Výrok senátora Horníka je pravdivý, Rada Karlovarského kraje skutečně pronajala nemocnici v Sokolově.

Rada Karlovarského kraje na svém jednání (.rtf. - bod 47) 25. listopadu 2010 pronajala část Karlovarské krajské nemocnice, konkrétně nemocnici v Sokolově. Pronájem získala firma NEMOS SOKOLOV s.r.o.

Nepodařilo se nám dohledat, zda byly pronajaty také pozemky, nicméně hlavní argument pronájmu celé nemocnice v Sokolově je pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože irská vláda sice skutečně vyhlásila v souvislosti s přijetím tzv. fiskální smlouvy referendum, nikdy však nedeklarovala, že se k němu neuchýlí, ale že konečné rozhodnutí padne až po zveřejnění celého textu.

28. února 2012 irský premiér Enda Kenny v parlamentu skutečně oznámil rozhodnutí o konání referenda v souvislosti s ratifikací tzv. fiskální smlouvy EU, i když se v minulosti o jeho uskutečnění pochybovalo. Po prosincovém summitu se irský premiér vyjádřil, že rozhodnutí o konání veřejného hlasování nebude vydáno až do zveřejnění finální podoby textu, který měl být následně postoupen k právnímu posouzení. Na konci prosince 2011 pak Kenny potvrdil, že vláda by se ráda vyhnula pořádání všelidového hlasování o přijetí smlouvy, avšak jen do momentu, kdy to bude skutečně nevyhnutelné, tj. v případě nutné změny irské ústavy. Z ústavního hlediska tedy irská vláda nemohla konání referenda vyvrátit, proto hodnotíme výrok Petra Nečase jako zavádějící.

Dle § 124 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích stanovuje krajský úřad úpravu provozu na pozemních komunikacích až po písemném vyjádření příslušného orgánu policie.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě řeči pronesené generálním tajemníkem OECD Angelem Gurríou.

Česká televize uvedla úryvek z řeči generálního tajemníka Angela Gurríi, kterou pronesl při příležitosti představení výsledků nového hospodářského přehledu pro Českou republiku během své pražské návštěvy v pátek 18.Iistopadu :„Já můžu české vládě jen pogratulovat k návrhu druhého pilíře. Vím, že tady v Česku se o něm hodně debatuje. Je to téma, které se dotýká každého. Jak občanů, tak velkých společností. A je to logické. Do důchodového spoření jde z kapes občanů hodně peněz ". O této zprávě dále informovala i další média jako například internetový portál ihned.cz, a Gurríův postoj pak poněkud podrobněji představil na svém portálu Svaz průmyslu a dopravy ČR.

Soud dal Rathovi částečně za pravdu, ale nepotvrdil, že šlo o tunelování.

Rath se odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z listopadu 2009, (upozornila na něj např. ČT), který definitivně zamítl žalobu na Ratha ze strany poslance Ouzkého. O tom Rath řekl, že tuneloval veřejné peníze VZP ku prospěchu soukromé firmy.

Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že tento výrok "je v souzeném případě kritickým hodnotícím úsudkem", nešlo tedy o urážku na cti žalujícího. Říká ale rozsudek, jak tvrdí Rath, "že skutečně jde o svého druhu tunelování VZP" a dává Rathovi za pravdu?

Citujeme: "Podle odvolacího soudu měl žalovaný reálný podklad, jímž předmětné expresivní hodnocení odůvodnil"; "výběrové řízení na předmětnou zakázku neproběhlo, zakázku získala obchodní společnost, v níž je žalobce, jako poslanec a člen sněmovního výboru Parlamentu, společníkem a jednatelem, apod.".

Soud tedy nedává Rathovi přímo za pravdu ve výroku, že Ouzký tuneloval VZP. Uznává existenci nějakých reálných podkladů, ale nepotvrzuje do jaké míry byly zmocňující pro daný výrok, ani nedeklaruje, že by Rathův "kritický soud" byl přesný.

Výrok Davida Ratha tedy hodnotíme jako zavádějící - soud žalobu poslance Ouzkého zamítl, ale nedal Rathovi jasně zapravdu.

Výrok poslance Mencla hodnotíme jako zavádějící. Zákon o audiovizi skutečně bez problémů prošel 1. čtením ve sněmovně, má podporu napříč politickým spektrem, ale ve výboru projednán zatím nebyl, a tudíž tvrzení, že tam nenarazil na odpor je předčasné.

Vládní návrh zákona o audiovizi se v 1. čtení projednával na půdě Poslanecké sněmovny 20. března 2012. Jak ukazuje hlasování, v tomto stádiu projednávání zákon na žádný odpor nenarazil. Jak navíc vyplývá ze stenozáznamů, byť jde o návrh vládní, tak jej podpořila vystoupením poslankyně KSČM Levá a také poslanec VV Skokan.

Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh zákona k projednání do volebního výboru, ten jej však doposud (k 29. červnu 2012) neprojednal. Výrok Václava Mencla tedy nemůžeme hodnotit jako pravdivý, ale jako zavádějící.

Výrok je označen za nepravdivý, protože pro kraj, ačkoli většinou nezřizuje a hospodářsky nespravuje (má však roli ve financování) základní školy na svém území, existují možnosti, jimiž může chod základního školství v kraji ovlivnit. Za určitých podmínek může dokonce zřídit školy, které jinak zřizuje obec či ministerstvo.

Podle školského zákona (.pdf) z r. 2008 na rozdíl od středního a vyššího odborného školství, kde zřizovateli škol jsou v ČR hlavně kraje, patří zřizování základních a mateřských škol především do kompetence obcí. Obec je povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky. Jmenování a odvolání ředitelů patří k pravomocem zřizovatelů škol (§ 166 odst. 2). Kraj však, pokud „prokáže potřebné finanční, materiálové a personální zabezpečení“, může zřídit i zrušit školy, které jinak zřizuje obec nebo ministerstvo [§ 181 odst. 2 (písm. c)].

Financování může kraj ovlivňovat pomocí krajských normativů, podle nich pak rozepisuje a poskytuje finanční prostředky přidělené MŠMT školám zřízeným krajem nebo obcemi (§ 161). Ve druhém případě vychází z návrhů obcí s rozšířenou působností.

Kraj má pravomoc podle školského zákona v případě, že obec nestanoví školský obvod spádové školy, stanovit tento obvod sám v rámci přenesené působnosti (§ 178 odst. 3). Krajský úřad dále může mít vliv na hodnocení žáka v případě, že jsou zákonní zástupci nebo zletilý žák s hodnocením nespokojeni a vyučujícím daného předmětu je ředitel školy (§ 52).

V kompetenci kraje je dále základní školství pro děti a žáky se zdravotním postižením a základní školy speciální nebo pro žáky s vyučovacím jazykem národnostní menšiny. Tyto školy kraj zřizuje i ruší podle stanovených podmínek (§ 181 odst. 1).

Výrok potvrzují informace MMR.

Nejaktuálnější měsíční monitorovací zpráva o průběhu čerpání strukturálních fondů (.pdf, str. 17) uvádí celkovou alokaci podpory na všechny OP ve výši 798,7 mld. Kč.

Z toho je pak na 7 regionálních operačních programů (ROP) alokováno celkově 143 mld. Kč, což představuje 17,9% všech prostředků (dopočítáno, údaje zaokrouhleny). Výrok Lubomíra Zaorálka je tedy pravdivý (odchylka od jím udávané hodnoty může být způsobena hodnotou kurzu koruny vůči euru).

Rozpočet ministerstva školství se tímto skutečně snížil přibližně o 2%.

Z údajů ministerstva financío výdajích jednotlivých kapitol státního rozpočtu na rok 2012 vyplývá, že původní plánované výdaje ministerstva školství činily zhruba 137,8 miliard korun. Po jejich vázání došlo ke snížení zhruba o 1,7 % oproti původní částce. V konečné fázi tedy plánované výdaje ministerstva školství činí zhruba 135,4 miliard korun. Přestože uvedené sumy ani procentuální části nejsou zcela přesné, rámcově odpovídají položkám uvedeným premiérem Petrem Nečasem. Vzhledem ke skutečnosti, že Petr Nečas zdůraznil, že se jedná pouze o přibližné údaje hodnotíme výrok jako pravdivý.

(výrok obsahuje dvě tvrzení: jedno o výši výdajů MŠMT, jedno o výši škrtu ve výdajích MŠMT, proto je rozdělen)

Sněmovna skutečně do živých kauz nemůže vstupovat.

Kontrolu Bezpečnostní informační služby provádí sněmovna především skrze Stálou komisipro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Ředitel BIS této komisi předkládá (podle §19 zákona o BIS) mj. zadání úkolů od vlády či prezidenta a podklady ke kontrole plnění rozpočtu. Komise si může od ředitele další informace vyžádat: zejména jde o "zprávu o použití zpravodajských prostředků ", která se ale vztahuje pouze na " věci a případy, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila ". V tomto smyslu tedy komise nemůže vstupovat do živých věcí.

O věcech, ve kterých je BIS činná, může komise (podle §19 zákona) žádat pouze souhrnné informace o počtu případů použití zpravodajské techniky, s uvedením jejího druhu. BIS rovněž uvede, o jakou oblast její působnosti jde (pět oblastí dle §5 zákona o zpr. službách).

Poslanci tak zjevně nemají možnost vstupovat přímo do konkrétních kauz, je-li v nich BIS činná. Zda je to moc nebo málo pravomocí, nehodnotíme. Z hlediska faktické správnosti Bublanův výrok posuzujeme jako pravdivý.

(Obsahem zde mají V.Filip a F.Bublan identické výroky, proto se téměř shodují naše odůvodnění).