Poslanci Baxa, Klaus, Luzar a Mašek v 360°

Švédsko během pandemie obecně nechalo základní školy otevřené. Třídy prvního stupně švédských základních škol (.pdf, str. 13) jsou podle listu The Local otevřené ve většině případů, mohou však být uzavřeny například kvůli nedostatku učitelů.

Druhých stupňů základních škol se také plošná omezení nedotkla. Jejich vedení si nicméně s ohledem na vývoj pandemie může samo určit, zda bude výuka probíhat v prezenční nebo distanční podobě, případně jejich kombinaci. Podle průzkumu švédské Národní agentury pro vzdělávání (Skolverket) z 20. ledna 2021 (.pdf, str. 4–5) pak na distanční výuku zcela nebo částečně přešly téměř dvě třetiny druhých stupňů základních škol.

Uveďme, že zákaz veřejných shromáždění v počtu 8 a více osob ve Švédsku se nevztahuje na školy a předškolní zařízení. I přesto švédská Národní agentura pro vzdělávání školám doporučuje zavedení opatření, která mají zabránit tomu, aby se například ve školních jídelnách či v posluchárnách shromažďovalo příliš mnoho lidí.

Doplňme, že střední školy (.pdf, str. 13), které byly ve Švédsku uzavřeny například od března do srpna 2020, jsou ve většině případů uzavřeny i nyní. Od 25. ledna však může zčásti probíhat prezenční výuka. Podobná je situace i v případě univerzit.

Co se týče roušek, švédská vládní zdravotní agentura povinné nošení masek nenařídila s odkazem na nedostatečné důkazy o jejich účinnosti. V prosinci 2020 Švédsko doporučilo nosit roušky aspoň ve veřejné dopravě.

Byť švédské autority prezenční výuku na druhých stupních základních škol nezakázaly, velká část tříd na druhých stupních v prezenčním režimu nefungovala. Výrok poslance Luzara hodnotíme jako zavádějící právě vzhledem k tomu, že naznačuje, že fungování švédských základních škol nebylo v průběhu pandemie nijak omezeno.

Studii, která by se přímo zabývala rozdílem počtu nakažených druháků ve škole a páťáků mimo školu, se nám skutečně dohledat nepodařilo. Václav Klaus mladší nicméně svým výrokem poukazuje na rozdíly mezi těmi žáky, kteří do školy v současné době chodí, a těmi, kteří se vzdělávají distančně – tedy slovy Václava Klause „běhají okolo paneláku místo výuky“. V našem ověření jsme se proto zaměřili na to, zda jsou děti chodící prezenčně do školy více náchylné k nákaze covidem-19.

Co se obecně rizika přenosu týká, nepodařilo se nám mezi studiemi najít jednotný konsenzus. Existují studie či zprávy, které tvrdí, že riziko nákazy ve školách není nijak velké, ale i ty, ze kterých vyplývá, že školy k šíření covidu-19 skutečně přispívají.

Ze studií provedených v Americe, Švédsku a Norsku vyplývá, že riziko přenosu covidu-19 ve školách není vysoké. Důvodem této skutečnosti je podle studií také dodržování hygienických pravidel jako dodržování rozestupů, mytí rukou či nošení roušek. Dodejme však, že tyto studie neporovnávají riziko přenosu ve školách a mimo ně.

Ze studie provedené na Islandu pak vyplývá, že u dětí do 15 let je riziko nákazy a přenosu covidu-19 nižší než u dospělých osob. Podle studie provedené v ženevských domácnostech se pak jako skupina osob nejméně náchylná k nákaze covidem-19 projevily děti ve věku 5–9 let. S přibývajícím věkem toto riziko rostlo.

Naopak existují i zprávy, které tvrdí, že děti ve školách skutečně k přenosu covidu-19 mohou zásadně přispívat. Hlavním důvodem může být vyšší asymptomatičnost covidu-19 u dětí, které tedy vir nevědomky přenáší. V Nizozemsku se například v prosinci 2020 se vznikem nové, rychleji se šířící mutace covidu-19 prokázalo 123 nakažených učitelů, studentů a rodinných příslušníků z celkových 818 testovaných – tedy 15 % – jeden měsíc poté, co se v dané škole objevil první případ nákazy. 

Uveďme, že podle studie publikované v odborném časopise Science se náchylnost k nákaze covidem-19 u dětí ve věku páťáků a druháků neliší. Podle této studie jsou ale děti ve věku 0–12 let obecně méně náchylnější k nákaze covidem-19 než osoby starší tohoto věku.

Dále se nám také nepodařilo dohledat obecné (světové) statistiky nakažených covidem-19, které by podle věku rozlišovaly děti na prvním stupni základní školy. Statistky operují buď se skupinou 0–13, 0–15, 0–17,  či 5–17 let.

Pro srovnání českých školáků jsme proto použili data (.csv) o nákazách covidem-19 zveřejňovaná Ministerstvem zdravotnictví. Z nich jsme vybrali všechny nakažené ve věku 7 a 10 let. Tyto věkové skupiny totiž nejlépe reprezentují dva odlišné režimy výuky, které v Česku v posledních měsících fungovaly. Sedmileté děti jsou s velkou pravděpodobností žáky 1. nebo 2. třídy, a v současné době tedy chodí prezenčně do školy. Desetileté děti naopak velmi pravděpodobně spadají do 4. nebo 5. ročníku základní školy, a v současnosti tedy do školy nechodí.

Graf výše zachycuje sedmidenní průměry denních přírůstků nakažených dětí ve věkových skupinách 7 a 10 let. Můžeme pozorovat, že vývoj v obou skupinách přibližně kopíruje celkový vývoj epidemie, nicméně k zásadní změně dochází na počátku roku 2021.

V posledních měsících roku 2020 došlo stran výuky v České republice k vícerým změnám. Školy byly plošně uzavřeny 14. října, k částečnému otevření českých základních škol poté došlo k 18. listopadu, kdy se do škol mohli vrátit žáci prvních a druhých tříd. Další uvolnění proběhlo 30. listopadu, kdy se do škol vrátili žáci prvního stupně a 9. tříd. V roce 2020 poté šly děti naposledy do školy 18. prosince.

Od nového roku je však již déle než měsíc režim pro obě sledované skupiny beze změny – sedmileté děti do školy chodí a desetileté se učí distančním způsobem (.pdf, str. 2). Právě v tomto období se také projevila změna dlouhodobého trendu a sedmileté děti začaly vykazovat vyšší nárůsty pozitivních případů než desetileté. Ty přitom již od září byly obecně častěji nakažené, bez ohledu na režim školní výuky.

Důvod této změny pouze na základě obecných dat o počtu pozitivních případů nemůžeme určit. Nemáme totiž například informace o tom, kolik dětí se nakazilo ve škole a kolik mimo ni, případně kolik doma. Dále nemáme k dispozici data o tom, kolik dětí v těchto věkových skupinách je testováno, a zda tedy vysoké počty vykazovaných nákaz sedmiletých nejsou způsobeny častějším testováním. Proto nelze bez dalšího říci, zda jsou čeští prvňáci a druháci častěji nakažení než jejich starší spolužáci právě proto, že chodí prezenčně do školy.

Václav Klaus ml. nicméně svým výrokem o neexistenci dat prokazujících rizika nákazy ve školách také naznačuje, že nejsou známa obecná data o počtech nakažených školáků. Tato data však dostupná jsou, jen chybí studie určující jasný původ vyššího tempa nákazy mezi sedmiletými žáky. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Tvrzení, že jsou mladší děti skutečně méně náchylné k nákaze onemocněním covid-19, se objevuje v několika odborných studiích. Zmínit můžeme například studii zveřejněnou 15. ledna 2021 v akademickém časopise Science podle níž jsou „děti ve věku 0–12 let“ k nákaze covidem-19 po setkání s nakaženým člověkem „podstatně méně náchylné než lidé ve věku 26–64 let“. Doplňme, že v rámci této studie naopak nebyl zaznamenán rozdíl mezi věkovými skupinami, co se týče infekčnosti nakažených osob.

Ze studie, která se zaměřila na přenos viru SARS-CoV-2 v ženevských domácnostech, pak vyplývá, že jako skupina nejméně náchylná k nákaze covidem-19 se projevily děti ve věku 5–9 let. S přibývajícím věkem toto riziko rostlo. Zde však musíme uvést, že se v tomto případě jedná o dosud nerecenzovanou studii, která prozatím nebyla publikována v odborném časopise.

Další studie poté naznačují, že zejména u malých dětí je riziko nákazy covidem-19 přibližně o polovinu nižší než u dospělých, a to při stejných podmínkách vystavení jedince viru.

U dětí také zároveň většinou dochází k mírnějšímu průběhu covidu-19 než u dospělých osob. Důležité je dodat, že děti školního věku jsou častěji více asymptomatické než dospělí, a je tedy těžší tyto případy odhalit. Například podle britských vědců nemá přibližně 30 až 40 % nakažených dospělých v den testování žádné příznaky. U dětí je to pak pravděpodobně zhruba 50 až 70 %, přičemž nejméně se příznaky projevují u dětí na prvních stupních základních škol.

V prosinci 2020 se uskutečnil průzkum na vzorku 405 rodičů s dětmi na prvním a druhém stupni ZŠ i středních školách. Výzkum (.pdf) provedla společnost PAQ Research v rámci svého dlouhodobého projektu Život během pandemie. Výzkum byl realizován s podporou organizace Učitel naživo a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Online dotazování provedla agentura NMS na Českém národním panelu.

Výsledky výzkumu zveřejněné 24. ledna 2021 mj. ukazují, že část dětí podle rodičů nemá k distanční výuce dobré podmínky. „V podzimním výzkumu 11 % rodičů hodnotí jako velmi špatné (známky 0 až 3 na škále 0–10) podmínky v oblasti konektivity – připojení dětí k internetu, jeho stabilita atd. A 9 % hodnotí jako velmi špatné hardwarové podmínky – dostatek počítačů v domácnosti a jejich vybavení,“ shrnul Daniel Prokop, zakladatel výzkumné organizace PAQ Research.

Podle odpovědí rodičů nejde však jen o IT vybavení a připojení k internetu, ale také o nevyhovující místo k učení či režim distanční výuky (.pdf, str. 22). Z výsledků výzkumu je zřejmé i to, že výrazně častěji mají problémy s technickým vybavením děti z chudších, méně vzdělaných domácností a v domácnostech, ve kterých žije tři a více dětí (.pdf, str. 23).

Další průzkum zveřejnila společnost Scio 7. ledna 2021. Šetření zaměřené na distanční výuku proběhlo na přelomu listopadu a prosince v rámci Národního testování 9. tříd a zapojilo se do něj přes 3 800 žáků 9. tříd z 238 základních škol. Z výsledků vyplývá, že špatné vybavení má zhruba každý desátý žák, tedy 10 % žáků. Zároveň 22 % dotázaných žáků zmínilo problémy s internetovým připojením.

Poslanec Mašek mluví o návrhu novely zákona o krizovém řízení (tzv. krizového zákona), který Poslanecká sněmovna schválila (.pdf) 9. prosince 2020.

Sněmovna schválila návrh novely zákona, který upravuje jednak zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, a také zákon č. 243/2020 Sb., o pravomoci Policie ČR a obecní policie postihovat porušení protiepidemických opatření.

Co se týče zákona o krizovém řízení, novela mimo jiné zavádí (.pdf, str. 2) oprávnění příslušníka Policie České republiky a strážníka obecní policie „v mezích své působnosti kontrolovat dodržování krizových opatření," a s tím související možnost „příkazem na místě uložit pokutu za přestupek“.

Tuto verzi (.pdf) Sněmovna dne 11. prosince 2020 postoupila k projednání Senátu. Nicméně Senát původní návrh schválený Poslaneckou sněmovnou zamítl. Sněmovna jej tak musela znovu projednat 19. ledna 2021, avšak projednávaní bylo přerušeno kvůli nedostatku poslaneckých hlasů na přehlasování Senátu.

Skupina poslanců spolu s Martinem Baxou v říjnu 2020 předložila odškodňovací zákon.

Vláda k návrhu zákona podala nesouhlasné stanovisko. Organizační výbor přesto doporučil projednání návrhu. Návrh by měl být v Poslanecké sněmovně projednáván v prvním čtení 12. února.

Návrh prosazuje plnohodnotnou náhradu fixních nákladů podnikatelům, kteří museli kvůli vládním opatřením zavřít. Kabinet své stanovisko argumentuje tím, že aktuálně platné podpůrné programy je možné lépe zacílit.

Pro podnikatele, kteří byli přímo zasaženi vládními opatřeními, nyní funguje například program Kompenzační bonus (OSVČ, malé s. r. o.) ve výši 500 Kč nebo COVID – Gastro ve výši 400 Kč za každého zaměstnance.

Před datem debaty, kde Martin Baxa pronesl tento výrok (8. února), se v Poslanecké sněmovně již pětkrát hlasovalo o prodloužení nouzového stavu. V každém z těchto 5 případů našla vláda oporu v poslaneckých řadách KSČM, ČSSD a vládního hnutí ANO.

Poprvé se o návrhu prodloužit nouzový stav hlasovalo v dolní komoře Parlamentu 30. října, a také za pomoci hlasů komunistů byl návrh na prodloužení nouzového stavu přijat do 20. listopadu. Podruhé se nouzový stav prodlužoval do 12. prosince a potřetí až do 23. prosince. Tyto návrhy na prodloužení nouzového stavu poslankyně a poslanci KSČM svými hlasy vždy podpořili. Výjimkou nebylo ani hlasování o prodloužení nouzového stavu do 22. ledna nebo 14. února. 

Pošesté však Sněmovna již nouzový stav neprodloužila. Širší vedení KSČM totiž doporučilo poslancům a poslankyním nehlasovat pro prodloužení nouzového stavu, a vládní strany tak neměly dostatečnou podporu při hlasování. Vláda nicméně na žádost hejtmanů nouzový stav obratem znovu vyhlásila, a to na 14 dní.

Je nutné zmínit, že hnutí Trikolora nemá v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR žádný poslanecký klub, přesto se do jejich řad počítají 3 poslanci, které můžeme najít pod „nezařazenými". Jsou jimi poslankyně Hyťhová, Majerová Zahradníková a předseda Trikolóry Václav Klaus ml. 

Poprvé po příchodu tzv. druhé vlny epidemie covidu-19 měli poslanci dolní komory Parlamentu ČR v programu hlasování (č. hl. 212) o prodloužení nouzového stavu 30. října. Pro hlasovalo 86 přítomných poslanců z celkových 97 přihlášených. Pouze 11 z nich hlasovalo proti. Byli to všichni nezařazení přítomní poslanci a poslankyně (tedy i zástupci Trikolóry) a členové poslaneckého klubu SPD. Návrh na prodloužení nouzového stavu byl schválen do 20. listopadu.

Poslanecká sněmovna hlasovala podruhé o prodloužení (č. hl. 11) nouzového stavu dne 19. listopadu. Prodloužení nouzového stavu mělo platnost do 12. prosince. Pro návrh hlasovali přítomní poslanci klubů ANO, ČSSD a KSČM. Oba dva přítomní poslanci hnutí Trikolory hlasovali proti.  

Potřetí poslanci dolní komory Parlamentu hlasovali o prodloužení nouzového stavu 9. prosince. I v tomto hlasování se poslanci Trikolóry vyjádřili proti a pro prodloužení hlasovali opět poslanci z klubů ANO, ČSSD a KSČM. Nouzový stav byl prodloužen do 23. prosince (č. hl. 12).

V pořadí čtvrté hlasování o prodloužení nouzového stavu měli poslanci na programu (č. hl. 7) dne 22. prosince. I v tomto případě byl návrh na vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu ze strany Poslanecké sněmovny přijat poslanci hnutí ANO, ČSSD a komunistů. Proti návrhu se opět vyslovili dva přítomní nezařazení poslanci za hnutí Trikolora. Trvání nouzového stavu se prodloužilo o 30 dnů do 22. ledna.

Páté hlasování o nouzovém stavu měli poslanci a poslankyně na pořadu 21. ledna. I v tomto zatím posledním případě byl nouzový stav prodloužen díky hlasům poslanců z řad komunistů, ČSSD a hnutí ANO. Poslankyně a poslanec Trikolóry hlasovali proti prodloužení. Nouzový stav byl prodloužen do 14. února.

Vláda následně schválila podání žádosti o další prodloužení nouzového stavu o 30 dní, tedy do 16. března, nicméně tentokrát již nemohla počítat s hlasy komunistů, protože jejich širší vedení v pátek 5. února doporučilo poslancům nehlasovat pro prodloužení. Pošesté tedy Sněmovna již nouzový stav neprodloužila. Vláda nicméně na žádost hejtmanů nouzový stav obratem znovu vyhlásila, a to na 14 dní.

I přesto, že předseda Klaus ml. uvádí, že poslanci z řad Trikolóry hlasovali již pošesté o prodloužení nouzového stavu, z logiky věci a celého znění výroku je jasné, že tomu tak být nemohlo, protože i sám ve stejné větě uvádí, že se teprve bude hlasovat pošesté. Důležité ovšem je, zdali poslanci Trikolory pokaždé hlasovali proti prodlužování nouzového stavu, což je pravda. Proto tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Vláda v pondělí 8. února schválila žádost o prodloužení nouzového stavu o dalších 30 dnů do 16. března. Sněmovna o prodloužení nouzového stavu hlasovala ve čtvrtek 11. února. Šlo již o šesté hlasování o prodloužení nouzového stavu od začátku druhé vlny pandemie covidu-19. Hnutí ANO a ČSSD s jeho schválením do té doby pomáhala KSČM, nicméně pokaždé to spojila s určitými požadavky.

Dne 30. října se KSČM vyjádřila, že podporuje prodloužení nouzového stavu, avšak zároveň požaduje, aby došlo k prodloužení současných programů pro podporu občanů i k přijetí dalších opatření k omezení následků nouzového stavu.

KSČM dokonce dvakrát podala návrh na prodloužení nouzového stavu, který by trval kratší dobu než požadovala vláda. „Asi jsem ho úplně nepotěšil, protože jsem řekl, že klub o konečném stanovisku jedná, že úplně s tím nejsme smířeni,“ řekl předseda KSČM Vojtěch Filip po schůzce s premiérem Babišem k návrhu vlády, aby nouzový stav trval až do 20. prosince. Dne 19. listopadu tedy KSČM navrhlo prodloužení o 22 dnů a 21. ledna navrhli prodloužení o dalších 23 dnů. Oba návrhy prošly.

Avšak na začátku února KSČM avizovala, že další žádost už nepodpoří. Filip 3. února uvedl: „Setrval jsem na stanovisku, které bude projednávat výkonný výbor v pátek s tím, že dostatečně dopředu oznamuji předsedovi a místopředsedovi vlády, že ten náš souhlas nemohou v příštím týdnu, pokud se na tom shodne náš výkonný výbor, očekávat.“ 

Na zasedání výkonného výboru KSČM dne 5. února 2021 se širší vedení strany opravdu dohodlo, že nepodporuje další prodloužení nouzového stavu. Jako hlavní důvod bylo uvedeno, že vláda ignorovala oprávněné požadavky, kterými strana podmínila svůj souhlas s posledním prodloužením nouzového stavu. 

„KSČM podmínila souhlas s prodloužením nouzového stavu do 14. 2. 2021 tím, že požadovala návrat žáků 1. stupně do školních lavic od 1. 2. 2021 a od 29. 1. 2021 otevření zimních středisek. Žel, tyto sliby naší podpory nebyly vyslyšeny. (…) Vzhledem k ignorování našich požadavků doporučujeme vládě, aby si podporu hledala u těch politických subjektů, jejichž požadavkům bude ochotna a schopna vyhovět,“ uvedlo ve stanovisku vedení KSČM.

Vláda podle něj může opatření proti koronaviru vyhlásit i bez nouzového stavu, např. zavádět omezení na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Filip očekával, že poslanci se budou stanoviskem vedení řídit. Podpořila ho většina členů, i když připustil: „(…) část okresů se přikláněla k tomu, že bychom měli nouzový stav prodloužit.“ 

Poslanci KSČM nakonec doporučení vedení strany uposlechli a prodloužení nouzového stavu nepodpořili. Vládní strany tak přišly o potřebné hlasy a nouzový stav nebyl prodloužen. Vláda nicméně na žádost hejtmanů nouzový stav obratem znovu vyhlásila, a to na 14 dní.

Poslanec Luzar tento výrok pronesl v rámci debaty o nadcházejícím jednání o prodloužení nouzového stavu spojeném s pandemií covidu-19. Jeho slova o nákupech prováděných Správou státních hmotných rezerv proto interpretujeme tak, že se jedná právě o nákupy související s řešením epidemické situace.

Návrh novely (.pdf) zákona o zadávání veřejných zakázek byl Poslanecké sněmovně Parlamentu předložen 23. června 2020. Návrh představila skupina poslanců, konkrétně se jedná o Zdeňka Ondráčka z KSČM, Jiřího Maška z hnutí ANO, Jana Birkeho z ČSSD. Na návrhu se podílel rovněž Radek Koten z SPD, který však svůj podpis v srpnu 2020 vzal zpět. Prostřednictvím Zdeňka Ondráčka tedy KSČM byla jedním z navrhovatelů novely.

Návrh novely zákona byl v Poslanecké sněmovně projednán v pátek 29. ledna 2021 na 79. schůzi. Návrh byl poslanci přijat ve zrychleném režimu již v prvním čtení. Novelu musí schválit rovněž Senát.

Návrh k zákonu o zadávání veřejných zakázek přidává výjimku, ve které za určitých podmínek „zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení“ (§ 29 odst. 1).

V důvodové zprávě (.pdf, str. 2) návrhu novely stojí, že „předkládaný návrh zavádí výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Tato výjimka bude využitelná toliko k pořízení státních hmotných rezerv (…) pouze za předpokladu, že to bude nezbytné z důvodu ochrany bezpečnostních zájmů ČR v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2.“

Důvodová zpráva rovněž uvádí, že „účinnost navrhované změny (je) časově omezená, a to na 6 měsíců.“

Účelem návrhu tedy skutečně je, aby zásoby mohly být nakupovány bez výběrového řízení. Týká se to ovšem pouze zásob, které jsou pořízené za účelem zvládání epidemie covidu-19. 

Koalice SPOLU zveřejnila 8. února 2021 plán 6 kroků (.pdf), jejichž plnění považuje za nezbytné. První krok se věnuje právě otázce školství. Tzv. Anticovid tým již dříve vyjádřil požadavek obnovení prezenční výuky pro první stupně základních škol, závěrečné ročníky základních i středních škol, dále pro obory s nutností praktické výuky a základní umělecké školy ve formátu jeden žák na jednoho učitele. Zainteresované strany, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09, považují obecně za důležité stanovení jasného plánu, který bude předvídatelný a eliminuje nejistotu.

V souvislosti s tím koalice SPOLU vyzývá, aby byli do první vlny očkování, která se týká prioritních skupin, zařazeni také učitelé. Koalice to považuje za určitý krok prevence, aby při zhoršení koronavirové situace nemuselo být školství omezováno zásadnějším způsobem. Pedagogové by podle návrhů koalice zároveň měli být vybaveni respirátory FFP2, a to ze státních zdrojů. Jedním z požadavků, který se týká školství, je i zajištění plošného a šetrného antigenního testování žáků a studentů, aby se minimalizovalo riziko šíření koronaviru ve školách. Koalice jako jeden ze způsobů testování zmiňuje i rakouský model, kdy při odběru vzorku není třeba přítomnosti zdravotnického personálu.

Předně uveďme, že v tomto odůvodnění nehodnotíme, co je „naprosto nezodpovědné“ a co nikoliv, neboť se jedná o hodnotící soud Martina Baxy. Předmětem hodnocení je pouze část výroku o existenci uváděného slibu ministra zdravotnictví Jana Blatného.

Ministr Blatný se k otevření škol v průběhu ledna vyjádřil několikrát. Na tiskové konferenci po jednání vlády 18. ledna 2021 nejdříve uvedl, že se s ministrem školství Robertem Plagou prozatím dohodli „na tom, že zatím není vhodné, aby se zvyšoval počet těch tříd, které navštěvují školy“. Přesný termín návratu dětí do škol v té době novinářům nesdělil. 

21. ledna poté sice Jan Blatný v této souvislosti v Poslanecké sněmovně mluvil o „začátku února“, přesněji nicméně uvedl jen: „Prioritou jednoznačně je návrat žáků prvního stupně do základních škol. Nedá se předpokládat, že by k tomu došlo dříve než začátkem února, ale jestliže to epidemická situace dovolí, potom toto datum je reálné.“

Svá slova pak ještě upřesnil v rámci tiskové konference po jednání vlády 22. ledna (video, čas 0:40). Zmínil, že návrat dětí do škol závisí na epidemické situaci a o datu se bude teprve diskutovat. „Určitě se to nestane dříve než 1. února,“ dodal tehdy.

Vyjádření Jana Blatného o návratu žáků do škol začátkem února tedy vždy obsahovala doplnění, že jde o nejdřívější možný termín nebo že tento návrat musí dovolit epidemická situace. Z jeho strany se tak nejednalo o jednoznačný slib. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

V některých spolkových zemí Rakouska, jako je Vídeň a Dolní Rakousy, se od 8. února 2021 (po skončení pololetních prázdnin) do základních škol vrátili žáci prvního stupně. V pondělí 15. února se mají vrátit do škol žáci z ostatních spolkových zemí, kterým skončí prázdniny. Děti z druhého stupně a středních škol se ve školách budou střídat ve dvoudenních intervalech, přičemž jedna skupina žáků bude chodit do školy v pondělí a úterý a druhá skupina ve středu a čtvrtek.

Děti jsou podrobovány pravidelnému testování antigenními testy (žáci základních škol dvakrát týdně) na přítomnost koronaviru, v případě odmítnutí testování se žáci místo prezenční výuky účastní výuky distanční.

Ve škole musí děti nosit ochranu úst a nosu, které si však mohou sundat na svém místě v lavici. Učitelé se musí nechat otestovat na přítomnost koronaviru jednou týdně.

Rakouský ministr školství Heinz Faßmann původně 13. ledna oznámil, že otevření škol je naplánováno na 25. ledna, přičemž se počítalo se střídáním skupin ve školách, povinným testováním žáků na covid-19 a s povinností nošení roušek. 24. ledna mělo skončit plošné uzavření Rakouska, lockdown země byl ale prodloužen do 7. února.

V neděli 17. ledna pak na tiskové konferenci Heinz Faßmann uvedl, že se otevírání škol odkládá a dojde k němu až po skončení pololetních prázdnin. Pro spolkové země Vídeň a Dolní Rakousy tedy 8. února, pro další země 15. února a pro Horní Rakousy a Štýrsko ještě o týden později.

8. února se tak ve dvou spolkových zemích vrátili žáci prvního stupně základních škol do lavic. Děti z druhého stupně a středních škol se ve školách střídají ve dvoudenních intervalech, kdy jedna skupina žáků dochází do školy v pondělí a úterý a druhá skupina ve středu a čtvrtek.

Původní opatření a podmínky, které se týkají povinného testování rakouských žáků na přítomnost koronaviru a nutnosti nošení roušek ve škole, zůstaly zachovány a jsou aplikovány.

Poslanec Luzar svým výrokem poukazuje na data Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí, která podle něj nezachycují vliv uzavření škol na vývoj epidemie ve skupině dětí do 15 let.

Zatímco během jarní vlny pandemie uzavřely či omezily základní školy prakticky všechny evropské země (s výjimkou Švédska a Islandu), během podzimu docházelo k již odlišným přístupům, jak ukazuje (.pdf, str. 51) graf níže. Každá země se následně během podzimu v určitém období rozhodla plně zahájit na základních školách prezenční výuku. Ta však v některých případech trvala pouze do té doby, než byla opět přijata bezpečnostní opatření s cílem zamezit šíření nemoci covid-19.

Co se týče České republiky, ta základní školy opětovně zcela uzavřela (.pdf) 14. října. K postupnému uvolňování následně docházelo od poloviny listopadu: nejprve se od 18. listopadu do škol vrátili žáci 1. a 2. tříd, od 30. listopadu se pak vrátily všechny třídy z prvního stupně i 9. třídy, přičemž zbytek tříd z druhého stupně se v prezenční výuce střídal. Naposledy pak šli žáci do škol 18. prosince, v lednu se vrátili (.pdf, str. 2) již pouze žáci 1. a 2. tříd.

Během podzimu dle dat Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) docházelo (.xlsx) v Česku k rychlejšímu šíření viru ve věkové skupině do 15 let od poloviny září, kdy se nové přírůstky pohybovaly nejprve v rozmezí od 1 500 až 1 800 nakažených týdně. Růst pozitivně testovaných pokračoval i v říjnu, vrcholem pak byla druhá polovina října: ve 43. týdnu bylo v této věkové kategorii zaznamenáno 6 801 nakažených žáků, následující týden 6 774, přičemž od té doby již docházelo k postupnému poklesu (45. týden 5 774 nakažených, 46. týden 3 864 nakažených).

K zastavení poklesu a opětovnému růstu pak začalo docházet na přelomu listopadu a prosince (49. týden), kdy se počet tehdejších 2 872 nakažených postupně zvyšoval, a to až na 7 517 nakažených v prvním týdnu roku 2021. Od té doby až do současnosti dochází k mírnému poklesu pozitivně testovaných, momentálně okolo šesti tisíc nakažených.

Jak je uvedeno výše, podobně jako Česko školy zcela uzavřelo mj. například Slovinsko, Řecko nebo Rumunsko. Slovinsko uzavřelo školy de facto od začátku listopadu, Řecko přesně od poloviny listopadu a Rumunsko od 9. listopadu. Vzájemné porovnání vývoje v jednotlivých zemích pak ukazuje na datech dostupných k 11. únoru 2021 graf níže.

Jak lze vidět, v ostatních zemích, které základní školy uzavřely, nejsou tak výrazné rozdíly v počtu nových pozitivních případů jako v Česku. U České republiky se říjnové uzavření, postupný pokles a následný opětovný nárůst případů po listopadovém znovuotevření projevilo daleko více. Podzimní vrchol představoval přelom října a listopadu v přepočtu s 802 nakaženými dětmi do 15 let na 100 tisíc obyvatel. Po uzavření škol došlo k poklesu až na v přepočtu 326 nakažených na přelomu listopadu a prosince, následně po dalším uvolnění opatření však začaly případy opět růst.

Naopak tempo růstu v Rumunsku a Řecku bylo až na menší navýšení na přelomu října a listopadu stabilní. U obou zemí po listopadovém uzavření škol došlo zase k postupnému mírnému poklesu. Slovinsko zažilo největší nárůst v polovině října s vrcholem 230 nakažených žáků ve 43. týdnu. Následně však již od konce října docházelo k postupnému poklesu, kdy slovinští školáci měli ještě před listopadovým uzavřením škol dvoutýdenní prázdniny. Pro porovnání mělo Česko v době „slovinského vrcholu” v přepočtu až o 420 nakažených žáků více.

Naopak země jako například Maďarsko, Švédsko, Španělsko, Norsko, Itálie nebo Dánsko nechaly základní školy během podzimu otevřené. Porovnání jejich vývoje společně s Českem ukazuje graf níže.

Z grafu je možné pozorovat, že během podzimu zaznamenaly i země s otevřenými základními školami v určitém období nárůst počtu pozitivních případů žáků. Výjimku představuje Norsko, které si dlouhodobě udržuje vesměs stabilní tempo růstu v přepočtu okolo či pod 100 nakaženými. Maďarsko, Švédsko i Dánsko zaznamenaly nejvyšší nárůst nakažených žáků v prosinci: Maďarsko s vrcholem v prvním prosincovém týdnu, Švédsko v polovině prosince a stejně tak i Dánsko.

Španělsko si udržovalo nárůsty nakažených žáků v přepočtu vyšší než 200 nakažených téměř celý podzim, vrcholem pak byl přelom října a listopadu (v přepočtu 484 nakažených). Nejvyšší nárůst pak zaznamenalo po vánočních svátcích v lednu – 3. lednový týden v přepočtu až 818 nakažených žáků. Itálie zažila největší nárůst také na přelomu října a listopadu, kdy druhý listopadový týden vykázala v přepočtu až 470 nakažených žáků. Od té doby však dochází k postupnému poklesu nových případů.

Toto porovnání tedy značí, že Česká republika má oproti státům s uzavřenými i otevřenými základními školami daleko vyšší počty nakažených žáků. Po říjnovém uzavření škol v ČR následoval krátkodobý pokles u počtu nakažených dětí do 15 let. Po uzavření škol došlo k poklesu počtu pozitivních případů i u ostatních zkoumaných států (Řecko, Slovinsko, Maďarsko). V jejich případě však nebyl efekt tak výrazný jako v Česku, neboť jejich počty nakažených dětí do 15 let se v přepočtu se pohybovaly v řádech desítek či nižších stovek.

U států s otevřenými základními školami pak na podzim vždy (kromě Norska) došlo k postupnému vyššímu nárůstu pozitivních případů, přičemž tyto hodnoty několikanásobně převyšovaly počty pozitivních případů u států s uzavřenými školami (vyjma Česka, které představovalo opačný případ).

Pokud tedy ze srovnání vyjmeme Českou republiku jakožto zemi, která školy zavírala s násobně vyššími počty nakažených do 15 let oproti ostatním zemím, můžeme pozorovat, že státy, které školy uzavřely, vykazovaly na konci roku 2020 nižší počty nově nakažených dětí do 15 let. Naopak státy, které ponechaly své školy otevřené, měly počty nakažených dětí obecně vyšší, v některých týdnech dokonce přesahující hodnoty v Česku. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ústřední krizový štáb byl v ČR v průběhu pandemie covidu-19 podruhé aktivován dne 21. září 2020. Možnost mít v něm své zástupce nicméně vicepremiér Hamáček opozičním stranám znovu nabídl až ve druhém prosincovém týdnu. Nabídku využili představitelé SPD, KDU-ČSL, STAN a KSČM, za kterou se členem stal poslanec Zdeněk Ondráček. ODS a TOP 09 své zástupce do štábu nevyslaly.

Připomeňme, že Ústřední krizový štáb byl aktivován také na jaře 2020, přesněji 16. března. Premiér v něm poté již 24. března nabídl opozici tři místa. Nakonec do štábu opoziční strany mohly vyslat zástupců pět, jedním z nich byl i dříve zmíněný Zdeněk Ondráček. K ukončení činnosti štábu pak došlo k 11. červnu 2020.

Podle Statutu Ústředního krizového štábu (.pdf, str. 2) v něm zpravidla zasedají náměstci ministerstev, předseda Správy státních hmotných rezerv, policejní prezident, ředitel hasičů, náčelník Generálního štábu Armády ČR, hlavní hygienička, ředitel Státního zdravotního ústavu, ředitel Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost, vedoucí Úřadu vlády a zástupce Asociace krajů.

Na svých oficiálních stránkách město Plzeň uvádí, že je zřizovatelem 40 samostatných mateřských školek, dalších šest školek je pak součástí základních škol. Dohromady se tedy jedná o 46 školek. Základních škol zřízených městem je poté v Plzni celkem 26. Stejné počty pak lze dohledat i přímo v Rejstříku škol a školských zařízení a Adresáři škol a školských zařízení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

Další školky a základní školy v Plzni jsou zřízeny také Plzeňským krajem (aktuálně 4 MŠ a 7 ZŠ), církví, soukromými subjekty či samotným ministerstvem školství. Celkem je tak podle Adresáře MŠMT v Plzni 62 mateřských a 42 základních škol.

Martin Baxa (ODS) nicméně pravděpodobně hovoří jen o školách a školkách, které zřizuje město Plzeň, kde je primátorem. Jelikož tedy tyto počty odpovídají „téměř padesáti“ a „téměř třiceti“, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Plošné testování žáků a studentů na covid-19 poprvé zmínil 9. ledna 2021 rakouský ministr školství Heinz Faßmann. Rakousko poté testování zahájilo v první polovině února, kdy se začaly postupně otevírat školy. Připomeňme, že v některých spolkových zemích žáci prvního stupně základních škol od 8. února docházejí na klasickou prezenční výuku, děti z druhého stupně a středních škol jsou pak rozděleny na dvě skupiny, které se ve školách střídají.

Ministr Faßmann na začátku ledna zmiňoval, že bylo nakoupeno celkem 5 milionů rychlých a šetrných antigenních testů určených pro školy. Tyto testy, které nezahrnují výtěr z nosohltanu, ukazují výsledek po 15 minutách a u jejich provedení nemusí být zdravotnický personál. Testování žáků do 14 let je dobrovolné a je nutný souhlas rodičů. Může být také prováděno i v domácím prostředí. Možnost využití obdobného způsobu testování v ČR zmínil například ministr vnitra Hamáček či koalice SPOLU. 

Dále dodejme, že kromě těchto testů pro školáky rakouská vláda již v listopadu roku 2020 objednala 7 milionů antigenních testů, a to v rámci příprav masového testování populace. Plošné testování pak bylo zahájeno na počátku prosince a jako první byli testováni policisté, učitelé či obyvatelé z regionů s vysokým výskytem nakažených. Co se týče žáků a studentů, v tomto období byli testováni pouze ti, kteří vykazovali některé z příznaků covidu-19.

V souvislosti s tímto výrokem jsme Martina Baxu kontaktovali, jelikož se nám nepodařilo nalézt veřejně dostupné zdroje, které by jasně dokládaly, že by k nákupu 5 milionů testů došlo již v podzimních měsících. Podle dostupných zdrojů lze nákup těchto šetrných testů pro školy spojovat primárně s lednem 2021. Dodejme, že tomuto termínu například také odpovídá záznam v rakouské databázi veřejných zakázek, podle něhož rakouské ministerstvo školství 5. ledna 2021 uzavřelo smlouvu na nákup antigenních testů pro střední školy se společností Spectrotex GmbH. Ta pak Rakousku dodává testy firmy LEPU Medical, které se v rakouských školách plošně používají (.pdf, str. 3). V detailu veřejné zakázky však není upřesněno, o jaký počet testů se jedná.

Martin Baxa nám po e-mailu uvedl, že se v tomto ohledu jedná o omyl z jeho strany a že 5 milionů antigenních testů pro školy bylo skutečně rakouskou vládou nakoupeno až v lednu tohoto roku.