Otázka amnestie byla skutečně projednávána na zasedání vlády z 9. ledna 2013 jako bod 32, kde – jak prohlásil ministr spravedlnosti Pavel Blažek na tiskovce – "vláda schválila zprávu ministra spravedlnosti o dosavadním průběhu provádění amnestie."

O nutnosti zařazení této otázky na jednání vlády hovořil Karel Schwarzenberg již v úterý 8. ledna po schůzce K9.

Je pravdou, že Petr Nečas rozhodně nemusel podepsat tento dokument automaticky - předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský o tom pro Hospodářské noviny řekl:
"...A tady musím říci, že není nejmenších pochyb, že u amnestie není institut kontrasignace formální akt. Není možné o něm hovořit tak, že když to chtěl prezident, tak to musí premiér podepsat."

A amnestie nemohla být vyhlášena bez jeho podpisu - o tomto hovoří Ústava, citujeme:

Čl. 63

(1) Prezident republiky dále

...

j) má právo udělovat amnestii.

(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

Pro deník Právo se o tomto vyjádřil například:

ústavní právník Jan Wintr:

„Pokud Ústava říká, že za kontrasignovaná rozhodnutí odpovídá vláda, je jasné, že premiér může odepřít kontrasignaci z jakéhokoli důvodu."

ústavní právník Jan Kysela:

"Modernější nahlížení na institut kontrasignace nespočívá v tom, že si předseda vlády ověřuje, jestli je rozhodnutí právně v pořádku, spíš spočívá v tom, že spolurozhoduje. A v závislosti na tom, jak chápeme vztah předsedy vlády a neodpovědné hlavy státu, možná fakticky dokonce rozhoduje."

Pro Hospodářské noviny se vyjádřil ústavní soudce Pavel Rychetský takto:

"Kontrasignace tam je proto, aby vláda mohla mít amnestii nejen připravenou, ale aby také posoudila její dopady. Není v kompetenci prezidenta to posoudit, ani v kompetenci premiéra, to musí udělat armáda úředníků ministerstva spravedlnosti."

Předseda Legislativní rady vlády Petr Mlsna je toho názoru, že úkolem předsedy vlády není amnestii posuzovat či měnit, ale pouze zamezit nesouladu s platnou legislativou.

S prosbou o pomoc s ověřením tohoto výroku jsme se obrátili na vedoucího Katedry ústavního práva Masarykovy univerzity prof. JUDr. Jana Filipa, CSc.. Na základě jeho odpovědi, která je citována níže (zároveň je doplněna o případné zdroje), hodnotíme výrok jako nepravdivý.

"1) Prezident Havel udělil celkem 4 amnestie (jejich přehled nalezneme např. zde či zde ) .Ve věcech přestupků k tomu nikdy prezident ČSFR neměl kompetenci.2) Amnestie z 16. února 1990 nebyla přestupkovou amnestií. Ve smyslu
tehdy platného práva bylo rozhodující, že amnestie a milosti se
vztahovaly na tresty ukládané v trestním řízení, tj. na tresty za
trestné činy podle trestního zákona a přečiny podle zákona č. 150/1969
Sb., o přečinech, ve znění pozdějších předpisů, tedy nikoli jen za
trestné činy.
3) Tuto amnestii mohl „udělit“ (tento používaný výraz je nepřesný)
prezident, zatímco amnestii ve věcech přestupků udělit nemohl, protože
by dne 16. února 1990 zasáhl neústavně do působnosti orgánů České
republiky a do 12. ledna 1990 taková možnost ani neexistovala na
úrovni republiky, a do 9. května 1990 na úrovni federace.
4) Pokud si ještě vzpomínám, tato úprava byla obsažena v návrhu ústavy
(oficiální návrh připravovaný Národní frontou) z roku 1989. Ten byl
využit v zákonném opatření předsednictva ČNR, takže takovou amnestii
mohla od 12. ledna 1990 udělovat vláda ČR, nikoli prezident jako orgán
federace. To vláda 15. ledna 1990také učinila (znění amnestie je možné nalézt zde) . Prezident to nikdy učinit nemohl." Celkový přehled amnestií dále nabízí např. dokument Ministerstva spravedlnosti AMNESTIE 1945 - 2002 (doc.) zpracovaný JUDr. Pavlem Rotykou.

Výrok Elišky Wágnerové hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací nalezených v českých internetových denících.

O tom, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl počet kauz, kterých se amnestie týká, informovali například novinky.cz, denik.cz či lidovky.cz. Stalo se tak ve středu 9. ledna, tedy více než týden po vyhlášení amnestie.

První odhad počtu kauz však zveřejnila vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová již 2. ledna. Informoval o tom deník novinky.cz.

Současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský zastával ve vládě Miloše Zemana (po celou dobu fungování vlády) post místopředsedy vlády a předsedy Legislativní rady vlády.

Výrok je na základě dohledaných informací o kauze H-System hodnocen s malou výhradou jako pravdivý. Zuzana Roithová popisuje vývoj kauzy přesně, pouze zaměňuje krajský a vrchní soud.

Na serveru iDnes lze najít krátký popis vývoje kauzy H-System: " Proces s manažery vytunelované firmy začal v roce 2002, první tresty padly o dva roky později. Smetku soud poslal za mříže v roce 2006. Definitivní tresty pro zbylé tři aktéry pak vyneslvrchní soudloni v létě.Proti rozsudku však podal dovolání nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Nezdála se mu totiž výše trestů. Nejvyšší soud mu nakonec vyhověl, když rozhodl, že podmíněné tresty pro Jaroslava Eliáše, Ladislava Tůmu a Jaroslava Vítka byly nepřiměřeně nízké."

Na základě dohledaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť dle různých zdrojů lze skutečně pozorovat průtahy v této kauze ze strany jak vyšetřovacích orgánů, tak soudů, a to dokonce v delším období, než jaké Zuzana Roithová uvádí.

Co se týká průtahů v kauze H-System, dohledatelné jsou následující informace. Na webových stránkách konkurzních novin je rozhovor s advokátkou Hanou Marvanovou (obhájkyní poškozených v této kauze) a její vyjádření: " Myslím, že největší roli v tomto případě hraje liknavost. Samozřejmě naše zákony nejsou dokonalé. Policie však tuto věc měla začít vyšetřovat podstatně dříve, protože klienti první trestní oznámení podávali v roce 1997 a deset let uplynulo, než dosáhli pravomocného rozhodnutí soudu. Průtahy byly zejména ve fázi vyšetřování. Skoro tři roky policie tvrdila, že na tomto případu nic není. Mezitím bylo dost času, aby Petr Smetka celou řadu prostředků někam ukryl nebo vyvedl za hranice. V tom je třeba vidět problém. Další problém je s exekucí. Obvodní soud pro Prahu 1 měl chránit v trestním řízení obstavený majetek. Proč nerespektoval to, co bylo zaneseno v katastru nemovitostí? Přitom to byla známá věc, to nebylo něco, co by nevěděl. Ne, že bychom měli zákony dokonalé, mají řadu mezer, ale v tomto případě se projevil nedostatek činnosti konkrétních orgánů, které nedělaly ani to, co podle zákona mohly a měly." Text iDnes, který popisoval jednu z částí kauzy, o průtazích informoval také: " Odvolací soud také zkritizoval soudce pražského městského soudu za zbytečné průtahy. (...) "Odhadem se kvůli nim řízení prodloužilo o pět až šest let," řekl předseda senátu Pavel Zelenka. Soudům trvalo deset let, než o vině tří mužů pravomocně rozhodly."

Ministři ve vládě Miloše Zemana byli měněni v průběhu celého volebního období, nicméně ne vždy v dané výměně ministrů nově nastupoval mladší z nich. Konkrétně šlo o případy výměn na ministerstvech financí a zdravotnictví. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Na webu Vlády ČR lze dohledat přehled jednotlivých členů kabinetu Miloše Zemana. Během funkčního období vlády proběhly následující výměny ve vládě.

Ministerstvo financíIvo Svoboda; Pavel Mertlík; Jiří RusnokMinisterstvo vnitraVáclav Grulich; Stanislav GrossMinisterstvo spravedlnostiOtakar Motejl; Jaroslav BurešMinisterstvo pro místní rozvojJaromír Císař; Petr LachnitMinisterstvo zdravotnictvíIvan David; Bohumil FišerMinisterstvo dopravyAntonín Peltrám; Jaromír SchlingMinisterstvo obranyVladimír Vetchý; Jaroslav Tvrdík

Vládu opustil také Egon Lánský a Jaroslav Bašta byl na postu ministra bez portfeje nahrazen Karlem Březinou.

Jde-li o věk jednotlivých ministrů, o kterém Miloš Zeman mluví, u některých výměn ministrů nastoupili jako náhrada za dosud působícího ministra lidé starší (resp. v jednom případě nejde mluvit o opotřebení z důvodu vysokého věku a náhradu mladší silou). Šlo o následující výměny (v závorce ročník narození daného ministra):

Pavel Mertlík (1961) - Jiří Rusnok (1960); Ivan David (1952) - Bohumil Fišer (1943).

Pro doplnění informací dodáváme, že ministr financí Ivo Svoboda opustil svůj post nikoli snad kvůli svému věku, ale na základě obvinění v kauze vytunelování podniku Liberta, následně dostal také trest odnětí svobody.

Karolína Peake ještě 6.12. pro ihned.cz uvedla: "Nemám ráda, když přijde nový ministr a všechno personálně vykostí." Jmenována byla ve středu 12.12. a hned pár hodin poté provedla změny na ministerstvu - odvolala prvního náměstka Vlastimila Picka, šéfa sekce vyzbrojování Pavla Bulanta a ředitele kabinetu ministra Františka Šulce.