Ministr práce a sociálních věcí ve vládě Petra Nečase Jaromír Drábek (TOP 09) rezignoval na pozici k 31. října 2012 na základě uvalení vazby na jeho tehdy již bývalého prvního náměstka Vladimíra Šišku. Ten byl obviněn spolu s šéfem IT odboru ministerstva Milanem Hojerem z podplácení společnosti OKsystem. Tehdejší ministr jej i přes víru v jeho nevinu až do vyřešení případu odvolal z funkce. Šiška měl společnosti nabídnout zakázky ušité na míru za to, že firma stáhne svou stížnost u antimonopolního úřadu na postup MPSV při rozdělování zakázky na systémy rozdělující sociální dávky.

Pražský městský soud Šišku poslal na 6 let do vězení a uložil mu pokutu, kterou musí uhradit škody způsobené ministerstvu práce a sociálních věcí ve výši 282 milionů korun. Rozsudek je nepravomocný a Šiška se proti němu odvolal.

Podobně tomu bylo také v případě ministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS), který odstoupil z funkce na základě údajného úplatkářství v souvislosti s rozhodováním o ukládání peněz Státního fondu životního prostředí (SFŽP) v bankách. V tomto případě se však nejednalo o ministrova náměstka, ale jeho poradce Martina Knettiga, který podle obžaloby sháněl „černé“peníze pro ODS.

Na druhou stranu však existuje také případ přímo v souvislosti s Miroslavem Kalouskem. V době, kdy byl ministrem financí, byl jeho náměstek Martin Barták obviněn a vyšetřován z korupce. Jednalo se například o podepsání smlouvy o obrněných transportérech Pandur nebo nákup armádních vozidel Tatra. Náměstek ministra Barták požádal ministra o uvolnění z funkce. Miroslav Kalousek mu vyhověl, ale sám nevyvodil svou politickou odpovědnost a na pozici ministra zůstal až do pádu Nečasovy vlády v létě 2013.

Dodejme, že v případech kolem Státního fondu životního prostředí ani v kauze Martina Bartáka orgány činné v trestním zřízení a potažmo justice neshledaly, že by došlo k trestnému činu.

Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý. Přestože se v minulosti vyskytl případ, kdy ministr na základě pochybení svého náměstka rezignoval, nelze to vzít jako pravidlo, protože existuje také případ, kdy k rezignaci ze strany ministra nedošlo.

Při odvolávání členů vlády je dle koaliční smlouvy vyžadován souhlas předsedy příslušné koaliční strany, za kterou je člen vlády nominován. Odvoláním člena bez souhlasu příslušného předsedy by premiér porušil koaliční smlouvu.

Dle koaliční smlouvy (.pdf, str. 31, odst. 4) musí mít předseda vlády pro odvolání člena vlády souhlas předsedy příslušné koaliční strany, za kterou je tento člen nominovaný. Pokud by se tedy premiér Sobotka rozhodl odvolat člena vlády za ANO či KDU-ČSL, museli by s tím souhlasit předsedové těchto stran, tj. Andrej Babiš, respektive Pavel Bělobrádek. Odvoláním člena vlády nominovaného za jejich stranu bez jejich souhlasu by premiér porušil koaliční smlouvu.

Předsedové koaličních stran kromě vydávání souhlasu s odvoláním člena vlády nominovaného za jejich stranu mohou zároveň sami navrhnout (.pdf, str. 31, odst. 4) odvolání vlastního člena vlády premiérovi. V takovém případě by měl premiér tento návrh respektovat. Další postup následně dle koaliční smlouvy podléhá dohodě premiéra s předsedou příslušné koaliční strany.

Premiér tedy nemůže libovolně odvolávat členy vlády nominované jinými koaličními stranami. Bez souhlasu předsedů těchto stran by se dopustil porušení koaliční smlouvy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

8. listopadu prohlásil premiér Sobotka mimo jiné, že by rád vyměnil i některé členy vlády za ANO či KDU-ČSL. Tuto informaci přinesly například Aktuálně.cz nebo ČTK.

Dle koaliční smlouvy (.pdf, str. 31, odst. 4) jsou za ministry své strany zodpovědní její předsedové, proto by i jejich odvolání museli iniciovat buď Andrej Babiš, nebo Pavel Bělobrádek. Ti ale dle vyjádření ze 4. listopadu o odvolání svých ministrů neuvažují.

V následujících týdnech se premiér Sobotka sejde s jednotlivými ministry a bude s nimi bilancovat jejich činnost a plnění dosavadních závazků. Poté má v plánu setkat se i s lídry ANO a KDU-ČSL, což avizoval v dnešních Otázkách Václava Moravce (46. minuta).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť premiér Nečas sice navrhl odvolat předsedu Věcí veřejných (nebyl jím Bárta ale John), to však vyvolalo v koalici velkou roztržku, která byla zažehnána až dohodou mezi všemi subjekty. Tedy i v tomto případě muselo dojít k domluvě mezi koaličními partnery, aby tato změna nevyvolala např. pád vlády. Výrok je pronesen v tom kontextu, že by Sobotka mohl odvolat ministry z jiných koaličních stran, aniž by to směřovalo k rozpadu koalice.

Předně uveďme, že koaliční smlouva (str. 42, bod 4) Nečasova kabinetu obsahovala stejně jako u současné sestavy bod, kdy odvolání člena vlády je třeba probrat s příslušným předsedou koaliční strany.

Vít Bárta byl ministrem dopravy ve vládě Petra Nečase od 13. 7. 2010 do 21.4. 2011. Následně byl nahrazen do konce června 2011 Radkem Šmerdou (post ministra dopravy v Nečasově vládě následně vykonávali další dva muži: Pavel Dobeš a Zbyněk Stanjura).

Vít Bárta rezignoval na ministerský post v dubnu 2011 z vlastního rozhodnutí, nejednalo se tudíž o iniciativu premiéra Nečase, ačkoliv na toho pod pohrůžkou vyvolání hlasování důvěře vládě vyvíjela nátlak ve věci odvolání Bárty opozice (ta ovšem v tomto období vyvolávala taková hlasování opakovaně - celkem 5krát).

Poté, co premiér Nečas Bártovu rezignaci přijal a předal ji prezidentu Klausovi, oznámil, že chystá ve vládě další personální změny, k nimž následně došlo.

Jiná byla situace v případě ministra vnitra a předsedy koaliční strany Věci veřejné (VV) Radka Johna. Premiér Nečas trval na odchodu Johna z ministerské funkce (bez předchozí dohody s VV) vzhledem ke kauze údajného napojení VV na bezpečnostní agenturu ABL a pochybností v případě uplácení uvnitř strany. Věci veřejné považovaly požadavek na odvolání Johna za nepřijatelný, premiér Nečas však prezidentu Klausovi návrh na odvolání Johna doručil.

Prezident Klaus odmítl odvolání Johna (a přijetí rezignace Bárty) s tím že tak učiní, až bude mít vláda jasný plán, jak dále fungovat. Věci veřejné totiž podmiňovaly odchod svých ministrů rezignací ministrů Vondry a Fuksy z ODS, tudíž následovala koaliční vyjednávání. Vládní koalice se na svém jednání 18. dubna 2011 dohodla, že bude pokračovat ve stávajícím formátu a dále došlo ke shodě na jménu nového ministra vnitra, kterým se měl stát nestraník Jan Kubice. Tedy Nečasův návrh neznamenal pád vlády, ovšem k jejímu udržení byla i tak potřebná domluva mezi jednotlivými partnery ve vládní koalici.

S Kubicem jako svým nástupcem souhlasil i John. Prezident následně Johna odvolal. V květnu 2011 John rezignoval také na funkci vicepremiéra vlády pro boj s korupci, neboť údajně necítil od premiéra podporu v boji proti korupci.

Samotné odvolání Radka Johna ke konci vládní koalice nevedlo, nicméně přispělo k problematickému vztahu koaličních partnerů. Koaliční neshody vedly k tomu, že od jara 2012 fungovala vládní koalice, která úspěšně absolvovala hlasování o vyslovení nedůvěry, nově ovšem v pozměněné podobě: VV odešly do opozice, a vládu podporovaly lidé kolem Karolíny Peake (zvolena za VV), kteří vytvořili novou platformu (LIDEM), došlo tedy k rozštěpení strany Věci veřejné.

Důvodů pro ukončení spolupráce mezi ODS, TOP 09 a VV lze jmenovat více: jednalo se o nespokojenost VV s personální politikou premiéra, tato strana totiž neměla ve vládě čtyři ministry ze své strany tak, jak to slibovala koaliční smlouva. Dalším důvodem byla zveřejněná nahrávka Kristýny Kočí (VV), z níž podle VV vyplývalo, že se koaliční partneři podíleli na chystaném puči ve straně.

Tento výrok můžeme označit za pravdivý. Skutečně jsou ve vládě 2 členové, kteří nejsou členy hnutí ANO, a to Karla Šlechtová, ministryně pro místní rozvoj, a Dan Ťok, ministr dopravy.

JménoMinisterstvo

Strana

Karla Šlechtovámin. pro místní rozvojnestranička za ANODan Ťokmin. dopravynestraník za ANO Bohuslav Sobotka

předseda vlády

ČSSD

Andrej Babiš

1. místopředseda vlády pro ekonomiku

ANO

Jiří Dientsbier

min. pro lidská práva

ČSSD

Kateřina Valachová

min. školství, mládeže a tělovýchovy

ČSSD

Daniel Herman

min. kultury

KDU - ČSL

Kateřina Marksová

min. práce a sociálních věcí

ČSSD

Svatopluk Němeček

min. zdravotnictví

ČSSD

Lubomír Zaorálek

min. zahraničí

ČSSD

Marian Jurečka

min. zemědělství

KDU-ČSL

Richard Brabec

min. životního prostředí

ANO

Jan Mládek

min. průmyslu a obchodu

ČSSD

Martin Stropnický

min. obrany

ANO

Robert Pelikán

min. spravedlnosti

ANO

Milan Chovanec

min. vnitra

ČSSD

Pavel Bělobrádek

místopředseda pro vědu a výzkum

KDU-ČSL

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) informoval o svém záměru „změny svého týmu“ v dopise svým spolustraníkům z pátku 4. listopadu 2016.

„Potřebujeme novou krev. (...) Proto jsem se rozhodl, že obměním svůj tým. A to jak na úrovni vlády, tak ve strukturách strany.“

Všichni členové ČSSD tak byli o tomto kroku v dopise informování. Přestože je Sobotka předsedou vlády a podle ústavy může navrhnout k odvolání libovolného člena vlády, dohoda mezi stranami mu toto umožňuje pouze u členů jeho strany. Toto vychází z koaliční smlouvy (.pfd - str. 31, bod 4).

Marksová pro iDNES.cz uvedla, že se o něm dozvěděla zprostředkovaně. Ostatní ministři za ČSSD se nikde nezmiňují, že by o něm nevěděli.

zdroj: Twitter Svatopluka Němečka

Sociální demokraté mají ve vládě 8 ze 17 členů. Podle ČT měl Sobotka společně s dopisem vyzvat Andreje Babiše (ANO) a Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) ke zvážení o změně postů pro zbylých 8 ministrů.

Výrok musíme ohodnotit jako neověřitelný, jelikož žádný ze sociálně demokratických ministrů veřejně neprohlásil, že by o uvažované obměně ministrů nevěděl. Zároveň je to vzhledem k rozeslaném dopisu vysoce nepravděpodobné.

Stejně tak nejsme schopni ověřit, jakým způsobem se Babiš o neinformovanosti některých ministrů dozvěděl.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Mládek jednak Babiše v DVTV sprostě neurážel, druhak pak na svém oficiálním facebookovém profilu Mládka označil 14. října za „politického parazita“.

Jako začátek označuje Babiš vyjádření ministra Mládka na tiskové konferenci po jednání vlády z 12. října, kdy slovy „ono to platilo nejenom dneska, kdykoliv není přítomen pan vicepremiér, tak to všechno tak nějak jde harmoničtěji“ doplnil Pavla Bělobrádka, nepřímo hovořícího o dělné a harmonické atmosféře bez pana Babiše.

Téhož dne se ministr Mládek zúčastnil senátního duelu s Jaroslavem Větrovským v DVTV. Při té příležitosti uvedl následující: „Hnutí ANO není žádné demokratické hnutí. Jeho majitel to řekl pro deník Financial Times. Řekl, že on je hnutí ANO a všichni členové v zásadě jsou podrobeni tuhé disciplíně (…) Chodím na vládu, jsou tam ministři za hnutí ANO, potkávám je a vidím, jak to funguje. Řada těch lidí není schopna rozhodnout důležité věci, dokud nemají posvěcení alespoň smskou od pana Babiše. A koneckonců kdybyste si přečetl rozhovor pana Babiše pro Financial Times, tak on to tam sám říká.“ Dodal, že řada členů hnutí ANO není schopna rozhodnout důležité věci bez posvěcení od Andreje Babiše. Dodejme, že tento výrok jsme ověřovali a vyhodnotili jako nepravdivý.

Andrej Babiš pak 14. října krátce před začátkem druhého kola senátních voleb označil Jana Mládka ve svém facebookovém příspěvku za parazita. „Přátelé, teď jde o všechno. Hodina vašeho času rozhodne. Už dnes je druhé kolo senátních voleb. A rozhoduje se mezi naším Jardou Větrovským a jedním z typických kariérních politiků ČSSD: politickým parazitem Janem Mládkem. Asi nemusím říkat, koho bych doporučil a koho vůbec ne.“

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že adekvátní by podle něj bylo prohlášení ministra zahraničí nebo ředitele odboru. V rozhovoru zveřejněném 27. října tak reagoval na prohlášení nejvyšších ústavních činitelů z 18. října.

„Adekvátní by podle mého soudu byla odpověď ministra zahraničí, nebo dokonce ředitele odboru. Ale společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů k takové věci, jako že ministr se setkal s dalajlámou, mimochodem nositelem Nobelovy ceny míru, to mi připadá nepřiměřené a neadekvátní,“ uvedl Rychetský pro Aktuálně.cz.

Zmíněné prohlášení bylo vydáno v reakci na setkání ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) s dalajlámou oficiální cestou, tedy na půdě ministerstva. Tím mělo dojít k popření jednotného stanoviska vlády a zpochybnění zahraniční politiky. V Partii (17:15) se vůči Hermanově postupu vyhranil i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

zdroj: oficiální twitterový účet ministra zahraničí

Ministerstvo zahraničí v případě zahraničně-politických otázek připravuje materiály pro státní instituce. To platí i v případě prohlášení ústavních činitelů ke vztahu s Čínskou lidovou republikou.

To, zda stačí prohlášení ředitele příslušného odboru, ale nejsme schopni potvrdit, jelikož není jasno, který z odborů se strategickými vztahy s ČLR zabývá.

Výrok se však týká pouze tvrzení předsedy ÚS Rychetského, které skutečně veřejně prohlásil, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Chovanec popisuje vystoupení ministra Zaorálka na TV Prima v neděli 30. října. Zaorálek vysvětloval okolnosti týkající se setkání ministra kultury Daniela Hermana s dalajlámou.

Této schůzce měla podle Chovance předcházet prohlášení ministerstva zahraničí i premiéra Sobotky informující o tom, že se vláda od setkání Hermana s dalajlámou distancuje. Ministerstvo zahraničí toto prohlášení publikovalo na svém webu. Podobné vyjádření, že Daniel Herman a Pavel Bělobrádek se setkají s dalajlámou jako soukromé osoby, měl médiím zaslat také premiér Sobotka.

Třetí prohlášení, o kterém Chovanec mluví, má patřit Danielu Hermanovi. Herman měl uvést, že schůzka s dalajlámou je oficiální návštěvou. O takovém prohlášení však neinformovala ani média, ani web ministerstva kultury. To pouze uvedlo, že se Herman sešel s dalajlámou na ministerstvu za přítomnosti dalších politiků.

Chovanec vychází z toho, co Zaorálek uvedl na TV Prima: „Dva měsíce předtím než vypuklo Forum 2000(konference v Praze, na které vystoupil dalajláma - pozn. Demagog.cz) se pan Herman na mě obrátil a říkal, že se na Foru zřejmě setká se čtrnáctým dalajlámou.“

O schůzce na ministerstvu kultury podle Zaorálka nebyla řeč a dozvěděl se o ní z veřejných zdrojů až o několik dní později. Po tomto zjištění Hermana telefonicky kontaktoval. „Napsal mi, že se situace vyvinula a že přijme dalajlámu na ministerstvu kultury,“ popsal situaci Zaorálek. Následovalo vydání ministerského prohlášení. „Já jsem vydal ministerské prohlášení, ve kterém jsem řekl, že naše politika se nemění a že soukromá jednání jsou něco jiného,“ uvedl Zaorálek.

Prohlášení ministerstva zahraničí ze 17. října uvádí, že: „V souvislosti s návštěvou dalajlámy v ČR je potřeba zdůraznit, že vláda ČR nijak nemění svou dlouhodobou politiku vůči ČLR a vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi. Ministerstvo zahraničních věcí ČR se nevyjadřuje k soukromému programu členů vlády.“

Daniel Herman se s dalajlámou sešel o den později. O jeho přijetí informovalo ministerstvo kultury předem na svém Facebooku: „Ministr kultury Daniel Herman, do jehož resortní gesce spadají i církve a náboženské společnosti, přijme duchovního vůdce Tibeťanů v Nostickém paláci v úterý 18. 10. 2016 v ranních hodinách.“

26. října v deníku Mladá fronta DNES ovšem ministr Herman skutečně potvrdil, že dalajlámu přijal zcela oficiálně ve svém úřadě jako ministr české vlády. Konkrétně uvedl:

„Já jsem se s Jeho Svatostí setkal jako ministr kultury, protože jím jsem, a pokládal jsem za naprosto adekvátní se s takovou osobností setkat zcela oficiálně na půdě ministerstva kultury. Udělal bych takovou věc znovu, protože to pokládám za správné, a jestli to někdo třeba vnímá jinak, má na to plné právo. Já to vnímám takto a plně se k tomu hlásím.“

Chovanec tedy aspekty „oficiálnosti“ popisuje korektně a výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Zda ovšem tímto Herman porušil obecnější linii vlády či české zahraniční politiky, v rámci tohoto výroku nehodnotíme. Jedná se o spornou věc, která není faktická, ale jde spíše o názorovou polemiku mezi jednotlivými aktéry.

Výrok je hodnocen, jako neověřitelný, protože i přes výklad ministerstva vnitra, existuje možnost, že se situace ohledně výkladu bude muset řešit před soudem.

Zákon o volbách do zastupitelstev obcí č.491/2001 sb. neřeší ve své části o volitelnosti institut státní služby. Je tedy opravdu možné, aby paní Drábová byla ve funkci neuvolněné místostarostky obce Pyšely.

Podobně se k místům zastupitelů pro obec či kraj vyjadřuje i zákon č.234/2014 sb. o služební poměru. Ten jen taxativně vymezuje pozice neslučitelné s přijetím do služebního poměru státního zaměstnance v §33. Neřeší tedy již ty osoby, které ve služebním stavu jsou.

Jediným zákonem, který nějakým způsobem hovoří neslučitelností funkcí je zákon o volbách do zastupitelstev krajů č.130/2000 sb.. Ten byl novelizován v dubnu 2016, i když je pasáž o neslučitelnosti stejná jak ve znění z roku 2000, a je tedy otázkou zda mluvit o modernosti zákona v této záležitosti jak tvrdí ministr Chovanec. Ve své novele řeší právo volit §5, neslučitelnost funkcí pak bod 2 tohoto paragrafu:

(2) Funkce člena zastupitelstva kraje je neslučitelná:

• a)s funkcí vykonávanou na ministerstvu, jiném ústředním orgánu státní správy nebo na orgánu státní správy s celostátní působností, obsazovanou volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• b)s funkcí vykonávanou zaměstnancem kraje, zařazeným do krajského úřadu, zaměstnancem obce, zařazeným do obecního úřadu, nebo zaměstnancem jiného než ústředního orgánu státní správy, nejde-li o orgán s celostátní působností, jsou-li tyto funkce obsazovány volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• c)s funkcí statutárního zástupce právnické osoby zřízené nebo založené krajem, anebo v níž má kraj majetkovou účast.

Podstatou současného sporu je právě rozpor mezi zákonem o volbách do zastupitelstev krajů, který slučitelnost funkcí neumožňuje a který by podle stanoviska ministerstva vnitra měl mít přednost před novějším zákonem o státní službě, který slučitelnost státní služby a zastupitele nezakazuje pro osoby, které již ve služebním stavu jsou.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože v současné době existují minimálně dva výklady těchto dvou zakonů, a je pravděpodobné, že se o soulad obou norem bude muset pokusit soud, jak naznačují někteří advokátní experti jako např. Pavel Mates.