ANO

Na základě aktuálního celního sazebníku Spojených států hodnotíme výrok jako pravdivý. Podle tohoto sazebníku můžou celní sazby na dovoz některých typů skleněných výrobků dosáhnout i více než 20 procent.

Sklo a skleněné výrobky najdeme v kapitole 70 sazebníku (.pdf). Na dovoz z České republiky se vztahují sazby ve sloupci 1 - General. Jak je ze sazebníku patrné, určité typy dovozu jsou od cla úplně osvobozeny, jiné se daní v jednotkách procent. Nejvyšší sazby (až 38 %) se vztahují na stolní skleněné výrobky s velmi nízkou jednotkovou cenou.

Přijetí obchodních dohod musí projít řádným legislativním procesem a také Evropský parlament se k tématu regulace pesticidů v minulosti již vyjadřoval. Výrok ale hodnotíme jako neověřitelný, neboť nejsme schopni korektně posoudit, zda skutečně jednání o TTIPu nemají na danou problematiku žádný vliv.

O odložení přijetí regulace 31 škodlivých pesticidů informoval jimo jiné v květnu loňského roku deník The Guardian. Odkazoval na uniknuté dokumenty, které hovoří o nátlaku stran připravované smlouvy TTIP na tuto regulaci, konkrétně od firem, kterých by se regulace týkala. V dalším článku ale poznamenává, že sice jejich zdroj z Evropské komise potvrzuje přípravu takových podkladů a jejich pozastavení kvůli zmiňovanému tlaku, ale tyto uniknuté dokumenty nebyly publikovány a mluvčí Evropské komise o nich odmítal prozradit více.

Evropský parlament se skutečně zabýval návrhem týkajícím se používání pesticidu Glyfosátu v dubnu tohoto roku. Návrh Komise byl přijat, ale ze závěrečné zprávy organizace Pesticide Action Network Europe vyplývá, že přijatý dokument byl značně pozměněný oproti původnímu návrhu na omezení používání tohoto pesticidu. Na stránkách Evropské komise je dostupný i celkový přehled dokumentů ohledně pesticiů vyplývajících ze současně platné regulace.

Dokument (.pdf, strana 2) shrnující postavení EU v otázce pesticidů v rámci TTIPu navíc zdůrazňuje, že současně platná regulace a opatření nebudou oslabovat.

Další část výroku se týká obecného přijímání obchodních dohod EU s třetími zeměmi. V tom se poslankyně taktéž nemýlí. Jak se dočteme z dokumentů EU (.pdf, strana 9), obchodní jednání sice probíhají ve jméně Evropské komise, která ale žádá Radu ministrů o souhlas se zahájením jednání, pravidelně informuje Radu i Evropský parlament o průběhu jednání, které klasicky trvá i několik let. V souladu s novou pravomocí vyplývající z Lisabonské smlouvy musí ještě finální podobu textu přijmout a nebo odmítnout právě Evropský parlament.

Pokud by šlo o legislativní návrh, od přijetí Lisabonské smlouvy je posílený i důraz na národy, které se k těmto návrhům můžou vyjádřit a předložit své stanovisko než se návrh posune k prvnímu čtení v Evropském parlamentu a následně v Radě.

Přehled Evropské komise ohledně připravované dohody hovoří jasně - TTIP nezmění ani nezruší žádnou z EU legislativ.

Evropská pohraniční agentura Frontex vydala 13. května 2016 zprávu, ve které uvedla, že v dubnu 2016 dorazilo do Řecka méně než 2700 uprchlíků, což představuje pokles o 90% oproti březnu 2016. Jelikož dohoda mezi Tureckem a Evropskou komisí o navracení uprchlíků, kteří neuspějí se žádostí o azyl v Řecku, do Turecka byla uzavřena 20. března 2016, pokles uprchlíků, kteří se do Evropy dostali přes Turecko znatelně poklesl v důsledku této dohody.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Paní europoslankyně ve svém tvrzení zaměňuje počty syrských uprchlíků v Turecku s celkovým počtem všech (ne jenom syrských) uprchlíků v této zemi. Registrovaných syrských uprchlíků je v Turecku podle informací Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky opravdu oněch 2,7 milionu (k 19. květnu 2016). Ovšem celkový počet uprchlíků všech národností registrovaných v Turecku je podle zprávy oddělení Evropské komise Humanitarian Aid and Civil Protection 3,1 milionu (k březnu 2016). Tato zpráva také upřesňuje, že zhruba 90% syrských uprchlíků v Turecku žije mimo prostředí uprchlických táborů.

Kvůli této záměně hodnotíme výrok jako zavádějící.

Evropská komise vydala 4. května prohlášení nazvané "Third Report on Progress by Turkey in fulfilling the requirements of its Visa Liberalisation Roadmap." V tom bylo identifikováno sedm podmínek, které musí být zturecké strany splněny, než bude možné přistoupit k bezvízovému styku mezi EU a Tureckem.

Oficiální Q&A k tomuto dokumentu vyjmenovává těchto sedm podmínek (u prvních dvou se jedná v podstatě jen o nesoulad v časových harmonogramech jejich zavedení):

- aktualizace tureckých biometrických pasů

- plná implementace podmínek ohledně znovupřijímání občanl třetích zemí

- implementace evropských doporučení pro boj s korupcí

- povýšení ochrany osobních údajů na úroveň evropských standardů

- zavedení formální spolupráce s Europolem

- nabídka soudní spolupráce členským státům EU

- revize turecké protiteroristické legislativy, především pak zavedení principu proporcionality

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Paní europoslankyně Charanzová srovnává schválené rezoluce EP k zprávám o pokroku v Turecku za rok 2014 a 2015. Text EP ke zprávě z roku 2014 je psán v optimistickém duchu a ve víře, že Turecko je na správné cestě ke splnění podmínek případného vstupu do EU, např: " (EP) vítá, že byl zvolen nejvíce inkluzivní a reprezentativní parlament v turecké historii, který odráží rozmanitost této země; oceňuje pevnost turecké demokracie a demokratický duch tureckých občanů, který se projevil ve velmi vysoké volební účasti."
Tón textu EP ke zprávě z roku 2015 je ale o poznání kritičtější, např.: "s ohledem na pokles úrovně dodržování zásad demokracie a právního státu v Turecku je hluboce znepokojen tím, že celkové tempo reforem se v Turecku v posledních letech výrazně zpomalilo a že v některých klíčových oblastech, jako je nezávislost soudnictví, svoboda shromažďování, svoboda projevu a dodržování lidských práv a zásad právního státu, došlo k opětovnému zhoršení situace."
K zmiňovanýmlidskoprávním problémům v Turecku dodejme, že v roce 2015 Turecko bylo na 149. místě z 180 hodnocených zemí v žebříčku World Press Freedom Index, že opoziční deník Zaman náhle ukončil svou kritiku Edoganovy vlády poté, co v březnu do budovy redakce vtrhal turecká policie, že v Turecku bylo v roce 2015 vězněno 14 novinářů a že shromažďovací právo bylo v roce 2015 soustavně a systematicky potlačováno.

Z důvodu zásadní změny tónu zpráv EP a protože k vyjmenovanému potlačování lidských práv v Turecku skutečně dochází, výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je označen jako pravdivý, protože ve středu 20. dubna Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR volila tajným hlasováním předsedu vyšetřovací komise k realizaci dostavby dálnice D47. Předseda volební komise Martin Kolovratník ve svém projevu zmínil, že se jedná již o čtvrtou volbu předsedy této komise, která byla ustavena již na podzim 2014.

Nyní, v dubnu 2016 byl při této čtvrté volbě pouze jeden kandidát na daný post a to kandidát za ČSSD poslanec Jan Birke. Birke potřeboval získat 78 hlasů ze 154 rozdaných hlasovacích lístků a získal přesně tento počet, což znamená, že byl zvolen předsedou dané vyšetřovací komise. Vzhledem k tomu, že toto hlasování bylo tajné, tak nelze říci kteří poslanci ze kterých stran kandidáta podpořili a kteří ne.

Služební zákon byl v souladu s požadavky Evropské unie přijat v dubnu 2002. Dle původního záměru měl účinnosti nabýt dne 1. ledna 2004 (s výjimkou některých okamžitě účinných ustanovení.) K tomu však nikdy nedošlo. Jeho účinnost byla několikrát posunuta:

zákonem č. 281/2003 Sb. na rok 2005, zákonem č. 626/2004 Sb. na rok 2007, zákonem č. 531/2006 Sb. na rok 2009, zákonem č. 381/2008 Sb. na rok 2012 a zákonem č. 445/2011 Sb. na rok 2015.

Dne 6. listopadu 2014 byl nakonec nahrazen novým zákonem o státní službě.

Ve dvanáctiletém mezidobí se pak služební zákon skloňoval hned několikrát.

Vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 navrhla odložení účinnosti zákona jako své úplně poslední rozhodnutí. Stalo se tak z důvodů finanční nákladnosti takového kroku, s čímž se ztotožnil i nově nastupující kabinet slovy ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Z programového prohlášení Paroubkovy vlády ani jiných zdrojů však nevyplývá, že by se na toto téma vedla intenzivní politická diskuze.

Druhá vláda Mirka Topolánka k diskuzi o služebním zákonu vytvořila v roce 2007 analýzu, z níž vyplývá, že prioritou vlády není rušit již vytvořené dílčí zákony. Zaměstnanecké vztahy měl nadále řešit zákoník práce, nový zákon bude řešit jen potřebné veřejnoprávníprvky. Dále budou jednotlivé části zákona obsahovat oblasti společné a diferencované pro jednotlivé typy úředníků. Původní úmysl vytvořit nový zákon do r. 2009 se však nenaplnil a v roce 2008 byla znovu posunuta účinnost stávajícího služebního zákona.

Vláda Petra Nečase ve svém programovém prohlášení z roku 2010 deklaruje úmysl vytvořit návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy. Z usnesení č. 647 z 31. srpna 2011 pak plyne, že vláda schvaluje věcný záměr zákona o úřednících a zaměstnancích veřejné správy a o vzdělávání ve veřejné správě. Zároveň zadává ministru vnitra vypracovat návrh zákona. O půl roku později schvaluje vláda teze zákona. Tento univerzální kodex byl však nakonec vyhodnocen jako nevyhovující. Účinnost zákona je naposledy odsunuta.

Výrok Jaroslava Faltýnka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou. V letech bezprostředně následujících po vstupu dosavadního služebního zákona v platnost nebyla diskuze nad novým služebním zákonem nikterak intenzivní, což je ovšem pochopitelné, neboť zákon v tu dobu stále nevstoupil v účinnost. V dalších letech však byla účinnost dále odsouvána nejen z důvodů finanční náročnosti provedení zákona, ale právě i kvůli diskuzi nad změnou jeho obsahu, respektive jeho nahrazením novým, rozdílně koncipovaným zákonem.

Zmíněné zákony byly skutečně schváleny v tomto volebním období. Je ale nutné připomenout, že zákon o registru smluv byl projednáván již v minulém volebním období, schválit jej však tehdejší sněmovna nestihla. Fakt, že byl zákon schválen poměrně brzy v tomto volebním období, lze přičíst k dobru ani ne tak vládě, jako široké parlamentní shodě, ke které jistě přispěla i kampaň protikorupčních organizací sdružených v Rekonstrukci státu. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Co se týká služebního zákon, je pravdou, že ten byl vstoupil v účinnost v tomto volebním období. Přijetí tohoto zákona řešíme v předchozím výroku předsedy Faltýnka. Schvalování zákona o registru smluv Faltýnek ovšem popisuje zavádějícím způsobem. Předně není pravda, že by v minulém období byl pouze diskutován.

V červnu 2012 předložila skupina poslanců v čele s Janem Farským novelu několika zákonů, které registr smluv zaváděly. Předloha se dostala do výborů, po pádu vlády Petra Nečase a následném rozpuštění Poslanecké sněmovny pak ovšem spadla pod stůl.

V tomto volebním období byl registr smluv znovu předložen do Poslanecké sněmovny a to jako jeden z prvních návrhů. Šlo o sněmovní tisk 42. Předkladateli nebyl vláda či poslanci koalice, ale šlo o poslance napříč politickým spektrem, jejich zástupci byl opět Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Šlo o jeden ze zákonů tzv. Rekonstrukce státu. Ta k tomu uvedla: " 160 nových poslanců se před volbami zavázalo, že zákon prosadí. Rekonstrukce státu je týden po volbách oslovila, aby se přidali k Janu Farskému a předložili návrh společně. Přidali se zástupci TOP09, KDU-ČSL a ANO."

V závěrečném hlasování 24. listopadu 2015 pak pro návrh hlasovalo 110 poslanců ze všech stran vyjma poslanců KSČM.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, koalice skutečně prosadila novou zákonnou úpravu regulace hazardu a také úpravu zdanění hazardu v České republice.

V roce 2011 byla schválena novela zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, účinná od 1. ledna 2012. Zákon předkládal Miroslav Kalousek coby ministr financí v Nečasově vládě. Tato novela zavedla 20% odvody z rozdílu mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami. Odvod je z 80 % příjmem obcí a z 20 % příjmem státu v případě výherních automatů, u ostatních druhů hazardu dostanou obce 30 %. Před zavedením této úpravy odváděly firmy část zisku na veřejně prospěšné účely. Kromě této úpravy ovšem nedošlo k regulaci hazardu ve smyslu úpravy lotereijního zákona a regulaci hráčského chování. V minulém období prošla vládní novela loterijního zákona (.pdf), která byla ovšem pouze dílčí.

Vládní návrh zákona o hazardních hrách skutečně v minulém týdnu schválila Poslanecká sněmovna. K tomu konkrétně došlo ve středu 14. dubna. Jde o změnu dosavadní právní úpravy hazardu, která byla schválena už v roce 1990 v loterijním zákoně.

Pokud se podíváme na hlavní cíle tohoto zákona, tak ten skutečně deklaruje snahu o značné zvýšení regulace hazardu. V důvodové zprávě (.pdf) návrhu je na straně 65 uvedeno: "Primární cíle nové právní úpravy týkající se hazardních her lze shrnout jednodušenásledujícím způsobem:

• efektivní výběr daní,
• ochrana sázejících a jejich okolí,
• zajištění opatření k předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojenýchs provozováním hazardních her,
• otevření českého trhu hazardních her pro provozovatele se sídlem v členském státě
• Evropské unie nebo státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářskémprostoru,
• úprava provozování hazardních her prostřednictvím internetu,
• nový postup povolovacího řízení,
• zavedení efektivního kontrolního mechanismu, a
• naplnění závěrů a doporučení Evropské komise pro regulaci hazardu.

Pro vyhodnocení cílů v rámci přezkumu účinnosti regulace lze stanovit jako základní
a konzervativní měřítko úspěchu regulace snížení počtu patologických hráčů o 10 % v období po zavedení regulace." Uveďme některé z bodů, které k výrazné regulaci oproti současnému stavu mají napomoct. Má jít zejména o limit možné prohry nebo tzv. karty hráčů. Co se týká zvýšení zdanění, navrhl Babiš zákon o dani z hazardních her. Sněmovnou pak prošla verze rozpočtového výboru (.pdf), který sazby na různé hry stanovuje na 35 a 23 % (v současnosti 23 a 28 % podle loterijního zákona).