Z celkem 28 členských států je osm větších než my, má tedy i větší počet europoslanců. Zbylých dvacet středních a menších zemí...
Na základě níže uvedených zdrojů je výrok Jan Kellera hodnocen jako pravda.
Co do počtu obyvatel je Česká republika na 11. místě ze všech 28 členských států Evropské unie. Avšak co do počtu europoslanců je skutečně jen osm států větších než ČR. Řecko, Maďarsko, Portugalsko a Belgie mají stejně poslanců. V současné době je jich 22, od dalšího volebního období to bude 21 europoslanců.
Ve čtvrtek jsem byl také s panem předsedou vlády u paní kancléřky Merkelové. A ta deklarovala, že Německo má zájem na jednotném postoji Evropské unie, který je považován za vůbec nejdůležitější věc.
Výrok ministra Jana Mládka hodnotíme na základě informací z médií jako pravdivý.
Bohuslav Sobotka zvolil Německo jako cíl své první zahraniční návštěvy ve funkci premiéra, kde ho doprovázel i ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Současná situace na Ukrajině a postoj EU (o které ve svém výroku mluví Jan Mládek) byla jedním z mnoha témat, která s německou kancléřskou Angelou Merkelovou společně projednávali a našli názorovou shodu. Oba předsedové vlád se v rozhovorech shodli, že je třeba situaci řešit diplomatickými kroky a Evropská unie musí vůči Rusku vystupovat jednotně. Pokud by však diplomatická cesta neuspěla, je kancléřka Merkelová ochotna přejít k tvrdším hospodářským sankcím vůči Rusku.
To, o čem se mluví, jsou dneska ty víza selektivní, mluví se o tom, že by měli zákaz, zákaz výjezdu do Spojených států. A možná do Evropských unií všichni členové ruské státní Dumy, který přijali nějakou rezoluci o omezené, vlastně omezené suverenitě Ukrajiny a takové, takovéhle věci.
Je pravdou, že Evropská unie a Spojené státy uvažovaly o možnosti selektivních víz pro určité ruské představitele. Ti by nemohli cestovat do EU a USA. Nepodařilo se nám však dohledat, jestli takováto podoba sankcí měla být namířena proti všem členům ruské Dumy, kteří přijali rezoluci o omezené suverenitě Ukrajiny. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.
O sankcích v podobě zmrazení víz ruským představitelům se mluvilo již před referendem na Krymu. Evropská unie i USA hovořily o pozastavení víz Putinovým blízkým spolupracovníkům a dalším čelním představitelům země – původně se mělo jednat asi o 13 osob. EU navíc připravila seznam dalších 130 osob, kterým by mohl být zakázán vstup do evropských zemí. Na tomto seznamu figurovali další političtí a vojenští představitelé. Nepodařilo se nám však ověřit, zda omezení přístupu do EU a USA mělo být namířeno proti všem členům Dumy, kteří hlasovali o omezení suverenity Ukrajiny.
V reakci na krymské referendum nakonec EU i USA k sankcím v pondělí přistoupily. Uvalily je na 13 ruských představitelů a také na 8 ukrajinských.
Todle, todle je samozřejmě ten první signál, navazuje to na podobný postup Spojených států, kde kongres zmocnil prezidenta Obamu, že může rozšiřovat takzvaného Magnického zákon, který stanovil některá jména ruských funkcionářů, který nesmějí do Spojených států. Jsou tam další omezení, takže by ten seznam byl širší.
Výrok Jana Mládka je hodnocen jako nepravdivý, neboť americký Kongres prezidenta Obamu nezmocnil rozšiřovat Magnitského zákon a podobné ustanovení se ani nenachází v textu daného zákona. Je však pravdou, že Magnitského zákon obsahuje další omezení kromě zamezení přístupu do USA – tím je znemožněno používání amerického bankovního systému.
Tzv. Magnitského zákon zapovídá ruským činitelům, kteří se podílejí na porušování lidských práv, vstup do USA. Také jim znemožňuje používat americký bankovní systém. Zákon je především namířen proti těm, kdo se podíleli na mučení a smrti Sergeje Magnitského. V textu zákona se uvádí (ang., Sec. 404a), že v případě, kdy bude prezident chtít seznam osob rozšířit, musí příslušný seznam dodat kongresním komisím nejméně 120 dní před požadovaným zápisem osob do seznamu.
Minulý rok se v USA ozývaly hlasy požadující rozšíření (ang.) Magnitského zákona. Obamova administrativa k tomu však nakonec nepřistoupila a rozšiřující seznam se tak ani nedostal ke schválení Kongresu.
Barack Obama nakonec uvalil (ang.) sankce ve formě zmrazení víz a finančních postihů na ruské představitele po vojenské intervenci na Krym. K dalším sankcím USA přistoupily po zveřejnění výsledků referenda o připojení k Rusku. Tyto sankce však nesouvisí s Magnitského zákonem.
Já bych rád reagoval i na více bodů jeho vystoupení a začal bych tím nejednodušším, a to je celní unie mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Jeden z prvních činů po nástupu na Ministerstvo průmyslu a obchodu bylo to, že jsem spolupodepsal článek osmi ministrů pro Financial Times, který říkal, že naším zájmem je, aby tato dohoda o celní unii byla podepsána co nejdříve, takže já to jednoznačně podporuji, vláda to podporuje.
16. února tohoto roku se konala schůze mezi představiteli Evropské unie a Spojených států, jejímž předmětem bylo tzv. Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Jedná se o vytvoření celní unie mezi oběma ekonomickými velmocemi.
Schůzka se nesla ve všeobecném souhlasu s touto obchodní spoluprací, důkazem byl podpis pod článek pro Financial Times, který hovořil o prospěšnosti partnerství. Tento článek podepsalo osm evropských ministrů a španělský státní sekretář pro obchod. Jan Mládek, od 29.1.2014 ministr průmyslu a obchodu, se pod článek pro Financial Times o podpoře vytvoření celní unie EU se Spojenými státy spolupodepsal 18 dnů po svém jmenování. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Evropa je na tom (na dodávkách ropy a plynu z Ruské federace – pozn. Demagog.cz) velmi závislá.
Ruská federace byla v roce 2012 největším dovozcem ropy do Evropské unie. Její dovoz tvořil 31,38 % veškerého dovozu. Současně také Rusko v roce 2010 bylo největším dovozcem plynu do Evropské unie. Celkový export z RF tvořil 31,8 % z veškerých dodávek.
Země, které jsou nejvíce závislé na dovozu plynu z Ruské federace, jsou například Finsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Bulharsko. Tyto země jsou 100% závislé na dovozu plynu z Ruské federace. Plné závislosti se blíží také Rumunsko, Polsko a Česká republika.
Největším dovozcem ropy a plynu z Ruské federace je Spolková republika Německo.
Vzhledem k tomu, že je Ruská federace největším dovozcem ropy a zemního plynu do Evropské unie, je EU určitou měrou na dovozu z Ruské federace závislá.
Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
My jsme jednali ve Varšavě s Poláky o tom, že by se lépe propojily plynová potrubí mezi Českou republikou a Polskem, protože Poláci staví ve Svinoústí terminál na zkapalněný zemní plyn, který by byl zřejmě dovážen z Alžírska a Kataru, a pak by eventuálně mohla mít, když se samozřejmě posílí ty spoje, Česká republika přístup k tomuhle alternativnímu zdroji.
Dne 5. března 2014 jednal předseda vlády Bohuslav Sobotka s polským premiérem Tuskem. Kromě jednání o česko-polské spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky, bylo na programu také jednání o propojení energetického trhu. Dle slov Bohuslava Sobotky ČR dlouhodobě participuje na projektech, které mají zajistit energetickou nezávislost. V minulosti došlo k otevření prvního propojení plynovodu mezi Polskem a ČR. Na jednání 5. března Bohuslav Sobotka mimo jiné také diskutoval o tom, aby došlo k zintenzivnění práce na výstavbě druhého propojení. Premiér rovněž uvedl, že se v Polsku staví terminál, který by měl mít možnost přijímat velké zásilky zkapalněného plynu.
V květnu 2009 podepsal (.pdf, str. 55) polský prezident Lech Kaczyński zákon upravující výstavbu terminálu LNG v polském Svinoústí. Producentským zemím, které budou transportovat zkapalněný plyn do Polska, dominuje Katar (.pdf, str. 55). Regionální propojení přenosových soustav je tak prvním krokem, jak může ČR v budoucnu prostřednictvím LNG terminálu snížit svou závislost na ruském plynu (.pdf, str. 40).
Ono totiž k těm změnám nedochází jen u nás i na úrovni Evropské unie. Tady to propojování těch příhraničních spojení jednu dobu vypadlo z těch financovaných priorit, aby se to tam zase vrátilo pod vlivem této situace.
Na základě níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen pravdivě, avšak s výhradou.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek tvrdí, že propojování příhraničních spojení, co se týče zemního plynu a ropy, se sousedními státy vypadlo z financovaných priorit, avšak pro rok 2014 se tato priorita vrátila z důvodu současné ruské politiky.
Dle nejnovější státní energetické koncepce (.pdf) ze září 2013 a její vizi do roku 2040 je skutečně pro budoucí českou energetiku důležité propojit infrastrukturu se sousedními státy a zajistit tak soběstačnost a flexibilitu mezi státy. O těchto tématech se v koncepci hovoří v kapitolách Plynárenství a Přeprava a zpracování ropy. Jde o financovanou prioritu ze strany firem, očekává se také financování z EU.
O propojování příhraničních spojení se hovoří minimálně 4 roky. Nelze tak říct, že tuto energetickou prioritu ČR současná ruská politika vrátila, ale spíše podpořila opodstatněné důvody její výstavby.
Ruská duma, vzato co se týče osobního bohatství těch lidí, je údajně nejbohatší parlament na světě a stejně tak to údajně platí o členech ruské vlády.
Na základě dohledaných informací hodnotíme Mládkův výrok jako nepravdivý.
Členové ruské Dumy se opravdu řadili mezi nejbohatší parlament na světě, ale ještě před drtivými následky poslední finanční krize. Nejaktuálnější výsledky, které jsou nyní k dispozici, ukazují, že nejbohatší parlament na světě v současné době tvoří členové čínského Národního lidového kongresu.
Bohatství členů ruské vlády v porovnání s vládními představiteli ostatních zemí je v současné době, vzhledem k vysoké frekvenci změn a z kapacitních důvodů, neověřitelné.
Evropská unie má také precedens, jak se chová k palestinským okupovaným územím, kde je a tak dále, kde je jaksi omezen vývoz některých firem.
Evropská unie udělila v roce 2011 Palestinské národní radě " Status partnera v demokracii ", který Palestincům umožní zúčastnit se jednání EU jako pozorovatelé, avšak který jim také ukládá povinnost boje proti terorismu či uznání Izraele na existenci. Evropská komise také zahrnuje Generální ředitelství pro rozvoj a spolupráci, tzv. EuropeAid (.pdf), který pokrývá i spolupráci mezi EU a palestinskými představiteli. Ten byl signován již v roce 1997.
V roce 2004 bylo palestinské vedení jedním z prvních zahrnutých do Evropské sousedské politiky. V roce 2005 byl také odsouhlasen Akční plán (.pdf), jenž se zabývá rozvojem vztahů mezi představiteli EU a Palestinci, postihuje rovněž oblasti obchodu atd. Spolupráce mezi EU a palestinským vedením zahrnuje několik programů z různých oblastí v pravidelných sedmiletých programových obdobích.
EU a území Palestiny mají tedy své vztahy definované, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.
