Není pravda, že státy EHP musejí všechnu tuto legislativu přijmout. Dokonce je tam možnost, Norsko může některé ty věci nepřijmout, může je vetovat a skoro jednu třetinu, jednu třetinu jich nepřijala, vlastně o jednu třetinu je ten balík těch regulací menší.
Evropský hospodářský prostor (EHP) rozšiřuje ustanovení EU na vnitřní trh i do zemí, které nejsou součástí EU. Pro členství v EHP je nutné přijmout právní předpisy EU v oblasti vnitřního trhu do vlastního práva, Vít Jedlička má však pravdu v tom, že nemusí přijmout všechnu legislativu. O tom, které právní předpisy EU se začleňují do EHP, rozhoduje Smíšený výbor (zástupci EU, Norska, Islandu a Lichtenštejnska).
Není pravdou, že Norsko může některá rozhodnutí vetovat . Norsko nemá v tomto směru aktivní normotvorné pravomoci, neboť není členem EU. Předpokládáme však, že šlo o záměnu pojmů a Vít Jedlička chtěl pouze zdůraznit, že Norsko může legislativu odmítnout, což je pravda.
V závěru uvádíme, že sice není ověřitelné, jakou část legislativy Norsko přijalo a jakou nikoli. Není to však nijak argumentačně významné, neboť samotné nepřijetí může znamenat i to, že Norsko již potřebnou úpravou disponuje a nemá tedy co implementovat.
Výrok jako celek je tedy pravdivý s výhradou k terminologické nepřesnosti stran nepřijímání a vetování.
