SPD

Server Novinky.cz se v lednu letošního roku zabýval rozdílnými maržemi řetězců s potravinami v Německu a v Česku. Čísla uvedená v článku vycházejí z databáze Orbis společnosti Moody’s, která není veřejně dostupná. Podle Novinek dosahovala v roce 2023 marže řetězce Kaufland v Německu zhruba 1,9 %, zatímco v ČR přibližně 3,9 %, tedy asi dvakrát tolik.

V případě Lidlu činila marže v ČR za rok 2023 přibližně 6,3 %, o rok dříve dokonce téměř 7,8 %. Německá marže za rok 2023 není v databázi dostupná, v roce 2022 ale dosahovala necelých 2,7 %. Ve srovnání marží Lidlu za rok 2022 tak byla česká oproti německé téměř trojnásobná.

Ve výroční zprávě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2023 je uvedeno, že od roku 2014 dosahují z řetězců nejvyšších marží Kaufland a Lidl (.pdf, str. 7). Dokument ale neobsahuje konkrétní údaje ani srovnání s Německem. 

Žádná novější data jsme ve veřejných zdrojích nenašli. Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) tedy podle posledních veřejně dostupných údajů správně popisuje poměr marží potravinových řetězců v ČR a Německu, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl ve výroku upozorňuje na vysoký podíl lidí ohrožených „energetickou chudobou“ v Ostravě. Odkazuje se při tom na výzkum Ostravské univerzity, který podle něj říká, že energetickou chudobou je v Ostravě ohroženo 82 tisíc lidí, tedy „každý třetí“ obyvatel města.

Výzkum Ostravské univerzity

Výzkumná skupina URSA z Ostravské univerzity zveřejnila v srpnu předběžné výsledky analýzy, podle kterých bylo v roce 2021 mezi obyvateli Ostravy až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí. Autoři projektu vycházeli z dat vyplývajících ze sčítání lidu v roce 2021. Kompletní data z celého projektu by měla být dostupná v roce 2028.

O výsledcích analýzy informovala URSA na svém profilu na síti LinkedIn. Ve svém příspěvku ovšem neuváděla, že by číslo 83 tisíc lidí popisovalo počet osob trpících energetickou chudobou. Podle běžné definice se v energetické chudobě nacházejí nízkopříjmové domácnosti, které si nemohou dovolit dostatečně vytápět byt, mají dluhy za energie nebo vydávají na energie více než 20 % svého čistého měsíčního příjmu, a zároveň se nacházejí v chudobě (.pdf, str. 2).

URSA v příspěvku naopak upřesňovala definici pojmu „energetická zranitelnost“. Tento termín URSA chápe „šířeji jako náchylnost obyvatel k negativním dopadům, které může přinést energetická tranzice“. Těmito dopady mohou být energetická chudoba a vystěhování z bydlení po energeticky úsporné renovaci. V reakci na dotaz Demagog.cz zástupci URSA uvedli, že v případě 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí nejde o domácnosti s prokazatelnými dluhy nebo výdaji na energie nad 20 % příjmů, ale „o skupinu ohroženou energetickou chudobou“. To znamená, že tyto domácnosti žijí v podmínkách zvyšujících riziko energetické chudoby, například žijí ve starém domě, v nájemním bydlení, mají nízké příjmy, jejich členové jsou nezaměstnaní atp. 

Ve veřejně dostupných zdrojích lze najít např. informaci o tom, kolik lidí se v energetické chudobě nacházelo v roce 2023 v celé České republice (.pdf, str. 19). Data o tom, kolik lidí trpí energetickou chudobou v Ostravě, se nám nepodařilo dohledat.

„Každý třetí“ Ostravan

Ostrava měla podle informací na webu města k červenci 2025 přibližně 293 tisíc obyvatel (.pdf), na konci roku 2021 to bylo 292 tisíc (.pdf). To znamená, že 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí představuje 28 % místní populace. Do této skupiny tedy patří každý „třiapůltý“ Ostravan. Jindřich Rajchl tedy toto číselné vyjádření nezaokrouhluje zcela přesně.

Závěr

Podle výzkumné skupiny URSA z Ostravské univerzity bylo v roce 2021 v Ostravě až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných obyvatel“, což představuje přibližně 28 % místní populace. Uvedené číslo vyjadřuje počet Ostravanů žijících v podmínkách, které zvyšují riziko energetické chudoby. Výzkum tedy nepopisoval počet lidí trpících energetickou chudobou, ale širší skupinu lidí zahrnující i osoby, které se v energetické chudobě nenachází. Výzkum, podle kterého by se více než 80 tisíc Ostravanů nacházelo v energetické chudobě, se ve veřejně dostupných zdrojích neobjevuje. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) reaguje na tvrzení poslankyně Michaely Šebelové (STAN), podle které jsou ceny na předvolebních jarmarcích SPD dumpingové – tedy nižší, než jaké jsou náklady na výrobu zboží. Podle Rajchla jde o běžné výkupní ceny, které nejsou nijak dotované. 

Jarmarky SPD

Na jarmarcích SPD se prodává například cibule za 8 Kč/kg, máslo za 39 Kč/250 g, brambory za 8 Kč/kg, mrkev za 9 Kč/kg nebo mléko za 15,60 Kč. Podle Státního zemědělského intervenčního fondu byla na začátku září u zemědělských výrobců průměrná cena žluté cibule 12 Kč/kg, mrkve 10,80 Kč/kg, a u nejlevnější odrůdy brambor byla průměrná cena 7,18 Kč/kg (.pdf, str. 2–⁠⁠⁠⁠⁠⁠3). U mléka podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) činí průměrná cena od zemědělců 13,38 Kč a másla od průmyslových výrobců 203,56 Kč/kg.

Ceny potravin u výrobců uváděné ČSÚ však nezahrnují např. dopravní náklady spojené s přepravou k odběrateli (.pdf, str. 4). Podle agrárního analytika Petra Havla zemědělci často prodávají potraviny za vyšší než zemědělskou cenu, kterou uvádí ČSÚ. 

Ceny z jarmarků SPD rovněž neodpovídají realistickým tržním cenám za potraviny v obchodech, které ovlivňuje i cena obalu, dopravy, náklady obchodu na sklad či nájmy a mzdy personálu. Za nereálné je označil např. Tomáš Maier z České zemědělské univerzity, podle kterého lze dosáhnout zemědělských cen maximálně při samosběru. Jindřich Rajchl však ve svém výroku mluví pouze o výkupních cenách a nezmiňuje ceny pro konečné spotřebitele.

České jarmarky pořádalo SPD již před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství Jaroslava Šebeka tehdy ceny na jarmarcích SPD nebyly pro většinu zemědělců výnosné, jelikož by za ně nedokázali vyrobit kvalitní potraviny.

Závěr

Ceny na jarmarcích SPD se podobají cenám zemědělských výrobců, které uvádí ČSÚ a Státní zemědělský intervenční fond. Ceny v přehledu ČSÚ podle metodologie ale nezahrnují náklady na dopravu k odběratelům, výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na kritiku cen potravin na předvolebních jarmarcích SPD, které Michaela Šebelová (STAN) označila za dumpingové. Rajchl za cenami stojí a tvrdí, že jde o výkupní ceny potravin, za které zemědělci prodávají potraviny obchodním řetězcům. Dodává, že se o situaci v zemědělství baví s Jaroslavem Ládem, který podle něj inicioval petici. Tu Rajchl dále nekonkretizuje.

Předseda Zemědělského družstva Ostaš na Náchodsku Jaroslav Lád stojí za „Peticí za odstranění nerovných podmínek vlastníků půdy sdružených v zemědělských družstvech“. Petice (.pdf), která měla v listopadu 2024 14 920 podpisů, požadovala, aby vláda změnila pravidla zemědělských dotací, která podle autorů znevýhodňují farmáře hospodařící v družstvech. Kritizovali hlavně omezení tzv. redistributivních plateb jen na prvních 150 hektarů (.pdf) na jedno hospodářství a navýšení části rozpočtu určené na tyto platby na 23 %, což podle nich zhoršuje postavení družstev (.pdf). Podle analýzy Ústavu zemědělské ekonomiky a informací však tato změna vedla k vyrovnání příjmové nerovnosti mezi různými velikostmi zemědělských podniků.

Norská ústava právo na stejnou úroveň zdravotní péče nezmiňuje, zakotvuje ji pouze zákon o právech pacientů, jehož cílem je zajistit rovný přístup ke kvalitní zdravotní péči. Podle oficiálního výkladu rovný přístup znamená, že norští obyvatelé mají právo na odpovídající péči bez ohledu na věk, pohlaví, ekonomické, kulturní a jazykové zázemí, společenské postavení a také místo bydliště. Ohledně kvality říká to, že poskytnuté služby musí být kvalitní „z hlediska obsahu a načasování“ a že její hodnocení „musí být prováděno z pohledu pacienta“.

Regionální rozdíly v péči

I přes zákonnou úpravu se ale úroveň péče mezi norskými regiony liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ existují např. rozdíly v počtu nemocničních lůžek (.pdf, str. 3). Podle dostupných statistik jsou také rozdílné čekací doby na různá vyšetření, a to až o několik týdnů. Podle zprávy OECD z roku 2023 se Norsko potýká s nedostatkem zdravotních odborníků v méně obydlených oblastech, a to i přesto, že na počet obyvatel má vysoký počet lékařů a především zdravotních sester (.pdf, str. 10–11).

Správa zdravotní péče je v Norsku rozdělena mezi samosprávy, které zajišťují primární, preventivní a ošetřovatelskou péči, a vládu, která prostřednictvím čtyř regionálních úřadů zřizuje nemocnice a zajišťuje specializovanou péči.

Závěr

Obyvatelé Norska mají právo na stejnou úroveň zdravotní péče. Právo na stejnou péči nehledě na místo bydliště však vychází pouze z výkladu zákona o právech pacientů, který garantuje přístup k péči také bez ohledu např. na věk, pohlaví nebo ekonomické, kulturní a jazykové zázemí. Nejedná se tak o ústavou zaručené právo. Podle dat OECD se navíc dostupnost zdravotní péče mezi norskými regiony liší. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů. Jako jedno z řešení uvádí zvýšit jejich platové ohodnocení, což by podle něj mělo zabránit odchodu českých absolventů do zahraničí.

Podle dat z registru lékařů, která publikovala Česká lékařská komora (ČLK), se mezi lety 2019–2024 z celkového počtu 10 637 absolventů lékařských fakult do ČLK přihlásilo pouze 7 868 nových lékařů (tj. 74 %). Členem lékařské komory přitom lékař být musí, aby v Česku mohl vykonávat své povolání. Zbylých 2 769 absolventů, tedy 26 %, se z českého zdravotnického systému „ztratilo“, a odešli tedy do zahraničí, případně mimo obor. Statistiky ČLK ovšem zahrnují i absolventy lékařských programů vyučovaných v angličtině, které si studenti musejí platit. Jedná se většinou o cizince, u nichž se nepředpokládá, že by v Česku zůstali, mj. právě kvůli nedostatečné znalosti českého jazyka.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) dříve také zveřejnil podrobnější data o absolventech, kteří mezi lety 2018–2023 studovali v češtině. Sem patří kromě Čechů také slovenští občané, kteří za studium v ČR platit nemusí, a dále malá skupina (česky mluvících) občanů jiných zemí. Z celkového počtu absolventů, kteří lékařství vystudovali v češtině, 85 % lidí zůstalo dle ÚZIS v Česku. O 15 % absolventů ÚZIS informace nemá. V případě samotných českých občanů zůstalo v Česku 92 % absolventů oboru všeobecného lékařství. O 8 % českých absolventů ÚZIS nemá přesné informace. Podle ředitele ÚZIS Ladislava Duška mohou být právě v zahraničí nebo být na mateřské dovolené.

Závěr

Statistika České lékařské komory (ČLK) ukazuje, že ze všech absolventů českých lékařských fakult zůstává v ČR zhruba 74 % lidí a 26 % naopak odchází do zahraničí, případně mimo obor. Tato statistika ovšem zahrnuje i data o zahraničních studentech, kteří v Česku studují v angličtině za poplatek, a nepředpokládá se, že by se stali součástí českého zdravotnického systému. Podle podrobnějších dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky zůstává v Česku 85 % absolventů všeobecného lékařství, kteří studovali v českém jazyce. V případě samotných českých občanů podíl přesahuje 90 %. Výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako zavádějící.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů a dodává, že podle něj ve zdravotnictví chybí také zdravotní sestry. Kritizuje, že k výkonu tohoto povolání je potřeba vyšší vzdělání, a navrhuje umožnit nástup do praxe již po absolvování střední zdravotnické školy. Z jeho dalších slov vyplývá, že mluví o pozici všeobecné zdravotní sestry.

V roce 2004 vstoupil v účinnost zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, který stanovil, že k získání způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry je nutné absolvovat tříleté studium bakalářského zdravotnického oboru nebo oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšší odborné škole (.pdf, str. 1).

Od roku 2017 existuje díky novele zmíněného zákona také rychlejší varianta 4+1, kdy všeobecným zdravotním sestrám pro získání kvalifikace stačí absolvování čtyřletého studia střední zdravotnické školy a následně pouze jeden rok navazujícího studia na vyšší odborné škole.

Závěr

Pro výkon povolání zdravotní sestry je nutné vystudovat tříletý bakalářský zdravotnický obor nebo vyšší zdravotnickou školu. Další možností je absolvovat střední zdravotnickou školu s navazujícím jednoletým studiem na vyšší odborné škole. Výrok Jindřicha Rajchla tedy hodnotíme jako pravdivý

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) srovnává tuzemské ceny energií s okolními státy. Informace o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Nejnovější údaje zveřejněné k datu ověření se vztahují k druhému pololetí roku 2024. 

Cena plynu

Cena plynu byla v druhém pololetí roku 2024 v České republice 11. nejvyšší ze států, jejichž data Eurostat eviduje. Čeští spotřebitelé platili v průměru 0,0849 EUR/kWh, zatímco maďarští 0,0248 EUR/kWh, tedy asi 3,5× méně.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech lze ceny energií také porovnávat pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Přepočteno na PPS a se zahrnutými daněmi a poplatky pak cena vycházela na 12,8 PPS na 100 kWh v Česku a 4,7 PPS na 100 kWh v Maďarsku, rozdíl byl tedy přibližně 2,7násobný.

Parita kupní síly (PPP) je ekonomický koncept, který umožňuje měřit rozdíly v cenových hladinách různých států. Parita (či rovnost) kupní síly konkrétně představuje poměr cen v národních měnách „za stejné výrobky a služby v různých zemích“. Na základě tohoto poměru se pak vytváří umělá měnová jednotka vyjadřující kurz mezi dvěma měnami, při kterém si lze v obou zemích nakoupit stejné množství zboží.

Závěr

Podle Eurostatu Češi za plyn ve druhém pololetí roku 2024, tedy v posledním měřeném období, platili asi 3,5× méně než Maďaři. Při započítání parity kupní síly byly ceny jen zhruba 2,7× vyšší než v Maďarsku, nikoliv sedmkrát. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Návrh státního rozpočtu na rok 2026

Ministerstvo financí předložilo vládě návrh státního rozpočtu, který počítá se schodkem 286 miliard Kč (.xlsx). Výdaje Ministerstva obrany přitom resort navrhl ve výši 175,8 miliardy Kč (.pdf, str. 7) a Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) ve výši 990,6 miliardy Kč (str. 11). 

Předchozí vláda Andreje Babiše původně pro rok 2021 navrhla, že výdaje Ministerstva obrany budou činit 75,4 mld. Kč a MPSV 714,4 mld. Kč (.pdf, str. 51 z 245). Pokud bychom srovnali navržené výdaje, na rok 2026 se v případě resortu obrany jedná o nárůst výdajů ve výši 133,2 %, v případě MPSV jde o 38,7 %. Jak ukazuje následující tabulka, konečné výdaje obou ministerstev byly v roce 2021 vyšší. I když tedy porovnáme konečné výdaje v roce 2021 a navržené výdaje pro rok 2026, nárůst je nižší než ten, který uvádí Miroslav Ševčík.

Pokud při srovnání zohledníme míru inflace a přepočteme výši výdajů na reálné hodnoty v cenách roku 2025, navýšení navržených výdajů oproti roku 2021 není tak markantní. Výdaje Ministerstva obrany v tomto případě vzrostou o přibližně 70 % a výdaje MPSV se oproti roku 2021 zvýší jen o 1,35 %.

Závěr

Koncem srpna 2025 předložilo Ministerstvo financí vládě návrh státního rozpočtu na rok 2026. Ve srovnání s navrženým rozpočtem na rok 2021 vzrostou nominální výdaje Ministerstva obrany v porovnání s rokem 2021 o 133,2 %, zatímco výdaje Ministerstva práce a sociálních věcí budou vyšší o 38,7 %. Pokud bychom pro srovnání použili konečné výdaje v roce 2021, nárůst je u obou resortů ještě menší. Ačkoliv Miroslav Ševčík správně poukazuje na to, že výdaje Ministerstva obrany vzrostly výrazněji než výdaje resortu práce a sociálních věcí, uvádí nepřesná čísla. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Z výroku Miroslava Ševčíka není jasné, jestli mluví o státním, nebo vládním dluhu. Státní dluh vzniká především hromaděním schodků státního rozpočtu. Na jeho výši mají vliv také některé další faktory (.pdf, str. 3, 16–17), a státní dluh se tak v daném roce může zvýšit i o větší sumu, než je hodnota deficitu státního rozpočtu. Státní dluh představuje více než 90 % dluhu sektoru vládních institucí, který je také znám jako vládní či veřejný dluh. Ten se kromě státního dluhu skládá například i z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Státní dluh za Fialovy vlády

Na konci roku 2021, kdy končila Babišova vláda a nastupoval Fialův kabinet, byl státní dluh 2,466 bilionu Kč. Počet obyvatel podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) přitom činil zhruba 10,52 milionu. Na každého obyvatele tak teoreticky připadal dluh ve výši 234 tisíc korun.

Podle zprávy o řízení státního dluhu Ministerstva financí za druhé čtvrtletí státní dluh ke konci června 2025 dosáhl 3,504 bilionu Kč, což v přepočtu na každého obyvatele ČR odpovídá přibližně 322 tisícům korun. Pokud by se vyplnila predikce, kterou Ministerstvo financí vydalo na začátku letošního roku, státní dluh bude v celém roce 2025 dosahovat 3,614 bilionu Kč (.pdf, str. 12). Podle nejnovějšího údaje ČSÚ ke dni námi ověřované debaty byl počet obyvatel ve druhém čtvrtletí letošního roku 10,88 milionu, na každého obyvatele by tedy v celém roce připadl dluh ve výši 332 tisíc Kč.

Nominálně tedy státní dluh vzrostl, přičemž Miroslav Ševčík uvádí takřka správné hodnoty. Na jednoho obyvatele se v nominálním srovnání zvýšil zhruba o 42 %. Částky je ale nutné porovnávat také v jejich reálné hodnotě, jelikož inflace snižuje jak kupní sílu peněz, tak i reálnou výši dluhu. Pokud při srovnání zohledníme míru inflace a přepočteme částky na reálné hodnoty v cenách roku 2025, dluh se během Fialovy vlády zvýšil pouze přibližně o 6,2 %.

Vládní dluh v poměru k HDP

Co se týče vládního dluhu, který jsme na začátku odůvodnění zmínili, jeho výše se zpravidla uvádí v poměru k HDP a pravidelně ji vyčísluje Ministerstvo financí (.pdf, str. 14; .pdf, str. 6). Data o tomto veřejném dluhu je možné najít i na webu unijního statistického úřadu Eurostat. Tento dluh činil v roce 2021 40,7 % HDP. Během působení Fialova kabinetu vzroste podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2025 na 44,2 % HDP (.pdf, str. 11).

Závěr

Státní dluh činil koncem roku 2021, kdy byla jmenována vláda Petra Fialy, 2,466 bilionu korun, v přepočtu na obyvatele ČR celkem 234 tisíc korun na osobu. Abychom se přiblížili nárůstu o 100 tisíc korun na osobu, o kterém mluví Miroslav Ševčík, museli bychom porovnat odhadovaný dluh na konci roku 2025 podle poslední predikce Ministerstva financí a počet obyvatel z 2. čtvrtletí roku 2025. Takto vypočítaný dluh by činil cca 332 tisíc na osobu a představoval nárůst v letech 2021–2025 celkem o 98 tisíc na osobu.

Miroslav Ševčík tak uvádí přibližně správné hodnoty. Co však zcela opomíjí, je inflace, která v mezidobí výrazně snížila reálnou hodnotu státního dluhu – při jejím zohlednění stoupl dluh na osobu pouze o 6,2 %. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.