V interview Seznam zprávy děkan Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity Marek Turčáni uvádí, že důvodů pro rozmnožení kůrovců je mnoho a souvisí spolu. „Monokultury smrků, které byly vyžádány společností, dokážou zabezpečit velice kvalitní a vhodné dříví pro všechny možné účely, ale jsou zároveň velice rizikové co se týče kůrovce,“ řekl Turčáni v rozhovoru. Na otázku, zda jsme si pěstováním smrků kůrovce do lesů přivedli, odpověděl, že to je v podstatě tak (2:40). Za rozšíření kůrovců mohou podle děkana také suchá teplá léta.

V tiskové zprávě fakulta uvádí, že „hlavní důvody této situace je jednak vysoké zastoupení smrkových porostů pokrývajících rozsáhlé souvislé plochy a stejnorodá porostní struktura, která je mimořádně příznivá pro vznik přemnožení a další šíření kůrovce. Druhou hlavní příčinou je klimatická změna, v důsledku které dochází k rychlejšímu vývoji kůrovce a oslabení obranných mechanismů smrků.“

Profesor Miroslav Svoboda z České zemědělské univerzity v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že na Moravě dosavadní metody na obranu proti kůrovci selhávají. Příčinou jsou podle něj dvě věci. „Je to kombinace dvou různých věcí. První je, že klimatická změna opravdu nastává a žijeme v období s vysokými teplotami a ještě srážkově extrémně chudém. Přispívá k tomu ale i určitá bezzubost hospodaření státních Lesů, jejich systém je málo pružný na to, aby dokázal na mimořádné situace reagovat. Všechny práce se soutěží v tendrech, vše dlouho trvá. Než se vykácí strom, který je napadený, uteče často hodně času.“

Ve zprávě zároveň uvádí, že v určitých situacích je legitimní proti kůrovci i nezasahovat. „Autoři upozorňují na nutnost kvalifikovaného posouzení, zda aktivní management kůrovce na dané lokalitě skutečně efektivně přispěje k omezení jeho šíření a je ekonomicky smysluplný. V opačném případě je legitimní alternativou proti kůrovci nezasahovat a využít dostupné zdroje v jiných oblastech. Zpráva také poukázala na zásadní mezery v poznatcích o reálné účinnosti mnoha používaných metod ochrany lesa, jejich ekonomické efektivnosti a vedlejších vlivů – což jsou fakty, které jsou dlouhodobě přehlíženy ve většině evropských zemí.“ Správci Národního parku České Švýcarsko se rozhodli nechat smrky napadlé kůrovcem na místě. „Lze očekávat, že do všech těchto nepůvodních smrčin se ten kůrovec bude postupně šířit. Proto jsme se rozhodli dále proti kůrovci striktně nezasahovat, protože by to znamenalo opravdu rozsáhlé a velkoplošné odlesnění,“ vysvětluje lesnice národního parku Dana Vebrová.

Ve své výroční zprávě (.pdf, str. 66) Česká inspekce životního prostředí uvádí, že „i když je v rámci činnosti složky ochrany lesa ČIŽP věnován problematice kůrovců značný prostor, není stav v některých částech ČR kontrolně zvládnutelný. Důvodem je skutečnost, že na jednoho inspektora připadalo k 1. 1. 2018 63 801 ha dozorovaných lesů.“ Ve výroční zprávě (.pdf, str. 63) je zmíněný kalamitní stav v Zlínském kraji, který je podle inspekce způsobený nepříznivými klimatickými podmínkami, nevhodně volenými, místu neodpovídajícími prostředky (použití lanovek), a nedostatek odborně vyškolených pracovních sil. V Královéhradeckém a Pardubickém kraji způsobuje ohrožení kůrovcem nedostatečná kontrola ze strany vlastníků lesů.

Podle sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR k šíření kůrovce přispívá bezzásahový režim. „Na jednom stromě napadeném kůrovci se při plném obsazení během jedné generace vyvine 100 až 200 tisíc jedinců. V klimatických podmínkách podobných roku 2018 dochází k vývinu 3 generací kůrovců.  Kůrovec hledá po výletu vhodné zeslabené stromy v nejbližším okolí pro založení nové generace. Při přemnožení i ve vzdálenosti stovek metrů. Existují však i výzkumy, které ukazují šíření v řádu desítek kilometrů. Mezi odborníky je to považováno za kontroverzní téma. Výzkumem ale bylo doloženo takové šíření pomocí kombinace aktivního letu a unášením vzdušnými proudy. (...) Podle SVOL je třeba přehodnotit priority, které společnost má. Je třeba opustit, alespoň dočasně, koncept bezzásahového režimu v lesích a vrátit se ke konceptu zachování a ochraně přirozených funkcí lesa a diferencovat přístup dle stanoviště.“

Za rozšířením kůrovce stojí mnoho faktorů, především smrkové monokultury a suchá teplá léta. Podle SVOL k šíření kůrovce přispívá i bezzásahový režim a podle ČIŽP má na situaci svůj podíl nedostatek vyškoleného personálu a nedostatečná kontrola lesů vlastníky. Bezzásahový postup nepodporují pouze ekologové, ale i správci parku České Švýcarsko. Problémy s kůrovcem nezpůsobila jediná skupina lidí, jak naznačuje Václav Klaus ml. Nejvhodnější postup se u každého napadeného lesa liší a existují různé názory na to, jak se s kůrovcovou kalamitou u nás vyrovnávat.

Václav Klaus starší v průběhu své politické kariéry působil jako předseda vlády ve dvou na sebe navazujících vládách mezi lety 1992–1998. Za jeho působení proběhl rozsáhlý Ekologizační program uhelných elektráren ČEZ s náklady 111 mld. Kč. Výsledkem tohoto projektu bylo razantní snížení emisí oxidu siřičitého a popílku o nejméně 90 %. Tato opatření jsou viditelná na datech mezinárodní organizace OECD, která dokazují výrazné snížení produkce siřičitanů v průběhu 90. let 20. století.

Zdroj: OECD

V letech 2008–2017 proběhla druhá vlna modernizace uhelných zdrojů ČEZ v hodnotě 100 mld. Kč. Je však nutné podotknout, že v tomto období se na pozici předsedy vlády vystřídalo hned 5 premiérů. Z tohoto pohledu je tedy jasně viditelné, že reformy provedené v době vlády Václava Klause staršího jsou nejrozsáhlejší investice do odsíření v historii ČR.

Zdroj: ČEZ

Část výroku, kde Václav Klaus mladší hovoří o vládě svého otce jako jedné z nejekologičtější v historii, nelze objektivně ověřit. Mezi proekologické kroky, které může vláda vykonat, spadá příliš rozsáhlé spektrum blíže nedefinovaných faktorů, a z důvodu vágnosti této části výroku jsme ověřovali pouze tvrzení ohledně odsíření.

Lze pouze odhadovat, co si Václav Klaus ml. představuje pod pojmem „sajrajt“, z kontextu rozhovoru však předpokládáme, že se jedná o emise skleníkových plynů. Pokud se podíváme na data o globálních emisích skleníkových plynů a zejména oxidu uhličitého, můžeme pozorovat odlišný obrázek podle toho, na jaký ukazatel se díváme. Liší se absolutní podíl států na celkových světových emisích a emise přepočítané na obyvatele. Stejně tak je nutné vzít v potaz kumulované emise v průběhu času.

Čína (.pdf, str. 67) je největším světovým znečišťovatelem co se týče oxidu uhličitého. V roce 2017 podle zprávy Evropské komise vypouštěla téměř 10,9 Gt oxidu uhličitého, Indie (.pdf, str. 117) 2,5 Gt a Česká republika (.pdf, str. 78) „pouze“ 110 Mt. Čína tak vypouští přibližně 100× větší objem emisí oxidu uhličitého.

Vzhledem k různé velikosti ekonomik a populace je však nutné zohlednit také ukazatel emisí per capita. V přepočtu na obyvatele Česká republika vypouští víc emisí než Čína i Indie.

Pokud bychom uvažovali Evropskou unii (.pdf, str. 26) jako celek, můžeme vidět pozvolný nárůst jak absolutních emisí oxidu uhličitého, tak relativní výše v přepočtu na obyvatele. Ani v poměru k Evropské unie však nelze hovořit o tom, že by Čína či Indie vypouštěly 200× více oxidu uhličitého.

Z obou tabulek je zjevné odlišné tempo růstu emisí i trend vývoje emisí na obyvatele. Zatímco mezi lety 1990 a 2017 došlo v ČR k absolutnímu poklesu emisí oxidu uhličitého o 33 %, v Číně se jednalo o nárůst o 454 % a v Indii o 405 %. Ve stejném období došlo v ČR k poklesu per capita emisí, ale v Číně i Indii emise na obyvatele rostly. Je proto důležité vzít v potaz také historický vývoj ekonomik, a s tím souvisejících emisí.

Zdroj: Our World in Data

Mapa ukazuje kumulované emise oxidu uhličitého v čase od roku 1751. Spojené státy sice již dnes nejsou největším znečišťovatelem, ale kumulovaně vypustily více oxidu uhličitého než Čína.

Dalším skleníkovým plynem je metan, kterého v absolutním objemu vypouští Čína i Indie řádově více než Česká republika (Čína je navíc největším emitentem metanu na světě). Podle dostupných dat o emisích metanu z roku 2012 vypouštěla Česká republika ekvivalent 11,9 Mt oxidu uhličitého, přičemž Indie 636,4 Mt a Čína dokonce ekvivalent 1,75 Gt oxidu uhličitého. Dohromady tedy Čína s Indií v roce 2012 vypustily množství metanu ekvivalentní 2,39 Gt oxidu uhličitého, což je skutečně přibližně 200× více než v případě České republiky.

Dalším ze skleníkových plynů je oxid dusný, kterého Čína v roce 2012 vypustila ekvivalent 587,2 Mt oxidu uhličitého, Indie ekvivalent 239,8 Mt a Česká republika jen ekvivalent 7,3 Mt oxidu uhličitého (tedy cca 80× menší množství než Čína, resp. 113× menší množství než Čína a Indie dohromady).

Výrok Václava Klause ml. tedy hodnotíme jako zavádějící, a to vzhledem ke skutečnosti, že Čína společně s Indií skutečně vyprodukují přibližně 200× více metanu než Česká republika, avšak v produkci např. oxidu dusného (další ze skleníkových plynů) to bylo 113× větší množství ze strany Číny a Indie. Navíc musíme vzít v úvahu i ukazatel v přepočtu na obyvatele, podle něhož Česká republika vypouští více emisí oxidu uhličitého než Čína nebo Indie. Problematická je také definice škodlivých látek, kterou Klaus ve výroku uvažuje. Z tohoto důvodu uvádíme škodlivé látky, které odpovídají Klausovu výroku, avšak lze nalézt i látky, které s tímto nesouhlasí.

Dle šetření PISA (Programme for International Student Assessment), které je prováděno v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, se Finsko v roce 2015 umístilo (.pdf, str. 5) na vyšších pozicích žebříčku než Řecko. V daném roce vynaložilo Finsko na vzdělávání vyšší procento HDP než Řecko. Konkrétně v roce 2015 ve Finsku tvoří částka na vzdělávání něco přes 6 % HDP a v Řecku ve stejném roce vložili do vzdělávání přes 4 % HDP. Vývoj výdajů na školství ukazuje graf níže (data: Eurostat)

V případě Finska se hovoří o tom, že základním cílem finské vzdělávací politiky je možnost získat vzdělání na základě rovných příležitostí. Již od základního vzdělávání je jejich politika založena na inkluzi. To znamená, že všechny děti mají stejné možnosti a přístup k základnímu vzdělání. Vláda například poskytuje i finanční podporu tam, kde vidí, že nerovnosti mohou být větší. Při hodnocení výsledku výzkumu PISA z roku 2015 bývalá ministryně školství uvedla, že finský systém má své silné stránky, a to rovnost příležitostí, vysokou vzdělanost učitelů a jiné.

Finsko investuje více finančních prostředků do vzdělávání než jiné státy, ale to neznamená, že pouze to ovlivňuje úroveň vzdělávání v této zemi. Zdejší vzdělávací systém si zakládá na inkluzivním přístupu, který je jedním ze základních pilířů vzdělávacího systému. Inkluze ale není doménou (.pdf, str. 25) pouze vzdělávacího systému, inkluzivní princip je přítomen v celém společenském systému. Ve Finsku projde 99,7 % dětí povinným základním vzděláváním v běžných školách, což opět ukazuje na vysokou inkluzivitu (.pdf, str. 28).

Finsko také klade důraz na podporu různých skupin žáků. Počty žáků ve speciálních školách dlouhodobě klesají. V roce 2004 bylo 1,7 % žáků ve speciálních třídách, v roce 2014 už je to jenom 0,9 % (.pdf, str. 10).

Nepodařilo se nám však najít doklady kauzálního vztahu mezi inkluzivním vzděláváním a výsledky finského školství. Je zřejmé, že inkluze hraje podstatou roli ve vzdělávání i v celém společenském systému.

Dlouhodobou úroveň vzdělanosti můžeme ilustrovat např. ukazatelem dospělé populace a jejího vzdělání. Následující graf ukazuje podíl dospělé populace, která má nejvyšší dosažené vzdělání základní. Z tohoto vyplývá, že Finsko má dlouhodobě lepší vzdělanost než Řecko.

Ve Finsku existují (.pdf, str. 28) speciální školy pro děti s postižením, které jim nedovoluje výuku v běžných školách. Kromě toho mohou být děti vyučovány v běžných školách, ale ve speciálních třídách. Děti v těchto třídách nemusí být vyučovány pouze v rámci nich, ale mohou se zapojovat i do běžné výuky.

Finský vzdělávací systém se zaměřuje na konkrétní problémy dítěte (v základním i sekundárním vzdělání). Na základě pečlivého pedagogického hodnocení mohou být dětem s určitými problémy či druhem postižení vytvořeny individuální vzdělávací plány. Jinak se v rámci svého vzdělávacího systému na základě inkluze snaží co nejvíce dětí s různými formami postižení a tedy i individuálním vzdělávacím plánem vyučovat na běžných školách.

Dle dat (.docx, str. 13; str. 32; str. 37) sesbíraných Evropskou agenturou pro speciální a inkluzivní vzdělávání bylo ve Finsku ve školním roce 2014/2015 vzděláváno v běžném vzdělávání přes 99 % zapsaných žáků. Patří sem i žáci ze speciálních tříd v běžných školách. Česká republika měla v běžných školách vyučováno něco málo přes 97 % zapsaných žáků. Ve finských speciálních třídách v rámci běžných škol jsou vyučována téměř 4 % žáků se speciálními potřebami. Ve srovnání s Českou republikou je to o 3 p.b. více žáků. Naopak více žáků se speciálními potřebami máme v ČR umístěno ve speciálních školách, v daném školním roce to bylo cca 2,8 %. Finsko mělo procento dětí se speciálními potřebami ve speciálních školách nižší – konkrétně 0,78 %. V průměru EU se pak jedná o 1,54 %; mezi zeměmi jsou ovšem výrazné rozdíly a Finsko skutečně patří mezi země s vysokou prostupností speciálního a běžného školství.

Graf: Procento žáků se speciálními potřebami

Václav Klaus mladší představil 10. 6. 2019 nový politický subjekt Trikolóra – hnutí občanů. Klaus novou stranu založil poté, co byl letos v březnu vyloučen z ODS. V přípravném výboru strany působí také další bývalá poslankyně za ODS Zuzana Majerová Zahradníková.

Oba poslanci, Klaus i Majerová Zahradníková, jsou mezi předkladateli návrhu ústavního zákona, který by měl zakotvit manželství jako svazek muže a ženy a jeho ochranu do Listiny základních práv a svobod. Zákon byl předložen již v červnu 2018, tedy v době kdy Klaus i Majerová Zahradníková byli členy poslaneckého klubu ODS.

Listina základních práv a svobod momentálně ve čl. 32 odst. 1 uvádí, že „rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona“. Cílem předkládané novely (.pdf, str. 1) je rozšířit ochranu rodiny také o manželství jako svazek muže a ženy.

Poslanci Klaus a Majerová, kteří návrh zákona podepsali, byli do PS zvoleni za ODS. Nyní jsou nezařazení a působí v nově založené straně Trikolóra.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 získalo ANO 21,18 % hlasů a 6 mandátů, nejvíce ze všech stran.

Ve volbách v roce 2018 se do zastupitelstev obcí dostalo 34 965 kandidátů z místních sdružení s 15,14 % hlasů, hnutí ANO získalo samostatně 14,88 % hlasů a 1676 zastupitelů a 16 zastupitelů v koalicích s jinými stranami, např. ČSSD získala samostatně 1882 zastupitelů s 5,17 % hlasů, ODS 2281 zastupitelů s 11,09 % hlasů.

V Českých Budějovicích získalo ANO 12 zastupitelů a 21,21 %, v Brně získalo ANO 18 zastupitelů a 23,03 %, v Karlových Varech 12 zastupitelů a 23,86 %, v Jihlavě 10 zastupitelů a 22,61 %, v Hradci Králové 11 zastupitelů a 23,83 %, v Liberci 11 zastupitelů a 21,36 % (zde bylo ANO až za Starosty pro Liberec, kteří získali 16 zastupitelů), v Ostravě 21 zastupitelů a 32,72 %, v Olomouci 14 zastupitelů a 26,67 %, v Pardubicích 13 zastupitelů a 26,66 %, v Plzni 13 zastupitelů a 22,20 % (zde získalo ANO stejný počet zastupitelů jako ODS, které dostalo 22,11 % hlasů), v Praze bylo ANO až páté, získalo zde 12 zastupitelů a 15,37 %, v Ústí nad Labem získalo 9 zastupitelů a 20,65 % a ve Zlíně získalo 9 zastupitelů a 18,81 % (zde získali stejný počet zastupitelů jako STAN, kteří měli 18,58 %).

ANO tedy vyhrálo volby ve většině velkých českých měst a ve všech z nich se dostalo do místního zastupitelstva. Hnutí celkově získalo méně zastupitelů než ČSSD nebo ODS, na druhou stranu však ANO získalo více hlasů. Tento paradox plyne z rozdílnosti velikosti obcí, v nichž se stranám typicky dařilo. U místních sdružení, která získala nejvíce zastupitelů i hlasů, se jedná o velké množství autonomních subjektů. Hnutí ANO tak může i nemusí být považováno za vítěze komunálních voleb.

Ve volbách do Senátu v roce 2018 získalo ANO jednoho senátora, ODS volby vyhrála a získala 9 senátorů, v Senátu mělo po volbách ANO 7 senátorů. V roce 2016 získalo ANO 3 senátory, zatímco KDU-ČSL 5 senátorů. V roce 2014 získalo ANO 4 senátory. Přehled složení Senátu v roce 2016 a 2018 poskytuje Český statistický úřad.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 vyhrálo ANO s 29,64 % hlasů, v současné době má ve sněmovně 78 poslanců.

Ve volbách do zastupitelstev krajů v roce 2016 získalo ANO nejvíce hlasů s 21,05 % a 176 zastupitelů, zisk je to především v porovnání s volbami v roce 2012, kdy strana teprve vznikla a neměla žádného krajského zastupitele.

Pokud by se prokázalo, že příjemce nedodržel či nesplnil podmínky udělení dotace, musejí být udělené prostředky skutečně vymáhány zpět, a to na základě § 14f odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech. Zároveň je i možné neudělit dotaci z důvodů předběžné opatrnosti, na její udělení totiž není právní nárok.

Pravdou také je, že se nejedná o ojedinělý krok. Kromě zastavení dotací firmám rodině ministra Tomana, popřípadě dotací určených Agrofertu, došlo v minulosti k pozastavení dotací např. na IT systém Ministerstva pro místní rozvoj, zřejmě kvůli probíhajícímu vyšetřování pak byly zastaveny i dotace v programu Rybářství nebo k pozastavení dotace Vysoké škole báňské.

České úřady budou zhruba měsíc čekat na překlad, poté budou mít dva měsíce na odpověď. Evropská komise před přijetím rozhodnutí o finančních opravách poskytne předběžné závěry šetření, které sama provedla, členskému státu. Koná tak dle nařízení č. 1303/2013 a nařízení č. 1083/2006, na které se příslušný audit odkazuje (str. 6). Postup uvádí článek 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013: „1. Před přijetím rozhodnutí o finanční opravě zahájí Komise řízení oznámením předběžných závěrů svého šetření členskému státu spolu s výzvou, aby členský stát do dvou měsíců předložil své připomínky.“ Členský stát má také možnost přezkoumáním dokumentace, kterou poskytne Evropská unie, prokázat, že rozsah nesrovnalostí je menší, než komise posoudila. Celý proces se bude odvíjet od pravidel ve článku 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013:

„4. Nepřijme-li členský stát předběžné závěry Komise, pozve ho Komise na slyšení, aby se zaručilo, že jsou k vyvození závěru Komise ohledně uplatnění finanční opravy k dispozici všechny důležité informace a zjištění.“

„6. V zájmu uplatnění finančních oprav přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí do šesti měsíců ode dne slyšení nebo ode dne obdržení dalších informací, pokud členský stát souhlasil s tím, že tyto dodatečné informace po slyšení předloží. Komise vezme v úvahu veškeré informace a připomínky předložené v průběhu řízení. Pokud se slyšení neuskuteční, začíná šestiměsíční lhůta běžet dva měsíce po dni, kdy Komise odeslala pozvánku ke slyšení.“

Na odpovědi budou pracovat úředníci příslušných resortů a bude schválená Národním orgánem pro koordinaci, který „plní roli hlavního partnera vůči EK v oblasti implementace fondů EU v České republice. Informuje EK souhrnně o realizaci programů spolufinancovaných z fondů EU a řeší s ní nastalé problémy a rizika.“

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů platí: „Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.“

Ust. § 4 a násl. tohoto zákona ustanovuje, že veřejný funkcionář nesmí a) podnikat či provozovat jinou samostatně výdělečnou činnost, b) být členem statutárního, řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář. Někteří veřejní funkcionáři pak nesmí např. ani provozovat rozhlasové či televizní vysílání nebo být vydavatelem periodického tisku.

V dokumentu (.pdf, str. 9) Identifikace střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek týkajících se strukturálních opatření definuje Evropská komise střet zájmů: „Při ‚střetu zájmů' dochází ke střetu mezi úkoly ve veřejném zájmu a soukromými zájmy státních úředníků, při němž má státní úředník soukromé zájmy, které by mohly nepatřičně ovlivnit výkon jeho úředních úkolů a povinností. Právní předpisy Evropské unie definují tento pojem pro účely provádění souhrnného rozpočtu EU. Definice se vztahuje na všechny druhy veřejných zakázek financovaných z fondů EU na strukturální opatření a politiku soudržnosti bez ohledu na to, jaká částka je s nimi spjata.“

V dokumentu (.pdf, str. 22) Codes of Conduct and Conflicts of Interest at any governance level of the management of EU funds (Kodexy chování a střety zájmů na jakékoli úrovni řízení správy fondů EU) je o střetu zájmů uvedeno následující: „Střet zájmů existuje tam, kde je nestranný a objektivní výkon funkcí osoby nakládající s financemi nebo jiné osoby, jak je uvedeno v odstavci 1, ohrožen z důvodů týkajících se rodinného, emocionálního, politického nebo národního spříznění, hospodářského zájmu nebo jiných sdílených s příjemcem.“ (překlad: Demagog.cz)

Stanislav Polčák ve výroku definuje střet zájmů podobně jako je definován v Zákoně o střetu zájmů a v dokumentu Kodexy chování a střety zájmů na jakékoli úrovni řízení správy fondů EU. Podstatou je, že ke střetu zájmů dochází, pokud má veřejný funkcionář v určitém jednání osobní zájem, např. majetkového prospěchu, jako zmiňuje Polčák, Zákon o střetu zájmů i dokument Evropského parlamentu.

Zda je střet zájmů v případě Andreje Babiše naprosto jednoznačný, je pak vyjádření osobního názoru poslance Polčáka, a nebudeme jej tedy hodnotit.

Pro kontext však uveďme, že podle nezávazného návrhu auditní zprávy Evropské komise je Andrej Babiš více než 2 roky ve střetu zájmů, protože je stále v kontaktu se svými firmami. Andrej Babiš své firmy převedl do svěřenských fondů, podle Evropské komise na ně má ale stále vliv a prospěch z jejich hospodaření. Jedním z cílů auditu (str. 6) bylo zjistit, zda existují důkazy o střetu zájmů v procesu přidělování finančních prostředků EU programům nebo odvětvím, které by mohly upřednostňovat operace zavedené společnostmi skupiny Agrofert, a posoudit změny ve struktuře, personálním a pracovním postupu příslušných vnitrostátních orgánů, které by proces přidělování finančních prostředků mohly ovlivnit. Audit se zaměřil na to, zda existuje efektivní rámec, který předchází střetu zájmů.V auditu na straně 65 Evropská komise uvádí, že v období před 9. únorem 2017 se Andrej Babiš zabýval podnikatelskou činností a české úřady nezajistily, aby zavedené řízení a kontrola zabraňovaly situacím, kde by docházelo ke střetu zájmů.

O střetu zájmů pak rozhodoval obecní úřad ve středočeských Černošicích, jeho rozhodnutí však bylo zrušeno nadřízeným krajským úřadem.