ANO

Služební zákon byl v souladu s požadavky Evropské unie přijat v dubnu 2002. Dle původního záměru měl účinnosti nabýt dne 1. ledna 2004 (s výjimkou některých okamžitě účinných ustanovení.) K tomu však nikdy nedošlo. Jeho účinnost byla několikrát posunuta:

zákonem č. 281/2003 Sb. na rok 2005, zákonem č. 626/2004 Sb. na rok 2007, zákonem č. 531/2006 Sb. na rok 2009, zákonem č. 381/2008 Sb. na rok 2012 a zákonem č. 445/2011 Sb. na rok 2015.

Dne 6. listopadu 2014 byl nakonec nahrazen novým zákonem o státní službě.

Ve dvanáctiletém mezidobí se pak služební zákon skloňoval hned několikrát.

Vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 navrhla odložení účinnosti zákona jako své úplně poslední rozhodnutí. Stalo se tak z důvodů finanční nákladnosti takového kroku, s čímž se ztotožnil i nově nastupující kabinet slovy ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Z programového prohlášení Paroubkovy vlády ani jiných zdrojů však nevyplývá, že by se na toto téma vedla intenzivní politická diskuze.

Druhá vláda Mirka Topolánka k diskuzi o služebním zákonu vytvořila v roce 2007 analýzu, z níž vyplývá, že prioritou vlády není rušit již vytvořené dílčí zákony. Zaměstnanecké vztahy měl nadále řešit zákoník práce, nový zákon bude řešit jen potřebné veřejnoprávníprvky. Dále budou jednotlivé části zákona obsahovat oblasti společné a diferencované pro jednotlivé typy úředníků. Původní úmysl vytvořit nový zákon do r. 2009 se však nenaplnil a v roce 2008 byla znovu posunuta účinnost stávajícího služebního zákona.

Vláda Petra Nečase ve svém programovém prohlášení z roku 2010 deklaruje úmysl vytvořit návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy. Z usnesení č. 647 z 31. srpna 2011 pak plyne, že vláda schvaluje věcný záměr zákona o úřednících a zaměstnancích veřejné správy a o vzdělávání ve veřejné správě. Zároveň zadává ministru vnitra vypracovat návrh zákona. O půl roku později schvaluje vláda teze zákona. Tento univerzální kodex byl však nakonec vyhodnocen jako nevyhovující. Účinnost zákona je naposledy odsunuta.

Výrok Jaroslava Faltýnka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou. V letech bezprostředně následujících po vstupu dosavadního služebního zákona v platnost nebyla diskuze nad novým služebním zákonem nikterak intenzivní, což je ovšem pochopitelné, neboť zákon v tu dobu stále nevstoupil v účinnost. V dalších letech však byla účinnost dále odsouvána nejen z důvodů finanční náročnosti provedení zákona, ale právě i kvůli diskuzi nad změnou jeho obsahu, respektive jeho nahrazením novým, rozdílně koncipovaným zákonem.

Zmíněné zákony byly skutečně schváleny v tomto volebním období. Je ale nutné připomenout, že zákon o registru smluv byl projednáván již v minulém volebním období, schválit jej však tehdejší sněmovna nestihla. Fakt, že byl zákon schválen poměrně brzy v tomto volebním období, lze přičíst k dobru ani ne tak vládě, jako široké parlamentní shodě, ke které jistě přispěla i kampaň protikorupčních organizací sdružených v Rekonstrukci státu. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Co se týká služebního zákon, je pravdou, že ten byl vstoupil v účinnost v tomto volebním období. Přijetí tohoto zákona řešíme v předchozím výroku předsedy Faltýnka. Schvalování zákona o registru smluv Faltýnek ovšem popisuje zavádějícím způsobem. Předně není pravda, že by v minulém období byl pouze diskutován.

V červnu 2012 předložila skupina poslanců v čele s Janem Farským novelu několika zákonů, které registr smluv zaváděly. Předloha se dostala do výborů, po pádu vlády Petra Nečase a následném rozpuštění Poslanecké sněmovny pak ovšem spadla pod stůl.

V tomto volebním období byl registr smluv znovu předložen do Poslanecké sněmovny a to jako jeden z prvních návrhů. Šlo o sněmovní tisk 42. Předkladateli nebyl vláda či poslanci koalice, ale šlo o poslance napříč politickým spektrem, jejich zástupci byl opět Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Šlo o jeden ze zákonů tzv. Rekonstrukce státu. Ta k tomu uvedla: " 160 nových poslanců se před volbami zavázalo, že zákon prosadí. Rekonstrukce státu je týden po volbách oslovila, aby se přidali k Janu Farskému a předložili návrh společně. Přidali se zástupci TOP09, KDU-ČSL a ANO."

V závěrečném hlasování 24. listopadu 2015 pak pro návrh hlasovalo 110 poslanců ze všech stran vyjma poslanců KSČM.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, koalice skutečně prosadila novou zákonnou úpravu regulace hazardu a také úpravu zdanění hazardu v České republice.

V roce 2011 byla schválena novela zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, účinná od 1. ledna 2012. Zákon předkládal Miroslav Kalousek coby ministr financí v Nečasově vládě. Tato novela zavedla 20% odvody z rozdílu mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami. Odvod je z 80 % příjmem obcí a z 20 % příjmem státu v případě výherních automatů, u ostatních druhů hazardu dostanou obce 30 %. Před zavedením této úpravy odváděly firmy část zisku na veřejně prospěšné účely. Kromě této úpravy ovšem nedošlo k regulaci hazardu ve smyslu úpravy lotereijního zákona a regulaci hráčského chování. V minulém období prošla vládní novela loterijního zákona (.pdf), která byla ovšem pouze dílčí.

Vládní návrh zákona o hazardních hrách skutečně v minulém týdnu schválila Poslanecká sněmovna. K tomu konkrétně došlo ve středu 14. dubna. Jde o změnu dosavadní právní úpravy hazardu, která byla schválena už v roce 1990 v loterijním zákoně.

Pokud se podíváme na hlavní cíle tohoto zákona, tak ten skutečně deklaruje snahu o značné zvýšení regulace hazardu. V důvodové zprávě (.pdf) návrhu je na straně 65 uvedeno: "Primární cíle nové právní úpravy týkající se hazardních her lze shrnout jednodušenásledujícím způsobem:

• efektivní výběr daní,
• ochrana sázejících a jejich okolí,
• zajištění opatření k předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojenýchs provozováním hazardních her,
• otevření českého trhu hazardních her pro provozovatele se sídlem v členském státě
• Evropské unie nebo státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářskémprostoru,
• úprava provozování hazardních her prostřednictvím internetu,
• nový postup povolovacího řízení,
• zavedení efektivního kontrolního mechanismu, a
• naplnění závěrů a doporučení Evropské komise pro regulaci hazardu.

Vládní koalice skutečně předložila novelu zákona o střetu zájmů, v 1. čtení však v Poslanecké sněmovně byla projednána více než 2 roky po volbách. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

První oficiální zmínky o návrhu lze datovat až od uveřejnění Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2015 až 2017, schválené usnesením Vlády ČR 15. prosince 2014. Tato koncepce vycházela z předchozího ustanovení k základním směrům boje proti korupci v usnesení vlády z 4. června 2014. Do Poslanecké sněmovny šel návrh zákona až 30. července 2015, tedy téměř v polovině volebního období a 18 měsíců od jmenování vlády. K prvnímu čtení návrhu pak došlo za dalších 5 měsíců, v prosinci 2015. Faltýnek tedy korektně popisuje princip návrhu. Průběh legislativního procesu, který zatím zdaleka není u konce, však nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o tak prioritní návrh, jak předseda poslaneckého klubu hnutí ANO naznačuje.

Princip zákona o střetu zájmů není jen v transparentnosti majetku politiků, kteří jdou do politiky. Dle vlády a jí schválené protikorupční strategie je význam zákona popsán takto:

"Vzhledem k nedostatečné vymahatelnosti stávající právní úpravy zákazu střetu zájmů v praxi a naprosté převaze formalismu při zveřejňování majetkových přiznání bude ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu zpracován a předložen návrh novely zákona o střetu zájmů, který nastaví vyšší standardy transparentnosti příjmů a majetkových poměrů veřejných funkcionářů, včetně revize okruhu těchto subjektů, a zaměří se na důsledné vyloučení možného střetu zájmů v důležitých funkcích. Výsledkem bude mnohem účinnější úprava střetu zájmů reflektující mezinárodní standardy a kladoucí důraz na:

- zavedení povinnosti podávat přiznání již ke dni vzniku funkce,
- zefektivnění kontrolního mechanismu,
- zpřísnění sankcí,
- elektronizace majetkových přiznání,
- rozšíření okruhu bývalých funkcionářů, omezených při přechodu z veřejné do soukromé sféry (revolving door) a úprava podmínek tohoto omezení.

Kromě toho bude zavedeno také elektronické vyplňování a zveřejňování majetkových přiznání veřejných funkcionářů tak, aby k nim měla snadný přístup rovněž veřejnost. K dosažení výrazného kvalitativního posunu v otázce legislativního uchopení střetu zájmů přispěje zřízení Komise ke střetu zájmů."

Jak podrobněji popisujeme ve výroku Zbyňka Stanjury výše, účast ministrů na interpelacích je obecně skutečně celkem nízká. V následující tabulce je účast na ústních interpelacích vypočtelná na základě vlastních statistik, zpracovaných na základě stenoprotokolů ze sněmovny. Tam, kde došlo ke střídání ministrů ve funkci, byla délka funkčního období zohledněna ve výpočtu.

MinistrÚčastHerman94% Brabec79% Ťok74% Chládek68% Válková64% Jourová63% Stropnický62% Prachař60% Valachová60% Zaorálek59% Marksová59% Bělobrádek56% Jurečka56% Mládek50% Pelikán50% Šlechtová46% Dienstbier44% Chovanec35% Němeček35% Babiš32%

Ve čtvrtek 21. dubna byl na písemných interpelacích přítomen premiér Sobotka, který čelil písemné interpelaci Daniela Korteho. Z členů vlády se slova chopil také ministr kultury Herman. Zda byl na jednání přítomen ministr dopravy Ťok se nám nepodařilo dohledat.

Z jednání bylo omluveno 11 ministrů včetně Richarda Brabce z důvodu zahraniční cesty. Ministryně Šlechtová však mezi nimi nebyla a vzhledem k její účasti na zahájení výstavy v Lysé nad Labem nemohla být ani v Americe. Informovala o tom i na svém Facebooku. Výrok poslance Faltýnka tak hodnotíme jako nepravdivý.

Písemné interpelace jsou ve Sněmovně projednávány vždy ve čtvrtek mezi 9 a 11 hodinou. Doposud neprojednané písemné interpelace jsou na Milana Chovance, Mariana Jurečku a Andreje Babiše. Tito tři ministři byli z čtvrtečního jednání řádně omluveni.

Jak je patrné ze záznamů o hlasování v předchozím výroku předsedy Stanjury, všechny zmíněné body byly skutečně přijaty hlasy poslanců vládní koalice, resp. bez jejich podpory by nebyly přijaty. Výrok tady hodnotíme jako pravdivý.

Ve středu 20. dubna na 44. schůzi poslanecké sněmovny začali opoziční poslanci vyjmenovávat opoziční návrhy, které se ještě ve sněmovně neprojednaly. Jejich cílem byla změna programu schůze a zařazení těchto návrhů na program 44. schůze. Od 9:01 do 12:30 se projednávaly návrhy na změnu schůze, poté již byly zařazeny pevné volební body.

Laudát z TOP09 konstatoval, že " jestli chcete na veřejnosti tvrdit, že se chováte vůči opozici korektně a vstřícně, tak prosím vyhraďte alespoň jeden den v každém řádném zasedání Sněmovny, kdy skutečně bude šance, aby opoziční poslanci plnili Ústavou jim danou funkci a mohli přicházet s vlastními legislativními iniciativami."

Pozměňovací návrhy (.pdf) poslanců Chvojky (str. 7-10) a Plíška (str. 10-19) jsou obsaženy v zápisu z jednání sněmovního ústavně-právního výboru z 30. března.

Chvojkův návrh uvádí například, že "Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nesmí být ovládající osobou obchodní korporace." (str. 8). Zmiňovaným funkcionářem je podle zákonač. 159/2006 Sb. o střetu zájmů právě člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády.

Přijatý návrh poslance Plíška vkládá do původního znění zákona nový bod č. 17, který se týká omezení možnosti obchodní společnosti na získání veřejné zakázky, má-li v ní zmiňovaný veřejný činitel uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů či osoba jím ovládaná podíl alespoň 25 % účasti společníka (str. 11). Oba přijaté návrhy tedy mají ambici omezit podnikání nebo držení majetku členy vlády.

Je tedy zjevné, že oba návrhy směřují k omezení možnosti podnikání pro členy vlády.

Žádná taková proklamace se skutečně ve "volebním heslu" či volebním programu ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 neobjevila. Férovost či neférovost konání sociální demokracie ponecháme stranou.

Klíčové ovšem je, že pozměňovací návrhy (.pdf) k návrhu zákona ani vládní návrh (.pdf) samotný nenesou znaky retroaktivity, tudíž nezasáhnou momentální politickou garnituru. Podobné tendence nelze vidět ani v přechodných ustanovení, které pouze upravují doposud fungující evidenční a informační povinnost veřejných činitelů pro účely této novely. Zákaz retroaktivity je jedna z klíčových zásad právního státu, jak je blíže rozebráno v kauze Melčák. Návrhy tedy nepočítají s tím, že by se podmínky pro podnikání politiků "měnily v průběhu hry." Ostatně totožné slovní spojení použil sám autor klíčového pozměňovacího návrhu, kterému ČSSD vyjádřila podporu. Poslanec Chvojka je s Jaroslavem Faltýnkem zajedno v tom, že nelze pravidla měnit v průběhu hry, neboť je to dle něj protiústavní.

Tato jednota však bohužel znamená, že ověřovaný Faltýnkův výrok je nepravdivý co do tvrzení, že ČSSD "mění pravidla v průběhu hry." Ani z návrhu novely, ani z úst tvůrců pozměňovacích návrhů neplyne, že by se měl vztahovat na kteréhokoliv z aktuálně činných funkcionářů.