ODS

Pražský dopravní podnik je skutečně samostatnou akciovou společností s jediným akcionářem, Hlavním městem Prahou, a to od roku 1991. Tuto informaci dokládá také záznam společnosti v obchodním rejstříku. Ve sbírce listin v obchodním rejstříku najdeme také závěrku společnosti, ze které je patrné, že Dopravní podnik je samostatná obchodní společnost a účetní jednotka.

Rozpočet města na rok 2013 pak počítá s kompenzací pro DP prostřednictvím příspěvkové organizace Ropid ve výši 10 miliard (z celkově rozpočtovaných 44 miliard výdajů města). Z toho plyne, že rozpočty obou organizací jsou odděleny, i když Praha přispívá nemalou částkou na provoz DP.

Výrok Bohuslava Svobody je dále hodnocen na základě zprávy (.doc) ratingové agentury Moody's z února roku 2010, která je jako poslední přístupná na webu Hlavního města Prahy. Tato zpráva se zcela konkrétně o Dopravním podniku zmiňuje, a to v souvislosti s okolnostmi, které rating této agentury ve vztahu k Praze oslabují.

Konkrétně se zde na straně 2 v sekci Oslabující aspekty uvádí: "Dopravní podnik jako podrozvahový závazek, který spotřebuje jednu třetinu výdajů města a 9 % čistého přímého a nepřímého dluhu města".

I přes oddělené rozpočty tedy finanční situace DPP podle Moody's, coby podrozvahový závazek, souvisí s udělovaným ratingem. Výrok Bohuslava Svobody proto hodnotíme jako zavádějící.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Důvodem je fakt, že ačkoli regionální rada pražské ODS navrhla (15:27) vyloučení nových zastupitelů Ivana Vinše a Bohumila Zoufalíka na jednání výkonné rady ODS v Táboře, oba zmínění zastupitelé rezignovali (16:40) na své posty ještě předtím, než byl tento návrh přijat.

V tuto chvíli má ODS v Praze opravdu 18 zastupitelů, původní počet křesel zastupitelů, který ODS získala ve volbách do zastupitelstva, se rovnal 20.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat zápis z jednání regionální rady ODS, který by potvrdil, že dané stanovisko bylo opravdu přijato všemi 21 hlasy.

Na základě dohledaných informací o návrzích, které předložila TOP 09 (náměstek Hudeček) během fungování koalice TOP 09 a ODS, a které nebyly přijaty, je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Bohuslav Svoboda hovoří o tom, že se nikdy nestalo, že by návrh TOP 09 spadl tzv. pod stůl. Nepravdivost tohoto tvrzení lze dokumentovat na situaci, která nastala na jednání zastupitelstva hl. města Prahy 25. října 2012.

Náměstek primátora Hudeček z TOP 09 na tomto zasedání předložil návrh (.pdf - str. 20) " k návrhu zadání celoměstsky významných změn I ÚP SÚ hl.m. Prahy (Z 2531/00) ". V praxi šlo o návrh zadání změny územního plánu v lokaci Bubny-Závory.

Nejprve byl předsedou klubu ODS Pechou předložen pozměňovací návrh (.pdf - viz. " P. Pecha "), který nepodpořil nikdo z TOP 09 (proti, zdržel se, chyběl), a který ve výsledku zachovával tehdejší aktuální stav, což šlo tedy logicky proti návrhu náměstka Hudečka.

Tento pozměňovací návrhz klubu ODSbyl hlasy z klubů ODS, ČSSD a KSČM zastupitelstvem v hlasováníschválen a změniltak původní Hudečkův návrh. Takto nově upravený návrh byl posléze hlasován v zastupitelstvu, a to dokonce dvakrát (první hlasování bylo prohlášeno za zmatečné). Ve druhém hlasovánínebyl pozměněný návrh schválen a slovy Bohuslava Svobody tak celý návrh prakticky spadl pod stůl. V tomto závěrečném hlasování došlo k na první pohled paradoxní situaci, kdy předkladatel Hudeček a jeho strana (TOP 09) byli proti tomuto návrhu, ale vzhledem k přijatému návrhu, který jej měnil, je tento postoj logický.

Boris Šťastný je poslancem, není již členem klubu ODS (.pdf) v Zastupitelstvu hlavního města Prahy (zde jeho rezignační projev).

Bohužel však nebylo možné dohledat, kolik přednesl Boris Šťastný návrhů v rámci zasedání regionální rady a kolik jich bylo, či nebylo schváleno.

Výrok Jana Zahradila o dohodě učiněné mezi členskými státy EU hodnotíme jako pravdivý.

Dohoda mezi státy byla uzavřena, její naplnění však přímo Evropský parlament neovlivňuje. Ten má v ratifikačním procesu pouze konzultační roli.

Ze závěrů (.pdf, s. 2) jednání Evropské rady v Bruselu 30. října 2009 vyplývá, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (.pdf, s. 14).

V něm se představitelé členských států se dohodli, že protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království bude upraven a použije se na Českou republiku.

Existuje tedy závazek (.pdf, s. 6) mezi představiteli států a vlád vložit protokol k příští přístupové smlouvě. Jestli bude v takovéto podobě smlouva ratifikována, záleží na výsledku jednotlivých ratifikačních procedur členských států.

Ratifikace smlouvy neleží na Evropském parlamentu, ale na Radě EU, která není povinna řídit se stanovisky Evropského parlamentu. V dalším kroku musí být smlouva ratifikována národními parlamenty členských států. Nicméně pomineme-li expresivnost Zahradilova výroku, je nepochybné, že EP zaujal k otázce, která byla členskými státy dohodnuta, negativní postoj.

Nejprve je nutné upřesnit, jakou část výroku budeme hodnotit. Konstatování toho, že Listina základních práv Evropské unie (pro Českou republiku závazná součást primárního práva EU) obsahuje "vágní a široké formulace", a dále také prohlášení, že Listina základních práv a svobod (součástí ústavního pořádku České republiky) "poskytuje občanům dostatečnou právní ochranu" ověřit nemůžeme, neboť zhodnocení těchto výroků je otázkou "politickou" (Debatu o výčtu "základních práv" je možné doložit různými právními rozbory. Jejich zhodnocení je však vždy otázkou ideového rámce a interpretace.).

Hodnotit tedy budeme zbylou část výroku. K tomu nám pomohou závěry analýzy Listina základních práv Evropské unie a česká. „výjimka“ z Listiny (.pdf) Mgr. Marka Chmela a JUDr. Jindříšky Syllové, Csc. z Parlamentního institutu, kde je konstatováno následující: "Protokol č. 30 Lisabonské smlouvy a tedy i "český" protokol, pokud bude začleněn do smluvního základu EU, vytvoří pro Soudní dvůr více explicitních překážek, pokud by snad chtěl rozšířit pravomoci EU i mimo dosud dané hranice a aplikovat Listinu základních práv EU jako obecně a přímo účinné právo EU. Zároveň je nutno konstatovat, že Česká republika začleněním do Protokolu č. 30 o žádná práva (ve srovnání s ostatními členskými státy EU) nepřichází. Vnitrostátní soudy i Soudní dvůr nebo další orgány budou moci použít všechny ustanovení Listiny základních práv EU pro interpretaci výkonu všech smluvních pravomocí Unie jako v České republice, tak ve shodném rozsahu v ostatních členských státech."Z dalších analýz s obdobnými závěry viz např. texty Mgr. Huberta Smekala, M.A., Ph.D. a Mgr. et Mgr. Heleny Bončkové, LL.M. zde (.pdf) a zde (.pdf).

Na základě uvedeného závěru analýzy Parlamentního institutu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na summitu Evropské rady 30. října 2009 byl přijat protokol (.pdf, příloha I), kterým se Česká republika skutečně připojuje k protokolu č. 30 (.pdf) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království. Od tohoto data v době ověřování výroku (23.5. 2013) uplynuly 3 roky a necelých 7 měsíců, tedy skutečně skoro 4 roky.

Výrok hodnotíme na základě veřejných informací z webu euroactiv.cz a iDnes.cz jako pravdivý. Summit EU 29. října 2009 odsouhlasil tzv. "Klausovu výjimku" z Lisabonské smlouvy. Ratifikace protokolu oddělující danou výjimku měla proběhnout paralelně s přístupovou smlouvou Chorvatska do EU. Ta, jak uvádí výrok, proběhla a Chorvatsko se od 1. července 2013 stane členem EU. Co se týče zapojení ČR do Protokolu, tuto otázku řeší výrok výše.