Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz sledující plnění slibů druhé vlády Andreje Babiše

Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Demagog.cz přichází s rozsáhlou analýzou o plnění slibů menšinového kabinetu hnutí ANO a ČSSD. Vybrali jsme padesátku slibů napříč tématy, které budeme kontrolovat po celé volební období. Kompletní metodiku naleznete zde. Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

Je možné, že na některé sliby budete sami nahlížet například jako na nerealizované, zatímco dle naší metodiky znamenají realizované snahy průběžné plnění. Kategorie jsou pouze výchozím bodem pro orientaci v analýze. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu, hlavním přínosem jsou tedy data a informace obsažené v odůvodnění.

Analýzu jsme aktualizovali k 31. srpnu 2020 a v pravidelných intervalech ji budeme souhrnně aktualizovat dále. V mezidobí však může docházet ke změnám, které nemusí být obratem do textu zapracovány. Berte tento limit, prosím, na vědomí.

Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Pište nám na info@demagog.cz.

50 sledovaných slibů

8 splněných
16 %
23 průběžně plněných
46 %
4 porušené
8 %
15 nerealizovaných
30 %
Oblast Hodnocení
Analýza IT dopadů Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Každý nový návrh jakékoliv právní normy určené k projednání vládou ČR bude muset obsahovat kromě již existujících analýz dopadů i tzv. ITIA (information technology impact analysis).“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Tzv. ITIA není v závazných požadavcích vlády na návrhy právních předpisů obsažena. I proto v praxi analýza dopadů na IT často chybí. Vzhledem k tomu, že se jedná o závazek vlády po celou dobu jejího působení, jedná se v této chvíli již o porušený slib.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Legislativní pravidla vlády (LPV) mají za cíl sjednocení postupu ústředních orgánů státní správy při přípravě právních předpisů, a to mj. stanovením jejich formy a obsahu. Podle čl. 2 odst. 1 aktuálních LPV patří mezi tyto požadavky i předem vypracovaná analýza právního a skutkového stavu. Analýza by měla u každého navrhovaného právního předpisu obsahovat „zhodnocení dopadů předpokládané změny právního stavu nebo dopadů právní regulace, která má být rozšířena na právní vztahy dosud právem neupravené“. Seznam dopadů a postup pro jejich hodnocení upravují Obecné zásady pro hodnocení dopadů právní regulace (RIA).

Aktuální obecné zásady RIA (.pdf) obsahují v příloze č. 1 přehled dopadů (.pdf, str. 29–31) návrhu právního předpisu, zde však analýza dopadů do IT sféry obsažena není. Tento požadavek nenajdeme v žádném ze závazných dokumentů upravujících legislativní postupy. K institucionálnímu zakotvení této podmínky se však vláda ani nezavázala.

Důležitější je, že ani v praxi není v návrzích právních předpisů tzv. ITIA vždy obsažena. Příkladem může být návrh zákona o náhradě újmy způsobené očkováním, vládou projednávaný 25. března 2019, v němž ITIA není ani v důvodové zprávě (.doc), ani ve zprávě RIA (.doc). Zhodnocení IT dopadů chybí i pro novelu zákona o rostlinolékařské péči. Nenajdeme ji ani u návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb. Z aktuálnějších legislativních návrhů lze zmínit například zákon o metrologii nebo zákon o náhradním výživném.

Za vlády Bohuslava Sobotky došlo k vypracování Akčního plánu pro společnost 4.0, který počítal (.pdf, str. 13) s vypracováním Zásad (.pdf) pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Tyto Zásady jsou dle sdělení Odboru koordinace hospodářských politik EU překládány pro účely zahraniční spolupráce jako Information Technology Impact Analysis neboli tzv. ITIA. Zásady však nejsou v nynější podobě závazné a slouží pouze jako doporučení.

Na základě Akčního plánu mělo dojít k předložení Zásad vládě, ta se s nimi 25. září 2017 seznámila. O rok později, v říjnu 2018, vydala již Babišova vláda Zprávu o plnění programu: Digitální Česko (.pdf). V ní je uvedeno hodnocení práce Pracovního výboru pro digitálně přívětivou legislativu (str. 19–20), který měl za rok 2018 prvních 6 jednání. Pracovní skupina pracovala na vytvoření metodické instrukce pro sebehodnocení návrhu právní úpravy se zásadami pro digitálně přívětivé legislativy, která byla v říjnu 2018 zveřejněna. Dopad do IT sféry však neřeší.

V současnosti stále platí, že Zásady nejsou závazné pro všechny předkladatele z řad orgánů státní správy, jako je tomu u LPV. Zároveň není zahrnutí dopadů do IT sektoru v doprovodných dokumentech vládních návrhů právních předpisů nijak Legislativními pravidly vlády stanoveno, proto k tomu často vůbec nedochází. I vzhledem k významnému počtu takových případů hodnotíme slib jako porušený.

Celostátní referendum Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v Ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

V Poslanecké sněmovně jsou v tuto chvíli 3 různé návrhy o celostátním referendu. Současná vláda však žádný z nich nepředložila ani svým usnesením nepodpořila. Během dvou let působení této vlády uvedené návrhy leží v Poslanecké sněmovně, na plénu Sněmovny se jedná o jednom z nich.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o celostátním referendu se opírá o čl. 2 odst. 2 Ústavy. Ten stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Dle plánu legislativních prací vlády pro rok 2018 měl být návrh zákona předložen Ministerstvem spravedlnosti již v dubnu 2018 (tedy za první vlády Andreje Babiše), k tomu však nedošlo. Od června 2018 jsou ve Sněmovně tři návrhy ústavního zákona o celostátním referendu, všechny projednané v prvním čtení na 16. schůzi Sněmovny v červnu 2018.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že všechny tyto návrhy byly podány v období první vlády Andreje Babiše. Stanoviska vlády k příslušným návrhům vydala také minulá vláda (zde, zdezde). Současná vláda, jejíž slib hodnotíme, s žádným vlastním návrhem nepřišla, ani žádný z uvedených návrhů svým usnesením nepodpořila.

Současný stav projednávání uvedených návrhů je takový, že návrh předložený skupinou poslanců ČSSD byl podpořen minulou vládou. Ta však doporučila ze zákona vyjmout možnost rozhodovat otázky ratifikace nebo výpovědi mezinárodních smluv (.pdf, bod 1). Tento návrh byl Ústavně právním výborem doporučen (.pdf) ke schválení Sněmovně. Projednávání ostatních dvou návrhů SPD (.pdf) a KSČM (.pdf) bylo garančním Ústavně právním výborem přerušeno do doby, než se projedná vládou podpořený návrh ČSSD.

Návrh poslanců ČSSD prošel 27. listopadu 2019 obecnou a podrobnou rozpravou ve druhém čtení. Ústavně právní výbor pak ve svém usnesení (.pdf) přerušil projednávání tisku do 5. února 2020. Třetí čtení návrhu se konalo 6. května na 45. schůzi Sněmovny, kde poslanci prohlasovali navrácení návrhu zpět do druhého čtení. Zde můžeme také poznamenat, že vzhledem k preventivním důvodům kvůli koronaviru byla ve Sněmovně přítomna necelá polovina poslanců, a proto by ani návrh zákona nemohl být přijat, neboť pro přijetí ústavního zákona je nutná 3/5 podpora poslanců.

Dle serveru Seznam Zprávy poslanecké kluby ANO, ČSSD a Pirátů sepsaly formou pozměňovacího návrhu sjednocující verzi všech tří výše zmíněných návrhů zákona o referendu (.docx). Pro zahájení referenda by se tak muselo vyslovit nejméně 450 tisíc občanů (.docx, str. 8) a referendum by bylo předem posuzováno Ústavním soudem (.docx, str. 9). Tento pozměňovací návrh byl předložen 28. února 2019 poslancem Pirátů Vojtěchem Pikalem.

Dalším pozměňovacím návrhem k návrhu zákona sociálních demokratů je pozměňovací návrh (.docx) poslankyně ANO Heleny Válkové. Válková navrhuje z interpretačních důvodů rozšířit vyloučené předměty referenda o rozhodování o postavení, činnosti a působnosti České národní banky.

Pozměňovací návrh poslance SPD Tomia Okamury (.docx) ze 7. listopadu 2019 počítá s rozšířením předmětu referenda a snížením hranice počtu podpisů nutných pro zahájení referenda (buď 100 tisíc, nebo 250 tisíc).

Poslanec Pikal dále předložil další dva pozměňovací návrhy (zde zde, oba .docx), a to 26. listopadu 2019. V prvním zejména odstraňuje nejasnosti v procesu sbírání podpisů, ve druhém pouze navrhuje upravit znění jednoho článku z důvodu duplicity.

27. listopadu 2019 předložil pozměňovací návrh také poslanec KSČM Stanislav Grospič (.docx). Jeho návrh snižuje hranici počtu podpisů nutných pro zahájení referenda na 250 tisíc (.docx, str. 7) a také do procesu posouzení ústavnosti návrhu na konání referenda přidává osobu prezidenta (.docx, str. 8).

Daně nadnárodních korporací Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme rozšíření oznamovací povinnosti nadnárodních korporací i na osvobozené příjmy, zejména v podobě dividend, které jsou z České republiky vyváděny do zahraničí.“

Programové prohlášení vlády, str. 7

Parlament schválil vládní návrh daňového balíčku, který obsahuje rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti i na osvobozené příjmy, které plynou do zahraničí. Od tohoto schválení nedošlo k žádným změnám v této věci.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda již 13. června 2018 (tedy ještě před jmenováním ministrů současné vlády) schválila návrh zákona z dílny Ministerstva financí, kterým se mění některé zákony v oblasti daní (tzv. daňový balíček).

Cílem navrhované (.pdf, str. 113) právní úpravy zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, obsažené v daňovém balíčku, je mimo jiné rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti i na osvobozené příjmy (a příjmy, jež podle mezinárodní smlouvy nepodléhají zdanění v České republice) právnických osob, které plynou ze zdrojů na území České republiky daňovým nerezidentům. Podle ministryně financí Aleny Schillerové jsou „navrhovaná opatření součástí našeho akčního plánu proti agresivnímu daňovému plánování zejména ze strany nadnárodních skupin“.

Cílem oznamovací povinnosti je dle Ministerstva financí získání a následné využití relevantních dat pro povinnou automatickou výměnu informací a také poměrně vysoký odliv důchodů z přímých zahraničních investic, který je v mezinárodním srovnání ojedinělý. S tím souvisí potřeba exaktněji zmapovat toky zisku plynoucí mimo ČR za účelem lepšího boje proti daňovým únikům.

Součástí daňového balíčku je i transpozice tzv. ATAD směrnice, která stanovuje (.pdf, str. 107) opatření proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem právnických osob. Směrnice stanovuje pravidlo pro omezení odpočitatelnosti úroků, zdanění při odchodu, obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu, pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti a upravuje hybridní nesoulady (důsledky rozdílných právních kvalifikací).

Nově se tedy přidává §38da (.pdf, str. 7): Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí, které určuje povinnost ohlásit správci daně i v těchto případech: „(1) Plátce daně, který je plátcem příjmu plynoucího ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a to i v případě, že je tento příjem od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice, je povinen tuto skutečnost oznámit správci daně“.

Vládní návrh (.pdf) byl rozeslán poslancům a jeho projednávání v prvním čtení bylo zařazeno na pořad schůze Sněmovny, která se konala 23. října 2018. Poslanecká sněmovna schválila (.pdf) daňový balíček 21. prosince 2018 ve znění některých pozměňovacích návrhů, které se však netýkaly oznamovací povinnosti nadnárodních korporací. Pro návrh hlasovali poslanci všech poslaneckých klubů, pouze Piráti se zdrželi. Schválený návrh zákona byl postoupen Senátu, který jej projednal na schůzi 30. ledna 2019. Senát vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se však netýkaly oznamovací povinnosti nadnárodních korporací. Poslanecká sněmovna setrvala (.pdf) na původním znění návrhu zákona, a tak byl 12. března 2019 zákon schválen, následně podepsán prezidentem republiky a ve sbírce zákonů byl vyhlášen jako zákon č. 80/2019 Sb., 27. března 2019. 

K další snaze o změnu zákona č. 80/2019 Sb., došlo na základě sněmovního tisku č. 580. Ten ovšem poté, co jej vrátil Senát, nebyl Sněmovnou přijat. K zatím poslednímu schválení novely zákona došlo na základě sněmovního tisku č. 841. Tento zákon byl vyhlášen v červnu 2020 jako zákon č. 283/2020 Sb. Schválením této novely ovšem nedojde k žádným změnám v oblasti oznamovacích povinností nadnárodních společností. Ani zákon o daních z příjmů, ke kterému je navrhováno hned několik změn, pak nemá být novelizován v tom směru, že by se odstranila oznamovací povinnost mezinárodních korporací.

Digitální Česko Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě.“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Plnění tohoto slibu bylo započato v říjnu 2018, kdy vláda přijala koncepci Digitální Česko. Na začátku roku 2020 došlo ke schválení dvou významných zákonů, které vytváří legislativní základ pro jednotnou digitální identitu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Plnění tohoto slibu započalo 3. října 2018, kdy vláda přijala usnesením č. 629 tři strategické materiály, které dohromady tvoří koncepci Digitální Česko – Česko v digitální Evropě (v gesci Úřadu vlády, .pdf), Informační koncepce České republiky (v gesci Ministerstva vnitra, .pdf) a Digitální ekonomika a společnost (v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, .pdf).

„Na nejvyšší (první) úrovni se koncepce programu Digitální Česko skládá ze 3 pilířů (dílčích koncepcí). Na druhé úrovni každý pilíř obsahuje několik ‚hlavních cílů‘. Na třetí se pak každý hlavní cíl rozpadá na několik ‚dílčích cílů‘,“ popisuje (.pdf, str. 4) blíže tuto koncepci dokument Metodika řízení programu Digitální Česko.

„Centrálním, koordinačním a řídícím orgánem programu Digitální Česko a těchto tří celků bude Rada vlády pro informační společnost (dále jen ‚RVIS‘), v čele s vládním zmocněncem pro IT a digitalizaci, ve spolupráci s ministerstvy, v souladu s jejich gescí, dle Kompetenčního zákona,“ píše se v úvodním programu Digitální Česko (.pdf, str. 8).

Cíl jednotné elektronické identity je rozvíjen především v rámci Informační koncepce ČR 2018 v gesci MV ČR (.pdf, str. 8). Vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci se stal Vladimír Dzurilla. Činností Rady vlády pro informační společnost (RVIS) je rozvoj veřejné správy a eGovernmentu, především v oblastech vyplývajících ze strategických dokumentů Evropské komise a vlády České republiky.

Usnesení č. 629 ukládá mimo jiné ministru vnitra a dalším členům vlády naplňování cílů, které jsou stanoveny v přijatých dokumentech. Pro rok 2019 vláda v dokumentu Shrnutí implementačních plánů pro 2019 stanovuje konkrétní záměry, které chce naplnit pro rok 2019. Digitální identita je v tomto dokumentu obsažena v rámci konkrétních priorit Informační koncepce. Jde o následující oblasti: „Uživatelsky přívětivé a efektivní ‚on-line‘ služby pro občany a firmy“, „Digitálně přívětivá legislativa“, „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“, „Zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě“ a „Efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy“ (.pdf, str. 4–7).

Od konce června 2019 se nám podařilo dohledat změny především v oblastech „Digitálně přívětivá legislativa“ a „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“:

  • Vláda podpořila novelu bankovního zákona umožňující využití BankID pro přihlášení do služby eGovernment a návrh tohoto zákona byl následně schválen. Od návrhu zákona si předkladatelé slibovali výrazné zjednodušení fungování eGovernmentu pro občany, protože zmizí například nutnost užívání datové schránky a zřízení si elektronické identity. V únoru 2020 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Navrhovaná právní úprava vytváří podmínky pro vznik tzv. bankovní identity. Bankovní identita představuje jednoduchou a bezplatnou formu přístupu ke službám e-Governmentu i online službám soukromého sektoru pro přibližně 5 milionů občanů, kteří používají internetové bankovnictví.“ (.pdf, str. 8)

Shrnutí implementačních plánů 2020 pak k BankID uvádí:

„Projekt BankID umožní do jednoho roku přístup ke službám státu prostřednictvím stejných přihlašovacích údajů, které využíváme do svého internetového bankovnictví. Jednoduchá dostupnost pro 5,5 milionu lidí.“ (.pdf, str. 2)

  • V březnu 2019 do Sněmovny zamířil poslanecký návrh zákona o právu na digitální službu. Ten získal podporu napříč všemi poslaneckými kluby a podepsalo se pod něj celkem 137 poslanců. Původní návrh (.doc) postoje vlády, který pro vládu připravili její legislativci, počítal s vyslovením neutrálního stanoviska. Nakonec se ale vláda rozhodla (.pdf) s návrhem souhlasit (.pdf), nicméně vytýká mu např. příliš optimisticky nastavené termíny pro jeho realizaci či absenci důkladné analýzy dopadů a doporučuje ho během projednávání upravit. Podle důvodové zprávy má zákon posílit práva občanů a firem na to, aby jim státní správa poskytovala své služby elektronicky (.pdf, str. 14). Zákon byl vyhlášen v lednu 2020 ve Sbírce zákonů. Tento zákon pak má být legislativním základem jednotné digitální identity.

Základním nosnou myšlenkou návrhu zákona je vložit do rukou každého uživatel služby právo na digitální službu, a tedy na využití skutečně elektronické veřejné správy. Základním cílem, a zároveň i důvodem předložení návrhu zákona, je stanovit obecné právo pro fyzické a právnické osoby týkající se poskytování digitálních služeb jako rovnocenných forem jinak nedigitální (avšak objektivně digitalizovatelné) služby a zároveň ustanovení odpovídají povinnosti orgánů veřejné moci takové digitální služby za podmínek stanovených návrhem zákona poskytnout.“ (.pdf, str. 16, pravopisné chyby původní)

Schválené zákony jednak vytváří prostředí pro přístup k eGovermentu a zároveň garantují nárok občanů na eGovernment jako rovnocenný k službám nedigitálním.

Jako zastřešení digitálních služeb pak lze chápat Ministerstvem vnitra budovaný Portál občana. Ministerstvo vnitra o portálu uvádí:

„Portál občana je personalizovaným místem pro poskytování služeb občanovi. Jde o poskytování přímé, tedy přímo z prostředí portálu, nebo přenesené, tedy odkázáním občana na portály dalších úřadů bez nutnosti opětovného přihlašování a ověřování identity. Aby občan mohl začít využívat služby na Portálu občana, musí nejdříve v přihlášení prokázat svou totožnost.“

V současnosti existují celkem 4 možnosti přihlášení se do systému:

Rozvoj portálu občana není ani zdaleka u konce. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů spadá Portál občana pod Ministerstvo vnitra. Rozvoj projektu pokračuje i nadále, pro roky 2020 a 2021 jsou předpokládány investice ve výši 4 mld. Kč a pro další období další investice ve výši 1,5 miliardy Kč (.pdf, str. 13). V současnosti portál umí asi 150 různých služeb (str. 2), mezi něž například patří:

  • Výpis bodového hodnocení řidiče
  • Podání daňového přiznání
  • Výpis z Rejstříku trestů
  • Výpis z živnostenského rejstříku
  • Vyřídit živnostenské oprávnění
  • Požádat o potvrzení bezdlužnosti
  • Informace z katastru nemovitostí
  • Přístup k eReceptu
  • Informace o pracovní neschopnosti
  • Přehled o důchodovém pojištění
  • Notifikace platnosti dokladů
  • Portály obcí a měst

Nicméně stále platí, že k dalším službám se občan dostane pouze zprostředkovaně.

Elektronický dálniční kupon Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Místo dálničních známek zavedeme elektronický dálniční kupon, který bude možné koupit prostřednictvím mobilní aplikace či internetu.“

Programové prohlášení vlády, str. 17

Vládní novela zákona, která umožňuje zavedení elektronických dálničních kuponů, byla v roce 2019 schválena Parlamentem. Zákon počítá se zavedením elektronických kuponů od roku 2021, a to i přes problémy, které vznikly ve spojitosti se zakázkou na dodavatele systému el. známek.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V roce 2021 by měly být dálniční známky už jen elektronické. Bývalý ministr dopravy Dan Ťok na konci září 2018 uvedl, že je připravován zákon, který elektronické dálniční kupony umožní, a poté se bude moci soutěžit o provozovatele systému.

Vláda v únoru 2019 předložila Sněmovně novelu zákona o pozemních komunikacích, která umožní zavedení elektronických dálničních kuponů. Ve třetím čtení, které proběhlo 12. července 2019, byl návrh zákona schválen (.pdf). Senát návrh projednal a schválil (.doc) ve znění postoupeném Sněmovnou dne 14. srpna 2019. Zákon byl 5. září 2019 vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 98 pod číslem 227/2019 Sb.

Zavedení elektronických kuponů bude platné od roku 2021, kdy zákon nabude účinnosti. V budoucnu se tedy podle nového zákona již nepočítá s vydáváním dálničních kuponů a s jejich vylepováním na čelní sklo vozidla. Poplatky budou motoristé hradit v hotovosti na vybraných místech nebo bezhotovostním převodem na určený účet. Elektronický kupon bude vázán na poznávací značku auta a podle ní bude prováděna také kontrola.

Ministerstvo dopravy plánuje zřídit pro nákup elektronických dálničních známek e-shop i mobilní aplikaci. Kontrolu chce provádět snímáním SPZ pomocí kamer umístěných ve vozech Policie ČR a Celní správy či na mýtných branách.

V listopadu 2019 vyhlásil Státní fond doparvní infrastruktury (SFDI) soutěž na dodavatele elektronických dálničních známek na obchodních místech. V lednu 2020 poté SFDI uzavřel smlouvu s dodavatelem systému elektronických dálničních známek. Hodnota této zakázky byla 400 milionů Kč bez DPH. Ročně pak mají elektronické dálniční známky uspořit až 120 milionů Kč, i přesto však vyvolala nejen cena, ale i jiné součásti zakázky, značnou diskuzi. Ta vedla až k výměně na postu ministra dopravy.

Ihned po nástupu Karla Havlíčka do čela ministerstva byla původní zakázka zrušena. „Začíná nové kolo, nová zakázka bude lépe strukturovaná, jednodušší, poučili jsme se,“ řekl Havlíček. Ve stejnou chvíli se také ozval podnikatel v IT Tomáš Vondráček s návrhem vytvoření systému zdarma. Koncem ledna tak začal tzv. hackathon, kterého se zúčastnilo šest desítek dobrovolníků za účelem vytvoření systému pro elektronické dálniční známky. Projekt byl nakonec úspěšný a podařilo se vytvořit e-shop na prodej elektronických dálničních známek. Přesto však nebylo úsilí programátorů využito a Ministerstvo dopravy v březnu 2020 oznámilo uzavření smlouvy se státním podnikem CENDIS za 128 milionů Kč. Podnik nicméně oznámil, že využil jisté myšlenky vzniklé právě z projektu hackathon.

Již koncem ledna Karel Havlíček uvedl, že kvůli vzniklým problémům by se start elektronických dálničních známek, plánovaný na začátek roku 2021, neměl posunout. „Vlastní naprogramování a vybudování systému není podle všech odborníků, se kterými jsme to diskutovali, úplně nejnáročnější věc s ohledem na čas. Samozřejmě, musí tam být nějaký čas na legislativu, ale podle všech našich propočtů bychom měli vše zvládnout a mělo by se do konce roku všechno rozjet,řekl.

Protože tedy byla přijata potřebná legislativa k zavedení elektronických známek, avšak systém nebyl zatím v praxi spuštěn, hodnotíme slib jako průběžně plněný.

Elektronický recept Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Upravíme legislativu tak, aby bylo možné využívat elektronický recept v plném rozsahu, včetně kontroly lékových interakcí a celkové preskripce pacienta.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Poslanecká sněmovna v září 2019 setrvala na původní verzi vládního návrhu novely zákona o léčivech, který upravuje sdílený lékový záznam pacienta, poté, co jí návrh vrátil Senát s připomínkami. Novela nabyla účinnosti od 1. prosince 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Druhá vláda Andreje Babiše předložila Poslanecké sněmovně 10. října 2018 návrh novely zákona o léčivech. Návrh novely zákona (.pdf, str. 9) přidává do zákona o léčivech § 81d o lékovém záznamu, který „umožňuje pacientovi, lékaři, farmaceutovi a klinickému farmaceutovi nahlížení na údaje o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi, které jsou obsažené v centrálním úložišti elektronických receptů, včetně jejich dalšího zpracování“. To by mělo vést k omezení nežádoucích interakcí léčivých přípravků, jejich duplicitnímu používání a dále také k zajištění vyšší míry bezpečí pacienta. Díky přístupu k lékovému záznamu budou mít dané osoby (pacienti, lékaři, farmaceuti, kliničtí farmaceuti atd.) možnost kontrolovat lékovou interakci a celkovou preskripci pacienta, a nebudou odkázáni pouze na slovní vyjádření pacienta, které může být nepřesné.

V září 2019 byla tato novela schválena a byl tedy zaveden sdílený lékový záznam pacienta. I přesto, že Senát vrátil novelu Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, ta setrvala na původním znění návrhu. Novela zákona o léčivech byla 18. října 2019 vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem č. 262/2019 Sb. a účinnost nabyla 1. prosince 2019.

Přijetím novely zákona došlo k legislativnímu potvrzení výše zmíněných bodů programu elektronické preskripce do praktického užívání. Aktuální stav schopností systému k srpnu 2020 k nahlédnutí zde (pdf.).

Povinnost předepisovat recept elektronicky měla být zavedena v roce 2015, termín byl nakonec posunut na 1. ledna 2018. Podle tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví bylo během roku 2018 předepsáno 58,5 mil. eReceptů, z nichž 56 milionů bylo nakonec vydáno. Do konce roku se do systému aktivně zapojilo 17 083 zdravotnických zařízení, 2 894 lékáren a 41 864 lékařů. Tisková zpráva vylučuje zavírání lékařských praxí kvůli povinnosti vypisovat eRecepty.

Investiční plán země Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme strategický investiční plán země – zajistíme inventuru připravovaných investic a syntézu analytických materiálů jednotlivých ministerstev tak, aby byl plán pro zásadní investice závazný včetně zajištění zdrojů a jejich udržitelnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Detailní znění Národního investičního plánu bylo zveřejněno v prosinci 2019. Vzhledem k jeho podobě jej však nelze považovat za dokument řádně plnící slib. Jedním z podstatných problémů je absence podrobnějšího plánu zajištění financí.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Premiér Andrej Babiš představil 26. listopadu 2018 po několikerém odkladu Národní investiční plán ČR na období 2019–2030. Plán podle Andreje Babiše obsahoval více než 17 tisíc projektů za 3,45 bilionu Kč, přičemž 1,23 bilionu mělo být vyčleněno na investice do roku 2022. V rámci příprav podle premiéra proběhl rozsáhlý sběr dat vedený Ministerstvem pro místní rozvoj, přičemž měly být osloveny všechny resorty, ale i obce, města a kraje. Za tímto účelem podle jeho slov vyjížděl na jaře roku 2018 Andrej Babiš spolu se svou první vládou do regionů, kde obcím a krajům sliboval investice ve výši přesahující 100 miliard Kč. Výsledkem sběru dat mělo být dle Babiševytvoření mapy investičních preferencí, která bude nyní konfrontována s kapitálovými možnostmi České republiky“. Detailní znění Národního investičního plánu však dlouhou dobu nebylo dostupné. Po většinu roku 2019 vláda interní materiál odmítala zveřejnit.

V březnu 2019 se k tématu premiér vyjádřil: „Můj nápad – Národní investiční plán. Tady je. Už ho mám asi dva měsíce. Ale není připraven.” (video, 1:05:59). Na dotaz (video, 1:11:50) Víta Rakušana v rámci poslaneckých interpelací ohledně termínu představení Národního investičního plánu poslancům Babiš reagoval: „My to připravujeme. Řešíme rozpočet 2020. Ano. A není kam spěchat.“ (video, 1:12:40).

Nedlouho poté, 18. dubna 2019, premiér odpověděl Zbyňku Stanjurovi na opakovanou interpelaci týkající se zveřejnění plánu takto: „A národní investiční plán? Ano, to je moje myšlenka. Tady je, tady ho máte, pane Stanjuro, koukejte, jak je celkem hezký. (Andrej Babiš ukazuje dokument, pozn. PSP) A to je náš interní materiál a na vládě nebyl. A já vám ho nedám, protože to je náš interní materiál. My z toho čerpáme, my z toho děláme rozpočet 2021–2022. Vypadá hezky. (Andrej Babiš znovu materiál ukazuje, pozn. PSP) Koukejte, obrázky. Takže z toho čerpáme. A když nebyl na vládě? Já jsem to vymyslel, my jsme to odmakali a děláme na tom, abychom sehnali ty peníze. Proč bych vám to dával?“

Časový rámec byl nastíněn Andrejem Babišem v Otázkách Václava Moravce 5. května 2019, když uvedl (video, 25:51), že Národní investiční plán bude zveřejněn v řádu měsíců – nejpozději do konce roku. Zpřístupnění se mimo jiné domáhali také Piráti. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek dokonce v srpnu 2019 podal žalobu na premiéra, kterou se zveřejnění plánu domáhal. Ta však nebyla úspěšná, jelikož soud dokument označil za politický materiál.

V září 2019 oznámili premiér Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (nestr. za ANO) podepsání memoranda o spolupráci vlády a čtyř největších komerčních bank – ČSOB, Komerční banky, České spořitelny a UniCredit Bank. Dohodli se na vzniku Národního investičního fondu, který by měl zajistit částečné financování investičních projektů obsažených v Národním investičním plánu. Na začátek byla fondu přislíbena investice 7 miliard korun.

Dne 16. prosince 2019 konečně došlo ke zveřejnění Národního investičního plánu. Prezentován byl pod názvem Země budoucnosti pro 11 milionů lidí. Plán je určen pro období 2020–2050. Počítá se (.pdf, str. 7) zhruba s 20 000 investičními projekty v celkové výši kolem osmi bilionů korun. Největší prioritou mají být investiční akce v dopravě, na které je vyčleněno 77 % z celkové částky. Co se týče samotné podoby dokumentu, už první strany uvádí (.pdf, str. 8): „Smyslem Národního investičního plánu rozhodně není diktovat konkrétní investice, … Jde o živý dokument. Předpokládá, že v průběhu času dojde k jeho postupnému upravování a zpřesňování. Projekty budou muset projít prioritizací, evaluací.“ Na povahu materiálu upozorňuje ve své reakci také veřejnost. Největší problémy představuje absence časového harmonogramu, zajištění financování či nesprávné odhady ekonomických nákladů. 

Zajištění zdrojů, které slib vlády výslovně předpokládá, respektive jejich absenci kritizují mimo jiné europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS), poslanec Vojtěch Munzar (ODS), poslanci Dominik Feri a Miroslav Kalousek (TOP 09), Pirátská strana nebo ekonom Michal Skořepa. Tento nedostatek připustil i vicepremiér Jan Hamáček: „Teď začíná ta zajímavější část, kdy musíme vést diskusi o tom, jaké jsou priority, časový horizont a kde na to investoři vezmou peníze. Ale to je fáze dvě a tři. Fází jedna bylo plán sestavit…“. Stejně tak učinil i sám Andrej Babiš: „Stěžejní je to, aby se projekty připravovaly. Ne že se bude čekat, až bude vyřešené celé financování, ministr musí vědět, co má popohnat a začít chystat, i když ještě nemá peníze…“.

Správnost a přesnost finančních odhadů pak zpochybňují například poslanec Petr Beitl (ODS), místopředseda PS Petr Fiala, místopředseda Pirátů Jakub Michálek či Jan Pavel z Národní rozpočtové rady.

Zveřejnění Národního investičního plánu je bez pochyb významným krokem ke splnění slibu. Vzhledem k jeho současné podobě a podstatným nedostatkům jej však nelze považovat za konečnou realizaci předvolebního závazku vlády. Za definitivní jej, jak naznačují jednotlivé výroky, nepovažují sami tvůrci dokumentu, opozice, vláda ani experti. Chybějící časový a finanční harmonogram pak vylučují i slibovanou závaznost. Chybí také přehled či potenciál zajištění zdrojů, což je jeden z aspektů vládního slibu. Především kvůli podobě dokumentu, který se nyní podobá spíše seznamu než plánu, hodnotíme slib ‚pouze‘ jako průběžně plněný. 

Menší veřejné zakázky Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Dále zjednodušíme proces zadávání veřejných zakázek malého rozsahu příkladně zvýšením zákonných limitů tak, aby zadavatelé v území mohli zahrnout i další kritéria pro hodnocení nabídek vedle kritéria ceny.“

Programové prohlášení vlády, str. 34

Novela zákona, která by zvyšovala zákonné limity veřejných zakázek malého rozsahu nebo by proces zadávání veřejných zakázek jiným způsobem významně zjednodušila, zatím nebyla předložena.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V souvislosti s implementací tří směrnic EU byl v roce 2016 přijat nový zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Tento zákon byl dále také několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 277/2019 Sb., změny však měly spíše technický ráz, popřípadě se netýkaly veřejných zakázek malého rozsahu.  

Podle zákona č. 134/2016 Sb. se určí režim veřejné zakázky podle její předpokládané hodnoty s výjimkou zakázek zadávaných ve zjednodušeném režimu (§ 129 zákona). Zákon tak rozlišuje tři režimy veřejných zakázek, konkrétně nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

Podle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu „veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

  • na dodávky nebo na služby částce 2000000 Kč, nebo
  • na stavební práce částce 6000000 Kč.

Toto ustanovení přitom nedoznalo od účinnosti zákona žádných změn.

Podle plánu legislativních prací na rok 2019 měl být předložen návrh nařízení vlády, který by změnil nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh byl skutečně předložen Ministerstvem pro místní rozvoj, posléze schválen a nabyl tak účinnosti 1. ledna 2020. Tento návrh nicméně snižuje finanční limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky, čímž se dotýká rovněž podlimitních veřejných zakázek. Nařízení však nijak neupravuje hodnoty veřejných zakázek malého rozsahu.

Dále dle výhledu legislativních prací na rok 2020 mělo Ministerstvo pro místní rozvoj v červnu předložit návrh novely zákona č. 134/2016 Sb. První návrh novely (.docx) vznikl začátkem letošního roku a prošel již připomínkovým řízením. Podle předkládací zprávy (.docx) reaguje návrh zejména na stanoviska Evropské komise, která se týkají nedostatečné transpozice některých pravidel stanovených v zadávacích směrnicích, a to především ve vztahu ke stanovení předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy. Zároveň zpráva označuje návrh za především technický, který se práv a povinností jednotlivých subjektů nijak významně nedotkne. Ani dle důvodové zprávy pak nedochází ke změnám, které by mohly znamenat splnění či naopak porušení slibu.

Druhý návrh, jenž byl vložen do informačního systému eKLEP v květnu, pak reagoval na aktuální potřeby v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, krizovými opatřeními vlády a mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví s ohledem na pandemii koronaviru. V současné době je již novela projednávána ve Sněmovně. Návrh (.pdf, str. 3) se však týká pouze jednacího řízení bez uveřejnění, které je možné použít jen ve výjimečných případech, a v obecné rovině se tedy zakázek malého rozsahu nedotkne.

Ani poslanecké návrhy, které se stále nacházejí v legislativním procesu, se vládního slibu nijak významně nedotýkají. První (.pdf, str. 4) z návrhů zavádí do zákona povinnost vést stavební deník v elektronické formě. Druhý (.pdf, str. 3) návrh ruší povinnost uzavřít smlouvu mezi centrálním zadavatelem a přidruženými zadavateli. Poslední (.pdf, str. 2) z trojice poslaneckých návrhů míří především na možnost doplnění hmotných rezerv, a má tak časově omezenou účinnost.

Vládní slib tedy hodnotíme jako nerealizovaný, neboť zatím nebyla předložena žádná novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která by zjednodušovala výběrová řízení malého rozsahu či alespoň navýšila jejich limity.

Nebudeme zvyšovat daňovou zátěž Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Nebudeme zvyšovat daňovou zátěž.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

Dle predikcí měla v roce 2020 složená daňová kvóta mírně vzrůst, a to díky efektivnímu výběru daní. Vláda navíc zrušila daň z nabytí nemovitosti a hovoří se o zrušení superhrubé mzdy. Zvyšovány jsou až na výjimky pouze daně spotřební či daň z hazardu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předešleme, že otázka daní je předmětem sporu mezi vládními stranami už od vzniku koaliční vlády. ČSSD chce zavést řadu opatření vč. sektorové daně pro banky, na kterých však není shoda uvnitř koalice. Pro účely hodnocení tohoto slibu pak bereme v potaz pouze kroky a prohlášení vlády jako celku, nikoli návrhy jednotlivých stran v koalici. Zároveň dodejme, že daňový balíček pro rok 2019 schvalovala ještě první vláda Andreje Babiše (tisk. zpráva Ministerstva financí), a tedy jím zavedené změny nelze přikládat stávající vládě.

Pro určení daňové zátěže nepracujeme s jednotlivými sazbami daně, nýbrž s obecnými ukazateli. To, že vláda zvýší některé sazby daní, totiž nutně nemusí znamenat zvýšení celkového daňového zatížení. Navíc na různé skupiny daňových subjektů dopadá tato zátěž nerovnoměrně. Celkovou úroveň daňové zátěže v zemi nejlépe vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální a zdravotní zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mimo jiné OECD.

Složená daňová kvóta je nejpoužívanějším ukazatelem, její zvýšení či snížení však nemusí vždy implikovat zvýšení či snížení daňového zatížení. Hodnota kvóty může být ovlivněna také efektivitou výběru daní. Pokud se zlepšuje výběr daní, zvyšuje se hodnota čitatele (výše vybraných daní), zatímco jmenovatel (HDP) zůstává stejný. Složená daňová kvóta tak stoupne. Naopak pokud výběr daně klesá, snižuje se i složená daňová kvóta.

Z materiálu Ministerstva financí vyplývá, že složená daňová kvóta v minulosti rostla, což však nemůžeme připsat pouze 2. vládě Andreje Babiše. Mírný nárůst byl rovněž odhadován pro rok 2019 (.pdf, str. 17), ovšem jelikož jde jen o odhad a jelikož řadu daňových změn platných v r. 2019 (přehled MF) provedla předchozí vláda, nevyvozujeme, že by vláda tímto porušila slib.

Podle odhadů uvedených ve střednědobém výhledu (.zip, D01.pdf, str. 17) státního rozpočtu na léta 2021 a 2022 je očekáván malý nárůst kvóty i v budoucích letech. Ministerstvo financí zároveň upozorňuje, že růst složené kvóty neznamená růst daňové zátěže. Jedná se totiž o zlepšení efektivity výběru daní. Ministerstvo to popisuje takto: „Z pohledu HDP se tak vlastně přeleje určitá část šedé ekonomiky do ekonomiky oficiální."

Zdroj: Ministerstvo financí (.zip., D01.pdf, str. 17)

 

Ekonom David Marek v červenci 2019 uvedl, že složená daňová kvóta se dostala na 36 %. Tato hodnota má vycházet z nově publikovaných dat ČSÚ, metodika výpočtu je však zjevně odlišná od metodiky obsažené ve střednědobém výhledu státního rozpočtu. Graf však obsahuje obdobný trend pozvolného nárůstu složené daňové kvóty.

Složená daňová kvóta se letos poprvé v historii vyhoupla na 36 %. pic.twitter.com/n7fewh6D8N

— David Marek (@David_Marek) July 1, 2019

Už nyní dochází k řadě změn v daňové soustavě. Na podzim roku 2019 prošel sněmovnou daňový balíček, se kterým počítal rozpočet na rok 2020. Přijímání těchto daňových změn si vyžádalo poměrně dlouhou diskuzi, která dostávala vládu pod značný tlak. Ve sněmovně byl návrh zákona schválen ve třetím čtení až 6. listopadu 2019, načež ho Senát vrátil sněmovně s pozměňovacími návrhy. Sněmovna nakonec přehlasovala Senát a setrvala na původním sněmovním znění. Stalo se tak 17. prosince 2019. Daňový balíček obsahoval celou řadu daňových změn od vyššího zdanění alkoholu, tabáku a hazardu, zdanění rezerv pojišťoven či zvýšení poplatku za vklad nemovité věci do katastru nemovitostí z 1000 Kč na 2000 Kč. 

Nejaktuálnější změnou má být vládní návrh zákona na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí. Tento návrh byl schválen ve sněmovně 8. července 2020 a nyní putuje do Senátu. Senát má tento bod projednávat od 12. srpna 2020. Z hlediska vývoje složené daňové kvóty by se nemělo jednat o žádnou zásadní změnu. Důvodová zpráva odhaduje ztrátu na příjmech do státního rozpočtu okolo 11-14 mld. Kč ročně (.pdf, str. 14,15), což je vzhledem k celkové výši příjmů státního rozpočtu (pro rok 2019 1 523,23 mld. Kč) zanedbatelné číslo. Součástí protikrizových opatření pak bylo i (částečné) odpuštění sociálního pojistného pro menší zaměstnavatele či OSVČ.

V dalších měsících vláda plánuje zrušení superhrubé mzdy a zavedení 15% daně. Ve hře je také zavedení daně progresivní. „Jediná cesta je progresivní zdanění. Nevidím důvod, aby vysokopříjmoví lidé platili 15 procent,“ uvedla Alena Schillerová.

Z dosavadního vývoje daňové zátěže měřené složenou daňovou kvótou dosud nelze dovodit, že vláda ve svém působení porušuje daný slib (vláda nastoupila v červnu 2018). Pro rok 2020 sice mělo dojít k jejímu mírnému nárůstu, avšak to je vysvětlováno efektivnějším výběrem daní, nikoliv jejich zvyšováním. Dosavadní kroky vlády, kdy zvyšovány jsou pouze daně z hazardu či daně spotřební, a její plány pro následující roky pak dokládají, že vláda od slibu neupustila. Důvodem jsou i skutečnosti způsobené koronavirovou pandemií.

Nové dálnice Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do roku 2021 zprovozníme 210 kilometrů dálnic, z toho 110 kilometrů dálnic nových a 100 kilometrů modernizované D1. Do roku 2021 rozestavíme dalších 180 km dálnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 16

Prozatím bylo zprovozněno 63 km dálnic (včetně modernizace D1). ŘSD plánuje do konce r. 2021 zprovoznit dalších 139 km, jednalo by se však o rekordní rychlost výstavby. Rozestavěno bylo prozatím 137 kilometrů dálnic (opět včetně modernizace D1).

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Doposud (od června 2018 do srpna 2020) bylo zprovozněno 63,3 km dálnic (včetně modernizace D1). Výstavba všech těchto dálnic, kromě D46, byla zahájena již před rokem 2018. Ve výstavbě, s plánovaným zprovozněním v roce 2020, je dále 50,8 km dálnic (včetně modernizace D1). To znamená, že koncem roku 2020 by mělo být zprovozněno 115,2 km dálnic (včetně modernizace D1). V příštím roce se pak má zprovoznit 88 km dálnic (včetně modernizace D1). Mělo by tak dojít ke zprovoznění celkem 202,1 km dálnic (včetně modernizace D1).

Pokud z těchto staveb vyjmeme modernizaci D1, která by měla do konce roku 2021 činit 97,4 km (doposud bylo zmodernizováno 26,4 km), mělo by být postaveno 104,7 km nových dálnic. 

V této věci (výstavby dálnic) se na resort Ministerstva dopravy strhla řada kritiky. Bývalý ministr dopravy Dan Ťok, člen první i druhé vlády Andreje Babiše, byl často kritizován opozicí, a dokonce i Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ).

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na výstavbu, modernizaci a rekonstrukce dálnic v letech 2013 až 2017. Kontroloři prověřovali u Ministerstva dopravy (MD), Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Státního fondu dopravní infrastruktury například to, jaké náklady stavby dálnic provázely, jak byly stavby připravovány nebo jestli se daří naplňovat cíle, které se s výstavbou dálnic pojí. Kontrola ukázala, že tempo výstavby dálnic je velmi pomalé a v některých fázích přípravy se oproti předchozí kontrole NKÚ ještě zpomalilo. Náklady na výstavbu dálnic klesly v průměru o 55 procent,píše se v tiskové zprávě NKÚ.

Za problematický byl pak považován například úsek dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem na Vysočině, jehož oprava nanovo započala 11. května 2019. Opravy tohoto úseku dálnice přitom začaly již v březnu 2018. Stavba ale nabrala zpoždění a stát nakonec stavebním firmám Geosan Group, Toto Costruzioni Generali a SP Sine Midas Stroy vypověděl smlouvu. Rekonstrukcí tohoto dálničního úseku byla nakonec v lednu 2020 pověřena Skanska, která by měla stavbu dokončit ještě v tomto roce.

30. dubna 2019 byl jmenován novým ministrem dopravy Vladimír Kremlík. Ve funkci chtěl usilovat především o zjednodušení a zefektivnění legislativy v oblasti povolování liniových staveb, zrychlení výstavby a přípravy klíčových dopravních staveb. Změny se udály také na nejvyšších postech Ředitelství silnic a dálnic. V květnu 2019 odvolal ministr Kremlík ředitele Jana Kroupu, jehož nástupcem se 6. května 2019 stal Pavol Kováčik. Ten chtěl do úřadu zavést nové formy práce, které mají zintenzivnit a urychlit dopravní výstavbu. Pavol Kováčik ze zdravotních důvodů v červenci 2019 ve funkci skončil. Novým generálním ředitelem se stal Radek Mátl.

Během této doby ovšem došlo k další změně na pozici ministra dopravy. Této pozice se v lednu 2020 ujal Karel Havlíček.

Pomalost plánování a výstavby nových dopravních staveb si uvědomuje i samotné Ministerstvo dopravy. Mělo by tak podle plánu ministerstva dojít k novelizaci zákona č. 416/2009 Sb., který by nově zahrnoval i doporučení z finální studie projektu Urychlení výstavby transevropské dopravní sítě v České republice. Zároveň by se jednalo i o novelizaci stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), který by umožňoval potřebu jednoho jediného stavebního povolení k zahájení dopravní stavby. Tento tzv. „Liniový zákon“, který předkládalo Ministerstvo dopravy společně s Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem obchodu a průmyslu, prošel ve Sněmovně úspěšně třetím čtením, nicméně následně byl vrácen Senátem s pozměňujícími návrhy.

První část slibu může být, s ohledem na rychlost staveb z minulosti, hodnocena skepticky. Pokud totiž za poslední dva roky (2018 - 2020) bylo zprovozněno 64,4 km dálnic, muselo by být do konce roku 2021, tedy za necelý zbývající rok a půl, zprovozněno zbylých 145,6 km dálnic. Takové množství dálnic však nebylo zprovozněno ani za interval posledních 9 let. V období od 2011 - 31. října 2019 bylo v České republice zprovozněno 129 km dálnic. Jelikož však tuto možnost nemůžeme zcela vyloučit, rozhodli jsme se slib prozatím nehodnotit jako porušený.

I splnění druhé části slibu je stále v možnostech vlády. Od jmenování nové vlády (červen 2018) bylo rozestavěno 79,3 km (2018 - 33 km, 2019 - 40,2 km, 2020 - 6,1 km) nových dálnic, spolu s modernizací D1, pak bylo doposud (srpen 2020) rozestavěno celkem 136,7 km dálnic (2018 - 7,7 km, 2019 - 39,4 km, 2020 - 10,3 km).

Odpolitizování státní správy Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Tato vláda nebude do státní správy dosazovat politické nominanty, naopak státní správu otevře a odpolitizuje.“

Programové prohlášení vlády, str. 4

Vláda prosadila novelu služebního zákona, která podle kritiků i Evropské komise umožňuje další politizaci státní správy. Podobně mluví opozice i o vládním návrhu nominačního zákona, který schválila Sněmovna. Zatím však nemáme dostatečné doklady o tom, že k politizaci dochází.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V prosinci 2019 byl přijat nominační zákon, který byl vládou předložen Poslanecké sněmovně v červnu 2019. Zákon se týká společností, v nichž má stát majetkovou účast, státních podniků, národního podniku Budějovický Budvar a Správy železnic. Podle zákona by měli uchazeči o funkce v řídících orgánech těchto společností až na výjimky procházet ministerským výběrovým řízením. Všichni budou také hodnoceni vládním výborem, jehož postavení je ovšem pouze poradní. Ministr tedy ve výsledku bude moci rozhodnout odlišně od stanoviska výboru, pokud svůj postoj zdůvodní. Návrh zákona kritizovala opozice:

„Pokud máme dneska výbor, který má celý nominační proces iniciovat a má dávat nějaké doporučení, a pak ve finále si ministr může stejně rozhodnout sám, jak chce, tak si myslím, že je to naprosto bezzubá věc,“ uvedl poslanec Jan Bauer (ODS). Z tohoto důvodu označili návrh za problematický také Piráti.

Obecné podmínky výběru do státní správy upravuje zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, tzv. služební zákon. Ten v § 24 a násl. například stanoví, že na uvolněné místo se koná výběrové řízení a že výběrová komise má 3 členy. Za úřady, na něž tento postup dopadá, se pak dle § 3 služebního zákona považují mimo jiné úřady zřízené zákonem, které zároveň zákon označuje jako správní. Zaměstnanci ve státní službě tedy budou zejména pracovníci ministerstev a jiných státních úřadů. Služební zákon pak může dopadat i na státní příspěvkové organizace, pokud tak zákon výslovně stanoví.

V průběhu roku 2018 a 2019 pak byla projednávána a schválena novela zákona o státní službě, která byla poté vyhlášena jako zákon č. 35/2019 Sb. Tato novela v čl. I bodech 54 a 55 zavádí možnost vlády odvolat státní tajemníky, např. pokud poruší služební kázeň nebo naruší důstojnost své funkce. Státní tajemníci mají přitom pravomoc dále odvolávat podřízené vedoucí zaměstnance. Opozicíodbory byl tento krok kritizován s tím, že popírá odpolitizování státní správy, což měl být účel služebního zákona. Z tohoto důvodu také novelu odmítl schválit Senát, ten však byl následně přehlasován Poslaneckou sněmovnou. Novela pak byla kritizována i Evropskou komisí: „Novela budí určité obavy, pokud jde o stabilitu a nezávislost státní služby, neboť nabízí větší flexibilitu při propouštění a náboru úředníků a zavádí možnost služebních hodnocení ad hoc.

Jedním z příkladů změny na vedoucím postu jednoho z úřadů je výměna předsedy Energetického regulačního úřadu (ERÚ), do této funkce vláda jmenovala Stanislava Trávníčka namísto Jana Pokorného. Odvoláni byli i členové rady ERÚ Vladimír Vlk a Vladimír Outrata, ty nahradili Martina Krčová a Petr Kusý. Všichni nově jmenovaní členové rady se podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (za ANO) zúčastnili veřejného výběrového řízení, nelze tedy říci, že by šlo o politické kandidáty.

„Nejednalo se o náhodný akt,“ uvedl ministr Havlíček s tím, že rozhodnutí odvolat výše zmíněné osoby z postů vzniklo na základě informací bezpečnostních složek a řady dalších prověřených informací. Ty podle něj poukazovaly na to, že Pokorný, Vlk a Outrata hrubě porušovali své povinnosti vzhledem k nestrannosti a nezávislosti.

V červnu 2019 pak došlo k odvolání generálního ředitele Českých drah Miroslava Kupce. V září poté dozorčí rada ČD na toto místo zvolila dosavadního politického náměstka Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Václava Nebeského. Je důležité podotknout, že generálního ředitele Českých drah odvolává i vybírá dozorčí rada ČD, nikoliv vláda či ministr. Volbu kritizovala opozice, která poukázala na spojení Nebeského manželky Olgy s dotační kauzou Agrofertu, jelikož právě ona měla na starost odpověď České republiky na návrh auditní zprávy Evropské komise k údajnému střetu zájmů premiéra.

Další ze změn, ke které ve státní správě od jmenování druhé vlády Andreje Babiše došlo, je jmenování nového ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tím byl zvolen okresní státní zástupce Radim Dragoun, který byl vybrán odbornou komisí ve výběrovém řízení z celkového počtu 12 uchazečů. V tomto případě byla tedy naplněna slibovaná apolitičnost a otevřenost státní správy (a dalších úřadů). Na základě otevřeného výběrového řízení byl také jmenován nový ředitel Státního zdravotního ústavu.

Bez výběrového řízení byl pak jmenován nový ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace, tzv. civilní rozvědky, Marek Šimandl, který do této doby působil např. jako bezpečnostní expert Národního bezpečnostního úřadu či jako náměstek Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ani v tomto případě se však v médiích nevyskytly informace, že by měl být „politickým“ kandidátem. Na tuto pozici se v souladu s § 2 zákona o státní službě nemusí konat výběrové řízení, protože Úřad pro zahraniční styky a informace je bezpečnostním sborem.

Kontroverzní je pak odvolání ředitele Národní galerie v Praze (NGP) Jiřího Fajta. Tento krok byl kritizován domácízahraniční odbornou veřejností. Pověřen vedením NGP byl někdejší ředitel pekáren Penam a bývalý ekonomický náměstek Národní knihovny Ivan Morávek. Bez výběrového řízení byl pak jmenován i nový ředitel Ředitelství silnic a dálnic Pavol Kováčik. Ani v jednom z těchto dvou případů se však pozice ředitele neřídí služebním zákonem, výběrové řízení tak nebylo dle zákona nutné. Premiér Babiš se k tomu vyjádřil (video, čas 52:50) takto: „Nemáme čas na transparentní výběrové řízení.

V budoucnu by pak měl být vybrán a jmenován nový vedoucí Úřadu vlády, v jehož čele od června 2018 stojí dočasně Tünde Bartha. Ani po více než dvou letech se však vláda ke jmenování nového vedoucího Úřadu vlády nechystá, vedením úřadu, jak se uvádí na stránkách vlády, je stále „pověřena“ Tünde Bartha.

Na přelomu roků 2019–2020 došlo k odvolání tehdejšího ředitele Národního ústavu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušana Navrátila. Vláda své rozhodnutí dle stejného zdroje zdůvodnila nízkými manažerskými a komunikačními schopnostmi. Navrátil na svoji obranu poukazuje na respekt, který si úřad pod jeho vedením vysloužil v zahraničí. Jeho odvolání pak bývá spojováno s poukazováním NÚKIBu na bezpečnostní rizika spojená se státními zakázkami pro čínské firmy Huawei a ZTE. Vzhledem ke snaze české zahraniční politiky orientovat se na čínský trh mohla být tato kritika považována za nepohodlnou. Na místo odvolaného Navrátila pak na počátku roku 2020 nastoupil Karel Řehka. Demagog.cz však od nástupu Karla Řehky nedohledal informace o odklonu úřadu od kritiky čínských firem. Dokladem o zachování politické linie úřadu pak může být deklarace o rozvoji 5G sítí ve spolupráci s USA. 

Na počátku roku 2020 byla do funkce šéfky Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) jmenována Hana Továrková. Její předchůdce Jaromír Novák odstoupil ze své funkce kvůli tlaku na změnu podmínek aukce kmitočtů sítí 5G. Továrková sama byla po nástupu do funkce obviněna ze střetu zájmů, kvůli svému angažmá v soukromém sektoru. Mimo střet zájmů jsme však nenašli žádné zmínky, které by mohly doložit, že Hana Továrková je politickým nominantem.

Jako o politickém nominantovi se v řadách opozice začíná hovořit o Romanu Prymulovi, bývalém náměstkovi Ministerstva zdravotnictví a současném zmocněnci pro vědu a výzkum ve zdravotnictví na Úřadu vlády. Funkce Vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví totiž vznikla v krátké době po ohlášení odchodu Romana Prymuly z Ministerstva zdravotnictví. Post zmocněnce vznikl konkrétně 25. května 2020 (.pdf, str. 1). Navíc se ve veřejném prostoru hovoří jednak o politických ambicích Romana Prymuly, jeho jméno ale také figurovalo na stránkách hnutí ANO v sekci „Naši lidé“, ač Roman Prymula sám se proti takovému označení ohradil. Manažer hnutí Jan Richter k tomu uvádí následující:

Pan Prymula je náměstkem ministra zdravotnictví nominovaným za hnutí ANO a stal se teď ústřední postavou v boji s koronavirem. Chtěli jsme ho proto i na našem webu představit a vybrali jsme k tomuto účelu sekci obecně nazvanou ‚Naši lidé‘, kde jsou ministři, hejtmani, europoslanci či primátoři, někteří z nich nestraníci.

Výše uváděná citace však před nás staví otázku, zda nenaznačuje porušení vládního slibu. Čili jestli uvedený citát manažera hnutí ANO nepopírá ideu nezávislé a odpolitizované státní správy, kterou vláda včele s hnutím ANO slibuje.

Jak vidíme, vláda podnikla v této oblasti několik kontroverzních kroků, které vedou k obavám, že se vydává spíše opačným směrem, než slíbila. Aktuálně však není možné konstatovat porušení slibu, protože nenastala situace, která by jednoznačně dokládala politicky motivované dosazování nebo odvolávání lidí ze státní správy. Na druhou stranu se však také nedá říci, že se státní správa otevřela.

Ochrana dlužníků Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zavedeme chráněné účty nebo jiné účinné řešení zajišťující, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Zákon zavádějící chráněné účty nebo jiné účinné řešení nezabavitelné částky zatím není ze strany vlády připraven.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Novela insolvenčního zákona, kterou předložila ještě první vláda Andreje Babiše, by dle důvodové zprávy (.pdf, str. 9) měla upravit podmínky pro oddlužení a pomoci dlužníkům dostat se z dluhové pasti. Proces oddlužení by měl být podle nové úpravy zpřístupněn co největšímu počtu poctivě splácejících dlužníků. Účelem této novely však není zavedení chráněných účtů a zároveň neposkytuje ani žádné jiné řešení, které by zajišťovalo, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného. Účinnosti zákon nabyl 1. června 2019.

S touto problematikou souvisí také novela exekučního řádu navržená poslanci Pirátů, SPD a ČSSD, která má mj. zajistit, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stržena exekucí na bankovním účtu povinného. Vláda však zaslala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1–2) 1. listopadu 2018 s odůvodněním, že Ministerstvo spravedlnosti dopracovává vládě návrh zákona, který bude v návaznosti na Programové prohlášení vlády řešit nejpalčivější problémy exekucí.

Tento návrh zákona vláda předložila 9. července 2019, avšak s absencí zavedení chráněných účtů. Projednání novely v 1. čtení bylo zařazeno na 35. schůzi PSP. Původně přitom návrh úpravu chráněných účtů obsahoval; poté, co byl odmítnut Legislativní radou vlády a přepracován, úprava chráněných účtů vypadla. V současné době návrh prošel prvním čtením a je projednáván v Ústavně právním výboru.

Vláda mimo jiné schválila také nařízení zvyšující hranici, nad kterou se příjmy dlužníka sráží bez omezení. S účinností od 1. června roku 2019 tak dochází ke zvýšení z 16 072 korun na 25 715 korun. Toto opatření má za účel motivovat pracující dlužníky.

V současné době se o zavedení chráněných účtů opět hovoří, poslanci Patrik Nacher (ANO) a Kateřina Valachová (ČSSD), kteří připravují novelu Občanského soudního řádu, slibují je do ní obsáhnout. Zákon však dosud předložen nebyl.

Vzhledem k tomu, že vláda zatím ale přímo nepřipravila ani nepodpořila návrh zákona zabývající se problematikou chráněných účtů nebo jiným řešením zamezující dvojímu sražení z příjmů povinného, považujeme tento slib za zatím nerealizovaný.

Ochrana veřejnoprávních médií Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost.“

Programové prohlášení vlády, str. 28

V oblasti legislativy upravující činnost veřejnoprávních médií neproběhla od nástupu vlády žádná výrazná změna. Z tohoto důvodu jsou nejzajímavějším tématem volby do jednotlivých rad; ani zde nedošlo k takovým změnám, které by zavdávaly důvod hodnotit slib jako porušený.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Pod pojem veřejnoprávní média neboli média veřejné služby lze zařadit Českou televizi (ČT), Český rozhlas (ČRo) a také, s jistými odlišnostmi od prvních dvou, Českou tiskovou kancelář (ČTK). Vzhledem k tomu, že od vzniku vlády neproběhl žádný návrh na novelu některého ze zákonů, které upravují fungování jednotlivých veřejnoprávních služeb, nelze říci, že by vláda nějak podporovala nebo limitovala fungování jednotlivých médií. Žádné významné změny se neodehrávají ani v oblasti koncesionářských poplatků, které jsou upraveny zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích.

Z tohoto důvodu je jediným možným faktorem vlivu vlády v této oblasti volba členů dozorčích rad těchto médií.

Dozorčí rady

V Radě ČRo proběhla volba tří členů od doby, kdy současná vláda obdržela důvěru (v noci z 11. na 12. července 2018). Členy jsou od 13. března 2019 Tomáš Kňourek (znovuzvolen), od 27. března 2019 Jan Krůta a od 27. března 2020 také Marek Pokorný. Jedno místo v Radě zůstává neobsazené.

Tomáš Kňourek, navržen vládním hnutím ANO, obdržel v tajné volbě v Poslanecké sněmovně 95 hlasů a překročil tak hranici 88 hlasů nutnou ke zvolení v 1. kole volby. To znamená, že Tomáš Kňourek zůstal ve své funkci i přes svoji kontroverzní kritiku stanice Vltava za vysílání úryvku z románu Linie krásy britského spisovatele Alana Hollinghursta (v úryvku na stanici zazněly v dopoledních hodinách slova jako „penis“, což Kňourek kritizuje jako „oplzlosti“ a daného spisovatele označuje za „chlípníka“).

Jan Krůta, který v roce 2013 neúspěšně kandidoval za hnutí Úsvit, byl zvolen ve druhém kole. Jeho zvolení je kritizováno především z důvodu Krůtova spoluautorství článku „Případ Magor“, který vyšel v časopise Mladý svět v 70. letech.

Galeristu Marka Pokorného do Rady ČRo navrhla Společnost Jindřicha Chalupeckého a v debatách před volbou do Rady se hlásil k důležitosti zachování nezávislosti veřejnoprávních médií a posílení regionálního zpravodajství. Jeho zvolení do Rady kontroverze neprovázely, byl zvolen i s velikou převahou hlasů - získal jich 135, ke zvolení je třeba 88.

V Radě ČTK proběhly za poslední vládní období hned tři změny. V pátek 26. dubna 2019 byla zvolena bývalá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová, když porazila kandidáta Pirátské strany Josefa Šlerku. Ta byla poté v červenci 2020 nahrazena Alešem Marečkem. Marksová se dobrovolně přesunula na post poradkyně ministra zahraničí. Na poslední dvě místa sedmičlenné rady byli v září a říjnu 2019 zvoleni David Soukup (navržený ANO) a Angelika Bazalová (navržená Piráty).

V neposlední řadě zvolili poslanci do tzv. velké vysílací rady (Rady pro rozhlasové a televizní vysílání) Ladislava Jakla. Tento bývalý spolupracovník Václava Klause kandidoval také za hnutí SPD, které jej rovněž do rady navrhlo. Jakl přitom veřejně uváděl, že by se měla veřejnoprávní média zrušit. V březnu 2019 byl do RRTV zvolen také Vadim Petrov.

V Radě ČT proběhlo šest změn v roce 2020. Nejdříve proběhla v prvním kole volba tří nových členů, a to bývalého šéfa televizního zpravodajství Romana Bradáče, ekonoma Pavla Kysilky a poslance Jiřího Šlégra. Další změny přišly po volbě v druhém kole v květnu 2020. Za nové členy Rady byli zvoleni ekonomka Hana Lipovská, moderátor Lubomír Veselý a novinář Pavel Matocha. Opoziční poslanci volbu nových členů poměrně silně kritizovali a hovořili o ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize. Rada v novém složení zatím ale nepřišla s žádnými návrhy či kroky, které by ke snížení nezávislosti České televize vedly.

Výroční zprávy ČT

Za ohrožení České televize se také často považuje možnost, že by nebyly schváleny dvě po sobě jdoucí výroční zprávy a zprávy o hospodaření. Ty schvaluje Poslanecká sněmovna. Podle zákona o České televizi může být v případě neschválení dvou po sobě následujících výročních zpráv odvolána kompletně celá Rada ČT a navolena znovu. Ta by pak potenciálně mohla nahradit současného ředitele ČT. O této alternativě dlouhodobě veřejně mluví prezident republiky.

V Poslanecké sněmovně čekaly výroční zprávy o činnosti a hospodaření za roky 2016 a 2017 na schválení až do 24. října 2019, kdy je poslanci všechny (zprávu o činnosti za roky 20162017 i zprávu o hospodaření za rok 2016 a 2017) schválili. Tomu předcházela dlouhá debata (video, čas 0:28–1:38), odložení projednávání výročních zpráv i hrozba vyvolání mimořádné schůze v případě jejich neschválení.

Projednávání výročních zpráv České televize za rok 2018 bylo ve stejný den přerušeno a Sněmovna je musí ještě v budoucnu schválit. Zatím je projednával pouze poslanecký Volební výbor, který je schválil.

Na základě provedených změn je možné konstatovat, že vláda výrazně nezasahuje do nezávislosti veřejnoprávních medií. Nedošlo k úpravě legislativy a zároveň nebylo změněno složení rad médií takovým způsobem, ze kterého by jednoznačně vyplývala snaha veřejnoprávní média ovlivnit.

Online platby u státních institucí Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Samozřejmostí bude on-line platba u všech státních institucí České republiky.“

Programové prohlášení vlády, str. 13

Plošné zavedení on-line plateb je součástí záměru „Platební brána“ implementačního plánu Informační koncepce ČR (IKČR). Tento záměr měl být realizován do 1. září 2019. V roce 2019 však byla platební brána realizována asi z 50 %. Ukončení záměru lze předpokládat do roku 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Usnesením vlády č. 629 (.pdf) byl 3. října 2018 přijat úvodní dokument programu Digitální Česko. Součástí tohoto programu je kromě strategických materiálů Česko v digitální Evropě (.pdf), Digitální ekonomika a společnost (.pdf) i Informační koncepce České republiky (.pdf). Právě poslední zmíněný materiál nás bude zajímat. „IKČR navazuje na strategický cíl SC3: Dobudování eGovernmentu, aktuálně platného strategického materiálu veřejné správy Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (SRR VS) a dále jej rozpracovává tak, aby se mohl uplatnit při dlouhodobém řízení rozvoje IS jednotlivých OVS (orgánů veřejné správy),“ píše se v dokumentu (.pdf, str. 1).

Naplnění cíle Informační koncepce ČR bude řízeno ve struktuře pěti (str. 2) hlavních cílů:

  1. uživatelsky přívětivé a efektivní on-line služby pro občany a firmy,
  2. digitálně přívětivá legislativa,
  3. rozvoj prostředí podporujícího digitální technologie v oblasti eGovernmentu,
  4. zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě,
  5. efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy.

Zavedení on-line plateb je blíže specifikováno v implementačním plánu (.pdf), který byl schválen na jednání vlády 15. dubna 2019. Vládní slib je v dokumentu nazván jako záměr „Platební brána“ a je součástí dílčího cíle IKČR 1.03. Tento záměr je pak popsán (.pdf, str. 24) jako „centrální platební brána, umožňující platbu za poplatky, pokuty, služby státní správy a samosprávy v jednotném rozhraní, pomocí platební karty, převodu z účtu a dalšími způsoby“. Realizace záměru měla probíhat od 1. září 2018 do 1. září 2019, gesčním úřadem je Ministerstvo vnitra ČR. Externí náklady realizace se pohybují od 3 do 6 mil. Kč (.pdf, str. 9).

Podle poslední aktualizace dokumentu Informační koncepce (květen 2020) je záměr „Platební brána“ řazen do kategorie „A“ (.pdf, str. 35), jež označuje projekty, které jsou „v běhu“, jsou tedy připravené a schválené se zajištěným financováním (str. 4). Dále v dokumentu nacházíme, že platební brány v roce 2019 byly hotovy z 50 %, přičemž v roce 2021 si budou žádat investici 2,5 milionu Kč (str. 8). Zároveň ale pro rok 2022 prostředky přidělené nejsou. Z těchto údajů pak můžeme dovozovat, že jako rok ukončení je plánován rok 2021.

Vidíme tedy, že sice nedošlo k úplné realizaci záměru „Platební brány“ již v září minulého roku, jak předpokládal implementační plán z března 2019 (.pdf, str. 9). Nicméně k určitému posunu došlo a vláda může slib splnit ještě v roce 2021. 

Otevřená data ministerstva zdravotnictví Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Začneme otevřeně zveřejňovat data o hospodaření rezortu a jím přímo řízených nemocnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Na oficiálních webových stránkách Ministerstva zdravotnictví vznikla záložka s názvem „Otevřená data“. Data jsou pravidelně aktualizována, nejnovějším údajem jsou data týkající se nákazy virem COVID-19. Zatím však nejsou zveřejněna data od nemocnic. Zprovozněn byl web NZIP.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Na oficiálních webových stránkách MZ lze v záložce „Ministerstvo zdravotnictví“ najít odkaz „Otevřená data“. Ten návštěvníka přesměruje na samostatnou webovou stránku, která je spravována Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR). Jde oorganizační složku státu, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR a je správcem Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) v platném znění (dále jen zákon o zdravotních službách)“.

Aktuálně (údaje jsou platné k první polovině srpna 2020) na stránce Portálu otevřených dat nalezneme celkem 135 663 datových sad, z toho 64 datových sad poskytuje Ministerstvo zdravotnictví (MZ). Tyto sady jsou totožné s těmi, které jsou zveřejněny na stránce Ministerstva zdravotnictví. Je zde připravené prostředí pro zveřejňování dat nemocnicemi, od poslední revize zde ale data od nemocnic stále nebyla přidána. Že faktury nemocnic prozatím nejsou v tomto systému zveřejňovány, potvrzuje i Český rozhlas. Některé ze smluv jsou sice zveřejňovány v registru smluv, ten však funguje již od roku 2016, a současné vládě jej tedy nelze nijak přičítat.

Data jsou pravidelně aktualizována, nejnovějším údajem jsou data týkající se nákazy virem COVID-19, např. celkový (kumulativní) počet provedených testů. Datových sad, které obsahují údaje o nákaze virem, je k začátku srpna 2020 celkem 14, další větší položkou jsou faktury některých krajských hygienických stanic a dalších organizací za roky 2018 či 2019, těch je 22.

Mezi organizacemi, které zveřejňují svá data, jsou Ministerstvo zdravotnictví, Agentura pro zdravotnický výzkum České republiky, BALMED Praha, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Koordinační středisko transplantací, Referenční laboratoře přírodních léčivých zdrojů nebo Národní ústav duševního zdraví. Jsou mezi nimi také fakultní a psychiatrické nemocnice, ale například i krajské hygienické stanice a Hygienická stanice hlavního města Prahy. Soupis všech organizací, které jsou v přímé působnosti Ministerstva zdravotnictví, se nachází na oficiálních stránkách ministerstva a je shodný se seznamem organizací zveřejněným na Otevřených datech. 

V říjnu 2019 pak ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek v rozhovoru (čas 3:45–5:40) pro Český rozhlas uvedl, že analytici MZ už od roku 2014 pracují na spojení klíčových zdravotnických informací v jediném systému. Tento systém má název Národní zdravotnický informační portál a byl představen na tiskové konferenci 23. července 2020. Jedná se o samostatnou webovou stránku, kde se mohou lidé např. dozvědět základní fakta o nemocech, najít podle mapy nejbližšího lékaře nebo se seznámit s hlavními zásadami prevence a zdravého životního stylu. Veškerý obsah je dle informací o projektu před zveřejněním kontrolován odborníky, a to primárně z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Státního zdravotního ústavu.

Privatizace Hospodářství Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí.“

Programové prohlášení vlády, str. 3

V únoru 2020 vláda schválila Strategii vlastnické politiky státu, ve které určuje k privatizaci několik podniků s vlastnickým podílem státu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V prvním roce druhé vlády Andreje Babiše dnes již bývalý ministr dopravy Dan Ťok podle Lidových novin zvažoval privatizaci nákladního železničního dopravce ČD Cargo. Ťok byl přesvědčený, že ČD Cargo nutně potřebuje silného investora, přestože v posledních letech odvádělo stovky milionů zisku do rozpočtu Českých drah, které jsou mateřskou společností ČD Cargo. Proti tomuto záměru se postavil koaliční partner ČSSD, dále KSČM, která umožnila vznik vlády, i premiér Babiš (video, 56:30). Nakonec bývalý ministr dopravy Ťok od svého záměru ustoupil se slovy: „Prodej ať už menšinového nebo většinového podílu v ČD Cargo nebudu nikomu navrhovat.

V dubnu 2019 vláda souhlasila s prodejem regionální železnice Čejč – Uhřice u Kyjova. Na této dráze však podle jízdních řádů nejezdily žádné vlaky, proto tento odkup nepovažujeme za problematický pro hodnocení vládního slibu, že nebude docházet k privatizaci státních podniků a veřejných služeb.

Na konci roku 2019 se však problematiky privatizace veřejných služeb a podniků se státní účastí dotkla Strategie vlastnické politiky státu, představená ministryní financí Schillerovou. Tento dokument byl následně schválen vládou v únoru 2020 a státní podniky dělí do několika skupin podle toho, zda jsou strategické, nezbytné pro činnost jednotlivých rezortů či určené k privatizaci (.docx, str. 32–40). Strategie uvádí celkem 10 podniků, které určuje k privatizaci:

 

Podle Strategie také stát opakovaně nabízí k prodeji své (drobné) podíly ve společnostech LINETA Severočeská dřevařská společnost a.s.Slovácké vodárny a kanalizace, a.s. (str. 34).

Přestože Ministerstvo financí v tiskové zprávě uvedlo, že „[v]eškeré strategické a významné společnosti a podniky zůstanou i nadále a v souladu s programovým prohlášením vlády v rukou státu“, považujeme slib za porušený: privatizovány jsou nyní i podniky s nezanedbatelným obratem a majetkem.

Rekodifikace stavebního práva Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme rekodifikaci veřejného stavebního práva a zjednodušíme a zkrátíme přípravy staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Věcný návrh zákona byl schválen vládou 24. června 2019. Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo paragrafové znění 25. listopadu 2019. Oproti původnímu harmonogramu vláda podniká kroky k urychlení a předpokládá, že nový stavební zákon bude platný v roce 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Lhůta k vyřízení stavebního povolení je v ČR dlouhodobě terčem kritiky, jelikož se na povolení může čekat až roky. Dle databáze Světové banky trvá v České republice vyřízení stavebního povolení průměrně 246 dní a umisťuje se tak v žebříčku 186 zemí až na 156. místě. Naopak v ostatních státech Evropy stačí k vyřízení povolení průměrně 170 dní.

Jak uvádí předkládací zpráva (.doc, str. 1–2), mezi nejvýznamnější problémy stávající úpravy stavebního práva patří rozdrobená soustava stavebních úřadů (obecné, speciální a jiné stavební úřady), velké množství povolovacích procesů, na něž se mohou vázat až desítky závazných stanovisek, která opatřuje stavebník, či nedostatečná digitalizace. Stručné shrnutí a základní principy rekodifikace stavebního práva prezentuje (.pdf) Hospodářská komora ČR.

Věcný záměr zákona, který vznikl ve spolupráci s Hospodářskou komorou, byl vložen do veřejné databáze eKLEP 6. února 2019 s termínem pro uplatnění připomínek do 27. února téhož roku. Ministerstvo obdrželo celkem 1641 připomínek. Dle aktualizované předkládací zprávy (.doc, str. 2) bylo uplatněno celkem 1 197 zásadních připomínek, tyto připomínky pak již byly ministerstvem vypořádány (.doc).

Podle plánu legislativních prací vlády roku 2019 a výhledu na léta 2019–2021 byl věcný záměr stavebního zákona plánován až na říjen 2019. Materiál (.pdf) Ministerstva pro místní rozvoj o rekodifikaci veřejného stavebního práva informuje podrobně o aktuální situaci, problémech a jejich řešení. Na straně 52 dokumentu připraveného na jednání vlády 5. září 2018 je podrobný harmonogram rekodifikace veřejného stavebního práva. Podle tohoto harmonogramu by měl nový zákon nabýt účinnosti na jaře roku 2023. Vzhledem k požadavkům Hospodářské komory a premiéra na zrychlení příprav nového stavebního zákona však ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová předpokládala, že by zákon mohl být účinný již začátkem roku 2021. Avšak dle pozdějšího vyjádření ministryně Dostálové je v roce 2021 předpokládána pouze platnost zákona, místo dříve zmíněné účinnosti. Věcný návrh zákona byl schválen vládou 24. června 2019.

Podle věcného návrhu se tři dosud oddělená řízení měla sloučit do jednoho. Dále měl také vzniknout takzvaný Nejvyšší stavební úřad, vyjádření ostatních institucí by si obstaral sám místo investora. Pokud by se do měsíce nevyjádřil, mělo by se za to, že automaticky souhlasí. Právě tzv. fikce souhlasu se stala terčem kritiky nejen ze strany opozice kvůli možnému zneužití a automatickému schvalování kontroverzních projektů. Odpůrci z řad odborné veřejnosti dále namítali, že návrh zákona omezuje ochranu životního prostředí vzhledem k přenesené působnosti orgánů životního prostředí na stavební úřady.

Věcný návrh byl pak kritizován i dvěma komisemi Legislativní rady vlády, a to zejména pro jeho vágnost, čímž má porušovat legislativní pravidla vlády. Radě vadilo i vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který bude pod přímým politickým vlivem, což může současné problémy s podjatostí úředníků ještě umocnit. I přes tuto kritiku však ministryně spravedlnosti Benešová, která Legislativní radě předsedá, věcný návrh odsouhlasila.

Dne 25. listopadu 2019 bylo v aplikaci eKLEP zveřejněno navrhované paragrafové znění (.docx) nového stavebního zákona. Tento návrh byl naposledy pozměněn 27.7.2020 novou verzí paragrafového znění (.docx).

Zveřejněný návrh paragrafového znění nového stavebního zákona má přinést zásadní změny v oblasti povolování staveb i územního plánování. Cílem návrhu je zejména usnadnit a zrychlit povolovací řízení. Zrychlení se snaží dosáhnout zavedením jednotného řízení o povolení stavby, které má zjednodušit dnes užívané územní a stavební řízení,a zavedením jednotně řízeného systému státních stavebních úřadů. Podstatnou součástí je také digitalizace procesu, jednotné kolaudační řízení či přísnější pravidla pro dodatečné schválení černých staveb.

Další změny se týkají územně plánovací dokumentace, která bude nově vydávána formou právního předpisu, zavedení dvou typů plánovacích smluv, sjednocení kolaudací, zavedení přísnějších podmínek pro získání dodatečného povolení u černých staveb a v neposlední řadě digitalizace sloužící k zjednodušení komunikace s úřady.

Dne 7. a 8. srpna 2020 se konala schůze Legislativní rady vlády, která projednala upravené znění návrhu stavebního zákona a upravené znění návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. V obou případech doporučila návrh zákona schválit po zapracování jejích připomínek.

Vláda návrh zákona schválila na své schůzi 24. srpna 2020 a ten následně poputuje do Poslanecké sněmovny.

Superhrubá mzda Hospodářství Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zrušíme „superhrubou“ mzdu u daně z příjmů fyzických osob a navrhneme novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. Stávající solidární zvýšení daně zachováme zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

Vláda by podle posledních prohlášení měla předložit návrh novely zákona o daních z příjmů na podzim 2020. K projednání ani předložení takového návrhu však zatím nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Úvodem připomínáme, že superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítají odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí v létě 2007. Právně je zakotvena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

V současné době podléhají mzdy a platy zaměstnanců 15procentní dani z příjmu, která je počítána právě z navýšeného základu. Efektivní příjmové zdanění tedy činí, jak uvádí daňoví poradci nebo finanční weby, po odečtení slevy na poplatníka přibližně 20,1 % z hrubé mzdy. Vládní slib by měl toto zatížení snížit na 19 %, avšak pouze v případech příjmů nižších než čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy. Po překročení této výše (48násobek průměrné měsíční mzdy za uplynulý rok) by zaměstnanec nově podléhal sazbě 23 %. Stávající solidární přirážka vysokopříjmových osob, která by zmíněnou vyšší sazbou měla být nahrazena, nyní činí 7 % z částky nad limitem pro solidární daň.

ODS předložila Poslanecké sněmovně dne 6. srpna 2018 návrh novely zákona o daních z příjmů, kterým by došlo ke zrušení (.pdf) tzv. superhrubé mzdy a jejímu nahrazení jednou sazbou daně z příjmu z hrubé mzdy ve výši 15 % (str. 3). Tento návrh však v plénu nebyl projednán. Možnost vyjádřit se k němu nicméně měla  vláda, která novelu zákona o daních z příjmů projednala na svém zasedání dne 4. září 2018. Zaujala k ní nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Současně vláda uvedla, že tento návrh sice představuje pozitivní krok ke zjednodušení systému zdaňování příjmů ze závislé činnosti, ale řeší jenom dílčí změnu (str. 1). Dále sdělila, že finanční dopady novely byly v důvodové zprávě podhodnoceny (str. 2). Ministerstvo financí totiž odhadlo, že po zrušení superhrubé mzdy by stát přišel o 75 miliard korun (str. 2), zatímco návrh ODS zmiňuje pokles výběru daně z příjmu ve výši 55 miliard korun (.pdf, str. 4). Dalším zmíněným problémem byly údajné technické nedostatky novely ODS (.pdf, str. 2). Na závěr vláda upozornila na fakt, že solidární zvýšení daně je v předloženém návrhu zrušeno bez náhrady, s čímž také nesouhlasí a předpokládá zavedení druhého daňového pásma ve výši 23 %.

I přes nesouhlasné stanovisko došlo k ujištění, že vláda zrušení superhrubé mzdy stále plánuje splnit. Šlo především o vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové:

„Zrušení superhrubé mzdy určitě prosazujeme, měli jsme to už v daňovém balíčku na rok 2019. To jsme ale neměli vládu s důvěrou a nebylo jisté, zda by opatření prošlo sněmovnou. Náš návrh je komplexní, řešíme i kompenzace lidem samostatně výdělečně činným a navrhujeme také snížení daňové zátěže o jeden procentní bod.“

Začátkem roku 2019 však premiér Andrej Babiš řekl České televizi, že zrušení superhrubé mzdy se odkládá až na rok 2021. Jako příčiny byly označeny jiné priority vlády a zhruba 22miliardový výpadek příjmů do veřejného rozpočtu, který si podle Andreje Babiše nebylo v dané chvíli možné dovolit. Další projev úmyslu slib dodržet přišel po nezdařeném pokusu navázat daňové změny na zvýšení zdravotního pojištění a zrušení plateb za státní pojištěnce. Došlo k tomu vyjádřením ministryně financí v dubnu 2019. Záměr byl zopakován v červenci téhož roku.

Zrušení superhrubé mzdy bylo jako pozměňovací návrh také připojeno k projednávání daňového balíčku v září 2019. Změnu prosazoval předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Balíček byl však přijat bez ustanovení týkajících se superhrubé mzdy či solidární přirážky.

Na své prohlášení z úvodu roku 2019 pak v listopadu téhož roku navázal předseda vlády Babiš v rozhovoru pro Právo, když uvedl: „Volební období nám končí v roce 2021, takže do té doby to musíme nějak udělat. Dost ale záleží na Sněmovně, jestli zase nebude obstruovat, a také s jakými pozměňovacími návrhy přijdou poslanci a co z toho všeho nakonec vznikne.“

Skepsi vůči řádnému splnění slibu však za ČSSD, která je vládním koaličním partnerem ANO, vyjádřil ve stejné době poslanec Roman Onderka: „Snížení daňové zátěže zaměstnanců není tak adekvátní oproti těm dalším prioritním projektům.“

V lednu 2020 pak sdělil svůj názor na danou problematiku ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček. Učinil tak v pořadu Partie televize Prima: „Paní ministryně financí to předložila, ale neměl jsem při jednání dojem, že by to chtěla opravdu zrušit. Zrušit by se superhrubá mzda mohla, ale bude to mít dopad na rozpočty ministerstva. Pokud vnitru seberou dvě miliardy, tak to můžeme zabalit.“

V souladu s těmito a obdobnými projevy došlo k odložení debaty o zrušení superhrubé mzdy do projednávání rozpočtu pro rok 2021. Koncem února 2020 se k tématu opět vyslovila Alena Schillerová v rozhovoru pro Novinky.cz. Tentokrát byl její postoj ke splnění slibu podstatně pesimističtější: „Abych vám neuhýbala z té odpovědi, jsem velmi skeptická k tomu, že bychom ji zrušili.“

V červencovém rozhovoru pro Českou televizi Andrej Babiš uvedl, že vláda se shodla na plánu zrušení superhrubé mzdy. Dokonce avizoval, že bude „prosazovat, aby zrušení superhrubé mzdy nebylo jen podle programového prohlášení vlády, ale aby to bylo ambicióznější“. Podle plánu má detaily probrat koaliční rada během léta, přičemž k předložení návrhu by pak mohlo dojít v září a daň by podle ministryně Schillerové měla být zrušena k 1. lednu 2021. Tento harmonogram tak přibližně odpovídá projednání spolu se státním rozpočtem pro rok 2021, jehož příprava byla v souvislosti s koronavirovou krizí o měsíc posunuta. Stalo se tak zákonem č. 288/2020 Sb.

28. srpna 2020 pak vláda oznámila zrušení superhrubé mzdy a zavedení 15% daně z příjmu od 1. ledna 2021. Zároveň má vzniknout 23% sazba pro lidi s vyššími příjmy, na které se doposud vztahuje tzv. solidární zvýšení daně.

Slib hodnotíme jako nerealizovaný, jelikož vláda sice oznámila svůj záměr slíbenou změnu realizovat, příslušnou legislativu však zatím (k 28. srpnu 2020) nepřipravila. Vzhledem k dříve vyjádřeným pochybám některých členů vlády, dosavadnímu průběhu i absenci konkrétních návrhů nelze slib hodnotit jako průběžně plněný navzdory vládním plánům.

Tvorba zákonů Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Pro zákony, jejichž příprava a implementace přesahuje funkční období jedné vlády, zavedeme zvláštní způsob expertní přípravy s podporou Legislativní rady vlády s přesným harmonogramem projednávání, schvalování a zavádění do praxe. Příkladem mohou být změny Ústavy, změny v kompetencích ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, změny důchodového zabezpečení a zjednodušení dávkových systémů, změny v soudnictví a státním zastupitelství nebo příprava nových soudních procesních předpisů.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Slibovaná změna vládou zavedena nebyla a k červenci 2020 nebyly provedeny žádné kroky k realizaci slibu. Informace o tom, zda se plánuje, se nám dohledat nepodařilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Slibovanou změnu vláda patrně nehodlá prosazovat prostřednictvím zákonné úpravy, neboť není předmětem plánu legislativních prací vlády až do roku 2021. Záměr zavedení expertní přípravy nepředpokládá ani plán legislativních prací pro rok 2019.

Zvláštní způsob expertní přípravy by se dal zavést skrze úpravu Legislativních pravidel vlády (LPV) (.pdf). Jedná se o usnesení vlády č. 188 ze dne 19. března 1998, ve znění pozdějších usnesení, které upravuje postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednávání připravovaných právních předpisů a jejich obsah a formu.

LPV byla naposledy změněna ještě za první vlády Andreje Babiše, a to usnesením vlády ze dne 17. ledna 2018 č. 47 (.pdf), ze kterého však nevyplývá žádná změna ohledně uvedení přesného harmonogramu projednávání, schvalování a zavádění zákonů, které přesahují funkční období jedné vlády. Zároveň v současné době nejsou známy žádné informace o přípravě takových změn LPV.

Vlaková doprava Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Státem garantovaná veřejná železniční přeprava pro cestující bude nadále zajištěna v rozsahu minimálně 7,4 mld. Kč ročně, což představuje téměř 37 milionů vlakových kilometrů ročně na 28 linkách dálkové dopravy.“

Programové prohlášení vlády, str. 17

Součástí oněch 7,4 miliard korun je podle mluvčí Ministerstva dopravy i příspěvek na krajskou železniční dopravu. Spolu s dálkovou železniční dopravou, kterou obstarává stát, bylo v roce 2020 vyčleněno na zajištění železniční dopravy 7,9 miliard korun.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že data o výdajích státu na železniční dopravu nejsou dohledatelná v ucelené podobě. Obrátili jsme se tedy na mluvčí Ministerstva dopravy (MD), abychom zjistili, z čeho se uvedená částka 7,4 mld. Kč má skládat. Mluvčí Lenka Rezková uvedla následující: „V případě dálkové dopravy objednávané státem, v roce 2018 byla na: · linku R14 Pardubice – Liberec poskytnuta kompenzace cca 131 mil. Kč · na linku R13 Brno – Břeclav – Olomouc kompenzace cca 104 mil. Kč · na linku R25 Plzeň – Most kompenzace cca 35 mil. Kč · na ‚velkou‘ smlouvu pokrývající zbylé výkony v dálkové dopravě kompenzace cca 4 524 mil. Kč. Dále pak byly státem v souladu s usnesením vlády ČR ze dne 31. srpna 2009 č. 1132 poskytovány krajům účelové dotace ke krytí nákladů na úhradu prokazatelné ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě ve výši cca 2 814 mil. Kč. Souhrnně tedy byl překročen rozsah 7,4 mld. Kč ročně.“

Mluvčí tedy do částky zahrnuje jak státem hrazenou kompenzaci dopravcům za provoz ztrátových linek, tak i dotace pro kraje na provoz železniční dopravy. Znění slibu je tak mírně zavádějící, jelikož uvedených 7,4 mld. Kč se nevztahuje pouze na 28 linek dálkové dopravy. Slib jsme přesto ověřovali v takto nastavených mezích.

Nejprve jsme se věnovali kompenzacím dle smluv státu s dopravci a dotacím pro kraje pro aktuální období.

Situace na dálkových spojích je složitá: stát tyto spoje (28 linek, z nichž 22 stát přidělil Českým drahám) periodicky objednává v rámci zajišťování tzv. veřejné služby a linky jsou přidělovány na různá období. Např. mezinárodní spojení z Prahy do Berlína, Vídně a Budapešti či český úsek trasy Vídeň–Varšava budou České dráhy (ČD) provozovat po dobu 10 let. V současnosti operují na dálkových linkách objednávaných MD čtyři společnosti – ČD, RegioJet, Arriva a GW Train Regio.

Na základě smluv na vlaky dálkové dopravy zveřejněných na webu MD a vyhledaných přes portál Hlídač státu (HS) jsme sestavili tabulku kompenzací a objednaných vlakokilometrů (vlkm) podle jednotlivých dálkových linek na období jízdního řádu 2019/2020:

Celkem tedy stát prostřednictvím MD nasmlouval na zmíněný rok přepravní výkon o výši 38 950 516 vlkm za 4 810 575 664 Kč na 28 dálkových linkách (.pdf).

Na dotace krajům a obcím, tedy na úhradu ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě, vyčlenilo MD podle rozpočtu pro rok 2020 (01-Zprava_SR_2020.docx, str. 35) částku ve výši 3 126 843 000 Kč. Částka určená krajům a obcím oproti loňskému roku narostla o více než 242 mil. Kč. Stát tedy drážní dopravu podpořil v období JŘ 19/20 (dálkové linky) a období 2020 (kraje a obce) částkou 7 937 418 664 Kč.

Skutečně vynaložené náklady, vzhledem k pandemii koronaviru a rozsáhlým omezením na jejím počátku v oblasti dopravy, podstatně klesnou. Například České dráhy, největší příjemce za dotované linky, přijde na tržbách o 2,5 mld. Kč. Z dohledaných kompenzací ale nemůžeme dovodit nárůst či pokles státních dotací na dálkové spoje. Jelikož nemáme doklady o tom, že by vláda slib porušila, hodnotíme jej jako průběžně plněný.

Výběr soudců Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme kariérní řád soudců a zákonem stanovené podmínky výběru soudců jako záruky udržení profesní motivace a protikorupční opatření.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Kariérní řád soudců ještě prosazen nebyl. Nicméně vláda již schválila novelu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, kterou předložila Poslanecké sněmovně PČR.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo spravedlnosti naplánovalo na červen 2019 předložit návrhy na změnu zákona o soudech. U soudců i státních zástupců by se tak zavedla pravidelná hodnocení, od kterých by se mohlo odvíjet i případné povýšení. Jak uvedl tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek v rozhovoru pro Českou justici: „V zásadě by soudci prováděli pravidelné hodnocení soudců, od něj by se pak odvíjely další věci, jako třeba splnění podmínek pro postup na vyšší instanci, nebo případně i nějaký finanční postih. Protože všichni soudci mají stejný plat, ale určitě všichni nesoudí stejně kvalitně.

O konkrétní podobě novely již Ministerstvo spravedlnosti uspořádalo odbornou debatu. Zástupci krajských soudů, Nejvyššího soudu, Soudcovské unie ČR, Nejvyššího státního zastupitelství a Kanceláře veřejného ochránce práv, včetně ministra Jana Kněžínka, jednali o právní úpravě pro výběr soudců a soudních funkcionářů či o dopadu zavedení kariérního řádu.

Koncem července 2019 poslalo Ministerstvo spravedlnosti na vládu návrh novely zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V tomto návrhu by měli zůstat zachováni laičtí přísedící, i když pouze u některých soudních procesů. Budou zachováni u soudů týkajících se těžkých zločinů a pracovněprávních sporů. V původním návrhu bývalého ministra spravedlnosti Kněžínka měli být zrušeni.

8. října 2019 vláda schválila novelu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, která byla následně předložena Poslanecké sněmovně k projednání jako tisk č. 630. Tisk nyní čeká na projednání Ústavně právním výborem. 

V novele se mění (.doc, str. 9–14.) pojem justiční čekatel a je nahrazen pojmem justiční kandidát. S tím souvisí změny v odborné justiční zkoušce i samotné definice justičního kandidáta. Přípravná služba justičního čekatele se mění na odbornou přípravu justičního kandidáta. Mimo jiné se mění jejich délka. V případě přípravné služby (.doc, str. 9) se jednalo o 36 měsíců, odborná příprava nyní trvá 1 rok (.doc, str. 15). Byly přidány paragrafy 105a–105e (.doc, str. 7–8), které přesněji vymezují jmenování soudce do funkce předsedy a místopředsedy soudu, jeho výběrového řízení a možnost jeho znovujmenování do funkce předsedy. Dále se zde mění odborné zkoušky soudců, výběrové řízení na funkci soudce a výběr soudců na funkci soudců nejvyšších soudů.

Whistleblowing, lobbing Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V této souvislosti předložíme zejména účinné právní nástroje k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing) a zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Připravovaný návrh zákona o ochraně oznamovatelů korupce vláda Poslanecké sněmovně dosud nepředložila, 29. července 2020 nicméně skončilo jeho připomínkové řízení. Návrh zákona o regulaci lobbingu vláda Sněmovně předložila v srpnu 2019, k jeho projednávání zde však stále nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Nejprve se zaměříme na zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Vláda Andreje Babiše na návrhu tohoto zákona pracovala například již na podzim roku 2018 či na začátku roku 2019. Dosud se jí však nepodařilo navázat na premiérovu práci z předešlého volebního období či na návrh vlády minulé. Žádný z připravovaných návrhů, jejichž zavedením by došlo k ochraně oznamovatelů korupce, tak současná vláda k datu 31. července 2020 Poslanecké sněmovně nepředložila.

Prozatím posledním návrhem tohoto zákona, který vláda Andreje Babiše připravuje, je návrh Ministerstva spravedlnosti z června 2020. Dne 29. července 2020 bylo ukončeno jeho připomínkové řízení, v němž byly podány tři desítky zásadních připomínek – a to například od Ministerstva vnitra, BIS či od Ministerstva obrany, v jehož čele stojí nestraník za ANO Lubomír Metnar.

Později by pak tento návrh měla projednávat vláda. Podle dat informačního systému ODok ovšem není jasné, kdy by k tomu mělo dojít. V Plánu legislativních prací vlády na rok 2020 se nicméně návrh zákona na ochranu oznamovatelů i návrh na změnu souvisejících zákonů objevuje v rozpisu na září 2020.

Dle důvodové zprávy (.docx, str. 2) bylo jedním z důvodů pro vypracování návrhu zákona o ochraně oznamovatelů také schválení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Podle této směrnice (čl. 26 odst. 1) totiž musí členské státy EU uvést „v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 17. prosince 2021“.

Vládní návrh zákona o lobbování, který podle důvodové zprávy (.pdf, str. 13) bere v úvahu i některá mezinárodní doporučení adresovaná ČR, byl pak po projednání vládou předložen Poslanecké sněmovně 21. srpna 2019. Organizační výbor 3. října 2019 navrhl (.docx, str. 3) Sněmovně, aby přikázala jeho projednání, a zpravodajem pro prvé čtení určil poslance Chvojku.

Ačkoliv ale bylo projednání návrhu zařazeno na program 35. schůze Poslanecké sněmovny, která se konala od 15. října do 8. listopadu 2019, k projednání tohoto návrhu zákona zde nedošlo. Návrh měl být projednáván již na nejméně čtyřech schůzích – kromě 35. schůze také na začátku roku 2020, dále v dubnu a naposledy na začátku července. Na žádné z nich však návrh zákona projednán nakonec nebyl. Prozatím (k 31. červenci 2020) se také neobjevuje na pořadech schůzí dalších.

Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla dříve pozdržena kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální banky (ECB) tehdejším ministrem spravedlnosti Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v dubnu 2019 vyvráceny (.pdf, str. 3). Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB (...)“. Stanovisko ECB umožnilo posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení tohoto návrhu vládou.

Lobbování je v návrhu zákona (.pdf) definováno jako soustavná činnost s cílem ovlivnit přípravu či schvalování právního předpisu nebo dokumentu koncepce rozvoje (str. 1). Lobbista pak může být pouze bezúhonná osoba, která se registruje ve speciálním registru (str. 3). V tomto registru pak mají být registrovaní i ti, vůči kterým může lobbování směřovat – např. členové Parlamentu či vlády, prezident republiky nebo náměstci na ministerstvech, ale i členové rady ČNB (str. 3). Lobbisté pak mají mít povinnost čtvrtletně vyhotovovat zprávy o svém lobbování (str. 6).

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.