ANO

Fakt, že KDU-ČSL veřejně vyzývá některého z ministrů ANO ke zvážení odstoupení z funkce "co týden", je zveličování. Podobných momentů se za více než 2 roky existence koalice stalo velmi málo.

Nejpřesněji Stropnického popis sedí na výzvu předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka právě vůči Stropnickému. Vicepremiér uvedl, že ministr obrany by měl zvážit setrvání ve funkci, a to v souvislosti s tím, že Stropnický veřejně potvrdil výměnu 5 unesených Čechů v Libanonu za Fajáda. Tento apel přišel v únoru 2016.

Nověji pak Bělobrádek během cesty v USA uvedl ke kauze Čapí hnízdo, resp. k Babišově projevu před poslanci v této věci: " Domnívám se, že tu trestněprávní záležitost musí skutečně dořešit OLAF (Evropský úřad proti podvodům) a policie, nicméně vidím to jako etický problém, ale to si musí vyhodnotit pan Babiš, hnutí ANO a především voliči. "

V druhém případě KDU-ČSL přímo Babiše k rezignaci nevyzvala, navíc kromě těchto případů nejsou již další dohledatelné, výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme na základě porovnání podobných smluv o spolupráci s Čínskou lidovou republikou, které podepsaly země jako Německo, Velká Británie či USA. Tyto dohody skutečně obsahují podobná ustanovení ohledně lidských práv jako ta česká.

Společné prohlášení o navázání strategického partnerství mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, dokument, který byl podepsán při příležitosti návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice, se lidským právům věnuje v následujících článcích:

"X. Obě strany potvrdily společný závazek ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnosti a vzájemné úcty."

"XV. Obě strany zastávají názor, že účely a zásady Charty Organizace spojených národů musejí být dodržovány, a jsou připraveny posilovat kontakty a spolupráci v OSN a jiných mezinárodních organizacích. Zavazují se společně prosazovat mezinárodní a regionální mír, bezpečnost, lidská práva a rozvoj a podporovat mezinárodní spolupráci a mírové urovnání mezinárodních sporů, jež by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost."

Podobné ustanovení najdeme například i v deklaraci, kterou s Čínou podepsalo Německo v roce 2014 (článek 4):

"Obě strany jsou ochotny posílit vzájemné porozumění v jejich vývoji a prohloubit politickou důvěru. Obě strany si uvědomují důležitost podpory a ochrany lidských práv a právního státu a jsou připraveny zintenzivnit dialog o lidských právech a právním státě, zvláště ve společně odsouhlasených prioritách, na základě rovnosti a vzájemného respektu."

Ve Společném prohlášení o budování strategického partnerství pro 21. století (UK-China Joint Statement on building a global comprehensive strategic partnership for the 21st Century), které podepsala Čína a Velká Británie v roce 2015, se o lidských právech píše následující:

"Obě strany posílí vzájemný respekt a porozumění a budou pokračovat ve spolupráci na dodržování lidských práv a právním státu."

Poněkud ostřeji formulovaný článek obsahuje Společné prohlášení USA a Číny z roku 2011 (článek 7):

"Spojené státy a Čína opakují svůj závazek k podpoře a ochraně lidských práv i přesto, že jejich pohledy na tyto věci vykazují značné odlišnosti. Spojené státy zdůraznily, že podpora lidských práv a demokracie jsou důležitou součástí jejich zahraniční politiky. Čína zdůraznila, že by se nikdo neměl vměšovat do vnitřních záležitostí žádného státu. Spojené státy a Čína podtrhují, že každá země a její lid má možnost vybrat si vlastní cestu a všechny ostatní země by měly respektovat tuto volbu rozvoje. V duchu rovnosti a vzájemného respektu, v zájmu podpory a ochrany lidských práv v souladu s mezinárodními dohodami se obě strany dohodly uspořádat další kolo Dialogu o lidských právech před třetím kolem Dialogu o strategii a ekonomice."

Čínský prezident Si Ťin-pching je v současnosti na návštěvě ve Spojených státech, je tedy možné, že během této návštěvy dojde k podpisu jiné dohody. Prozatím vycházíme z dokumentů, které jsou v tuto chvíli k dispozici.

Sám Karel Schwarzenberg na konci dubna 2014 pro server Idnes uvedl: " Česká republika, ale i Československo vždy uznávaly jednotu Číny. Bylo by ale žádoucí, aby Tibet i další oblasti Číny dostaly větší autonomii. "

Je také pravdou, že Česká republika neuznala tibetskou exilovou vládu.

Jedná se o pozměňovací návrh k novele zákona o střetu zájmů. Úplné znění tohoto návrhu však na webu Poslanecké sněmovny mezi předloženými písemnými pozměňovacími návrhy není dostupné. Z tohoto důvodu je také neověřitelný jeho případný rozpor s Ústavou nebo Listinou základních práv a svobod. Návrh již však na svém jednání podpořil ústavně-právní výbor, kde převládl názor, že ústavě neodporuje.

Česká televize ve své zprávě z 22. března 2016 uvedla, že mj. o tomto návrhu zástupci koaličních stran toho dne jednali, avšak bez přítomnosti předsedů ANO a KDU-ČSL. Další plnohodnotná koaliční rada by se dle plánu aktivit místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL Bělobrádka měla konat ve čtvrtek 7. dubna.

Místopředseda lidovců Marian Jurečka pro Deník Referendum uvedl, že by do jednání koalice jeho strana měla mít vypracované právní stanovisko o možném rozporu s ústavou. Další z lidoveckých místopředsedů Jan Bartošek pro Český rozhlas (v čase 28:50) uvedl, že v případě, že toto právní stanovisko neshledá rozpor s ústavou, tak se mu návrh jeví jako smysluplný.

Česká tisková kancelář uvádí, že dle tohoto návrhu by "člen vlády nesměl být ovládající osobou ve firmách. Musel by skončit do dvou měsíců po nástupu do funkce v kabinetu Ovládajícími osobami jsou především vlastníci, kteří mají alespoň 40 procent hlasovacích práv. V případě porušení zákona by takový člen vlády navíc ztratil ve firmě podle Chvojkova návrhu hlasovací práva, neměl by podíl na zisku, společnost by nemohla dostat žádnou státní pomoc, například dotace. Další část poslancova návrhu by pod podobnými sankcemi zamezila členům vlády vlastnit média, konkrétně televizní a rozhlasové stanice a periodický tisk. Televizní a rozhlasové společnosti by navíc mohly přijít o vysílací licenci."

Premiér Bohuslav Sobotka vystoupil ve čtvrtek 31. března 2016 v rámci pracovní cesty do Spojených států amerických v think-tanku Brookings Institution. Na webu vlády je k dipozici přepis Sobotkova projevu, ve kterém se jednoznačně přihlásil k myšlence společné Evropy a transatlantického partnerství.

V úvodu projevu se odkazoval slova pronesená v Kongresu Václavem Havlem.

"Hovořil o Evropě, v níž budou hranice mezi státy hrát čím dál menší roli, až zcela zaniknou. Tato vize se na sklonku jeho života začala úspěšně naplňovat. Evropa se stabilizovala nejen ve střední a východní Evropě, ale i na západním Balkáně, který předtím v devadesátých letech zažil krvavé konflikty." Upozornil, že žádný z výdobytku stabilizace politické situace, svobody a míru není samozřejmý.

"Bohužel, jak jsem již jednou říkal, žádný z těchto výdobytků není samozřejmý. V poslední době se tato skutečnost ukazuje naplno. Evropa dnes bojuje s problémy na mnoha frontách – byla to řecká dluhová krize, byla to ilegální anexe Krymu a vojenská destabilizace východní Ukrajiny, občanská válka v Sýrii, Islámský stát, tím inspirovaný terorismus a také migrační a uprchlická krize." Předseda vlády zmínil nacionalistické tendence a možný odchod Velké Británie jako hrozby, které Evropu straší.

"Velké množství Evropanů je dnes zklamaných a má strach z dalšího vývoje, rostou nacionalistické tendence a roste i volání po radikálních řešeních. Důsledkem jsou nejen nebezpeční radikálové v mnoha parlamentech, ale i sílící diskuse o dezintegraci a rozvolňování Evropské unie. Tím nejvíce viditelným příkladem je možný odchod Velké Británie z Unie, který, pokud by se stal skutečností, by mohl znamenat přelom dosavadního vývoje evropské spolupráce po druhé světové válce. V sázce je vnitřní soudržnost Evropy. Tato soudržnost byla velmi složitě budována a vyjednávána od padesátých let minulého století a završena rozšířením Evropské unie o státy bývalého východního bloku včetně České republiky." Premiér řekl, že žádný z problémů nelze v Evropské unii řešit izolovaně a otevřeně se přihlásil k myšlence celoevropské spolupráce.

"Žádný evropský stát není dnes schopen úspěšně čelit výzvám a úkolům, které před námi stojí, a žádný evropský stát není schopen je řešit izolovaně. Žijeme v propojeném světě, a pokud nechceme Evropu marginalizovat, musíme se v něm pohybovat společně. Proto se Česká vláda hlásí k myšlence evropské integrace a prohlubování spolupráce v rámci Evropské unie. Tváří v tvář všem vyjmenovaným výzvám je celoevropská spolupráce jedinou volbou, která podle mého názoru vede ke stabilitě, prosperitě, obhájení místa Evropy ve světě i podpoře hodnot, na nichž naše civilizace stojí."

Kromě evropských záležitostí zmínil v závěru svého projevu i potřebu transatlantického spojenectví.

"Na obou březích Atlantiku je možné slyšet hlasy, které zpochybňují transatlantické partnerství. A myslím si, že investice do této spolupráce je potřeba - a to nejenom vynaložením politického kapitálu, ale především posilováním kontaktů mezi běžnými Evropany a běžnými Američany. Je proto třeba povzbudit zájem o dění na obou březích Atlantiku a ochotu se vzájemně poslouchat a uvědomit si význam atlantického partnerství, také proto jsem přijel v těchto dnech na návštěvu Spojených států."

Rakouský ministr obrany na jednání ministrů skutečně prohlásil, že Rakousko má v plánu společně s Itálií rozmístit vojáky v Brenneru. Tato akce má být přitom odpovědí na očekávaný nárůst počtu migrantů směřujících dál na sever Evropy. O výsledcích jednání informovala například agentura Reuteurs.

Rozchází se tak s názorem německé kancléřky Merkelové, která je kritická vůči zpřísněným hraničním kontrolám v EU. Ještě na konci loňského roku přitom měla Merkelová podporu Rakouska, zejména díky spolupráci s kancléřem Faymannem. Rakouský kancléř ještě v září 2015 kritizoval maďarskou politiku stavění plotů a hraničních stráží, přičemž v současné době ji následuje. Informovalo o tom německé seriózní médium Deutche Welle.

Mezi další restriktivní opatření Rakouska patří omezení počtu přijímaných žádostí o azyl.

Novou protiimigrační rétoriku a kritiku německého přístupu potvrzuje prohlášení rakouského ministra zahraničí Kurze: „Rád bych jasně sdělil Evropě, zejména Německu, že zvací politika musí být ukončena.“

Restriktivní opatření zavedlo Rakousko před únorovým summitem EU, kdy potvrdilo shodu s východními státy EU a Balkánem ve snaze uzavřít hranice mezi EU a Řeckem. Rakousko se tak připojilo k Sobotkou navrhovaném záložním plánu, na kterém se V4 shodla na únorovém summitu v Praze. V4 přitom vyzvala ostatní členské státy EU k zastavení migračního proudu.

V únoru letošního roku požádalo Německo, Řecko a Turecko NATO o pomoc při řešení migrační krize, a to především s monitorováním pašeráckých tras. O pár dnů později již NATO pověřilo tři své bojové lodě úkolem hlídat Egejské moře.

Námořní síly NATO (tzv. SNMG2) tak již v únoru zahájily přesun do tureckých a řeckých vod, kde mají pomoci EU monitorovat situaci. V současné době je v Egejském moři 7 fregat NATO. První lodí, která se zapojila do akce, je německá fregata BONN s velitelem mise Jörgem Kleinem. Jak správně uvádí Stropnický, mezi další země zapojené do SNMG2 patří Kanada, Turecko, Řecko, Velká Británie, Holandsko a Francie.

Velikost bojových lodí NATO je skutečně větší, než lodě, které má k dispozici Frontex. Pro srovnání přikládáme fotografie německé fregaty BONN z námořních sil NATO a řecké hlídkové lodi zapojené do mise agentury Frontex.

BONN. Zdroj: NATO

Řecká hlídková loď. Zdroj: Frontex

Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, neboť EU ani NATO zatím nepublikovaly žádný report hovořící o tom, zda se silám NATO v Egejském moři daří či nedaří omezovat pašeráky osob. Namísto toho se objevují kritiky zapojení vojenských lodí NATO do akcí na Egejském moři. Ty jsou skeptické vůči schopnosti lodí odstrašit pašeráky a jejich přítomnost může zvýšit ohrožení života uprchlíků s nárokem na azyl. Německý ministr zahraničí například prohlásil, že: "NATO nemůže hrát žádnou roli ve snaze zvládnout migrační krizi."Organizace Doktoři bez hranic zase upozorňuje, že: "zapojení NATO do monitorování nelegálního překračování hranic je nebezpečně krátkozraké. Lidé budou i nadále riskovat své životy při hledání bezpečí a ochrany, a to bez ohledu na to, jaké překážky jim EU a NATO položí do cesty."

Zda V4 či konkrétně ČR přímo přispěly obratu rakouské imigrační politiky nemůžeme korektně potvrdit/vyvrátit. Rakouská změna postoje a následná shoda s ČR v otázkách řešení migrační krize je však jistá. Informovala o tom česká i zahraniční média. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

13. února 2015 předseda ODS řekl ve Sněmovně: „Pan předseda Mihola se zeptal, kdo to připravoval a proč jsme to nedělali. Já mu rád odpovím. Připravoval jsem to já. Ten školský zákon, který tady předkládá pan ministr Chládek, a je to tak dobře, byl z velké části připraven pod mým vedením na Ministerstvu školství. To je správná kontinuita.“

Současní odpůrci inkluzivního vzdělávání z řad poslanců skutečně během projednávání nevystupovali právě proti dané věci. Řešili buď jiné aspekty školského zákona (např. domácí vzdělávání nebo pedagogický registr) nebo dokonce pro daný zákon aktivně hlasovali.

Novela školského zákona, která obsahuje i změny v inkluzivním vzdělávání, byla v Poslanecké sněmovně projednávána jako sněmovní tisk 288. V rámci projednávání k němu vystoupila řada poslanců z různých stran se svými stanovisky.

Server Parlamentní listy přinesl anketu různých politiků, kteří se k inkluzi vyjádřili. Reagovali na prohlášení prezidenta Zemana, který uvedl v rádiu Frekvence 1: „pokud inkluze skutečně začne, tak to bude jeden z mnoha nezdařených experimentů v našem školství, který dětem i učitelům uškodí.“

Řada z nich napříč politickým spektrem inkluzi v polovině února 2016 silně kritizovala. Nabízíme tedy jejich vyjádření konfrontovaná s jejich postoji během samotného projednávání daného zákona.

Tomio Okamura: „Nesouhlasím s vládním rozhodnutím zavádět od letošního září další inkluzi do škol.“ Během projednávání školského zákona poslanec Okamura nevystoupil na plénu Poslanecké sněmovny ani jednou, jak dokládají stenozáznamy z prvního, druhého i třetího čtení. Uveďme, že v době schválení (13. února 2015) byl Okamura stále předsedou hnutí Úsvit a byl tedy nadán přednostním právem, mohl tak vystoupit kdykoli. V konečném hlasování pak Tomio Okamura tento zákon navíc podpořil svým hlasem.

Ze současných členů hnutí Úsvit proti inkluzi vystoupil i předseda poslaneckého klubu Marek Černoch. Ten pro výše citovaný server uvedl: „My v Úsvitu na to máme stejný názor jako prezident. Nesouhlas s inkluzí máme dokonce přímo v programu.“ Během projednávání však Černoch (stejně jako Okamura) vůbec k danému zákonu nevystoupil. Navíc ze záznamu je patrné, že všichni členové Úsvitu, kteří byli přítomni finálního hlasování, školský zákon podpořili. Podobný názor jako Černoch vyjevil také poslanec Fiedler, který pro daný zákon nakonec hlasoval.

Další politik, který v současnosti odmítá inkluzi, je předseda ODS Petr Fiala. Ten na svém twitterovém účtu uvedl, že „inkluze ve školství je dalším příkladem sociálního inženýrství této vlády.“

19. září 2014 (tedy v 1. čtení návrhu školského zákona) Fiala v Poslanecké sněmovně řekl: „Abych nebyl nespravedlivý, jedna koncepční věc tam je a tato koncepční věc je rozvíjena správným směrem, a to je ten § 16, tedy systém podpory žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, kde skutečně dochází k určité individualizaci a kde je to hodně složité, kdybych to měl říci jednoduše v jedné větě, kde se odstupuje od toho, že se k žákům přistupuje podle typu znevýhodnění, ale nyní se k nim bude přistupovat spíše podle individuálních potřeb. Ten směr je správný, ale zrovna tato část vyvolává, a to si tady ve Sněmovně taky musíme říct, největší nedůvěru nebo obavy odborné veřejnosti a učitelů, jak to vlastně bude realizováno. Jednak tu hrozí určitá možnost zneužití při tom individuálním posuzování, ale to jde třeba odstranit nějakým dalším vylepšením. Ale to, co tu opravdu hrozí, je, že systém nebude použitelný, protože nebude financovatelný. A tady by nám mělo být panem ministrem školství jasně řečeno, z jakých zdrojů a jak bude ten změněný systém podpory žáků se specifickými potřebami financován.“

Fiala tedy vznesl otázku na možné financování (neřešil tedy přímo ohrožení kvality), nicméně kromě 1. čtení se k dané věci už nevyjádřil a v rámci finálního projednávání jako problematické řešili poslanci ODS zejména problematiku domácího vzdělávání na druhém stupni.

Dalšími politiky, kteří souhlasili v rámci dané ankety s názorem prezidenta Zemana, totiž že „pokud inkluze skutečně začne, tak to bude jeden z mnoha nezdařených experimentů v našem školství, který dětem i učitelům uškodí,“ byli předsedové TOP 09 a Starostů a nezávislých, Miroslav Kalousek a Petr Gazdík.

Kalousek uvedl: „Po dlouhém čase mám důvod s panem prezidentem zcela souhlasit. Navrhovanou inkluzi pokládám za velmi špatný krok. Ono to nepoškodí jenom nadané žáky, kteří budou zpomalováni, ale poškodí to i ty hendikepované, protože budou v prostředí, kde nezažijí úspěch. A když nezažijete úspěch, tak vás to demotivuje. To je krok, který nepřinese nikomu nic a poškodí úplně všechny.“ Gazdík se omezil na „má pravdu pan prezident!“

Oba pánové jsou členy poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové. Během projednávání daného zákona ani jeden z nich (ostatně ani další člen klubu) nevystoupil v rozpravě s žádným příspěvkem, který by inkluzi zpochybňoval (viz stenozáznamy výše). V hlasování oba byli proti tomuto zákonu, tento postoj však byl zdůvodněn tak, že návrh omezuje možnost domácího vzdělávání. Ve 3. čtení tento postoj artikulovala za klub TOP 09 a Starostové např. poslankyně Nina Nováková.

Ta uvedla 11. února 2015 v Poslanecké sněmovně: „Chtěla bych říci, jestli na tom stojí, na registru pedagogických pracovníků a na neschválení individuálního vzdělávání na druhém stupni – které, znovu říkám, se týká do tisíce dětí –, jestli kvůli tomu je ochotno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zahodit ten naprosto pozitivní § 16, který je pozitivním průlomem v přístupu k žákům, kteří mají nějaké specifické potřeby, tak my toho velmi litujeme, ale přesto, pokud nebude splněna podmínka individuálního vzdělávání, pokud z § 16a nevypadne odstavec 5, který je velmi dlouze prodiskutován, tak poslanecký klub TOP 09 nemůže podpořit tuto novelu. A je nám to velmi líto, protože - znovu opakuji - § 16 (podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami - pozn. Demagog.cz) obecně považujeme za velice pozitivní průlom.”

Dalšími, kdo podpořili v citované anketě názor prezidenta, byli poslanci Schwarz, Dolejš, Hovorka, Rais, Koskuba, Foldyna, Huml, Fichter. Všichni jmenovaní jsou vládními poslanci a pro daný zákon ve 3. čtení zvedli ruku. Navíc ani jeden ze zmíněných pánů nevystoupil během celého projednávání proti inkluzivnímu vzdělávání, jak dokládají stenoprotokoly ze všech tří čtení (viz výše).

Konečně souhlas s negativním postojem Zemana k inkluzi sdílejí rovněž poslanci KSČM, Marta Semelová a Vojtěch Adam. Předně je třeba uvést, že oba návrh školského zákona podpořili. Během jednání v 1. čtení Semelová uvedla: „K § 16(podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami – pozn. Demagog.cz), to znamená podpůrné opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tady bylo řečeno víc než dost. Já tam řadu těch kroků velice vítám, myslím si, že je dobře, že jsou tam i podpůrná opatření toho nižšího stupně, kdy bude moci rozhodovat pedagog na základě znalosti těch dětí, kdy nebude muset být zbytečné papírování. Na druhou stranu mě mrzí, že během tří nebo čtyř dnů došlo ke změnám v tom smyslu, že varianta, která byla připomínkována Asociací speciálních pedagogů, kraji a dalšími, byla po jednání vlády pozměněna. Tady si myslím, že je potřeba opravdu diskutovat s odborníky, protože není možné, aby žáci, kteří potřebují být zařazeni rovnou do speciálních škol nebo tříd, procházeli celým tím martyriem tak, jak je tady uvedeno.“