(Já souhlasím s tím), jak zmiňují dokumenty Evropské unie, že globálními hrozbami můžou být např. terorismus a další věci.
Evropská bezpečností strategie (.pdf) z roku 2009 na str. 12 uvádí: "Terorismus zůstává v rámci Evropy i celosvětově významnou hrozbou pro naši existenci."
Ve Stockholmském programu (.pdf), který stanovuje priority v oblasti bezpečnosti pro roky 2010 - 2014, na str. 5 stojí: "Evropa jako ochránce: měla by být vypracována strategie vnitřní bezpečnosti s cílem dále zvyšovat bezpečnost v Unii, a chránit tak život a bezpečnost občanů Unie a řešit problémy související s organizovanou trestnou činností, terorismem a dalšími hrozbami."
Dokumenty Evropské unie skutečně zmiňují terorismus jako "celosvětově významnou hrozbu". Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Evropský parlament je skutečně jediným voleným orgánem, protože Evropská komise je vlastně dosazeným orgánem a další orgány jsou také byrokraticky dosazené.
Vzhledem k povaze hlavních institucí Evropské unie hodnotíme výrok jako zavádějící.
Evropský parlament je skutečně jedinou institucí EU, do které jsou zástupci přímo voleni evropskými občany. Nicméně označení všech ostatních institucí jako byrokraticky dosazených už se za přesné označit nedá. S tímto označením můžeme souhlasit u Evropské komise, kde naprostou většinu činnosti vykonávají úředníci. Další hlavní instituce Evropské unie - Evropská rada a Rada Evropské unie jsou však naopak zcela politické. Tvoří je zástupci národních exekutiv (premiéři či prezidenti v Evropské radě a ministři či jejich náměstci v Radě EU) jednotlivých členských států. Ti jsou sice primárně voleni do národních úřadů, činnost v orgánech EU je však v rámci popisu práce funkcí, do nichž byli občany zvoleni.
Proto je tam také ta potřeba sto tisíců podpisů na sesbírání (k vyvolání referenda podle návrhu Úsvitu – pozn. Demagog.cz), což já tady mám i tabulky zahraničních zemí, to je standardní, jedna až dvě procenta oprávněných voličů, když sesbírá petici na nějakou otázku, tak je to ta hranice palčivosti.
Výrok, na základě dohledatelných informací, hodnotíme jako pravdivý.
Potřeba nasbírat minimálně 100 000 podpisů je skutečně uvedena v Návrhu ústavního zákona o celostátním referendu, a to ve čtvrtém odstavci článku 3:
"Petiční výbor shromáždí podpisy nejméně 100 000 oprávněných občanů nejpozději do 2 let od zahájení sběru podpisů".
Co se týče druhé části výroku, zde je situace poněkud složitější. Nezanedbatelná část evropských zemí například neumožňuje lidovou iniciativu k vyvolání referenda na národní úrovni. Mezi tyto země patří Velká Británie, Dánsko, Finsko, Belgie, Francie, Irsko a Švédsko.
Na druhé straně země jako Itálie (.pdf, str. 17) či Španělsko (.pdf, str. 13) vyžadují pro lidovou iniciativu 500 000 podpisů oprávněných voličů, Švýcarsko (.pdf, str. 24) 100 000, což by danou podmínku 1–2 % splňovalo.
Zastupitelská demokracie, zastupitelská demokracie funguje dále, a to referendum je takovým kontrolním mechanismem. A mimochodem vychází to z naší ústavy. Jo, takže my to máme v ústavě přímo zakotveno.
Výrok hodnotíme v daném kontextu jako pravdivý.
Ústava České republiky v druhém odstavci článku 2 explicitně uvádí, že: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo". Vyjdeme-li z tohoto článku, lze tvrdit, že institut referenda je v naší ústavě jistým způsobem zakotven.
...nestalo se to v nějaké světové zemi, že by si úplně zrušili parlament.
Vzhledem k faktu, že se nepodařilo dohledat případ, kdy by prostřednictvím referenda došlo k úplnému zrušení parlamentu, hodnotíme daný výrok jako pravdivý.
A ve Švýcarsku je to velice důležité, protože jakékoliv zvýšení daní musí vláda obhájit před občany v referendu.
Výrok označujeme jako nepravdivý, neboť i přesto, že v určitých případech v otázce zvýšení daní skutečně musí proběhnout referendum (o změně Švýcarské ústavy), neznamená to, že se všelidové hlasování musí konat v "jakémkoliv" případě.
Švýcarská ústava ve svém článku 140 a. popisuje nutnost vypsání závazného referenda v případě změn (dodatků) Ústavy. Ústava také upravuje různé limity pro některé typy daní (např. daň z příjmu, DPH atd.). Pokud se Federální rada (vláda), rozhodne zvýšit daně nad limit stanovený v Ústavě (u daní, které limit mají) musí zákonitě proběhnout referendum o změně Ústavy. Pokud se však vláda pohybuje v limitech Ústavy (zvyšuje, snižuje daně), referendum se konat nemusí.
A nikdy si nikde daně nezrušili lidi, to je prostě jenom populistický argument těch, kteří žádné argumenty nemají. Nikde k žádnému zrušení samozřejmě nedošlo.
Jelikož se nám nepodařilo dohledat, že by v některé zemi došlo ke zrušení daňových povinností prostřednictvím referenda, je výrok hodnocen jako pravdivý.
A my si myslíme, že odvolatelnost politiků, že by lidé měli mít možnost rozhodnout o tom, že v referendu chtějí odvolat politiky, pakliže zklamou. Podívejte se na to, my tady máme celou řadu příkladů, kdy politici skončili ve vězení a brali své platy.
Výrok hodnotíme jako zavádějící. Sice existoval příklad politika, který bral plat, i když nastoupil vězeňský trest, jednalo se však pouze o jediného politika, navíc novelou zákona možnost pobírání platu v takové situaci již byla zrušena.
Konkrétně se jedná o případ bývalého poslance ODS Romana Pekárka, jenž byl pravomocně odsouzen na 5 let za korupci. Ve vězení pak Pekárek ještě pobíral 56 tisíc Kč měsíčně jako základní plat plus poslanecké náhrady, které mohou činit až 40 tisíc měsíčně.
Dalším příkladem mohl předseda Okamura myslet také kauzu Davida Ratha. Ten byl držen rok a půl ve vazbě, kde pobíral také mimo jiné poslanecký plat. Rozdíl oproti případu Romana Pekárka je, že ve vazbě se stále dodržuje princip presumpce neviny. Pokud tedy není politik pravomocně odsouzen, plat pobírat může.
A také, takové ta výtka tady pana Dienstbiera byla to neomezené kvórum. Ale sám pan Dienstbier byl zvolen v druhém kole voleb do Senátu 15 procenty oprávněných voličů, a to mu nevadilo. To znamená, ten hlas občana měl takovou váhu, že se nechal zvolit na tři roky neomezeným kvórem pouhými 15 procenty oprávněných voličů. A najednou, když občan má rozhodnout o konkrétním zákonu, což je vlastně bod volebního programu strany, kterou on volí ve volbách, a my ve volbách žádné kvórum nemáme.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou týkající se přesné účasti druhého kola senátních voleb.
Senátor Jiří Dienstbier byl zvolen ve druhém kole mimořádných senátních voleb v roce 2011 s volební účastí 17,63 %. Obecně se dá konstatovat, že doplňovací volby do Senátu provází nejnižší volební účast ze všech druhů voleb.
Ačkoli je to o 2,63 procentních bodů více, než uvádí předseda Okamura, stále se jedná o velmi nízkou volební účast a vzhledem k obsahové povaze výroku tolerujeme tuto nepřesnost.
Jeho mandát v Senátu ČR je pro období od 26. 3. 2011 do 25. 10. 2014.
Žádný druh voleb v České republice nemá zavedeno kvórum, od nějž by byly dané volby platné.
A určitě je důležité také referendum, a to k mému překvapení ČSSD hlasovalo proti, přestože to byl jejich klíčový bod programu, na který nalákali voliče, a to bylo referendum o církevních restitucích.
Výrok předsedy Úsvitu je hodnocen jako nepravdivý, jelikož ČSSD tento slib v programu neměla – Okamura ji zaměňuje za KSČM.
Zmíněný návrh byl projednáván v Poslanecké sněmovně 18. března. Šlo o návrh poslanců KSČM na vydání ústavního zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Tento návrh byl zamítnut v prvním čtení. Proti zamítnutí (tedy v logice výroku Okamury "pro referendum") hlasovalo celkem 56 poslanců a poslankyň. Z toho šlo o 32 členů klubu KSČM, 11 poslanců hnutí Úsvit a také 13 poslanců ČSSD.
Co se týká části, kde Okamura mluví o "klíčovém bodu programu ČSSD", není pravdou, že by sociální demokraté před volbami slibovali referendum o církevních restitucích. Volební program strany obsahuje stran církevních restitucí následující formulace:
" Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví." a "Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí. "
Referendum o církevních restitucích slibovala ve svém volebním programu KSČM. V části III.BUDOUCNOST MLÁDÍ, JISTOTY STÁŘÍ strana uvádí: " Prosazení referenda o dalším osudu zákona o tzv. církevních restitucích a urychlené zrušení příspěvku státu na činnost církví".
