SOCDEM

V září tohoto roku světová média přinesla zprávu o tom, že Světový potravinový program (jedna z organizací OSN) snížil pomoc pro jednu třetinu doposud podporovaných syrských uprchlíků v rámci uprchlických táborů v okolních zemích. Je však nutné zdůraznit, že první zprávy o nedostatku a krácení potravinové pomoci v Sýrii lze zaznamenat již v září loňského roku. V prosinci 2014 se objevují další zprávy o přerušení poskytování potravin, přičemž ve stejném období lze zaznamenat i zásadní varování před scénářem, kterému Světový potravinový program čelí v současných chvílích.

Vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres v září tohoto roku vedl jednání na půdě OSN, ve kterém vyzýval členské státy OSN k tomu, aby své příspěvky agenturám (organizacím) OSN - mezi nimiž je mimo jiné klíčová organizace ve věci potravinové pomoci Světový potravinový program - více "zpravidelnily". Nutnost jednotné pozice evropských zemí s důrazem na navýšení pomoci dílčích států do válkou postižených oblastí Gutters zdůraznil např. také v srpnu tohoto roku.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť: 1) zprávy o krizi ve financování i plány krácení potravinové pomoci v postižených oblastech nejsou ničím novým a nečekaným, přičemž byly již dlouhodobě avizovány. 2) Vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres několikrát představitele západních zemí vyzval k navýšení finanční pomoci v postižených oblastech.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, implementace zmíněných evropských směrnic ještě nebyla dokončena, ale zákon již prošel vládou i sněmovnou a nyní čeká na projednání v senátu.

Milan Chovanec s Eliškou Wagnerovou byli hosty Otázek Václava Moravce 27. září 2015. Jejich diskuze se skutečně točila okolo podmínek v detenčních zařízeních. Tuto situaci by měla po právní stránce vyřešit novela zákona o azylu a pobytu cizinců na území ČR. Návrh už prošel Sněmovnou a v tuto chvíli je v Senátu a má zajistit transpozici směrnic Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU a 2013/33/EU, jejichž transpoziční lhůta vypršela již v červenci 2015, viz Důvodová zpráva (.pdf, strana 88).

"Cílem této novely je dobudovat společná pravidla EU pro udělování mezinárodní ochrany a zabránit zneužívání tohoto systému. Z tohoto důvodu jsou například navrhována tato opatření: Nová úprava nakládání s opakovanými žádostmi o udělení mezinárodní ochrany. Tato úprava zabrání zneužívání řízení o mezinárodní ochraně za účelem bezdůvodného prodlužování pobytů cizinců na území ČR. Dále se zrušuje automaticky odkládaný účinek kasačních stížností. Další věc, která je nově zaváděna, je posouzení zvláštních potřeb u zranitelných žadatelů,"uvedl Milan Chovanec novelu ve Sněmovně.

O zlepšení skutečného stavu je těžké získat objektivní informace. Můžeme například porovnat aktuální fotografie detenčního zařízení Bělá-Jezová, které nabízí Ministerstvo vnitra na svém webu s dokumentací, kterou loni v říjnu pořídila ombusmanka Šabatová; fotografie použila na nedávné tiskové konferenci, kde kritizovala podmínky v zařízení. Podmínky v zařízení naopak obhajují například zaměstnanci Správy uprchlických zařízení nebo právě ministr Chovanec. Zároveň ale Šabatové při jednání přislíbil zlepšení, což Šabatová ocenila jako posun.

Co se doby projednávání návrhu v Legislativní radě vlády (LRV) týká, z veřejně dostupných dokumentů se dá zjistit, že LRV se návrhem měla zabývat už na svém zasedání 26. února, tedy jej však odložila a definitivně schválila až 2. dubna. Nedá se zjistit, jak dlouho celkově ležel návrh v LRV, připomínkovým řízením návrh prošel na přelomu září a října 2014.

Zadržené uprchlíky vrací ČR do zemí, na jejichž hranicích je zadržela, nebo podle Dublinského systému do země jejich prvotního zadržení. Ne všechny osoby, které jsou v ČR zadrženy, se však dostávají do detenčních center. Detenční zařízení slouží primárně pro zajištění cizinců, kterým bylo vydáno pracovníky cizinecké policie rozhodnutí o správním vyhoštění a zajištění. Na základě veřejně dostupných inforací však nelze potvrdit ani vyloučit, že jsou v detenčních zařízeních také osoby, které žádají o azyl, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Podle Dublinského systému je určován jediný stát, který projedná žádost cizince o mezinárodní ochranu a ve věci rozhodne, ať už je žádost o mezinárodní ochranu podána kdekoliv na území těchto států (Ministerstvo vnitra).

Pro Syřany byla odsouhlasena výjimka zajišťující, aby se nemuseli příliš dlouho zdržovat na území ČR. Jedná se o tzv. humanitární víza. (Více k tomuto tématu bylo zpracováno v rámci Abecedy migrace.) Současná regulace upravující vízové zákony států EU (tzv. Visa Code) doporučuje státům udělování humanitárních víz v případě, že je situace „dostatečně vážná” (článek 22, str. 51, .pdf). Posouzení vážnosti situace je však již ponecháno na jednotlivých státech, které se doposud zdráhají možnosti humanitárních víz využít.

Návratová politika je jednou z nedílných součástí migračního managementu každého státu. Jedná se dobrovolný nebo nucený návrat (vyhoštění) cizince z konkrétní země poté, co mu nebyla schválena žádost o mezinárodní ochranu, nebo pokud z jiného důvodu přišel o právo v zemi pobývat (IOM, str. 108, .pdf). Na evropské úrovni návraty upravuje směrnice č. 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (.pdf). V České republice upravuje tuto otázku zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (.pdf). Rozhodnutí o vyhoštění však ne vždy vyústí v opuštění prostoru Evropské unie. Například mezi roky 2010 a 2013 opustilo EU jen mezi 35 % držitelů rozhodnutí o návratu (Eurostat, str.3, .pdf).

Další informace k této otázce nabízí Abecede migrace vydaná Demagogem.cz u pojmů: Dublinská úmluva, Dobrovolný návrat, Princip nenavrácení.

Maďarsko bylo za výstavbu plotu na hranici ze Srbskem a Chorvatskem opravdu kritizováno (Denník N; AFP; The New York Times). Kritika se později promítla i do reálných činů, když např. na maďarskou ambasádu v Praze kdosi namaloval ostnatý drát.

Pokud jde o Rakousko, o plánu postavit bariéru na hranici ze Srbskem opravdu hovořila rakouská ministryně vnitra Johanna Mikl-Leitner. Je však nutné dodat, že tento plán následně odmítl v televizní debatě stanice ORF rakouský kancléř Werner Faymann.

Pokud jde o Německo, ministr Chovanec pravděpodobně hovoří o ultimátu, které dal německé kancléřce premiér Bavorska (a šéf koaliční CSU) Horst Seehofer, když minulý týden prohlásil, že Bavorsko udělá "jednostranné kroky" k zastavení uprchlíků na hranici, pokud se Angela Merkel nepostaví k otázce do země proudících uprchlíků čelem. Jako termín byla stanovena právě neděle 1. listopadu.

Když se 16. října setkal ministr Chovanec s bavorským ministrem vnitra Joachimem Herrmannem, druhý jmenovaný opravdu poděkoval české straně za to, že "nenechává na rozdíl od Rakouska uprchlíky volně procházet skrze své území."

Oblast Srebrenica na východě Bosny a Hercegoviny byla za bezpečnou zónu prohlášena Rezolucí (eng) RB číslo 819 (1993). Bezpečnou zónou se míní oblast pod dohledem jednotek OSN (modré přilby), která má být zproštěna válečných akcí a nepřátelských aktů. Rezolucí (eng) č. 824 (1993) pak byly přidány oblasti Sarajevo, Tuzla, Žepa, Gorazde a Bihac. Mimo tyto bezpečné zóny Evropa žádné jiné nepamatuje. Jiné však vznikly ve Rwandě, Iráku či Srí Lance.

Bezpečné zóny, vyhlášené rezolucemi, nemají zvláštní právní rámec, který by určoval jejich zánik. Dá se však s úspěchem argumentovat, že konec bezpečné zóny nastal útokem na dvě bezpečné zóny (Žepa a Srebrenica) a tzv. Srebrenickým masakrem, genocidou spáchanou bosenskými Srby na počátku července 1995. (přehled k výročí události) Ta vzápětí vyprovokovala bombardování strategických cílů Srbska jednotkami NATO, známé jako Operation Deliberate Force.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože podle aktuálních informací z Turecka se počet uprchlíků v táborech pohybuje okolo 300 000 osob. Celkový počet uprchlíků k 2. říjnu je 2 072 290 syrských uprchlíků.

V táborech je tak pouhých 15 % z celkového počtu všech syrských uprchlíků. Tábory jsou přeplněné a migranti musí přežívat mimo tábory, například na ulici, v neobydlených rozpadlých domech, nebo těm, kterým to finanční situace umožní, i v pronajatých domech. EU se reakci na současnou situaci uprchlíků dohodla, že podpoří uprchlické tábory Turecku sumou ve výši jedné miliardy eur.

Mapa rozložení táborů a míst, ve kterých se uprchlíci v Turecku nalézají.

Zdroj: UNHCR

V souvislosti s ukrajinsko-ruským konfliktem byly přijaty čtyři druhy sankcí. Nejprve EU pozastavila jednání o vízové liberalizaci a dohodě o partnerství s Ruskem. Poté přijala restriktivní opatření spočívající ve zmrazení majetku a zákazu vstupu na území EU pro osoby a subjekty, které narušují či těží z narušování teritoriální integrity, suverenity a nezávislosti Ukrajiny. Třetí forma přijatých sankcí se nazývá sektorovými sankcemi a jedná se o sankce vůči Rusku týkající se přístupu na finanční trhy a obchodu s vojenským materiálem a zbraněmi, zbožím a technologiemi dvojího užití a citlivými technologiemi. Čtvrtým druhem sankcí jsou omezující opatření vůči Krymu a Sevastopolu, která jsou navázána na nelegální anexi ze strany Ruska. Přehled sankcí včetně časové osy osvětlující, kdy byly které sankce přijaty či prodlouženy, je k nalezení na stránkách Rady Evropské unie.

Všechny sankce jsou stále v platnosti. Ve výše zmíněném odkazu lze dohledat, že vyjednávání o vízové liberalizaci či nové dohodě o partnerství s Ruskem zatím nebyla obnovena. Platnost jednotlivých sankčních opatření byla prodloužena, a to do 15. března 2016 v případě opatření vůči osobám a entitám, do 23. června 2016 v případě sankcí navázaných na anexi Krymu a Sevastopolu a do 31. ledna 2016 v případě sektorových či také hospodářských sankcí vůči Rusku.

Ministr Zaorálek má tedy pravdu v tom, že jeden typ sankcí byl uvalen v souvislosti s anexí Krymu a další kvůli konfliktu na východě Ukrajiny, i v tom, že opatření zůstávají v platnosti.

Požadavky na velvyslance jsou uvedeny na webových stránkách ministerstva zahraničí. Je zde i požadavek na bezpečnostní prověrku na jeden ze dvou nejvyšších stupňů.

Postup při udělování bezpečnostní prověrky upravuje zák. č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (.pdf). V § 4 jsou uvedeny čtyři stupně utajení. Jedná se o (vzestupně). "vyhrazené, důvěrné, tajné a přísně tajné".

Podle dat Institutu pro studium války (Institute for the Study of War - ISW) se většina útoků Ruské federace skutečně soustředí na území držené rebely v severozápadní Sýrii. V citovaném dokumentu ISW shrnuje ruské útoky v Sýrii od 30. 9. do 16. října za pomoci syrských, ruských i západních vládních zdrojů a syrských aktivistů. ISW transparentně uvádí, které útoky má potvrzené z věrohodných zdrojů a které pouze ze sekundárních. Mapa útoků potvrzuje slova ministra Zaorálka, že ačkoli cíle tzv. Islámského státu byly několikrát zasaženy, primárním cílem ruských náletů je syrská opozice. Ke stejnému závěru nás vedou i data IHS conflict monitor, která cituje deník the New York Times.

Ministerstvo obrany RF na svých stránkách uvádí oblast útoků, která shodují s výše uvedenými daty, ale tvrdí, že cílem je výhradně Islámský stát (např. zde, zde). Nicméně z dřívějšího vyjádření ministra zahraničí Sergeje Lavrova je zřejmé, že ruská identifikace cílů není příliš sofistikovaná ("Pokud to vypadá jako terorista, chová se to jako terorista, chodí to jako terorista, bojuje to jako terorista, pak je to jistě terorista, ne?"). Výrok ministra Zaorálka tedy hodnotíme jako pravdivý.

Zdroj: Institute fot the Study of War

Bezpečnou zemí se zjednodušeně rozumí stát, kde nehrozí pronásledování, mučení, násilí nebo ozbrojený konflikt. Rozlišuje se mezi bezpečnou zemí původu (stát, jehož je cizinec občanem) a bezpečnou třetí zemí (stát jiný než ten, jehož je cizinec občanem, kde pobýval před vstupem na území a kam se může vrátit a požádat o azyl). Úplné definice lze nalézt v terminologickém slovníku na stránkách ministerstva vnitra ČR.

Podmínky navracování neúspěšných žadatelů o azyl do Turecka jsou upraveny readmisní dohodou. Ta se vztahuje nejen na Turky, kteří neuspějí se žádostí o azyl, ale právě i na žadatele z třetích zemí, kteří do EU prokazatelně přišli z území Turecka. Článek 18 ale uvádí, že touto dohodu nejsou dotčena práva uprchlíků tak, jak jsou definována v Úmluvě a Protokolu o právním postavení uprchlíků. V článku 33 je zde zakotven princip nenavracení, který zakazuje vyhošťovat uprchlíky do zemí, kde by mohl být ohrožen jejich život, nebo svoboda. Protože Turecko není na seznamu bezpečných zemí (za bezpečné je považuje pouze Bulharsko), je fungování readmisní dohody limitované. V případě, že by Turecko bylo zařazeno na seznam bezpečných zemí, došlo by k usnadnění a zrychlení procesu vracení neúspěšných žadatelů o azyl zpět do Turecka. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.