Jak nám může připomenout článek z roku 2013, Miloš Zeman sám sebe rád označoval nálepkou největšího odpůrce Senátu. V roce 2013 však obrátil a volal po zvýšení jeho prestiže. Tehdy tak šlo o velkou názorovou změnu. V roce 2004 totiž Miloš Zeman poprvé představil svůj nápad, jak Senát nasměrovat k neodvratitelnému konci. „Kdyby například v rozpočtové kapitole Senátu byla nula korun padesát haléřů, protože úplnou nulu tam dát nemůžeme, tak v takovém případě by možná Senát zanikl právě tímto vyhladověním," řekl tehdy novinářům.
V roce 2012 svůj nápad připomněl: „Mnohokrát jsem na různých předvolebních akcích zdůrazňoval, že země s deseti miliony obyvateli nepotřebuje Senát. Také jsem jasně naznačil, že existuje velmi jednoduchý způsob, jak Senát zrušit.“
Svůj názor pak zdůraznil i při jedné z debat s občany, kdy reagoval na dotaz, proč podpořil vznik Senátu. „Vy jste se zbláznil, já jsem největším odpůrcem Senátu. Senát je naprosto zbytečná instituce, jejíž vznik prosazovali tehdejší prezident Havel a předseda ODA Daniel Kroupa,“ prohlásil Zeman.
V roce 2016 však už byl opět proti Senátu a podpořil tehdy Andreje Babiše, který navrhl zrušení Senátu. Konkrétně uvedl, že Senát sice může sloužit jako pojistka demokracie, pouze desetimilionová země pravděpodobně vystačí i bez něj, sdělil České televizi prezident Miloš Zeman.
V roce 2018 Miloš Zeman dále nabádá ke zrušení Senátu. Poslanecká sněmovna by podle něj měla výrazně ořezat rozpočet Senátu, aby se docílilo jeho zrušení. „Instituce, které voliči nevěří a kterou v podstatě pohrdají, je podle mého názoru hodna zrušení,“ prohlásil Zeman poté, co poukázal na nízkou volební účast. Podle něj je Senát slabý, protože jím vetované zákony znovu snadno schválí Poslanecká sněmovna. Připomněl také, že Senát nehlasuje o důvěře vládě nebo státním rozpočtu. Ani v následujícím roce svůj názor nemění, jak nám může připomenout článek Českého rozhlasu.
Vznik Senátu nepodporoval Miloš Zeman ani v průběhu devadesátých let. Pokusy zavést pouze jednokomorový parlament iniciovala (.doc, str. 3) v letech 1993–1996 kromě SPR-RSČ právě ČSSD, v jejímž čele Zeman stál. O zrušení horní parlamentní komory se kupříkladu zmínil již v roce 1994 – jak uvádí vydání Rudého práva z 15. ledna 1994 na str. 3, na tiskové konferenci tehdy pronesl, že ČSSD nepodporuje konání senátních voleb, protože je pro zrušení Senátu.
Ve větší míře se ke zrušení Senátu Zeman vyslovoval v roce 1996 před prvními senátními volbami. Kupříkladu vydání Práva z 12. června 1996 se na str. 2 zmiňuje o tom, že ČSSD by slovy Miloše Zemana podpořila případné zrušení Senátu, pokud by jeho vypuštění z Ústavy navrhli poslanci KSČM, jak měli původně v plánu. Vydání Svobodného slova ze stejného dne pak na str. 1 Zemana přímo citovalo. „ČSSD byla vždy proti existenci druhé komory parlamentu, a nehodláme svůj názor účelově měnit... Respektujeme samozřejmě výsledky demokratického hlasování, hodláme se senátních voleb, pokud budou, aktivně zúčastňovat. Na druhé straně si uchováváme svůj názor a v případě, kdyby se ukázalo, že demokratická většina v parlamentě zastává názor, že by Senát neměl existovat, nebudeme proti takovému demokratickému většinovému názoru protestovat.”
Stejný názor zopakoval i v říjnu 1996 při zahájení předvolební kampaně, jak uvádí zpráva Mladé fronty DNES z 26. října na str. 2. „Návrh na vypuštění Senátu z ústavy jsme podali už před dvěma lety. Kdyby se v parlamentu vytvořila potřebná většina, ať už by zahrnovala jakékoliv strany, tedy nemusely by to být nutně strany dnes opoziční, pak by se dalo uvažovat o opakování takového návrhu,” uvedl Zeman a dále dodal, že „vzhledem k tomu, že stodvacetičlenná většina tu neexistuje, je nezbytné s plným nasazením jít do senátních voleb”.
Zmínit lze také Zemanův předvolební rozhovor pro vydání Mladé fronty DNES z 12. listopadu 1996 na str. 4, kde své záměry zopakoval. „(…) Jak víte, sociální demokracie před půldruhým rokem navrhla zákon o vypuštění Senátu z ústavy. (…).” Důvod ke zrušení Senátu pak Zeman ještě více rozvedl. „V novém jednacím řádu bylo zavedeno tzv. trojí čtení zákonů. Senát v dosavadní podobě není ničím jiným než čtvrtým čtením. A domníváme se, že když trojí čtení bude dostatečně kvalitní a snažíme se, aby kvalitní bylo, je další čtení zbytečné. Nedělám z toho nejdůležitější problém této země. Nicméně samozřejmě, že kdyby ve společnosti i v politických stranách existovala dostatečná vůle k přechodu od dvoukomorového systému zpět k jednokomorovému, pak by naše strana rozhodně této vůli nebránila.”
