ODS

Pro kontext nejdříve uveďme, že Alexandr Vondra tyto hodnoty zmiňoval v souvislosti s možností vyloučení Ruska z globálního platebního systému SWIFT. Již podle odhadů někdejšího ruského ministra financí Alexeje Kudrina z roku 2014 by odstřihnutí Ruska od tohoto systému mohlo vést ke snížení ruského HDP až o 5 %. Podle vyjádření zástupců Ruské federace z ledna 2022 by odpojení od SWIFTu vedlo k tomu, že by Rusko nedostávalo zahraniční měnu a zároveň by došlo k zastavení dodávek ropy, plynu či kovů do Evropy.

Nerostné bohatství dlouhodobě tvoří (.pdf, str. 575) v Rusku více než polovinu vývozu. Podle aktuálních dat ruské Federální služby státní statistiky (Rosstat) z ledna 2022 představoval export nerostných produktů v roce 2020 51,3 % veškerého ruského vývozu, o rok dříve se jednalo o 63,3 %. Jen plyn a ropa poté podle ekonoma investiční skupiny Natland Petra Bartoně tvoří zhruba polovinu ruského exportu. To poté dokládají i data Rosstatu (.pdf, str. 580), podle nichž to v roce 2019 bylo 54,4 % a v roce 2020 42,6 %.

Pokud se podíváme na státní rozpočet Ruské federace, poměrně výraznou část jeho příjmů tvoří příjmy z ropy a plynu. V posledních třech letech to bylo přibližně 30 až 40 %. V roce 2018 byl tento podíl 46 %, v roce 2014 dokonce více než 51 %. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) se v lednu 2022 jednalo až o 45 %. 

Tyto příjmy z ropy a plynu nicméně zahrnují kromě exportních daní a poplatků také daně z těžby (.pdf, str. 8). Upřesněme, že v roce 2020 tvořily samotné exportní daně (.pdf, str. 27) jen necelých 22 % státních příjmů z ropy a plynu, většinu tvořily právě těžební daně, a to ze 73 %. Daně z těžby se pak vztahují jak na produkty vyvezené do zahraničí, tak na ropu a plyn prodané na ruském domácím trhu. Na ten přitom směřuje polovina ruské produkce ropy i plynu. Příjmy z exportu tak představují jen část z rozpočtových příjmů v kategorii ropa a plyn.

Dodejme však, že samotný export a jeho zdanění není jediný způsob, kterým vývoz nerostných surovin pomáhá ruskému státnímu rozpočtu. Podle ruského ekonoma Sergeje Chestanova sice příjmy z exportu ropy a plynu představují pouze zhruba 25 % ruského rozpočtu, ovšem nepřímé dopady exportů jsou zodpovědné za další cca čtvrtinu. Jsou za to zodpovědné sektory ruské ekonomiky, které zboží přímo nevyvážejí, ale pro vývozce pracují a jsou na exportu vysoce závislé. Daně placené podniky navázanými na export se promítají do jiných rozpočtových kapitol. Dle Chestanovy analýzy tak konečný podíl výnosů z exportu ropy a plynu představuje přibližně polovinu příjmů státního rozpočtu Ruské federace. Další publikace a autoritativní zdroje, které by se tomuto tématu věnovaly, jsme však nedohledali.

Alexandr Vondra správně odkazuje na vysoký podíl příjmů ruského státního rozpočtu z ropy a plynu. Jen část z těchto prostředků pochází přímo z vývozu nerostných surovin, vývoz ropy a plynu však má na ruský rozpočet i nepřímé dopady v podobě vyššího výběru dalších daní od firem navázaných na exportéry. Tento nepřímý dopad bohužel nedokážeme ověřit, protože se nám nepodařilo dohledat relevantní zdroje vyjma odhadu výše zmíněného ekonoma. Výrok tak nyní hodnotíme jako neověřitelný.

Dne 14. února 2022 ruský ministr obrany Sergej Šojgu o vojenských cvičeních ruské a běloruské armády, která se konají v blízkosti ukrajinských hranic, uvedl: „Chci ještě jednou zopakovat, že cvičení proběhnou, některá z nich byla dokončena, některá se dokončují, něco zbývá udělat (…).“

Podle vyjádření mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova z 15. února ruské jednotky Jižního a Západního vojenského okruhu splnily své úkoly a začaly se vracet na svá původní stanoviště. Uveďme, že oba vojenské okruhy sousedí s Ukrajinou. Dále však Konašenkov upozornil na to, že cvičení ruských a běloruských jednotek v Bělorusku a další cvičení, do kterých jsou zapojeny „prakticky všechny vojenské okruhy, flotily vojenského námořnictva a výsadková vojska“, nekončí.

Pro úplnost doplňme, že média a politici spekulují, co je Putinovým záměrem. Po tom, co bylo oznámeno stažení části jednotek, například stoupla hodnota rublu a zlepšila se situace na ruském trhu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg zmínil, že vidí důvod k mírnému optimismu, zároveň ovšem poukázal na to, že velká část ruských vojenských jednotek zůstává v blízkosti hranic s Ukrajinou. Americký prezident Joe Biden pak ruský útok stále nevylučuje.

Samotný Pavel Žáček svým výrokem upozorňuje na to, že by zprávy o ukončení cvičení mohly být falešným signálem a že by Rusko mohlo mít zcela opačné plány.

Ministryně obrany Jana Černochová tímto výrokem odpovídá na to, jak se staví k současné napjaté situaci na rusko-ukrajinské hranici. Podívejme se tedy, jaké má Ukrajina v současnosti platné dohody se Severoatlantickou aliancí (NATO), s Českou republikou a případně s Evropskou unií (EU).

Ukrajina již v minulosti dala najevo svůj zájem vstoupit do NATO a EU, zatím se ale členem ani jednoho společenství nestala.

Dne 12. června 2020 Ukrajina získala status aliančního partnera dodatečných příležitostí, nejvyšší partnerský status NATO. „Udělením statusu Ukrajina získá nové příležitosti spolupráce s Aliancí. Jedná se například o účast na cvičeních NATO, posílené sdílení informací či intenzivnější politický dialog,“ stojí ve zprávě Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Česká republika má s Ukrajinou uzavřeno mnoho mezinárodních smluv v různých oblastech – týká se to kultury, ekonomiky a průmyslu, až po spolupráce jednotlivých ministerstev a další různé partnerské dohody. Mezi ně patří např. Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou republikou a Ukrajinou, Dohoda o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci nebo také Dohoda o spolupráci v oblasti obranného průmyslu. Dodejme, že česká diplomacie dlouhodobě podporuje ukrajinskou nezávislost, suverenitu a teritoriální integritu (.doc, str. 82).

Dne 11. července 2017 také Ukrajina uzavřela tzv. Dohodu o přidružení s Evropskou unií. Tuto dohodu mají s EU kromě Ukrajiny také Moldavská republika a Gruzie a její součástí je také Dohoda o volném obchodu.

Z výše uvedených informací vyplývá, že i přes to, že Ukrajina není členem NATO ani EU, tak je jejich partnerem, stejně jako je partnerem České republiky. Proto výrok Jany Černochové hodnotíme jako pravdivý.

Současná ministryně obrany Jana Černochová byla předsedkyní sněmovního výboru pro obranu od podzimu 2017 do října 2021, tedy v minulém volebním období. Zástupci tohoto výboru podnikli služební cestu na Ukrajinu v termínu 5. až 8. března 2020. Delegaci tehdy skutečně vedla Jana Černochová jako předsedkyně výboru. Cesty se také zúčastnil tehdejší místopředseda výboru a stávající ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti) a poslanec Pavel Žáček (ODS). 

Program této zahraniční cesty se skládal z několika pracovních setkání se zástupci ukrajinského parlamentu a exekutivy. „Dále zahrnoval jednání s představiteli významných ukrajinských paměťových institucí, Institutu paměti národa a Archivu bezpečnostních služeb, a v neposlední řadě návštěvu obce Sokolovo, kde se delegace zúčastnila pietního aktu k uctění památky československých vojáků, kteří se zde prvně zapojili do bojů na východní frontě 2. světové války," uvádí k průběhu této cesty web Poslanecké sněmovny.

Při společném telefonátu, který se uskutečnil 4. ledna 2022, se český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský a jeho ukrajinský protějšek Dmytro Kuleba domluvili na návštěvě českého ministra na Ukrajině. Cesty se podle plánu mají zúčastnit také ministři zahraničí Rakouska a Slovenska. Společná cesta by se měla konat 7. a 8. února, jak před několika dny potvrdil Lipavský.

Dodejme, že podle ukrajinské strany během společného telefonátu jednali ministři především o podpoře Ukrajiny ze strany České republiky, dále také o českém předsednictví v Radě EU, evropské integraci Ukrajiny nebo situaci ve střední Evropě. 

Svůj záměr navštívit Ukrajinu tedy Jan Lipavský skutečně avizoval dříve, než proběhl rozhovor s Janou Černochovou, její výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

ČTK dne 10. ledna 2022 ve své zprávě uvedla, že proti covidu-19 je očkovaných 90 % vojáků. Web Aktuálně.cz dříve informoval, že ještě v prvním lednovém týdnu to podle vyjádření tiskové mluvčí Generálního štábu AČR, Vlastimily Cyprisové, bylo 89 % vojáků. Toto číslo poté zmiňoval i článek serveru Seznam Zprávy z 10. ledna. I v případě, že by v den rozhovoru bylo dohromady naočkováno 89 % vojáků, by nicméně hodnota uváděná ve výroku stále spadala do rozmezí námi používané 10% tolerance.

Doplňme, že pro přesnější informace jsme se obrátili i přímo na Ministerstvo obrany. Petr Sýkora z tiskového oddělení dne 26. ledna 2022 pro Demagog.cz uvedl, že proočkovanost vojáků a dalších zaměstnanců resortu obrany dohromady „přesahuje 91 % a očkování pokračuje“.

Informace o tom, z jakého důvodu se přibližně 10 % vojáků Armády ČR nenechalo dosud naočkovat proti covidu-19, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Obrátili jsme se proto s dotazem na Ministerstvo obrany a Generální štáb Armády ČR.

Z oddělení komunikace s veřejností Generálního štábu Armády ČR nám odpověděla jeho vedoucí Magdalena Dvořáková. „Část vojáků či civilních zaměstnanců nevyužila očkování z důvodu prodělání nemoci covid-19, či ze zdravotních důvodů, kdy jim lékař očkování nedoporučil,“ uvedla. Dále dodala, že „zdravotničtí pracovníci i vojáci, kteří byli a jsou nasazováni do zdravotnických zařízení nebo zařízení sociální péče jsou očkovaní proti nemoci covid-19“.

Stejné důvody, proč nejsou někteří vojáci naočkováni, popsal také Petr Sýkora z tiskového oddělení Ministerstva obrany. „Každému nasazení vojáků vždy předchází lékařská prohlídka, včetně kontroly a případného doplnění všech nezbytných očkování. Jinými slovy, bez platné lékařské prohlídky (a tím i očkování) nemůže být a není voják k nasazení vysílán,“ doplnil Sýkora s tím, že proočkovanost vojáků a dalších zaměstnanců resortu obrany dohromady „přesahuje 91 % a očkování pokračuje“. 

Armádní tendr na nákup 210 bojových vozidel pěchoty v ceně více než 50 miliard korun započal v roce 2019. Ministerstvo obrany tehdy oslovilo čtyři společnosti: mezinárodní firmu BAE Systems, nadnárodní koncern GDELS, německou firmu Rheinmetall Landsysteme a německé konsorcium PSM. 

Ministerstvo obrany podle původního plánu chtělo smlouvu s vítězem tendru podepsat ještě v roce 2019, termín ukončení výběrového řízení ale několikrát odložilo. Firma PSM, o níž se hovořilo jako o jednom z favoritů tendru, z něj mezitím odstoupila. V červnu 2021 poté resort obrany rozhodl, že společnosti budou moci předkládat nabídky až do 1. září místo původně plánovaného 1. července 2021.

Na začátku září minulého roku pak úřad převzal nabídky od zbývajících tří potenciálních dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky. Resort obrany k tomu v listopadu 2021 uvedl, že komise „nebude dále posuzovat a zejména hodnotit stávající nabídky dodavatelů“. Podle ministerstva to ovšem neznamená, že by byly společnosti vyloučeny z výběrového řízení, to tedy stále trvá.

Jana Černochová byla uvedena do funkce ministryně obrany 18. prosince 2021. Vzhledem k tomu, že výše zmiňované společnosti vyloučeny z výběrového řízení nebyly a byly jim jen zamítnuty nabídky, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro doplnění ještě uveďme, že podle vyjádření Jany Černochové z 21. ledna nebude tendr dokončen ani letos a jeho osud je tak nejistý.

Předně uveďme, že zmínky o nutnosti modernizovat bojová vozidla pěchoty (BVP) se začaly objevovat už například v roce 1997 (.pdf, str. 6). Ministerstvo obrany (MO) později v roce 2011 v tzv. Bílé knize (.pdf, str. 16) mluvilo o plánu provozovat vozidla typu BVP-2 do konce jejich životnosti, tedy do let 2018–2020, a pak je „nahradit buď modernizovanými BVP-1, nebo jinou technikou“. O případné modernizaci vozidel BVP-1 se přitom mělo rozhodnout nejpozději do konce roku 2013.

O řešení náhrady obojživelných obrněných pásových vozidel BVP-2, která se vyráběla v Československu na základě licence podle sovětského transportéru BMP-2, se poté v roce 2013 vedly odborné diskuse. Rozhodnutí, zda dojde k modernizaci stávajících vozidel BVP-1, nebo k nákupu nových transportérů mělo být známo na podzim 2013. K tomu nicméně nedošlo a o obou možnostech se hovořilo ještě v květnu 2015.

Až následně v prosinci 2015 byla vládou Bohuslava Sobotky schválena Koncepce výstavby Armády České republiky 2025, která zmiňovala (.pdf, str. 19), že do roku 2020 by mělo začít nahrazování starých BVP-2 nově pořízenými pásovými bojovými vozidly pěchoty.

První informace o ceně veřejné zakázky na nákup nových pásových BVP se v médiích začaly objevovat až v roce 2016. Pro přesnější informace jsme se obrátili na tiskové oddělení Ministerstva obrany. To pro Demagog.cz potvrdilo, že proces zjištění ceny BVP probíhal již dříve. Dle sdělení tiskového oddělení „v roce 2015 realizoval resort MO podrobný průzkum trhu a tzv. studii proveditelnosti. Na jejich základě pak byla vydefinována předpokládaná hodnota projektu ve výši cca 52 miliard Kč“.

27. března 2019 Ministerstvo obrany uspořádalo tiskovou konferenci, na které oznámilo reálné zahájení celého výběrového řízení. Tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar (ANO) tehdy oficiálně zveřejnil základní technické požadavky na poptávaná vozidla. Překvapivě nezazněl požadavek osadit nová BVP bezosádkovou věží navzdory tomu, že samo ministerstvo původně oslovilo převážně výrobce typů BVP s věží bezosádkovou. Tento krok přitom de facto vyřadil 2 nejvýkonnější typy testovaných vozidel – jednu z verzí vozidla typu CV90CZr mezinárodní firmy BAE Systems a bojové vozidlo Puma německého výrobce PSM, který později v říjnu 2019 z tendru odstoupil. Tento typ bojové věže obsahovala i původní dokumentace.

O možné změně některých požadavků informoval v červenci 2020 server SecurityMagazin.cz. Některé požadavky na BVP ve výběrovém řízení jsou nicméně z bezpečnostních důvodů neveřejné, Ministerstvo obrany tak tehdy změny nepotvrdilo ani nevyvrátilo.

V dubnu až červnu 2021 poté na území České republiky probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali. Jednalo se konkrétně o vozidla CV90 od společnosti BAE Systems, Lynx od německé firmy Rheinmetall Landsysteme a ASCOD od španělské společnosti GDELS.

Doplňme, že Ministerstvo obrany termín ukončení výběrového řízení několikrát odložilo. V červnu 2021 například rozhodlo, že společnosti budou moci předkládat nabídky až do 1. září místo původně plánovaného 1. července 2021. Na začátku září následně úřad převzal nabídky od zmíněných tří dodavatelů, ani poté se však tendr nepodařilo dokončit, protože armádní expertní komise konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky.

Co se týče počtu modifikací pásových BVP, podařilo se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat jen zmínky o celkem sedmi verzích. Požadavek, aby byla BVP dodána kromě bojové varianty také ve velitelské, průzkumné, ženijní, vyprošťovací, zdravotnické a dělostřelecké modifikaci, lze dohledat např. v letech 2018 i 2017. Je nicméně možné, že se o jednotlivých verzích neveřejně diskutovalo dříve.

Na závěr tedy shrňme, že diskuze o nákupu nových bojových vozidel pěchoty probíhaly v roce 2013, jak uvádí Jana Černochová, a v roce 2015 podle Ministerstva obrany probíhalo stanovení ceny zakázky. Skutečně také došlo ke změnám požadavků, které by BVP měla splňovat, včetně specifikace věží vozidel. Z těchto důvodů výrok celkově hodnotíme jako pravdivý. Dodejme však, že změny počtu modifikací se nám nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.

Na začátek upřesněme, že pojem konjunktura označuje stav hospodářského cyklu, kdy ekonomika funguje dobře, rozvíjí se a roste hrubý domácí produkt (HDP). Martin Stropnický (ANO), o němž ve výroku Jana Černochová mluví, byl ministrem obrany ve vládě Bohuslava Sobotky v letech 2014 až 2017. Na základě dat (.xlsx) Českého statistického úřadu je z následujícího grafu vidět, že v dobách působení Stropnického na rezortu obrany HDP skutečně rostlo v průměru více než v předchozích letech.

Druhá část výroku se zaměřuje na významné armádní zakázky. Ministerstvo obrany každý rok publikuje závěrečný účet svého rozpočtu, který obsahuje například i kapitolu s názvem „Výdaje vyplývající z veřejných zakázek o předpokládané hodnotě nejméně 300 mil. Kč, se smluvním plněním přesahujícím jeden kalendářní rok“. Právě odtud můžeme získat přehled o významných veřejných zakázkách mezi lety 2014 a 2017, kdy byl Martin Stropnický ministrem obrany. Vzhledem k tomu, že veřejných zakázek je mnoho, uvedeme pouze ty, které přesahují hodnotu jedné miliardy korun. Jejich souhrn nám ukazuje následující tabulka.

Je zřejmé, že v éře Martina Stropnického docházelo k nákupům pro armádu. Nepočítáme-li nákup licencí softwaru, lze za nejvýznamnější označit pořízení (.pdf, str. 324) 20 obrněných vozidel Pandur a servis (.pdf, str. 338) vrtulníků řady „Mi“. Pro úplnost dodejme, že u některých zakázek docházelo podle dalších závěrečných účtů Ministerstva obrany ke změně ceny. V našem výčtu jsme však vždy uvedli cenu u nejstarší závěrečné zprávy, do které ministerstvo zakázku zařadilo. K nejvýznamnější změně došlo u nákupu munice 2017/II z roku 2016, kdy podle závěrečného účtu z let 2019 (.pdf, str. 334) a 2020 (.pdf, str. 249) činí částka 3 miliardy korun.

Pojďme se nyní zaměřit na významné zakázky v období Karly Šlechtové (prosinec 2017 – červen 2018) a Lubomíra Metnara (červen 2018 – prosinec 2021) – tedy nástupců Martina Stropnického v čele rezortu.

Jak můžeme vidět v tabulce výše, v roce 2018 došlo (.pdf, str. 337) k podpisu smlouvy na nákup nových protiletadlových raketometů RBS-70NG za více než miliardu korun, přičemž je třeba zmínit, že se tento nákup aktivně plánoval již za dob ministra Stropnického. Téhož roku také ministerstvo podepsalo (.pdf, str. 337) smlouvu na pořízení 80 lehkých obrněných vozidel (vláda byla o této zakázce informována již v červenci roku 2017) ve výši přesahující 5 miliard korun. V roce 2018 došlo i k podepsání (.pdf, str. 255) smlouvy na nákup radiostanic v ceně miliardy a půl. Pro úplnost dodejme, že byla vypsána (.pdf. str. 337) i zakázka na pořízení softwaru Microsoft za 2 miliardy korun.

Roku 2019 vyhlásilo ministerstvo (.pdf, str. 337) veřejnou zakázku na opravu letounů L-159 za bezmála 1,6 miliardy korun nebo na pořízení (.pdf, str. 342) 62 kolových obrněných vozidel ve výši 6 miliard korun. Došlo i na zakázku taktického rušiče (.pdf, str. 348) a pasivního sledovacího systému (.pdf, str. 260), u obou těchto nákupů se cena vyšplhala na zhruba 1,5 miliardy korun. Ve stejném roce ministerstvo podepsalo (.pdf, str. 346) nákup dvou letounů CASA za 2,3 miliardy korun, 12 vrtulníků (.pdf, str. 346) za 17,5 miliardy korun a radiolokátorů za 3,5 miliardy korun (.pdf, str. 347).

Roku 2020 se uzavřela (.pdf, str. 260) s Českou zbrojovkou rámcová smlouva o nákupu nových ručních palných zbraní ve výši 2,9 miliardy korun. Ministerstvo podepsalo i smlouvu na modernizaci 33 tanků (.pdf, str. 261) a 15 vrtulníků (.pdf, str. 262). V obou případech překročila částka jednu miliardu korun. Ještě před sněmovními volbami v roce 2021 stihl tehdejší ministr Lubomír Metnar podepsat i objednání 52 samohybných děl za 8 a půl miliardy.

Když tedy srovnáme období Martina Stropnického na Ministerstvu obrany s dobou po jeho odchodu, je zjevné, že za Karly Šlechtové a především za Lubomíra Metnara (který byl ve funkci podstatně déle než Šlechtová) došlo ke spuštění většího počtu „velkých“ akvizičních projektů. Z výše uvedeného přehledu také můžeme vidět, že za Martina Stropnického provádělo Ministerstvo obrany především servis a opravy stávající výzbroje, výjimku tvoří jen nákup pandurů. Od roku 2018 pak Ministerstvo obrany spustilo proces nákupů lehkých obrněných vozidel, kolových obrněných vozidel, letounů CASA, vrtulníků, radiolokátorů či samohybných děl. Ve všech případech se jednalo o zakázky s cenou přesahující zakázku na pandury.

Jelikož ministryně Černochová ve svém výroku zjevně používá nadsázku, když říká, že ministr Stropnický „nic nepodepsal“, je pro hodnocení klíčové, zda Ministerstvo obrany za Stropnického spustilo výrazně méně projektů než po jeho odchodu. Vzhledem k výše uvedeným informacím tak můžeme hodnotit výrok Jany Černochové jako pravdivý.