. vykonávacího řízení, předložila vláda 9. července 2019, avšak s absencí (.pdf) zavedení chráněných účtů. Původně přitom návrh úpravu chráněných účtů obsahoval; poté co byl odmítnut Legislativní radou vlády a přepracován, úprava chráněných účtů vypadla.

Chráněné účty však obsahuje návrh (.pdf, str. 5) předložený poslanci Patrikem Nacherem (ANO) a Kateřinou Valachovou (ČSSD) 28. srpna 2020. Vláda k poslaneckému návrhu vyjádřila souhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). Pro návrh pak vládní poslanci hlasovali, a to jak ve třetím čtení, tak po vrácení návrhu Senátem.

Navrhovaný chráněný účet by měl zabránit neoprávněné exekuci finanční částky, která slouží k „uspokojování životních potřeb“ dlužníka a jeho rodiny (.pdf, str. 10). Novela zákona prošla legislativním procesem a 3. února 2021 byla vyhlášena ve Sbírce zákonů s původní účinností od 1. dubna 2021. Ta byla poté odložena o tři měsíce na 1. července 2021, aby se banky dostatečně připravily na zavedení tohoto speciálního bankovního účtu, jak uvádí důvodová zpráva návrhu odkladu (.pdf, str. 5).

Slib hodnotíme jako splněný, neboť vláda podpořila poslanecký návrh novely občanského soudního řádu, který obsahuje zavedení chráněného účtu, na kterém dlužník bude mít nezabavitelnou část platu či jiného příjmu.

Ochrana veřejnoprávních médií Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost.“

Programové prohlášení vlády, str. 28

Legislativní postavení veřejnoprávních médií nebylo změněno. Připravovaná změna zákona o DPH, nevalorizování televizních a rozhlasových poplatků či podpora kandidátů spojených s politickými subjekty při volbách do mediálních rad, vyvolává pochyby o „důslednosti“ vládní podpory.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Pod pojem veřejnoprávní média neboli média veřejné služby lze zařadit Českou televizi (ČT), Český rozhlas (ČRo) a také, s jistými odlišnostmi od prvních dvou, Českou tiskovou kancelář (ČTK). V rámci našeho hodnocení se nejdříve zaměříme na to, zda byly provedeny či navrženy změny legislativy v této oblasti, dále na změny v dozorčích radách a následně na stav projednávání výročních zpráv České televize.

Změny právní úpravy

Současná vláda během svého působení nevypracovala ani nepředložila žádný návrh novely zákona o ČTK, ani zákona o České televizi. Vládní návrh, který se týkal mimo jiné změny zákona o Českém rozhlase, byl předložen v listopadu 2020, vztahoval se nicméně především k využívání rádiových kmitočtů (.pdf, str. 210).

Připomeňme, že návrh novely zákona o ČT v říjnu 2020 předložil Sněmovně poslanec KSČM Zdeněk Ondráček. Vláda však k tomuto návrhu, který chtěl „umožnit Radě České televize rozhodovat o stížnostech směřujících na jiné zaměstnance České televize než jen na jejího generálního ředitele“ (.pdf, str. 2), vydala nesouhlasné stanovisko a zmíněnou změnu označila za nesystémovou (.pdf, str. 3).

Uveďme, že návrh Zdeňka Ondráčka se týkal také změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Jedním z jeho cílů bylo umožnit (.pdf, str. 1–2) domácnostem vyvázat se z povinnosti tyto poplatky platit, pokud „rozhlasové nebo televizní vysílání nesledují“. Vláda ve zmíněném stanovisku nesouhlasila ani s touto změnou a uvedla (.pdf, str. 1), že by přijetím novely „došlo k nezanedbatelnému snížení objemu finančních prostředků určených na plnění úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání“.

Podle vlády je nutné jakékoli změny systému výběru těchto poplatků pečlivě posuzovat s ohledem na to, jaký dopad budou mít na plnění veřejné služby. „Jen tak bude možno se vyvarovat zásadním, negativním a nevratným dopadům na činnost Českého rozhlasu a České televize, které by mohly znamenat bezprostřední ohrožení plnění úkolů, které mají zajišťovat podle zákona,“ uvádí dále vládní stanovisko z listopadu 2020 (.pdf, str. 1). Podobné vyjádření pak obsahuje (.pdf, str. 1) také stanovisko vlády k dřívějšímu návrhu SPD, který chtěl od koncesionářských poplatků osvobodit některé skupiny osob s nízkými příjmy (.pdf, str. 2). Upřesněme, že návrh SPD ani návrh Zdeňka Ondráčka Sněmovna zatím neprojednala.

Ve spojitosti se snížením objemu finančních prostředků pro média veřejné služby je dobré zmínit, že na začátku června 2021 Poslanecká sněmovna neschválila prodloužení výjimky z DPH pro ČT a Český rozhlas. Ty tak měly přijít o možnost uplatňovat nárok na odpočet DPH, a ročně tak dohromady měly přijít o zhruba 420 milionů Kč. Návrh prodloužit současnou výjimku podal v rámci pozměňovacího návrhu k projednávané novele zákona o dani z přidané hodnoty poslanec Zbyněk Stanjura (ODS). Při hlasování o jeho návrhu (.pdf) se však kromě poslanců SPD zdržela velká většina poslanců hnutí ANO, a návrh tak byl zamítnut. Zmiňme, že poslanci dalších stran včetně vládní ČSSD hlasovali pro prodloužení výjimky. Vládní poslanci ale při tomto hlasování jako celek zachování stávající výjimky nepodpořili.

V červenci 2021 však Senát vrátil novelu zákona o DPH Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy a Sněmovna následně na pozměňovací návrh Senátu přistoupila přes neutrální stanovisko ministryně Schillerové k tomuto bodu. Díky tomu mohou veřejnoprávní média využívat širší nároky na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) až do konce roku 2024.

Dozorčí rady

Dále zmiňme, že možným faktorem vlivu vlády v oblasti veřejnoprávních médií je volba členů jejich dozorčích rad. Ti jsou voleni Poslaneckou sněmovnou. Tato volba je nicméně obvykle tajná.

Změny nastaly například v tzv. velké vysílací radě, tedy Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která má ze zákona třináct členů volených na 6 let. Od nástupu současné vlády zde došlo k výměně jedenácti členů. Zmínit můžeme například zvolení Ladislava Jakla v dubnu 2019. Tento bývalý spolupracovník Václava Klause dříve kandidoval také za hnutí SPD, které jej rovněž do rady navrhlo. Jakl přitom veřejně uváděl, že by se měla veřejnoprávní média zrušit. V březnu 2019 byl do RRTV zvolen také Vadim Petrov za hnutí ANO, který dlouhodobě kritizuje například Českou televizi, jež podle něj „není nestranná“ a „dělá vlastní politiku“. Rozruch způsobil radní Českého rozhlasu Josef Nerušil, který oznámil svoji kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim 2021. Josef Nerušil, který bude na kandidátce SPD, přitom Radu opustit neplánuje

Radě ČT, která má podle zákona 15 členů volených na 6 let, proběhlo od nástupu současné vlády celkem šest změn. V březnu 2020 byli do této rady zvoleni bývalý šéf televizního zpravodajství Roman Bradáč, ekonom Pavel Kysilka a bývalý poslanec za ČSSD Jiří Šlégr. V květnu 2020 se poté novými radními stali ekonomka Hana Lipovská, moderátor Lubomír Veselý a novinář Pavel Matocha. Opoziční poslanci květnovou volbu nových členů poměrně silně kritizovali a hovořili o ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize.

Dne 11. listopadu 2020 byla Radou ČT odvolána dozorčí komise na návrh radní Hany Lipovské. Následně 18. listopadu 2020 oznámili rezignaci na svou funkci předseda Rady ČT René Kühn a tehdejší místopředseda Jaroslav Dědič. Při hlasování o odvolání dozorčí komise se Kühn hlasování zdržel a Dědič se schůze neúčastnil. Uveďme, že Senát Parlamentu ČR dalšího dne přijal usnesení, dle kterého odvolání dozorčí komise nebylo v souladu se zákonem.

Právní posudek zpracovaný pro Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky například označil (.pdf, str. 4) jednání Rady ČT za netransparentní a proti smyslu základních ustanovení zákona o České televizi. Volební výbor následně doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně zabývat se neprodleně situací v Radě ČT. Doplňme, že volba nových členů dozorčí komise proběhla 25. listopadu 2020.

Mediální pozornost přitáhla také žádost Rady ČT o zpracování posudku, zda je ředitel České televize Petr Dvořák ve střetu zájmů. Posudek by měl vyhodnotit, zda Dvořák svým spoluvlastnictvím společnosti Gopas porušuje zákon o České televizi. Radní Hana Lipovská, která Dvořáka vyzvala, aby možný střet zájmů vysvětlil, dorazila do budovy televize za doprovodu dvou neuniformovaných policistů. Dvořák počínání Lipovské označil za manipulativní a upozornil na to, že kdyby byl na jednání Rady ČT přítomen, k celé záležitosti by se mohl vyjádřit rovnou.

Poslanec za KDU-ČSL Jan Bartošek v květnu 2021 navrhl, aby Sněmovna jednala o odvolání Hany Lipovské z Rady ČT. Poslanecká sněmovna ale rozhodla, že tento bod projednávat nebude. Kontroverzním krokem radní Lipovské bylo také oznámení její kandidatury za Volný blok ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim 2021. V Radě ČT přitom chtěla zůstat.

Dne 7. září 2021 však sněmovní volební výbor doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně odvolání Hany Lipovské z Rady České televize z důvodu politické angažovanosti a ztráty nezávislosti a Lipovská tak byla nakonec 17. září odvolána. Pro její odvolání z Rady ČT hlasovali i přítomní poslanci ANO a ČSSD.

Dodejme, že vyostřenou debatu způsobila také projednávaná volba čtyř neobsazených míst v Radě ČT, kterou Poslanecká sněmovna doposud neprovedla. Předmětem sporů jsou jména některých kandidátů. Mezi nimi je například advokát Michael Mann, který čelí kárné žalobě advokátní komory za kontroverzní výroky v souvislosti s kauzou nenávistných komentářů pod fotografií teplických prvňáčků. Podle kritiků někteří kandidáti do Rady ČT představují ohrožení nezávislosti České televize. Pirátský poslanec Tomáš Martínek například ve Sněmovně uvedl, že „z vyjádření vybraných kandidátů (…) lze očekávat, že posílí hlasovací většinu v Radě ČT, která usiluje o odvolání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka a o likvidaci kritických pořadů Otázky Václava Moravce, Reportéři ČT, 168 hodin a dalších“.

Výroční zprávy ČT

Za ohrožení České televize se také často považuje možnost, že by nebyly schváleny dvě po sobě jdoucí výroční zprávy a zprávy o hospodaření. Ty schvaluje Poslanecká sněmovna. Podle zákona o České televizi může být v případě neschválení dvou po sobě následujících výročních zpráv odvolána kompletně celá Rada ČT a navolena znovu. Ta by pak potenciálně mohla zvolit nového ředitele ČT. O této alternativě dlouhodobě a veřejně mluví prezident Miloš Zeman.

V Poslanecké sněmovně čekaly výroční zprávy o činnosti a hospodaření za roky 2016 a 2017 na schválení až do 24. října 2019, kdy poslanci všechny tyto zprávy (zprávu o činnosti za roky 20162017 i zprávu o hospodaření za rok 20162017) schválili. Tomu předcházela dlouhá debata (video, čas 0:28–1:38), odložení projednávání výročních zpráv i hrozba vyvolání mimořádné schůze v případě jejich neschválení.

Projednávání výročních zpráv České televize za rok 2018 bylo ve stejný den přerušeno a Sněmovna je musí ještě v budoucnu schválit. Zatím je projednával pouze sněmovní volební výbor, který je doporučil ke schválení. Volební výbor projednal a doporučil ke schválení také výroční zprávu o hospodaření České televize v roce 2019, obdobná výroční zpráva za rok 2020 čeká na své projednání ve výboru.

Souhrnně tak lze říct, že vláda dodržela svůj slib zachování stávající úpravy postavení veřejnoprávních médií. Legislativní zakotvení těchto médií se nezměnilo. Nicméně vláda se svým slibem zavázala také „důsledně podporovat“ nezávislost veřejnoprávních médií. Postoj vlády a jejích poslanců lze však z hlediska této důslednosti považovat v některých případech za problematický.

Jako příklad můžeme uvést připravovanou změnu zákona o dani z přidané hodnoty, která měla připravit ČT a ČRo o část financí. Tato úprava, stejně jako skutečnost, že se výše televizních poplatků přes postupující inflaci nezměnila od roku 2008 (rozhlasových ještě déle), vyvolává pochyby o zachování finanční nezávislosti veřejnoprávních médií. Problematická je v tomto ohledu také podpora některých kandidátů do mediálních rad, kteří jsou spojeni s některými politickými subjekty do té míry, že lze legitimně pochybovat o jejich nezávislosti. Obdobně opakované a dlouhodobé odkládání schválení výročních zpráv o hospodaření ČT lze legitimně vnímat jako jistou formu nátlaku na toto médium.

Vzhledem k charakteru slibu, kdy se vláda zavázala „důsledně podporovat“ nezávislost veřejnoprávních médií, tak daný výrok hodnotíme jako pouze částečně splněný. 

Online platby u státních institucí Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Samozřejmostí bude on-line platba u všech státních institucí České republiky.“

Programové prohlášení vlády, str. 13

Plošné zavedení on-line plateb je součástí záměru „Platební brána“ implementačního plánu Informační koncepce ČR. V roce 2019, kdy měl být realizován, byl dokončen jen asi z 50 %. Od března 2021 se mohou do projektu přihlašovat orgány veřejné moci i poskytovatelé platebních bran.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Usnesením vlády č. 629 (.pdf) byl dne 3. října 2018 přijat úvodní dokument programu Digitální Česko. Součástí tohoto programu je kromě strategických materiálů Česko v digitální Evropě (.pdf) a Digitální ekonomika a společnost (.pdf) i Informační koncepce České republiky (IKČR) (.pdf). Právě poslední zmíněný materiál nás bude zajímat. „IKČR navazuje na strategický cíl SC3: Dobudování eGovernmentu, aktuálně platného strategického materiálu veřejné správy Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (SRR VS) a dále jej rozpracovává tak, aby se mohl uplatnit při dlouhodobém řízení rozvoje IS jednotlivých OVS (orgánů veřejné správy, pozn. Demagog.cz),“ uvádí dokument (.pdf, str. 1).

Naplnění cíle Informační koncepce ČR má být řízeno ve struktuře pěti (str. 2) hlavních cílů:

  1. uživatelsky přívětivé a efektivní on-line služby pro občany a firmy,
  2. digitálně přívětivá legislativa,
  3. rozvoj prostředí podporujícího digitální technologie v oblasti eGovernmentu,
  4. zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě,
  5. efektivní a centrálně koordinované ICT (informační a komunikační technologie) veřejné správy.

Zavedení on-line plateb je blíže specifikováno v implementačním plánu (.pdf), který byl schválen na jednání vlády dne 15. dubna 2019. Vládní slib je v dokumentu nazván jako záměr „Platební brána“ a je součástí dílčího cíle IKČR 1.03. Tento záměr je pak popsán (.pdf, str. 24) jako „centrální platební brána, umožňující platbu za poplatky, pokuty, služby státní správy a samosprávy v jednotném rozhraní, pomocí platební karty, převodu z účtu a dalšími způsoby“. Realizace záměru měla probíhat od 1. září 2018 do 1. září 2019; jako gesční úřad je v materiálu uvedeno Ministerstvo vnitra ČR. Plánované externí náklady realizace byly vyčísleny v rozmezí od 3 do 6 mil. Kč (.pdf, str. 9).

Podle poslední aktualizace dokumentu (.pdf) Informační koncepce z května 2020 je záměr „Platební brána“ řazen do kategorie „A“ (.pdf, str. 34–35), která označuje projekty „v běhu“, tedy připravené a schválené se zajištěným financováním (str. 4). Dále v dokumentu nacházíme, že byly platební brány v roce 2019 hotovy z 50 %, přičemž v roce 2021 si budou žádat investici 2,5 milionu Kč (str. 8). Zároveň ale pro rok 2022 prostředky přidělené nejsou. Z těchto údajů pak můžeme dovozovat, že jako rok ukončení je plánován rok 2021. 

Projekt Platební brány pro veřejnou správu spustilo Ministerstvo vnitra na začátku března 2021. V této souvislosti ministerstvo připravilo tzv. dynamický nákupní systém (DNS), tedy elektronický systém veřejných zakázek, přes který v tomto případě mohou „orgány veřejné moci ve zjednodušeném režimu podat veřejnou zakázku na platební bránu“. Orgány veřejné moci si v rámci veřejné zakázky mohou zvolit například i platební metodu, kterou si přejí používat (platbu kartou, převodem, SMS platbou atd.). Poskytovatelé služeb platebních bran se tak do soutěže v rámci DNS mohou přihlašovat právě od března 2021.

Ministerstvo vnitra uvádí, že projekt Platebních bran pro veřejnou správu je v současnosti plánován na čtyři roky. Vytvořen byl také nový web zaměřený pouze na platební brány. Popisuje mimo jiné pravidla, kterými je třeba se řídit při zřizování platební brány ze strany státních orgánů, a podává přehled o jednotlivých způsobech platby.

Vidíme tedy, že sice nedošlo k úplné realizaci záměru „Platební brány“ v září 2019, jak předpokládal implementační plán z března 2019 (.pdf, str. 9), ale ke konci srpna 2021 již určité kroky ke splnění vládního slibu byly vykonány. Uveďme však, že skutečná, plná realizace je pravděpodobně velmi vzdálená, neboť neznáme datum ukončení jednotlivých výběrových řízení.

Otevřená data ministerstva zdravotnictví Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Začneme otevřeně zveřejňovat data o hospodaření rezortu a jím přímo řízených nemocnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

V roce 2018 byl spuštěn web faktury.mzcr.cz, na němž následně Ministerstvo zdravotnictví začalo zveřejňovat seznamy svých faktur i faktur některých jím přímo řízených organizací. Data většiny nemocnic spadajících pod Ministerstvo zdravotnictví zde však stále nejsou k dispozici.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo zdravotnictví v době současné vlády Andreje Babiše začalo nejdříve zveřejňovat informace o fakturách prostřednictvím internetového Katalogu otevřených dat MZČR. Stejná data lze pak také nalézt v tzv. Národním katalogu otevřených dat, k jehož spuštění došlo ještě za vlády Bohuslava Sobotky v roce 2015 (.pdf, str. 10). 

Upřesněme, že přímo faktur, tedy údajů týkajících se hospodaření MZČR a organizací v jeho přímé působnosti, se týká 25 datových sad, které obsahují pouze informace za rok 2018 a neúplná data za rok 2019. Samotné ministerstvo zde přestalo zveřejňovat faktury v červnu 2019. Některé krajské hygienické stanice, které jako jedny z mála začaly faktury zveřejňovat v roce 2018, s touto praxí přestaly hned v lednu 2019. Informace o fakturách nemocnic spadajících pod Ministerstvo zdravotnictví zde pak zcela chybí.

Kromě Katalogu otevřených dat MZČR nicméně resort zdravotnictví provozuje také web Faktury MZČR (faktury.mzcr.cz), který byl dle informací ministerstva spuštěn již v roce 2018 (.pdf, str. 31). Kdy přesně zde začaly být seznamy faktur dostupné k nahlédnutí, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Jak však napovídají záznamy internetového archivu Wayback Machine, došlo k tomu pravděpodobně až ve druhé polovině roku 2020.

Podstatné nicméně je, že Ministerstvo zdravotnictví na webu Faktury MZČR skutečně zveřejňuje přehledy faktur, které se v některých případech týkají také let 2020 a 2021. Jedná se tedy o aktuálnější data, než která poskytuje Katalog otevřených dat MZČR. K 31. srpnu web Faktury MZČR obsahuje data vztahující se k Ministerstvu zdravotnictví, 11 z celkových 14 krajských hygienických stanic, k 5psychiatrickým nemocnicím a dalším 10 organizacím v působnosti ministerstva. Informace o fakturách pro zbývajících 41 organizací v gesci MZČR, včetně více než dvacítky nemocnic, zde však stále k dispozici nejsou. 

Uveďme také, že ani na tomto webu nejsou data u všech organizací úplná. Zatímco například Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo přehled faktur za roky 2018, 2019, 2020 a částečně také za letošní rok, v případě některých krajských hygienických stanic zde chybí přehledy i za celé poslední dva roky.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo zdravotnictví sice začalo zveřejňovat data o hospodaření na webu Katalog otevřených dat MZČR a následně na webu Faktury MZČR, ale tato data se nevztahují ke všem organizacím v jeho působnosti. Chybí také data pro většinu jím řízených nemocnic. Z těchto důvodů proto vládní slib hodnotíme pouze jako částečně splněný.

Tvorba zákonů Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Pro zákony, jejichž příprava a implementace přesahuje funkční období jedné vlády, zavedeme zvláštní způsob expertní přípravy s podporou Legislativní rady vlády s přesným harmonogramem projednávání, schvalování a zavádění do praxe. Příkladem mohou být změny Ústavy, změny v kompetencích ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, změny důchodového zabezpečení a zjednodušení dávkových systémů, změny v soudnictví a státním zastupitelství nebo příprava nových soudních procesních předpisů.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Slibovanou změnu vláda nezavedla a k srpnu 2021 neučinila žádné kroky k realizaci slibu. Informace o tom, zda se plánuje, se nám dohledat nepodařilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Slibovanou změnu vláda patrně neměla v úmyslu prosazovat prostřednictvím zákonné úpravy. Záměr zavedení expertní přípravy totiž nebyl zmíněn v plánu legislativních prací vlády na rok 2018, 2019, 2020 ani v nejnovějším plánu na rok 2021 (.pdf).

Zvláštní způsob expertní přípravy by teoreticky mohl být zaveden pomocí úpravy Legislativních pravidel vlády (LPV) (.pdf). Ta jsou měněna prostřednictvím usnesení vlády, které upravuje postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednávání připravovaných právních předpisů a jejich obsah a formu. Toto usnesení bylo schváleno vládou dne 19. března 1998, v průběhu let došlo k jeho úpravám dalšími vládními usneseními (.pdf, str. 1).

LPV naposledy změnila první vláda Andreje Babiše usnesením ze dne 17. ledna 2018 č. 47 (.pdf), ze kterého nicméně nevyplývá žádná změna ohledně uvedení přesného harmonogramu projednávání, schvalování a zavádění zákonů, které přesahují funkční období jedné vlády. Zároveň v současné době nejsou známy žádné informace o přípravě takových změn LPV.

Výběr soudců Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme kariérní řád soudců a zákonem stanovené podmínky výběru soudců jako záruky udržení profesní motivace a protikorupční opatření.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Kariérní řád soudců prosazen nebyl. Nicméně 1. ledna 2022 nabyde účinnosti vládou navrhnutá novela zákona o soudech a soudcích, která zavádí jednotná pravidla pro výběr soudců a soudních funkcionářů.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo spravedlnosti naplánovalo na červen 2019 předložit návrhy na změnu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. U soudců i státních zástupců by se tak zavedla pravidelná hodnocení, od kterých by se mohlo odvíjet i případné povýšení. Jak uvedl tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek v rozhovoru pro Českou justici: „V zásadě by soudci prováděli pravidelné hodnocení soudců, od něj by se pak odvíjely další věci, jako třeba splnění podmínek pro postup na vyšší instanci, nebo případně i nějaký finanční postih. Protože všichni soudci mají stejný plat, ale určitě všichni nesoudí stejně kvalitně.

O konkrétní podobě novely již Ministerstvo spravedlnosti uspořádalo odbornou debatu. Zástupci krajských soudů, Nejvyššího soudu, Soudcovské unie ČR, Nejvyššího státního zastupitelství a Kanceláře veřejného ochránce práv, včetně tehdejšího ministra Jana Kněžínka, jednali o právní úpravě pro výběr soudců a soudních funkcionářů či o dopadu zavedení kariérního řádu.

Koncem července 2019 poslalo Ministerstvo spravedlnosti, již vedené Marií Benešovou, na vládu návrh novely zákona o soudech a soudcích. V tomto návrhu měli zůstat zachováni laičtí přísedící, i když pouze u některých soudních procesů. Měli být přítomni u soudů týkajících se některých těžkých zločinů a pracovněprávních sporů. V původním návrhu bývalého ministra spravedlnosti Kněžínka neměli být zachováni vůbec.

8. října 2019 vláda schválila navrženou novelu zákona, která byla následně předložena Poslanecké sněmovně k projednání jako tisk č. 630.

V novele se mění (.doc, str. 9–14) pojem justiční čekatel a je nahrazen pojmem justiční kandidát. S tím souvisejí změny v odborné justiční zkoušce i samotné definice justičního kandidáta. Přípravná služba justičního čekatele se mění na odbornou přípravu justičního kandidáta. Mimo jiné se mění jejich délka. V případě přípravné služby (.doc, str. 9) se jednalo o 36 měsíců, odborná příprava nyní trvá 1 rok (.doc, str. 15). Byly přidány paragrafy 105a–105e (.doc, str. 7–8), které přesněji vymezují jmenování soudce do funkce předsedy a místopředsedy soudu, jeho výběrové řízení a možnost jeho znovujmenování do funkce předsedy. Dále se zde mění odborné zkoušky soudců, výběrové řízení na funkci soudce a výběr soudců na funkci předsedů soudů.

Při schvalování návrhu pak došlo k řadě úprav. Senát např. zmírnil úpravu § 117 odst. 2 písm. b) (.pdf, str. 1), kdy vyjmul podmínku získání docentského nebo profesorského titulu na české vysoké škole pro kandidáty, u nichž nebude vyžadována odborná příprava justičního kandidáta (tzv. boční vstup do justice). Funkce laických přísedících bude nakonec zachována u pracovněprávních a většiny trestních sporů. Konečný text novely zákona o soudech a soudcích podepsal prezident republiky 1. června 2021 a zákon bude v této podobě platit od 1. ledna 2022 (.pdf, str. 16).

Bývalá prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová ve vyjádření pro Advokátní deník uvedla, že „navrhovaná úprava (je) z našeho pohledu dobrým kompromisem a základem, na kterém je možno při dobré vůli všech zúčastněných stran vybudovat funkční systém výběru soudců“. Vyzdvihuje například, že se každý advokát po 5 letech samostatné činnosti může přihlásit do výběrového řízení na funkci soudce, což považuje za „velký průlom z hlediska prostupnosti právnických profesí“.

Schválená novela zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jejímž navrhovatelem byla vláda, tedy obsahuje jednotná pravidla pro výběr soudců a soudních funkcionářů. Nicméně ale neobsahuje právní úpravu kariérního postupu soudců na základě pravidelných hodnocení, jak bylo původně zamýšleno bývalým ministrem spravedlnosti Janem Kněžínkem. Jelikož nebyla splněna část slibu týkající se kariérního řádu soudců, hodnotíme tento vládní slib jako částečně splněný.

Whistleblowing, lobbing Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V této souvislosti předložíme zejména účinné právní nástroje k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing) a zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o ochraně oznamovatelů korupce i návrh zákona o lobbování. Dosud však ani jeden z návrhů Sněmovnou nebyl schválen.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o ochraně oznamovatelů korupce

Nejprve se zaměříme na zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Vláda Andreje Babiše na návrhu tohoto zákona pracovala například již na podzim roku 2018 či na začátku roku 2019. Další z návrhů představilo Ministerstvo spravedlnosti v červnu 2020. Dne 29. července 2020 bylo ukončeno jeho připomínkové řízení, v němž byly podány tři desítky zásadních připomínek – a to například od Ministerstva vnitra, BIS či od Ministerstva obrany, v jehož čele stojí nestraník za ANO Lubomír Metnar. Tento návrh byl nakonec schválen na schůzi (.pdf) vlády 1. února 2021.

Vládní návrh zákona byl pak předložen Poslanecké sněmovně 9. února 2021. První čtení proběhlo 12. května 2021, kdy byl také přikázán (.pdf) k projednávání ve výborech. Ústavně právní výbor však návrh neprojednal a Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj nejprve v červnu 2021 projednávání návrhu přerušil (.pdf) a až v červenci jej poslancům doporučil (.pdf) schválit. Od 15. července, kdy Výbor pro veřejnou správu své usnesení zveřejnil, se návrh zákona neprojednával.

Dle důvodové zprávy (.pdf, str. 18) bylo jedním z důvodů pro vypracování návrhu zákona o ochraně oznamovatelů také schválení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Podle této směrnice (čl. 26 odst. 1) totiž musí členské státy EU uvést „v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 17. prosince 2021“.

Zákon o lobbování

Vládní návrh zákona o lobbování, který podle důvodové zprávy (.pdf, str. 13) bere v úvahu i některá mezinárodní doporučení adresovaná ČR, byl po projednání vládou předložen Poslanecké sněmovně 21. srpna 2019. Ačkoliv ale bylo projednání návrhu zařazeno na program 35. schůze Poslanecké sněmovny, která se konala od 15. října do 8. listopadu 2019, k projednání tohoto návrhu zákona zde nedošlo. Návrh měl být projednáván již na nejméně čtyřech schůzích – kromě uvedené schůze v roce 2019 také na začátku roku 2020 a dále i v dubnu a na začátku července. Skutečně projednán byl však až na 75. schůzi 10. prosince 2020 a v prvním čtení přikázán (.pdf) výborům.

Ústavně právní výbor pak 25. května 2021 zaslal poslancům doporučení (.pdf), aby návrh schválili společně s připojenými změnami a doplňky. Ve druhém čtení byl zákon projednán na 111. schůzi Poslanecké sněmovny v červenci. Třetí čtení pak započalo na 115. schůzi 30. července 2021, ale bylo přerušeno a od té doby se o návrhu zákona o lobbování nejednalo.

Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla dříve pozdržena jednak kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a jednak kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální banky (ECB) tehdejším ministrem spravedlnosti Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v dubnu 2019 vyvráceny (.pdf, str. 3). Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB (...)“. Stanovisko ECB umožnilo posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení tohoto návrhu vládou.

Lobbování je v návrhu zákona (.pdf) definováno jako soustavná činnost s cílem ovlivnit přípravu či schvalování právního předpisu nebo dokumentu koncepce rozvoje (str. 1). Lobbista pak může být pouze bezúhonná osoba, která se registruje ve speciálním registru (str. 3). V tomto registru pak mají být registrováni i ti, na které může lobbování cílit – např. členové Parlamentu či vlády, prezident republiky nebo náměstci na ministerstvech, ale i členové rady ČNB (str. 3). Lobbisté pak mají mít povinnost čtvrtletně vyhotovovat zprávy o svém lobbování (str. 6).

Závěrem shrňme, že vláda Andreje Babiše skutečně předložila oba návrhy zákonů poslancům k projednání. Nedokázala ale dosud zajistit jejich schválení, což nicméně nebylo předmětem slibu obsaženém v programovém prohlášení. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.