Bohuslav Svoboda
Za dobu,co jsem měl možnost sestavovat rozpočty, sestavoval jsem tři, tak celková úspora je 6 miliard.
Výrok Bohuslava Svobody hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat informace, z nichž by se dalo jasně určit kolik peněz bylo na pražském magistrátu uspořeno.
Bohuslav Svoboda vykonával funkci primátora hl. m. Prahy od 30. listopadu 2010 do 23. května 2013, tudíž je pravdou, že nesl zodpovědnost za tři jednotlivé rozpočty, a to na roky 2011, 2012 a 2013.
Dle informací dostupných z oficiálních webových stránek pražkého magistrátu činila úspora v rozpočtu na rok 2011 (.pdf) celkem 735 mil Kč. V rozpočtu na rok 2013 (.pptx) činí úspora 1,1 mld. Kč. Nicméně úspora v rozpočtu na rok 2012 není veřejně známá.
Pan náměstek Hudeček říká, že jsme zadluženi a že stojíme na kraji propasti. Bohužel ta čísla nezná. Říká, že máme 36 miliard dluhu, my máme 30,5.
Na základě informací ze zpravodajských článků a dat Ministerstva financí České republiky hodnotíme výrok Bohuslava Svobody jako pravdivý.
Jak uvádí například zpravodajský server České televize, Tomáš Hudeček se skutečně vyjádřil podobnými slovy k zadluženosti města Prahy. Dle serveru metro.cz 17. května 2013 doslova uvedl, že tím, že zadluženost Prahy v minulém roce vzrostla na 36,5 miliardy a stále narůstá, "jsme na hraně útesu, přepadli jsme a držíme se za pár větviček, které začínají praskat a dlouho nás neudrží, pokud se nezačneme škrábat zpátky."
Dluhy jednotlivých krajů a hlavního města Prahy je možné najít na webových stránkách ministerstva financí v sekci Hospodaření státu. Jak je po označení hlavního města na mapě (zcela dole) patrné z grafu, poslední uvedený údaj, dluh za rok 2012, činil konkrétně 31 242 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že v následujících minutách Tomáš Hudeček v diskuzi upravil svůj výrok ohledně daní a shodl se v této souvislosti s Bohuslavem Svobodou na jeho výši v podobě 30,5 miliard (tedy bez započítání dluhu Dopravního podniku hlavního města Prahy), rozdíl ve výši dluhu za rok 2012 a jeho aktuálním stavem je v tomto kontextu poměrně zanedbatelný.
A to naše zadlužení je nižší než zadlužení do roku 2008. 2009, 2010, 2011 dluhy Prahy byly nižší.
Rozvahy, účetní uzávěrky a zprávy o plnění rozpočtu města výrok Bohuslava Svobody potvrzují.
V hodnocení vycházíme z výročních údajů o závazcích hl. m Prahy za roky 2007 (.xls, list Závazky 2007), 2008 (podobně), 2009 (podobně), 2010 (.doc, s. 4), 2011 (.pdf, s. 4) a 2012 (podobně). Konec roku 2012 je přitom poslední období, ke kterému máme přesné údaje.
Zastupitel Svoboda tvrdí, že zadlužení Prahy činí 30,5 mld. korun. Počítá tedy mezi "zadlužení" pouze dlouhodobé dluhopisy a bankovní úvěry města (nikoli např. přijaté zálohy a závazky dodavatelům). Výše takto počítaného dluhu se přitom vyvíjela následovně:
Dluhopisy Úvěry Součet 2007 14 849 16 555 31 404 2008 14 964 16 217 31 181 2009 9 499 15 838 25 337 2010 9 260 17 289 26 549 2011 9 386 16 524 25 910 2012 9 274 21 264 30 538
Je vidět, že dokonce i bez započítání vlivu inflace je celkový objem těchto dlouhodobých závazků Prahy stále nižší, než před rokem 2008.
Jan Zahradil
Evropský parlament se vlamuje do dohody, učiněné mezi členskými státy EU a zpochybňuje záruku danou českému prezidentovi před jeho podpisem Lisabonské smlouvy.
Výrok Jana Zahradila o dohodě učiněné mezi členskými státy EU hodnotíme jako pravdivý.
Dohoda mezi státy byla uzavřena, její naplnění však přímo Evropský parlament neovlivňuje. Ten má v ratifikačním procesu pouze konzultační roli.
Ze závěrů (.pdf, s. 2) jednání Evropské rady v Bruselu 30. října 2009 vyplývá, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (.pdf, s. 14).
V něm se představitelé členských států se dohodli, že protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království bude upraven a použije se na Českou republiku.
Existuje tedy závazek (.pdf, s. 6) mezi představiteli států a vlád vložit protokol k příští přístupové smlouvě. Jestli bude v takovéto podobě smlouva ratifikována, záleží na výsledku jednotlivých ratifikačních procedur členských států.
Ratifikace smlouvy neleží na Evropském parlamentu, ale na Radě EU, která není povinna řídit se stanovisky Evropského parlamentu. V dalším kroku musí být smlouva ratifikována národními parlamenty členských států. Nicméně pomineme-li expresivnost Zahradilova výroku, je nepochybné, že EP zaujal k otázce, která byla členskými státy dohodnuta, negativní postoj.
Andrea Češková
"Jestli je něco nejasného, je to právě Listina a její vágní a široké formulace. Česká republika má naopak ve svém ústavním pořádku zakotvenu Listinu základních práv a svobod, která poskytuje občanům dostatečnou právní ochranu. I evropská Listina základních práv pro Českou republiku platí, Protokol neznamená žádnou výjimku. Jen má zabránit Soudnímu dvoru EU rozšiřovat své rozhodování v oblastech, které mu nepřísluší."
Nejprve je nutné upřesnit, jakou část výroku budeme hodnotit. Konstatování toho, že Listina základních práv Evropské unie (pro Českou republiku závazná součást primárního práva EU) obsahuje "vágní a široké formulace", a dále také prohlášení, že Listina základních práv a svobod (součástí ústavního pořádku České republiky) "poskytuje občanům dostatečnou právní ochranu" ověřit nemůžeme, neboť zhodnocení těchto výroků je otázkou "politickou" (Debatu o výčtu "základních práv" je možné doložit různými právními rozbory. Jejich zhodnocení je však vždy otázkou ideového rámce a interpretace.).
Hodnotit tedy budeme zbylou část výroku. K tomu nám pomohou závěry analýzy Listina základních práv Evropské unie a česká. „výjimka“ z Listiny (.pdf) Mgr. Marka Chmela a JUDr. Jindříšky Syllové, Csc. z Parlamentního institutu, kde je konstatováno následující: "Protokol č. 30 Lisabonské smlouvy a tedy i "český" protokol, pokud bude začleněn do smluvního základu EU, vytvoří pro Soudní dvůr více explicitních překážek, pokud by snad chtěl rozšířit pravomoci EU i mimo dosud dané hranice a aplikovat Listinu základních práv EU jako obecně a přímo účinné právo EU. Zároveň je nutno konstatovat, že Česká republika začleněním do Protokolu č. 30 o žádná práva (ve srovnání s ostatními členskými státy EU) nepřichází. Vnitrostátní soudy i Soudní dvůr nebo další orgány budou moci použít všechny ustanovení Listiny základních práv EU pro interpretaci výkonu všech smluvních pravomocí Unie jako v České republice, tak ve shodném rozsahu v ostatních členských státech."Z dalších analýz s obdobnými závěry viz např. texty Mgr. Huberta Smekala, M.A., Ph.D. a Mgr. et Mgr. Heleny Bončkové, LL.M. zde (.pdf) a zde (.pdf).
Na základě uvedeného závěru analýzy Parlamentního institutu hodnotíme výrok jako pravdivý.
Oldřich Vlasák
Jsou to už skoro čtyři roky, co se nejvyšší představitelé členských států dohodli, že se Česká republika připojí k protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU.
Na summitu Evropské rady 30. října 2009 byl přijat protokol (.pdf, příloha I), kterým se Česká republika skutečně připojuje k protokolu č. 30 (.pdf) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království. Od tohoto data v době ověřování výroku (23.5. 2013) uplynuly 3 roky a necelých 7 měsíců, tedy skutečně skoro 4 roky.
Milan Cabrnoch
Jak připomíná europoslanec Milan Cabrnoch, Česká republika se podle dohody z roku 2009 měla připojit k Protokolu současně s ratifikací vstupu Chorvatska do EU, která už ale proběhla.
Výrok hodnotíme na základě veřejných informací z webu euroactiv.cz a iDnes.cz jako pravdivý. Summit EU 29. října 2009 odsouhlasil tzv. "Klausovu výjimku" z Lisabonské smlouvy. Ratifikace protokolu oddělující danou výjimku měla proběhnout paralelně s přístupovou smlouvou Chorvatska do EU. Ta, jak uvádí výrok, proběhla a Chorvatsko se od 1. července 2013 stane členem EU. Co se týče zapojení ČR do Protokolu, tuto otázku řeší výrok výše.
Tomáš Chalupa
Dneska v České republice takto využíváme něco přes 30% a my říkáme, a je to jak v zákoně, tak ve strategii, tak to, co jsme sdělili jako dlouhodobou strategii do Bruselu, tak v koncepci životního prostředí, tak říkáme, že bychom se chtěli dostat k oněm kýženým padesáti procentům. (v recyklaci - pozn. Demagog.cz)
Tomáš Chalupa hovoří o procentu materiálově využitých komunálních odpadů. Dle Zprávy o životním prostředí z roku 2011 bylo materiálově využito 30,8 % komunálního odpadu (viz str. 32 uvedeného dokumentu).
Cíl dosáhnout 50% podílu materiálového využití komunálních odpadů můžeme najít ve Státní politice (.pdf) životního prostředí pro období 2012-2020 (viz str. 33).
Bohužel se nám nepodařilo dohledat uvedený cíl ani v Zákoně o odpadech, ani v jeho novele. Nepodařilo se nám dohledat ani ministrem zmiňovanou strategii a dlouhodobou strategii, která byla dle jeho slov poslána do Bruselu.
Jelikož je ale závazek 50 % zmíněn v aktualizované Státní politice životního prostředí, hodnotíme výrok ministra Chalupy jako pravdivý.
...říkáme, že bychom se chtěli dostat k oněm kýženým padesáti procentům. Jsou místa v České republice a města, která to už dnes dosahují. Jako třeba Olomouc, která je nad 50%. (v recyklaci - pozn. Demagog.cz)
Výrok ministra Chalupy je hodnocen na základě dohledaných informací o stavu recyklace odpadů v některých městech ČR jako pravdivý.
Co se týká města Olomouc, informaci o stavu recyklace, která je vyjádřena v procentech, přinesl např. server Česká pozice. Z tabulky (.pdf) jasně vyplývá, že padesátiprocentní hranici v recyklaci město překročilo v roce 2011 i v roce minulém.
Dalšími městy, která byla schopna recyklovat téměř 50 % komunálního odpadu jsou Pardubice, Semily a Svitavy (Hnutí DUHA). Obecně však např. tato organizace recyklaci odpadů v České republice kritizuje jako nedostatečnou, zmíněná města dosáhla tohoto stavu sama.
Druhá část, co udělat s tou druhou polovinou, která je. My dneska v ní máme 10% využito tak, že z ní vyrábíme elektřinu nebo teplo nebo dohromady elektřinu a teplo.
Tento výrok, v němž Tomáš Chalupa hovoří o energetickém využití komunálních odpadů, je pravdivý na základě publikace Ministerstva životního prostředí.
Poslední dostupná Zpráva o životním prostředí ČR v roce 2011 (.pdf, str. 126) informuje o strukurálním nakládání s komunálními odpady vztažené k celkové produkci komunálních odpadů. Míra energetického využití komunálních odpadů za rok 2011 činila 10,8 %.
