Studii, která by se přímo zabývala rozdílem počtu nakažených druháků ve škole a páťáků mimo školu, se nám skutečně dohledat nepodařilo. Václav Klaus mladší nicméně svým výrokem poukazuje na rozdíly mezi těmi žáky, kteří do školy v současné době chodí, a těmi, kteří se vzdělávají distančně – tedy slovy Václava Klause „běhají okolo paneláku místo výuky“. V našem ověření jsme se proto zaměřili na to, zda jsou děti chodící prezenčně do školy více náchylné k nákaze covidem-19.

Co se obecně rizika přenosu týká, nepodařilo se nám mezi studiemi najít jednotný konsenzus. Existují studie či zprávy, které tvrdí, že riziko nákazy ve školách není nijak velké, ale i ty, ze kterých vyplývá, že školy k šíření covidu-19 skutečně přispívají.

Ze studií provedených v Americe, Švédsku a Norsku vyplývá, že riziko přenosu covidu-19 ve školách není vysoké. Důvodem této skutečnosti je podle studií také dodržování hygienických pravidel jako dodržování rozestupů, mytí rukou či nošení roušek. Dodejme však, že tyto studie neporovnávají riziko přenosu ve školách a mimo ně.

Ze studie provedené na Islandu pak vyplývá, že u dětí do 15 let je riziko nákazy a přenosu covidu-19 nižší než u dospělých osob. Podle studie provedené v ženevských domácnostech se pak jako skupina osob nejméně náchylná k nákaze covidem-19 projevily děti ve věku 5–9 let. S přibývajícím věkem toto riziko rostlo.

Naopak existují i zprávy, které tvrdí, že děti ve školách skutečně k přenosu covidu-19 mohou zásadně přispívat. Hlavním důvodem může být vyšší asymptomatičnost covidu-19 u dětí, které tedy vir nevědomky přenáší. V Nizozemsku se například v prosinci 2020 se vznikem nové, rychleji se šířící mutace covidu-19 prokázalo 123 nakažených učitelů, studentů a rodinných příslušníků z celkových 818 testovaných – tedy 15 % – jeden měsíc poté, co se v dané škole objevil první případ nákazy. 

Uveďme, že podle studie publikované v odborném časopise Science se náchylnost k nákaze covidem-19 u dětí ve věku páťáků a druháků neliší. Podle této studie jsou ale děti ve věku 0–12 let obecně méně náchylnější k nákaze covidem-19 než osoby starší tohoto věku.

Dále se nám také nepodařilo dohledat obecné (světové) statistiky nakažených covidem-19, které by podle věku rozlišovaly děti na prvním stupni základní školy. Statistky operují buď se skupinou 0–13, 0–15, 0–17,  či 5–17 let.

Pro srovnání českých školáků jsme proto použili data (.csv) o nákazách covidem-19 zveřejňovaná Ministerstvem zdravotnictví. Z nich jsme vybrali všechny nakažené ve věku 7 a 10 let. Tyto věkové skupiny totiž nejlépe reprezentují dva odlišné režimy výuky, které v Česku v posledních měsících fungovaly. Sedmileté děti jsou s velkou pravděpodobností žáky 1. nebo 2. třídy, a v současné době tedy chodí prezenčně do školy. Desetileté děti naopak velmi pravděpodobně spadají do 4. nebo 5. ročníku základní školy, a v současnosti tedy do školy nechodí.

Graf výše zachycuje sedmidenní průměry denních přírůstků nakažených dětí ve věkových skupinách 7 a 10 let. Můžeme pozorovat, že vývoj v obou skupinách přibližně kopíruje celkový vývoj epidemie, nicméně k zásadní změně dochází na počátku roku 2021.

V posledních měsících roku 2020 došlo stran výuky v České republice k vícerým změnám. Školy byly plošně uzavřeny 14. října, k částečnému otevření českých základních škol poté došlo k 18. listopadu, kdy se do škol mohli vrátit žáci prvních a druhých tříd. Další uvolnění proběhlo 30. listopadu, kdy se do škol vrátili žáci prvního stupně a 9. tříd. V roce 2020 poté šly děti naposledy do školy 18. prosince.

Od nového roku je však již déle než měsíc režim pro obě sledované skupiny beze změny – sedmileté děti do školy chodí a desetileté se učí distančním způsobem (.pdf, str. 2). Právě v tomto období se také projevila změna dlouhodobého trendu a sedmileté děti začaly vykazovat vyšší nárůsty pozitivních případů než desetileté. Ty přitom již od září byly obecně častěji nakažené, bez ohledu na režim školní výuky.

Důvod této změny pouze na základě obecných dat o počtu pozitivních případů nemůžeme určit. Nemáme totiž například informace o tom, kolik dětí se nakazilo ve škole a kolik mimo ni, případně kolik doma. Dále nemáme k dispozici data o tom, kolik dětí v těchto věkových skupinách je testováno, a zda tedy vysoké počty vykazovaných nákaz sedmiletých nejsou způsobeny častějším testováním. Proto nelze bez dalšího říci, zda jsou čeští prvňáci a druháci častěji nakažení než jejich starší spolužáci právě proto, že chodí prezenčně do školy.

Václav Klaus ml. nicméně svým výrokem o neexistenci dat prokazujících rizika nákazy ve školách také naznačuje, že nejsou známa obecná data o počtech nakažených školáků. Tato data však dostupná jsou, jen chybí studie určující jasný původ vyššího tempa nákazy mezi sedmiletými žáky. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.