Prezident Miloš Zeman se dle serveru iDNES.cz měl takto vyjádřit při návštěvě ve Žluticích dne 15. ledna 2014.

Vývoj cen uranu popisuje web InvestmentMine, cenový vrchol uran dosáhl v roce 2007, kdy v maximu stál bezmála 140 dolarů za 1 libru váhy. Tato maximální cena je skutečně desetinásobkem ceny z let přelomu tisíciletí. Nicméně od dosažení vrcholu ceny opětovně klesají, v současné době stojí libra uranu 35 dolarů, což znamená zhruba dvoj-trojnásobek cen z přelomu tisíciletí.

Miloš Zeman se mýlí také v tom, že jsme jediná evropská země s vlastními ložisky. Nalezišti uranu dle dat OECD z r. 2009 disponovaly (.pdf, s. 18) také např. Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko nebo Ukrajina.

Těžba uranu pak probíhá na Ukrajině, v Rumunsku, Německu nebo Francii.

Výrok pochází z rozhovoru Stanislava Polčáka, publikovaného serverem Česká justice 5. 2. 2014.

Na základě zjištěných informací o parlamentní imunitě v Evropě hodnotíme výrok Stanislava Polčáka jako pravdivý.

Institut parlamentní imunity (pdf, strana 2) se skládá ze dvou částí - neodpovědnosti a nestíhatelnosti. Dokument Parlamentní imunita vydaný Parlamentním institutem definuje neodpovědnost (pdf, strana 7) jako imunitu pro hlasování a projevy učiněné na parlamentní půdě nebo při výkonu mandátu. Dle tohoto materiálu je neodpovědnost nějakým způsobem upravena ve všech evropských státech (dokument zde čerpá z knih Ústavy států Evropské unie, 1. a 2. díl z let 2004- 2005, a materiálu „Report on the Regime of Parliamentary Immunity" z r. 1996).

V „Report on the Regime of Parliamentary Immunity" (pdf) se hovoří konkrétně o: Albánii, Rakousku, Bělorusku, Belgii, Bulharsku, Chorvatsku, Kypru, České republice, Dánsku, Finsku, Francii, Gruzii, Německu, Řecku, Maďarsku, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Lichtenštejnsku, Litvě, Lucembursku, Maltě, Moldávii, Nizozemsku, Norsku, Portugalsku, Rumunsku, Rusku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Turecku, Ukrajině a Velké Británii (strany 16 - 86).

Nestíhatelnost (pdf, strana 9), na rozdíl od neodpovědnosti, není zakotvena ve všech ústavách evropských zemí. Nestíhatelnost (tamtéž, strana 5, 6), nebo také imunita v užším slova smyslu, je ochrana člena parlamentu před některými úkony v právním řízení.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat aktuálnější informace, nicméně ústavní pořádek a politická imunita jsou spíše trvalejšímy rysy právní kultury, které se příliš často nemění.

Hynek Kmoníček ve výroku naráží na nepravděpodobnost vstupu Ukrajiny do EU díky její nízké ekonomické úrovni.

Je pravdou, že současná ekonomika Ukrajiny je v porovnání s Tureckem nerozvinutá. Na vstup země do struktur EU ovšem panují rozdílné názory a podmínkou vstupu není pouze ekonomická situace. Nelze tedy v současné době říci, jak se bude současná situace vyvíjet.

Turecko požádalo o vstup do struktur EHS v červenci 1959, avšak o plné členství v Evropských společenstvích požádalo až v roce 1987.

Turecká ekonomika byla poměrně nerozvinutá, avšak od roku 1950, kdy nastoupila do čela vlády Demokratická strana, se začala celková situace postupně zlepšovat. Již v roce 1997 zaujímalo Turecko podle údajů Světové banky 17. místo ve světě podle výše HDP a i když je ekonomická situace v zemi poměrně nerovnoměrně rozvinutá, vykazuje stále pozvolný ekonomický růst.

Na rozdíl od Turecka je ekonomika Ukrajiny v horším stavu, přičemž od roku 2013 je v recesi. Křehká ekonomická stabilita, do značné míry zapříčiněná rusko-ukrajinským konfliktem, znamená nejen výrazný pokles HDP (5,1 %), ale i vysokou míru inflace (17,5 %).

Co se možného vstupu Ukrajiny do Evropské unie týče, objevují se různé názory. Dle německého ministra zahraničí Steinmeiera je vstup do NATO či EU v blízké době nereálný. Prozápadní ukrajinské strany se v rámci koalice orientují jak na vstup do NATO, tak do EU, přičemž dle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka má vláda několik let na politické změny, aby do šesti let mohla ukrajinská veřejnost prostřednictvím referenda rozhodnout o vstupu do EU.

Otázka vstupu do struktur Unie však není podmíněna jen ekonomickou situací dané země, ale dle kodaňských kritérií musí kandidátský stát splňovat i příslušná politická kritéria a musí být schopen akceptovat unijní acquis spolu se schopností plnit závazky vyplývající z členství.

Lubomír Zaorálek telefonicky blahopřál ministru zahraničí Pavlu Klimkinovi k nástupu do funkce. Během svojí návštěvy Ukrajiny ve dnech 18.–19. června 2014 se však setkal ještě s úřadujícím předchůdcem Klimkina. Dne 17. září 2014 český ministr zahraničí uskutečnil další cestu na Ukrajinu, setkal se ovšem pouze s náměstkyní tamního ministra zahraničních věcí Natalií Halibarenko. Na pracovní návštěvě ve dnech 29.–30. října se pak setkal pouze se zástupci Zakarpatské oblasti. Český a ukrajinský ministr zahraničí se mohli potkat při zasedání Rady EU pro zahraniční věci dne 23. června, popřípadě při zasedání ministrů Východního partnerství 22. července.

Žádné další informace o vztazích mezi ministrem Zaorálkem a jeho ukrajinským protějškem se nám však z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Je však možné, že tyto kontakty nejsou pouze veřejně dostupné.

Ministerstvo zahraničních věcí každoročně publikuje výroční zprávu o poskytování humanitární pomoci. Jelikož však ukrajinská krize eskalovala letos, souhrnná data budou veřejně dostupná až v příštím roce. Prozatím je známo, že Česká republika poskytla Ukrajině pomoc v hodnotě tří milionů korun v únoru 2014 (šlo o dotační podporu projektů organizací Člověk v tísni a Charita ČR), jednu tunu zdravotnického materiálu v září či přikrývky a další potřeby pro vysídlené osoby na východě Ukrajiny v témže měsíci.

Souhrnný přehled humanitární pomoci však Ukrajina dosud neposkytla, tvrzení ministra Zaorálka je tak neověřitelné.

Prezident Zeman během summitu NATO ve Walesu vzbudil mediální pozornost, když před schůzkou s ukrajinským prezidentem Porošenkem vyjádřil pochybnosti o přítomnosti ruských vojáků na Ukrajině a prohlásil, že Praha bude žádat jasné důkazy o jejich nasazení. Tímto postojem se odlišil od postoje ministra Zaorálka a vyvolal silnou reakci švédského ministra zahraničních věcí Carla Bildta. Po ostré kritice ze zahraniční i domácí politické scény však Zeman svá tvrzení změnil a připustil, že na Ukrajině jsou přítomni ruští vojáci.

Odlišný postoj však Zeman vyjádřil v předtočeném rozhovoru na Frekvenci 1, v oficiálním vystoupení ve Walesu pak již držel oficiální linii české zahraniční politiky.

Při červnovém setkání prezidenta Obamy a lídrů členských zemí NATO ve Varšavě Zeman kritizoval premiéra Bohuslava Sobotku za jeho výrok, v němž uvedl, že považuje posílení americké vojenské přítomnosti v Evropě za chybu. Sobotkovo vyjádření původně vzbudilo nesouhlasné reakce i u samotných představitelů vlády. Ti ovšem po dalším jednání předsednictva označili svůj konflikt za nedorozumění a Sobotka výrok později upřesnil.

Na nedávném jednání prezidentů zemí Visegrádské skupiny a ukrajinského prezidenta Porošenka v Bratislavě se podle ČTK prezident Zeman s ostatními představiteli shodl v otázce ruské anexe Krymu, kterou označil za agresi (což je i oficiálním postojem české vlády).

Tento výrok padl v kontextu vztahů (odlišných stanovisek) vlády a prezidenta. Je pravda, že v tomto konkrétním rozhovoru pro ruský První kanál Miloš Zeman nezpochybnil územní celistvost Ukrajiny. Toho se však dopustil již před časem, výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z neoficiálního překladu rozhovoru na serveru Nová republika, jednotlivé pasáže pak citovala i česká média (záznam rozhovoru na Youtube je k dispozici pouze v ruštině). Prezident v rozhovoru konstatoval, že "na Ukrajině je občanská válka" a v takových podmínkách je "jakákoliv hospodářská pomoc jen plýtvání penězi". Podle něj se předně musí dohodnout "Ukrajinci s Ukrajinci".

V tomto rozhovoru však nijak explicitně nezpochybňuje územní celistvost Ukrajiny.

Česká televize přinesla 20. listopadu přehled výroků prezidenta Zemana k celé krizi na Ukrajině. Prezident mluvil již v dubnu tohoto roku o celistvosti Ukrajiny v tom smyslu, že Krym vlastně Ukrajině nikdy nepatřil. Sám Mach pak v těchto Otázkách Václava Moravce mluví o tzv. Budapešťském memorandu, které Ukrajině přiznávalo nedotknutelnost území, a to i včetně Krymu.

Pouze menšina (18%) EP hlasovala proti Asociační smlouvě a Petr Mach byl opravdu jedním z europoslanců hlasujících 16. září 2014 proti. Svůj postoj k věci Mach mimo jiné prezentuje na svých webových stránkách a záznam jeho projevu z EP je dostupný i na serveru YouTube.

Petr Mach ve svém výroku naznačuje, že na Ukrajinu budou uvaleny regulace a nařízení místo uvolnění obchodu. Ve skutečnosti jsou však regulace a nařízení zaváděny právě kvůli zavedení volného obchodu, tyto procesy jdou ruku v ruce. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Evropský parlament hlasoval o Asociační dohodě (.pdf) mezi Evropskou unií a Ukrajinou, která zahrnuje i dohodu o volném obchodu (.pdf).

Dohoda o volném obchodu vždy nutně zahrnuje i harmonizaci právních řádů, norem a standardů, aby mohl být volný pohyb zboží vůbec umožněn. Dohoda s Ukrajinou není výjimkou. Zvláště v kombinaci s Asociační dohodou jde o nastavení rámce pro proces, v němž by Ukrajina postupně měla přejímat evropskou legislativu. I pokud bychom z uvažování vyjmuli Asociační dohodu, přejmutí evropských pravidel v nějaké míře by bylo s dohodou o volném obchodu nutně spojeno. Asociační dohoda pokrývá i další oblasti, kromě volného trhu, a "acquis" (sumu evropské legislativy) tak bude Ukrajina postupně přejímat celé.

Proces přejímání evropské legislativy je jistě pro státy náročný, v rámci přístupových rozhovorů jím prošla jak Česká republika, tak Bulharsko. Nepodařilo se nám však najít studii, která by tíživost pro jednotlivé státy porovnávala.

Petr Mach skutečně na půdě Evropského parlamentu argumentoval proti této dohodě. Jeho vystoupení je k dispozici např. na serveru Youtube.

Výrok Petra Macha hodnotíme jako zavádějící, jelikož se nejedná o situaci, kdy by místo volného obchodu přišla smlouva pouze uvalující balík obrovských regulací a nařízení. S Ukrajinou byla podepsána Asociační dohoda zahrnující Dohodu o volném obchodu, jejíž nedílnou součástí jsou i regulace a nařízení. Bez regulací a nařízení by však nikdy nemohla existovat ani samotná dohoda o volném obchodu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to i přes jednu nepřesnost. Ron Paul byl po dlouhou dobu členem Sněmovny reprezentantů, nikdy však nebyl senátorem. V roce 1984 kandidoval, nevyhrál ale ani tzv. primárky. Senátorem se stal až jeho syn Rand Paul. Je sice pravdou, že Ron Paul několikrát kandidoval na prezidenta, vždy byl ovšem velmi neúspěšný. Za Libertariánskou stranu kandidoval v roce 1988 se ziskem 0,47 %. V letech 2008 a 2012 kandidoval za Republikánskou stranu, tehdy ovšem neprošel ani primárkami a skončil v nich s velkým odstupem na čtvrtém a následně třetím místě.

Institut Rona Paula v posledních dnech vydal hned několik článků, které jednoznačně vyznívají proti vměšování se USA do zahraničních záležitostí.

Článek z 20. listopadu 2014 se věnuje výrokům viceprezidenta USA Joa Bidena, který opakovaně navrhuje vyslání vojenské pomoci Kyjevu proti separatistům na východě Ukrajiny. Upozorňuje se zde na to, že po takových výrocích se zesiluje tlak Kyjeva na východní oblasti a vzrůstají počty obětí tohoto konfliktu.

Článek publikovaný 17. listopadu zase kritizoval Národní nadaci pro demokracii (The National Endowment for Democracy) a jejího prezidenta Carla Gershmana za jeho snahy o destabilizaci či změny režimů v jiných státech. V této souvislosti se článek věnoval přímo i prezidentu Miloši Zemanovi. Odsuzoval kritiku jeho výroků a postojů týkajících se Ukrajiny, ale i jeho nedávné návštěvy Číny, stejně jako například výroky prvního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka, jehož odmítání "falešného univerzalismu" považuje za odklon od odkazu politiky Václava Havla. Autor nakonec nabádá Českou republiku, aby byla před Gershmanem na pozoru, protože pokud se Gershman rozčílí, mohl by začít plánovat operaci na změnu režimu.

Sám Ron Paul pak v článku z 5. října odsuzoval americkou intervenci do Afghánistánu a Iráku. Uvádí například to, že Saddám Husajn bojoval proti Al-Káidě. Tím, že jej Američané svrhli, uvolnili místo mnohem nebezpečnějším a brutálnějším skupinám.

Během představování priorit Republikánské strany pro volby v listopadu 2014 řekl Předseda Sněmovny reprezentantů John Boehner (zvolený za republikány), že: " Sankce Ukrajině nepřinesou svobodu a bezpečnost. To co potřebují, jsou zbraně a poradci. " Jeden z vedoucích představitelů republikánů senátor McCain pak před volbami zdůrazňoval, jak Obama svým chováním umožňuje ruskému prezidentu Putinovi zasahovat na východní Ukrajině tím, že jí neposkytuje potřebnou vojenskou podporu k možné obraně. Po volbách svou tezi dále potvrdil, když prohlásil, že " vyzbrojování Ukrajiny " je jedna z důležitých otázek nového období. Na druhou stranu však zahraničně-politické otázky nebyly tím nejdůležitějším, s čím republikáni do voleb šli, a Ukrajina mnohdy ani není zmiňována.

Naopak administrativa prezidenta Obamy odmítá (Forbes, The Hill, The WSJ), aby byla Ukrajina USA vyzbrojována, neboť by to mohlo potencionálně zintenzivnit probíhající konflikt mezi Kyjevem a proruskými separatisty či dokonce vyprovokovat Moskvu k vyhrocenějším akcím. Obama dal opakovaně najevo, že se pomoc USA "omezí jen na takzvanou neletální pomoc, jako jsou třeba brýle pro noční vidění, deky či vybavení první pomoci".

Evropský postoj ke konfliktu na Ukrajině je pak reprezentován sankcemi uvalenými na představitele Ruska a východo-ukrajinských separatistických regionů (BBC, The NYT). Vojenská pomoc Ukrajině je reprezentována jen jednotlivými státy, kde příkladem je (den po výroku L. Zaorálka) uzavřená dohoda o litevské vojenské pomoci či připravované dodávky zbraní Polskem. Naopak vojenskou pomoc Ukrajině odmítá posílat i Česko nebo Německo. Premiér Sobotka k tomu přímo dodal, že: " Já bych dodávky vojenského materiálu na Ukrajinu, který by mohl být použit pro eventuální bojové akce, v této fázi považoval za prvek eskalace," což jsou názory srovnatelné právě se současnou americkou prezidentskou administrativou.