Pavel Telička
...i Evropského parlamentu – byť ten o této otázce rozhodovat nebude… (míněno je, že EP nebude rozhodovat o rozšíření eurozóny, pozn.)
Tento výrok byl ověřen jako
Plné odůvodnění
Zavedení eura se řídí čl. 140 a 141 Smlouvy o fungování Evropské unie. Zde je uvedena procedura vstupu a vymezena maastrichtská konvergenční kritéria.
Dle článku 141 odst. 2) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63) se „Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka (tzn. že ještě neplní kritéria), splňují podmínky nezbytné na základě konvergenčních kritérií. Rada poté rozhoduje po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise“.
Dle odst. 3) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63–64) „bude-li rozhodnuto o zrušení výjimky, stanoví Rada neodvolatelně hlasy členských států, jejichž měnou je euro, a dotyčného členského státu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou jednomyslným rozhodnutím přepočítá koeficient, podle něhož euro nahradí měnu dotyčného členského státu, a přijme další opatření nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v dotyčném členském státě“.
V celém procesu je role Evropského parlamentu pouze konzultativní, Parlament tedy nerozhoduje o přijetí člena do eurozóny. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.