Po ruské invazi na Ukrajinu začala Moskva požadovat od evropských států odebírajících plyn z Ruska platby v rublech. Dne 27. dubna přestal ruský plyn proudit do Polska a Bulharska, neboť tyto země odmítly na platby v rublech přistoupit. Na konci května následovalo zastavení dodávek do Finska a Nizozemska.

V červnu ruská společnost Gazprom snížila objem plynu proudícího přes Nord Stream 1 do Německa o 60 %. Ve stejnou dobu italská společnost ENI oznámila, že dostává pouze 65 % objemu nasmlouvaného plynu, který by měl proudit z Ruska. K dalšímu omezení dodávek ruského plynu do Itálie pak došlo 11. července. Ve stejný den také úplně přestal proudit plyn v plynovodu Nord Stream 1, v tomto případě se ale jedná o plánovanou odstávku.

Rusko, respektive státem kontrolovaná společnost Gazprom tedy skutečně již několik měsíců snižuje dodávky plnu do Evropy, v posledních týdnech pak došlo k omezení dodávek do Německa či Itálie.

Předešleme, že v našem odůvodnění nemůžeme hodnotit, jaké dopady budou mít opatření, která zatím vůbec nenastala, nebo jsou teprve implementována. Ve výroku Luďka Niedermayera tedy ověřujeme, zda skutečně došlo k rozhodnutí ohledně nákupu ruské ropy. Druhou část výroku si v kontextu jeho další promluvy vykládáme jako tvrzení, že ruské příjmy z vývozu ropy do EU jsou vyšší než příjmy z vývozu plynu.

O zastavení dodávek ropy z Ruska rozhodla Evropská unie 3. června, a to v rámci šestého balíku sankcí uvalených proti Rusku z důvodu invaze na Ukrajinu. Dodávky surové ropy z Ruska by měly být ukončeny 5. prosince letošního roku, tj. do šesti měsíců od vydání vyhlášky. O dva měsíce později pak EU přestane dovážet veškeré ropné produkty. Výjimku mají udělenou státy čerpající ropu ropovodem Družba (Česko, Slovensko a Maďarsko), které jsou na ropných produktech původem z Ruska vysoce závislé. ČR navrch získala 10 měsíců k získání alternativních dodávek (.pdf, str. 2).

Pro zhodnocení toho, zda by na Rusko mělo větší negativní dopad zastavení odběru ropy nebo plynu, se zaměříme na současné a minulé příjmy, které Rusko za dodávky těchto komodit do Evropské unie inkasuje.

Kvantifikace ruských exportních příjmů se dle různých zdrojů liší, podívejme se na ně tedy postupně. Eurostat ve své databázi nabízí měsíční údaje o importu ropy a zemního plynu (v plynném i kapalném stavu) z Ruska. Při vyjádření těchto importů v miliardách eur zjistíme, že minimálně v posledních 12 měsících evropské platby za ruskou ropu vždy převyšovaly platby za ruský plyn, a to v poměru cca 5 : 2 až 5 : 4.

Podobný obrázek nabízí i jiná statistika Eurostatu (s jinou metodikou rozdělení produktů): v posledních pěti letech hodnota unijních importů ruské ropy vždy převyšovala hodnotu importů zemního plynu z Ruska. To potvrzují také data (.pdf, str. 4, 7) výzkumného centra CREA, které se zaměřuje na vývoj těchto importů od začátku ruské agrese na Ukrajině.

Dodejme, že řada expertů poukazuje na jiné faktory v obchodu s ropou a plynem, než pouze jejich objem. Např. analytik Jiří Gavor pro Echo24 poukázal na to, že dopad zastavení vývozů do EU na ruský rozpočet závisí na schopnosti najít alternativní odběratele. Objemy nákupů ze strany především Indie a Číny mohou dle Gavora zmírnit dopady embarga, také díky současným vysokým cenám ropy. Dovoz ruské ropy do obou zemí se pak skutečně zvýšil. Přesměrování zemního plynu na jiné trhy pak může být obtížnějším úkolem, který je závislý na dlouhodobých investicích do chybějící infrastruktury v podobě nového plynovodu.

Pokud bychom tedy brali v úvahu pouze přímý dopad zastavení evropského odběru ruských fosilních komodit na příjmy ruských exportérů, zastavení odběru ropy by skutečně mělo na ruské příjmy citelnější dopad. Jelikož Luděk Niedermayer mluví právě o těchto příjmech, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

24. února 2022 ruská armáda zaútočila na sousední Ukrajinu. Jako reakci na útok přijala Evropská unie společně s USA několik sankcí, včetně odstřižení několika ruských bank od systému SWIFT. V důsledku toho ruské banky nemohou získávat cizí měnu ani převádět aktiva do zahraničí. 

27. května měla Ruská federace zaplatit úroky z emisí zahraničních dluhopisů ve výši 100 milionů dolarů, věřitelé peníze ale nedostali, a to ani do 27. června, kdy uplynula 30denní lhůta, kdy Rusko ještě mohlo sjednat nápravu. 

Rusko jako takové má zdroje na zaplacení svých dluhů, ale kvůli západním sankcím nemůže své závazky splnit, tím se tedy podle ratingové agentury Moody's ocitá v platební neschopnosti. Agentura na konci června 2022 varovala, že ruská vláda pravděpodobně nesplní ani budoucí platby dluhopisů. Rusko se ocitá v platební neschopnosti poprvé od roku 1918, kdy proběhla bolševická revoluce.

Státy se do platební neschopnosti obvykle dostávají, když nemají peníze, nebo je nejsou ochotny zaplatit, nicméně na Rusko se nevztahuje ani jedna z těchto podmínek. Prohlášení o platební neschopnosti země může vydat například Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA) nebo některá ze tří uznávaných ratingových agentur. Kromě Moody's to jsou S&P Global Ratings nebo Fitch Ratings.

Ratingová agentura S&P Global Ratings zařadila Rusko do kategorie zemí nedodržující své závazky již v dubnu tohoto roku, a to kvůli tomu, že neočekává, že by Rusko bylo schopné převést své platby z rublů na dolary. 

Dle uznávaných ratingových agentur tak Rusko není a nebude schopno plnit své finanční závazky, tudíž ho lze označit za nesolventní a výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Po ruské invazi na Ukrajinu začala Moskva požadovat od evropských států odebírajících plyn z Ruska platby v rublech. Podle dekretu, který na konci března podepsal Vladimir Putin, museli zahraniční kupci za ruský plyn začít platit v rublech začátkem dubna. Putin rovněž uvedl, že pokud ostatní státy na platbu v rublech nepřistoupí, smlouvy o dodávkách plynu budou pozastaveny.

Některé země se však rozhodly, že k platbě v rublech nepřikročí. Dne 27. dubna následně přestal ruský plyn proudit do Polska a Bulharska, neboť tyto státy odmítly na platby v rublech přistoupit. Ze stejného důvodu ke konci května následovalo zastavení dodávek plynu také do Finska a Nizozemska.

V červnu ruská společnost Gazprom snížila objem plynu proudícího přes Nord Stream 1 do Německa o 60 %. Ve stejnou dobu italská společnost ENI oznámila, že dostává pouze 65 % objemu nasmlouvaného plynu, který by měl proudit z Ruska. Podle mluvčího ruského prezidenta Dmitrije Peskova je omezení dodávek způsobeno dopadem sankcí, které na Rusko uvalily západní státy. Doplňme, že k dalšímu omezení dodávek ruského plynu do Itálie pak došlo 11. července. Ve stejný den také úplně přestal proudit plyn v plynovodu Nord Stream 1, v tomto případě se ale jedná o plánovanou odstávku.

Rusko, prostřednictvím státem kontrolované společnosti Gazprom, tedy skutečně zastavilo dodávky plynu do některých evropských států, podle ruské strany kvůli tomu, že za dodávky odmítly platit v rublech. V posledních týdnech pak došlo k omezení dodávek do Německa či Itálie.

Luděk Niedermayer vyzdvihuje Fialovy výroky o evropské solidaritě kvůli tomu, že je podle něj Česká republika na evropské pomoci závislá. Právě proto je podle jeho slov potřeba evropskou solidaritu a spolupráci neustále zdůrazňovat a snažit se o ni. Europoslanec Niedermayer v rozhovoru mluví mj. o české závislosti na evropské solidaritě například při možném nedostatku plynu, který by byl způsobený vypnutím dodávek plynu ze strany Ruska. Dodejme, že Česko je na ruském plynu závislé téměř ze 100 procent.

Petr Fiala ve svém projevu na půdě Evropského parlamentu 6. července 2022 představil priority českého předsednictví EU. Předseda vlády mluvil o důležitosti spolupráce mezi členskými státy v oblasti energetické bezpečnosti. „Jsme připraveni pracovat na koordinaci zásob plynu před nadcházející zimou, podporujeme dobrovolné společné nákupy podle modelu, který se osvědčil už během covidové krize“, uvedl premiér Fiala.

Právě v kontextu společné energetické politiky Petr Fiala zmínil slovo solidarita (video, 10:47): „Při tom všem musíme mít na paměti, že se brzy můžeme ocitnout v situaci, kdy bude více než kdy jindy potřebná solidarita mezi členskými státy“.

Přestože v projevu předseda vlády Fiala slovo solidarita už vícekrát explicitně nepoužil, častokrát zdůrazňoval potřebu evropské spolupráce a koordinace. Např. jako hlavní úkol českého předsednictví Petr Fiala vytyčil nalezení jednotné a silné shody „na takových opatřeních, která negativní dopady současných krizí na naše občany co nejvíce zmírní. Protože inflace, nedostupnost energií nebo potravinová krize jsou hrozby, kterým musíme čelit a musíme jim čelit nejlépe společně.“

Premiér Fiala nutnost evropské spolupráce vyzdvihoval také v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu, když prohlásil: „Důraz budeme klást na silný a jednotný postoj vůči Rusku, jakož i na maximální asistenci členským státům při poskytování vojenské podpory Ukrajině nebo při vyrovnání se s následky migrační vlny.“ Petr Fiala rovněž uvedl, že ČR chce posílit evropskou spolupráci v oblasti obrany: „Budeme pracovat na posílení evropské spolupráce při budování obranných kapacit členských států.“

Premiér Fiala samotné slovo solidarita v proslovu v Evropském parlamentu zmínil jen jednou, ale nutnost evropské spolupráce a solidarity v projevu silně a často zdůrazňoval, proto výrok Luďka Niedermayera hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Europoslanec Luděk Niedermayer odpovídá na dotaz týkající se rozsahu mezinárodní izolace dnešního Ruska. Niedermayer poukazuje na podle něj bezprecedentní izolaci, do které se dříve ekonomicky integrované Rusko dostalo. To ilustruje právě příkladem o zdlouhavé cestě ruských diplomatů z Basileje. Jedná se o situaci z konce února 2022, kdy ruští diplomaté při Radě Evropy Basilej opouštěli.

Ruská federace byla v Radě Evropy, která dohlíží na dodržování lidských práv a stav demokracie, od roku 1996. Uveďme, že Rada Evropy má 46 členů a nijak nesouvisí s Evropskou unií. V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se výbor ministrů Rady Evropy rozhodl pozastavit členství Ruska v dané instituci již den po začátku ruského útoku. K úplnému vyloučení Ruska pak došlo 16. března 2022. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov následně uvedl, že Rusko by Radu Evropy opustilo bez ohledu na vyloučení.

Jednou z reakcí Evropské unie na ruskou invazi bylo uzavření letového prostoru nad evropskými státy pro ruská letadla. To zkomplikovalo let do švýcarské Basileje, který na začátku července vyzvedával ruské diplomaty působící i v Radě Evropy. Cesta z Moskvy, která by standardně trvala kolem tří hodin, letounu Iljušin II-96 zabrala devět hodin.

Aby zmíněné letadlo mohlo přistát, Švýcarsko a Francie udělily ruskému letounu výjimku, jelikož jako ostatní evropské země i tyto státy uzavřely svůj vzdušný prostor pro ruská letadla. Ruské vládní letadlo tak skutečně letělo přes Turecko, sever Afriky a také Francii.

Europoslanec Luděk Niedermayer tímto výrokem reaguje na odstřižení Ruska od světové ekonomiky. Poukazuje na to, do jakých problémů se v důsledku invaze na Ukrajinu a následných sankcí dostala ruská ekonomika.

Co se týče automobilismu, v zemi pozastavily výrobu, prodej nebo vývoz do země značky jako je Aston Martin, BMW, Cadillac, Ford, Honda, Hyundai, Chevrolet, Jaguar Land Rover, Mercedes-Benz, Nissan, Renault, Scania, Toyota, Volvo a koncern Volkswagen (pod který patří např. Škoda, Audi, Porsche, Bentley, …). V červnu letošního roku klesl v Rusku prodej aut o 82 % v porovnání s červnem 2021. 

Jak uvádí Deník N: „Z 26 milionů vozů vyráběných v Rusku je jen 16 milionů opravdu ruských značek, byť vždy značně inspirovaných nějakým západním modelem.“ Mezi ruské výrobce automobilů patří například Kamaz, Gaz či UAZ. Tito výrobci jsou však existenčně závislí na dílech dodávaných ze zahraničí, které v Rusku vzhledem k sankcím nejsou k sehnání. Aktuálně představuje šanci pro ruský automobilový průmysl automobilka AvtoVAZ, jež po nucené přestávce začala v červnu opět vyrábět svá auta značky Lada, nicméně ve zjednodušených verzích bez zahraničních součástek, jakými jsou například airbagy. 

Výroba aut se tak díky vyhlášce ruského ministerstva průmyslu a obchodu může posunout o několik let zpět, jelikož nově vyrobená auta nemusí být vybavena některými bezpečnostními komponentami, jako je například protiblokovací brzdný systém (ABS), a budou na ně kladeny zjednodušené požadavky v rámci nárazových testů. 

Kvůli nedostupnosti zahraničních součástek podnikne ruský automobilismus krok zpět i v oblasti ekologie. Ekologická třída aut, posuzovaná podle množství vypouštěných emisí, se sníží na úroveň Euro 0, která v Rusku platila do roku 2005. 

Zmiňme také sovětský automobil Moskvič, jenž se přestal vyrábět v roce 2001. Ten má zažít svůj návrat v bývalé továrně Renault, kdy se do budoucna údajně počítá i s elektromobilem. V továrně již byla první auta smontována, jedná se nicméně o vozy čínské značky Sehol. Ta do Ruska dodává rozložené díly, které jsou po smontování doplněny logem Moskvič.

Jak správně poukazuje europoslanec Niedermayer, po odchodu světových automobilek se tak ruský trh dostal do situace, kdy musí začít vyrábět zastaralé modely aut. Auta mohou být například vyráběna bez některých, dříve běžných, bezpečnostních prvků. Luděk Niedermayer hovoří o výrobě aut, která se „10, 15 let nevyráběla, protože nic jiného tamní automobilky nejsou schopny vyrobit" (video, čas 16:10). Tím můžeme rozumět Moskviče, v jehož případě se jedná o obnovu 21 let zaniklé značky, ale například také auta splňující pouze ekologickou úroveň Euro 0. Jejich výroba byla v Rusku v roce 2005, tedy před 17 lety, zakázána. Vzhledem ke kontextu, ale také k mírné nepřesnosti čísel hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Nejprve uveďme, že Ondřej Kovařík tímto výrokem poukazuje na vztah Ruské federace s ostatními zeměmi světa. Europoslanec Kovařík podotýká, že Rusko není v úplné izolaci kvůli zemím, které s ním udržují vztahy a které na něj neuvalily sankce. Uveďme, že ruskou agresi na Ukrajině odsoudila většina státu na mimořádném zasedání Valného shromáždění OSN začátkem března. Proti hlasovalo pět států, mezi kterými byly Bělorusko, KLDR, Eritrea, samotné Rusko a Sýrie. Například Čína a Indie se hlasování zdržely.

Skupina největších ekonomik světa G20 pořádala v indonéském Bali dvoudenní jednání ministrů zahraničí, kam byl pozván i ruský ministr Sergej Lavrov. Ten však setkání předčasně opustil kvůli kritice, která se spustila ze strany západních zemí. Lavrov se setkal s ministry zahraničí z Číny, Turecka, Argentiny, Brazílie, Indie a Jižní Koreje. Doplňme, že účastníci jednali především o odvrácení potravinové krize v důsledku války na Ukrajině. Dvoudenní jednání nakonec skončilo bez uzavření dohody.

Dodejme ještě, že na listopadový summit, kterého se budou účastnit hlavy států patřících do skupiny G20, Indonésie pozvala jak ruské, tak ukrajinské lídry. Vladimir Putin svou účast již potvrdil.

Tomio Okamura mluví o minulém volebním období Poslanecké sněmovny, které trvalo od roku 2017 do roku 2021. V našem hodnocení se tedy zaměříme hlavně na tyto roky. Nejprve se podíváme na to, zda šéf hnutí SPD prosazoval energetickou bezpečnost. Ve druhé části našeho hodnocení prozkoumáme, jestli požadoval i menší závislost na ruském plynu. Závěrem se zaměříme také na to, zda byl Tomio Okamura skutečně jediným politikem, který energetickou bezpečnost prosazoval.

Energetická bezpečnost

O tom, že by se Česko mělo zasadit o svou energetickou bezpečnost, hovořil Tomio Okamura opakovaně, například na svém twitteru na jaře roku 2020 nebo během sjezdu hnutí SPD v létě roku 2019. Pojem energetická bezpečnost je docela obecný a ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli, že by ho předseda hnutí SPD nějak konkrétně specifikoval. V oblasti energetiky však SPD prosazuje energetickou soběstačnost České republiky, dostavbu jaderných bloků v Dukovanech a důrazně se vymezuje proti zelené politice Evropské unie.

Všechna tato témata jsou i součástí volebního programu, se kterým se hnutí SPD ucházelo v minulých sněmovních volbách o přízeň voličů. V něm se rovněž objevila podpora individuálních projektů solární, vodní a větrné energetiky a odmítnutí další privatizace energetických sítí.

Závislost na ruském plynu

Tomio Okamura v námi ověřovaném výroku zároveň tvrdí, že v rámci energetické bezpečnosti prosazoval, aby Česko přestalo být závislé na ruském plynu. (Jak jsme již uváděli v jiném odůvodnění, v roce 2020 činila závislost Česka na ruském plynu 66 %, z jiných zdrojů pocházelo jen 34 % dodávek plynu.)

Zemnímu plynu se Tomio Okamura věnoval v příspěvku na svém facebookovém profilu v prosinci 2020, kdy komentoval možný vývoj situace v energetice: „Buď postavíme další naše jaderné reaktory, které nahradí výpadek energie z uhlí, anebo přejdeme na plynovou energetiku. Zásadní otázka zní, odkud plyn bude přicházet a kdo bude kontrolovat jeho cenu. Jsou jen dvě možnosti. Buď to bude Německo, anebo USA. Německo, pokud půjde ruský plyn přes Nord stream 2, a USA, pokud Nord stream 2 nebude dokončen a plyn budeme kupovat přes Ukrajinu, která je fakticky pod naprostým vlivem USA. Závěr je prostý a znamená ohrožení energetické bezpečnosti ČR a růst cen energií,“ napsal tehdy šéf hnutí SPD. Ačkoliv tedy Tomio Okamura problematiku zemního plynu komentoval, nevyplývá z této citace, že by volal po snížení závislosti na plynu z Ruska.

Vůči plynovým elektrárnám se v roce 2020 na půdě Poslanecké sněmovny vyjádřil kriticky i místopředseda hnutí SPD Radim Fiala. Řekl ale pouze to, že jsou podle něj stejně neekologické jako ty uhelné. Ruský plyn poté Tomio Okamura zmínil v pořadu Aréna Jaromíra Soukupa na jaře 2021, v němž bylo jedním z témat i to, zda by bylo připuštění ruského Rosatomu do tendru na dostavbu dalších jaderných bloků v Dukovanech bezpečnostním rizikem, či nikoliv (video, čas od 31:36). V této souvislosti tehdy Tomio Okamura řekl (video, 35:06), že kdyby k dostavbě Dukovan nedošlo, hrozí po roce 2035 „paradoxně závislost na ruském plynu“. Předseda hnutí SPD nicméně v této politické debatě nikterak nevyzval k omezení závislosti na plynu z Ruska.

Z veřejně dostupných vyjádřeních ani v mediální databázi Newton jsme nedohledali, že by Tomio Okamura vyzýval ke snížení závislosti na ruském plynu, a to ani jinde než přímo v Poslanecké sněmovně. Hnutí SPD naopak na svém webu v květnu 2021 uvedlo, že ruský plyn Česko potřebuje, a zároveň kritizovalo českou závislost na Německu a západní Evropě.

Podpora energetické bezpečnosti u jiných politických stran

Nyní se zaměříme na to, zda byl Tomio Okamura skutečně jediným politikem, který dle svých slov prosazoval energetickou bezpečnost. Každý politik si pod pojmem energetická bezpečnost může představovat něco jiného, zaměříme se proto na myšlenky hnutí SPD ohledně energetiky, které jsme zmínili na začátku našeho odůvodnění. Nebudeme se zabývat tím, že se ostatní politici stavěli proti ruskému plynu. Jak jsme již uvedli výše, nenašli jsme, že by Tomio Okamura něco takového skutečně prosazoval.

O energetické bezpečnosti hovořili zástupci dalších stran, ne pouze SPD. „Musíme si uvědomit, že naše země musí být energeticky soběstačná a bezpečná,“ uvedl například v únoru roku 2021 poslanec za ODS Zahradník a následně se ve Sněmovně kriticky vyjádřil k obnovitelným zdrojům. Podpořil tak soběstačnost, kterou prosazuje SPD, a rovněž zmínil i energetickou bezpečnost.

Energetickou soběstačnost pak přímo na půdě Sněmovny podpořil svými slovy i tehdejší poslanec za KSČM Leo Luzar. „Energetická soběstačnost České republiky je absolutní nezbytností“, sdělil do pléna v dubnu minulého roku. „Zajištění energetické soběstačnosti, respektive bezpečnosti dodávek energie, je naprosto nutnou podmínkou pro chod české ekonomiky,“ řekl zase bývalý předseda vlády Andrej Babiš, rovněž na jaře 2021.

Koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) na svém webu již minimálně od konce dubna 2021 uváděla: „Odmítáme rezignovat na energetickou bezpečnost, soběstačnost a nezávislost. Naši budoucnost vidíme v kombinaci jaderné energie a decentralizovaných obnovitelných zdrojů, zejména fotovoltaiky na střechách (…).“ Koalice Spolu tedy podpořila jak jadernou energetiku, po které volá SPD, tak i další postoj tohoto hnutí – energetickou soběstačnost. Středopravé uskupení Spolu navíc i přímo vyzvalo k energetické bezpečnosti.

Co se týče plánované dostavby Dukovan, která se řešila v minulém volebním období, podporovalo hnutí SPD, aby se tendru účastnil i ruský Rosatom, který měl o dostavbu Dukovan zájem. Podle Okamury by měl být připuštěn (video, čas 33:40) do tendru, aby Česko mělo „co nejlepší podmínky“. Místopředseda SPD Radim Fiala považoval důvody případného vyřazení Ruska za ideologické, nikoliv bezpečnostní.

Zástupci tehdejší opozice z řad dnešních vládních stran naopak upozorňovali na bezpečnostní rizika spojená s účastí Ruska na tendru. Plán na rozšíření jaderných bloků však nezavrhovali. Poslanec Žáček z ODS pak v souvislosti s dostavbou Dukovan zmínil přímo pojem energetická bezpečnost. „Významně pochybuji o tom, že je v zájmu České republiky přenechat takto významnou strategickou zakázku pro naši energetickou bezpečnost společnostem, které pocházejí a jsou napojené na nedemokratické režimy,“ řekl v březnu minulého roku. Po vrbětické kauze v dubnu roku 2021 nicméně sama Babišova vláda vyřadila Rosatom ze hry.

O dva roky dříve na půdě Sněmovny uvedl tehdejší premiér Andrej Babiš při interpelacích k dostavbě Dukovan, že „nadále prioritou naší vlády je energetická bezpečnost“. O chvíli později dodal: „Výstavba nových jaderných elektráren je proto otázkou energetické bezpečnosti.“ Energetickou bezpečnost jako prioritu označil premiér Babiš na půdě Sněmovny i o rok později.

Tomio Okamura a jeho SPD rovněž nebyli jediní, kdo bojoval například proti zelené politice Evropské unie. Nezařazený poslanec a zakladatel Trikolóry Václav Klaus ml. se v květnu 2020 ve Sněmovně důrazně ohradil proti tzv. Green Dealu, jehož cílem je v rámci Unie dosáhnout do roku 2050 emisní neutrality. V časopisu Týden rovněž vyšel jeho komentář s názvem „Zrušme Green Deal!“.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Některé požadavky hnutí SPD v oblasti energetiky, jako je soběstačnost a dostavba jaderných bloků v Dukovanech, podporovaly i jiné politické strany a hnutí. Někteří jejich zástupci navíc zmiňovali přímo pojem „energetická bezpečnost“. Tomio Okamura také nikde nevyzval k tomu, aby Česko snížilo závislost na plynu z Ruska. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Na úvod zasaďme výrok do kontextu. Tomio Okamura se 16. května 2022 setkal s poradcem prezidenta Zemana Martinem Nejedlým. Pro Deník N předseda hnutí SPD uvedl, že předmětem jednání byla energetika. Hnutí SPD odmítá uvalení embarga na ruský plyn a s Nejedlým se Okamura shoduje na tom, že by geopolitika měla jít v tomto případě stranou. Schůzku podle Tomia Okamury inicioval Martin Nejedlý.

Uveďme, že Martin Nejedlý je členem expertního týmu prezidentské kanceláře od roku 2013, kdy Miloš Zeman poprvé nastoupil do prezidentského úřadu. V roce 2014 se navíc stal i prezidentovým externím poradcem. Na obou těchto pozicích působí (.pdf) dodnes. Média Nejedlého označují za klíčového muže okolí prezidenta Zemana.

Otázkou tedy je, zda podobné schůzky absolvoval i premiér Fiala, případně další politici. V následujících odstavcích se budeme zabývat schůzkami, o kterých existují veřejně dostupné informace. Tomio Okamura se ostatně zřejmě odkazuje právě na takové schůzky, když svůj výrok směrem k redaktorce doplňuje obratem „jak víte“.

Předseda vlády Petr Fiala od svého nástupu na konci minulého roku pravidelně navštěvuje Miloše Zemana. Na těchto schůzkách se dohodli na začátku letošního roku. V sobotu 21. května se sešli prezident Zeman, jeho tým poradců a Petr Fiala, aby probrali zahraniční politiku či situaci související s probíhající válkou na Ukrajině. Schůzky se účastnil i prezidentův poradce Nejedlý, což v pořadu Prostor X později potvrdil také předseda vlády. Nejednalo se ovšem o samostatnou schůzku bez přítomnosti hlavy státu.

Premiér Fiala se dříve, konkrétně pár dní před vznikem svého kabinetu, sešel s vedoucím kanceláře prezidenta republiky Vratislavem Mynářem. Účast Martina Nejedlého na této schůzce mluvčí ODS vyloučil.

Doplňme, že s Vratislavem Mynářem se v prosinci loňského roku dvakrát sešel i předseda hnutí STAN Vít Rakušan. Podle serveru Neovlivní.cz se s Mynářem a Nejedlým setkal v lednu roku 2018 také tehdejší premiér Andrej Babiš.

Tomio Okamura má tedy pravdu v tom, že Petr Fiala pravidelně navštěvuje Pražský hrad, v minulosti dokonce jednal osobně s hradním kancléřem Mynářem. Předseda hnutí SPD nicméně dává svá setkání s Martinem Nejedlým do souvislosti s hradními návštěvami premiéra Fialy, které byly jiného charakteru. Ten totiž se samotným Martinem Nejedlým podle veřejně dostupných informací nikdy schůzku neměl. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.